|
Kod CZ
Velký
Ořechov
|
panství
1850 politický i soudní okres Uherský Brod
1961 Okres
2003 Pověřený městský úřad
Dějiny Velkého
Ořechova sahají hluboko do minulosti, do doby před osmi a půl stoletím.
Poprvé čteme jméno Ořechova v důležité listině olomouckého biskupa Jindřicha
Zdíka z r. 1141, ve které jsou jmenovány církevní majetky na Moravě. Potom
však historické prameny o vesnici mlčí, až teprve v polovině 14. století se
opět vynořují věrohodné zprávy. Ves "Ořechové", jak se tehdy
nazývala, patřila drobným vladyckým statkům, jakých bylo v této krajině
hodně. Velký Ořechov byl dokonce rozdělen mezi několik drobných šlechticů -
vladyků, z nichž každému patřila jen určitá část vesnice. V r. 1355 vlastnil
zdejší dvůr Beneš z Ořechova, zatímco jiný díl vsi náležel Vyšatovi z
Ořechova. Zpráva z r. 1358 zase říká, že nějakým majetkem ve vesnici
disponovala Alžběta z Ořechova, která v r. 1368 prodala zdejší dvůr se 7
lánovými usedlostmi Ondřejovi ze Šarova a ten zase postoupil tento díl v r.
1384 Mikšovi z Malenovic a z Podhradí. Jeho vláda trvala dvě desítky let a
navíc víme, že za něj už nedocházelo k dělení vsi na několik dílů. Podařilo
se mu získat díly jiných majitelů, a tak tento Mikeš držel již celou ves s
dvorem. Jako feudální pán měl také patronátní právo k velkoořechovskému
kostelu. Celý tento majetek postoupil v r. 1407 Zikmundovi z Honbic. Dodejme
ještě, že kostel stál nepochybně už dlouho před tímto rokem.
Zikmund z Honbic, nový ořechovský pán, patřil k nezámožnému rytířskému
rodu. Neměl velké statky, ale dovedl si přivydělat vojenskou službou. Vletech
1431 -1434 velel posádce topolčanského hradu. Zikmund z Honbic a jeho potomci
se na Velkém Ořechově usadili nadlouho. Rozšiřovali svůj majetek a podle
svého sídla přijali i jméno - Ořechovští z Honbic.
Už Zikmund nabyl sousední Dobrkovice (1417) a za jeho syna Jiříka pak byly
připojeny Pašovice (1477) a Kaňovice (1466). Po roce 1466 byla získána i
blízká zpustlá ves Loštice. Tímto majetkovým růstem se rod Ořechovských z
Honbic povznesl mezi nejmajetnější rytířskou šlechtu a zároveň stoupal i
význam samotného Ořechova jako střediska rozsáhlejšího feudálního statku. V
této době dochází i ke sporům, např. v r. 1464-1466 vymáhal Jiřík Ořechovský
z Honbic odškodné od jednoho šlechtického souseda, který neoprávněně nechal
rubat dříví v ořechovských lesích. A stejně musel Jiřík u soudu žalovat, když
si jiný soused, horlivý katolík Štěpán z Lichtenburka, přisvojil desátky z
Bohuslavic a Doubrav, které se měli odevzdávat ořechovskému kostelu.
Značný rozsah ořechovského statku (Ořechov Dobrkovice, Pašovice,
Kaňovice) však neměl dlouhého trvání. Jiřík Ořechovský z Honbic zanechal
čtyři syny a majetek musel mezi ně rozdělit. Při dědickém vypořádání asi v r.
1481 se oddělil druhorozený Jiřík Ořechovský od svých bratrů a přijal za svůj
díl vesnice Velký Ořechov a Kaňovice. Vládl tu však krátce, za pár let prodal
Ořechov a o něco později i Kaňovice (1493). Tím skončila vláda rodu
Ořechovských z Honbic trvající tři generace. Můžeme tak předpokládat, že jim
jako trvalé obydlí v Ořechově sloužila tvrz, která se výslovně připomíná v r.
1500. Přesné místo, kde tvrz stála, neznáme; je pravděpodobné, že to bylo v
blízkosti kostela.
Z pracně
posbíraných zpráv se vynořuje galerie zapomenutých šlechtických jmen a můžeme
se ptát, k čemu nám ta suchopárná fakta jsou. Přinejmenším k tomu, že leccos
napovědí o proměnlivých poměrech, které tehdy panovaly na ořechovské tvrzi.
