Kód CZ
Otrokovice
Připojeny: Kvítkovice
Kostel sv. Michaela archanděla C) postaven v roce 1769, rozšířen 1849.
Kostel sv. Vojtěcha C) postaven v roce 1995 na dominantním
místě náměstí 3. května podle plánu M. Korvase.
Kaplička C) … Kaplička C) … Socha sv. Jana Nepomuckého C) v novogotickém stylu z konce 19.
stol. na náměstí 3. května.
Kamenný kříž C) U kostela sv
Michaela, 1851
Kříž C) … Socha sv. Jana Nepomuckého C) … Památník padlým 1914-18 C) V centru
Památník padlým 1938-45 C) V centru
Socha Tomáše Bati C) odlita podle originálu, který se
nachází v anglickém East Tilbury.
Kašna C) V centru
[Lovecký zámeček] C) D) Asi roku 1576 byla v
Otrokovicích postavena tvrz, která se stala centrem menšího panství
vyděleného z Malenovic. To zaniklo ve 2. polovině 17. století přikoupením k
velkému rottalovskému dominiu Napajedla. Ve 2.
polovině 18. století byla tvrz nahrazena loveckým zámečkem. Poprvé
připomínaná v roce 1576, která se po osamostatnění zdejšího panství stala
nejenom střediskem feudální správy, ale zpočátku bývala i sídlem jeho
šlechtických majitelů. Tuto nepříliš velkou a patrně jen lehce opevněnou
stavbu nechal pravděpodobně vybudovat Burian Tetour
z Tetova na přelomu 60. a 70. let 16. stol., když
prodal část malenovického panství a sám si ponechal
jeho západní díl. Podle pozdějších zpráv se jednalo o kamennou budovu o 30
oknech a 10 dveřích doprovázenou koňskými stájemi, poblíž které se ještě
nacházel panský dvůr a pivovar. Tato tvrz se stala centrem menšího panství, k
němuž patřila ves Otrokovice s mlýny a rybníky, vsi Kvítkovice a Sazovice, zaniklé vsi Bunějov a
Kozinec a příslušné lesy a pozemky. Dalšími vlastníky byli po roce 1575
Kokorští z Kokor, od roku 1610 luteránští majitelé Zlína Cedlarové
z Hofu, po bitvě na Bílé hoře Podstatští
z Prusinovic a od roku 1641 krátce rod z Althanu. Poté co jsou Otrokovice prodány Janu hraběti z Rottalu a připojeny k napajedelskému panství, význam
tvrze upadá. Poslední zmínka o ní je z roku 1750, vyznačena je na řadě
nejstarších map Moravy.
[Sýpka] C) Barokní,
vedle zámečku. Za vlády poslední majitelky z rodu hrabat z Rottalu - Marie Anny provdané za Quidobalda
hraběte z Dietrichštejna byla před rokem 1767 v
těchto místech postavena velká barokní sýpka a v jejím sousedství lovecký
zámeček. Nejasné je, zda bylo ve stavbě zámečku použito zdivo bývalé tvrze
(což se zdá pravděpodobné) nebo zda byla do základů zbořena. Obdélníkový
patrový zámeček krytý sedlovou střechou byl postaven z kamene, omítnutý, s
okny v patře zvýrazněnými jednoduchými šambránami; měl 7 místností, kapli a
byl vybaven k příležitostnému pobytu napajedelského panstva. Tomu sloužil
zvláště při pravidelných honech konaných v rozlehlých lužních lesích, které
se tehdy rozkládaly na sz. od Otrokovic podél
neregulované řeky Moravy pod příznačným názvem Bahňák.
[Panský dvůr] D) Panský
dvůr – dnes tu stojí restaurace Sýpka ze 70. let 20. stol., která ukrývá podzemní
prostory loveckého zámečku a barokní sýpky postavených na místě renesanční
tvrze Buriana Tetoura z Tetova.
