Nejstarší historie Bánova a farnosti

První písemná zpráva o Bánově je v Kosmově latinsky psané kronice nazvané Chronica Bohemorum. V knize druhé, kapitole 48 uvádí Kosmas Bánov jako hrad blízko Trenčína. Hrad leží podle Kosmase uprostřed lesů a v horách a ,,jest vhodným a bohatým lovištěm".

Zmínka o hradě v Bánově souvisí s událostmi, které se odehrávaly na českém panovnickém dvoře v Praze na Vyšehradě. Mezi Vratislavem II. (1061-1092) a jeho synem Břetislavem nastaly spory, které neměly konce. V ,,Pamětech královského města Uherského Brodu" se o tom dočteme: ,,Na sklonku XI. století Břetislav, syn Vratislavův, a napotomné kníže český téhož jména druhý, pozbyv milosti otcovy, sebral přátel svých do dvou tisíc a mnoho dobytka a všelijakého nábytku, Čechy opustil a usadil se v okolí Bánova, ku kterému měli tenkráte Čechové a Uhři stejné právo. Ladislav, král uherský, krevní přítel Břetislavův, napomenul zdejší lid, aby Čechům byl nápomocen, přívětivě s nimi se snášel a potravy jim dával."         

Po smrti otce a po krátkém panování svého strýce Konráda (umírá 6. 9. 1092) se Břetislav odebral z Bánova do Prahy, aby převzal královské žezlo. Dá se předpokládat, že v tuto dobu již bylo Bánovsko osídleno a v kotlině s mírným navýšením uprostřed vyrůstala osada, která se stala středem dnešní obce. Procházela tudy stará obchodní cesta vedoucí z Čech do Uher přes Hrozenkovský průsmyk.

Hrad zanikl po česko-uherských válkách (1464-1475). Když byl na jeho místě v roce 1933 otevřen lom, vzaly za své i hradní zříceniny. Dominantou obce se tak stal kostel sv. Martina na jižní straně ,,Skaly" nebo též ,,Kalvarie".

Jaká byla historie tohoto kostela? V roce 2003 si připomínáme 260. výročí jeho vysvěcení. Každý chrám doznává během své existence četných změn. Výjimkou není ani bánovský kostel. Vzhledem k tomu, že nebyla pravidelně psána kronika tohoto chrámu, převzali jsme z různých pramenů jen krátké zápisky o bánovském kostele a faře k němu patřící.

Současná podoba je slohu barokního. Původně na tomto místě stával kostel ve slohu gotickém. Kdy byl postaven, není nikde uvedeno. Některé prameny uvádějí existenci fary, a tedy i kostela v Bánově, již v době předhusitské. Podle listin patří k bánovské farnosti Bystřice pod Lopeníkem od roku 1481, Suchá Loz již od roku 1261. To by znamenalo, že zde stávala větší kaple nebo i kostel.

Podle zpráv Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně a Slováckého muzea v Uh.Hradišti z roku 1982 se v 15. století stala bánovská fara českobratrskou a protestantskou, v roce 1582 se v Bánově připomíná luterský farář (viz Akta Jednoty, XIV, 476). Za třicetileté války fara zanikla a farnost byla spravována z Uh. Brodu. Byla zřízena expozitura, v roce 1784 lokální kuracie, která byla v roce 1843 povýšena na faru. Přihlášeny k ní byly vesnice Bystřice pod Lopeníkem a Suchá Loz, dále samoty Podhorský mlýn a Ordějov.

V Bánově existovala před husitskými válkami i farní škola, která zanikla v 16. století. Znovu se připomíná v letech 1671-79.

Jak je možné, že se církevní poměry ve zdejším kraji tak měnily? Příčiny byly různé. Například v tom hrálo důležitou roli, kdo byl pánem obce. Uveďme příklad z Uherského Brodu. P. Jaroslav Hlobil ve svém příspěvku nazvaném ,,Farní kostel" uvádí: ,,Po dobytí města husity roku 1426 rozmohli se tu vyznavači nové víry, ale byli roku 1460 z města vypuzeni. Když roku 1506 stal se pánem města Jan z Kunovic, příznivce českých bratří, Brod se za něho stal nekatolickým a po celou řadu let nečiní se žádná zmínka ani o katolických bohoslužbách, ani o katolickém duchovním správci. Roku 1620 bylo ve městě jen asi 10 katolíků. Roku 1624 všichni nekatolíci město opustili."

