Od doby první písemné zmínky v roce 1362 změnily Kaňovice několikrát majitele – z rodu Kaňovského se dostaly asi roku 1382 do držení pánů ze Šternberka, později byly ve vlastnictví rytíře Jiříka z Honbic a Velkého Ořechova, potom je držel Jan Onšík z Bělkovic a později přešly do rukou Janaurů ze Strachnova. Posledním držitelům Kaňovice Serenyiům je předal roku 1629 spolu s luhačovským panstvím kníže Lichtenštejn.

     Z písemné zmínky z roku 1493 lze usoudit, že v Kaňovicích byl farní kostel a farář. Na místě tohoto kostela se nyní rozkládá starý hřbitov. Po třicetileté válce již není kostel zmiňován, pravděpodobně byl zničen, a na postavení nového nebyly prostředky ani dostateční zájem vrchnosti. Kaňovice byly spolu s okolními obcemi přifařeny k Velkému Ořechovu, po třicetileté válce nově přifařeny zpět k Velkému Ořechovu.

     Zájem o postavení alespoň kaple je znám  od dávných předků Kaňovic. Ke stavbě kaple však došlo mnohem později.
     Dřevěná kaple Panny Marie ustavičné pomoci, kterou dala na svůj náklad postavit ve své zahradě paní Kvapilová, z neznámých důvodů ji  nabídla své známé slečně Marii Čižmářové z Březůvek. Marie Čižmářová nabídku přijala a dala kapličku postavit nad vesnicí u samého kříže u obce Březůvek. Tam však pozbyla úcty občanů, spíše byla občany zneuctívána. Tak se rozhodla kapličku nabídnout známé ctitelce P.. Marie paní  Kaláčové  Anně z č.p. 10 z Kaňovic. Tato po dohodě s Obecním úřadem a zájemci z obce nechala kapličku koňským potahem na platonovém voze vcelku převézt. Převezli ji Máčala Josef č.p. 12, Valerián Vincenc č.p. 6 a Šůstek č.p. 23. Postavena byla na místě starého hřbitova. Bylo to po žních roku 1942, tedy v době druhé světové války.
 Starý hřbitov byl ohrazen pouze starou kamennou zídkou, která se již rozpadávala. Tím měly přístup na hřbitov slepice a husy a tímto se hřbitov zneuctíval. Když  byla kaplička postavena , rozhodl se obecní úřad hřbitov oplotit. Občané darovali klády, jiní zase peníze a tak byl hřbitov ohrazen novým plotem zdarma. Po ohrazení byly po stranách kaple vysazeny dva smrčky.

Pod staletou lípou, která dosud stojí byly za plotem zhotoveny lavice. Když byla kaplička postavena, zašla se zmíněná paní Anna Kaláčová pochlubit na faru Velký Ořechov faráři Vincenci Kovářovi a také se poradit, zda se musí posvětit. Paní Kvapilová říkala, že kaple byla již posvěcena.
     Zanedlouho   byl v Kaňovicích pohřeb  a farář Kovář se přišel na kapli podívat. Sdělil, že kaple byla dvakrát převezena, že se posvětit musí. Zároveň však sdělil, že mše sv. se v ní sloužit nemohou, že se k tomu nehodí. Doporučil, aby se lidé zbožně modlili, aby Bůh vzbudil dobrodince a mohla se postavit nová a větší. Ke kapličce byly dovezeny rozličné věci ze Svaté země, že to paní Kvapilové přivezli známí poutníci kněží i laici a že jsou to ostatky svatých. Byly to v krabici hřeb, zhotovený podle hřebů, kterými byl přibit na kříž Pán Ježíš. Dále trn trnům podobný z nichž byla spletena trnová koruna Pána Ježíše, velká hostie a dále zabalené útržky šatů a vlasů a jiné věci. Páter František Novák věci  zhlédl a konstatoval, že jsou to věci, které nejsou ostatky svatých. Tyto věci, že prodávají kramáři ve Svaté zemi.
     V roce 1943   se dostal na faru Velký Ořechov za kaplana P. Rudolf Havelka. Při vyučování náboženství ve zdejší škole zjistil od školáků, že je postavena malá kaplička. Chtěl ji vidět. O kapličku se velmi zajímal a říkal, že se pokusí zdali-by arcibiskup nepovolil sloužit mše svaté. Jako důvod uvedl, že je v Kaňovicích hřbitov, kde se pochovávají zemřelí občané. Napsal žádost do Olomouce p. arcibiskupovi, zda by se  mohla v kapličce sloužit mše svatá. Žádost byla nakonec vyřízena s tím, že se povoluje sloužit šest mší svatých do roka a kromě toho všechny mše svaté při pohřbu, s podmínkou, že se vždy kněz zdarma přiveze a odveze. Obecní úřad s tím souhlasil.

