Obec Hradčovice,
ležící v Poolšaví, vznikla na jedné z křižovatek
starých obchodních a vojenských cest, směřujících do Čech, Slezska a Uher.
Počátky sahají do 11. století a patří mezi nejstarší historicky známé vesnice
okresu Uherské Hradiště. Předchůdcem obce bylo snad velkomoravské hradiště Bolegradica.
Není proto divu, že údolí Hradčovského potoka, od severu chráněné oblými zalesněnými
kopci s nivou řeky Olšavy na jihu, se stalo kolébkou a domovinou mnoha
generací. Tímto krajem procházely hordy a pluky vojsk mnoha vojevůdců a
panovníků, ale též skupiny, rody a kmeny rozličného etnika a rozmanitých
kultur, jejichž příslušníci zde zanechali stopy svého pobytu, svých sídel a
práce nebo zde byli pohřbeni.
Doposud provedené archeologické výzkumy
v katastru obce, ale i farnosti dokumentují, že k osídlení došlo v mladší době
kamenné, a to v období mladšího stupně lineární keramiky. Jejími nositeli byli
zemědělci, přicházející k nám z jihovýchodu z podunajské oblasti při hledání
úrodné teplé sprašové polohy, aby půdu svými dřevěnými a parohovitými nástroji
u nás poprvé obdělávali. Poznatky o osídlení Hradčovic
potvrzují nálezy učiněné většinou náhodně, např. při výkopech základů pro
novostavbu, hloubení studny a při jiných mechanických zásazích do terénu. Tak
často účel vybudovat novou moderní stavbu odhalil pozůstatky pravěké
civilizace. Nálezy vyžadovaly přístup a zhodnocení odborníků, byli to:
archeolog profes. PhDr. Vilém Hrubý, DrSc.a pracovní skupina Krajského muzea ve
Zlíně vedená Dr. Janem Pavelčíkem.
Nedaleko obce v místě, kde terén tvoří pozvolný svah vykopal Jan Kučera řadu
předmětů. Kostěná šidla, škrabadla s broušeným
ostřím, pazourkové vrtáčky, hladidla, sekeromlaty, části kamenných žernovů,
střepy rozbitých ručně vyrobených nádob kultury lužické a unětické.
Z uměleckých výtvorů např.:plastika z jemné plavené hlíny, nádoby s pupíky,
oválnými či rohatými oušky apod .
Keramika je nejčastěji ornamentována
rytými liniemi, vpichy a krokvicemi. V roce 1955 provedla zajímavý výzkum
pracovní skupina Krajského muzea. Nález byl objeven v trati
"Nadsklepí" Šlo o obilnou jámu, která se odkryla při novostavbě
obytného domu. Výkop základů ve vysokém břehu obnažil celý profil jámy se
sprašovým podložím.
V době bronzové, kdy dochází ke
kmenovým přesunům, k poznání slitin mědi a cínu se v Poolšaví
vyskytuje lid s kulturou mohylovou. V pozdějším období doby bronzové ovlivňují
hospodářskou i kulturní úroveň zdejších osídlenců Keltové, Germáni,
Markomani a římské legie. Vlivem stěhování národů se
udržela z původních 15 osad jen jedna. V 6. století se v Poolšaví
usazují Slované. Velkomoravské období dokládají mohylová pohřebiště, osady
vesnického typu a opevněná hradiska. Mezi ně se řadí již zmíněné Bolegradica.
Nálezové zprávy jsou uloženy v
Archeologickém archivu akademie věd v Brně - Králově Poli. Samotné nálezy jsou
umístěny v muzeu J. A. Komenského v Uherském Brodě.
V průběhu 10. A 11. století Morava
prožívala těžké časy. Stávala se kořistí Maďarů, Čechů a Poláků. Jelikož z doby
po pádu Velké Moravy nejsou dlouho žádné zprávy, můžeme pouze předpokládat, že
za knížete Břetislava I. spadalo sídliště Hradčovic
pod správu spytihněvského hradského obvodu. V letech
1141 - 1196 spytihněvský hrad zanikl a tak naše území
patřilo ke knížectví a biskupství olomouckému. V roce 1205 založil markrabě
moravský Vladislav Jindřich na nedalekém Velehradě klášter cisterciáků. Mniši,
většinou německé národnosti, pomáhali obyvatelstvu v rozvoji zemědělství,
zvláště vinařství.
