Zpět na Doubravník

Kostel Nalezení sv.Kříže

Doubravník, bývalý politický okres Tišnov

 

S jistotou můžeme předpokládat, že nynější kostel v Doubravníku je již třetí.

 První písemná zmínka o "kostele sv. Kříže" (viz. čl. Klášter v Doubravníku) je z 25. září 1208. Druhá potom v listině z 23. února 1233, ve které papež Řehoř IX. vyzývá věřící k návštěvě "kostela sv. Františka" v Doubravníku.

Ve zdech nynějšího kostela je zazděno mnoho pískovcových kamenů, jejichž opracování svědčí o tom, že pocházejí z románského portálu. Navíc při stavbě mostu a silnice v Doubravníku roku 1966 byla objevena na dvoře domu č.24 pískovcová křtitelnice románského slohu, kterou lze směle připodobnit ke křtitelnici vítochovské.

O dva roky později byl na náměstí vykopán zbytek pískovcového sloupku, rovněž ve slohu románském. Z těchto nálezů možno usuzovat, že první kostel v Doubravníku byl postaven z drásovského pískovce, podobně jako kostel v Dolních Loučkách, nebo v Deblíně a stál pravděpodobně v dolní části současného náměstí.

Druhý kostel sv. Františka byl již z mramoru, jak lze vyvodit z četných nálezů mramorových kvádrů v místech farní zahrady. Jejich opracování je však zcela odlišné od použitých profilů při stavbě kostela současného. Tento původní kostel byl spolu s přilehlým klášterem vypálen husity počátkem 15. století a téměř sto let nenacházíme žádné zmínky o náboženském dění v obci.

Až teprve roku 1515 se rozhodl Vilém z Pernštejna, že uvede do klášterní budovy františkány, ale později ponechal na vůli svému synu Janovi, aby:

"... v Doubravníku jakékoliv řeholníky a nebo místo nich aspoň dva světské kněze uvedl a též školu z této dotace nadal..."

Se stavbou kostela započal Jan z Pernštejna, zvaný Bohatý, roku 1535, jak svědčí vytesaný nápis na jednom z opěrných pilířů na jižní straně, umístěný v jeho dolní části. Na prvním pilíři od věže čteme nahoře vročení 1540, pod kazatelnou a na dalším pilíři je letopočet 1541.

Na celém díle je patrný rukopis dvou skupin kameníků, jejichž značky najdeme i v kostele sv. Jakuba v Brně, nebo na pražském hradě.

 

http://www.doubravnik.cz/pics/kamenicka_znacka.jpg

kamenická značka na mramorovém kvádru

 

Je vidět, že stavba na úroveň tehdejší mechanizace pokračovala poměrně rychle. Na dalším obrázku je dobře patrné zaklenutí celé stavby

 

http://www.doubravnik.cz/pics/klenba.gif

schema zaklenutí doubravnického kostela

(není zde zakreslena hrobka Mittrovských, která byla přistavěna až roku 1867)

 

Kostel byl vysvěcen olomouckým biskupem v roce 1548, ale na menších úpravách se pracovalo až do roku 1557. Zřejmě nedostatek finančních prostředků nakonec vedl stavitele k jistému provizoriu.

Do kostela se chodilo bočním vchodem na jižní straně a samotná hlavní věž se zvonicí měla jen dřevěnou nadstavbu v gotickém slohu. Do barokní podoby, jak ji vidíme dnes, byla přestavěna až koncem 18.století.

 

http://www.doubravnik.cz/pics/kostel_stara_vez.jpg

Výkres původní věže a boční vstup do kostela

 

Nad vchodem do doubravnického kostela Povýšení sv. Kříže je v renesančním portálu tento nápis:

"Staveny tohoto klastera zapoczato bylo za panowany urozeneho pana pana Jana z Pernssteina a na Helfenssteinie etc a dokonano nakladem Urozenych panuv pana Jaroslava pana Vratislava a pana Woytiecha Bratrzy Wlastnych z Pernssteina synuv geho Milosty kteryzto klasster Wystaven Ke czti a chwale panu Bohu Wssemohucymu a Ku pocztiwosti a pohrzebu Rodu panuv z Pernssteina gich milosti letha 1535 za panowani Urozeneho pana Wratislava 1557."

 

http://www.doubravnik.cz/pics/portal.jpg

renesanční portál

 

Klenutý portál vchodu je lemován pruty, z nichž v náběhu vyrůstají pruty v rozích pravoúhle se protínající.Po stranách vyrůstají ze štíhlého podstavce sloupky, které jsou u paty kulovitého tvaru, nahoře zúžené, nesoucí nízké kládí, na nichž je obdélný podstavec, lemovaný nízkými pilastry a zdobený po stranách rýhovanými kopulemi. Nad tímto je menší nástavec se znakem pernštejnského rodu.

Vnější stavba kostela je provedena ve slohu pozdně gotickém. Kazatelna, portál, zábradlí před kněžištěm a kůr jsou již ve slohu renesančním, oltáře a lavice ve slohu barokovém. Stejně tak věž i báň, přistavěná až v roce 1792 za hraběte Josefa Stockhammera.