Dříve zde bylo centrum předindustriálních Otrokovic: asanaci v minulém
století podlehl panský dvůr se stájemi, hospodářskými budovami, hájovnou,
starou studnou, podzemními sklepy a nakonec zbořeným zámečkem a sýpkou. ( Hotel Společenský dům C) postaven
v roce 1936 podle plánu Vladimíra Karfíka na
půdorysu trojlisté vrtule. Jeho otevření se zúčastnil prezident Edvard Beneš.
Masarykova měšťanská škola D) postavena
stavebním oddělením firmy Baťa podle typového plánu stejně jako školy v
Malenovicích a Loukách nad Dřevnicí pro obec Otrokovice v roce 1933. Před ní
byla odhalena bronzová socha „prezidenta-osvoboditele“ Tomáše Garrigue
Masaryka, která pak zmizela beze stop v období po roce 1948. Budova
vyznačující se typickým baťovským stylem byla bohužel v nedávné době
historicky zcela znehodnocena adaptací na nevýrazný bytový dům. Rovněž sochu
či alespoň bustu prvního československého prezidenta a humanistického
filozofa město dodnes postrádá.
Horní (Schönův) mlýn D) nejstarší zmínka o vodních mlýnech v Otrokovicích
je z roku 1576: byly tehdy patrně tři (Kozinecký,
Horní a Dolní) a využívaly sílu řeky Dřevnice k mletí obilí - hlavní
potraviny té doby. Horní mlýn – od roku 1904 Schönův – se jako jediný z nich
dočkal dnešních dnů. Na přelomu 19. a 20. století byl přebudován z vodního na
parní pohon. Se zaniklým náhonem souvisí betonový splav na řece výše proti
jejímu proudu. Sídliště rodinných domů T.Bati C) …
Sokolovna C) budova
postavená pro tělovýchovnou jednotu Sokol v roce 1925 a přestavěná na konci
30. let 20. stol. nese na pilíři plastiku sedícího sokola. Sokol
byl založen roku 1862 Miroslavem Tyršem a
Jindřichem Fügnerem v Praze jako sdružení
českoslovanských tělovýchovných a kulturních aktivit v českých zemích i
zahraničí (např. ve Vídni, mezi Čechy na Balkáně a východě Evropy nebo v
severní a jižní Americe). Základem činnosti jsou tělesná cvičení doplněná o
jiné sporty, národní a osvětovou složku. Místní organizace patřící ke
Komenského župě a národní obci se pravidelně prezentovala na všesokolských
sletech; členové se tradičně oslovují jako bratři a sestry, pozdravem je
zlidovělé „Na zdar!“ a mezi hesla sokolů respektující smysl antické
kalokagathie patří: „Ni zisk, ni slávu“, „Tužme se!“, „V mysli vlast“ nebo „V
zdravém těle zdravý duch“.
Radnice C) …
Jez C) Na
Moravě
Na letišti C) přírodní památka |
Panství 1850 politický okres Uherské Hradiště, s.o.Napajedla 1961 Okres 2003 Pověřený městský úřad
Historie obce C)
Archeologické nálezy objevené v katastru města svědčí o tom, že
toto území je osídleno už od mladší doby kamenné. První písemná zmínka o
Otrokovicích je obsažena v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka (nové
historické bádání ji datuje rokem 1141). Až do poloviny 14. století byly
Otrokovice církevním majetkem, pak přešly do rukou světských a byly
poznamenány jak léty sporů mezi feudálními rody, tak obdobím rozkvětu, kdy tu
začaly růst usedlosti a grunty a rozvíjelo se rybníkářství. Asi roku 1576
byla v Otrokovicích postavena tvrz, která se stala centrem menšího panství
vyděleného z Malenovic. To zaniklo ve 2. polovině 17. století přikoupením k
velkému rottalovskému dominiu Napajedla. Ve 2.
polovině 18. století byla tvrz nahrazena loveckým zámečkem a v jeho
sousedství vznikla novostavba mohutné barokní sýpky. V 19. století patřily Otrokovice a Kvítkovice do oblasti
východní Hané. Jednalo se o poslední hanácké obce, neboť sousední Malenovice
již k regionu Hané nepatřily. Podle soupisu obyvatel měly roku 1843
Otrokovice 804 obyvatel a Kvítkovice 363. V roce 1841 byla vybudována
železniční trať pojmenovaná tehdy jako Severní dráha císaře Ferdinanda, která
vedla z Vídně přes Břeclav a Ostravsko do Bochni v dnešním
Polsku. Železniční zastávka však byla v Otrokovicích zřízena až v roce 1882.