Velkou spoušť na Moravě způsobila mongolská vojska vedená Bátůchánem
roku 1241. Jejich zásluhou byla země zčásti vypleněna. Z daného období pochází první zmínka o existenci obce Hradčovice.
Oldřich III. Korutanský, vládce břeclavského údělu, daroval totiž dva lány v Hradčovicích ( v listině uváděné Radichowitz
) spolu s rybníky církvi, aby tak odčinil škody způsobené velehradskému
klášteru a učinil tak něco pro spásu duše své i svých potomků. Historie obce je
spojena s událostmi probíhajícími v Uherském Hradišti a zejména v Uherském
Brodě. Do života značně zasahoval pohyb na obchodní a vojenské cestě, která
přes obec procházela. Počátek 14. století je poznamenán boji s Kumáni. Šlo o války českého krále Václava II. s Uhry a
Rakušany. Když jeho nástupce Václav III. roku 1306 zemřel, v zemi vypukl zmatek,
který využil Matúš Čák Trenčianský. Zbudoval si okolo
svého hradu Trenčína nezávislé panství, jež zasahovalo až k nám. Byl poražen u Holíče. Protiváhou moci feudálů se stala královská města
Uherské Hradiště a Uherský Brod podporovaná přízní panovníků. V roce 1272 byl Uh. Brod povýšen na město královské komory s právem hlubčickým. K dalším patřilo právo konat týdenní a dva
dvouroční trhy a právo skladu zboží. Vesnice Lhotka, dnes součást Hradčovic, již svým názvem prozrazuje kolonizační původ a
ve druhé polovině 14. století byla zvána Sirotčí Lhota. Poprvé je připomínána v
roce 1374. Hospodářství feudálů zůstávalo ve skromných mezích. Je třeba
vzpomenout rod Šarovců a pánů ze Šumvaldu.
Husitství se šířilo podél obchodní
cesty ihned po smrti Jana Husa, ale oblasti moravských královských měst
zůstávaly věrny katolictví, a tedy Zikmundovi. Přesto se našli i příznivci
Husa, kteří protestovali proti jeho upálení a kostnickému koncilu. Držitelé
obce podpořili sjezd českých a moravských stavů 2. září 1415. V zimě roku 1427
husité pod vedením Prokopa Holého, Prokůpka a Jana Tovačovského
přitáhli k Uherskému Brodu, který se po obklíčení vzdal s úmluvou. Město bylo
osvobozeno roku 1429 Janem Tovačovským z Cimburka. Husitská vojska však i v dalších letech okupovala
Jižní Moravu. Velké škody působily až do roku 1440 tzv. loupeživé roty, jež
vedl Jiří z Mannspeku. Následkem husitských válek byl
citelný úbytek obyvatelstva a prohloubil se i hospodářský úpadek. Klidnému
rozvoji v následujícím období bránily zhoubné války uherského krále Matyáše a
českého Jiříka z Poděbrad, později také Vladislava Jagellonského. Války měly
hrozné důsledky: zánik obcí, oslabení pozic velehradského kláštera. Došlo ke
změnám majetkové držby feudálních panství, přičemž držba nadále příslušela pánům
z Vlčnova a z Kunovic. Nedostatek pracovních sil
vyvolal značné zvýšení poddanských povinností - v roce 1487 bylo vyhlášeno
úplné poddanství selského lidu. Města naopak bohatla díky svým privilegiím (
vaření piva, rozvoj řemesel, šenkování vína… ). Šlechta proti tomuto
vystupovala a časté spory s městy brzdily rozvoj živností v okolních obcích.
