Kód CZ 10290

Náměšť nad Oslavou

(Namiest, Namiest an der Oslawa)

Připojené obce: Jedov, Otradice, Zňátky

Kostel sv.Jana Křtitele ^{2) C) A)}

1639-41, upravený 1744. Barokní děkanský kostel sv. Jana Křtitele byl postaven hrabětem Janem Baptistou z Werdenbergu v roce 1639. Původně na tomto místě stával starý románský kostel. Ten v roce 1629 spolu s celým městečkem padl za oběť velikému požáru. Čelní oltář a doprovodné sloupoví je z umělého mramoru. Barokní andělé jsou z pozlaceného dřeva a jejich autorství je připisováno Josefu Winterhalderovi staršímu. Hlavní oltářní obraz znázorňuje křest Krista. Na bočních stěnách presbytáře je vlevo obraz sv. Jana Nepomuského, vpravo Jana Sarkandera. Autorem těchto tří obrazů je Fridrich Stoll. Obraz na levém bočním oltáři vpředu představuje Pannu Marii Vítěznou, je dílem Fridricha Stolla z poloviny 17. století. Na protilehlém oltáři je obraz sv. Anny Samotřetí od Karla Josefa Aigena z roku 1744. Obraz sv. Antonína Paduánského na zadním bočním oltáři vlevo je také dílem Karla Josefa Aigena z 1. poloviny 18. století. Na protilehlém oltáři vpravo obraz Karla Boromejského z poloviny 17. stol od Fridricha Stolla. Původní varhany s 13 rejstříky byly v roce 1961 nahrazeny novými, dvoumanuálovými varhanami. Barevné vitráže oken byly osazeny v roce 1912. Rustikální výmalba lodě ve dvou barevných tónech byla provedena sedmdesátých letech 20. století.

V roce 1910 byly do nik v průčelí kostela osazeny sochy světců, zhotovené v brněnské kamenické dílně architekta Adolfa Loose. Jsou umělecky téměř bezcenné. Ke zvonu z roku 1665 o hmotnosti 410 kg přibyly v roce 1993 dva zvony o hmotnosti 380 kg a 180 kg, které odlila Marie Tomášková-Dytrichová v Brodku u Přerova.Terénní a povrchové úpravy kolem kostela byly prováděny při celkové úpravě náměstí v letech 1996 – 2000.

Fara ^{2) C) A)}

Barokní, 1745. Farní úřad byl v Náměšti již před rokem 1345. V roce 1740 začali Kufštejnové na místě původní farní budovy stavět novou, velice prostornou barokní faru. Celý komplex i se špitálem sv. Anny (viz Špitál) byl dokončen v roce 1745. Fara je pohledově nejexponovanější budovou na celém náměstí. Plastiky sv. Josefa a sv. Jáchyma v nikách vedle hlavního vstupu do objektu od jsou Josefa Winterhaldera staršího. Na schodišti uvnitř budovy je polychromované dřevěné sousoší Nejsvětější Trojice ze třetí čtvrtiny 18. století. V patře jsou umístěny dva obrazy hrabat Kufštejnů z první poloviny 18. století a z kostela přenesený obraz Panny Marie Bolestné. Autorství všech tří obrazů je dnes připisováno Karlu Josefu Aigenovi. Na faře se nalézá také grafický půdorys areálu fary a jejího zázemí z roku 1785. Stropy některých místností v patře mají plastické vlysy s barokními motivy a stěny jednoho sálu jsou vymalovány ve stylu empíru. Kromě Římskokatolického farního úřadu je v budově umístěna Základní umělecká škola.

Kostel kapucínů ²⁾

V předzámčí

Klášter kapucínů ^{C) A)}

Po zrušení manufaktura. Pozdně barokní klášter kapucínů byl postaven v roce 1761. V jeho centrální části se nalézá kaple vysvěcená v roce 1767 s hrobkou stavitelů kláštera hrabat Haugwitzů. V roce 1784 císař Josef II. klášter zrušil.

