Historie je těsně spjata s osudy hradu, který si na soutoku říčky Koménky s Olšavou postavili roku 1480 bratři Landštejnové. Jmenování Bojkovic městysem se uskutečnilo
roku 1449, i když jako vesnice jsou vzpomínány již roku 1412. V roce 1965 byly
Bojkovice jmenovány městem.
Historie Bojkovic
Počátky osídlení
Bojkovice - ves lidí Bojkových - se vinou údolím řeky
Olšavy, jemuž vévodí zámek Světlov, a rozkládají se v
přilehlých svazích po obou stranách silnice z Uherského Brodu (od něho na
východ 13 km) k Vlárskému průsmyku v nm. v. 301 m.
Římskokatolická fara v místě, pošta z poloviny 19. století, telefonní stanice
od r. 1922, železniční stanice od r. 1887, město od r. 1965.
Názvy obce: Boykowicze 1412, na Boykowiczích 1532, Boikowitz
1846.
Názvy tratí: Za zahrady, Díle, Nad cihelnou, Podelhotskou,
Staviska, Nad výpustem, Nivky, Roviny nad horním
mlýnem, Vápenice, Suchoprdiny, Kolelač,
Příhlávky, Roční hora, Povojní,
Dílnice a Losky, Háj, Nové
Kopanice, Kamenná, Staré Kopanice, Nad hájem, Nad kostelem, Mezi Žleby, Ústsko, Pode dvorem, Pod zámkem, Zadní díly, Malé Padělky,
Hrubé Padělky.
V trati Koráb bylo objeveno sídliště lidu s lineární keramikou a z období
římského impéria; v trati Hradská niva se nachází slovanské mohylové
pohřebiště. Středověké nálezy pocházejí z místa zvaného Cichrov.
Stávala tam asi tvrz zmíněná v r. 1517 jako tvrziště.
Bojkovice se poprvé uvádějí v r. 1362, kdy již náležely k světlovskému
panství; tehdy se psal Aleš z Šternberka, odjinud z Bojkovic. Někdy v první
polovině patnáctého století byly povýšeny na městečko, neboť v r. 1449 jsou
městečkem. Již tehdy tu stál farní kostel. V 16. století vyvíjelo svou činnost
několik cechů a Václav Tetaur udělil v r. 1584
privilegium bojkovským sladovníkům. Na konci 16.
století Žampach z Potštejna
propustil Bojkovské za obnos 600 zl.
z robot, ale nutil k dávkám skopného u vyklučených
pozemků. Václav Tetaur osvobodil v r. 1592 podsedky v
Bojkovicích od robot a některých povinností; v letech 1581 - 1589 vlastnil
svobodný dům v městečku Jan Vincze ze Seredy. V r. 1584 se v Bojkovicích připomíná škola.
Bojkovice se řídily vyšším právem hradišťským; zachovala se registra kupů z r.
1590 a knihy smluv svatebních z r. 1646.
Válečné pohromy zažilo městečko vedle prvních let třicetileté války zejména v
letech 1663, 1683 a 1704 - 1705, kdy vpády vojsk z Uher dolehly v prvé řadě na
usedlíky městečka. Tak v r. 1663 bylo v městečku několik usedlíků zabito, mnoho
domů spolu s tamním dvorem bylo vypáleno, odvlečeno bylo 11 koní, 50 kusů
hovězího dobytka, 600 ovcí a obilí se zkazilo na polích. Ještě hrůznější byl r.
1683, kdy lehlo popelem celé městečko. Podle lánového rejstříku z r. 1671 bylo
v městečku 13 lánů 11/64; obec sestávala z 66 usedlíků, když 17 usedlostí nově
zpustlo.
Průmysl a zemědělství
Městečko Bojkovice zůstávalo střediskem světlovské a
lesní velkovýroby. Slibně se vyvíjela výroba řemeslná, tovární výroba se
rozvinula až v době nejnovější. Od konce 18. století proslavilo městečko
soukenictví (trvanlivá sukna, flanel, houně). Soukeníci pracovali pro kartounku
v Šaštíně na západním Slovensku a silně konkurovali
soukeníkům strážnickým. Teprve tovární výroba začátkem 20. století toto řemeslo
zatlačila. V r. 1850 se čítalo 80 soukeníků, v r. 1900 se tak živilo ještě 15
rodin. Od poloviny 19. století vznikly v městečku vlivem majitelů světlovského panství i menší průmyslové podniky. V letech
1836 - 1853 pracovala v Bojkovicích železná huť velkostatku (založil Jindřich Larisch Mönnich), která
zpracovávala rudu od Rudic, ze Slavičínska a Kyjovska. V místě se těžila ruda v trati Farářka, Nadkostelí a Nad potokem, kde vznikaly šachty. Ale dolování
se nevyplácelo, protože peckovitý ocelek obsahoval jen 7 % železa, a tak v r.
1853 byla těžba zastavena.