V 16. století ovlivňuje vývoj na Moravě
několik nebezpečných faktorů: krutý mor, nebezpečí ze strany Turků, krize
katolické církve umocňovaná evropskou reformací - šíří se zvláště myšlenky
Martina Luthera. Ves Hradčovice
navíc roku 1561 vyhořela a roku 1605 vtrhli do kraje uherští Bočkajovci, drancují a přinášejí černou smrt. Roku 1574
zakládají činnosti následující cechy: kovářský, kolářský, bednářský, zámečnický,
truhlářský, pivovarečný a nákladnický. Počátek 17.
století je spojen s výměnou správy panství způsobenou značným zadlužením pánů z
Kunovic. Odkoupil je Oldřich z Kounic, pán na
Slavkově. Panské dvory vyžadovaly stále větší počet pracovních sil. Tyto pocházely
z poddanských vrstev a lze je rozdělit do tří typů: stálá čeleď, robotníci a
námezdní dělníci. Každý poddaný byl povinen vrchnosti peněžní, robotní a
naturální rentou. V obci téměř neexistoval grunt ( usedlost ) bez dluhů. Výše
peněžní renty se pohybovala podle velikosti usedlosti a platila se v Hradčovicích i ve Lhotce ve dvou splátkách: na jaře (sv.
Jiří), na podzim (sv. Václav). Tyto bídné časy stále sužoval mor a roku 1624
sem vpadla vojska sedmihradského knížete Gábora Bethlena. Během třicetileté války krajem procházela
císařská vojska generála Buquoye, vojska knížete Lichtenštejna a jejich zásobování tížilo celou oblast
náležející panství Kouniců. Nejhůře však zdejší
obyvatelstvo doplatilo na Švédy, kteří vpadli na Moravu roku 1642. Jezdci
plukovníka Andersona vypálili Uherský Brod a odvezli
si bohatou kořist. Události třicetileté války urychlily proces koncentrace
pozemkového majetku panství, ale také proces naprostého znevolňování a
zbídačování rolnictva. Posledním činitelem vzpour byl uherský František Rákoczi. Povstal v letech 1704 - 1708, kdy kraj byl
vypleněn. Dne 4. srpna 1708 byl poražen u Trenčína a nastává 50 let vytouženého
míru.
Rokem 1740 skončilo období relativního
klidu. V prosinci 1741 pruská vojska v čele s králem Bedřichem II.
pronásledovala vojska rakouská a obsadila Slovácko. Až do jara 1742 loupila a
plenila celý kraj. Mezi poddanými, kteří podpořili ve válce Marii Terezii bylo
na 40 mužů z naší obce9).
20. září 1744 bylo zaznamenáno
zemětřesení, vlivem otřesů půdy se rozezněl v noci na věži kostela zvon. Rok
1746 byl velmi suchý, následovala drahota, hlad a dobytčí mor. 29. srpna 1748
přiletěla hejna lučních kobylek různého zbarvení, způsobila množství škod a
následující den odletěla směrem západním.
V letech 1746 - 1794 panství spravoval
Václav Antonín Kounic (1711-1794), působil především
v říšské diplomacii, od roku 1753 jako říšský kancléř a roku 1764 byl povýšen
do knížecího stavu. Správu panství za jeho pobytu v Rakousích
vedla jeho sestra Marie Antonie. V roce 1756 vpadli opět do kraje Prusové -
probíhala sedmiletá válka. Vojska k nám zavlekla choleru12), která se stala
hrozbou na dalších 100 let. Vláda Marie Terezie a jejího syna přinesla řadu
reforem týkajících se venkova. V roce 1752 si vláda přivlastnila kontrolu nad
církevními úkony, byla zrušena řada svátků, čímž se zvýšil počet pracovních
dnů. Postupně je ve styku s vrchností zaváděn německý jazyk. Veškeré
obyvatelstvo se třídilo na usedlé a chalupníky. V čele obce stál fojt a
pudmistr. Usedlí volili obecní radu, jejímž úkolem bylo zajišťovat styk mezi vrchností
a občany. Robotní patent z roku 1775 si získal u lidí přízeň. Robota sice
nebyla zrušena, ale zmírněna podle velikosti pozemků a odváděné kontribuce. V
roce 1781 byl vydán toleranční patent legalizující náboženské vyznání. Téhož
roku došlo k významnému činu, a to zrušení nevolnictví. Poddaní byli zbaveni
osobní závislosti na vrchnosti, ale nadále byli vázáni robotními
povinnostmi. Císař Josef II. také nařídil povinné zakládání obilných skladů na
neúrodné roky. Německý vliv se stále stupňoval. Místo šlechticů a měšťanů
vytvářeli úředníci skupinu německé byrokracie. "Občané zůstali v duši
Čechy, myslili a modlili se a mezi sebou hovořili česky, vlastně, jak se
tenkrát říkalo - po moravsku". Hospodářskou
tíseň zvyšovaly veliké daně. Za josefínské éry vznikla škola a fara. V roce
1789 byl v obci založen tzv. Josefínský katastr, zavedena daň z pozemků a
provedeno číslování domů. Na celkový vývoj povahy a smýšlení obyvatel měly
nemalý vliv události v Evropě, především francouzská revoluce a napoleonské války.
