Správní vývoj Brumova do roku 1945

Vladimír Štroblík, Státní okresní archiv Zlín

 

Městečko Brumov (od r. 1964 Brumov-Bylnice) se nachází v krajinné oblasti Bílých Karpat ve vzdálenosti 5 km jižně od Valašských Klobouk v nadmořské výšce 330 m. Od Zlína je Brumov vzdálen cca 46 km.

Městečko vzniklo v podhradí stejnojmenného hradu v údolí potoka Brumovky. Původně zeměpanský hrad, který se vypíná nad pravým břehem potoka, byl zbudován ve 13. století. Jeho poloha v blízkosti Vlárského průsmyku zabezpečovala ostrahu východní hranice země s Uhrami. S brumovským hradem souvisí i nejstarší písemná zmínka o Brumově z r. 1255, kdy zde byl purkrabím vlivný velmož Smil z Obřan. V průběhu kolonizace význam hradu vrůstal. Od 13. století se Brumov stal důležitým správním a hospodářským centrem rozsáhlého územního obvodu. Osudy městečka byly s brumovským hradem úzce spjaty. Do 16. století byl hrad královským majetkem. Za vlády Vladislava Jagelonského r. 1499 a 1500 získalo městečko trhová privilegia, r. 1500 byli Brumovští obdarováni stejným městským právem, jako měli obyvatelé města Uherského Hradiště.

Městečko podléhalo vrchnostenským úřadům brumovského panství, které se od r. 1503 stalo dědičným vlastnictvím šlechty. V letech 1662-1731 bylo brumovské panství rozděleno na pět dílů. Později se tři pětiny z nich, které byly v držení Ilešhazyů, spojily, takže v letech 1731-1848 existovala v Brumově tři samostatná panství. Na tři nestejně velké díly bylo rozděleno také městečko Brumov. Před koncem feudalismu náležel největší díl městečka k panství Brumov I (Sina), menší díl k panství Brumov II (Chorynský) a nejmenší díl k panství Brumov III (Manner).

Nejstarší historický název obce se v pramenech vyskytuje ve spojení se jménem hradního kastelána Zmil purchgravius Brumoensis (1255), další názvy pak ve tvarech de Brumow, de Prawenowe (1256),  purchravius Brumonensis (1259), de Brumowe (1261), castrum suum Bronowire (1292), purchrauius de Brunow (1303), z Brumova  (1447), na Brumowie (1481), na Brumow (1500), městečko Braumow (1520, 1575), měšťané brumovští (1537), Braumow (1633), Brumaw (1670), Brumow (1681, 1718, 1720, 1751, 1846, 1872), Brumov (1872).

Z hlediska správního vývoje byl Brumov v letech 1850-1949 součástí soudního okresu Valašské Klobouky a politického okresu Uherský Brod (v letech 1855-1868 byly územní obvody politických okresů zrušeny, politickou i soudní správu vykonával smíšený okresní úřad v územním obvodu okresního soudu Valašské Klobouky).

V  pramenech se Brumov uvádí jako městečko ve druhé polovině 15. století; v listině Vladislava II. ze dne 6. července 1499 mu byl udělen výroční trh na svatého Václava a týdenní trh každou středu. Dnem 7. února 1500 je datována královská listina, udělující Brumovu další výroční trh na Jana Křtitele a hradišťské městské právo a 6. dubna pak dostal Brumov povolení k užívání pečeti, totiž „mříží s špicí železnými, která nad branami bývá“.

                Brumov se r. 1503, kdy Podmaničtí získali zeměpanský hrad do trvalého užívání, nazývá ojediněle městem, ale Zdeněk Kavka z Říčan se r. 1574 zmiňuje o Brumovu jako městečku. V následujících letech se v listinách střídavě užívá pojmenování městečko i město, postupem doby se ustálilo označení městečko.

Pro svou polohu poblíž uherské hranice byl Brumov v průběhu 17. a na počátku 18. století často postižen ničivými vpády nepřátelských hord. V letech 1605-1606 poničily městečko bočkajovci, r. 1621 ho obsadili Bethlenovi uherští vojáci a vzbouření Valaši. Téměř úplně zničen byl Brumov r. 1663 Tatary a Turky a znovu byl vypleněn r. 1683 Tökölyho povstaleckými vojáky. Podobně se vedlo Brumovu i v období tzv. kuruckých vojen, kdy ho r. 1704 značně zpustošila Rákocziho povstalecká vojska.

Roku 1670 bylo v městečku 63 usedlostí, z nich bylo pět pustých. Ze záznamů lánové komise, která v letech 1669-1679 připravovala podklady pro zdanění poddaných, vyplývá, že hlavní vrstvu mezi selským obyvatelstvem tvořili čtvrt a půlláníci; nebylo tu téměř láníků. Mezi nelánovým obyvatelstvem měli značnou převahu zahradníci s poli, kteří si v minulosti ještě vyklučili nezabranou půdu. Víc než třetina zahradníků držela až 30 měřic polí. Jednu zahradu koupila vrchnost a učinila z ní hospodu. V Brumově  měli měšťané právo šenkovat čtyřikrát do roka vlastní víno.

Roku 1750 celé městečko vyhořelo, zničena byla především škola, kostel a fara s matrikami a celým farním archivem. Dalšímu požáru r. 1760 pak podlehl brumovský hrad s panským archivem.

Roku 1758 bylo v Brumově 112 domů, palírna, pivovar, bednárna, dvě kovárny, koželužna, tři mlýny, šest řeznických jatek a dvě hospody. Stejný počet číslovaných domů mělo městečko i v r. 1776, mezi nimi 27 náleven vína. Z usedlostí tehdy bylo v Brumově 10 celých gruntů, 16 podsedků a 43 podruhů.  Hospodářská půda brumovského katastru měla 384 měřic polí, 12 měřic zahrad, 60 měřic pastvin, luk na dvě spřežení (49 a půl fůry) sena. Větší množství půdy zůstalo nevyužito (117 měřic pustin 228 měřic ladem ležících pozemků). V Brumově byly dva chudobince – panský z r. 1772 (zanikl r. 1835) a farní z r. 1785.

Při velkém požáru r. 1820 vyhořelo v Brumově 86 domů a fara. V této době také pohasínala bývalá sláva brumovského hradu, který po přenesení vrchnostenského sídla do městečka r. 1827 postupně chátral. Jeho stavivo bylo později použito na stavbu bytů pro úředníky velkostatku.  Ani v 19. století se městečku nevyhnuly pohromy. V letech 1831 a 1836 tu byla epidemie cholery, v letech 1838-1839 pomřelo na dobytčí mor přes 220 kusů dobytka a r. 1846-1847 utrpěl Brumov velkou neúrodu spojenou s hladomorem a následnou epidemií tyfu. Několik menších požárů postihlo Brumov v letech 1864-1866.

Sídlem vrchnostenských úřadů brumovského panství zůstal Brumov do r. 1848. Při reformě r. 1850 byly nové okresní instituce (okresní úřad, okresní soud, celní úřad a finanční stráž) přeneseny do Valašských Klobouk. Roku 1873 žádali Brumovští zemský sněm o zařazení městečka do kategorie měst a vrácení úřadů do Brumova, ale jejich žádost byla zamítnuta. Z Valašských Klobouk se do Brumova r. 1873 vrátila finanční stráž, jejíž předchůdkyně, tzv. „Grenzwache“ byla v Brumově zřízena již r. 1832.

O spolkový život se staraly čtenářský spolek Sušil (zal. r. 1869), spolek vojenských vysloužilců sv. Václava (zal. r. 1871) a sbor dobrovolných hasičů (zal. r. 1876). Rozvoji živnostenského podnikání měla napomoci nedlouhá existence kadeřnicko-krejčovského spolku (zal. r. 1874). Po r. 1894 byly pod hradem založeny rybníky. Charakteristickým hospodářským odvětvím zůstávalo zemědělství. Na zaměstnanosti obyvatel se velkou měrou podílel zejména rozsáhlý brumovský velkostatek  s pivovarem. Ve druhé polovině 19. století našlo více lidí uplatnění v živnostech, r. 1880 jich bylo v Brumově napočítáno 148. Občanská záložna byla v Brumově založena r. 1886.            Hospodářskému rozvoji městečka a okolí napomohla stavba železnice přes Vlárský průsmyk r. 1888. Nádraží v sousední Bylnici neslo pak označení Brumov-Bylnice. Stavba dráhy z Bylnice přes Brumov do Vsetína byla zahájena r. 1923 a dokončena r. 1928.