Kostel je nádherná trojlodní stavba z bílého pernštejnského mramoru, zejména renesanční kazatelna je znalci považována za vysoce umělecké dílo.


http://www.doubravnik.cz/pics/kazatelna.jpg
renesanční kazatelna

 

Kostel má tři stejně vysoké lodi, které jsou rozděleny pěti páry mramorových sloupů bez hlavic, přecházejících plynule v klenební žebra. Postraní lodi jsou vzklenuty křížově, hlavní loď má klenbu síťovou. Na mramorových krakorcích a sloupech, na nichž spočívá klenba, jsou erby majitelů Pernštejna a spřízněných rodů. (celkem 33)


http://www.doubravnik.cz/pics/kostelint.jpg
interiér kostela

 

Varhany, které jsou považovány skutečně za unikát, zhotovil roku 1760 brněnský měšťan Jan Výmola.


http://www.doubravnik.cz/pics/varhany.jpg
varhany z roku 1760

 

Jaká byla původní oltářní výzdoba kostela, není známo. Hlavní oltář byl zřejmě umístěn jinak, o čemž svědčí zazděné okno za hlavním oltářem nynějším, který pochází z let 1781 - 1786 a je dílem slavného brněnského sochaře a architekta Ondřeje Schweigla.

K oltáři jsou přičleněny sochy sv.Petra se sv.Maří Magdalenou na jedné straně a sv.Pavla a sv.Veroniky na straně druhé. V celé architektuře i na sochařské výzdobě je na první pohled patrný vliv klasicismu.

Hlavní oltář zdobí překrásný obraz Nalezení sv.kříže od vídeňského malíře Maulpertsche, který nahradil starší obraz z roku 1673 od štýrského malíře Spiesse. Původní obraz je dnes umístěn v chrámové předsíni na levé straně.

Dva postranní oltáře - sv.Barbory a sv.Josefa jsou rovněž dílem Schweiglovým. Kromě toho jsou v kostele další dva postranní oltáře. Jeden s mariánskou tématikou a druhý dřevěný se sochou žehnajícího Krista, umístěný u postranního vchodu. Tento dřevěný oltář zhotovil doubravnický rodák, řezbář a mistr stolařský Josef Gerbrich.

Socha ukřižovaného Krista na hlavním oltáři je umělecké dílo sochaře J. Břenka a dvě krásně malovaná okna vedle oltáře věnoval kostelu ing. Osvald Životský roku 1905.

Mramorová křtitelnice je datována do roku 1601, z doby působení luteránského děkana Tobiáše Závorky Lipenského.


http://www.doubravnik.cz/pics/krtitelnice.jpg
Mramorová křtitelnice

 

Hrobka Mitrovských

 

Vystavět ji dal roku 1867 hrabě Vladimír Mitrovský nákladem 70.000 zlatých a celá je provedena v pseudogotickém slohu. Nad vchodem čteme nápis: "Ctěným předkům, sobě, i milým potomkům. L.P. MDCCCLXVII." a též heslo Mitrovských: "Aeternus guia purus" - "Věčné, protože čisté"

Ve zdech kněžiště je zazděno šest náhrobních kamenů a dva náhrobky jsou přímo v dlažbě. Hrobka pánů z Pernštejna je pod presbytářem a vstupuje se do ní po třinácti mramorových schodech. Dnes je však prázdná, neboť ji roku 1645 vyloupili Švédové obléhající hrad Pernštejn. Cínové a stříbrné rakve odvezli do Švédska jako válečnou kořist, kosti vysypali na zem.

Roku 1867 vystavěl v pseudogotickém slohu hr. Vladimír Mitrovský nákladem 70.000 zlatých důstojnou hrobku pro členy svého rodu. Nad vchodem čteme nápis:

"Ctěným předkům, sobě, i milým potomkům. L.P. MDCCCLXVII." a též heslo Mitrovských: Aeternus guia purus - "Věčné, protože čisté".

Na oltáři v kapli hrobky je socha Krista od sochaře Emanuela Maxe z roku 1866.


http://www.doubravnik.cz/pics/socha_krista.jpg
socha Krista z roku 1866

 

Litinové rakve s pozůstatky zemřelých jsou rozmístěny v oddělené chodbě po obvodu hrobky, jak je znázorněno na dalším obrázku:


http://www.doubravnik.cz/pics/hrobka_plan.jpg
plánek hrobky Mitrovských

 

1) vstupní schodiště do hrobky
2) schody k oltáři
3) oltář se sochou Zmrtvýchvstalého Krista

a) podlaha kaple
b) zvýšená podlaha o 50cm
c) zvýšená podlaha o 95cm

 

http://www.doubravnik.cz/pics/hrobka.jpg

 

Hrobka Pernštejnů

 

se nachází ve sklepení pod presbytářem a vstupuje se do ní po třinácti mramorových schodech.

 

http://www.doubravnik.cz/pics/vstup_do_hrobky.jpg

otevření Pernštejnské hrobky při archeologickém průzkumu

 

Dnes je však prázdná, neboť ji roku 1645 vyloupili Švédové obléhající hrad Pernštejn za třicetileté války. Cínové a stříbrné rakve odvezli do Švédska jako válečnou kořist, kosti vysypali na zem.

 

http://www.doubravnik.cz/pics/kosti_v_hrobce.jpg

 

Z pozůstatků se zachovala pouze stehenní kost a lebka o nichž se traduje, že jsou to kosti Viléma z Pernštejna, který zemřel 8. dubna roku 1521 v Pardubicích.

 

Bohužel na jeho mramorovém náhrobníku ve stěně chrámu je chyba v letopočtu.

 

Nápis ve staročeštině totiž hlásá že: "Letha Paně tisiciho pětistého dvacátého v pondělí po provodní neděli umřel jest urozený pán Vilém z Pernštejna a na Helfenštejně, někdy nejvyšší hofmistr království českého, kterýž tuto pochován jest."

 

Na věži kostela bývalo celkem pět zvonů. Největší z nich "Hrubý" má nápis:

"Tento zwon gest ulit od Wacslawa Kowarze z Welike Bitesse Leta Panie 1562 k swolani slowa Boziho wiernych krzestianu do chramu Pana Boha Wšemohouciho".