V té době (1794 - 1797) spravoval panství kníže Arnošt Kryštof, vystřídán
později svým bratrem Dominikem Ondřejem. Zde byly prováděny válečné přípravy
proti Napoleonovi. Mládence "odchytával" vrchní výběrčí daní
Schneider při neočekávaných návštěvách v obci, přímo v selských staveních.
Bohužel dne 2. prosince 1805 Napoleon porazil u Slavkova rakouská pruská
vojska. S porážkou jsou spojeny finanční a naturální rekvizice, vlivem kterých
vládne bída a hlad, a tím dochází k častým sporům mezi poddanými a vrchností.
Zvláště za Aloise Václava z Kounic, správce panství v
letech 1812 - 1848. V době, kdy se v českých zemích rozvíjela kapitalistická
výroba v vznikala první průmyslová centra, zůstával náš kraj izolovanou agrární
oblastí s vysokým procentem, drobných zemědělců a bezzemků. Po smrti A. V. z Kounic byla na panství uvalena sekvestrace. Správu vedl
jeho zeť Ludvík hrabě Karolyi. O dědictví se ucházela
česká větev roku Kouniců, konkrétně Michal Karel a
Karolína - dcera Aloise Václava. Po dlouhých soudních jednáních se ujal vlády
Michal Karel (1848 - 1852). Po jeho smrti nastoupil Albrecht Vincenc a vládl do
roku 1897, kdy umírá bez mužských potomků.
Do nového období vývoje vstupovalo
obyvatelstvo kraje bez příprav, poměrně klidně. Zemědělství si drželo tradiční
postavení a továren ani manufaktur nebylo. Lidé byli po stránce národnostní
málo uvědomělí a po stránce hospodářské a sociální zaostalí. Četné revoluce
hýbaly Evropou, u nás se společnost probudila teprve po připojení českých zemí
k Německu a vystoupila z národní nevšímavosti. Moravská veřejná činnosti oživla
hlavně při přeložení rakouského říšského sněmu z Vídně do Kroměříže.
Nejdůležitějším výdobytkem bylo zrušení roboty cestou výkupu. Soustava
liberálního kapitalismu změnila od základu vztahy ve společnosti. Kruté
události dějin - cholera, časté požáry, třídní spory a válka prusko-rakouská -
byly vyváženy pokrokem V letech 1883 - 1887 byla po etapách vystavěna
transversální vlárská železniční trať spojující náš kraj s Brnem a Uhrami.