 Kaplička byla posvěcena 14.listopadu 1943, zasvěcena  Panně Marii Prostřednici všech milostí. K svěcení byla přizvána dárkyně  paní Kvapilová. Přijela a měla z toho radost, že zde budou slouženy mše svaté.

 Též byla udělena milost, že v den 31.května, kdy se světil svátek P.Marie prostřednice všech milostí budou povoleny plnomocné odpustky všem, kdo příjmou svátosti a pomodlí se na úmysl sv. Otce předepsané motlitby.
     V roce 1943 byly zrekvírovány zvony pro válečné účely a nebylo čím zvonit klekání a při pohřbu. Aby zvonění v obci nezaniklo, přišel s nápadem p. Josef Máčala z č.p. 12, aby se zvonilo klepáním na opotřebované radlice z pluhu. Tak by se napodobil zvuk zvonů. Vedle hřbitova stála obecní sýpka na níž se pod střechou upevnily zmíněné radlice a začalo se tak zvonit.
     V dubnu 1943 jel kněz zaopatřovat dědečka Šůstkových z č.p. 23 (Jana  Prčových) a když jel podle té novodobé zvonice, tak se ohlížel odkud to zvoní. Dědeček Šůstkovi zemřeli a také se jim těmi zvony zvonilo při pohřbu, ale to již byly radlice umístěny v zahradě na hrušce v č.p. 42.
     Farář Kovář stále  nabádal, aby občané dali hlavy dohromady a dali se do stavby nové kaple proto, že to bylo přání dávných předků. Když přišel na Velký Ořechov, tak ve farní kanceláři našel spořitelní knížku na kapli v Kaňovicích. Peněz nebylo snad mnoho, ale měly  velkou hodnotu. Na nátlak úřadů však byly za války použity na válečné účely pro Rakousko-Uhersko. Stále nabádal k výstavbě nové kaple, ale zájmu nebylo. Všichni to schvalovali, že by to bylo dobré, ale chyběl iniciátor.
     Paní Kaláčové napadlo, že by se mohla udělat sbírka na postavení nové kaple. Dohodly se s paní Josefou Šůstkovou z č.p. 33 a s povolením starosty podnikly první sbírku, která proběhla 20.června 1943 a vynesla 5920,- Kč. Další sbírka proběhla v září, výnos 4 125,- Kč, a v listopadu 4 630,- Kč. Tedy celkem 14 675 Kč.

     V roce 1944 se po prve  slavila pou?. Bylo to ve všední den, ale zúčastnila se celá vesnice. Aby to byla opravdová pou?, ženy napekly cukrovinky. Pod lípou byl postaven krámek, a tam se prodávalo ve prospěch nové kaple.

 Utržilo se tehdy 1 176,- Kč, a při mši svaté se vybralo 3405,- Kč. V roce 1944 byla opět v lednu sbírka, vybralo se 2 600,- Kč. Další sbírka byla v prosinci  s výtěžkem 5265,- Kč. K tomu bývaly často mše sv., a při nich se vybralo hodně peněz. Lidé rádi přispívali, protože se těšili, že se přece někdy nová kaple postaví.
     Paní Anna Kaláčová a Josefa Šůstková s Annou Šůstkovou z č.p. 62 konaly opět sbírky po vesnici. Na žádost občanů z Dobrkovic a Kelník provedly sbírky i v těchto obcích  na stavbu kaple v Kaňovicích. Dle pamětí Anny Kaláčové ze sbírek konaných v době druhé světové  války peníze padly. Bylo jich 198 000 Kč.
     V roce 1950 již nebyly slouženy žádné mše sv. , protože páter Rudolf Havelka byl vládou jmenován biskupem, páter František Novák byl nemocen, takže na farnosti zůstal stařičký farář Vincenc Kovář.
     V září 1950 přišel na farnost Velký Ořechov Msgre Dr. Antonín Šuránek, bývalý spirituál kněžského semináře v Olomouci. Byl dosazen jako kaplan. Na svatováclavskou pou? měl první mši sv. a kázáním se nesmazatelně zapsal do srdcí všech farníků. V Kaňovicích sloužil první mši sv. v malé dřevěné kapličce 11.listopadu 1950. Na návrh Dr Šuránka bylo objednáno v Olomouci nové ciborium, černý ornát a černý pluviál k pohřbům, a nový pokrov na máry a velum  k udílení požehnání.
Bohoslužeb se zúčastňovalo stále více věřících, a dřevěná kaplička byla malá a nevyhovovala. Dr. Šuránek zpovídal dlouho do noci. Bylo vykonáno mnoho životních zpovědí a mnoho lidí bylo obráceno na víru.
V květnu 1950 byla provedena opět sbírka hlavně u důchodců a vybralo se 12 758,- Kč.

