Kod CZ

Uherský Brod

(Ungarisch Brod, Magyarbród)

Připojené: Havřice, Maršov, Těšov, Újezdec

Kostel Neposkvrněného početí P. Marie ^{Zdroj A)}

Masarykovo nám. čp. 103. Trojlodní chrám představuje vynikající barokní architekturu. Stavba je pozoruhodná i z urbanistických hledisek, a to vzhledem k polaritě prostoru náměstí mezi kostelem a radnicí, coby symboly církevní a světské správy.

Barokní budova kostela byla postavena podle plánů kounicovského architekta Domenica Martinelliho, italského architekta nar. v r. 1650 v Lucce, kde také r. 1718 zemřel. Byl hodně činný ve Vídni a na Moravě a pracoval pro šlechtické rody Lichtenštejnů, Harrachů a Kouniců. Kostel dal postavit Hrabě Maxmilián Oldřich z Kounic v letech 1717 - 1733, kdy byl vysvěcen. Na impozantním průčelí vyniká zejména portál nad hlavním vchodem.

Věž farního kostela byla postavena v letech 1879 - 1881 podle návrhů arcibiskupského stavitele Gustava Merety a je vysoká 60m.

Pozoruhodná je i výzdoba kostela - obraz Stětí sv. Jana Křtitele od neznámého autora, který dal namalovat r. 1697 Doninik Ondřej z Kounic, obraz knížete Václava od Adolfa Hellera z r. 1929, nebo obraz Neposkvrněného početí Panny Marie od neznámého malíře a řada dalších. Sochy na oltáři jsou dílem Josefa Antonína Winterhaltera.

Fara ^{Zdroj C)}

Farnost byla založená již ve 12.století, roku 1397 se připomíná trvalý vikář kostela v Uherském Brodě. Kolem roku 1500 měla presentační právo kolegiální kapitula v Kroměříži. z let 1735 – 1737

Klášterní kostel Nanebevzetí P.Marie ^{Zdroj A)}

…

Klášter Dominikánů ^{Zdroj A)}

Mariánské náměstí čp. 61. Jedna z nejstarších a největších památek na Uherskobrodsku, dominanta městského panoramatu.Původně gotický klášterní kostel s dlouhým presbytářem (typickým pro dominikány), vybudovaným patrně v první polovině 14. stol., byl mnohem vyšší, než je dnešní chrám. Byl tvořen trojlodí, s ozdobami z tesaného kamene, na průčelí měl dvě věže ozdobené hodinami, které byly v té době velkou vzácností. Po několikerém vypálení a zpustošení v době husitské (1421) a v průběhu třicetileté války (1634), byl kostel radikálně přestavěn v období raného baroka, v 6O. a 70. letech 17. století, nákladem hraběnky Eleonory z Kounic, rozené z Ditrichštejna. Autorem plastik na hlavním průčelí je olomoucký sochař František Zurn. Interiér kostela s díly Josefa Winterhaltera a Benedikta Telčika (oltář) byl naposled upravován v období novodobého historismu. Fasáda byla obnovena současně s rekonstrukcí klášterní budovy v posledních letech.

Kostel M.J.Husa ^{Zdroj A)}

Církev čsl husitská, Bratří Lužů čp. 192. Nejstarší dochovaná gotická sakrální architektura ve městě pozměněná renesanční přístavbou věže a raně barokní přestavbou v 17. století. Nepostradatelná součást architektonického fundamentu města, jejíž tradice sahá až k jeho počátkům. Dominanta ve východní frontě ul. Bratří Lužů.

Původně farní kostel sv. Jana Křtitele. Loď v obvodovém zdivu ze 14. století. Presbytář pozdně gotický, zhotoven Pavlem Sekaným roku 1494. Renesanční věž z roku 1589 je stavěná Mikulášem Lorkem. Klenby lodi jsou z doby raně barokní přestavby datované rokem 1667. Roku 1733 byla farní správa přenesena k novému kostelu na náměstí a v roce 1784 byl kostel odsvěcen a přeměněn na skladiště. Od roku 1898 byla boční loď užívána jako Krajinské muzeum a v roce 1920 byl kostel převzat a rekonstruován církví Československou husitskou.

Kaplička Andělů strážných ^{Zdroj A)}

z roku 1763 stojí při vstupu do Tyršových sadů z jižní strany. Po dlouhá léta byly z kaple vypravovány pohřby z Havřic. V kapli jsou uloženy urny s pozůstatky spisovatele, znalce dějin města, Vilibalda Růžičky a jeho ženy.