Dalšími příčinami byly spory mezi duchovními, obcí a vrchností. Tomu se neubránil ani venkov. Obce a osady v okolí byly v rozporu, co se týče názoru na husitství. Zatímco města byla na straně husitů z Nového Tábora od Nedakonic, tzn. že vystupovala proti králi Zikmundovi, který byl odpůrcem husitství, Bánov byl na straně Zikmundově. V řadách nepřátel husitů stál bánovský rychtář Adam se svými bratry Mikulášem a Pavlem. Husité z Nového Tábora roku 1424 přepadli Bánov a statky rychtáře Adama a jeho bratří vypálili. Dovídáme se o tom z královské listiny vydané 19. dubna 1424 před Velikonocemi ve Stoličném Bělehradě. Říká se tam: ,, ... tentýž Adam předstoupil před nás, nám pokorně přednesl, jak mu jmenovaní Wiklefisté, protože při nás tak věrně stál, způsobili těžké škody a nepříjemnosti a jak sežehnutím ohněm jeho statků jednoho po druhém byl přiveden do nenapravitelné chudoby a nouze. My tedy příznivě přihlížejíc k jeho službám a nám zachované věrnosti a k způsobeným škodám a nepříjemnostem, jsme předali řečenému Adamovi, jakož i Mikolášovi a Pavlovi, jeho bratřím a jejich dědicům zbývající polovinu mlýna v Bánově, k tomu jsme dali s oběma břehy rybník, vybudovaný nad oním mlýnem, rovněž tři lány v Bánově a také 2 lány v Suché Lozi, náležející odedávna k našemu hradu Brumovu. Polovinu mlýna, námi již dříve darovanou, třeba rozlišit, o ní se ví, lány ty byly vykazovány jako pusté a neobdělané."

Podle ústního podání husité tehdy utopili bánovského faráře ve farské studni a kaplana umučili pod hradem. Katolíci trpěli i v dobách předtím. V roce 1252 a 1253 uskutečnily tlupy divokých Kumánů, bojujících v řadách uherského krále proti Přemyslu Otakaru II., několik nájezdů na území dnešního Slovácka. Toto neštěstí nemohlo samozřejmě minout ani Bánov. Brodský letopisec zaznamenal: ,,Kumáni tak ukrutně řádili jako někdy Tataři. Hrady do kořene vyvraceli, lidi mučili, kostely olupovali, ba i zvony odnášeli." Často obyvatelstvo odtáhli a vyhnali do Uher. V důsledku toho pak český panovník zval k osazení tohoto kraje obyvatelstvo ze Západu. Usazují se zde Němci, a proto se zde projevuje i jejich vliv na vyznání zdejších lidí.

Podle děkanátních a vlastních matrik, jakož i podle jiných zpráv, měl městys Bánov svého vlastního duchovního s titulem ,,farář" až od roku 1682. V tomto roce přišli na Moravu kalvínští buřiči z Uher, vydrancovali celý Bánov a zapálili faru a kostel. Dále se píše: ,,Faráře tehdejšího na tom místě, kde nyní na silnici k Brodu boží muka stojí, zavraždili."

14. červenece 1683 Kuruci, uherští povstalci proti Habsburkům, pod vedením šlechtice Emericha Tökölyho obsadili Uherský Brod. Bánov byl vypálen a vykraden, mnoho Bánovských zabito.

V roce 1704 dne "27. martii" (března) vtáhli Vlárským průsmykem znovu Kuruci. Marně dobývali Uherský Brod a 28. 3. vtrhli do Bánova. Vyrabovali ho, vypálili a faráře zabili.

V roce 1630 koupil Bánov Blasius (Blažej) Appony. Ten 12. 9. 1635 sepsal závěť, ve které odkázal 100 zlatých na stavbu samostatné kaple Matky boží Bolestné. Kaple měla stát na kopci nad bánovským kostelem - tedy na ,,Hradě". Se stavbou se však otálelo a postavena nebyla ještě ani v roce 1690. 18. 1. 1691 nařídil tehdejší biskup, že peníze půjdou na opravu bánovského kostela. Kaple měla být postavena uvnitř.

9. dubna 1691 brodský děkan a bánovský administrátor Mikuláš Josef Hlavačka popsal bánovský kostel jako budovu z kamene zasvěcenou biskupu Martinovi, ale podobající se den ze dne víc a víc zřícenině. Byl to zřejmě důsledek vpádu Kuruců z roku 1683.