Brumov si i po zániku feudálního zřízení zachoval charakter střediskové obce s rozlehlým katastrem a sídlem velkostatku. Podstatnou část katastru pokrývaly lesy. Roku 1900 bylo v Brumově 2 106 ha hospodářské půdy, z toho 877 ha lesů, 696 ha polí, 385 ha pastvin, 125 ha luk a 23 ha zahrad. Z hospodářských zvířat tu tehdy bylo  581 kusů skotu, 208 kusů bravu, 196 kusů ovcí a 65 koní. Brumov byl známý vyspělým chovem koní a dříve i včel. Při pozemkové reformě  ve dvacátých letech 20. století bylo z brumovského velkostatku zabráno celkem 8 575 ha půdy. Zbytkový velkostatek existoval až do r. 1945, po osvobození zanikl.

 

 

 

Vývoj obyvatelstva a domů:

rok

domů

 obyvatel

1869

    258

1487

1880

    240

1511

1900

    256

1470

1910

    257

1429

1921

    257

1423

1930

    307

1494

 

Z dochovaných archiválií lze sledovat posloupnost obecních představitelů v Brumově od poslední čtvrtiny osmdesátých let 19. století. Po pádu feudalismu r. 1850 byl starostou obce  (purkmistrem) Jan Čepek, v šedesátých a sedmdesátých letech 19. století František Kužella. Od r. 1887 vykonávali funkci starosty tito představitelé:

Florián Josef Slaběňák

1887-1896

Josef Kleinschnitz

1896-1898

František Vilímek

1898-1902

Josef Struska

1902-1905

Florián Josef Slaběňák

1905-1908

Alois Kovářík

1909-1919

Adolf Merel

1919-1923

Josef Struska

1923-1928

Karel Vilímek

1928-1933

Antonín Balcárek, náměstek starosty

1933-1934

František Fojtík

1934-1935

Antonín Balcárek, náměstek starosty

1935

František Fojtík

1936-1943

Josef Šabršula, radní

1943-1945

 

Obecní zastupitelstvo se scházelo v místnosti obecní radnice. Představenstvo obce r. 1887 spolu se starostou tvořili dva „výboři“, kterým se říkalo též „starší“ čili „radní“. Obecním písařem byl Alois Kovářík. Od r. 1897 platila obec ze svých peněz dva ponocné, kterými byli Josef Hošek a Jan Kostka. Obecní hajný Václav Bližňák byl r. 1906 ustanoven polním hlídačem.

Po vzniku Československé republiky byla zákonem č. 79/1919 Sb., změněna některá ustanovení obecního zřízení z r. 1864. Změna obecního řádu se týkala mj. označení obecních orgánů, kdy dosavadní obecní výbor se změnil na obecní zastupitelstvo a obecní představenstvo na obecní radu. V praxi se obvykle stanovené označení striktně nedodržovalo. Změna obecního řádu ukládala zároveň povinnost zřídit „svého času“ v každé obci finanční komisi jako dohlédací orgán obecního zastupitelstva a obecní rady. Obecní zastupitelstvo se mělo scházet jednou za dva nebo tři měsíce, obecní rada každý  týden. Změnila se kompetence obecní rady, která se vedle obecního zastupitelstva  stala druhým usnášejícím se orgánem v záležitostech, které nebyly výlučně ze zákona v pravomoci obecního zastupitelstva nebo nebyly přeneseny na starostu.

Vzhledem k tíživé poválečné zásobovací situaci zřídilo r. 1919 obecní zastupitelstvo v Brumově  aprovizační komisi, která měla „spravedlivě a pečlivě předepisovat zboží, které se vydávalo u obchodníků“. V červenci 1919 byla provedena volba starosty, náměstka, obecní rady a obecní finanční komise. Členy zastupitelstva navrhovaly politické strany. Podle výsledku voleb získala  v obecním zastupitelstvu 12 mandátů skupina sdružení čs. strany národně demokratické a čs. živnostensko-středostavovské strany a 6 mandátů čs. strana lidová. Radu tvořili celkem čtyři členové a sice dva zástupci strany národně demokratické a po jednom za stranu lidovou a za stranu živnostensko-středostavovskou. Na schůzi obecního zastupitelstva 2.7.1919 složili zvolení členové slib věrnosti Československé republice.

                Obecním tajemníkem byl František Loucký. Práci ponocného vykonával Jan Kostka za roční plat 600,- K, obecní strážník Josef Hošek měl odměnu 400,- K  (od r. 1920 byl strážníkem František Příkazký).

Po obecních volbách r. 1923 byly ve čtyřčlenné obecní radě zastoupeny čtyři politické strany, když  k dosavadním třem přibyla strana malorolnická. V r. 1928 byla nejprve ustanovena tříčlenná letopisecká komise pro vedení pamětní knihy.  V květnu byla zvolena osmičlenná finanční komise a tyto čtyřčlenné komise: trhová, stavební, hospodářská a lesní, sociální, smírčí, policejní a komise k dani činžovní. Zároveň byli zvolení tři členové knihovní rady a kostelní konkurenční výbor.. Schůze obecního zastupitelstva se konaly každé první pondělí v měsíci. Obecním pokladníkem byl Rudolf Hanuš; po jeho odstoupení r. 1931 se o obecní pokladnu staral starosta obce Karel Vilímek. od r. 1932 Ludvík Vilímek.

K dosavadním komisím přibyla r. 1931 komise živelních pohrom a r. 1932 komise zdravotní. Funkci tajemníka vykonával i nadále František Loucký, lesním hospodářem byl zvolen Jan Kubíček.

V r. 1933 byl zvolen starostou Antonín Balcárek, jeho volba nebyla ale okresním úřadem schválena. Nová volba, stanovená na den 18.9.1933, se pro námitky nekonala. Protože Antonín Balcárek na funkci rezignoval, rozhodlo obecní zastupitelstvo a vyslání deputace na okresní úřad se žádostí o schválení starosty „z důvodů, že v obci není žádného pořádku“. Novým starostou byl r. 1934 zvolen František Fojtík, ale už r. 1935 se na základě přípisu okresního úřadu vzdal funkce. Úřad starosty znovu převzal náměstek Antonín Balcárek. František Fojtík se do funkce starosty vrátil r. 1936 a vykonával ji až do odchodu na zdravotní dovolenou r. 1943. Poté byl starostenský úřad vykonáván nejstarším  radním Josefem Šabršulou.

Brumov byl osvobozen vojáky rumunské armády 1. května 1945 a už 3. května 1945 byl v obci ustaven místní národní výbor. Dosavadní orgány obecní samosprávy zanikly a obecní úřad se stal úřadem místního národního výboru.

Správní vývoj Brumova 1945  – 1964

 

Vladimír Štroblík, Státní okresní archiv Zlín

 

 

                Do r. 1949 byl Brumov součástí politického okresu Uherský Brod a soudního okresu Valašské Klobouky. Po reorganizaci veřejné a soudní správy patřil v letech 1949-1960 k okresu Valašské Klobouky, od r. 1960 je součástí okresu Zlín (Gottwaldov).

                Brumov byl osvobozen 1. května 1945 rumunskou armádou. V době od 1. do 9. května 1945 se v obci usadila také skupina vojáků ruské armády. Místní národní výbor v Brumově byl ustaven na shromáždění občanů v sále sokolovny 4.května 1945 a zpočátku plnil pokyny velitelství Rudé armády a ONV Uherský Brod. Zajišťoval soupisy válečných škod a pomoc postiženým bombardováním obce, zřídil strážní službu, zajistil majetek německého vlastníka brumovského velkostatku a dalších Němců, organizoval práce na obnově poškozené železniční trati a staral se o zásobování obyvatel.