Kaplička ^{Zdroj C)}

…

[Stará synagoga] ^{Zdroj C) Zdroj D)}

původně stávala v židovské osadě na jihovýchodním předměstí. Podle dochovaných písemných zpráv se jednalo o zděnou budovu neznámého stáří, která byla zbořena v prvních letech 18. století (kolem roku 1704).

[Nová synagoga] ^{Zdroj C) Zdroj D)}

Zbořena, postavená za podpory Maxmiliána Oldřicha z Kounic-Rietbergu v roce 1717 podle vzoru jedné z amsterdamských synagog stávala v židovském ghettu uvnitř městských hradeb. Jejím architektem byl zřejmě Domenico Martinelli. Za okupace byla v roce 1941 vypálena a její zbytky odstraněny.

[Ortodoxní modlitebna] ^{Zdroj C) Zdroj D)}

zřízena v roce 1872 po rozkolu mezi reformní a ortodoxní skupinou židovské obce. Její interiér byl z velké časti poničen v období 2. světové války. Valná část stavby je dochována dodnes, v interiéru budovy se nachází pamětní desky se jmény obětí holocaustu.

Nový hřbitov ^{Zdroj C)}

…

Hřbitovní brána ^{Zdroj C)}

Nového hřbitova

Starý židovský hřbitov ^{Zdroj C)}

založen nejpozději v 17. století, v ulici Pod Valy, Po roce 1870, kdy byl založen nový hřbitov, pozbylo toto pohřebiště svoji funkci a během okupace bylo zdevastováno

Nový židovský hřbitov ^{Zdroj C)}

založen v roce 1870, po levé straně ulice Neradice, jež vede dál na severovýchod na Biskupice, naproti pivovaru Janáček, Na ploše 7421 m2 se nachází 1085 náhrobních kamenů (macev), z toho asi stovka sem byla po skončení 2. světové války přemístěna ze zdevastovaného Starého židovského hřbitova. Nejstarší z těchto náhrobků pochází z roku 1601. Vedle vchodu na hřbitov se nachází „eklektická“ obřadní síň, v níž jsou umístěny pamětní desky se jmény asi 600 obětí holokaustu ze zdejší oblasti.

Obřadní síň ^{Zdroj C)}

Nového židovského hřbitova

Kaplička ^{Zdroj C)}

Hřbitovní

Mariánský sloup ^{Zdroj A)}

velmi hodnotná barokní památka z roku 1785. Sloup stál původně ve středu Mariánského náměstí. Na dnešní místo byl přemístěn po roce 1922.

Socha sv.Vincece Fererského ^{Zdroj C)}

Před kostelem Nanebevzetí P.Marie, socha kněze dominikánského řádu. Dílo Josefa Antonína Winterhaltera z roku 1747

Socha P.Marie ^{Zdroj C)}

Ve štítě kostela Nanebevzetí P.Marie

Socha ^{Zdroj C)}

Na průčelí kostela Nanebevzetí P.Marie

Socha ^{Zdroj C)}

Na průčelí kostela Nanebevzetí P.Marie

Socha sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj C)}

…

Socha sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj C)}

U č.p.760

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

Se sochami, u třech svatých

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

Před klášterním kostelem Nanebevzetí P.Marie

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

Před farním kostelem

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

U silnice do Bánova

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

U vjezdu do Danifery

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

V poli pod Černou horou

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

U zbrojovky

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

Proti splavu u silnice do Těšova

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

Na novém hřbitově

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

…

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

Na starém hřbitově

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

Pod pivovarem

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

Ul.Nivnická

Železný kříž ^{Zdroj C)}

U Kozákova mlýna

Železný kříž ^{Zdroj C)}

U cesty na Královí

Železný kříž ^{Zdroj C)}

Na kraji Rubanisk

Železný kříž ^{Zdroj C)}

U cesty do Těšova

Železný kříž ^{Zdroj C)}

U střelnice

Železný kříž ^{Zdroj C)}

Ul.Pořadí

Železný kříž ^{Zdroj C)}

Ul.Horní Valy

Železný kříž ^{Zdroj C)}

Hradební ul.