Dobře prosperovala družstevní mlékárna z 19. století a starý lihovar. Na
přelomu 19. a 20. století byly v městečku v činnosti dvě pálenice (zanikly po
druhé světové válce), vodní valcha, pět mlýnů (postupně zanikly do konce druhé
světové války), z nichž dva se připomínají v 16. století a výroba leštidla na
obuv. Bojkovice byly střediskem zvěroklestičů (v r. 1910 se jich v místě
načítalo 37), kteří za řemeslem cestovali po sousedních státech, ponejvíce do
Německa, Uher a Ruska. Po r. 1918 jich ubývalo, takže v r. 1931 se tak živilo
jen 9 osob. Také mnoho zedníků odcházelo na práce do Uher a Vídně (v r. 1900
jich bylo 50). Koncem minulého století byli známí také soustružníci perleti.
Starobylé cechy vystřídalo Společenstvo, jež bylo v Bojkovicích ustaveno v r.
1888 (sdružovalo z Bojkovic a okolí koncem století 230 živnostníků). V r. 1921
bylo v Bojkovicích zaměstnáno v různých živnostech (ponejvíce soukeníci,
kožešníci, hrnčíři, zedníci) přes 250 osob. Katastr městečka v r. 1900 čítal
1837 ha, z toho připadalo 1011 ha na pole, 94 ha na louky, 39 ha na zahrady,
227 ha na pastviny a 377 ha na lesy.
Komunikace a obchod
Hlavní silnice z Uherského Brodu na Vláru byla v
prostoru obecního katastru vybudována v r. 1837, vedlejší silniční spoje do
Luhačovic, Bzové a Komni
koncem devatenáctého století, do Rudimova v roce
1925. Vlárská dráha byla dána do provozu v Bojkovicích v r. 1887, odtud na Vláru v r. 1888 (železniční stanice s telegrafem od r.
1887). Elektrizace městečka z velkostatku se uskutečnila v r. 1925, telefon
zaveden roku 1922.
Čilý obchodní ruch se v městečku soustřeďoval na výročních (v r. 1900 byly 4) a
dobytčích trzích, které byly před první světovou válkou hodně navštěvovány z
dalekého okolí i ze Slovenska. Hospodářský život zaktivizovala v městečku
uherskobrodská filiálka Hospodářského družstva od r. 1915. V r. 1924 bylo v
městečku v činnosti 8 hostinců, 2 hotely, 10 obchodů smíšeným zbožím a další
obchody. V městě pracovaly peněžní ústavy: Občanská záložna (z r. 1871),
Raiffeisenka (z r. 1900) a Živnostenská záložna (z roku 1931).
Ráz městečka
Po stránce sociální si Bojkovice podržely do třicátých let ráz zemědělský a živnostenskoobchodnický. V r. 1910 se zabývalo 178 rodin
hospodářstvím, zvěroklestičstvím 37 osob, obchodem 17 a pohostinstvím 7 osob,
zbytek tvořili živnostníci a úředníci. Růstem větších závodů, jmenovitě
Zbrojovky, se sociální charakter obce přesunul ve prospěch dělnictva (v r. 1931
se rolnictvím živilo 76 rodin). Zdravotní obvod v Bojkovicích byl utvořen v
druhé polovině minulého století, obvodní lékař zastupoval i obvod Starý
Hrozenkov až do 30. let tohoto století. V r. 1924 pečoval o zdravotnictví 1
obvodní lékař, 4 porodní asistentky, 1 zvěrolékař, byla zde lékárna a chudobinec.
Církev a školství
Fara existovala v Bojkovicích již v době předhusitské; v té době tu stával
farní kostel a v r. 1408 se připomíná farář Mikuláš. V r. 1565 bojkovský farář Lukáě Vodňanský odkázal koleji pražské univerzity 216 zl. moravských a zanechal i značnou knihovnu; před r. 1580
byl farářem Zachariáš Korduchis
a v r. 1591 Jan Sitinský. V té době byla fara
luterská, leč za Serenyiů se stala opět katolickou. K
farnosti náleží Bzová a Krhov,
do r. 1784 Pitín, do r. 1688 Nezdenice,
do r. 1776 Starý Hrozenkov. Farní kostel sv. Vavřince stával podle patrocinia již v době předhusitské; dnešní kostel byl
postaven v letech 1651 - 1656.
S farou vznikla i škola, která určitě existovala již v době předhusitské;
písemně se připomíná v r. 1584; tehdy byl rektorem Štěpán Kevický
z Kevic, pocházející z Turčanské
stolice, a skola byla protestantská. Po třicetileté
válce se stala opět katolickou, v r. 1635 měla škola vlastní budovu. V r. 1820
byla postavena jednopatrová školní budova, do níž chodily také děti z Krhova a Bzové. Na pětitřídní
byla rozšířena v r. 1894 (v nové budově u pošty). Měšťanská škola byla v
Bojkovicích otevřena v r. 1919 (nová budova z r. 1931), v r. 1938 rozšířena na
újezdní (téhož roku docházeli do ní žáci ze 16 obcí).