Rychta v městečku Doubravník, bývalý politický okres Tišnov.

Rychta

Doubravník, bývalý politický okres Tišnov

Města byla v českých zemích zakládána od poloviny 13.století. Tehdy měl ovšem ve městě rozhodující slovo zástupce vrchnosti - rychtář. Aby však byly hájeny i zájmy měšťanů, měl rychtář za pomocníky několik zástupců z jejich stavu.

Úřad rychtáře byl vrchností zřizován většinou doživotně, nebo i dědičně. Zástupci měšťanů se jmenovali konšelé, jim předsedal purkmistr, někdy též zvaný primátor.

Jako i jinde byla doubravnická radnice vždy znamením a sídlem městské samosprávy. V obnoveném starodávném zřízení městečka Doubravníka je psáno:

"Obnovení a přepsání za primátorství pana Jakuba Veselýho, purgmistrovství pana Václava Pokornýho, za rychtářství pana Václava Pleskýho, konšelův pana Filipa Štarhy, pana Jana Kučery a jiných toho času v radě sedících osob, léta páně tisícího sedmistého čtyřicátého devátýho dne 5ho února."

Původní starodávné zřízení pochází z roku 1498 a je nejstarší listinou v našem archívu.

Rychtářova osoba znamenala vždy jisté omezení místní samosprávy, protože ten musel v prvé řadě zastávat zájem vrchnosti. Ta samozřejmě vybrala do úřadu jen osobu spolehlivou a vrchnosti oddanou. Kompetence rychtáře i konšelů byla široká. Společně kontrolovali míru obilí a mouky i míry další. Dohlíželi na šenkovní řád a správu obecních lesů.

Doubravnický rychtář vykonával svoji funkci i v přidružených obcích, které náležely k doubravnické rychtě: V Borači, Maňové, Pernštejnském Jestřabí, Huslích, Klokočí, Rakovém, Křížovicích a Křeptově.

Na vyzvání rychtářovo se musel k němu každý občan neprodleně dostaviti a každý, kdo se zdržel v obci déle než tři dny, musel svůj pobyt nahlásit. Rovněž byl k rychtáři zaváděn dobytek zajatý na cizích pastvinách a polích.

Lehčí provinění se trestala tzv. "kládou" a "šatlavou", ale provádělo se i právo útrpné a hrdelní - stětí mečem, oběšení nebo upálení.

Sídlem obecní správy byla již v 16.století budova zvaná radnice. Z roku 1614 je doložena zpráva, podle níž obec prodává starou radnici panu Vítkovi - mlynářovi. Musela být tedy v této době koupena, nebo postavena, radnice nová.

Zřejmě stávala na místě dnešní nové školy.

Bývalá radnice na místě dnešní školy

- kresba Stanislav Bělík

Na jiném obraze - od malíře Richtera z roku 1824, už ale vidíme budovu radnice (s věžičkou) na místě dnešního pohostinství pana Sedláčka.

Na radnici byla zasedací síň, kde se soudilo a kde se scházela městská rada. Byla zde také "šatlava" - vězení s těžkým kamenem, ke terému byli provinilci přikováni. Posledními obyvateli tohoto zařízení bylo několik ruských zajatců za první světové války, které na útěku zatkl strážmistr Bařina.

V radnici býval od nepaměti šenk, řeznictví a byt pro obecního strážníka - "policajta". Posledním tam bydlícím byl Josef Keprt, zemřelý jako voják v 1. světové válce. Obýval s manželkou a pěti dětmi jedinou místnost, kde donedávna byla místní knihovna.

Budova radnice svému účelu sloužila nepřetržitě až do roku 2001, kdy byla správa obce přestěhována do opravené budovy "staré školy" vedle kostela.

Dnešní budova Úřadu městyse Doubravník

Svého času byla obec Doubravník sídlem hrdelního soudu, což dosvědčují i názvy místních pozemků "Šibenice", "Stínadla" a "Hlaváčov".

Kopec Šibenice se zvedá nad silnicí od Tišnova po levé straně, kudy kdysi vedla stará pernštejnská cesta, Stínadla jsou naproti. Hlaváčov je parcela na kopci směrem k Borači - nad širokým údolím, kteréž sluje "V Propadlí".