Boží muka ^{Zdroj C)}

U hřiště na Lapači

Pamětní deska ^{Zdroj A)}

na domě čp. 201 s reliéfem J. A. Komenského, která připomíná, že v domě, jenž stával na tomto místě, prožil své dětství učitel národů až do svého odchodu 1604 do Strážnice.

Pamětní deska ^{Zdroj C)}

Na Panském domě, JUDr Václavu Kounicovi

Kašna se sochou sv. Floriana ^{Zdroj A)}

z roku 1756 stojí na místě původní městské radnice zbourané v roce 1717. Socha sv. Floriana patří k vrcholným dílům sochaře Josefa Antonína Winterhaltera.

Via Lucis (Cesta světla) ^{Zdroj A)}

bronzový obelisk z roku 1992, který věnoval městu u příležitosti oslav 400. výr. narození J. A. Komenského přední český sochař žijící ve Francii (Paříži), Ivan Theimer

Památník padlých 1914-18 ^{Zdroj C)}

…

Památník padlých 1938-45 ^{Zdroj C)}

…

Socha J.A.Komenského ^{Zdroj C)}

Před zámkem

Socha ^{Zdroj C)}

…

Socha Lázeň ^{Zdroj C)}

Na starém židovském hřbitově, Martin Ceplecha

[Hrad] ^{Zdroj A)}

pod ředitelstvím Muzea J. A .K. je položen pamětní kámen na zeměpanský hrad, který dal postavit kníže Břetislav na místě původní tvrze z 11. stol. První dochovaná zpráva pochází z listiny markraběte Karla z 25. března 1338, vydané v Brně. Na hradě byli hosty téměř všichni čeští panovníci. V letech 1428 a 1431 zde pobýval i Prokop Holý, když táhl s husity na Slovensko. Od 28. září 1510 do Tří králů 1511 zde pobýval s celou rodinou i dvorem český král Vladislav II.

Zámek ^{Zdroj A)}

Muzeum, Hradní nám. čp. 36, Drobnější barokní architektura náležející do skupiny pozoruhodných Martinelliho staveb a přestaveb ve městě (farní kostel,panský dům).

Na místě gotického hradu zaniklého v 17. století, měl podle plánů Domenica Martinelliho vzniknout velkorysý zámecký komplex. Od 9O. let 17. stol. do roku 1705 však byl vybudován pouze objekt konírny, jako fragment původní rozlehlé zámecké stavby, která nebyla realizována, neboť pozornost stavebníka Ondřeje Kounice, se zaměřila především na budování rodového sídla ve Slavkově a po jeho smrti r. 1705 ztratili dědicové o zámeckou stavbu v Uh. Brodě zájem.

Ústřední prostor hlavní budovy představuje podle Dr. Eliáše někdejší konírnu - trojlodní sloupový sál zaklenutý barokními křížovými klenbami. Interiérová úprava je novodobě podřízena expozici zaměřené na osobu Jana Amose Komenského, jehož bronzová socha v nadživotní velikosti od Vincence Makovského je umístěna před jižní zámeckou branou.

Hradby ^{Zdroj A)}

Město Uherský Brod bylo ve 13. stol opevněno jednoduchou, ale silnou hradební zdí, jejíž zbytky se dodnes zachovaly v jižní a severní části města. Hradební zeď byla 1, 7 m široká, 10 m vysoká a její celková délka činila 2 109 m. Opevnění tvořilo s celkovým půdorysem města jednotu. Čtyři vstupní brány do města byly postaveny ve směru světových stran. Z nich nejpevnější byla dolní, nebo také Nivnická. Brána byla 26 m vysoká a 10 m široká. Nejpevnější prý byla proto, "že byla na maltě vínem zadělané". V polovině 18. stol. pozbylo městské opevnění významu. Hradební zdi zůstaly opuštěny a postupně vymizela i úcta, kterou k nim Broďané chovali. Tři městské brány byly zbourány v roce 1874 a jejich zdiva bylo použito při stavbě věže farního kostela. Jediná dochovaná brána tvoří vstup do Muzea J. A. Komenského.