Následně v opuštěných objektech hrabě Jindřich Vilém Haugwitz rozjel za pomoci nizozemských odborníků přádelnu a tkalcovnu. V roce 1804 zde pracovalo až 1300 lidí. Na počátku 19. století byl pro potřeby továrny přestavěn Zámecký mlýn v podhradí a další objekty. Již v první čtvrtině 19. století byly dílny vybaveny teplovodním topením, plynovým osvětlením a stavy poháněny parními stroji. Textilní stroje byly nejmodernější zahraniční výroby. Obchodní expozitury měla v řadě evropských měst a přístavem pro export do Ameriky byl Terst. Její výrobky dostávaly zlaté medaile na průmyslových výstavách ve Vídni, Paříži, Lipsku i Londýně. V době svého maximálního rozvoje v polovině 19. století byla Náměšťská továrna největším vlnařským podnikem na Moravě. Měla svoji nemocenskou pokladnu s fondem 60 000 zlatých, vlastní nemocnici a lékárnu.

Příčinou jejího zániku v roce 1867 byla levná doprava energií po postavení uhelné železnice ze Zastávky do Brna. Ta byla dokončena v roce 1861 a umožnila podstatné zlevnění výroby v brněnských textilkách. Dnes jsou v převážné části bývalého kláštera byty a část slouží pro výrobu oděvů, která zde byla zavedena v roce 1960.

Zámecká kaple ²⁾

1572-9

Kaple P.Marie a sv.Anny ^{2) C)}

Špitální, 1743-5. Barokní kaple sv. Anny tvoří centrální část souboru budov špitálu sv. Anny, který je v místě nazýván „Špitálek“. Celý objekt byl postaven v letech 1743 – 1745 jako domov pro přestárlé sloužící a poddané náměšťského panství.Na dvoudílném hlavním oltáři centrální kaple je umístěn obraz sv. Anny vyučující Pannu Marii od Josefa Aigena. Po stranách na předsunutých soklech jsou plastiky sv. Šebestiána a sv. Rocha, v nástavci oltáře je symbol Ducha Svatého s andílky, díla Josefa Winterhaldera staršího. Na bocích jsou umístěny obrazy sv. Jana Sarkandra, orodujícího za stavitele celého areálu, hrabata Kufštejny, a na protilehlé straně sv. Františka Xaverského. Jsou dílem Karla Josefa Aigena.

Hrobka Haugwitzů ^{2) C)}

Empírová 1822-5. Roku 1752 koupili náměšťské panství Haugwitzové. Svoje zesnulé zprvu pochovávali do hrobky pod děkanským kostelem sv. Jana Křtitele. Po postavení kapucínského kláštera v roce 1768 byly jejich ostatky přeneseny do jeho kaple v dnešní Zámecké ulici. Císař Josef II. klášter zrušil a ostatky se stěhovaly do jinošovského kostela. Po přenesení hřbitova v Náměšti do součastné lokality si Haugwitzové postavili v jeho sousedství i vlastní hrobku.

Empírový objekt o velikosti 15, 17 m x 15, 17 m byl postaven podle návrhu vídeňského architekta Josefa Kornhäusera v letech 1822 – 1825. Empírový sloh, ve kterém se u nás stavělo přibližně v letech 1800 – 1850, se silně inspiroval řeckou a hlavně římskou antikou. Vliv antiky je zřetelný na řasení oděvu sousoší piet, umístěných ve dvou protilehlých okenních vitrážích, na krásném, klasickém tvaru jejich rukou i celých paží. Antický odkaz podtrhují olivové věnce na jejich hlavách. Klasický je i použitý materiál – mramor. Skulptury jsou dílem vídeňského sochaře Josefa Kliebera. Na opravě celého objektu, prováděném v posledních dvou desetiletích 20. století, se finančně podílel jeden z příslušníků hraběcího rodu, Karel Antonín Haugwitz. Ten zde byl jako poslední v roce 1995 také pohřben.

