Kód CZ15158

Staré Město

(Altstadt bei Ungarisch Hradisch)

[Kostel] ^{zdroj 2)}

Na jeho místě velkomoravský památník

Kostel sv. Ducha ^{zdroj C)}

Vzniká od roku 2002 podle návrhu slovinského architekta Ivo Goropevšeka

Sousoší sv. Jana Nepomuckého ^{zdroj C)}

…

Památník padlým 1914-18 ^{zdroj C)}

…

Památník padlým 1938-45 ^{zdroj C)}

…

Památník Velké Moravy ^{zdroj 2)}

Na Valách v centru města na místě velkomoravského kostela

Vila N ^{zdroj C)}

architekta Miroslava Tomíka z let 2000-2001

Radnice ^{zdroj C)}

…

Škola ^{zdroj C)}

…

Škola ^{zdroj C)}

…

Baťův kanál ^{zdroj C)}

…

Zpět na

okres

Panství

1850 politický i soudní okres Uherské Hradiště

1961 Okres Uherské Hradiště

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce

Původně jedno z hlavních center Velkomoravské říše snad zvané Veligrad.

Území Starého Města bylo osídleno již od pravěku. Archeologickými výzkumy je osídlení doloženo v době kamenné, bronzové i železné

Rok	obyv.	domů
1850
1927	5098
1930
1947
1961
1970
2016	6791

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

2) Kuča Karel, Atlas památek, 2004

C) cs.wikipedia.org (19.10.2016)

Kód CZ

Na Dědině

Kostel sv.Michala ^{zdroj 2) zdroj C)}

Raně gotický, přestavěný 1724. postaven ve styly pozdně románské architektury jako stavba sálového typu. Tu vybudovali velehradští cisterciáčtí mniši v 1. polovině 13. století na místě starší velkomoravské rotundy z 9. století. Později byl kostel zaklenut a v roce 1734 přestavěn.

Kaple sv.Jana Křtitele ^{zdroj 2)}

Karner, u kostela sv.Michala

[Rotunda] ^{zdroj 2) zdroj C)}

na místě kostela sv.Michala, z 9.stol. Část základů okrouhlé velkomoravské rotundy z 9. století byla objevena Vilémem Hrubým při archeologickém průzkumu vnitřní části pozdně románského římskokatolického farního kostela svatého Michaela archanděla v roce 1962 v hloubce pouhých 23 cm pod tehdejší úrovní dlažby. (Samotný sálový kostel pochází z 1. poloviny 13. století a nachází se ve východní části staroměstského hřbitova.) Zachovalá část je základem kruhovité lodi z lomového pískovce vázaného vápennou maltou. Se základem se zachovala i část nadzemního zdiva výšky 22 cm z vnitřní strany omítnutá bílou omítkou. Zbývající část základů rotundy, která se nalézala mimo vnitřní část kostela, se nezachovala, neboť byla rozebrána a druhotně použita při přestavbě rotundy na nový sálový kostel. Ze základů kněžiště byly nalezeny jen nepatrné stopy kamenných zbytků pod novou sakristií, přistavěnou v roce 1939.

Hřbitov ^{zdroj C)}

Kolem kostela, na kterém se nepřetržitě pochovává už více než 11 století.

Na mírně vyvýšené terase nad starým korytem řeky Moravy v poloze Na Dědině stojí kostel svatého Michaela obklopený staroměstským hřbitovem. Archeologický výzkum hřbitova je prakticky nemožný, neboť přes tisíc sto let se tu půda převrací stále novými pohřby, takže všechny vrstvy jsou již dokonale promíchány. Teprve při průzkumu kostela sv. Michaela se podařilo zjistit pod jeho podlahou několik neporušených velkomoravských hrobů a základy rotundy z poloviny 9. století s některými prvky antické stavební techniky. Dle stratigrafie rotunda přežila pád Velké Moravy (tuto skutečnost dokládá nález denáru Oty Sličného z let 1061 – 1086), byla opravena novou vrstvou lité maltové podlahy a vyzdobena. Sloužila svému účelu až do poloviny 13. století, kdy ji nahradil sálový kostelík s pravoúhlým protáhlým kněžištěm, postavený cisterciáky. (Datování je potvrzeno nálezem cihlových dlaždic z dílen velehradského cisterciáckého kláštera.) Ti použili materiálu ze zbořené rotundy a tak nacházíme ve zdivu kostela již potřetí použité římské cihly (celkem 106 ks). V roce 1645 byl zničen Švédy a v r. 1734 byl obnoven. V této podobě slouží dodnes.