Situaci se snažil zachránit od roku 1689 nový majitel uherskobrodského panství Dominik Ondřej z Kounic (1655-1705). Působil v Mnichově na kurfiřstkém dvoře Maxe Emanuela Bavorského jako diplomat v císařských službách (1682-1686). Tady navázal kontakty s architektem Enricem Zuccallim (původem z Itálie) a stavebním mistrem Antoniem Rivou. V roce 1690 se ve Vídni poznal s Domenicem Martinellim, projektantem řady významných staveb v Evropě. Na popud Dominika Ondřeje byl zchátralý gotický kostel v Bánově od základů přestavěn a barokizován. Stavba se uskutečnila v letech 1692 až 1699.

V roce 1691 existoval projekt a připravovalo se stržení starého kostela. V roce 1692 byla hotova hrubá stavba. Pracoval na ní kameník Martin Divoký. Roku 1699 byla zastřešena loď a věž kostela.

Otázkou zůstává, kdo byl autorem projektu. Nabízejí se tři možnosti:

Enrico Zuccalli (byl 1693 propuštěn z Kounicových služeb)

Domenico Martinelli (na Moravě je doložen až v roce 1693)

Antonio Riva (stavbu vedl podle cizích plánů)

Pod vlivem výše uvedených skutečností je zřejmé, že ať už stavbu navrhl kdokoli z mistrů, zásluhy na barokním kostele sv. Martina má Dominik Ondřej z Kounic. Důkazem je následující dopis odeslaný z Bánova a odevzdaný následníkům Dominika Ondřeje:

,,My burgmistr a celá obec městečka Bánova vysvědčujeme tímto listem, že před letmi náš zdejší farní kostel do velmi mizerného a zkaženého stavu uvedený, my pak jakožto chudobní farníci k zvelebení téhož chrámu Páně prostředků nemajíce, jejich Excelence vysoce urozený pán Pan Dominik Ondřej z Kounic, náš nebožtík pán milostivý ke cti a chvály Božskej okolo roku 1692 jmenovitý chrám páně z gruntu staviti začal a v roku 1698 s velikým nákladem mnohých tisíc dokonal, v něm taky nový oltář ke cti a chvále Bolestnej Panny Marie udělati dal: jakožto se to všechno obecně ví a bez našeho svědectví patrně každodenně od všech spatřiti může i k potvrzení toho naši obecní pečeti sme přitisknutí dali.

Stalo se v městečku Bánově dně 4. augusti roku 1713"

Vybavování kostela bylo pochopitelně postupné. Stejně tak úpravy nebo opravy. Již v letech 1786-87 byl kostel opravován zednickým mistrem Pavlem Malenovským (zpevnění klenby, nová kruchta a upráva vchodu do kostela). V 19. století byl kostel zabezpečen opěrnými pilíři.

K významným součástem kostela patří zvon z roku 1498, tedy ještě z kostela gotického, opatřený nápisem: ,, Hoc opus fecit magister Nicolas A. D. 1498." Ulil ho tedy mistr Mikuláš v roce 1498. Umíráček ulil Volfgang Jan Sarkander Straub v Olomouci roku 1820. Hlavní oltář z roku 1744 je označen nápisem: ,, Tento oltarz gest s kazatedlnyczú omalovani a ozlazeni roku 1744." Monumentální obraz duchovního patrona kostela sv. Martina namaloval roku 1864 Josef Zelený.

Vložením ostatků svatých do oltáře posvětil bánovský kostel a jeho oltáře dne 17. 7. 1743 olomoucký arcibiskup Jakub Ernest z Lichtensteina. Duchovní život věřících farníků z Bánova a okolí se tímto obřadem zklidnil a ustálil.

Bánovská fara neměla dlouho vlastního faráře. Brodští faráři posílali své kaplany, aby v Bánově vykonávali duchovní správu. Vzdálenost do Bánova a do přifařených obcí (Bystřice, Suchá Loz a jistou dobu i Březová) se však časem stala překážkou a vedení správy tímto způsobem nebylo nadále možné. V roce 1753 byl ustanoven lokální kaplan se sídlem v Bánově, bylo však rozhodnuto, že bez dovolení brodského děkanátu nesmí nic důležitějšího vykonávat. V roce 1784 byl zdejší farář této subordinace zbaven a děkanátu byl podřízen kněz ,,cum icirisdictione ordinaria" (tzn. stal se samostatným farářem).

Zdroj: www.farnost.katolik.cz/banov