Husův sbor ^C)

…

Hřbitov ^C)

…

Sousoší Nejsv.Trojice ^{2) C)}

Na náměstí, 1715, nechala na toto místo postavit v roce 1715 Marie Isabella, manželka tehdejšího majitele panství, hraběte Jana Filipa z Werdenbergu. Sousoší vyjadřovalo díkuvzdání za to, že se Náměšti vyhnula morová epidemie. Je dílem Antonína Rigy. Původně bylo sousoší ohrazeno kovanou mříží, odstraněnou při předláždění náměstí v roce 1947. Při rozsáhlé rekonstrukci celého náměstí, prováděném v letech 1996 – 2000, byly původní pískovcové kamenné stupně nahrazeny žulovými. Za sousoším byla postavena kamenná kašna. Na stejném místě stávala až do 2. poloviny 20. století secesní litinová kašna. Poslední kamenická a zlatnická oprava sousoší byla dokončena v roce 2005.

Socha Piety ²⁾

Za kostelem u mostu

Socha sv.Jana Nepomuckého ^C)

1703

Socha sv.Jana Nepomuckého ^C)

U zámku

Socha ^{2) C)}

Na průčelí kostela

Socha ^{2) C)}

Na průčelí kostela

Socha ^{2) C)}

Na průčelí kostela

Socha ^{2) C)}

Na průčelí kostela

Socha ^{2) C)}

Na průčelí kostela

Socha ^C)

Na průčelí fary

Socha ^C)

Na průčelí fary

Socha Archanděla Rafaela ^{2) D)}

Na mostě od Josefa Winterhaldera

Socha sv.Floriána ^{2) D)}

Na mostě od Josefa Winterhaldera

Socha sv.Pavla ^{2) D)}

Na mostě od Josefa Winterhaldera

Socha sv. František z Assisi ^{2) E)}

Na mostě od Josefa Winterhaldera

Socha sv. Jan Nepomucký ^{2) E)}

Na mostě od Josefa Winterhaldera

Socha sv. Anna ^{2) D) E)}

Na mostě od Josefa Winterhaldera

Socha sv.Jáchyma ^{2) E)}

Na mostě od Josefa Winterhaldera

Socha sv.Ondřeje ^{2) E)}

Na mostě od Josefa Winterhaldera

Socha sv.Leopolda ^{2) E)}

Na mostě od Josefa Winterhaldera

Socha Archanděla Michaela ^{2) E)}

Na mostě od Josefa Winterhaldera

Socha Anděla od nebeské brány ^{2) E)}

Na mostě od Josefa Winterhaldera

Socha sv. Václav ^{2) D)}

Na mostě od Josefa Winterhaldera

Socha sv.Vavřince ^{2) E)}

Na mostě od Josefa Winterhaldera

Socha sv.Cecílie ^{2) E)}

Na mostě od Josefa Winterhaldera

Socha sv.Terezie ^{2) E)}

Na mostě od Josefa Winterhaldera

Socha sv. Filip z Neri ^{2) E)}

Na mostě od Josefa Winterhaldera

Socha sv. Petra ^{2) D) E)}

Na mostě od Josefa Winterhaldera

Socha sv. František z Pauly ^{2) D)}

Na mostě od Josefa Winterhaldera

Socha sv. Kajetán ^{2) D)}

Na mostě od Josefa Winterhaldera

Socha Archanděla Gabriela ^{2) D)}

Na mostě od Josefa Winterhaldera

Kamenný kříž ²⁾

Vedle kostela, 1821

Kamenný kříž ²⁾

Na hřbitově

Boží muka ^C)

na rozcestí Jinošov, Náměšť nad Oslavou a Otradice. Boží muka jsou upravena v malém parčíku a leží v těsné blízkosti solární elektrárny.

