leden-únor 1 2003 • MALOVANÝ KRAJ

Hostinec v Hradčovicích

Hradčovická krčma měla významné postavení jak v hospodářském životě obce, tak především v celkových příjmech vrchnosti. Tím, že se nacházela na vojenské a obchodní cestě z Moravy do Uher, měla svou zvláštní důležitost, a proto jsou změny vlastnictví zaznamenány též v zemských deskách a půhonních knihách.

První písemná zpráva o existenci krčmy v Hradčovicích je zaznamenána již v r. 1416, kdy Hedvika, vdova po Dětechu z Újezda, a její syn Licek odevzdávali 17 a půl lánu a menší krčmu Benešovi z Onšova, jenž pak hospodu za dva roky předal Ofce, vdově po Mikšíkovi z Dobrkovic.

Další informace je z r. 1463, kdy Jan Kapr (Kapřík) z Honbic, sídlící na Ořechově a Částkově, pohnal před soud Jindřicha Bařického z Morkovic, jenž v danou dobu sídlil na Veletinách, kvůli tomu, že mu drží v Hradčovicích mlýn a zmíněnou krčmu.

Hradčovická hospoda měla i svůj vlastní název Na Vozici. Do roku 1848 náležela vrchnosti a byla jednotlivým hostinským pronajímána. Tak tu ve třicátých až šedesátých letech 18. století provozoval svou živnost František Sikora; v r. 1768 nastoupil Tomáš Viktorin; v letech 1771 -1798 zde působil Jan Schneider s manželkou Barborou, kteří bývali velmi často jako kmotři při křtu dětí z nemajetných rodin, ale nechyběli ani při stejných obřadech v rodinách významných osobností farnosti. V letech 1798 -1838 měl hostinec v pronájmu rod Wenzla Mehrwertha, od r. 1811 tady byl jeho zeť Josef Dubovský, pak (po r. 1835) Dubovského syn, rovněž Josef. Za čtyři roky převzal krčmu Jan Prilinger starší, který do Hradčovic přišel z Topolné.

V roce 1847 ji se všemi náležitostmi a příslušenstvím odkoupil od vrchnosti teprve devětadvacetiletý Kašpar Holub, syn Martina Holuba, řezníka a porážeče dobytka z Holešova, a jeho manželky Krisoldy Lochmannové. V Hradčovicích musel ovšem Kašpar působit už dříve, neboť v r. 1845 je zde zaznamenáno jeho bydliště v č. 68, což byl vždy inkriminovaný hostinec. Za koupi krčmy zaplatil vrchnosti 5 082 florény, což byl tenkrát vysoký finanční obnos, vždyť např. metrák pšenice se dal koupit za 4 -6 tlorénů, metrák brambor za 1, 9 až 2 fl. Jen dodejme, že 105 florénů se rovnalo 100 zlatým konvenční měny.

V r. 1864 je zaznamenán prodej majetku mezi Kašparem Holubem a jeho synem Antonínem v objemu 5 068 fl. a 20 krejcarů, pravděpodobně z důvodů doposud nezaplacené koupě, anebo řešení pozůstalosti po Kašparovi, který zemřel v r. 1863 ve věku 45 let. K roku 1880 tu již nacházíme zapsáno spoluvlastnictví Antonína Holuba a manželky Františky, rozené Seidlové, z Polánky u Valašských Klobouk.

Holubovi vlastnili kromě jmenovaného hostince také obchod, řeznictví, ledovnu, pálenici slivovice a asi 20 ha půdy včetně vinic. V zájezdní hospodě byly i pokoje pro hosty, kuželna, stáje pro koně hostů a velký hospodářský dvůr. V roce 1882 se A. Holub stal akcionářem veřejné obchodní společnosti uherskohradišťského cukrovaru Abraháma a Heřmana Maye a spol. se sídlem ve Starém Městě; jeho syn Antonín (1888 -1948) byl od roku 1912 akcionářem Rolnického družstevního lihovaru v Uherském Brodě a od roku 1930 spolumajitelem Zemědělské parní pily v Uherském Brodě. Pálenice slovácké slivovice a borovičky firmy Antonín Holub a syn vyráběla kromě toho také brandy a jiné likéry, které dodávala rovněž do zahraničí.

Po roce 1948 byla Holubům pálenice i samotná hospoda znárodněna, přičemž hostinec až do roku 1990 spravovalo - nebo spíše nechávalo chátrat - spotřební družstvo Jednota Uherský Brod. Z některých hospodářských budov Jednota vystavěla novou prodejnu potravin se samoobsluhou.

Na začátku devadesátých let 20. století dostali potomci Antonína Holuba hospodu zpět. Neměli k ní však už ten osobní vztah jako jejich děda, a prodali ji novému majiteli, který již opravil vnější fasádu a nyní přestavuje bývalý hospodářský dvůr včetně stájí a příslušenství.

Hostinec stojí uprostřed hradčovické návsi. Je to přízemní, zčásti podsklepená budova s rozlehlými půdními prostorami, jež byly dříve využívány jako sklady surovin. Atypické jsou kamenné, až metr silné obvodové zdi. Že šlo o typickou zájezdní hospodu, potvrzovalo do r. 1950 i dřevěné zábradlí k uvazování odstavených koní zabudované přímo před ní. V r. 1975 si hostinec vybrala ČST, studio Brno, spolu s Filmovým studiem Gottwaldov k natáčení některých dílů televizního seriálu Zdeňka Galušky Slovácko sa nesúdí. Nad výčepem býval krásně namalovaný obraz a citát: "Boží oko dobře vidí, jak Vás tady Holub šidí." Autorem byl akademický malíř Emil Holub, bratr Antonína, posledního majitele hospody. Osobně s tímto výrokem nemám žádnou zkušenost, ale starší pamětníci prohlašovali, že byl občas pravdivý.

Výběr z pramenů:

Zemský archiv Opava, pracoviště Olomouc, Zemské desky olomoucké VI, 676; VII, 608; VIII, 453; Půhonníkniha IV, 386. Moravský zemský archiv Brno, Pozemkové knihy 1690 -1887, inv. č. 158 a 160. Státní okresní archiv Uherské Hradiště, Ševčíkova kronika.

Josef Burša

Zdroj: www.hradcovice.cz