Současně s budováním železnice dostávala novou tvář silniční síť. Dopravní
spojení zajišťovala možnost zaměstnání mimo obec, a proto došlo ke snížení
nezaměstnanosti. Průmyslové a obchodní podnikání mělo malovýrobní a
živnostenský charakter. V Hradčovicích z živnosti a
řemesel existovaly: mlýny, kovárna, obuvníci, cukrovar, pila, cihelna atd. V
roce 1897 se ujal vlády JUDr. Václav hrabě z Kounic -
lidumil, demokrat a národní mecenáš. Miloval umění a nechal v letech 1903 -
1904 postavit v Oboře lovecký zámeček. Strávil tam spoustu času po boku své
manželsky Josefky Horové, po níž bylo sídlo
pojmenováno Pepčín. Byl vybudován v tudorovském slohu
zmodernizované anglické gotiky. Hrabě Václav zemřel v roce 1913, po jeho smrti
byl udržován ve vzorném stavu, ovšem v průběhu roku 1945 byl vyloupen a
poškozen. Po znárodnění se nadřízené státní orgány nestaraly o jeho údržbu až
zchátral natolik, že musel být 2. února 1981 zbořen.
I. světová válka, kterou rozpoutal
sarajevský atentát na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este
představuje další smutnou etapu.
Za války narukovalo z tehdejších 332
obyvatel 73 mužů, z toho 15 svobodných mládenců. Domů se nevrátilo 12 z nich.
Po měsíční dovolené se vojáci odmítli vrátit na bojiště, rozutekli se do lesů,
kde se sdružovali do tlup zvaných "Zelené gardy". Kronika obce Hradčovic podrobné zápisy o účasti občanů ve válce neuvádí.
Pouze z pomníku padlých lze zjistit, že se z fronty nevrátilo 22 mužů.
Zpráva o nabyté svobodě přišla do Hradčovic a Lhotky až ranním vlakem 29. 10. 1918. Z lesů se
vracejí zelené gardy. Občané své doby vyzdobili květinami a večer ze všech
okolních strání plápolaly ohně zapálených hranic, doprovázené zpěvem
vlasteneckých národních písní.
Dvěma rivaly v politickém životě obce
se staly: Republikánská strana a Československá strana lidová. 15. června 1919
proběhly první poválečné volby do obecního zastupitelstva. V Hradčovicích i ve Lhotce zvítězila Republikánská strana.
Rozvíjí se kulturní i společenský život. Dne 12. 8. 1920 byla založena místní
jednota tělovýchovného spolku "Sokol". Kromě činnosti tělovýchovné
organizovala četná divadelní představení a veřejné společenské oslavy. Vzniká
také tělovýchovná jednota "Orel" a spolky "Domovina" a
"Omladina".
V roce 1924 byl zřízen samostatný poštovní úřad Hradčovice
společně s telefonní a telegrafní stanicí. K rozvoji obce přispěla i
elektrifikace a zapojení na síť Západomoravských elektráren. Velkou událost
prožívala obec 27. 6. 1924, kdy ji navštívil milovaný prezident T. G. Masaryk.
Od roku 1925 měla vedoucí pozici strana lidová a udržela se až do II. světové
války. Stínem nadšení z nabyté svobody a volnosti od habsburského jha byla neutěšená životní úroveň nemajetných občanů. Ti
většinou svou situaci řešili vystěhovalectvím do Ameriky. I světová hospodářská
krize tvrdě dolehla na zdejší obyvatele. Podniky krachovaly, vzrůstala
nezaměstnanost a sociální bída.
Ještě než se obyvatelstvo vzpamatovalo
ze všeobecného nedostatku, už pocítilo špatnou předtuchu spojenou s Hitlerovým
nástupem, k moci. Dne 20. května 1938 byla vyhlášena částečná mobilizace, od 1.
Do 5. 10. jsou v Hradčovicích ubytovány dvě baterie
110. pluku těžkého dělostřelectva, mužstvo bylo převážně
podkarpatsko-ukrajinské národnosti. Vznikem Česko-slovenské republiky, v jejímž
čele stojí Emil Hácha, úplně stagnuje veřejná
činnost. Z politických stran jsou povoleny jen Národní jednota a Strana práce.
15. března 1939 byla vesnice obsazena Němci. Vznikl Protektorát Čechy a Morava.