Roku 1899 byla do provozu uvedena přípojná lokální trať
Otrokovice-Zlín-Vizovice. V roce 1930 rozhodl koncern Baťa s ohledem na nedostatek vody a
dopravní komplikace ve Zlíně o vybudování pobočného závodu v Otrokovicích.
Pro výstavbu byly vybrány pozemky zvané Bahňák a Menšov
u řeky Moravy na hlavní železniční trati Přerov – Břeclav. Výstavba sídliště
byla zahájena v září 1930 podle urbanistického plánu Františka Lydie Gahury. V tomto plánu je
také poprvé uveden název Baťov, zprvu jen pro
firemní čtvrť[5]. Prvních osm továrních objektů bylo postaveno v roce
1931.[6] Pracemi na Bahňáku byl pověřen Jan Antonín Baťa. Problém jak
zvednout terén kvůli podmáčenému terénu, vyřešil zcela originální myšlenkou,
která se stala později i spouštěčem udělení titulu doctor
honoris causa. Šlo o metodu splavování zeminy z kopce Tresný
na protějším břehu řeky Moravy proudem vody dřevěným korytem až na místo
stavby. V následujícím období je realizována další výstavba. Na volné ploše
je zřízeno také hlavní letiště pro Zlín. V červenci 1932 zde nedlouho po
startu zahynul při leteckém neštěstí šéf koncernu Tomáš Baťa. To také
vyvolalo zájem koncernu na oficiální zavedení názvu Baťov
pro celé město, což bylo uskutečněno v roce 1939. Do roku 1944 bylo postaveno
409 domů s 689 byty, v nichž bydlelo tři tisíce zaměstnanců. Ředitelem
zdejších Baťových pobočných závodů (BAPOZ) byl chvíli i švagr Jana Antonína
Bati – Josef Hlavnička. V roce 1938 je uveden do provozu Baťův plavební
kanál, jehož severní vyústění bylo v přístavu v areálu továrny. Další
baťovské projekty však zpomalila nebo zastavila válka. Po druhé světové válce
byl BAPOZ znárodněn, v plánované výstavbě se nepokračovalo.[8] V roce 1946
byl městu navrácen název Otrokovice. Označení Baťov
se však nadále neoficiálně používá pro čtvrť Bahňák. Od 1. ledna 1949 byly Otrokovice a Kvítkovice součástí města
Gottwaldova jako jeho XI. a X. městská čtvrť.[9] Ke spojení Otrokovic a Kvítkovic došlo v roce 1960. Roku 1964
byly Otrokovice povýšeny na město. V 70. a 80. letech 20. století došlo k dalšímu výraznému zásahu
do života města. V důsledku mohutné bytové výstavby opět podstatně vzrostl
počet obyvatel, tentokrát na více než dvojnásobek. Z Otrokovic se stalo
dvacetitisícové město. Tato změna zároveň znamenala faktickou likvidaci
původních Otrokovic - nové paneláky se stavěly přímo v centru města, na území
bývalé vesnice Otrokovice. Tradiční zástavba byla z větší části „srovnána se
zemí“ a namísto ní vyrostlo centrální sídliště. Zároveň byly demolovány
památky lovecký zámeček a sýpka. Dnes tato část města nese název Střed. V
nových panelácích pak našli bydlení obyvatelé původní i nově příchozí. Kvítkovice si naproti tomu do dnešních dnů zachovaly svoji identitu
připomínající venkovskou pospolitost.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v
republice čsl, 1927 C) cs.wikipedia.org (26.6.2015) D) historie-otrokovice.czweb.org
(26.6.2015) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 26.6.2015 |