                Revoluční národní výbor měl 22 členů, předsedou MNV byl zvolen ředitel měšťanské školy Josef Straňák. Složení MNV bylo v květnu 1945 uspořádáno podle paritního zastoupení politických stran. Reorganizovaný MNV měl 12 členů, vždy po třech z každé politické strany. Na schůzi MNV v červnu 1945 bylo zvoleno 6 členů rady. Předsedou MNV byl zvolen František Slámečka, místopředsedou Josef Slabík. Dále byly při MNV zřízeny komise pro bezpečnost, finanční, zemědělská, zásobovací, kulturní, zdravotní, sociální, obchodní, pro průmysl a živnosti a komise pro propagaci. V srpnu 1945 rozhodl MNV o zřízení obecní pořádkové policie, dále byla ustavena komise bytová a komise pro rozdělování textilií.

                V r. 1945 měl Brumov 1960 obyvatel a 362 domů. V obci bylo 491 ha orné půdy, 21 koňských a 20 volských potahů a 3 traktory. Na majetek velkostatku byla po osvobození zavedena národní správa, lesy byly zestátněny. Vedle velkostatku existoval v Brumově akciový pivovar, parní pila se skladem desek, mlýn Josefa Hofmana a 20 různých obchodů.

                Na návrh komunistické a národně socialistické strany byly v březnu 1946 provedeny personální změny ve složení MNV a rady MNV. Zároveň byla zřízena komise pro zjišťování válečných škod a reklamační komise pro voličské seznamy. Se svazem českých zemědělců projednal MNV zřízení útulku pro děti zemědělců a za tím účelem ustavil komisi žen. Zároveň bylo zahájeno jednání o zřízení mateřské školy.

                Po volbách do Ústavodárného Národního shromáždění r. 1946 bylo paritní zastoupení zrušeno a složení MNV se přizpůsobilo výsledkům těchto voleb v obci. V Brumově získala nejvíce hlasů lidová strana (430), dále KSČ (259) a národně socialistická strana (166) následovaná sociálně demokratickou stranou (116). Předsedou MNV byl zvolen Vladimír Kalman, místopředsedou Josef Slabík  (po jeho smrti se stal na podzim 1946 místopředsedou Antonín Kostka). Rada MNV měla pět členů.  Práce rady MNV byla rozdělena do těchto referátů: pro zemědělství, sociální a zdravotní, zásobovací, kulturní, pro průmysl a živnostenský, finanční, bezpečnostní. Zemědělský referent, lesní hospodář a kulturní referent nebyli členy rady.

                Půda velkostatku byla rozparcelována a přidělena drobným zájemcům. Přidělení budov dvora velkostatku obci se MNV zřekl ve prospěch zřízení průmyslového podniku. V nevyužitých budovách byla zřízena továrna Moravských elektrotechnických závodů (MEZ).

                Z celkového počtu 1818 obyvatel se před r. 1947 odstěhovalo z Brumova 169 osob. Mnozí občané osídlovali pohraničí. Část jich odešla na jižní  Moravu do okolí Znojma, další část na severní Moravu do Loučné. K 1.1.1947 měl Brumov 1649 obyvatel. Život obyvatel znepokojovaly r. 1947 skupiny ozbrojených benderovců, přecházející katastrem obce ze Slovenska na západ. Na ochranu obyvatel byla povolána armáda a skupina vojáků se ubytovala v brumovské sokolovně. Roku 1947 byl v Brumově  zřízen místní rozhlas, r. 1948 byla rozšířena elektrizace.

                V únoru 1948 byl v Brumově utvořen místní akční výbor Národní fronty, provedena tzv. „očista veřejného života“ a na vedoucí místa byli dosazováni komunisté. Novým předsedou MNV se nakrátko stal František Slámečka, ještě během r. 1948 se do funkce vrátil Vladimír Kalman. Tajemníkem MNV byl Jan Miklas. Rada MNV měla pět členů. Vyřizování agendy bylo rozděleno následovně: finanční referát, lesy, zemědělství, sady, polní cesty, zásobování, stavební obnova, pokladna, zdravotní referát, referát pro bezpečnost, sociální referát, vedení SČM, nájmy, kultura, nové stavby cest, živnostenský referát. Personální změny byly provedeny také v některých komisích a v doplnění zástupců MNV v Jednotném svazu českých zemědělců.V Brumově byla zrušena parní pila a na jejím místě byla zřízena Strojní a traktorová stanice pro okres Valašské Klobouky.

                V r. 1949 jmenoval MNV matrikáře a pro matriční úřad zajistil prostory v domě čp. 157. Usnesením rady MNV ze 6.9.1950 bylo rozhodnuto o zřízení komunálního podniku. V r. 1951 byla projednána zakládací listina a schválen správce okrskového komunálního podniku Václav Otáhal. Pro komunální podnik byla převedena výčepnická koncese v sokolovně a další restaurace v obci. Novým místopředsedou MNV a současně zemědělským referentem se stal Josef Šabršula. Na schůzi MNV 29.11.1951 byla ustavena trestní komise MNV.

                Rada MNV se na svých zasedáních zabývala rozšířením kanalizace, elektrické sítě, opravou budov, adaptací Lidového domu na družinu mládeže, přidělením domků po německých celnících, k určení dodávek stanovila rozpisovou komisi (ta se měla postarat, aby „rozpis byl proveden spravedlivě a třídně“), problematikou obchodu, rozšířením hřbitova a pomoci při socializaci zemědělství a spoluprací s n.p. MEZ. V akci 5M zajišťoval MNV dláždění chodníků, úpravu kašny na náměstí a úpravu cesty. V r. 1952 bylo v Brumově 411 domů.

                Na návrh místního akčního výboru Národní fronty byla r. 1952 provedena reorganizace MNV. Šest členů MNV včetně předsedy a místopředsedy požádalo o zproštění z funkce. Do MNV byli schváleni noví členové – zástupci JZD, závodu MEZ, akčního výboru NF, a TJ Sokol MEZ Brumov. Předsedou MNV se stal Martin Vaculík. Reorganizovaný MNV kladl větší důraz na otázky zemědělství a výživy. Ustavil „přesuvnou komisi“, která měla zajistit „přesuny v živočišné výrobě“, zemědělská komise se měla zaměřit na rostlinnou výrobu. Tajemníkem MNV byl ustanoven Alois Vaněk. V r. 1953 se stal předsedou MNV Josef Šindýlek. Zároveň došlo ke změnám ve složení komisí. Při MNV byly ustaveny tyto stálé komise: zemědělská, finanční, kulturní, bytová, vyživovací, technická, dislokační a zdravotní. MNV v Brumově měl 23 členů, z nich 7 členů  tvořilo radu MNV. Při MNV byl ustaven výbor žen, který měl rovněž 7 členek. Předsedkyní výboru žen byla Miroslava Slámečková.

                Po volbách r. 1954 měl MNV 19 členů, z nich bylo 5 technických úředníků, 4 dělníci, 6 rolníků, stolař, zdravotní sestra a žena v domácnosti. Předsedou MNV byl i nadále Josef Šindýlek, místopředsedou byl zvolen Antonín Kostka. Rada MNV měla 6 členů.

                V srpnu 1954 byly předány do užívání nové činžovní domy pro 26 rodin. Počet obyvatel dosáhl počtu 2086 osob. Po volbách se znovu otevřela otázka sloučení Brumova a Bylnice. Práce MNV v tomto volebním období byla zaměřena na budování kanalizace a opravy komunikací v akci „M“ , problematiku zdravotnictví a socializaci zemědělství. V kulturní jizbě MNV byl r. 1957 instalován první televizor v Brumově. Pro velký zájem o televizní vysílání byla v obci brigádnicky vybudována zesilovací stanice pro příjem televizního signálu. Po jejím vybudování zakoupili brumovští občané18 televizorů.

                V r. 1957 bylo do MNV zvoleno 25 členů, z toho 19 mužů a 6 žen. Podle sociálního původu šlo o 4 dělníky, 2 členy JZD, 7 malých a středních rolníků a 12 ostatních pracovníků. Předsedou MNV byl znovu zvolen Josef Šindýlek, jeho náměstkem Antonín Kostka, dále byl zvolen tajemník František Měšťánek a 4 členové rady MNV. Při MNV byly zřízeny tyto stálé komise: zemědělská, finančně-rozpočtová, kulturně-školská, místního hospodářství a výstavby, sociálně-zdravotní. V tomto období došlo k rozšíření podniku MEZ, v JZD byla zahájena výstavba kravína. Po přesvědčovací kampani r. 1958 mělo místní JZD již 105 členů.     

