Historie kostela sv. Vavřince v Bojkovicích
Z nahodilého nálezu několika úlomků okenních říms a oblouků tesaných do kamene,
znaku pětilisté růže a zbytků pilířů, které byly vykopány v r. 1912 při
přestavbě Getsemanské zahrady, lze bezpečně soudit, že zbytky pocházejí z
původního bojkovského kostelíčka, který zde stával
již v 15. století.
Jestli byl jeho budovatelem Ctibor z Landštejna,
jehož rod užíval ve svém znaku pětilisté růže a jenž v letech 1480 - 1515
zbožím světlovským vládl, anebo spadá-li založení
tohoto původního kostelíčka do dob ještě starších, o tom se nám nedochovaly
žádné zprávy. Můžeme pouze tvrdit, že kostelíček byl vystavěn v gotickém slohu,
byl zasvěcen k poctě sv. Jiří a že nepochybně stával o něco výše než dnešní
kostel - asi v místech, kde se nachází hrobka majitelů panství. To potvrzují
četné nálezy základních zdí, na něž se v dřívějších dobách při kopání hrobů v
těchto místech přicházelo.
Po ukončení třicetileté války, když nastaly klidnější časy, bylo v r. 1651
přikročeno ke stavbě nynějšího kostela. Stavba nového kostela trvala pět let a
byla provedena v krásném pozdně renesančním slohu. Hlavní zásluhu o jeho
vybudování měl hrabě Gabriel Szerenyi a s ním mnozí
obětaví farníci.
Nový kostel Páně s vysokými štíhlými věžemi byl původně obehnán na všech
stranách pevnou a vysokou zdí, chráněnou silnými rožními baštami, z nichž se
dvě dosud zachovaly.
Kostel je proti církevním zvyklostem obrácen portálem k západu. Nad hlavním
vchodem je zazděn dvojitý erb jeho zakladatele Gabriela Szerenyiho
a jeho manželky Elišky, rozené šlechtičny ze Zahrádek, s následujícím latinským
nápisem:
"Insignia Illustrissimi
Comitis ac Domini Domini Gabrielis Sereni de Kis Sereni
haereditirii Domini in arce
Nowa Swietlow, Zlin, Milotice et Kunewald, Sacre
Caesareae Regiae Majestatis Ferdinandi Tertii Consiliarii Camerari i Praenom. Marchionatus Moraviae Capitanei et consortis ejus
Illustrissimae Dominae Elisabethe, Natae de Zahradek. Anno Domini MDCLVI posita."
v překladu:
"Znaky nejjasnějšího hraběte a pána, pana Gabriela Serenyiho
z Malého Serenu, dědičného pána na hradě Novém
Světlově, Zlíně, Miloticích a Kunvaldě,
svatého císařského královského majestátu Ferdinanda III. komorního rady:
řečeného markrabství moravského hejtmana a manželky jeho nejjasnější paní
Alžběty, rozené ze Zahrádek. Léta Páně 1656 zasazené".
Po stranách presbytáře stojí dvě věže. Na jižní jsou umístěny zvony a věžní
hodiny. Při zhoubném požáru, který v r. 1792 zachvátil téměř celé městečko,
nebyl ušetřen ani kostel. Byla zničena nejen šindelová střecha kostela a kryt
obou věží, ale v jeho plamenech byly roztaveny i 4 zvony, z nichž jeden byl
ulit nákladem urozeného Pána, p. Bedřicha Tetaura z Tetova, z Malenovic, z Bohuslavic
a na Novém Světlově, obce bojkovské a všech farníků.
Měl český nápis: "Blahoslavení, kteří slyší slovo Boží a stříhají ho."
- Jen vnějšek kostela zůstal tehdy ušetřen. Přičiněním hraběte Josefa ze St. Julien byl kostel opatřen, střechy věží sníženy do dnešní
podoby. Nové zvony ulil v r. 1793 Wolfgang Straub v
Olomouci. Byly čtyři. Veliký byl zasvěcen sv. Vavřinci a vážil 9,5 centu.
Německý nápis na něm hlásal, že po velkém požáru v r. 1792 byl přelit nákladem
obce a obětavých farníků. Menší "polední" vážil skoro 4 centy a byl
zasvěcen sv. Kříži a sv. Janu Křtiteli, menší byl ulit ke cti Panně Marii a
vážil něco přes 2 centy. Umíráček pocházel z téhož roku.
Vlastní kostel působí monumentálním dojmem, jeho délka je 40 metrů. Kostelní
loď je 13 m široká a ve výšce 18 m zaklenutá valenou klenbou.
Kostel má tři oltáře. Hlavní oltář zasvěcený "Neposkvrněnému početí
blahoslavené Panny Marie", pochází z r. 1896 a je vzácnou kamenickou prací
z dílny Jana Tomoly, sochaře v Brně. Je vytesán z
různých druhů mramoru a kostelu byl věnován spolu s oběma polokruhovými okny v
presbytáři rytířem Vitaliánem, rádcem hraběnky
Jindřišky z Larisch-Mönnichů;
též křtitelnice z červeného pestrého mramoru, jakož i mosaiková dlažba v
presbytáři jsou jeho darem. Oltář byl pořízen nákladem 5 260 K, na skle
malované obrazy stály 2 400 K. Poboční oltáře jsou zasvěceny sv. Vavřinci a sv.
Josefu. Na prvním oltáři je krásný obraz "Umučení sv. Vavřince" od
Jiřího Černocha z r. 1660, druhý je ozdoben obrazem sv. Josefa od malíře
Zeleného.
V kostele jsou barokní varhany. Byly v kostele již v r. 1691; za faráře Jančíka
po r. 1720 byla zhotovena ozdobně řezaná a zlacená skříň bohatě zdobená
akantovými listy (nákladem 400 zl), později byly
varhany opravovány v letech 1815 a 1825. Varhany mají 15 rejstříků a 472 píšťal
Křtitelnice z červeného slezského mramoru byla kostelu darována roku 1883 Vitalianem Fumagallim z Milána.
Pod presbytářem a přední částí lodi se nachází krypta. V r. 1750 v ní byly
pochovány hraběnka Marie Anna Windisch-Grätzová, manželka hraběte Karla Szerenyiho,
a v r. 1835 zemřelá hraběnka Žofie z Haugwitzu. Tato
však, protože byla kalvínkou, musela být po 4 měsících přenesena na hřbitov,
kde byla nad jejím hrobem vystavena hrobka v renesančním slohu. Na různých
místech kostela jsou pochováni 4 kněží.
Klembové obrazy představují Nanebevzetí Panny Marie,
Korunování Panny Marie se zemskými patrony Moravy a Čech a národní světce sv.
Václava, sv. Vojtěcha, sv. Jana Nepomuckého, sv.
Prokopa, sv. Ludmilu, sv. Anežku a sv. Víta. Nad kůrem je obraz krále Davida,
hrajícího na harfu.
Jedna z márnic, zvaná dosud "Tetůrňa",
chovala bezpochyby tělesné zůstatky Bedřicha Tetaura,
které tam při stavbě nového kostela z původního kostela byly přeneseny.
Šestiboká obranná věž kaple byla vystavěná v druhé polovině 16. století světlovskými Tetaury. Do stavby
při opravě byly zazděny i opracované kameny ze starého kostelíka sv. Jiří,
který stával v místech hrobky Žofie Haugwitzové.
Kříž na hřbitově pochází z r. 1735.
Zdroj: www.bojkovice.cz