Kod CZ

Šanov

Kaplička ^{Zdroj D)}

2002

Kamenný kříž ^{Zdroj D)}

u č. 25 na horním konci z doby před první polovinou 19. století. Konávaly se zde májové pobožnosti pro horní konec.

Kříž ^{Zdroj D)}

nechal postavit na „Křížných“ pan Vrba, který jednou v noci v těchto místech slyšel nějaké hlasy lidí, kteří jej chtěli okrást. Rychle sáhnul do bočnice pro růženec, který vždycky nosil s sebou. Vtom se dotyční zloději polekali, protože si mysleli, že tam má zbraň: „Nech ho, on má pušku a střelí nás!“ Pan Vrba za to, že jej Panenka Maria ochránila, jí slíbil vystavět kříž, což brzy učinil. (Podle vyprávění Josefa Švajdy st. č. 131.) V listopadu 1987 byl kříž opraven. Zhotoven byl nový korpus a ohrádka kolem kříže.

Kříž ^{Zdroj D)}

1889 postavit na kopci za svými humny pan Suchánek. Tento kříž za „Suchánkovými humny“ byl po válce opraven z prostředků, které zaslal šanovský rodák z USA Jan Naumoff.

Kříž ^{Zdroj D)}

stojí před Humpoly č. 146. Původní kříž byl železný, později byl nahrazen darovaným křížem od rodiny Františky Kopecké při úpravě hřbitova v Pitíně. Později byl kříž částečně renovován. Než byla postavena kaple, tak se u něj konaly májové pobožnosti pro dolní konec vesnice. Léta je vedla a předříkávala růženec a písničky paní Emílie Vrbová. Původní železný kříž s pískovcovým podstavcem u Šuráňů byl v roce 1971 nahrazen křížem z leštěné žuly pocházející z Vidnavy u Šumperka. Původní text: „Za lásku láska občanů šanovských“ byl nahrazen citátem sv. Jana a větou: „Starý kamenný kříž nahrazen žulovým léta Páně 1971 nákladem občanů šanovských“. Soukromě jej posvětil farář Rafaja. Na tomto pietním místě se konala poslední rozloučení se zesnulými o pohřbech, než byla i pro tyto účely dána do užívání kaple.

Kříž ^{Zdroj D)}

pod lipami u domu číslo 114.

Dřevěný kříž ^{Zdroj C)}

…

Památník obětem I. a II. světové války ^{Zdroj D)}

a 9 sestřeleným americkým letcům Dne 25. srpna 1946 se v Šanově konala pietní slavnost odhalení pomníku 17 padlým občanům za I. světové války, 9 zahynulým americkým letcům a obětem II. světové války. Autorem pomníku je sochař Stehlíček z Bojkovic. Pomník se nachází v bezprostřední blízkosti školy. Dne 28. srpna 1944 se v okolí obce odehrál letecký souboj, při kterém byl Němci sestřelen americký letoun a zahynulo zde 9 amerických letců. Pan Ščuglík našel v lese kousek hlavy, pan Tarabus z Kochavce nohu, k tomu přidali čísi utrženou ruku, několik cárů lidských těl a všechno to pohřbili v malé truhličce pod stromem na kraji lesa nedaleko Ščuglíkovy samoty. Dva letecké kulomety, úlomky motoru, kabiny a další zbytky letadla jsou uloženy ve slavičínském muzeu. Němečtí celníci ubytovaní v Šanově horlivě vyhledávali padlé Američany, oloupili je, dokonce mrtvolám i boty vyzuli. Němečtí vojáci ze slavičínské posádky pak mrtvoly soustředili na jedno místo a pak je odvezli do Slavičína na hřbitov. Zbytky letadla hořely ještě na druhý den. Němci svezli do Šanova hlavně motory a pak je odvezli jako kovový šrot, pár úlomků letadla se po válce ještě povalovalo po lese. Původně byl nad lesním hrobem dřevěný křížek a nápis, později tam byl kovový křížek, nyní je tam malý pomníček se seznamem 9 padlých letců, který vybudoval pan Josef Studenka ze Šanova a šanovský rodák pan Oto Žitník. Pomníček vysvětil pan farář z Pitína. O smutný osud letců projevovali zájem vojenští historikové a také rodiny padlých Američanů. Především v osmdesátých letech navštěvovala Šanov kolona vozidel z velvyslanectví USA, která po předchozím ohlášení na rozhlasových stanicích Hlas Ameriky a Svobodná Evropa objížděla další místa letecké bitvy v okolí. V obci tato kolona zastavovala před pomníkem padlých u školy, kde velvyslanec USA přednesl projev a položil věnec. I když byly tyto akce pečlivě sledovány příslušníky tajné bezpečnosti a jejich donašeči, byla poměrně velká účast místních občanů u pietního aktu. Američané si podávali ruce s občany a často je potěšili odznaky nebo vlaječkami. S Američany byli především v kontaktu pan Studenka a pan Ščuglík a to v případech, kdy přijeli neoficiálně k pomníčku v lese. Po roce 1990 zájem z amerického velvyslanectví opadl.