                MNV v Brumově byl r. 1958 reorganizován. Náměstkem předsedy MNV a předsedou místní plánovací komise se stal František Ivaniš. Při MNV byla ustavena komise pro místní bezpečnost. V únoru 1959 se dosavadní tajemník MNV František Měšťánek stal předsedou MNV a novým tajemníkem byl ustanoven nový člen MNV, zvolený v doplňovacích volbách, Bohuslav Adam.    

                Počátkem r. 1959 byly utvořeny Komunální služby Brumova. Provozovaly dámské krejčovství, klempířství, fotoateliér, stavební údržbu a výrobu pletiva. V letech 1960-1961 byly vybudovány nové provozovny, rozšiřoval se také závod MEZ. MNV organizoval řadu akcí za pomocí brigád občanů, ke kterým se zavazovali prostřednictvím organizací Národní fronty. V rámci akce „Z“ byla provedena přístavba školy, úprava komunikací, rozšíření kanalizace a vodovodu, regulace potoka aj.

                               Ve volbách do MNV r. 1960 bylo zvoleno 30 poslanců. Jedenáctičlenná rada MNV byla výkonným orgánem MNV, zabezpečovala a organizovala plnění úkolů na všech úsecích hospodářské, kulturní a ostatní společenské činnosti podle směrnice plenárního zasedání MNV a národních výborů vyšších stupňů a jejich rad. Rada MNV řešila všechny otázky širšího dosahu, pokud nebyly vyhrazeny plenárnímu zasedání. Pravomoc MNV byla zvýšena a aparát MNV byl posílen na 7 pracovníků. Neuvolněným předsedou MNV byl František Ivaniš, tajemníkem Stanislav Zvoníček, zemědělskou agendu a agendu výstavby vyřizoval František Sába. Ve 13 komisích MNV pracovalo 96 osob. Při MNV bylo ustaveno 11 občanských výborů, do nichž bylo zapojeno 85 občanů. Ve sboru pro občanské záležitosti pracovalo 26 občanů. Dále u MNV pracovali vedoucí kanceláře Stázka Moravčíková, matrikářka a zároveň účetní Slámečková, správní zaměstnanec Jan Krahula a zaměstnankyně Marie Kozáčková.

                               Plenární zasedání MNV se nejčastěji zabývalo problematikou zemědělství a plněním dodávek. Z budovatelských akcí je třeba připomenout zahájení prací na opravě brumovského hradu  (částečné odkrytí zbytku věže) v r. 1961, r. 1962 byla provedena vnitřní úprava radnice (obřadní síň). ZDŠ byla umístěna ve dvou budovách – měla 21 tříd. JZD hospodařilo r. 1963 na 600 ha zemědělské půdy a 228 ha lesa. Na půdě JZD pracovalo 98 pracovníků, z nich 91 bylo členy JZD. Pokračovala výstavba závodu MEZ Brumov, oprava tělocvičny TJ Spartak MEZ, rozšíření a dostavba kluboven.

Předsedové MNV Brumov 1945-1964

Josef Straňák                          1945

František Slámečka 1945-1946

Vladimír Kalman      1946-1948

František Slámečka 1948

Vladimír Kalman      1948-1952

Martin Vaculík          1952-1953

Josef Šindýlek                         1953-1959

František Měšťánek                1959-1960

František Ivaniš       1960-1964

Správní vývoj Brumova – Bylnice (1964 – 1990)

 

Vladimír Štroblík, Státní okresní archiv Zlín

 

Do sloučení obcí Brumova a Bylnice r. 1964 působil v každé obci samostatný místní národní výbor. Městem se obec Brumov-Bylnice stala k 1.1.1965, kdy zde začal působit městský národní výbor. Od  r. 1976, kdy se k Brumovu-Bylnici připojily obce Sidonie a Štěpán (do r. 1964 Svatá Sidonie a Svatý Štěpán) tvořily město tyto městské části: Brumov, Bylnice, Sidonie, Štěpán (od r. 1990 opět Svatý Štěpán).

Volby r. 1964 se konaly již do společného MNV sloučených obcí Brumova a Bylnice. Sloučení obcí předcházela řada jednání, která s několikaletými přestávkami probíhala od r. 1945. Podle zápisu ze schůze MNV v Brumově z 31.10.1945 se jednalo o sloučení obou obcí v souvislosti s vypracováním regulačního plánu. Jednání byla znovu obnovena r. 1948 na návrh ONV Uherský Brod. Pro tehdy nepřekonané obtíže v majetkových poměrech a pro údajnou „neústupnost“ Bylničanů ve věci pojmenování sloučené obce skončila slučovací jednání neúspěšně. Další zpráva o připravovaném sloučení obcí byla v Brumově projednávána plenárním zasedáním MNV dne 26.10.1962. Při jednání o revizi směrného územního plánu bylo  doporučeno sloučení obou obcí, které byly již dříve stavebně propojeny rodinnými domky podél silnice. Problémem bylo opět pojmenování města. Zpráva o sloučení byla několikrát projednávána na schůzích komisí, rady i pléna MNV také v Bylnici, naposledy 12.2.1964. Po schválení sloučení na jednání MNV v Bylnici bylo toto schváleno plenárním zasedáním 14.2.1964 i v Brumově. Obě obce se shodly na společném názvu Brumov-Bylnice. Brumov a Bylnice se staly místními částmi sloučené obce Brumov-Bylnice. Sídlo MNV bylo v místní části Brumov. Název obce Brumov-Bylnice schválila rada Jihomoravského krajského národního výboru v Brně usnesením dne 24.3.1964, čís. 29-01.

Do MNV bylo zvoleno 38 poslanců, rada měla 11 členů. Předsedou MNV Brumov-Bylnice byl zvolen dosavadní předseda MNV Brumov František Ivaniš, prvním náměstkem předsedy a současně předsedou plánovací komise Stanislav Hrnčiřík z Bylnice, druhým náměstkem a zároveň předsedou komise výstavby Bedřich Loucký a tajemníkem zůstal Stanislav Zvoníček. Dále byly ustaveny tyto komise: zemědělská, finančně-rozpočtová, kulturně-školská, obchodu, zdravotní, pracovních sil, místního hospodářství, pro ochranu veřejného pořádku, sociální. Předsedové výše uvedených komisí byly zároveň členy rady MNV. Nečlenové rady byli předsedy komise bytové, sociálního zabezpečení a sboru pro občanské záležitosti.

Sloučená obec se 4600 obyvateli se stala kulturním, politickým, hospodářským, školským a zdravotnickým střediskem pro řadu okolních obcí. Po sloučení tvořila zemědělská půda 2114 ha, z toho orná 1005 ha, louky 414 ha, zahrady 44 ha, sady 43 ha, pastviny 585 ha. zbývající půda byla lesní, neplodná a ostatní. Působilo zde několik průmyslových podniků, např. MEZ Brumov, pivovar a několik menších provozoven místního hospodářství a komunálních služeb. Proto byl na prvním plenárním zasedání MNV Brumov-Bylnice dne 2.7.1964 schválen návrh na udělení názvu Městský národní výbor. Usnesení o označení národního výboru v Brumově-Bylnici názvem Městský národní výbor (MěstNV) schválila rada Jihomoravského krajského národního výboru v Brně dne 20.10.1964, čís. 64-01 s účinností od 1.1.1965. Úřad MěstNV tvořilo 8 pracovníků.      

Po počátečních potížích v práci dosavadních místních komisí lidové kontroly v Brumově a Bylnici v letech 1963-1964 kladl MěstNV větší důraz na kontrolní činnost. Na plenárním zasedání v únoru 1965 byla zvolena místní komise lidové kontroly., která se při své kontrolní činnosti zaměřila na spolupráci s ostatními komisemi MěstNV. Větší pozornost byla věnována také hospodaření komunálních služeb. V r. 1966 byl v Brumově-Bylnici zřízen místní lidový soud. Na plenárním zasedání MěstNV 23.9.1966 bylo schváleno 10 soudců (většinou z dělnických profesí), kteří složili slib do rukou předsedy MěstNV.

