|
Kod CZ Záhorovice
Zvonice Zdroj C) …
Hřbitov Zdroj C) Po epidemii
cholery 65 obětem v roce 1831
Kamenný kříž Zdroj C) U zvonice
Kamenný kříž Zdroj C) Na hřbitově
Reliéf vodníka Zdroj C) …
Pramen Kyselky Zdroj C) …
|
panství 1850 politický okres Uherský Brod, s.o.Bojkovice 1961 Okres Uherské Hradiště 2003 Pověřený městský úřad
Historie
obce Zdroj A)
Až do první poloviny XVI. století byl
náš kraj a obec nedílnou součástí země koruny české pod vládou českých králů.
Vpád Turků do střední Evropy znamenal ohrožení Uher, Rakouska i Českých zemí,
což vyžadovalo vytvoření velkých centralizovaných států schopných čelit
tomuto nebezpečí. Volbou rakouského arcivévody Ferdinanda I. na český trůn
uprázdněný po smrti Ludvíka Jagelonského v bitvě U Moháče (1526) byly
položeny základy pro vznik mnohonárodnostní monarchie. Po dobu následujících
téměř 400 let se České země staly. nedílnou součástí Rakousko-Uherské říše
včetně našeho kraje a obce. Obec Záhorovice se rozkládá
v povodí řeky Olšavy pramenící u hory Hradiska nad obcí Pitín v nadmořské
výšce 280 m. Nápadné je její excentrické umístění v jižní části katastru.
Její název se v průběhu staletí měnil. V roce 1408 je doložen název
Zahorowicze. Uřední název Zahorowicz je používán od roku 1518 a pod tímto
názvem je obec uvedena i na slavné mapě Moravy, kterou nakreslil a v roce
1627 vydal Jan Amos Komenský. V roce 1633 se obec nazývala Zahorowitz, roku
1671 se obec psala ZáhoroWytz a v roce 1846, Zahorovitz, Zahorovice. Uřední
název Záhorovice má obec od roku 1924. K dočasnému pojmenování názvu obce
Sahorowitz došlo vedle českého názvu v době Protektorátu Čechy a Morava. V rámci pronikavých
správních reforem v létech 1848- 1850, zrušením patrimonijních správ tj.
správ jednotlivých panství byly v roce 1854 zřízeny okresy, mezi nimi i okres
Uherský Brod, pod jeho působnost spadala i obec Záhorovice. Okresní úřady
byly přímo podřízeny c.k. moravskému místodržitelství v Brně. Za feudalismu
zastupoval v obci feudální vrchnost "fojt". Byl to nejbohatší
sedlák v obci s dědičnou hodností rychtářskou. Jeho prostřednictvím
vykonávala vrchnost svou pravomoc v obci. Dohlížel na plnění robotních
povinností, odvádění vrchnostenských dávek a řešil i drobné spory mezi
občany. Rok 1848 znamenal pozvolné nabývání všech občanských práv. Samospráva
obce přecházela na místní občany, kteří volili představenstvo v jehož čele
byl "představený" neboli starosta. Členy představenstva byli radní
a výboři. Zvolený starosta skládal
slib věrnosti do rukou c.k. okresního hejtmana v Uherském Brodě. Radní do
rukou obecního představenstva v tomto znění: '"Jakožto zvolený radní
obce Záhorovské slibuji při nastoupení úřadu svéh, že chci být Jeho c.k.
