Od doby první
písemné zmínky v roce 1362 změnily Kaňovice několikrát majitele – z rodu
Kaňovského se dostaly asi roku 1382 do držení pánů ze Šternberka, později byly
ve vlastnictví rytíře Jiříka z Honbic a Velkého Ořechova, potom je držel Jan Onšík
z Bělkovic a později přešly do rukou Janaurů ze Strachnova. Posledním držitelům
Kaňovice Serenyiům je předal roku 1629 spolu s luhačovským panstvím kníže
Lichtenštejn.
Z písemné zmínky z roku 1493 lze usoudit, že v
Kaňovicích byl farní kostel a farář. Na místě tohoto kostela se nyní rozkládá
starý hřbitov. Po třicetileté válce již není kostel zmiňován, pravděpodobně byl
zničen, a na postavení nového nebyly prostředky ani dostateční zájem vrchnosti.
Kaňovice byly spolu s okolními obcemi přifařeny k Velkému Ořechovu, po
třicetileté válce nově přifařeny zpět k Velkému Ořechovu.
Zájem o postavení alespoň kaple je
znám od dávných předků Kaňovic. Ke stavbě kaple však došlo mnohem
později.
Dřevěná kaple Panny Marie ustavičné pomoci, kterou
dala na svůj náklad postavit ve své zahradě paní Kvapilová, z neznámých důvodů
ji nabídla své známé slečně Marii Čižmářové z Březůvek. Marie Čižmářová
nabídku přijala a dala kapličku postavit nad vesnicí u samého kříže u obce
Březůvek. Tam však pozbyla úcty občanů, spíše byla občany zneuctívána. Tak se
rozhodla kapličku nabídnout známé ctitelce P.. Marie paní Kaláčové
Anně z č.p. 10 z Kaňovic. Tato po dohodě s Obecním úřadem a zájemci z obce
nechala kapličku koňským potahem na platonovém voze vcelku převézt. Převezli ji
Máčala Josef č.p. 12, Valerián Vincenc č.p. 6 a Šůstek č.p. 23. Postavena byla
na místě starého hřbitova. Bylo to po žních roku 1942, tedy v době druhé
světové války.
Starý hřbitov byl ohrazen pouze starou kamennou zídkou, která se již
rozpadávala. Tím měly přístup na hřbitov slepice a husy a tímto se hřbitov
zneuctíval. Když byla kaplička postavena , rozhodl se obecní úřad hřbitov
oplotit. Občané darovali klády, jiní zase peníze a tak byl hřbitov ohrazen
novým plotem zdarma. Po ohrazení byly po stranách kaple vysazeny dva smrčky.
Pod staletou
lípou, která dosud stojí byly za plotem zhotoveny lavice. Když byla kaplička
postavena, zašla se zmíněná paní Anna Kaláčová pochlubit na faru Velký Ořechov
faráři Vincenci Kovářovi a také se poradit, zda se musí posvětit. Paní
Kvapilová říkala, že kaple byla již posvěcena.
Zanedlouho byl v Kaňovicích pohřeb a
farář Kovář se přišel na kapli podívat. Sdělil, že kaple byla dvakrát
převezena, že se posvětit musí. Zároveň však sdělil, že mše sv. se v ní sloužit
nemohou, že se k tomu nehodí. Doporučil, aby se lidé zbožně modlili, aby Bůh
vzbudil dobrodince a mohla se postavit nová a větší. Ke kapličce byly dovezeny
rozličné věci ze Svaté země, že to paní Kvapilové přivezli známí poutníci kněží
i laici a že jsou to ostatky svatých. Byly to v krabici hřeb, zhotovený podle
hřebů, kterými byl přibit na kříž Pán Ježíš. Dále trn trnům podobný z nichž
byla spletena trnová koruna Pána Ježíše, velká hostie a dále zabalené útržky
šatů a vlasů a jiné věci. Páter František Novák věci zhlédl a konstatoval,
že jsou to věci, které nejsou ostatky svatých. Tyto věci, že prodávají kramáři
ve Svaté zemi.
V roce 1943 se dostal na faru Velký
Ořechov za kaplana P. Rudolf Havelka. Při vyučování náboženství ve zdejší škole
zjistil od školáků, že je postavena malá kaplička. Chtěl ji vidět. O kapličku
se velmi zajímal a říkal, že se pokusí zdali-by arcibiskup nepovolil sloužit
mše svaté. Jako důvod uvedl, že je v Kaňovicích hřbitov, kde se pochovávají
zemřelí občané. Napsal žádost do Olomouce p. arcibiskupovi, zda by se
mohla v kapličce sloužit mše svatá. Žádost byla nakonec vyřízena s tím, že se
povoluje sloužit šest mší svatých do roka a kromě toho všechny mše svaté při
pohřbu, s podmínkou, že se vždy kněz zdarma přiveze a odveze. Obecní úřad s tím
souhlasil.