Ve volbách do MěstNV r. 1971 bylo zvoleno 33 poslanců. Z jejich řad byly utvořeny čtyři komise (plánovací a finanční, komise pro školství, kulturu, zdravotnictví a sociální zabezpečení, komise služeb, výstavby a životního prostředí a komise ochrany veřejného pořádku) a výbor lidové kontroly. Rada MěstNV měla 11 členů. U MěstNV byly ustaveny dva odbory a to odbor správní a odbor hospodářský. Oba odbory řešily a zajišťovaly usnesení vlastního orgánu a orgánů vyšších stupňů a při své činnosti se opíraly o pomoc ONV. Jako pomocné aktivy bylo při MěstNV po volbách r. 1971 zřízeno 12 občanských výborů a 75 agitačních dvojic. Rada MNV se scházela 2x za měsíce, plénum 1x za měsíc.

V r. 1973 měl Brumov-Bylnice 4763 obyvatel s trvalým bydlištěm ve městě a 161 přechodně bydlících, hlavně z řad pracovníků MEZ a učitelů. Město Brumov-Bylnice bylo přirozeným střediskem spádových obcí Štítné n.Vl.-Popova, Sidonie, Štěpána, Návojné, Nedašova a Nedašovy Lhoty s celkovým počtem cca 12 000 obyvatel.

MěstNV řídil Komunální služby se 62 pracovníky. Komunální služby zajišťovaly 16 profesí, nejrozšířenější byla stavební údržba a kovoslužba. Komunální služby obhospodařovaly také 126 bytů (Domovní správu zřizovaly národní výbory, které spravovaly nejméně 200 bytů) a pečovaly o místní komunikace, chodníky, veřejné osvětlení, veřejné studně, městský vodovod a kanalizaci.

Ve městě byly dvě mateřské školy, jesle a dvě základní devítileté školy umístěné ve čtyřech budovách. Při obou ZDŠ byly družiny mládeže a školní jídelny. Střediskem kulturního a veřejného života byl kulturní dům n.p. MEZ a částečně i kulturní dům osvětové besedy v Bylnici, kde bylo do konce r. 1972 v provozu městské kino. Do závodního klubu byla r. 1973  převedena také městská knihovna se dvěma pobočkami. Při rozvoji hospodářství a další řídící a organizátorské činnosti na území města spolupracoval MěstNV s místními závody: n.p. MEZ, Středomoravské dřevařské závody – Pila Bylnice, Státní lesy Brno, závod Brumov, Družstvo invalidů Dúbrava Valašské Klobouky, provoz Brumov-Bylnice, Jihomoravské pekárny, JZD Vrchovina, Státní statek Valašské Klobouky v bylnické části města. Dále byly na území města dvě stanice ČSD, poštovní úřad a dvě zdravotní střediska.

Obchodní síť provozoval ve městě  státní a družstevní obchod. Byly tu tři samoobsluhy, dvě mlékárny, cukrárna, tři prodejny masa, dvě prodejny zeleniny, dvě prodejny potravin a sedm průmyslových prodejen. Dále zde bylo šest hostinců a restaurací a prodejna polotovarů.

Charakter města byl r. 1975 symbolicky zdůrazněn schválením užívání městského znaku (podle historické podoby ho ztvárnila výtvarnice Marie Nováková). Znak znázorňuje červený zakulacený štít se zlatou padací mříží, sestavenou ze dvou vodorovných a pěti svislých, dole zašpičatělých trámů.

Význam města vzrostl integrací dalších obcí. S účinností od 15.7.1976 se sloučily obce Brumov-Bylnice, Štěpán a Sidonie. Město si nadále ponechalo úřední název Brumov-Bylnice a mělo tyto místní části: Brumov, Bylnice, Štěpán, Sidonie. Administrativa obou integrovaných obcí byla převedena k MěstNV od 1.7.1976. Do integrovaného MěstNV bylo na podzim 1976 zvoleno celkem 50 poslanců. Z nich bylo zvoleno 13 členů rady a novými funkcionáři města se stali Zdeněk Pavlík - předseda MěstNV, Ludvík Macků - místopředseda a Jaroslav Piner - tajemník. V r. 1977 byly provedeny volby občanských výborů, kterých bylo ve městě 14. V aparátu MěstNV pracovalo 9 pracovníků ve 3 odborech (plánovací a finanční, odbor výstavby, komunálního hospodářství, služeb a obchodu a odbor správní).

V r. 1980 mělo město 5791 obyvatel, z toho Brumov-Bylnice 4959, Sidonie 345 a Štěpán 487 obyvatel. Brumov-Bylnice se rozvíjel jako průmyslově-zemědělské město v chráněné rekreační oblasti. Rozhodujícím průmyslovým podnikem byl nadále MEZ se 1396 zaměstnanci. Z dalších podniků zaměstnával Lesní závod 163 pracovníky, pila v Bylnici 100, pivovar v Brumově 69, státní statek 110 a  JZD Javorník Štítná n.Vl.-Popov, farma Brumov (do r. 1976 JZD Vrchovina Brumov) s přidruženou výrobou 100 pracovníků.

V r. 1981 bylo do MěstNV zvoleno 71 poslanců. Ve funkcích předsedy, místopředsedy a tajemníka MěstNV byli potvrzeni dosavadní funkcionáři. Oproti minulým volbám byl zvolen další místopředseda - Jan Polách. Rada měla i nadále 13 členů. Byly zvoleny tyto komise MěstNV: komise veřejného pořádku, komise školství a kultury, komise sociální a zdravotní, komise pro mládež a tělovýchovu, komise finanční a plánovací, komise výstavby a dopravy, komise obchodu a cestovního ruchu, komise komunálního hospodářství a výbor lidové kontroly.

MěstNV zaměstnával 31 pracovníků. Pracovní úvazky MěstNV činily pro správu 10,5 pracovníka, pro komunální služby rozpočtové 11 pracovníků, místní komunikace 3,5 pracovníka a v jeslích 6 pracovníků. Od 1.7.1983 došlo k rozšíření výkonu státní správy na úseku výstavby. MěstNV Brumov-Bylnice se stal stavebním úřadem I. stupně i pro obce Návojnou, Nedašov, Nedašovu Lhotu, Štítnou n.Vl.-Popov, Jestřabí. Na rozvoji služeb obyvatelstvu se podílela drobná provozovna MěstNV, která zabezpečovala služby stolařství, zahradnictví, dopravu, stavební údržbu, pohřební služby, rekreační služby.

Také po volbách do národních výborů v r. 1986 měl MěstNV Brumov-Bylnice 71 poslanců. Z nich bylo 55% příslušníků KSČ, 6% členů čs. strany lidové, 4% čs. strany socialistické a 35% bezpartijních. Z poslanců byla zvolena třináctičlenná rada MěstNV. Předsedou MěstNV byl zvolen Ing. Vojtěch Loucký, místopředsedou Josef Hrnčiřík a tajemníkem Jan Polách. Jako iniciativní, kontrolní a výkonné orgány MěstNV byly zvoleny tyto komise MěstNV: finanční, místního hospodářství a dopravy, plánování a výstavby, obchodu a cestovního ruchu, školství a kultury, sociální a zdravotnictví, ochrany veřejného pořádku, pro mládež a tělovýchovu, péči o rodinu a děti, pro řešení přestupků a výbor lidové kontroly. Dále byly zvoleny: sbor pro občanské záležitosti, rada spotřebitelské kontroly, komise pro životní prostředí, komise JSBVO (jednotného systému branné výchovy obyvatelstva), soutěžní a zvelebovací komise, inventarizační komise, povodňová komise a domovní komise. V září 1986 byly pak provedeny volby do všech 13 občanských výborů. Angažovalo se v nich 150 občanů při plnění volebního programu Národní fronty na území města. Byla to zejména výstavba v akci “Z“, kterou MěstNV zabezpečoval placenými odbornými silami a organizováním brigád. Mimo několika stavebních akcí byly znovu zahájeny práce na záchraně brumovského hradu a r. 1986 byla dokončena úprava další kulturní památky – židovského hřbitova. V r. 1987 byla vedena jednání  o plynofikaci města a byla vypracována studie plynovodu.