Menší zvon "Kříž" je nejstarší a pochází z roku 1525, tedy ještě před stavbou nynějšího chrámu. Zvon je ozdoben znakem Pernštejnů a má nápis:

"Tento zwon gestit dielan ku chwale Panu Bohu a sv. Kunhutie do Daubrawnika 1 x p x MCCCCCXXV"

Tři menší zvony "Poledník", "Maria" a "František", byly v první světové válce odebrány a použity na výrobu děl.

"Pozdvihovánek", jež měl své místo ve štíhlé věži uprostřed kostela byl přemístěn do kostela v Černvíře a "Umíráček" je dodnes umístěn v okně nad přístupovým schodištěm do hlavní věže.

 

Náboženské poměry v historii Doubravníka by si zasluhovaly možná podrobnější zpracování. Zvláště pak doba husitská, předbělohorská a pobělohorská. V tomto článku však bude jen stručné shrnutí.


Vilém I. z Pernštejna se v září roku 1415 zúčastnil valného sněmu pražského, z něhož vzešel ostrý protest proti upálení Mistra Jana Husa. Vilémův syn Bavor bojoval proti křižákům roku 1426 u Ústí nad Labem a v roce 1427 u Tachova.

Vilém II. z Pernštejna, ačkoliv katolík, byl velkým přítelem Českých bratří. Po něm zdědil veškeré statky syn Jan zvaný Bohatý, který na svém panství pro změnu podporoval luteranismus.

Tento velmož se zúčastnil i vzpoury proti Ferdinandovi I. Ale jeho bratr Vratislav Nádherný na přání své manželky vypudil od nás evangelické duchovní a dosadil místo nich katolické kněze.

Po rodovém úpadku a prodeji Pernštejna i s celým panstvím v roce 1596 Pavlu Katharynovi z Katharu (za 44.000 zlatých) nastal obrat a na faru byli opět dosazeni faráři luterští.

Z nich největší pozornost zasluhuje Tobiáš Závorka Lipenský.

Narodil se roku 1554 v Lipníku, který tenkrát patřil Pernštejnům. Po studiích, kdy dosáhl ordinace evangelického kněze se stal farářem ve Slavkově a roku 1590 začal svoje působení v Olší na Tišnovsku. Již tehdy byl velmi literárně činný. Roku 1592 vydal nákladem Pavla Katharyna z Katharu písně s notami: "Zpívání pohřební staré i nové". V roce 1592 se stal farářem v Bystřici pod Hostýnem, kde pracoval na velkém kancionálu sloužícímu evangelické církvi na Moravě. Koupil tam i dva grunty, které však záhy prodal, když se roku 1597 stal děkanem a farářem v Doubravníku.

V roce 1602 vydal svůj kancionál "Písně chval božských" a 1606 vyšlo jeho druhé vydání.

Předmluva ke knize "Pravidla služebnosti církevních" je datována 24.října 1607 na doubravnické faře.

Tobiáše Závorku vystřídal po jeho smrti roku 1614 nový evangelický správce Jan Mathaei Šeda.

Po událostech na Bílé hoře roku 1620 ale nastává období protireformace.

Pernštejnské panství převzal Adam Lev Licek z Riesenburka. Vdova po něm Estera sice ještě protestanství nějaký čas podporovala, ale po sňatku s Krištofem z Lichtenštejna-Kastelkornu, který roku 1623 povolal jesuitu z Brna, se farnost navrátila ke katolictví.

Jistě to nebyla jednoduchá doba a určitě docházelo k mnoha náboženským sporům.

Za faráře Jana Nepomuka Kašpárka (1765 - 1790) byly v kostele vystavěny již zmíněné Schweiglovy oltáře a na náměstí pak sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Šebestiána.

Za jeho nástupce Františka Šperky (1790 - 1803) byla dostavěna hlavní věž kostela. Na portrétu tohoto duchovního správce, chovaném na faře, (nyní v depozitu v Brně) - je renesanční portál nad hlavním vchodem kostela zakreslen ještě nad vchodem postranním.

Z dalších duchovních správců zasluhuje zmínku najmě farář František Ronovský (1863 - 1871), který patřil do generace takzvaných "zapadlých vlastenců", jak svým zjevem, tak kněžským působením.

Učil mládež i dospělé pěstovat ovocné stromky, roubovat apod. Založil za tím účelem ovocnou zahrádku, kterou věnoval praktickému vyučování školních dětí za spolupráce učitelů. Nejdříve ve Štěpánově, poté i u nás. Získané zkušenosti uveřejňoval v kalendářích Moravan, kam přispěl i odborným článkem "Zahradníček na horách". Celé své snažení uzavřel do knihy o 476 stranách pod názvem "Hospodářská kniha", jejíž výtisky jsou dodnes zachovány.

Na vzorné farské zahradě pěstoval i víno, moruše, meruňky, mišpule a chřest. Rouby z jeho zahrady jsou rozšířeny po celém povodí řeky Svratky.

Za děkana Jana Hlouška (1907 - 1951) byl kostel opravován zvenčí roku 1921 částkou 100.000 Kč a později i uvnitř.

Další rozsáhlou rekonstrukci započal ve spolupráci s památkovým úřadem ThDr.Alois Kolář, za jehož působení byly zrestaurovány postranní oltáře a stará střešní krytina byla nahrazena měděným plechem. Také historická budova přilehlé fary se dočkala potřebné opravy.

Opravu fasády věže kostela dokončoval již jeho nástupce P. Jaroslav Pezlar.