[Nivnická brána] ^{Zdroj D)}

…

[Těšovská brána] ^{Zdroj D)}

…

[Zámecká brána] ^{Zdroj D)}

…

[Hradišťská brána] ^{Zdroj D)}

…

Vítkovská bašta ^{Zdroj D)}

…

Bílá bašta ^{Zdroj D)}

…

Radnice ^{Zdroj A)}

Masarykovo nám. čp. 100. Renesančně a barokně přestavěná pozdně gotická budova

Město Uh. Brod nemělo až do 15. stol. vlastní radnici. První budovu sloužící tomuto účelu získalo v roce 1461 od Jana Tovačovského z Cimburka, který měl Uherský Brod v zástavě. Tato radnice stála uprostřed Dolního náměstí a sloužila městu až do roku 1556, kdy byla zbourána a na jejím místě postavena stavba rozsáhlejší a účelnější. Zde se úřadovalo až do počátku 18. stol., kdy byla městská kancelář přestěhována do bývalého šlechtického domu v rohu náměstí. Tato budova původně náležela městskému písaři Pavlovi Makovcovi. Pak dům postupně drželi Mariana Beřkovská ze Šebířova, manželka pana Arkleba z Kunovic, Václav Kokorský z Kokor a Lev Vilém z Kounic. Šlechtický dům prodal městu na stavbu radnice v roce 1702 hrabě Dominik Ondřej z Kounic. Závažná slohová přestavba (nástavba věže, interiérové úpravy, přefasádování) byla provedena v baroku první čtvrtiny 18. století. V letech 1703 - 1715 ji prováděl stavitel Michal Graváni. Od této doby se dochoval půdorys radnice do dneška. Pod přední částí budovy se nacházejí rozsáhlé podzemní prostory jako součást sítě chodeb pod středem starého města. Po dílčích klasicistních a starších novodobých, architektonicky převážně indeferentních úpravách interiérů, byla na přelomu 80. a 90. let 20. stol. provedena komplexní rekonstrukce celého objektu podle projektu SÚRPMO Brno. Zajímavostí budovy jsou věžní hodiny, které zhotovil hodinář František Lang a v roce 1723 je doplnil soškou Černého Janka, k němuž se váže známá pověst z doby kuruckých válek.

Panský dům ^{Zdroj A)}

Kaunicova čp. 77. Panský dům - pozoruhodná rozsáhlá barokní budova palácového charakteru (projekt barokní přestavby od Domenica Martinelliho) s dochovaným velmi hodnotným starším goticko-renesančním a renesančním jádrem s řadou zajímavých architektonických detailů. Prvořadá profánní (světská, nenáboženská) architektura patřící bezesporu k nejhodnotnějším dochovaným částem historického stavebního fondu památkové zóny a svým významem přesahující hranice města.

Původně měšťanský dům, pozdně goticky, resp. goticko renesančně přestavěný roku 1512 na nový panský dům. Z něj se dochovaly portály v jižním průjezdu a místnosti za nimi spolu s arkádovým nádvořím. Barokní přístavba byla provedena na přelomu 17. a 18. století pro Dominika Ondřeje Kounice. Poslední komplexní rekonstrukce byla provedena v sedmdesátých letech tohoto století, v půdních prostorách vestavěna základní umělecká škola. Renesanční sloupy arkádového nádvoří jsou nahrazeny kopiemi (původní sloupy byly subtilnější, s jemnější profilací).

Panský dům slouží dnes jako víceúčelová budova pro kulturní a společenské potřeby města. Nachází se zde obřadní síň, galerie, gotická kaple Kouniců, knihovna a základní umělecká škola.

Panská stáj Baraník ^{Zdroj D)}

vystavěna z příkazu Dominika Ondřeje z Kounic, snad jako prvopočátek zamýšlené velkorysé zámecké stavby, která však nikdy nebyla realizována. Stavebníkem byl zednický mistr Antonio Riva, který pracoval na budově mezi léty 1690 – 1693 pravděpodobně podle plánů vyhotovených italským architektem Domenicem Martinellim (1650 – 1718).

Již v srpnu 1692 dostal kameník Petr Zvohal (Zvahala) za šestnáct sloupů, později žlutě obarvených, jež nesou křížové klenby sálů, 160 zlatých, a o necelý rok později byla uzavřena smlouva se štukatérem Franceskem Fontanou na zhotovení hlavic sloupů ve slohu jónském.