K  31.12.1988 měl Brumov-Bylnice  celkem 5992 obyvatel, z toho místní část Brumov 3427,  Bylnice 1852, Štěpán 437 a Sidonie 276. Koncem  r. 1989 se také v životě obyvatel města Brumov-Bylnice projevovaly změny společenského a veřejného života předurčující pád komunistického režimu. Lidé podepisovali petice na podporu hnutí studentů a umělců, konala se manifestace křesťanů na náměstí, na níž byl přečten dopis kardinála Tomáška. Mnozí občané se 27.11.1989 zúčastnili generální stávky, vyhlášené Občanským fórem. Na stávce byla vznesena řada požadavků, mezi nimi též za urychlení svobodných voleb do zastupitelských sborů. Průvod stávkujících se dostavil před budovu MěstNV. Na výzvu stávkujících občanů k nim promluvil předseda MěstNV Ing. Vojtěch Loucký. Další veřejné shromáždění občanů se uskutečnilo 11.12.1989 z iniciativy Občanského fóra MEZ. Tehdy byl založen koordinační výbor Občanského fóra ze zástupců  dalších závodů a organizací ve městě. Byl vznesen požadavek na rekonstrukci MěstNV a dalších  orgánů, především odchod „těch osob z řídících funkcí, kteří se zdiskreditovali a byli typickými představiteli a vykonavateli totalitní moci“.

Na plenárním zasedání MěstNV 18.12.1989 byla podána demise jeho členů. Doplnění MěstNV o nové členy navrhlo Občanské fórum v Brumově-Bylnici na schůzi 28.12.1989. Reorganizace MěstNV se uskutečnila na plenárním zasedání 29.1.1990. Ve složení MěstNV bylo dosaženo paritního zastoupení existujících politických stran (KSČ, čs. strany lidové /ČSL/ a  čs. strany socialistické /ČSS/) a Občanského fóra. MěstNV měl 73 členů, z toho 13 členů rady. V radě MěstNV byla zastoupena KSČ 3 členy, ČSL 2 členy, ČSS 2 členy, nestraníci 4 členy a po jednom členu za Štěpán a Sidonii. Předsedou MěstNV byl znovu zvolen Ing. Vojtěch Loucký, místopředsedou Stanislav Lysáček a tajemníkem MěstNV byl zvolen Leoš Jemelka. V novém složení působil MěstNV v Brumově-Bylnici do svobodných obecních voleb na podzim 1990.

Na žádost občanů ze Štěpána byl ještě před volbami do městského zastupitelstva r. 1990 vrácen této městské části původní název Svatý Štěpán. Městskými částmi byly Brumov, Bylnice, Sidonie a Svatý Štěpán.

Volební období národních výborů bylo ukončeno dnem voleb do zastupitelstev obcí. Existence MěstNV Brumov-Bylnice byla ukončena volbami do městského zastupitelstva 24.11.1990. Podle ústavního zákona č. 294/1990 Sb., se po volbách stala základem místní samosprávy obec (v Brumově-Bylnici bylo zvoleno městské zastupitelstvo, městská rada a úřad MěstNV se stal městským úřadem).

 

Předsedové MNV/MěstNV Brumov-Bylnice 1964-1990

 

František Ivaniš       1964-1976

Zdeněk Pavlík         1976-1986

Ing. Vojtěch Loucký 1986-1990

               

Město ležící v údolí říčky Brumovky v Bílých Karpatech, v nadmořské výšce kolem 330 m, ve vzdálenosti 5 km jižně od Valašských Klobouk. Samotný Brumov má přibližně 3400 obyvatel a katastrální území o rozloze 2149,5 hektarů.

     Historické názvy obce: 1255 de Brumov, 1256 de Prawnove, 1261 de Brumove, 1270 de Brumouie, 1294 castrum suum Bronowire, 1303 purchrauius de Brunow, 1447 z Brumova, 1481 na Brumowie, 1500 na Brumow, 1516 zámek Brumow, apod.

     Brumov a jeho okolí náleží do chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, vyhlášené v roce 1980. Za pozornost stojí výskyt vzácné razilky smrduté a různých druhů vstavačů v Hodňovské dolině, dále zbytek lužního lesa na řece Vláře u Bylnice.

     První doklady o osídlení Brumovska pocházejí z mladšího obdodí starší doby kamenné, např. ve vyústění Vlárského průsmyku na slovenské straně jsou doloženy nálezy z období graventtienu (30 000 - 20 000 př. n. l.), naleziště u Nemšové.

     K výrobě kamenných nástrojů byly používány v této době místní suroviny (radiolarit, menilit), jejichž výchozy se nacházejí v oblasti Vršateckého bradla na moravsko-slovenské hranici (Vršatecké Podhradie na Slovensku, Sidonie na Moravě). Z mladší doby kamenné (neolitu) pocházejí z Brumova a jeho okolí nálezy broušené kamenné industrie, podobné nálezy máme doloženy také z pozdní doby kamenné (eneolitu), tak např. z oblasti Závrší je to plochá sekerka se zaobleným týlem a z prostoru mezi Brumovem a Bylnicí fragment sekeromlatu.

     Za prokazatelně zatím nejstarší osídlení na katastru samotného Brumova lze považovat púchovské výšinné hradisko na ostrožně, na níž byl později zbudován středověký hrad; datovat lze toto osídlení přibližně do 2. století př. n. l. Na konci 12. století, na sklonku doby mladohradištní, byla hradní ostrožna znovu osídlena a na rozhraní první a druhé čtvrtiny 13. století zde byl zbudován celokamenný pozdněrománský královský hrad, jeden z nejstarších svého druhu v našich zemích. První písemná zpráva o Brumově pochází z roku 1255, kde je na zdejším hradě uváděn královský kastelán Smil z rodu pánů z Obřan, jeden z předních velmožů z blízkého okruhu panovníka, krále Přemysla Otakara II. Brumovský purkrabí Smil založil roku 1261 cisterciácký klášter ve Vizovicích a v souvislosti s brumovským hradem je uváděn naposledy v roce 1273. Na konci 13. a na počátku 14. století byl Brumov v držení Oldřicha z Hradce, roku 1342 zde datoval jednu z listin Karel IV. Na počátku 15. století náležel brumovský hrad Bočkovi ml. z Kunštátu, stoupenci husitského hnutí, takže v roce 1421 došlo k obléhání hradu králem Zikmundem. Výsledek bojů neznáme, ale již kolem roku 1424 byl patrně hrad opět v rukou králových, takže jej v roce 1426 mohl darovat své manželce královně Barboře Celské, v jejichž službách se na Brumov dostal známý válečník, Pankrác ze Sv. Mikuláše. Ve čtyřicátých letech 15. století náležel Brumov pánům v Cimburka, kteří úspěšně navázali na proslulou činnost svého předchůdce, totiž úspěšnou organizaci loupeživých nájezdů do okolí a zejména pak do Uher. Kolem roku 1469 doby hrad Matyáš Korvín a Brumov dostal nové majitele, uherskou šlechtu, Podmanické z Podmanína. Roku 1503 se stalo brumovské panství zbožím alodním, r. 1520 jej trvale získali páni z Lomnice (Meziříčtí z Lomnice), kteří z něj učinili hlavní sídlo svých východomoravských držav. Období vlády pánů z Lomnice bylo zřejmě dobou rozmachu panství a hospodářské prosperity samotné osady.

