|
Kod CZ Žítková
Kaple P. Marie Kopanické Zdroj A) Moderní
Zvonička Zdroj C) U č.p.82
Železný kříž Zdroj A) Za školou
Železný kříž Zdroj C) …
Svatý obrázek Zdroj C) …
Šance Zdroj C) umístění
obranných opevnění Hrozenkovského průsmyku můžeme
dodnes nelézt asi 1,5 km jihovýchodně od obce Starý Hrozenkov a 2 km východně
od centra kopaničářské obce Žítková. Z pohledu
dnešní mezinárodní silnice E50 ve směru od Uherského Brodu do Trenčína se
jedná o levý svah údolí Drietomice, jimž komunikace
prochází. Opevnění, neboli šance, začíná na levém svahu údolí asi 100 metrů
od silnice v těsné blízkosti státní hranice a táhne se asi 1 km po celém
svahu kopce, jenž je místními nazýván Bedové. V
dnešní době je celá lokalita zarostlá mladým smrkovým lesem, který značně
znemožňuje orientaci v terénu. I přes to jsou zde viditelně zachovány obrysy
bývalých šancí, které zde sehrávaly důležitou úlohu při obraně Moravy nejen v
17. století, ale i později například v Prusko-rakouské válce roku 1866 Chalupa č.p.213 Zdroj C) …
Chalupa Zdroj A) …
Chalupa Zdroj A) …
|
panství 1850 politický okres Uherský Brod, s.o.Bojkovice 1961 Okres Uherské Hradiště 2003 Pověřený městský úřad
Historie
obce Zdroj A)
Minulost Žítkové,
jakožto pohraniční oblasti, byla poznamenána mnoha boji. Zejména při
nájezdech Tatarů, Turků a Kuruců v 16. - 17. století docházelo k
likvidaci místních obyvatel. Lidé zde žili skromným životem a tvrdě
pracovali, aby si zajistili obživu ze zemědělské činnosti. Na polích,
orientovanýh k jihu se dařilo pěstovat zejména rež neboli žito seté, pšenici
a oves. Nechyběly samozřejmě ani okopaniny a vůbec zelenina všeho druhu,
zejména okurky. Ke každému statku patřilo přibližně 4-5 ha zemědělské půdy.
Na zimu bylo také vždy nutno zajistit dostatek sena pro dobytek. Při sečení
luk za tímto účelem si jednotliví statkáři vypomáhali, a tak když 10
hospodářů začalo s prací za brzkého rána o půl čtvrté, v devět již byly
3 ha posečeny. Protože až do roku 1948 nebyla v obci zavedena
elektřina, zpracovávalo se obilí v žentourech, poháněných voly, kteří chodili
v kruhu. Plevy byly odstraňovány v obdobně poháněných fukarech. Černá mouka a
šrot pro dobytek se mlel v tzv. mlýnci, poháněném lidskou silou - nohama. Až
později, na povozech tažených voly, zaváželi hospodáři obilí do mlýna v
Melčicích za Trenčín nebo do Vinice, odkud získávali hladkou mouku, z níž se
pekl chleba. Pece na chleba, postavené z udusané hlíny nebo vepřovic sloužily
zároveň jako udírna. Jednou týdně se peklo 6 bochníků chleba nebo 5 plechů
buchet. V peci se rovněž sušil tvaroh, a potom s přidáním soli a kmínu se
vytvářely homole, které se strouhaly na vařená těsta. Někdy se v pecích i
dosušovalo ovoce. Oblíbené zde byly hlavně sušené švestky, které se vařily a
sypaly mákem. Voda po vaření samozřejmě nepřišla nazmar - pila se jako
čaj. Tohle je dnes však již minulostí, je
vyřešen i nejpalčivější problém dopravy. Nutno totiž poznamenat, že až do
roku 1950 na Žítkovou nejezdil autobus. Návštěvník Žítkové však stále může
najít soubor původních domů. Kromě krásné přírody s chráněnými orchidejovými
loukami je tu také přírodní koupaliště. Na nejvyšším vrcholu Lokov prý dříve
stával hrad, který se ale propadl do bažin. Jiný hrad - dřevěný Kubáň
vyhořel. V oblasti zvané Hutě zas stávala sklárna, ta však byla v 18. století
zničena v průběhu válek. Přesto však duch původní Žítkové je stále patrný. A
je proto dobře, že pro udržení tradic nebyla v 70.-tých letech zalesněna a
naopak se do svých rodních stavení někteří obyvatelé navrátili.
literatura
a prameny 1)
Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927 A) zitkova.cz C) cs.wikipedia.org (9.12.2016) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 9.12.2016 |