Také filiální kostel Nanebevzetí Panny Marie v sousedním Černvíru prošel rozsáhlými opravami.

V r.2004 je za přispění Obecního úřadu dokončována rekonstrukce vitrážových okenních tabulek.

 

Zdroj: doubravnik.cz (3.11.2015)

 

 

Nejstarší odkaz na existenci Doubravníka je nejistý, nalézáme jej na sporné listině s letopočtem 1208.

Kolem roku 1230 založil Štěpán z Medlova, první známý předek pánů z Pernštejna, v Doubravníku ženský klášter. Vedou se spory, zda se jednalo o řád premonstrátský či augustiniánský. V klášterním areálu stál kostel sv. Kříže a kostel nebo spíše kaple sv. Františka.

Dnešní tolik obdivovaná krásná stavba je třetím kostelem na území městečka Doubravníka. V roce 1535 zahájil stavbu kostela Jan z Pernštejna a plnil tak přání svého otce Viléma z Pernštejna. Páni z Pernštejna zamýšleli zbudovat v kostele své pohřebiště. Stavba byla dokončena až v roce 1557, ale již v roce 1548 plnila funkci hlavní rodové hrobky. Kostel byl vysvěcen olomouckým biskupem Stanislavem Pavlovským v roce 1583.

Kostel je vystavěn ve slohu pozdně gotickém s prvky renesančními a barokními. Na stavbu použili kameníci nedvědický mramor, jejich činnost připomínají kamenické značky vytesané na mramorových sloupech. Bylo jich zde nalezeno a rozlišeno asi 93 různých typů, což svědčí o velkém počtu pracovníků nebo pracovních skupinek. Podobné značky jsou k vidění i v kostele sv. Jakuba v Brně nebo v chrámu sv. Štěpána ve Vídni. Barokní jsou v kostele oltáře, renesanční pak kazatelna, křtitelnice, zábradlí oddělující presbytář od hlavní lodi a zábradlí na kůru. Čtyřboký reliéf na mramorové kazatelně zdobí vyobrazení čtyř evangelistů s jejich atributy. Na konzole je štítek s kamenickou značkou a letopočtem 1541. Kazatelna je zajímavá tím, že schodiště není ke sloupu připevňováno, ale díl schodu je tesán zároveň s dílem sloupu a dokonale tak do sebe zapadají. Křtitelnice pochází z roku 1601.

Kostel je zasvěcen Povýšení sv. Kříže. Tomu odpovídá námět obrazu nad hlavním oltářem Nalezení svatého Kříže, který zachycuje císařovnu Helenu a nemocnou ženu, která se po dotyku nalezeného kříže uzdravuje, a podle toho se poznává, že se jedná o pravý kříž Kristův. Obraz na oltáři namaloval Franz Anton Maulbertsch (1724-1796). Starší, původní plátno se stejným námětem dnes visí v předsíni kostela a jeho autorem je malíř Jan Křtitel Spiess.

Sochy na hlavním oltáři jsou dílem Ondřeje Schweigla a znázorňují sv. Petra, sv. Maří Magdalénu, sv. Veroniku a sv. Pavla.

Levý boční oltář zdobí obraz sv. Barbory od Ferdinanda Lichta a sochy sv. Kateřiny a nejspíše sv. Markéty (nebo Lucie) od Ondřeje Schweigla, v nástavci je andílek nesoucí kalich s eucharistií. Na pravé straně je oltář s obrazem Smrt sv. Josefa od stejného malíře a sochy sv. Jana Nepomuckého a pravděpodobně sv. Františka, v nástavci je socha Boha Otce trůnícího v oblacích. Mariánský oltář má obraz korunované Brněnské Madony zasazený ve skříňce nesené anděly, na boku jsou sochy sv. Michaela a sv. Šebestiána. V presbytáři visí dva obrazy – Loučení sv. Petra a Pavla a Návrat z Egypta.

Velmi cenné a vzácné jsou barokní varhany. Zhotovil je roku 1760 brněnský varhanář Jan Výmola. Díky tomu, že od jejich vzniku do nich nebylo nijak výrazně zasahováno, si zachovaly původní krásný měkký barokní zvuk. Několikrát byly varhany nahrávány do rozhlasu. V roce 2007 bylo započato s jejich generální opravou, práce byly svěřeny varhanáři a restaurátoru Daliboru Michkovi ze Studének u Jihlavy.

V kostele je výborná akustika, a tak i koncerty, které se zde občas pořádají, mají velký ohlas.

V 80. letech 20. století získal doubravnický kostel umělecky hodnotnou vyřezávanou dřevěnou křížovou cestu z kostela v Mušově, který byl vyklizen při výstavbě Novomlýnských nádrží. Ze stejného kostela pochází i kříž nad bočním vchodem do kostela.

Většina oken pochází z roku 1905 a jsou darem hraběte Vladimíra Mitrovského. Dvě malovaná okna u hlavního oltáře věnoval v témže roce Ing. Osvald Životský, který se zasloužil o výstavbu železniční trati Tišnov – Nedvědice – Žďár nad Sázavou a takto chtěl vyjádřit poděkování Bohu za zdařené dílo. Původní okna vyrobená z čirého skla se nacházejí jen na kůru.