Kaplička
byla posvěcena 14.listopadu 1943, zasvěcena Panně Marii Prostřednici
všech milostí. K svěcení byla přizvána dárkyně paní Kvapilová. Přijela a
měla z toho radost, že zde budou slouženy mše svaté.
Též byla
udělena milost, že v den 31.května, kdy se světil svátek P.Marie prostřednice
všech milostí budou povoleny plnomocné odpustky všem, kdo příjmou svátosti a
pomodlí se na úmysl sv. Otce předepsané motlitby.
V roce 1943 byly zrekvírovány zvony pro válečné účely
a nebylo čím zvonit klekání a při pohřbu. Aby zvonění v obci nezaniklo, přišel
s nápadem p. Josef Máčala z č.p. 12, aby se zvonilo klepáním na opotřebované
radlice z pluhu. Tak by se napodobil zvuk zvonů. Vedle hřbitova stála obecní
sýpka na níž se pod střechou upevnily zmíněné radlice a začalo se tak zvonit.
V dubnu 1943 jel kněz zaopatřovat dědečka Šůstkových z
č.p. 23 (Jana Prčových) a když jel podle té novodobé zvonice, tak se
ohlížel odkud to zvoní. Dědeček Šůstkovi zemřeli a také se jim těmi zvony
zvonilo při pohřbu, ale to již byly radlice umístěny v zahradě na hrušce v č.p.
42.
Farář Kovář stále nabádal, aby občané dali hlavy
dohromady a dali se do stavby nové kaple proto, že to bylo přání dávných
předků. Když přišel na Velký Ořechov, tak ve farní kanceláři našel spořitelní
knížku na kapli v Kaňovicích. Peněz nebylo snad mnoho, ale měly velkou
hodnotu. Na nátlak úřadů však byly za války použity na válečné účely pro
Rakousko-Uhersko. Stále nabádal k výstavbě nové kaple, ale zájmu nebylo.
Všichni to schvalovali, že by to bylo dobré, ale chyběl iniciátor.
Paní Kaláčové napadlo, že by se mohla udělat sbírka na
postavení nové kaple. Dohodly se s paní Josefou Šůstkovou z č.p. 33 a s
povolením starosty podnikly první sbírku, která proběhla 20.června 1943 a
vynesla 5920,- Kč. Další sbírka proběhla v září, výnos 4 125,- Kč, a v
listopadu 4 630,- Kč. Tedy celkem 14 675 Kč.
V roce 1944 se po prve slavila pou?. Bylo to ve všední den, ale
zúčastnila se celá vesnice. Aby to byla opravdová pou?, ženy napekly
cukrovinky. Pod lípou byl postaven krámek, a tam se prodávalo ve prospěch nové
kaple.
Utržilo
se tehdy 1 176,- Kč, a při mši svaté se vybralo 3405,- Kč. V roce 1944 byla
opět v lednu sbírka, vybralo se 2 600,- Kč. Další sbírka byla v prosinci
s výtěžkem 5265,- Kč. K tomu bývaly často mše sv., a při nich se vybralo hodně
peněz. Lidé rádi přispívali, protože se těšili, že se přece někdy nová kaple
postaví.
Paní Anna Kaláčová a Josefa Šůstková s Annou Šůstkovou
z č.p. 62 konaly opět sbírky po vesnici. Na žádost občanů z Dobrkovic a Kelník
provedly sbírky i v těchto obcích na stavbu kaple v Kaňovicích. Dle
pamětí Anny Kaláčové ze sbírek konaných v době druhé světové války peníze
padly. Bylo jich 198 000 Kč.
V roce 1950 již nebyly slouženy žádné mše sv. , protože
páter Rudolf Havelka byl vládou jmenován biskupem, páter František Novák byl
nemocen, takže na farnosti zůstal stařičký farář Vincenc Kovář.
V září 1950 přišel na farnost Velký Ořechov Msgre Dr.
Antonín Šuránek, bývalý spirituál kněžského semináře v Olomouci. Byl dosazen
jako kaplan. Na svatováclavskou pou? měl první mši sv. a kázáním se
nesmazatelně zapsal do srdcí všech farníků. V Kaňovicích sloužil první mši sv.
v malé dřevěné kapličce 11.listopadu 1950. Na návrh Dr Šuránka bylo objednáno v
Olomouci nové ciborium, černý ornát a černý pluviál k pohřbům, a nový pokrov na
máry a velum k udílení požehnání.