Kašna ²⁾

Na nádvoří zámku

Kašna ^C)

Na náměstí

Bazén ^C)

V zámecké zahradě

Socha ^C)

V zámecké zahradě

Erb ^C)

Na průčelí fary

Erb ^C)

…

Erb ^C)

Na kostele

Městský znak ^C)

Na radnici, štukový

Busta J.A.Komenského ^C)

…

Pamětní deska ^C)

Na rodném domě Emiliána Mrázka, letce RAF

Pamětní deska ^C)

Františka Veselého, ředitele popraveného 1942

Pamětní deska ^C)

Obětem 1914-18 a 1938-45

Zámek ^{2) A)}

Pův.raně gotický hrad, 1572-9 přestavěn na zámek Původně moravský knížecí hrad. Ve 13. století získal hrad charakter gotické pevnosti. Další dostavbu, ze které se zachovala válcová věž, prováděli ve 2. polovině 14. století již noví majitelé, páni z Lomnice. Následně hrad vlastnili páni z Kravař, opět Lomničtí, dále Ctibor Tovačovský, který zde napsal většinu svých knih, až se v roce 1563 stali jeho majiteli Žerotínové. Jan st. ze Žerotína přestavěl hrad v letech 1572-1579 na renesanční zámek. Karel st. ze Žerotína prodal Náměšť v roce 1628 a odešel do exilu. V roce 1629 se stali na celé jedno století majiteli panství Wendenbergové, následovali Enkenvoirtové a Kufštejnové. Tito majitelé obohatili Náměť o řadu barokních staveb.

Bedřich Vilém Haugwitz koupil Náměšť v roce 1752. Kromě řady stavebních akcí obohatili Haugwitzové kulturní, zvláště hudební život, kterého se aktivně účastnila i řada , . Haugwitzové vlastnili zámek až do roku 1945, kdy byl zámek zkonfiskován a upraven na letní sídlo prezidenta republiky. V roce 1950 byl zámek částečně zpřístupněn veřejnosti. Další prostory byly zpřístupněny až po roce 1989. Zámek byl v roce 2001 prohlášen Národní kulturní památkou.

Vlašský dvůr ²⁾

V areálu zámku, kol.1570

Dům č.p.63 U bílého koníčka ^{C) A)}

Měšťanský dům U bílého koníčka, původně zájezdní hostinec u vjezdu do města při bráně nazývané "vrata". Dům byl postaven kolem roku 1600, rekonstruován byl v roce 1961, kdy došlo k poničení velké části interiérů a k odstranění kamenných ostění oken. na Masarykově náměstí byl původně zájezdním hostincem vedle městské brány, zvané vrata, při vjezdu od Třebíče. Sklepení jsou zaklenuta kamennou valenou klenbou. Zachované jsou klenby v přízemí. Původně samostatně stojící dům měl bohatě členěné obě štítové zdi. Dosud je zachována větší část jihozápadní stěny. Při opravě v roce 1961 byly v podstatě zničeny interiéry. Na uliční stěně byla z převážné části odstraněna kamenná ostění vitráží a vstupů. Zachován zůstal tzv. „maskaron“ (kamenná hlava) nad vstupem z náměstí. Nad ním je osazeno domovní znamení, bílý koníček, asi replika renesanční kovářské práce neznámého stáří. Dvoupodlažní měšťanský dům byl postaven kolem roku 1600. Dům je zapsán v seznamu státních památek.

[Hospic] ²⁾

v areálu zámku, 1759-67, zrušený 1784, v 19.stol. nahrazen továrnou

Radnice ^{2) C) A)}

Pův.renesanční, 1624 přestavěná. je původně renesanční měšťanský dům, který vznikl přestavbou staršího gotického domu. Na radnici byl upraven v roce 1645. Budova má nepravidelné horizontální členění podlaží. V přízemí do ulice jsou dva bývalé „krámky“ s valenou klenbou, kdysi propojené křížovou chodbou. Dvě další místnosti v přízemí jsou rovněž zaklenuté. Při větší opravě v roce 1934 bylo obnoveno sgrafito na venkovních omítkách s naznačením dříve zazděného bočního vstupu. Nad čelním vstupem se nalézá městský znak a na průčelí budovy jsou osazeny pamětní desky věnované obětem obou světových válek. V současnosti je v budově umístěno Městské kulturní středisko a jeho informační centrum, dále pamětní síně fotografa Ondřeje Knolla a knihtiskaře Viléma Papírníka. Část objektu užívá Základní umělecká škola.