Roubená stodola ^{Zdroj D)}

U č.p.25

Pozůstatky pevnůstky 'Bašta' ^{Zdroj D)}

Roku 1544 hrozil vpád tureckých vojsk na Moravu. Tomuto smrtelnému nebezpečí bylo zapotřebí aspoň částečně čelit. Byl rozšířen a opevněn brumovský hrad. U prastaré cesty, která vycházela z Trenčína přes Dolní a Horní Súču, Trnávku, nad níž se přehoupla přes hřeben Bílých Karpat a v šanovských lesích proťala uhersko - moravskou hranici, byla vybrána místa, kde muži konali pozorovatelskou službu. U Šanova to byly „Bašta' a „Šance'. Odtud ohněm, dýmem a střelbou oznamovali blížícího se nepřítele. Pozůstatky pevnůstky Bašta se dnes nachází v lese. Toto opevnění mělo do čtverce vyhloubené valy o základně 20 x 20 m. Ještě dnes je hliněný val místy 150 cm vysoký. Vchod do této pevnůstky byl jen ze severozápadu, z moravské strany. Pevnůstka byla zřejmě postavena z těžkých klád nebo z kmenů, protože se zde nenachází pozůstatky po kamenném zdivu. Pravděpodobně zde byla i celnice. V pozdější době, kdy již pominulo nebezpečí nepřátelských vpádů, vznikla při této dávné cestě asi i hospoda, jak napovídá pozdější lidový název tohoto místa. Malou archeologickou sondou, provedenou v tomto opevnění v roce 1960, byly nalezeny střepy z hliněných nádob, které lze datovat do 17. - 18. století. Asi 50 metrů od této pevnůstky směrem k Pitínu je v zemi zasazen dubový hraniční sloup z dob bývalého Rakousko-Uherska. Tento, dnes již sotva stojící památník, je dubový trámec o rozměrech 18 x 18 cm, vysoký přes 2 metry, nahoře hlavicovitě rozšířen. V tomto rozšíření byl vydlabán čtverec, do kterého byl zasazen zemský znak, který se však již nedochoval. (Za pozornost stojí i to, že na Müllerově mapě Moravy z roku 1790 jsou všechna opevněná města Moravy vyznačena a zdůrazněna červeně. Těsně u hranice s Uhrami nad Pitínem a Šanovem je v této mapě zakreslena a také červeně vybarvena tato hraniční pevnost čtvercového půdorysu.

Zpět na okres

panství

1850 politický okres Uherský Brod, s.o.Bojkovice

1961 Okres Zlín

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce ^{Zdroj C)}

První písemná známka o Šanovu je z roku 1261, kdy byla vesnice se souhlasem krále Přemysla Otakara II. darována panem Smilem ze Střílek, purkrabím na brumovském hradě, cisterciánskému klášteru Smilheim (Rosa Mariae) ve Vizovicích, a to společně s dalšími osadami.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	551
1930
1947
1961
1970
2001

www.sanov.unas.cz

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

C) cs.wikipedia.org (9.12.2016)

D) sanov.unas.cz

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 9.12.2016