|
Kod CZ
Rudimov
|
panství
1850 politický okres Uherský Brod, s.o.Bojkovice
1961 Okres Zlín
2003 Pověřený městský úřad
Historie
obce
Obec Rudimov se nachází jižně od malebného Poolšaví, mezi
lesnatými kopci v údolí potoka Třešňůvky s průměrnou nadmořskou výškou 334 m,
byl v historii církevním majetkem - součástí sehradického léna, jehož
správním centrem byl hrad Engelsberk (nazývaný také Sehradice, případně
Sehrad). Obec se ve starších pramenech nazývala Radimov, Rodimov, německy
Rudimov a ve znaku mněla sv. Vojtěcha. První písemný doklad o existenci obce
je zápis v lenních knihách z r. 1440, kdy byla lenní držba Sehradic zapsána
Petrovi Nebojse.
Petr Nebojse byl žoldnéřským hejtmanem ve službách Pankráce ze sv.
Mikuláše a Sehradice se pak brzy dostaly přímo do Pankrácových rukou.
Válečník Pankrác, kterému patřil také hrad Starý Světlov, používal oba hrady
jako základny pro loupeživé výpravy a proto moravští stavové r. 1449 oba
hrady vykoupili a obratem prodali Burianovi z Vlčnova a Zichovi z Lipiny.
K hradu Sehradice, který stával nad Horní Lhotou, patřily tehdy
vsi Sehradice, dvě Lhoty (Horní a Dolní), Nevšová, Rudimov
("Radimov"), Krátká a Vasily. Zich z Lipiny brzy zemřel a Sehradice
zdědil se souhlasem biskupa Burianův syn Jiřík z Vlčnova, který je r. 1474
prodal pánům z Landštejna. Lenní statek sehradický (v některých pozdějších
pramenech označovaný jako statek Vasilsko) byl pak téměř trvale spojen s
alodním panstvím světlovským.
Ctibor z Landštejna si někdy koncem 15. století postavil nové
sídlo - hrad Nový Světlov nad Bojkovicemi. Hrady Starý Světlov a Sehradice se
počátkem 16. století uvádějí již jako pusté. V letech 1554 - 1592 držely
lenní statek Sehradice tři generace Tetourů z Tetova. V r. 1613 se spojené
statky alodní i lenní dostaly nadlouho do rukou Šeréniú, šlechty, která
pocházela z Uher. Až r. 1750 Karolina Šeréniová zanechala panství svému
manželovi hraběti ze Saint-Julien. Jeho synové je pak r. 1803 prodali
hraběnce Žofii Haugvicové. Po její smrti bylo sehradické léno formálně
připsáno synovi Karlovi Haugvicovi a poté manželovi jeho sestry hraběti
Larisách-Mónnichovi. Za jeho syna Evžena Larisch-Monnicha byl lenní závazek
zrušen a statky světlovský a sehradický definitivně spojeny.
Majitelé se pak už rychle střídali - r. 1884 hrabata Bellegarde,
r. 1906 hrabě Karátsonyí, r. 1907 kníže Lubomirski, r. 1914 (resp. 1916)
Pozemková banka. Posledními majiteli byli od r. 1926 manželé Zbořilovi.
Na katastru obce jihovýchodně od Rudimova, stávala ves Vasily
(Vasile, Vasilsko nebo také Vasil). Poprvé se o ní zmiňuje listina biskupa
Zdíka z r. 1141, která vypočítává církevní majetek na Moravě. V r. 1367 se
psal podle ní Pešek z Vasil, v dalších letech (1440, 1449) se vyskytuje jako
součást sehradického léna. Vesnice zamkla někdy v 15. století, r. 1518 je už
uváděna jako pustá. Na jejím místě byl, patrně za Tetourů, vystavěn panský
dvůr.
Po správní reformě r. 1850 patřil Rudimov k soudnímu okresu
Valašské Klobouky (okresní hejtmanství Uherský Brod). V r. 1905 se pak stal
součástí nově vytvořeného soudního okresu Bojkovice. Místní národní výbor,
který v obci vznikl po 2. světové válce, spadal od r. 1949 pod pravomoc ONV
Valašské Klobouky, po r. 1960 pod ONV Gottwaldov. Od r. 1980 byl Rudimov
místní částí města Slavičína, r. 1992 se opět osamostatnil.
Rudimov byl nevelká zemědělská obec - katastr má rozlohu 1005
ha. V r. 1900 bylo z toho 503 ha polí, 273 ha lesů, 125 ha pastvin, 73 ha luk
a 15 ha zahrad. V r. 1945 připadly pozemky Zbořilova velkostatku, včetně hospodářských
dvorů Vasilsko a Nový dvůr, státnímu statku. JZD vzniklo v obci v r. 1950,
ale po 3 letech se však rozpadlo a bylo obnoveno až r. 1959. V r. 1965 bylo
spojeno se státním statkem (Státní statek Valašské Klobouky, 1975 Státní
statek Moravsko-slovenské pomezí Uherský Brod).
Názvy tratí podle katastrálních map: Lázky, Čupy, Dúbravy,
Bátorky, Kamenná, Paličky, Dlouhé losky, Nad dlouhými, Suché louky, Kopanice,
Kouty, Ploštiny, Stálice, Za humny, Rybníčky, Za chrástí, Vasilsko, U studně,
Za vrchy, Prokšové, Křížanov, Kanály, Žlebek, Pod ořechy, Včelín, Pod sýpkou,
Za zahrádkou, Pod brankou, Nad mlaty, Nad loučkou, Klín, Pod zakopou, Nad
zakopou, U mostu, Teletinec, Od Pitínska, Od Kolelače.
V tratích Lochy a Drahanec se v minulém století těžila nepříliš
kvalitní železná ruda (tenké vrstvy a konkrece pelosideritů), která se vozila
do huti v Bojkovicích. Po zrušení roboty výroba zanikla a těžba byla
zastavena. V Rudimově bývalo hodně zvěrokleštičů, kteří hledali obživu v
okolí a v cizině. Ještě počátkem tohoto století se tomuto starobylému řemeslu
věnovali téměř všichni dospělí muži, toto řemeslo je připomínáno již od r.
1545.
Výpomocná škola byla v obci asi od r. 1812, předtím musely děti
chodil do školy do Slavičína. R. 1885 se uvádí již místní jednotřídní česká
škola. V Rudimově působilo několik spolků, např. Čtenářská beseda (založena
r. 1909, zanikla r. 1937), Domovina (1923), Sbor dobrovolných hasičů (1907),
tělocvičná jednota a ochotnické divadlo (1948).
Obec byla osvobozena rumunskými jednotkami Rudé armády 1. května
1945. Při bojích, kde zasáhli také místní partyzáni, padlo 8 rumunských
vojáků.
|
Rok
|
obyv.
|
domů
|
|
1850
|
|
|
|
1927
|
437
|
|
|
1930
|
|
|
|
1947
|
|
|
|
1961
|
|
|
|
1970
|
|
|
|
2001
|
|
|
www.rudimov.net
literatura
a prameny
1) Administrativní lexikon
obcí v republice čsl, 1927
A) rudimov.cz (8.12.2016)
B) rudimov.net
C) cs.wikipedia.org (8.12.2016)
|