Kamenný most ^{2) C) A)}

1737-41, s kopiemi 20 barokních soch. Most byl postaven přes řeku Oslavu a má přímý nelomený půdorys, je dlouhý 62 metru a široký 8 metrů. Mostovka je mírně vyklenutá a most tak dosahuje nejvyšší výšky 6,2 metru. Zábradlí mostu má šířku 0,5 metru, tři trojúhelníkové pilíře jsou široké 2 metry a jsou spojeny eliptickými klenebními oblouky. Rozpětí největšího oblouku je 10 metrů, výška 5 metrů. Na mostě bylo postaveno celkem 20 soch z vápence. Most byl postaven až po roce 1733, kdy zemřel majitel náměšťského panství Jan Filip Werdenberk, dědickým majitelem se stal Václav Adrian z Enckevoirtu a ten dal vystavit nákladný most. Výzdoba mostu již byl v patronaci dalších majitelů panství, byli jimi Marie Františka a Hanuš Leopold z Kufštejna, byli velmi zbožní a nechali tak vyzdobit most dvaceti sochami svatých, soubor měl být dokončen v roce 1744. O dva roky později bylo náměšťské panství koupeno rodem Haugwitzů, v roce 1812 byl most poškozen červencovou povodní a Jindřich Vilém III. jej nechal opravit. Most byl později rekonstruován ještě v roce 1907 (Hořická sochařská škola), v roce 1932 sochařem Josefem Axmanem a v roce 1984, kdy byly restaurovány sochy a byly zhotoveny jejich kopie. Během 2. světové války byly sochy ukryty a 9. května 1945 byl most odminován a vstoupila po něm do města sovětská armáda. Při velké povodní v roce 1985 most přežil a již o rok později byl dokončen nový most přes řeku Oslavu a veškerá silniční doprava byla svedena na něj. Poslední rekonstrukce mostu tak proběhla až v roce 1989 a byla dokončena o tři roky později.

Na jižní straně mostu stojí archanděl Gabriel, sv. Kajetán, sv. František z Pauly, sv. Petr, sv. Filip z Neri, sv. Terezie, sv. Cecilie, sv. Vavřinec, sv. Václav a anděl od nebeské brány. Na severní straně mostu stojí Archanděl Rafael, sv. Florián, sv. Pavel, sv. František z Assisi, sv. Jan Nepomucký, sv. Anna s Marií, sv. Jáchym, sv. Ondřej, sv. Leopold a archanděl Michael.

Špitál ^{2) C) A)}

S kaplí P.Marie v ose, 1743-5. Špitál zřídili majitelé panství hrabata Kufštejnové pro 6 žen a 6 mužů. Zakladateli špitálu bylo přesně určeno, jak budou špitálníci materiálně zajištěni. Haugwitzové v roce 1758 rozšířili nadaci o dalších 10 mužů a 2 ženy a v roce 1770 o dalších 12 osob. Ve špitálku bylo tedy postaráno o 36 přestárlých. Špitálníci zde žili ještě po roce 1945.V současné době je objekt ve správě Městského kulturního střediska. Kaple se využívá pro komorní koncerty a menší divadelní formy.

Komplex čtyř domů čp. 111 až 114 na Žerotínově ulici naproti špitálu sv. Anny byl postaven v roce 1736 hrabětem Adriánem z Enkenvoirtu. Na spojnici domů čp. 112 a čp. 113 je umístěna deska s textem „Tito 4 domi sau z gruntu vistavene od J.E. pana, pana Václava Adriana S.R.R. hrabiete z Enkenwirtu a Nämniesti J.C.M. komorniho a skutečne teini radi.“ Přestavbami byl barokní vzhled těchto domů zcela smazán.