Následoval zákaz politických organizací a společenských spolků, utlumení kulturního
života, všechno je pouze na lístky a povolení. Začátkem září 1940 gestapo
zahájilo zatýkání podezřelých osob a následný transport do koncentračních
táborů. Provádí se také prohlídky chlapců a dívek kolem 18. roku za účelem
totálního pracovního nasazení v Říši. Do škol je zavedena němčina, obec, ve
které bylo zbudováno několik kulometných hnízd, byla Němci vykořisťována. K
osvobození Hradčovic i Lhotky došlo 29. dubna 1945.
Byli to Rumuni, kdo nasadil svůj život za naši svobodu. Při bojích v obci jich
padlo 18.
Jelikož v kronice obce je válečné
období velmi dobře zpracováno, uvádím alespoň krátkou ukázku z posledního
válečného roku, z doby, kdy osvobození bylo na dosah.
27. dubna v ranních hodinách osádka destrukčního pracovního německého vlaku vyhodila
do vzduchu železniční most u Veletin a předtím
poškodila výhybky na nádraží v Hradčovicích. Vzápětí
vato ženijní četa vyhodila do povětří silniční most přes řeku Olšavu v Hradčovicích. Po těchto akcích ustal veškerý pohyb, jen v
odpoledních hodinách Němci budovali a obsazovali kulometná palebná postavení v
okolí našich vesnic, obsadily věž kostela, která jim sloužila jako
pozorovatelna. Občas bylo slyšet ojedinělé výstřely z děl a přelety nízkoletících stíhaček, jinak tím, že ustal veškerý pohyb
kolon, nastalo hrobové ticho. Občané se zdržovali pouze doma a nastal čas, jaký
ve všech vyvolávají blížící se těžké bouřkové mraky. Tato atmosféra se nedá
popsat, ta se musí prožít.Ve 13.15 hod. se roznesla zpráva: "Jsme zabraní,
jsme svobodní." To od lesa Obora přišla tříčlenná rumunská vojenská
průzkumní hlídka do stavení u mlýna a sdělila, že asi za jednu hodinu začne
dělostřelecká příprava pěchota zahájí útok.
30. dubna se od Veletin
až po Drslavice nakupila kolona tanků 40. sovětské
armády včetně těžkého dělostřelectva a automobilů s municí. Čekali na
zprovoznění mostu ve Veletinách. Sovětská a rumunská
vojska se s kratšími přestávkami přesouvala dnem i nocí směrem k Uh. Hradišti. 30.4. bylo do vesnice přivedeno asi 60
německých zajatců.
Po osvobození došlo k vystřídání vojsk.
Místo Rumunů přišel sovětský pluk s velitelem mjr. Skladonovskym
z Kyjeva. Ve vesnici byl umístěn sklad pohonných hmot. Z války se navraceli
vojáci, uprchlíci i občané z koncentračních táborů. Desítky občanů odešly po
odsunu Němců do pohraničí. Přední místa v obci zaujímají komunisté a i u nás se
buduje socialismus. Byla provedena rekonstrukce kanalizace, vznikají kulturní
zařízení, je nově vybudován obecní úřad. Zavádí se mechanizace do velkoplošného
zemědělství, drobným hospodářům byla půda bez milosti odebrána. Dne 12. dubna
1960 došlo ke sloučení obcí Hradčovice a Lhotka, aby
vznikla jedna obec Hradčovice. Po srpnovém vstupu
vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 se u občanů projevily obavy o budoucnost a
nechuť k práci. Až do revolučního roku 1989 se obec orientovala zvláště na
zemědělskou výrobu, budovala a slavila svátky práce, VŘSR, děti s nadšením
prožívaly lampionové průvody a s rudými šátky na krku
každoročně 8. března dělaly radost svým maminkám.
Po politických změnách v listopadu 1989
se následujícího roku 1990 konaly po dlouhé době svobodné volby. V komunálních
volbách zvítězila ČSL a vedoucí pozici si drží dodnes. Nastalo období
restitucí, snížila se produkce živočišné výroby, byl zbudován nový vodovod,
zavedena plynofikace a kompletní telefonní síť. Z kulturního života stojí za
zmínku dechová hudba Hradčovjanka, která přispívá ke
zpestření nejrůznějších oslav, plesů, ale i církevních slavností.
Zdroj: www.hradcovice.cz