O důležitosti kostela sv. Michaela svědčí skutečnost, že byl až do konce 16. století farním kostelem i pro Uherské Hradiště, jehož kostel svatého Jiří k němu přináležel jako filiální (možná pro původní význam z doby Veligradu).

Hexagonální kaple sv. Jana vznikla pravděpodobně ne dlouho před přestavbou kostela ve 13. stol., neboť architektonické prvky kaple sv. Jana jsou archaičtější a ani charakter a složení zdiva není u obou staveb shodné. U kaple sv. Jana nebylo použito římských cihel. Jinak na římské cihly s kolky XIV. legie z Carnunta (s označením LEG XIIII G ANT) i soukromého výrobce rovněž z Carnunta tu narážíme skoro všude (dosud asi 1000 ks a úlomků). Pocházejí pravděpodobně ze zbytků blízké zatím nenalezené římské stavby.

V poloze Na Dědině v těsné blízkosti rotundy byl odkryt profánní (světský) objekt 18 x 10 m označený za stavbu palácového typu dle stratigrafie z vrcholného velkomoravského období. Měl na maltu kladené mohutné celokamenné zdi, jejichž síla naznačuje, že se mohlo, ale také nemuselo jednat o stavbu patrovou. Objekt byl opatřen třemi druhy litých maltových podlah. Jeho střecha byla tvořena pálenou střešní krytinou antického charakteru a ozdobnými hřebenovkami. Nedaleko zdi byla objevena hluboká zděná studna.

V okolí rotundy a paláce kvetla zemědělská osada. Na okraji sídliště v této lokalitě byla objevena překvapivě rozsáhlá kovolitecká a šperkařská dílna s řadou pecí a věncem pomocných provozů kolem dokola. Pozoruhodným nálezem bylo nalezení zbytků zlatem a bronzem tauzované buly – pouzdra na pečeť (dokládající přítomnost velmi významného panovníka).

Kód CZ

Na Valách

[Kostel] ^{zdroj C)}

Přeměnu původně pohanského pohřebiště v křesťanský hřbitov završilo někdy těsně po polovině 9. stol. založení hřbitovního kostela s obdélníkovou lodí 8,5 x 7,25 m a polokruhovitou 5 m dlouhou a 4,25 m širokou apsidou. Podlaha lodi byla pravděpodobně vyložena pálenými dlaždicemi, v kněžišti byla tvořena litou maltovou podlahou.

Poloha Na Valách je částí mimořádně rozsáhlé nekropole s odhadem minimálně 10 ha. Pohřebiště se používalo nepřetržitě téměř půl tisíciletí (od 6. do 10. stol.) a nejfrekventovanější bylo od počátku 9. století do poloviny 10. století. Přibližně 2500 hrobů z tohoto stopadesátiletého období svědčí o značné lidnatosti sídliště. Hroby se místy překrývaly až v pěti vrstvách.

Množství nálezů různých šperků dává tušit, že obyvatelstvo žilo v relativním blahobytu. Objevené dílny nejrůznějších řemesel i výrobců jemných nádob, přepychových předmětů a šperků dokládají, že nejde o importy, ale o domácí výrobu.

Opevněné sídliště kolem nekropole mělo rozlohu asi 18 ha a k němu přiléhalo na jižní straně předhradí o rozloze asi 7 ha. Dílenské objekty se soustředily na jihovýchodním okraji hradiště a v přilehlé části předhradí. Mělo-li toto hradiště nějakou akropoli, to se nedá pro hustou zastavěnost zjistit.

Obyvatelé sídliště Na valách se živili pěstováním obilovin a chovem dobytka doplněného lovem zvěře a rybolovem. Mezi řemesly vynikalo hrnčířství zřetelně nejen pro domácí trh, ale i pro export, kamenictví, zpracování dřeva, těžba a zpracování železné rudy, kovářství, kovolitectví a šperkařství, tkalcovství, koželužství a nálezy závaží svědčí o tom, že nechyběl ani obchod.

Kód CZ

Nad Haltýři

[Větrný mlýn] ^{zdroj C)}

v poslední třetině 9. století nad svahem ostrožny nad Salaškou vznikla zemědělská osada okolo větrného mlýna, jehož základy tam byly nalezeny.

Sídliště Nad Haltýři na jihovýchodě téměř navazuje na severozápadní okraj sídliště Na Valách. Zde byly nalezeny železářské hutě, kovolitecké a šperkařské dílny. Dle nalezených slitin lze usuzovat i na zvonařství. Železná ruda zpracovávaná v této osadě pocházela částečně z málo vydatných místních zdrojů, částečně z dovozu. Dovozová ruda se svým obsahem nejvíce blížila rudě skandinávské.

Rovněž na tomto sídlišti lze sledovat jasný urbanistický záměr koncentrovat ohněm nebezpečná řemesla do míst, kde nemohou ohrožovat existující sídliště.