Dům ^C)

Městský úřad

Dům ^C)

…

Altánek ^C)

V zámecké zahradě

Čistírna odpadních vod ^A)

Kanalizační čistírna v Náměšti nad Oslavou byla postavena v letech 1957 - 1958 s kapacitou pro 5 000 ekvivalentních obyvatel s průměrným denním přítokem 10,40l/s. Je to mechanicko - biologická čistírna. Mechanická část byla tvořena česlemi a usazovací nádrží k zachytávání hrubých nečistot. Biologickou část tvoří Schulzovy biofiltry - válcové nádoby o průměru 1,6m, vysoké 9,6m vyplněné kamenivem pokrytým vrstvou mikroorganismů. Odpadní voda je přivedena na horní okraj nádoby a je rozstřikována pomocí skrápěče na kamennou náplň filtru. Zde za přítomnosti mikroorganismů a vzduchu, který je strháván protékající vodou a "komínovým tahem tělesa", dochází k odstraňování nečistot v odpadní vodě. Před vypuštěním vody do vodního toku je odpadní voda, která proteče Schulzovými filtry, přivedena do dosazovací nádrže, kde dochází k usazení sražených nečistot v podobě kalu na její dno a horním přepadem odtéká odsazená a vyčištěná voda do řeky Oslavy.

Dnes je možné podobné zařízení vidět v Evropě pouze v Anglii. Náměšťská čistírna byla v provozu do roku 2006. Byla nahrazena novou moderní mechanicko - biologickou čistírnou pro 8 000 ekvivalentních obyvatel s průměrným denním přítokem 14l/s. Přestože stará čistírna přestala čistit odpadní vody z města Náměště nad Oslavou, zůstala pro buduocí pokolení zachována její technicky a historicky nejdůležitější část, Schulzovy biofiltry s dosazovací nádrží, které tvoří ojediněnou technickou a kulturní památku. Máte zde možnost porovnat princip čištění odpadních vod 20. století a zároveň pohlédnout do století 21. k její o 48 let mladší, technicky a architektonicky moderní podzemní čístírně odpadních vod.

Rozhledna Babylon ^C)

u Kramolína

Náměšťská obora ^C)

chov daňků, kulturní a přírodní památka, evropsky významná lokalita. Předmětem ochrany je přírodní památka Obora se zachovalými mohutnými stromy a pozoruhodnou flórou a faunou. Náměšťská obora bezprostředně navazuje na zámecké parky. První zmínka o tomto původně hradním loveckém revíru je z roku 1437. Oplocena byla ve druhé polovině 16. století za Žerotínů. Celková plocha činí 346, 5 ha.

Uvnitř obory byl postaven v roce 1890 zámeček Lusthaus. Ve východní části obory byla v roce 1850 postavena myslivna. Při zdi u silnice k Brnu stojí hájovna.

Obora se nalézá ve výši 360 – 480 m nad mořem. Pramení zde čtyři potůčky. Na jednom z nich je postavena kaskáda čtyř rybníčků. V roce 1985 bylo v oboře 310 daňků, kteří se zde chovali již před husitskými válkami. V devadesátých letech byl jejich stav snížen na 187 kusů. Díky minimálním lesnickým zásahům se v oboře nalézá mnoho druhů drobných živočichů. Pozoruhodná je ptačí fauna. Před postavením letiště zde existovala největší kolonie kavky obecné v republice. Stromové patro tvoří převážně listnáče, z nichž je více než polovina dubů. Nedozírné škody v oboře napáchala vichřice v roce 1929. Tehdy padlo několik set stromů s obvodem kmene větším než 600 cm. Dnes jsou zde pouze 3 takové duby. Oboru spravují Lesy České republiky, lovecký revír je pronajatý soukromému subjektu.

