|
Kod CZ 191 57 Zlín
Připojené
obce: Prštné, Louky,
Mladcová, Příluky, Jaroslavice, Kudlov,
Malenovice, Klečůvka, Kostelec,
Lhotka, Chlum, Lužkovice,
Salaš, Štípa, Velíková Kostel sv.Filipa a Jakuba 2) 15.stol., přestavován, 1803
Husův sbor 2) 1937 Fara … Lesní hřbitov 2) 1930 Socha sv.Donáta C) Náměstí
Socha sv.Floriána C) Náměstí
Socha sv.Jana Nepomuckého C) Divadelní ul.
Boží muka se sochou sv.Antonína
Paduánského C) …
Památník partizánům C) …
Socha C) …
Zámek 2)
C) Renesanční, na místě tvrze, 1589, 1777 barokně přestavěn, 1905 a
1930 další úpravy
Nová radnice 2)
C) 1922 – 24
Divadlo C) …
Mrakodrap Baťa C) …
Obchodní dům a
společenský dům Díly C) Štefánikova 2987
Velké kino C) Náměstí Práce
Dům umění C) Náměstí T.G.Masaryka, Památník Tomáše
Bati
Studijní ústavy
C) Náměstí T.G.Masaryka
Svobodárny C) 4 budovy
Kolektivní dům C) …
Morýsovy domy C) Třída Tomáše Bati
Věžové domy M.Drofty C) Třída Tomáše Bati
Dům č-.p.9 C) Náměstí,U Červinků
Dům č-.p.3297 C) Školní ul.
Dvojdům čp. 627 C) Ulice U lomu
Dům čp. 629 C) …
Dvojdům čp. 631 C) … Dům čp. 632 C) …
Dům čp. 626 C) … Městské lázně C) …
Malotova vila C) …
Základní škola C) … Zikmundova vila C) … Šťastného vila C) … Gerbecova vila C) … Drofův dům C) … Čiperova vila C) se
zahradnickým domkem Hrad Hradištko C) … |
Panství 1850 politický okres Uherské Hradiště, s.o.Zlín 1949-1990 Přejmenován na Gottwaldov 1961 Okres Zlín 2003 Pověřený městský úřad
Historie
města C)
1990 MPZ moderní
architektury Jméno „Zlín" se spojovalo podle Starozlínských
pověstí s různými výklady. Prý bylo odvozeno od zlých událostí, které město
postihly, anebo podle jílovité – „slínovité" půdy. Podle jiného příběhu
se prý Zlín jmenoval taktéž „Zlaté japko". První písemná zmínka o osadě Zlín pochází z roku 1322, kdy jej
koupila královna Eliška Rejčka a věnovala
brněnskému klášteru. Zlín byl řemeslnicko-cechovním střediskem okolního
valašského osídlení. Městská práva dostal v roce 1397 – patřilo mezi ně právo
pořádat trhy, vařit pivo, i právo hrdelní. Za třicetileté války se obyvatelé Zlína účastnili valašského
protihabsburského povstání. V roce 1622 byl vypálen zlínský zámek a okolní
stavení a statky zplundrovány. Město se v 19. století nacházelo na rozhraní tří moravských
národopisných oblastí Valašska, Slovácka a Hané. Nejblíže mělo svým
charakterem k Valašsku. Až do konce 19. století se Zlín příliš nelišil od
jiných malých valašských středisek, např. sousedního města Vizovice. Zlín byl sídlem panství. Další panské sídlo se nacházelo v tehdy
samostatném městečku Malenovice, které je dnes městskou částí Zlína. Zlínské
panství vystřídalo řadu majitelů – k těm známějším patří Šternberkové v době
předhusitské, Tetourové v 15.–16. století, Rottalové po třicetileté válce, později Szerenyové a Brettonové.
Posledním vlastníkem zlínského zámku, který byl centrem panství se stal
brněnský továrník Leopold Haupt, od kterého jej odkoupilo město Zlín v r.