V presbytáři je zazděno šest mramorových náhrobků. Vlevo je umístěn mramorový náhrobní kámen Kateřiny (+1448), dcery Jana z Pernštejna a náhrobník Johanky z Liblic (+1515), manželky Viléma II. z Pernštejna. Vpravo jsou čtyři náhrobky – mramorový náhrobník Jana z Pernštejna (+1475) od kameníka Ondřeje, jak dosvědčuje nápis „Andreas me fecit“, náhrobní kámen Vratislava I. z Pernštejna (+1496), mramorový náhrobní kámen Viléma II. z Pernštejna (+1521) – zde je vytesán chybný rok úmrtí 1520, zřejmě v důsledku toho, že vznikl až ve 40. letech 16. století. Tomu napovídá výtvarná shoda s posledním mramorovým náhrobkem patřícím jeho synu Janovi z Pernštejna (+1548). Čtyři nejstarší náhrobky byly přeneseny do nového kostela z původního kostela klášterního.

Páni z Pernštejna stavěli kostel jako svoje pohřebiště. Vchody do dvou hrobek uzavírají mramorové desky na zemi uprostřed kostela.

Větší hrobka patřila Pernštejnům a vede k hlavnímu oltáři. Za třicetileté války švédští žoldnéři nedobyli hrad Pernštejn, ale dostali se do Doubravníka a říká se, že pohřebiště při honbě za trochou drahého kovu vyrabovali. Rakve a veškeré bohatství, které v nich bylo, měli odvézt s sebou a kosti poházet. Vedle hromádky kostí a zbytků zetlelých pohřebních rouch se dnes v hrobce nacházejí pozůstatky rakví šesti kněží, dvou dětí a hraběnky Cecílie rozené Bemelbergové ze 17. století. K ní patří malá schránka, obsahující srdce Cecíliina manžela Maxmiliána Lichtenštejna-Kastelkorna, který si přál, aby alespoň tak mohli být po smrti spolu.

Druhá hrobka – menší, mladší a dnes prázdná – náležela Lichtenštejnům, směřuje k zadnímu vchodu a končí přibližně v polovině hlavní lodi. Rodinná vazba mezi Pernštejny a Lichtenštejny-Kastelkorny neexistovala. Pernštejnové museli kvůli zadlužení panství v 16. století prodat Pavlu Katarynovi z Kataru, v 17. století je pak získali Lichtenštejni-Kastelkorni díky sňatku s tehdejší majitelkou Esterou Žejdlickou ze Šenfeldu.

Obě tyto starší hrobky jsou pro veřejnost uzavřeny.

Třetí hrobka náleží hrabatům Mitrovským, posledním majitelům hradu Pernštejna. Nechal ji v roce 1867 vystavět nákladem 40 000 zlatých Vladimír hrabě Mitrovský. V pohřební kapli s oltářem zdobeným kamennou sochou žehnajícího Krista se vždy v den výročí úmrtí sloužily zádušní mše za zemřelé a do kaple měli povolen přístup pouze členové hraběcí rodiny. V hrobce se nachází 19 rozměrných rakví, tak mohutné jsou proto, že se jedná vlastně o 3 rakve v sobě – dřevěnou, cínovou a železnou. Železné rakve jsou všechny stejné, byly totiž ulity podle totožné formy v nedalekých štěpánovských železárnách. Liší se pouze hodnostními korunami a erby před každou rakví. Korunky zdobené devíti perlami naznačují, že zemřelému náležel titul hraběte, sedm perel mají baroni. Rakve s pěti perlami, které náleží rytířům, v hrobce nejsou. Přední část každé rakve zdobí přesýpací hodiny, zlomená pochodeň a lebka – symboly života a smrti. Přeložené latinské nápisy dokládají často velmi nízký věk zemřelých, vyšší věk je výjimkou. Vysokou úmrtnost způsobovala tehdejší úroveň lékařství, častý výskyt různých chorob a v neposlední řadě i možné dědičné zatížení v rodině majitele pernštejnského panství. Četnost úmrtí dokládají např. rakve malé Alžběty, prvního dítěte Vladimíra mladšího Mitrovského, a její stejnojmenné matky, která umírá brzy po porodu. Vladimír si pak bere jako druhou manželku Marii Baworowskou, mají spolu 8 dětí a oba umírají krátce po sobě v roce 1930.

 

Die erste Erwähnung des Ortes „Doubrawnik“ ist umstritten: Wir finden den Namen auf einer Urkunde von 1208, die Abstammung dieser Urkunde ist aber unklar.

Was wirklich belegt ist, ist die Gründung eines Frauenklosters durch Stephan von Medlov um das Jahr 1230. Dieser Herr ist der älteste bekannte Vorfahre der Herren von Pernstein. Es ist umstritten, ob hier die Prämonstratenser oder die Augustinianer gelebt haben. Im Klosterareal waren die Heilig-Kreuz-Kirche und St. Franziskus-Kapelle gestanden.

Die Kirche, die wir heute bewundern können, ist bereits die dritte Kirche, die in Doubrawnik gebaut wurde. Im Jahre 1535 wurde mit dem Bau unter Johannes von Pernstein begonnen, der damit den Willen seines Vaters Wilhelm von Pernstein erfüllt hat. Die Herren von Pernstein hatten vor, in dieser Kirche ihre Familiengrabstätte zu gründen. Der Bau wurde erst im Jahre 1557 fertiggestellt, seit 1548 hat er aber bereits als Familiengruft gedient. Die Kirche ist im Jahre 1583 von dem Olmützer Bischof Stanislaus Pavlovsky geweiht worden.