Žižkův dub ^C)

…

Zpět na okres

Panství

Politický okres Třebíč, s.o.Náměšť nad Oslavou

1961 Okres Třebíč

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce

MPZ

První zmínka o Náměšti nad Oslavou pochází z roku 1234, kdy náměšťský hrad patřil do majetku rodu Mezeříčských z Lomnice. Z této doby zřejmě pochází okrouhlá věž v areálu zámku. Kolem roku 1304 měla být Náměšť zničena kumánskými hordami a také obsazena Lipoltem Krajířem z Krajku. V roce 1408 měl být hrad dobyt Lackem z Kravař, páni z Kravař se tak stali jeho majiteli. Byli jimi i za husitských válek a vzhledem k tomu, že byli víry podobojí, tak byla Náměšť drancována Zikmundovými vojsky. Dalším majitelem panství byl Ctibor Tovačovský z Cimburka, významný právník, který vyložil zemské právo v Knize Tovačovské, a jenž se za vlády Vladislava I. stal moravským zemským hejtmanem. Roku 1481 se opět mění majitel panství a znovu se jimi stávají pánové Mezeříčtí z Lomnice a Václav z Lomnice zřizuje na zámku tiskárnu, kde byla vytištěna první česká gramatika Beneše Optáta z Telče a Petra Gzely z Prahy.

Po letech vlády pánů z Lomnice získává panství Jan starší ze Žerotína, za jeho vlády byl tehdejší hrad přestavěn na zámek a tiskárnu českých bratří nechal přesunout z Ivančic do Kralic nad Oslavou, kde později byla vytištěna tzv. Bible kralická. Jeho syn Karel po bitvě na Bílé hoře odešel do exilu a v roce 1628 prodal panství Albrechtovi z Valdštejna. Dalším majitelem byl zanedlouho Jan Křtitel z Verdenberka. Ten se zasloužil žádostí o povýšení Náměště na městečko s vlastním městským znakem, Verdenberkové vlastnili panství až do vymření po meči v roce 1733. Náměšť zdědil Václav z Enkenvoirtu a roku 1752 panství prodal Bedřichu Vilému Haugvici.

O sedm let později město vyhořelo a také byl založen Bedřichem Vilémem kapucínský klášter, v roce 1795 byla v jeho místě zřízena výrobna látek. V této době již vládl náměšťskému panství Jindřich Vilém Haugvic. Založil zámeckou kapelu, udržoval kontakt s hudebníky z Vídně, znal se osobně se skladateli jako byli Christoph Willibald Gluck či Antonio Salieri. Jeho syn Karel Vilém (převzal panství v roce 1834) byl zase přítelem Johana Strausse a sám byl také hudebníkem a skladatelem. O několik let později se Náměšť stala sídlem okresního soudu a stala se sídlem soudního okresu (byla součástí politického okresu Třebíč) a v roce 1886 bylo město napojeno na železnici do Zastávky a dále do Brna. V roce 1923 se Náměšť nad Oslavou stala městem. Mezi lety 1949 a 1960 bylo město součástí okresu Velká Bíteš.

K 1. lednu 1957 byla provedena změna katastrální hranice mezi městem Náměšť nad Oslavou a sousední obcí Kralice nad Oslavou. K Náměšti nad Oslavou bylo překatastrováno území o rozloze 5,8218 hektarů, na němž se tehdy nacházelo 13 obytných domů, nacházejících se v blízkosti zástavby města Náměšť nad Oslavou. Jedná se o oblast mezi silnicí spojující Kralice a Náměšť a Náměšťskou oborou, která je na státní mapě Náměšť nad Oslavou 2-8, vydané roku 1951 označena jako „Závratě“. V současnosti zde existují části ulic „Habří“ a „U Obory“. Překatastrování provedl KNV v Brně svým usnesením ze dne 14. září 1956.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	1975
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

C) cs.wikipedia.org (14.11.2015)

D) dedictvivysociny.cz (14.11.2015)

E) rover.rajce.idnes.cz - Jiří Večeřa (14.11.2015)

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 14.11.2015

Předchozí editace: 30.5.2011