Vždyť během pěti desetiletí se tu čtrnáctkrát mění majitel:
1485 Vlaštěk z Petropině
1492 Hynek Důn ze Žákovic
1496 Jan Onšík z Bělkovic (1508)
1510 Bernard ze Zástřizl
1513 Michal z Čachtic a synové (1517)
1517 Zikmund z Vlachovic a Jan Ořechovský z Honbic
1518 Jan Bujakovský z Bítkova
1526 Jan Ořechovský z Honbic (1527)
1528 Hynek ze Zdědína
1530 Václav Tetour z Tetova, Kateřina z Torysy
1533 Adam a Zikmund Prakšičtí ze Zástřizl
S příchodem
Prakšických ze Zástřizl se poměry na ořechovské tvrzi konečně ustálily.
Značné jmění získal v tomto kraji už před tím Hynek ze Zástřizl. Podařilo se
mu získat Prakšice, zde se usadil a postupně do jeho rukou přešly Pašovice,
Dobrkovice a Hřivínův Újezd. A byl to možná právě Hynek ze Zástřizl, který
kolem roku 1530 koupil i obec Ořechov.
S určitostí víme, že v Ořechově vládli v r. 1533 Hynkovi synové Adam a
Zikmund. Při dělení dědictví po otci převzal nejstarší ze synů Adam nejen
Ořechov, ale také Pašovice, Dobrkovice a Hřivínův Újezd. Tak se stala koncem
r. 1540 ořechovská tvrz opět a nadlouho střediskem rozsáhlejšího feudálního
statku, který se postupně zvětšoval.
Adam Prakšický ze Zástřizl tu vládl velmi dlouho, skoro čtyři desetiletí. Z
té doby se také dovídáme, že Adamovi utekli jeho služebníci - čeledín a
vozataj Mikuláš Miška a kuchařka Kateřina - do Biskupic a pak se musel dlouho
domáhat, aby se vrátili. Po Adamovi prakšickém vládl v Ořechově jeho synovec
Proček (1573-77), pak syn Jan (1577-81). Tito poslední Prakšičtí zápasili s
dluhy, rodový statek nedovedli udržet a museli jej prodat. Převod byl
proveden na přelomu r. 1581-82 a spolu se čtyřmi vesnicemi byla tehdy prodána
také tvrz s dvorem a pivovarem v Ořechově.
Nový ořechovský pán Jan Hanuš ze Šaratic (1582) pocházel z měšťanského rodu v
Uherském Brodě a příslušníkem šlechtického stavu nebyl dlouho. Měl však pěkný
majetek a byl bohatší, než leckterý šlechtic. Dovedl hospodařit, a tak
ořechovský statek rozšířil koupí blízkých vesnic Doubravy a Březůvky (1589).
V r. 1603 koupil statek Jan Cedlar z Hofu, který jej v r. 1608 prodal Havlovi
Kurovskému z Vrchně. Od něj získal statek v r. 1610 Václav Kokorský z Kokor,
jenž k němu přikoupil v r. 1611 Polichno a Maršov. To byl vrchol rozvoje
ořechovského statku; patřily k němu vesnice Ořechov, Březůvky, Doubravy,
Dobrkovice, Hřivínův Újezd, Pašovice, Maršov, Polichno, dále panské dvory v
Ořechově, Doubravách, Pašovicích a na Polichně, pivovar a tvrz v Ořechově.
Celý tento majetek prodal majitel v r . 1614 za cenu 48 tisíc zlatých Marii
Magdaleně Haugvicové z Biskupic. Po ní pak dědily její dcery Bohunka a Jana
Eusebie, které prodaly statek v r. 1652 hrabatům Kounicům.
Tímto zanikla samostatnost ořechovského statku, neboť Kounicové jej připojili
ke svému rozsáhlému uherskobrodskému panství. Význam Ořechova poklesl,
vesnice až po pádu feudalismu v r. 1848 podléhala uherskobrodské vrchnosti.
|
Rok
|
obyv.
|
domů
|
|
1850
|
|
|
|
1927
|
514
|
|
|
1930
|
|
|
|
1947
|
|
|
|
1961
|
|
|
|
1970
|
|
|
|
2001
|
|
|
www.velkyorechov.cz
literatura
a prameny
1)
Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927
A) velkyorechov.cz
C) cs.wikipedia.org (20.12.2016)
|
#/media/File:VelkyOrechovChurch.jpg)