Apoštolskému veličenstvu věren a Jeho poslušen býti, zákony zachovávati a
povinnosti své svědomitě plniti". Po.depsaný slib byl zaslán c.k.
okresnímu hejtmanství. Dále byli voleni revizoři účtů obecního rozpočtu a
písař - zapisovatel jednání představenstva. Představenstvo ustanovovalo
obecní služebníky, kterými byli Źobecní policajt, hajní, ponocný, zvaný též
noční hlídač či hlásný, ponocný u chrámu v Nezdenicích, pastýř a obecní polní
hlídač Źneboli' "pán". Podle potřeby byly dále voleny výbory -
školní, knihovní, silniční, kostelní a podobně. Současně byly stanoveny
povinnosti Ponocnému. Byl povinen troubit v době od 1.května do 31.října od
třiadvaceti do dvou hodin nočního času a od 1.listopadu do 30.dubna od
dvaadvaceti do tří hodin nočního času. Ponocný po dobu služby přebýval v tzv.
ponocence, která se nacházela mezi domy číslo 31 a 101. Obecnímu policajtovi
byla stanovena povinnost bubnovat na šestnácti místech v obci. Představenstvo
zasedalo v hostinci u pana Šimona Matějíka číslo 193. Od roku l883 se začaly
psát protokoly ze schůzí obecního zastupitelstva. Prvním spisovatelem. byl
nadučitel Josef Kotek. Až do vzniku Československé(republiky můžeme v nich
číst o stálém zadlužení obce. Představenstvo na jejich umořování bylo nuceno
vypisovat zvýšené obecní daně. K signování důležitých dokumentů vydávaných pro obyvatele
k potvrzení správnosti dávek, poplatků a daní sloužilo pečetidlo obce. Na
pečeti je pětilistá květina na stonku, nad ní kohout a po obvodu popis
majuskulou "PECET OBCE ZAHOROWSKE". Vznikla v roce 1690, kdy
světlovské panství drželi hrabata Serenyiové z Malého Serenu. Naši předkové
stavěli své domy z počátku jen na pravém břehu řeky Olšavy. Domy byly dřevěné
sroubené, později více používali kamene a nepálených cihel z jílu, hlíny a
plev - "kotovic". Střechy byly většinou pokryty slaměnými došky.
Obydlí té doby byla o jedné místnosti. Spolu s lidmi byl v místnosti i
dobytek a drůbež. Postupem doby se tato obydlí rozrůstala. Rozšířila se o
další místnosti, kde se spalo a vařilo. U větších stavení byl v přední části
vjezd do dvora. Ve dvoře byly chlévy pro skot, prasata a drůbež a mnohde i
stáj pro koně a proti nim hnojiště a stohy slámy. V pozdějším období, kdy se
začaly používat pálené cihly, stavěly se. na konci dvorů stodoly s mlatem a k
uskladnění sklizeného obilí a slámy Jejich součástí mnohdy byly i
"žentoury" poháněné tažným dobytkem a využívané k pohonu malých
mlátiček obilí, sečkovic a fukarů na čistění zrní. Ve stodolách se mlátilo
obilí s cepy. Sláma se používala do strožoků v postelích, na povřísla a
podobně. V mnoha humnech byly sušíny ovoce a před některými domy v obci stály
i komory, kde se ukládalo zrní, ovoce či některé potraviny. Poslední se
zachovaly až do padesátých let minulého století před domy p. Jana Víceníka a
p. Josefa Koudely. Řeka Olšava rozděluje obec na dvě části. Na levém břehu na
obydlené lokality Lány, Nivky a Zaláští. Na pravém břehu je hlavní část obce
s lokalitou Drahy a Kříby, nádražní a bánovskou uličkou. Domy jsou v řadové
zástavbě s humny a předzahrádkami.V říjnu 1891 rozhodl obecní výbor, aby půda
zahrádek patřící v té době obci byla předána do vlastnictví občanům za úhradu
3 krejcarů za čtvereční metr. Obcí prochází silnice dobudovaná v roce 1837
mezi Uherským Brodem a Bojkovicemi a rok nato prodloužena až do Valašského
Meziříčí. O padesát let později v roce 1887 došlo k výstavbě Vlárské dráhy z