Bohoslužeb se zúčastňovalo stále více věřících, a dřevěná kaplička byla malá a
nevyhovovala. Dr. Šuránek zpovídal dlouho do noci. Bylo vykonáno mnoho
životních zpovědí a mnoho lidí bylo obráceno na víru.
V květnu 1950 byla provedena opět sbírka hlavně u důchodců a vybralo se 12
758,- Kč.
Dr. Šuránek znovu nabádal i s
mistrem Peňásem, aby se postavila nová větší kaple. Tato slova však
konečně začala padat na úrodnou půdu. Hospodáři začali o tom diskutovat, až se
usneslo, že kaple se postaví ze dřeva.. Dříví bylo nejdostupnějším materiálem.
Pak se ale přišlo na to, že ze surového dřeva se stavět nedá. Na to se
přihlásil pan Josef Bernatík, zdejší krejčí, který se chystal na stavbu
rodinného domu, že má přichystány nepálené cihly, které by mohl na stavbu kaple
půjčit. Se stavbou rodinného domu ještě počká a pak mu je občané oplatí. Tato
nabídky byla schválena a ihned se chystal kámen na stavbu kaple. Zde je třeba
říci, že bez Dr. Šuránka a mistra Peňáse by se kaple v Kaňovicích nikdy
nepostavila.
Základní kámen posvětil Dr.
Šuránek 10.května 1951. Nadšení občanů bylo obrovské. Pracovalo se i v noci při
elektrickém osvětlení. Peněz ale nebylo. V té době přišli věci objednané v
Olomouci a tak zůstalo ze sbírek jen asi 10 000 Kč. Byla provedena další
sbírka, ale to stačilo jen na nákup materiálu a práci zedníků. Dělnické práce
prováděly zdarma. Denně přicházelo tolik dělníků, že jich nebylo ani tolik
potřeba. Práce pokračovala velmi rychle.
Občané
přispěli také materiálem jako cihly a podobně. Mlynář Karel Mazáč z Hř.Újezdu
daroval 1000 pálených cihel, které byly použity na stavbu věže. A tak se
povedlo hrubou stavbu kaple postavit za 14 dnů. Vedoucím zedníkem byl pan Alois
Gergela z č.p. 13.
Tehdejší předseda MNV Leopold Šůstek vzal na sebe
odpovědnost za stavbu kaple, nebo? se stavilo bez stavebního povolení. Stavební
povolení by měl vydat ONV v Uherském Brodě. Tak se stavilo načerno. Žádný
nežaloval, stavilo se v klidu. Až byla kaple dostavěna, teprve se o tom
dověděli na ONV v Uherském Brodě a začalo vyšetřování. Vyšetřovala veřejná
bezpečnost z Luhačovic. Obviněn byl v řadě první Dr. Šuránek, dále předseda
MNV, že se přiklonil k černé stavbě. Pro tento přestupek hrozila předsedovi
peněžitá pokuta.
Tuto byli občané ochotni zaplatit. Obec však plnila vzorně předepsané dodávky
státu a tak byla pokuta odpuštěna. Předseda se obhájil tím, (jak poradil vrchní
strážmistr z Luhačovic Andrysík) že máme vlastní hřbitov a při pohřebním úkonu,
když prší se nemají občané kde schovat.
Vyšetřování neunikl ani Dr. Šuránek. Jako vina mu byla
přičítána náboženská aktivita a spoluúčast na organizování stavby kaple. Byl
internován do Želiva a později pracoval jako dělník v kamenolomu ve Štramberku.
Než byl Dr. Šuránek odstraněn, kapli posvětil. Kaple byla zasvěcena Panně Marii
prostřednici všech milostí. Na jaře roku 1952 byl interiér kaple vyomítán a
vybílen. Oltář byl dovezen z kláštera z Uherského Brodu.
Mše sv. pak byly slouženy jen při pohřbech. Pravidelné
bohoslužby v kapli byly zavedeny farářem P. Leopoldem Hamplem.
V roce 1978 byl interiér kaple nově vymalován. Návrh provedl František Peňás z
Hřivínova Újezdu. V této podobě byl znovu obnoven v roce 1994.
V květnu 1997 byl postaven nový obětní stůl a
svatostánek, který byl vysvěcen 18.května 1997.
Použito zápisů
z kronik, zápisů pamětí paní Anny Kaláčové z č.p. 10 a pamětí žijících občanů.