Die Kirche ist im spätgotischen Stil erbaut, mit einigen Barock- und Renaissance-Elementen. Die Mauern und Säulen bestehen aus Nedwieditzer Marmor, die Arbeit der Steinmetzen erkennen wir noch heute an den Merkzeichen, die sie auf den Marmorsäulen hinterlassen haben. Wir können hier 93 verschiedene Steinmetzzeichen finden und unterscheiden – das weist darauf, dass hier viele verschiedene Arbeiter und Arbeitergruppen auf dem Bau tätig waren. Ähnliche Zeichen können wir auch in der Brünner St. Jakobskirche oder im Wiener Stephansdom finden. Die Altäre unserer Kirche sind im Barockstil errichtet, aus der Renaissance stammen die Kanzel, das Taufbecken, die Brüstung des Presbyteriums und die Balustrade des Chores. Das vierwändige Relief auf der Marmorkanzel trägt die Abbildungen der vier Evangelisten mit ihren Attributen. Auf der Konsole finden wir wieder ein Steinmetzzeichen mit der Jahreszahl 1541. Die Kanzel ist interessant durch ihre Baustruktur: Die Treppen sind an der Zentralsäule nicht befestigt, sondern jeder Teil der Treppe ist aus einem Stück Stein, zusammen mit der jeweiligen Säulenpartie, gearbeitet. Auf diese Weise passen sie perfekt aufeinander. Das Taufbecken stammt aus dem Jahre 1601.

Das Bild am Hauptaltar entspricht der Kirchen-Einweihung. Somit sehen wir hier die Heilige Kaiserin Helena und eine kranke Frau, die durch die Berührung des Heiligen Kreuzes geheilt wird. Auf diese Weise wird die Gestalt des Heiligen Kreuzes als des wahren Kreuzes Christi offenbart und von den anderen Kreuzen unterschieden. Das Bild malte Franz Anton Maulbertsch (1724-1796). Eine ältere Leinwand mit demselben Thema von dem Maler Johann Baptista Spiess hängt heute im Vorraum.

Die Statuen auf dem Hauptaltar sind Werke des Bildhauers Andreas Schweigl. Sie stellen den Hl. Petrus, die Hl. Maria Magdalena, die Hl. Veronika mit dem Schweißtuch und den Hl. Paulus dar. Der Seitenaltar im linken Kirchenschiff zeigt das Bild der Hl. Barbara von dem Maler Ferdinand Licht, sowie die Statuen der Hl. Katharina und der Hl. Margareta (oder Lucia) ebenfalls von Andreas Schweigl. In dem Aufsatz trägt ein Engel die Eucharistie. Im rechten Kirchenschiff finden wir einen Altar mit einem Gemälde des Todes des Hl. Joseph von demselben Maler, sowie die Statuen des Hl. Johannes Nepomuk und wahrscheinlich des Hl. Franziskus. In dem Aufsatz ist eine Statue von Gottvater auf seinem Himmelsthron zu sehen. Der Marienaltar trägt eine Abbildung der gekrönten Brünner Madonna, eingesetzt in einen von Engeln getragenen Schrein. An den beiden Seiten stehen die Statuen des Hl. Michael und des Hl. Sebastian. Im Presbyterium hängen zwei Bilder. Auf einem sehen wir den Abschied des Hl. Paulus und Hl. Petrus, auf dem anderen die Rückkehr der Heiligen Familie aus Ägypten.

Sehr wertvoll und außergewöhnlich ist die Barockorgel. Sie ist im Jahre 1760 vom Brünner Orgelbauer Johannes Výmola hergestellt worden. Da in das Orgelwerk praktisch nie eingegriffen wurde, konnte der originale sanfte Barock-Ton seit den Tagen der Orgelerrichtung bis heute erhalten werden. Die Orgel ist durch ihren Klang so berühmt, dass sie mehrmals für Rundfunkaufnahmen bespielt wurde. Seit 2007 wird das kostbare Instrument vollständig restauriert, die Arbeiten werden vom Orgelbauer und Restaurator Dalibor Michek aus Studénky bei Jihlava (Schönbrunn bei Iglau) durchgeführt.

Die Akustik der Kirche ist ausgezeichnet, und so erwerben sich die gelegentlichen Konzerte einen sehr guten Ruf.

In den 80er Jahren gewann die Kirche einen wertvollen Kreuzweg aus der Muschauer Kirche, die wegen des Baus der Neumühler Talsperre ausgeräumt wurde. Aus derselben Kirche stammt auch das Kreuz, das über dem Seiteneingang hängt.

Die meisten Glasfenster entstanden im Jahre 1905 und sind eine Spende von Wladimir Graf Mittrowsky. Die zwei Fenster aus gemaltem Glas wurden im selben Jahr von Ing. Osvald Životský gespendet. Dieser Herr hat sich Verdienste um den Ausbau der Eisenbahnstrecke Tischnowitz – Nedwieditz – Saar erworben, und durch diese Spende wollte er seinen Dank an Gott dafür ausdrücken, dass ihm das Werk gelungen war. Ursprüngliche Fenster aus reinem Glas finden wir heute nur noch auf dem Chor.

Im Presbyterium befinden sich sechs Marmorgrabsteine. Auf der linken Seite liegen Katharina (+1448), die Tochter von Johannes von Pernstein, und Johanna von Liblitz (+1515), die Gemahlin von Wilhelm II. von Pernstein. Auf der rechten Seite liegen Johannes von Pernstein (+1475), Wratislaw I. von Pernstein (+1496), Wilhelm II. von Pernstein (+1521) und Johannes von Pernstein (+1548). Die beiden letzten Grabsteine sind wahrscheinlich in den 40er Jahren des 16. Jahrhunderts gemeißelt worden, da sie einander sehr ähnlich sind. Die vier ältesten Grabsteine sind hierher aus der ursprünglichen Klosterkirche übertragen worden.

Die Herren von Pernstein haben die Kirche als ihre Familiengrabstätte gebaut. Die Eingänge in zwei Grüfte sind mit Marmorsteinen in der Mitte der Kirche verschlossen.