V obecním archívu je zachováno mnoho rozsudků smrti upálením, oběšením, stětím mečem popravním, účty za opravu šibenice, rozsudky smrti za odpadlictví od víry, za cizoložství aj.

kresba k tématu Stanislav Bělík

Územní rozsah hrdelního soudu v Doubravníku tvořila více než polovina pernštejnského panství. Právní naučení udělovalo Doubravnickým prostřednictvím Tišnova právní oddělení města Brna. V posledních letech své činnosti apelační rada v Praze, ve velmi sporných a důležitých případech zasahovala i královská dvorská kancelář ve Vídni. Některé rozsudky na přelomu 17. a 18.století vydávala sama vrchnost.

První tištěný zákoník Útrpné právo z roku 1708 je uložen v obecním archívu.

Některé rozsudky byly velmi složité a vznikaly z nich nemalé následky. Např. kolem roku 1700 odsoudil hrdelní soud v Doubravníku pro nějaký zločin tři židy k smrti upálením. Jejich soukmenovci to však těžce nesli a zle proti doubravnickým vystupovali, jak dosvědčuje tehdejší úřední korespondence.

Ale nejhorší pořízení prý bylo se zlodějem Lahodným, který vykradl kostel. Hrdelní soud pachatele uvěznil a královský vrchnosoud v Praze odsoudil Lahodného pro krádež prvního stupně čili svatokrádež k upálení. Ten se proti rozsudku odvolal, podal žádost o milost, ale nebylo jí vyhověno. Vrchnosoud pouze nařídil zvláštním přípisem (missivou), aby odsouzenec byl před upálením něco málo škrcen, až by byl bez sebe.

V den popravy se však radní nemohli shodnout, zda je míněno "škrcen" nebo má-li být "čtvrcen", z čehož vznikla náramná ostuda a nepříjemná pětiletá korespondence s královkým vrchním soudem v Praze.

Poučení konšelé doubravničtí se tedy rozhodli sjednat konečně pořádek a zaopatřili se kvalifikovaným městským písařem, jak je dál patrno z krásných a dobře čitelných zápisů v gruntovních knihách. Zejména pak "Starodávné zřízení, řád a spravedlnost městečka Doubravník", přepsaného roku 1749 Joanesem Innocentiem Lojíčkem, toho času místopřísežným písařem v městysi Doubravníku.

Mravní poklesky byly vždy přísně trestány. Pranýř - místo hanby s kamenným sloupkem, stával ještě v 19. století u Jamborova domu před vchodem do kostela. Trest se odbýval většinou v neděli. Pranýřovaná žena dostala do rukou prkénko seříznuté do podoby houslí, hůlku místo smyčce a musela dělati jakože hraje. Když šli lidé do kostela, vítala kolemjdoucí slovy: "Vítám vás do kostela, já jsem se dopustila ..." A když po mši věřící vycházeli, častovala je takto: "Vítám vás se slovem božím, kam já ty housle složím ..."

Tresty za nevěru byly velmi přísné. Např. u Václava Sedmerníka ze Stříteže:

"kterýž majíc svou vlastní oddanou manželku, nad přikázáním pána Boha všemohoucího a věrnosti slibu manželského se zapomenouce, s Zuzanou - vlastní manželkou Jakuba Pekaře z tejž dědiny, kterýž s Kačou - manželkou nadepsaného Václava Sedmerníka před třemi lety zběhl, v nenáležité obcování se vydal, ji obtěžkal a cizoložstva se dopustil, pročež má mečem popravním sťat býti a tak konec života svého zlého vzíti podle práva..."

Sedmerník se před rychtářem Jiříkem Svobodou ospravedlňoval, ale jak tento rozsudek skutečně dopadl, není možno z dokladů zjistit.

Hrdelní soudy v menších obcích, jako je Doubravník, byly zrušeny ve druhé čtvrtině 18.století. V letech 1733 - 1734 zde bylo vedeno poslední trestní řízení a to proti Václavu Podivínovi pro kacířství.

V roce 1735 byla zaslána obci zpráva o zrušení doubravnického arestu, poněvadž soud v Doubravníku byl zrušen.

Okno do obecní šatlavy na kresbě Stanislava Bělíka

zdroj: L.Mazáč, B.Bukal – DOUBRAVNÍK

Zdroj: doubravnik.cz (3.11.2015)