1929. Po zřízení okresů v roce 1850 byl Zlín přičleněn k soudnímu
okresu Napajedla a politickému okresu Uherské Hradiště. V 19. století počet
obyvatel nepřesáhl 3000. Pro další rozvoj města je velmi důležitý rok 1894, kdy zde
založil svou obuvnickou firmu podnikatel Tomáš Baťa. Během několika let
vybudoval prosperující a rychle rostoucí podnik. Díky této skutečnosti se do
města přistěhovalo hodně obyvatel, především z chudého Valašska ale i ze
Slovácka, Hané a vzdálenějších oblastí Československa. S rozvojem Zlína
zároveň docházelo k pozvolnému ukončení masivního valašského vystěhovalectví
do Texasu. Baťově továrně pomohla I. světová válka, kdy byl důležitým
dodavatelem obuvi pro rakouskou armádu. Vítězně se popral s hospodářskými
krizemi v letech 1922–23 a 1929–33 a vypracoval se v největšího světového
výrobce obuvi se závody a prodejnami v mnoha desítkách zemí světa. V letech
1910–1938 se počet obyvatel zvýšil z 12 912 na 34 348. Mrakodrap "21" v pohledu od autobusového nádraží Po roce 1926 se Zlín stal moderním městským centrem. Tomáš Baťa
pozval do Zlína mnoho renomovaných architektů (například Le
Corbusiera), a tak se město změnilo aglomeraci
plnou funkcionalistické architektury. Rostly kolonie typických „baťovských“
staveb – rodinných domků, ale také výškových domů. Nejproslulejší stavbou z
té doby je 77,5 m vysoký mrakodrap „Jednadvacítka“ – tehdejší sídlo
ředitelství firmy Baťa. Tato budova byla vystavěna v letech 1937–38 podle
projektu Vladimíra Karfíka a kromě mnoha pokročilých
technických řešení (šestnáctipatrový železobetonový skelet postavený za 160
dní, centrální klimatizace s ovládáním v jednotlivých kancelářích) je známá
hlavně "pojízdnou" ředitelskou kanceláří v jednom z výtahů (s
telefonem a tekoucí vodou!). V době vzniku to byla druhá nejvyšší necírkevní
stavba v Evropě. Tomáš Baťa zastával od roku 1923 až do své smrti při letecké
havárii v r. 1932 úřad starosty Zlína a cílevědomě budoval moderní město „pro
50 000 obyvatel". Neorientoval se jen na svou továrnu a bydlení pro
dělníky, ale i na obchodní a dopravní síť, služby, kulturní a sportovní
vyžití obyvatel. Mnohé budovy tehdy postavené se pyšnily přívlastkem „nej": např. největší obchodní dům, největší hotel,
největší kino (pro 2 500 sedících diváků!), všechno bráno „na východ od
Frankfurtu". Je obdivuhodné, že takovéto budovy vznikaly v relativně
malém městě a ne v metropolích jako Vídeň či Berlín. Zlín třicátých let je
dodnes považován za „architektonický zázrak" a živou učebnici
funkcionalismu. Bohužel, řadu dalších plánů překazila válka (např. dostavbu
centrálního zlínského Náměstí Práce, železnici Praha-Zlín-Košice nebo dálnici
Praha-Zlín, ke které na Zlínsku existuje několik torz mostů). 1. října 1935 vznikl podle vládního nařízení č. 104/1935 „kterým
se v zemích České a Moravskoslezské provádějí změny obvodů některých
okresních úřadů“[2] nový politický okres Zlín a město se tak stalo okresním
městem. Za druhé světové války, v roce 1944, bylo město bombardováno.
Již v roce 1945 byly Baťovy závody znárodněny. Od 1. ledna 1949[3] bylo město v souvislosti s připojováním
dalších obcí přejmenováno na Gottwaldov[4] podle prvního komunistického
prezidenta Československa Klementa Gottwalda, centrální městská čtvrť si však
ponechala název Zlín (plným označením Gottwaldov I-Zlín). Tentýž rok se město
stalo sídlem Gottwaldovského kraje, který ale neměl dlouhého trvání a zanikl
při další reformě státní správy v roce 1960. Tehdy byl okres Gottwaldov
začleněn do Jihomoravského kraje se sídlem v Brně. V úspěšné činnosti pokračovaly instituce s baťovskou historií –
například zlínské filmové ateliéry, které proslavili svými animovanými díly
především Karel Zeman a Hermína Týrlová. Jiným příkladem je jeden ze
zakladatelů českého průmyslového designu Zdeněk Kovář (ergonomické nástroje a
stroje, automobily Tatra 603 a Tatra 138). Zlín se stal také domovem
cestovatelské dvojice Zikmund–Hanzelka. Po roce 1968 začala výstavba největšího zlínského sídliště Jižní
svahy, které bylo dokončeno až v 80. letech. Dnes tam žije přes 25 000 lidí. Baťovy závody pokračovaly ve výrobě obuvi pod názvem Svit. V 80.
letech byly koncernovým podnikem, pod který spadaly i závody v Třebíči, Zruči
nad Sázavou a Botana Skuteč. Jen ve Zlíně tehdy v koncernu pracovalo přes 20
000 zaměstnanců a vyrobili přes 20 mil. párů obuvi. Většina produkce mířila
na export do zemí RVHP, hlavně do Světského svazu. Většina strojní výroby
pokračovala v ZPS (Závodech přesného strojírenství), které měly dobré jméno
především v obráběcích strojích. Výrobu pneumatik provozoval národní podnik
Rudý řijen. V r. 1975 byla v nedalekých
Otrokovicích dokončena výstavba největší pneumatikárny v socialistických
zemích. V 90. letech se podnik vrátil k původnímu názvu BARUM (původně BAta RUbber Manufacturing)
a dnes je důležitou součástí koncernu Continental. V roce 1990 dosáhl počet
obyvatel téměř 90 tisíc.
* včetně připojených obcí literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v
republice čsl, 1927 2) Kuča Karel, Atlas památek ČR,
2002 C) cs.wikipedia.org (15.3.2015) fotografie
|
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 15.3.2015 Předchozí editace: 11.5.2011 |