Die größere Gruft gehört den Herren von Pernstein, sie führt in Richtung Altar. Während des Dreißigjährigen Krieges haben die Schweden die Burg Pernstein nicht erobert, so sei von ihnen die Familiengruft ausgeraubt worden, und alle Särge samt der inneren Gruftausstattung seien mitgenommen worden, nur die Knochen seien verstreut auf dem Boden zurückgelassen worden. Heute finden wir in dieser Gruft außer den Gebeinen und Grabgewändern der Verstorbenen noch Sargüberreste von sechs Priestern, zwei Kindern und der Gräfin Cecilia geb. zu Bemelberg aus dem 17. Jh. Dazu gehört noch ein kleiner Behälter mit dem Herzen ihres Gemahls, Maximilian von Liechtenstein-Kastelkorn, dessen letzter Wille es war, auf diese Weise auch nach dem Tode mit seiner Gemahlin beisammen sein zu können.

Die zweite Gruft ist viel jünger, viel kleiner und heute viel leerer als die erste. Sie gehört den Herren von Liechtenstein-Kastelkorn, führt in Richtung Eingang und reicht bis etwa zur Hälfte des Schiffes. Es gab keinerlei Verwandtschaft zwischen den Herren von Pernstein und den Herren von Liechtenstein-Kastelkorn. Die Herren von Pernstein mussten ihre Güter wegen Verschuldung im 16. Jh. an den Herrn Paul Kataryn von Katar verkaufen. Im 17. Jh. kam der Besitz durch Vermählung mit der damaligen Besitzerin Esther Seidlitz von Schönfeld an das Haus Liechtenstein-Kastelkorn.

Diese beiden älteren Grüfte sind für die Öffentlichkeit geschlossen.

Eine dritte Gruft gehört den Grafen Mittrowsky, den letzten Besitzern der Burg Pernstein. Sie wurde im Jahre 1867 durch Wladimir Graf Mittrowsky erbaut, und kostete 40 000 Gulden. In der Gruftkapelle befindet sich ein Steinaltar mit einer Steinstatue des segnenden Christus. Auf diesem Altar wurde jedes Jahr eine Messe für die Verstorbenen gefeiert, und zur gesamten Kapelle hatten nur die Familienmitglieder Zutritt. In der Gruft liegen 19 Särge – jeder dieser Särge hat drei Schalen: Die innerste aus Holz, dann eine Zinnschicht, und nach außen zeigt jeder Sarg sein eisernes Gesicht. Deswegen sind die Särge sehr groß. Die eisernen Särge sehen alle gleich aus, denn sie stammen aus derselben Gussform, gegossen in der nahen Stepanowitzer Eisenfabrik. Sie unterscheiden sich voneinander nur in ihren Kronen und Wappen. Die Krone mit neun Perlen deutet auf einen Grafen hin, die Krone mit sieben Perlen deutet auf einen Baron. Kronen mit fünf Perlen, für Ritter, gibt es in der Gruft nicht. Die vordere Seite jedes Sarges ist mit einer Sanduhr, einer gebrochenen Fackel und einem Totenkopf verziert, die hier als Symbole des Lebens und des Todes stehen. Die übersetzten Lateinbeschriftungen weisen auf eher kurze Lebenszeiten, eine längere Lebensdauer finden wir nur selten. Dies liegt einerseits an den zur damaligen Zeit allgemein geringeren Medizinkenntnissen und unzureichender Hygiene, andererseits auch an einer vermutlich genetischen Belastung des Hauses Mittrowsky. Die hohe Säuglingssterblichkeit bzw. niedrige Lebenserwartung belegt z.B. der Sarg der kleinen Elisabeth, des ersten Kindes des Grafen Wladimir Mittrowsky, und ihrer Mutter Elisabeth, die bei der Geburt starb. Wladimir Graf Mittrowsky heiratete danach seine zweite Gattin Maria Baworowski; sie hatten acht Kinder und starben beide kurz nach einander im Jahre 1930.

 

The oldest reference to Doubravník is uncertain, there is a reference to it in a document from 1208 whose authenticity, however, is questionable.

The first validated reference to Doubravník is from around 1230 when Stephen of Medlov, the first known predecessor of the Lords of Pernštejn, founded the first nunnery in Doubravník, however there are disputes over whether the nunnery was of Premonstrate or Augustinian order. In the monastery premises there was a church of St. Cross and a chapel of St. Francis.

The beautiful building that you see today is the third church in the town of Doubravník. In 1535 John of Pernštejn started its construction, thus fulfilling the wish of his father, William of Pernštejn. The Lords of Pernštejn intended to build their burial site in the church. The building wasn't finished until 1557, but by 1548 it was already being used as the main family tomb. The church was consecrated by a bishop from Olomouc, Stanislaus Pavlovský in 1583.

The church was built in the late Gothic style with Renaissance and Baroque elements. Stone masons used marble from Nedvědice for its construction, their activity is witnessed by signs carved in the marble columns. There were about 93 different types found and recognized, which is evidence of the great number of workers or work groups involved in the building's construction. Similar signs can be seen in the church of St. Jacob in Brno or in St. Stephen’s cathedral in Vienna. The church altars are in Baroque style, the tribune, font, rails separating the presbytery from the main nave and the rails in the gallery are in the Renaissance style. The square relief in the marble tribune is decorated with four evangelists together with their attributes. In the fundament is a label with a stone masonry sign and the year 1541. What is special about the tribune is that the staircase is not fixed to the column but each stair is carved into the column to fit perfectly. The font dates back to 1601.