     Tak již roku 1503 se o Brumově mluví jako o městu, roku 1500 udělil král Vladislav II. Brumovu právo dalšího trhu, páni z Lomnice přestavěli brumovský hrad, zakládali na panství rybníky apod. Roku 1574 prodala Magdalena z Lomnice brumovské zboží



     Zdeňkovi Kavkovi z Říčan, který na brumovském panství horlivě prosazoval evangelické vyznání a který svou bezohlednou hospodářskou politikou se často dostával do konfliktu se svými poddanými. Po jeho zavraždění roku 1582 u Zádveřic převzala správu panství jeho vdova, Johanka Trčková z Lípy, která se záhy provdala za správce svých statků, polského šlechtice Kryštofa Zborowského. V té době pobýval krátce na brumovském hradě známý heraldik a genealog Bartoloměj Paprocký z Hlohol. Roku 1600 převzal brumovské panství Jan Kavka z Říčan, který začal na Brumovsku provádět velmi tvrdou rekatolizaci. V letech 1605 a 1606 postihly Brumov a jeho okolí značnou měrou vpády bočkajovců. Kavkovi bylo jeho panství konfiskováno za stavovského povstání, ale po bitvě na Bílé Hoře mu byly brumovské statky vráceny. V roce 1661 byl brumovský hrad obsazen Betlenovým uherským vojskem a vzbouřenými Valachy, roku 1622 získal brumovské panství uherský rod Apponyiů, od nichž celé panství přešlo dědictvím v roce 1626 na Mikuláše Forgáče z Gýmeše. Po jeho smrti udělila vdova Estera Forgáčová brumovským poddaným významné výsady (zbavení robot pěších a jízdných, apod.). Roku 1622 bylo brumovské panství rozděleno na pět dílů a i když se později jeho podstatná část znovu sloučila, nikdy už nedosáhlo své původní velikosti. Při vpádu Turků a Tatarů v roce 1663 byl Brumov vypálen a téměř zničen, ubránil se pouze hrad. Záhy po této pohromě byl Brumov postižen znovu. Za povstání Thokolyho v Horních Uhrách v letech 1680 až 1683 proniklo v červnu 1683 povstalecké vojsko na východní Moravu a znovu vyplenilo jak Brumov, tak i Val. Klobouky. Podobně se Brumovu vedlo v období tzv. "kuruckých vojen" (Rákocziho povstání), kdy v roce 1704 bylo město samostatné zpustošeno tak, že moravská zemská hotovost, určená k ochran ě hranic, byla nucena tábořit ve stanech. Po skončení "kuruckých válek" došlo ke změnám v majetkoprávních poměrech držitelů brumovského panství, které zůstalo nadále rozděleno na tři části, é patřící Ilešházyům, Walldorgům a Selbům.

     V roce 1758 bylo v Brumově 112 domů, palírna, pivovar, bednárna, dvě kovárny, koželužna, tři mlýny, šest řeznických jatek a dvě hospody. Na sklonku 18. století zasáhly i na Brumovsko první formy kapitalistického podnikání, tak např. Ilešházyové založili roku 1807 v Brumově dvě sklárny a roku 1816 založil zde majitel návojenské části panství baron Friedenthal panskou manufakturu na výrobu sukna, tento podnik se ale nezdařil a manufaktura o tři roky později zanikla. Ani v tomto období se Brumovu nevyhnuly živelné a jiné pohromy. V roce 1750 vyhořelo celé město, zasvé vzaly především škola, kostel a fara s matrikami i s celým farním archívem, v roce 1760 pak podlehl požáru samotný brumovský hrad s panským archívem. Při dalším velkém požáru v roce 1820 lehlo popelem celých 86 domů a fara. V letech 1831 a 1836 bylo město s okolím postiženo epidemií cholery, v letech 1838 a 1839 zde zase při tzv. dobytčím moru pomřelo přes 220 kusů dobytka. V letech 1846-1847 byl Brumov postižen neúrodou, spojenou s hladomorem, což mělo za následek rozsáhlou epidemii tyfu.

     Ilešházyové vlastnili podstatnou část brumovského panství - Brumov I do roku 1835. (V roce 1731 spojili ve svých rukou tři pětiny bývalého rozsahu brumovského statku před jeho rozdělení v roce 1659 - podíl Tattenbachů, Ursiny - Rosenberků a svůj vlastní). K této části brumovského panství náležely městečka Brumov, Val. Klobouky a Vlachovice, dále pak vsi Bohuslavice, Bylnice, Drnovice, Francova Lhota, Jestřabí, Křekov, Lačnov, Lidečko, Lipina, Lužná, Mirošov, Nedašov, Nedašova Lhota, Val. Polanka, Popov, Poteč, Pulčín, Sidonie, Smolina, Střelna, Štěpán, Štítná, Tichov, Újezd a Vysoké Pole. Roku 1835 koupil tento díl panství (Brumov I) rod Sinů, v jejichž držení zůstal až do roku 1894.

     Původně Walldorfskou část Brumova vlastnili od roku 1796 hrabata Chorynští a to rovných sto let, až do roku 1896, kdy se tato část (Brumov II) spojila s větším prvním dílem. Tato část panství (Brumov II) zahrnovala díl Brumova, dva mlýny v Kloboukách, mlýn v Bohuslavicích, statek Hošťálkovou, díl Francovy Lhoty a celé vsi Haluzice, Vlachovu Lhotu, Horní Lideč, Loučku, Seninku, Slopné a Vrbětice.

     Třetí, nejmladší díl původního brumovského panství (Brumov III), k němuž patřily díly Brumova a Klobouk a celé vsi Návojná, Študlov a Příkazy (někdy označován dle sídla vrchnosti také jako statek Návojná), často měnil majitele. Po Selbech ji získali roku 1733 Hetzerové, po nich byl v majetku rytířů z Gymnichu, od roku 1782 jej vlastnil Bernard Zhořský ze Zhoře. Pak se na krátkou dobu střídali Scharfové, Chorynští a Friedenthalové až statek v roce 1835 koupil znojemský purkmistr Wolfgang Manner a v rukou jeho rodu zůstal až do roku 1945 (nebyl tedy již nikdy spojen s původním brumovským panstvím).

     Přestože byl Brumov od roku 1849 střediskem rozsáhlého feudálního panství a sídlem vrchnostenských úřadů a vrchnostenského soudu, byly v roce 1850 nové okresní úřady přeneseny do Val. Klobouk. Vinou omezeného správce brumovského panství (bránil totiž zřízení těchto úřadů v Brumově) tak Brumov klesl na pouhé provinciální městečko se sídlem správy velkostatku, které náleželo k soudnímu okresu Val. Klobouk a k hejtmanství Uherský Brod. Brumov se také ve druhé polovině 19. století začal probouzet ke kulturnímu a osvětovému životu, v roce 1869 zde byl založen první čtenářský kroužek, v roce 1871 spolek vojenských vysloužilců, roku 1876 sbor dobrovolných hasičů, později byla zřízena občanská záložna. V roce 1873 se do Brumova přesunul další státní úřad, finanční stráž. Důležitým momentem byla také výstavba železniční dráhy přes Vlárský průsmyk v roce 1887, nádraží v Bylnici neslo tehdejší označení Bylnice-Brumov. Majitel první části brumovského velkostatku (BrumovI) Šimon Sina zemřel v roce 1876, jeho dcera Ifigenie, která panství zdědila, je prodala roku 1894 průmyslníkovi Antonínu Dreherovi, který o dvě léta později získal i druhou část panství (Brumov II). Spojený Dreherův velkostatek obnášel celkem 8 631 ha půdy, z toho 6 502 ha lesů, 1035 ha polí, 282 ha luk, 782 ha pastvin. Sídlem správy velkostatku zůstal i nadále Brumov, kde sídlil správce velkostatku a další příslušný personál (lékař, ředitel pivovaru, sládek, apod.). Při pozemkové reformě v roce 1920 bylo z brumovského velkostatku do přídělového řízení zabráno celkem 8 575 ha.

     V době první republiky získal také Brumov vlastní železniční spojení. V roce 1923 bal zahájena stavba železnice Vsetín-Horní Lideč-Bylnice, která pro svou náročnost (řada mostů a tunelů) trvala několik let a provoz na ní byl zahájen až v roce 1928.

     Po Ant. Dreherovi zdědil brumovský velkostatek jeho vnuk Oskar Dreher, po něm bylo vlastnictví velkostatku přiznáno jeho matce, hraběnce Kulmerové, později provdané za E. R. von Harbacha. Této majitelce zůstal velkostatek až do roku 1945.

     V době druhé světové války se v Brumově usídlila protektorátní policie, stejně tak se Brumov stal sídlem německé pohraniční a celní správy. Němci měli oporu v usedlých německých rodinách a především u majitelky velkostatku hraběnky Rainer von Harbach. Do odbojové aktivity se v Brumově zapojila především organizace Obrana národa, ale také příslušníci brumovské organizace Sokola a po roce 1941 také členové KSČ. V armádách západních spojenců bojovalo také několik brumovských občanů, hlavně však byla z Brumova poskytována pomoc při organizování přechodu z protektorátu na Slovensko. V roce 1944 bylo v Brumově zřízeno speciální protipartyzánské jagkomando.

