|
Kod CZ Mikulovice
(Nikolowitz)
Železný kříž C) …
Památník padlým C) …
|
Panství Politický okres Třebíč,
s.o.Třebíč 1961 Okres 2003 Pověřený městský úřad
Historie obce
První písemná zmínka o Mikulovicích
pochází z listiny, kterou se urovnává spor o majetek ve vesnici Lipníku,
podepsané roku 1348 Vilémem z Mikulovic.[1] Známa je pak další listina od
Viléma z Mikulovic, která pochází z roku 1350. Touto listinou zapsal své
manželce část mikulovického majetku, který následně po jeho smrti zdědila a
odkázala Lovkovi z Drahan.
Zbylá část majetku do rukou jeho bratrovi Hulačovi
a jemu blízkému Danielu z Čepího. Po Hulačově jeho smrti bylo práva na vesnici prodána Artlebem z Lechovic, který byl
snad blízkým příbuzným zemřelých bratří, Danielovi z Čepího
a potomkům Hulače. Další zmínka o Mikulovicích pochází
z konce 14. století, kdy byl celý majetek patrně zastaven znojemským a
brněnským Židům. Ti roku 1387 prodali nedaleký hrad Sádek Jaroslavu ze
Šternberka. Ve stejnou dobu byly Mikulovice prodány
jistému Ješkovi ze Svojanova, který se pak nejspíše
vyrovnal s pravými majiteli vesnice dlužícími peníze Židům. Roku 1390 Jan z Mikulovic, snad syn
Dobeše z Křižánkova, který získal část Mikulovic od Lovka z Drahan, prodal Mikulovice a 2 lány v Klučově Pavlíkovi z
Nezamyslic, který po dvou letech zapsal celý tento majetek Ondřeji Nelepovi z Ratibořic. Poté, co Ondřej Nelepa
ještě téhož roku zemřel, prodali roku 1390 jeho synové Mikulovice a nový
majitel okamžitě prodal ves Hynkovi z Valdštejna, čímž byly Mikulovice
připojeny k sádeckému majetku. S tím zůstaly spojeny až do roku 1447.[1] Poté
ves opět změnila majitele. Valdštejnové ovšem roku 1464 opět činili nároky na
Mikulovice, za které patrně neobdrželi sumu domluvenou při prodeji. Další zmínka o vesnici pak pochází
až z roku 1546, kdy opět změnila majitele, až se dostala roku 1555 opět do
majetku sádeckých pánů z Valdštejna, kterým patřila až do konce 17. století.
Poté Mikulovice opět ještě několikrát změnily majitele a byly připojeny ke
statku ve Slavicích. Roku 1672 byli v Mikulovicích:
jeden dvořák, čtyři celoláníci,
jeden půlláník, tři podsedníci
a pět chalupníků. Do roku 1873 byly Mikulovice osadou
Slavic, kterou se stali de facto koncem 17. století, když byly připojeny k
tamnímu statku.[3] Roku 1896 pak byla založena vlastní mikulovická škola a
začalo ji navštěvovat prvních 64 dětí.[4] Další významnou událostí bylo
založení obecní knihovny roku 1898. Elektřina byla do vesnice slavnostně
zavedena 1. května 1930. Během první světové války padlo na
bojišti šest mikulovických občanů, jimž byl roku 1932 na návsi před dnešním
domem sportu a kultury odhalen pomník. Další rozvoj Mikulovic přišel až po
druhé světové válce, kdy byl roku 1947 zaveden ve vesnici rozhlas. V roce
1960 byla dobudována nová budova místního národního výboru a roku 1970
otevřen zemědělský útulek pro děti, od roku 1977 přejmenovaný na mateřskou
školu.[4] Velkým vývojem prošla obec v 80.
letech 20. století.[4] Roku 1980 byla sloučena s Horním Újezdem, Kojeticemi a
Vacenovicemi.[4] Téhož roku byla v Mikulovicích dokončena a předána
provozovna JEDNOTA Moravské Budějovice. V následujících letech byl za účasti
650 hostů roku 1983 otevřen Dům sportu a kultury, roku 1985 byla dokončena
nová budova pohostinství a založen oddíl stolního tenisu.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v
republice čsl, 1927 C) cs.wikipedia.org (5.6.2015) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 5.6.2015 |