 Dr. Šuránek znovu nabádal i s mistrem Peňásem, aby se postavila nová větší kaple. Tato slova  však konečně začala padat na úrodnou půdu. Hospodáři začali o tom diskutovat, až se usneslo, že kaple se postaví ze dřeva.. Dříví bylo nejdostupnějším materiálem. Pak se ale přišlo na to, že ze surového dřeva se stavět nedá. Na to se přihlásil pan Josef Bernatík, zdejší krejčí, který se chystal na stavbu rodinného domu, že má přichystány nepálené cihly, které by mohl na stavbu kaple půjčit. Se stavbou rodinného domu ještě počká a pak mu je občané oplatí. Tato nabídky byla schválena a ihned se chystal kámen na stavbu kaple. Zde je třeba říci, že bez Dr. Šuránka a mistra Peňáse by se kaple v Kaňovicích nikdy nepostavila.

  Základní kámen posvětil Dr. Šuránek 10.května 1951. Nadšení občanů bylo obrovské. Pracovalo se i v noci při elektrickém osvětlení. Peněz ale nebylo. V té době přišli věci objednané v Olomouci a tak zůstalo ze sbírek jen asi 10  000 Kč. Byla provedena další sbírka, ale to stačilo jen na nákup materiálu a práci zedníků. Dělnické práce prováděly zdarma. Denně přicházelo tolik dělníků, že jich nebylo ani tolik potřeba. Práce pokračovala velmi rychle.

 Občané přispěli také materiálem jako cihly a podobně. Mlynář Karel Mazáč z Hř.Újezdu daroval 1000 pálených cihel, které byly použity na stavbu věže. A tak se povedlo hrubou stavbu kaple postavit za 14 dnů. Vedoucím zedníkem byl pan Alois Gergela z č.p. 13.
     Tehdejší předseda MNV Leopold Šůstek vzal na sebe odpovědnost za stavbu kaple, nebo? se stavilo bez stavebního povolení. Stavební povolení by měl vydat ONV v Uherském Brodě. Tak se stavilo načerno. Žádný nežaloval, stavilo se v klidu. Až byla kaple dostavěna, teprve se o tom dověděli na ONV v Uherském Brodě a začalo vyšetřování. Vyšetřovala veřejná bezpečnost z Luhačovic. Obviněn byl v řadě první Dr. Šuránek, dále předseda MNV, že se přiklonil k černé stavbě. Pro tento přestupek hrozila předsedovi peněžitá pokuta.
Tuto byli občané ochotni zaplatit. Obec však plnila vzorně předepsané dodávky státu a tak byla pokuta odpuštěna. Předseda se obhájil tím, (jak poradil vrchní strážmistr z Luhačovic Andrysík) že máme vlastní hřbitov a při pohřebním úkonu, když prší se nemají občané kde schovat.
     Vyšetřování neunikl ani Dr. Šuránek. Jako vina mu byla přičítána náboženská aktivita a spoluúčast na organizování stavby kaple. Byl internován do Želiva a později pracoval jako dělník v kamenolomu ve Štramberku. Než byl Dr. Šuránek odstraněn, kapli posvětil. Kaple byla zasvěcena Panně Marii prostřednici všech milostí. Na jaře roku 1952 byl interiér kaple vyomítán a vybílen. Oltář byl dovezen z kláštera z Uherského Brodu.
     Mše sv. pak byly slouženy jen při pohřbech. Pravidelné bohoslužby v kapli byly zavedeny farářem P. Leopoldem Hamplem.

     V roce 1978 byl interiér kaple nově vymalován. Návrh provedl František Peňás z Hřivínova Újezdu. V této podobě byl znovu obnoven v roce 1994.
     V květnu 1997 byl postaven nový obětní stůl a svatostánek, který byl vysvěcen 18.května 1997.

Použito zápisů z kronik, zápisů pamětí paní Anny Kaláčové z č.p. 10 a pamětí žijících občanů.