Ze slohového hlediska je celkové pojetí stavby orientováno na střízlivé formy klasicistního proudu italské manýristické architektury a svým vzhledem se značně přibližuje podobné Martinelliho stavbě v Lednici. Hlavní průčelí budovy je obráceno k východu a je děleno svazkovými jónskými pilastry, jež nesou zalamované kladí, jehož vlys dekorují reliéfní šátky. Nad vstupem do budovy je umístěn zalamovaný trojúhelníkový štít, v jehož středu je vyhotoven volutovou kartuší zarámovaný rodový znak stavebníka, Dominika Ondřeje z Kounic. Osm oken průčelí budovy je rámováno šambránami s dvojitou lištou a podloženo parapetními římsami na volutových konzolách. Nad okny jsou umístěny trojúhelníkové a segmentové suprafenestry v pravidelném prostřídání a nad nimi obdélníkové nadsvětlíky v lištových šambránách. Zalamovaný vlys nad hlavicemi pilastrů je zdoben maskarony se šátky. Valbová střecha, spočívající na původním dřevěném krovu, je nově kryta pálenou taškou. Svoji hospodářskou funkci, k níž byla budova „Baraníku“ předurčena, plnila až do roku 1919, kdy přešla jako rodinný majetek do rukou maďarského rodu Palffyů. V období pozemkové reformy ve 20. letech minulého století přešla budova do majetku města, jehož rada zde nechala vybudovat muzeum.

Nadační dům ^{Zdroj A)}

původní budova se připomíná již v roce 1569. Vzhledem k tomu, že svou velikostí nevyhovoval, byl v roce 1710 zbořen, v letech 1711- 13 znovu postaven jako špitál - útulek pro staré a chudé měšťany. Za Marie Terezie sloužil jako kasárna. Dům je ozdoben městským znakem a nápisem na kamenném ostění starého portálu, udávající v chronogramu, že tento útulek byl vybudován r. 1713 za primátora Pavla Hájka.

Gymnázium J. A. Komenského ^{Zdroj A)}

jehož první třída byla otevřena na počátku školního roku 1896/97. Ve vstupní hale je uložena prsť z hrobu Jana Amose Komenského. V těchto místech stávala budova českobratrského sboru a škola, kterou mladý Jan navštěvoval. Zde se taky rozkládal velký bratrský hřbitov, na němž byly pochováni Janovi rodiče, otec Martin a matka Anna, stejně i jeho sestry Zuzana a Ludmila.

Škola ^{Zdroj C)}

…

Hvězdárna ^{Zdroj C)}

…

Pilecký mlýn ^{Zdroj C)}

…

Škrlovský mlýn ^{Zdroj C)}

…

Kino Svět ^{Zdroj C)}

…

Sýpka ^{Zdroj C)}

19.stol., v níž sídlí Q studio, agentura Františka Chrástka.

Dům č.p.105 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí

Dům č.p.135 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí

Dům č.p.164 ^{Zdroj C)}

se sušírnou bylin a dřevníkem s kamennou studnou

Dům č.p.201 ^{Zdroj C)}

Možný rodný dům J.A.Komenského

Dům č.p.202 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí

Dům č.p.220 ^{Zdroj C)}

Hradební ul.

Dům ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí

Dům kultury ^{Zdroj C)}

Brutalismus v historickém centru

Zpět na okres

panství

1850 politický i soudní okres Uherský Brod

1961 Okres Uherské Hradiště

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce ^{Zdroj A)}

Počátky historického osídlení Uh. Brodu, jehož původní jméno ("Na Brodě") připomíná brod přes řeku Olšavu, sahá do 10. - 12. století. Původní osada pravděpodobně ležela v jižní části nynějšího vnitřního města, v okolí tzv. dolního kostela sv. Jana Křtitele a tvořila důležitou pomezní pevnost na hranici Moravy a Uherského státu. Díky své poloze, v blízkosti obchodních cest, se Brod pomalu měnil ve významné hospodářské centrum. V důsledku rozvíjejícího se obchodu a řemesel se začala rozšiřovat zástavba severně od původní osady, která nabývala stále více charakter městského sídla. Významným mezníkem v historii Uh. Brodu je 29. říjen 1272, kdy český král Přemysl Otakar II. povýšil Brod na město královské a udělil mu hlubčické právo (soubor právních nařízení) a právo nuceného skladu. Postupně udělil král městu další privilegia (např. osvobození od placení mýta ve všech svých zemích z roku 1275, kdy se v listině vydané v Olomouci poprvé vyskytuje název "Brod Uherský"). Jako hraniční, pevnostní město, musel Brod čelit nájezdům Uhrů. Těžké chvíle prožíval i v období husitských válek, kdy se stal v podstatě průchodištěm husitských vojsk a také jejich důležitým opěrným bodem. Uklidnění, které nastalo po ukončení husitských válek netrvalo dlouho. Další útrapy přinesla městu, ve druhé pol. 15. stol., válka českého krále Jiřího z Poděbrad s uherským Matyášem Korvínem. 18. června roku 1506 se stal pánem Uh. Brodu Jan z Kunovic, za jehož panství a později i jeho syna, zaznamenalo město kulturní a hospodářský rozkvět (výstavba radnice, panského domu), jenž trval až do poč. 17. století, do ničivých nájezdů Bočkajovců z Uher, které měly pro obyvatele katastrofální následky. V roce 1611 prodali dědicové Arkleba z Kunovic Brod Oldřichu z Kounic. Kounicové, i když potvrdili dosavadní privilegia města, v něm samotném nesídlili, a tím ho odsoudili do role periferie. Tak začalo ztrácet na svém hospodářském a postupně i kulturním významu.