Brna do Trenčianské Teplé. Její uvedení do provozu se uskutečnilo 4.října
1888. V obci byla zřízena železniční zastávka. Tím se obec definitivně
vymanila z izolace vůči okolním městům a obcím. Od roku 1710, kdy skončily
nájezdy a drancování, v našem kraji dochází díky nesmírnému úsilí a
sebeobětování našich předků k postupné výstavbě domů a růstu počtu
obyvatelstva. V roce 1793 čítala obec 93 domů se 106 rodinami a 729
obyvateli. Do roku 1846 vzrostl počet domů na 121 se 718 obyvateli. Zrušení
nevolnictví umožnilo větší migraci obyvatel. Mnozí záhorovští občané odchází
z různých důvodů do sousedních obcí a měst, na Slovensko a do Vídně. Mnoho
jiných přichází do obce. Podle tehdy platných zákonů k nabytí domovského
práva musel občan bydlet v obci nepřetržitě deset let. Obce si zprávy o
nabytí občanství mezi sebou písemně oznamovaly. I přes vysokou porodnost
většímu přírůstku obyvatel obce bránilá vysoká úmrtnost. Podle “Protokolu o
prohlídce mrtvých", kterou od roku 1896 do roku 1934 vedl lékař MUDr
Josef. Tillich, zemřelo v obci za 38 let celkem 834 občanů z toho 212 mužů,
272, žen a 350 dětí včetně nemluvňat v důsledku stáří, nemocí, podvýživy dětí
a celkové slabosti novorozenců. Obec spadala pod bojkovský zdravotní obvod.
Po lékaři-ranhojiči, Adamovi byl roku 1896 ustanoven lékařem MUDr. Josef
Tillich, neúnavný a obětavý lékař. Zemřel 23. 9. 1934. Po něm převzal
lékařskou praxi jeho syn MuDr. Josef Tillich, který zemřel v mladém věku,
když se nakazil od nemocného pacienta břišním tyfem. Poté působili v
Bojkovicích MUDr. L. Emr a MUD. F. Maštalíř. Od třicátých let XIX.
Století dochází k postupnému politickému a hospodářskému rozvoji obce. První
malé spotřební družstvo bylo vytvořeno v roce 1889, kdy 35 členů založilo
,,Podnikatelský spolek Svornost". Až do roku 1917 byla prodejna umístěna
v pronajatém domku č. 31 Františka Sedláře a poté byla přemístěna do bývalé
staré školy. V prodejně se prodávaly základní potraviny, káva, ocet,
kvasnice, petrolej, lampy, cylindry, biče pro sedláky a jiné zboží. Místní
pobočka peněžního ústavu Reiffaisenbanky pro naši a needenskou obec pochází z
roku 1900. Bylo započato s postupnou kanalizací v roce 1911 byla zkolaudována
nádražní ulička. Celkově náklady činily 2291.-K. Další stavba venkovní
kanalizace v celé obci byla zahájena až v roce 1928. Ke krytí nákladů s tím
spojených si obec vzala půjčku 250.000 Kč od Ústřední sociální pojišťovny. Stavbu provedl stavitel Jedlička z Uherského Hradiště.
Nedostatek nezávadné pitné vody pro občany byl řešen v roce 1912 zřízením
obecních studní u domu č. 2 Ludvíka Krajíčka, u č. 24 Barbory Ševečkové a č.
103 Františka Ondrůška. V důsledku velkých povodní, které v létech 1909-1912
napáchaly velké škody, požádala obec sekci hrazení bystřin o regulaci řeky
Olšavy a postavení mostu u nádraží s odůvodněním, že brod přes řeku je
nesjízdný a řeka zde napáchala velké škody. I když obec měla převážně
zemědělský charakter péče o zemědělskou půdu nebyla v popředí zájmů majitelů
pozemků, což způsobilo její podmáčení a tím i nízké výnosy. Teprve v srpnu
1911 přistoupila obec k Meliorační jednotě v Uherském Brodě a rok nato bylo
rozhodnuto o provedení meliorace pozemků v katastru obce.
literatura
a prameny 1)
Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927 A) zahorovice.cz (27.9.2010) C) cs.wikipedia.org (27.9.2010) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 28.11.2015) Předchozí editace: 27.9.2010 |