The church is consecrated to Elevation of St. Cross. This corresponds with the theme of the painting above the main altar "Finding of the Saint Cross", which shows the Empress Helen and a sick woman, who is cured after touching the cross which proves the authenticity of the Christ’s cross. The painting in the altar is the work of Francis Anthon Maulbertsch (1724-1796). The older, original canvas with the same theme is now in the front hall of the church and its author is the painter John Baptist Spiess.

The statues in the main altar are the work of Andreas Schweigl and depict St. Peter, St. Mary Magdalene, St. Veronica and St. Paul.

The altar-piece on the left hand side is the painting of St. Barbara painted by Ferdinand Licht and the statue of St. Catherine and most probably of St. Margaret (or Lucy) by Andreas Schweigl, in the extension piece is an angel carrying a goblet with Eucharist. On the right hand side is an altar with the painting called the Death of St. Joseph painted by the same painter and the statue of St. John of Nepomuk and very probably St. Francis, in the extension piece is the statue of God the Father with his throne in the sky. In the altar of Mary there is a painting of crowned Madonna of Brno, inserted in a case which is carried by two angels, then statues of St. Michael and St. Sebastian. There are two paintings in the presbytery – Leaving of St. Peter and Paul and Return from Egypt.

The Baroque organ is very valuable and rare. It was made in 1760 by an organ maker from Brno called John Výmola. Thanks to the fact that since its construction there has been very little work carried out on it, it has preserved its beautiful soft baroque sound. On several occasions the organ has been recorded for the radio. In 2007 the general repair of the organ was started and the work was given to organ maker and restorer, Dalibor Michek from Studénky near Jihlava.

The acoustics in the church are excellent and concerts, sometimes held here, are very popular with the public.

In the 1980s Doubravník church obtained an artistically valuable, carved wooden Way of the Calvary from the church in Mušov, which was emptied during the construction of Novomlýnské reservoirs. The cross above the side entrance of the church comes from the same church.

Most windows come from 1905 and were given as a gift by Count Wladimir Mittrowsky. Two painted windows at the main altar were given by Oswald Životský, the man who oversaw the construction of the railway line Tišnov – Nedvědice – Žďár nad Sázavou. The gift was the expression of his thanks to God for the successful completion of his work. The original windows made from transparent glass can only be found in the gallery.

Six marble tombstones can be seen in the presbytery. On the left is the marble tombstone of Catherine (†1448), the daughter of John of Pernštejn and the tombstone of Joan of Libice (†1515), the wife of William II. of Pernštejn. On the right are four tombstones – marble tombstone of John of Pernštejn (†1475) made by stone mason Andreas, evidenced by the sign “Andreas e fecit“, tombstone of Vratislav I. of Pernštejn (†1496), marble tombstone of William II. of Pernštejn (†1521) – the date of 1520 which is carved in the tombstone is not correct, it was probably made later in the 1540s. This matches the style of the last marble tombstone belonging to his son John of Pernštejn (†1548). The four oldest tombstones were transferred to the new church from the original monastery church.

The Lords of Pernštejn built the church to use it as their burial site. The entrances to both tombs are closed by marble boards in the floor in the centre of the church.

The bigger tomb belongs to the family of Pernštejn and leads to the main altar. During the Thirty Years´ War the Swedish soldiers did not manage to seize the castle of Pernštejn, but they reached Doubravník and in their search for some precious metals they looted the burial site. Most probably they also took the coffins and other riches which were in them, and left the bones scattered around. Next to the pile of bones and remains of rotten burial robes we can find the remains of the coffin of six counts, two children and the countess Cecilia, née Bemelberg from the 17th century. There is also a small case with the heart of Cecilia’s husband, Maxmilian Lichtenstein-Kastelkorn, who wished to be buried with her to be reunited after death.

The second tomb – smaller, of later date and now vacant – belonging to the Lichtenstein family, leads towards the back entrance and finishes in the middle of the main nave. There was no family link between the Pernštejns and Lichtensteins-Kastelkorns. The family of Pernštejn was forced to sell the estate to Paul Kataryn of Katar in the 16th century due to some heavy debts and in the 17th century the estate was acquired by the family of Lichtensteins-Kastelkorns through the marriage to its owner at that time, Esther Seidlitz of Schönfeld.

Both these tombs are closed to the public.

The third tomb belongs to the Counts of Mittrowsky, the last owners of the castle of Pernštejn. Wladimir, the count of Mittrowsky had it built at a cost of 40,000 golden pieces in 1867. The burial chapel with the altar decorated with a stone statue of Christ was used for requiem masses for the dead at the anniversary of their deaths and the chapel was only open to the members of the Count's family. There are 19 large coffins in the tomb, the reason for their enormous size is that they are 3 coffins in one – wooden, tin and iron. The iron coffins are all the same, they were made according to the same mould in the nearby ironworks in Štěpánov. The only difference between them is the peerage crowns and coat of arms in front of each coffin. The crowns ornamented with nine pearls show that the dead man was a Count, seven pearls indicate Barons. Coffins with five pearls, which were typical for Knights, are not in the tomb. The front part of each coffin is decorated with sand glass, broken torch and a skull – the symbols of life and death. The translated Latin signs are the evidence of often very young age of the dead - old age was exceptional. The high death rate can be put down to the poor level of medical science at that time, frequent occurrence of various diseases and also the hereditary propensity towards some diseases in the family of the owner of the Pernštejn estate. The high death rate is evidenced by the coffin of little Elizabeth, the first child of Wladimir Mittrowsky jr. and her mother of the same name who died shortly after giving birth to her daughter. Wladimir married another woman, Mary Baworowski, they had 8 children and died shortly after each other in 1930.

 

Zdroj: doubravnik.cz (3.11.2015)

 

Jaromír Lenoch © Aktualizace 3.11.2015