Sídliště Nad Haltýři bylo asi přistěhovalecké, obyvatelé možná nesplynuli s místním obyvatelstvem, neboť pohřbívali přímo na sídlišti.

Západně od železářské kolonie vznikla v poslední třetině 9. století nad svahem ostrožny nad Salaškou zemědělská osada okolo větrného mlýna, jehož základy tam byly nalezeny.

Kód CZ

Špitálky

[Kostel] ^{zdroj C)}

Na loď o vnitřních rozměrech cca 7 x 6 m a se stopami pilířů navazovala na východní straně apsida 3 x 3 m a na západní straně předsíň (nartex) 6 x 6 m. Podle nalezených šperků, z nichž nejproslulejší je stříbrná plaketa se sokolníkem, a jiného inventáře v hrobech lze kostel datovat do druhé poloviny 9. století.

Sídliště Špitálky na jižní ostrožně mezi tokem Moravy a Salašky je zajímavé prvními pravěkými nálezy na území Starého Města (tzv. Myklíkovo naleziště). Další nálezy, které unikly zkáze při stavbě lokální železniční trati, patří do doby hradištní, předslovanské i slovanské. Kontinuitu až do pozdní doby velkomoravské dokládají hroby na tzv. Čertově kútě, strmém břehu nad řečištěm Moravy i poněkud východněji v polní trati Niva. Kromě sídlištních objektů byly nalezeny i zbytky železářských a kovoliteckých pecí. Mnoho slibných nálezů bylo zničeno nepochopením při stavbě rodinných domků. O mnoha nálezech není známo, kde přesně se našly (např. zlaté šperky), neboť byly odevzdány až později do Moravského muzea. Další část archeologického naleziště porušilo drážní těleso. Práce postupovala tak rychle, že o nějakém soustavném průzkumu nemohlo být ani řeči. Nenávratně je ztracen archeologický obsah části Čertova kúta, kde proud Moravy každoročně strhával celé bloky půdy.

Obdobný osud potkal jihozápadní část Špitálek. Při bagrování štěrkopísku byly porušovány nějaké hroby. Až bagr narazil na základy zděné stavby, došlo k povolání archeologů. Než mohli zasáhnout, zbyla ze základů jen polovina. Jak se brzy nato ukázalo, šlo o základy vlastnického kostela a hroby velkomoravské. Předpokládaný velmožský dvorec zatím nebyl nalezen a stál-li na jižní straně, nalezen již ani nebude.

Sídliště Špitálky bylo osídleno přibližně stejně intenzívně jako sídliště Na valách a jeho osídlení mělo přinejmenším stejně staré kořeny.

Kód CZ

Na Kostelíku (U Víta)

[Kostel sv.Víta ] ^{zdroj 2)}

Zrušen Josefem II. a následně zbořen

Na severní straně sídliště Na Dědině na něj téměř navazuje další sídliště Na Kostelíku. Jméno má podle kostela sv. Víta, který v těchto místech stál až do svého zrušení Josefem II. Krátce nato byl zbořen. Následující těžba hlíny zničila mnoho stop dávného osídlení i hrobů. Přesto se podařilo zjistit osídlení z konce 9. stol. a později z počátku 13. stol.

Kód CZ

Na Zahrádkách

Dále na sever za mokřinatou plochou byly objeveny pozůstatky zemědělského sídliště Na Zahrádkách. Našlo se několik desítek hrobů, ale tak blízko pod povrchem, že se má za to, že převážná část stop velkomoravského osídlení již podlehla zkáze.

Kód CZ

Na Zerzavici

Sídliště Na Zerzavici (starší pojmenování Ténice) leželo na nevysoké písčité vyvýšenině mezi Moravou a Jalubským potokem poblíž jejich soutoku. V nejhlubších vrstvách se našly stopy osídlení z mladší doby kamenné. Slovanské osídlení je doloženo přibližně od poloviny 8. století a žilo pravděpodobně až do 13. století. V době velkomoravské tu žili zemědělci a rybáři. Při budování kanálu v r. 1935 se u severního konce osady rozkopalo místo s opracovanými pískovcovými kameny, nikdo je však blíže nezkoumal ani nezaměřil místo jejich nálezu. Možný tradovaný špitál s kostelem sv. Klimenta tedy zůstává domněnkou.

Kód CZ

Bumbalov

Východně od sídliště Na Zerzavici v poloze Bumbalov nedaleko silného východního opevnění celé aglomerace je doloženo velkomoravské osídlení, pravděpodobně mající za úkol chránit starý brod přes Moravu.

Předchozí editace: 11.5.2011