Doba pobělohorská zasáhla velmi nepříznivě do života města, které bylo krutě pronásledováno ničivými nájezdy vojsk a morovými ranami, z nichž nejničivější byla v roce 1680, která vážně zdecimovala obyvatelstvo. Tyto pohromy byly příčinou hospodářského úpadku, z něhož se Brod vzpamatoval na počátku 18. stol., kdy byl na žádost radních "propuštěn" roku 1 700 z "člověčenství" Ondřejem z Kounic.

Za primátorství Pavla Hájka zaznamenalo město hospodářský rozkvět. Byl vybudován kostel Neposkvrněného početí Panny Marie dokončena radniční budova, přestavěn nejstarší kostel sv. Jana Křtitele a další. Prosperitu Brodu výrazně nenarušily ani kruté vpády Prusů (1741-1742), ničivý požár (14. 5. 1735) či epidemie cholery (1757).

Po napoleonských válkách, i díky upadajícímu panství Kouniců, Brod opět ztrácel na svém předchozím významu. V této době začala také převažovat ve městě německá a židovská komunita, jejichž vliv neoslabily ani revoluční události roku 1848. Jediný významný výsledek revoluce pro Brod bylo zrušení roboty.

Ve II. pol. 19. stol. přece jen dochází k postupným změnám, začíná se rozvíjet průmyslová výroba a Uh. Brod se stává sídlem okresního hejtmanství. V letech 1883-1888 byla do Brodu přivedena železniční dráha, která oživila jeho význam jako tranzitního města. V této době dochází k průlomu moci německého úřednictva a židovského kupeckého patriciátu. Starostou města se stává městský lékárník Matěj Pecháček (1860). Vedle hospodářského významu mělo jeho starostování význam i pro posílení českého národnostního cítění. Byla založena občanská beseda, zřízena Občanská záložna. Ke konci století, po opětovné dvacetileté nadvládě německého živlu, začalo druhé období národního rozvoje města. 1891 byl založen Sokol, o tři roky později Spolek paní a dívek českých, 1898 bylo založeno první národopisné muzeum na jihovýchodní Moravě. Rozvoj zaznamenalo i školství (1895 česká měšťanská škola). Rok 1918 byl i v konzervativním Brodě přivítán s velkým nadšením.

V meziválečném období se Uherský Brod rozrůstal ve větší město, vznikla řada nových továren a došlo ke změně sociální struktury obyvatelstva, kdy začalo převažovat dělnictvo. Německý živel byl v podstatě vytlačen z veřejného života. Vedle hospodářského vzestupu došlo i k rozvoji kulturního života. Zásluhou F. Resky zde vznikl Hudební spolek Dvořák (1926) s malým symfonickým orchestrem, ze sportovních jednot vynikal především Sokol, ale působily zde i jiné významné sportovní spolky.

V poválečném období se v důsledku socialistické industrializace přeměnil Brod v průmyslové město, v roce 1960 byl zrušen uherskobrodský okres, což mělo za následek omezení dalšího rozvoje, i přestože byl zdůrazňován jeho střediskový charakter. Ačkoli Uherský Brod svým způsobem doplácí na ztrátu okresu, patří dnes k vyspělým průmyslově kulturním městům v České republice.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	5549
1930
1947
1961
1970
2001

www.uherskybrod.cz

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

A) uherskybrod.cz

C) cs.wikipedia.org (20.12.2016)

D) star.mjakub.cz (20.12.2016)

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 20.12.2016