     Ve dnech 15. a 16. dubna byl Brumov zasažen spojeneckým letectvem, další akce letectva se odehrála 27.dubna 1945 proti stanovišti německých jednotek v Brumově. Krátce před svým ústupem provedla německá vojska destrukci podminovaných mostů v blízkém okolí Brumova (celkem jich bylo zničeno devět). Dne 1. 5. 1945 byl Brumov obsazen postupujícími jednotkami rumunského generála Avramesca, závěrečných bojů proti ustupujícímu německému vojsku se zúčastnilo na straně Rumunů také 35 brumovských občanů, z nichž dva v boji padli. Hned 2. května 1945 byla v Brumově utvořena místní samospráva a zvolen první národní výbor. Již v roce 1945 byl zkonfiskován velkostatek hraběnky Rainer von Harbach a předán Správě státních lesů. V roce 1945 byl vytvořen Lesní závod Brumov. V roce 1946 byl založen elektrotechnický závod MEZ Brumov, roku 1948 byly znárodněny brumovský pivovar a pila v Bylnici, v roce 1952 byly v rámci kolektivizace zemědělství založena v Brumově a v Bylnici zemědělská družstva.

     V roce 1964 (1. července) byly sloučeny Brumov a Bylnice v jeden celek z názvem Brumov-Bylnice a nově utvořená obec získala statut města. V letech 1949-1960 náležel Brumov s Bylnicí k okresu Val. Klobouky a po jeho zrušení v roce 1960 byl administrativně zahrnut do gottwaldovského (zlínského) okresu.

     První školu zřídil v Brumově v roce 1611 Jan Kavka Říčanský, který na ní vydržoval 27 žáků, do roku 1900 byla v Brumově pětitřídní škola. Měšťanská škola byla v Brumově zřízena až v době první republiky.


     Obecní pečeť dochována z roku 1603, ve znaku města je branská mříž (barvy-zlatá mříž na červeném podkladě).

     Nejstarší matrika od roku 1634, další shořely při požáru v roce 1750, o faře jsou první zprávy až na počátku 19. století, ač nelze pochybovat o její starší existenci.

 

PIVOVARNICTVÍ


     Iniciativa, kterou v 16. století vyvíjela šlechta i její poddaní, přinesla viditelný hospodářský vzestup. Na panství se rozšiřovalo rybnikářství, zvlášť výnosným zdrojem panských příjmů se navíc stalo pivovarnictví.

     První písemnou zprávu o brumovském pivovaru čteme roku 1574, kdy se v prodejní listině uvádí "zámek Broumov, městečko Broumov s kostelním podacím, s dvorem, p i v o v a r e m , s mlejnem pod týmž zámkem ležícím…" V polovině 18. století se v něm vařilo ročně 910 sudů piva. Výnosnému podniku věnovali brumovští páni potřebnou péči a proto roku 1862 a 1869 byly zřízeny nové sklepy. V letech 1872-1873 byl pivovar přestavěn a částečně technicky zdokonalen. Významná modernizace pak následovala r. 1912, kdy pořízení parního stroje odstranilo ruční práci a kdy byla také zavedena elektřina. V roce 1889 byl pivovar předán do nájmu, ve kterém zůstal i po roce 1894, kdy se držitelem brumovského velkostatku stal Antonín Dreher. Ke změně došlo až r. 1922 - tehdy pivovar od Dreherů koupil za 230 000 Kč A. Merrel, centrální ředitel Dreherových velkostatků. Roku 1924 koupila brumovský pivovar akciová společnost, v níž hlavní slovo měli někteří podnikatelé z Brumova a okolí. Po r. 1920 se produkce pivovaru dost rychle zvyšovala:

     27.2.1948 vzešel požadavek, aby byl pivovar znárodněn. 28.4.1948 byl brumovský pivovar podřízen národní správě a 20.7.1948 byl znárodněn. Roku 1960 se stal součástí n. p. Jihomoravké pivovary Brno. V roce 1948 byl brumovský pivovar a sladovna a.s. zestátněn a roku 1970 byla výroba sladu předána do Jarošova. Později byl pivovar pronajat družstvu Javorník ze Štítné, avšak v současné době je výroba ukončena a pivovar je zavřený.

MEZ BRUMOV



     Obrat v životě i povaze zaměstnanosti obyvatel Brumova, Bylnice, Štěpána a Sidonie, ale i ostatních částí valašsko-kloboucka započal v r.1945. Místní národní výbor (MNV) v Brumově usiloval o zřízení průmyslového závodu. V té době se rýsovala možnost realizace tohoto záměru díky kontaktům se vsetínskou firmou Sousedík, která již byla součástí národního podniku MEZ se sídlem v Olomouci. Ke konci roku 1946 bylo dohodnuto s vedením vsetínského závodu zřízení pobočky v Brumově. MNV urychleně zajistil potřebné budovy v areálu brumovského velkostatku (stáje, stodola, skladiště a další). V průběhu období 1946-1947 byly jednotlivé budovy adaptovány a MEZ Vsetín vybavil nově vznikající závod nejnutnějším strojním zařízením.


      V roce 1947 v brumovském závodě MEZ Vsetín pracovalo již 88 zaměstnanců a k 1.září 1948 jich bylo již 150. V průběhu 50. let se vyráběly malé lisované komutátory a byla připravována výroba svařovacích transformátorů. Začíná se s bytovou výstavbou v prostoru ,,Kopanice“, kde jsou dostavěny první dvojdomky jako předzvěst budoucího rozmachu bytové výstavby.


      Rok 1954 je významný tím, že se MEZ stává samostatným národním podnikem. Po roce 1957 se ve svařovacím programu projevuje intenzivnější inovační činnost. Začíná se vyrábět svařovací transformátor TR 150, nový benzínový agregát BS 320 a v roce 1959 se začínají vyrábět malé rotační svářečky K220. Dochází i k podstatnému nárůstu výroby sběracího ústrojí a zřízení provozovny ve Štěpáně.


     Při reorganizaci národního hospodářství v roce 1959 přechází podnik opět do svazku s MEZ Vsetín, jako závod.


     První polovina 60. let je charakterizována především budováním závodu. V roce 1961 je předána do provozu nová hala svářeček a fungující vývojové středisko, umožnující další změny v technologii výroby svařovacích zařízení. V roce 1965 je uvedena do provozu nová hala sběracího ústrojí s vývojovým střediskem. Byly vyvinuty a zavedeny do výroby nové konstrukce komutátorů, sběracích kroužků, včetně změn v technologii výroby.

     Od roku 1969 se MEZ Brumov stává znovu samostatným národním podnikem. Výrobky MEZ Brumov si v průběhu více než čtyřicetiletého fungování podniku našly místo na trhu a zařízení jako WTU315, UTA200, TIG30, MIG30 a SMA250 získaly i řadu ocenění na mezinárodních výstavách a veletrzích.

     Mezi největší odběratele patřily podniky koncernu MEZ, taky ČKD Praha, ŠKODA Plzeň a další. MEZ Brumov exportoval zejména do bývalých socialistických zemí, ale mezi pravidelné odběratele patřilo i Řecko, Turecko, Španělsko, Portugalsko a další řada mimoevropských zemí. Na konci 80. let se k.p. ZSE MEZ Brumov stal s počtem více než 1600 zaměstnanců rozhodujícím podnikem ve městě Brumov-Bylnice.


      Po roce 1989 se k.p.MEZ Brumov transformoval na akciovou společnost TRIODYN MEZ Brumov a.s. a ve druhé polovině 90. let byl na firmu vyhlášen konkurz. Během tohoto procesu došlo ke vzniku řady menších subjektů, z nichž mnohé pokračují v původním výrobním programu, ale s menším počtem pracovníků.

VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI


     Historie našeho města se vyznačuje mimo jiné také tím, že se může prezentovat řadou lidí, jejichž životní osudy i dílo jsou spjaty s našim městem a kteří si zaslouží být zařazeni do galerie významných osobností města.

     Z nejmladší generace se mezi rodáky našeho města, kteří významně přispěli jeho propagaci, zařadili například:

DŮLEŽITÁ DATA

POUŽITÁ LITERATURA

 

 

 

Zdroj: www.brumov-bylnice.cz