|
Kostel sv.Kateřiny Vendryně, bývalý
politický okres Český Těšín |
|
Dějiny kostela Sv. Kateřiny před II.
světovou válkou První
zmínka o Vendryni pochází ze soupisu vsí, které
platily desátky vratislavskému biskupovi Jindřichovi I. Tento soupis je z
roku 1305 a mezi jinými tam figuruje ves s názvem Wandrina.
Je pravda, že kostel byl odjakživa farní, těžko však říct, kdy byl vystavěn.
Někteří starší autoři se jej pokoušeli osadit dokonce do X. století, ale toto
datum musíme považovat za nepravděpodobné. Sice v roce 1305 platí Vendryně desátky, ale to neznamená, že by v ní musel stát
kostel. Popiołek říká, že teprve první šlechtický
majitel Vendryně Aleš von
Orlau (patrně jde o ves Orel, okr. Chrudim) dostal
právo vybudovat kostel. Těžko by ale husitský rytíř, který věčně pobýval na
výpravách, s cílem šířit svojí víru, dal stavět kostel. A k tomu po jeho
smrti v roce 1440, kdy se vesnice dostala do rukou Jakúbka
z Březovic, už kostel určitě existuje. Podle mého
názoru kostel sv. Kateřiny už stál ve 13. století. Dosvědčují to dodnes
dochované gotické opěrné pilíře. Kostel byl asi původně dřevěný, ale brzy už
byl zděný. Věž byla dřevěná až do století osmnáctého. Jednou
z velkých vzácností kostela sv. Kateřiny je zvon. Zvon odlil v Krakově zvonař Hanus Freudenthal mezi
léty 1420 – 1450. Na zvonu, který má zvláštní homolovitý tvar, je napsáno
gotickou minuskulou: "GOT
HILF UNS AUS ALLER NOT, AMEN, O KING DER ERE KOM MIT
FREDE, MARIA ROSEN" "Bože
pomož nám ze všeliké nouze, o,
králi chvály, přijď v Pokoji, Marie Rosen“ Maria
Rosen je pravděpodobně dárkyně tohoto zvonu. O velikém štěstí se dá mluvit
během II. světové války. Oba mladší zvony (sv. Josef a sv. Kateřina) byly
německým vojskem zrekvírovány a v kostele zůstal jenom ten nejstarší. Takže Vendryně se může pochválit jedním z nejstarších zvonů na Těšínsku. V
16. století se po celém Těšínském knížectví rozmáhá luteránské náboženství. A
když i sám kníže Václav Adam se přihlásil k protestantismu, většina slezské
šlechty jej následovala. Taky kostel ve Vendryni od
roku 1550 na více jak sto let patřil protestantům. Zprávy o činnosti
evangelických pastorů jsou velice skoupé. Navíc poslední evangelický pastor
Štěpán Mokoszycki, při odchodu do Uher v roce 1654,
vzal všechen inventář a cenné archiválie. Jak jsme vzpomněli, poslední pastor
odešel v roce 1654, a tím kostel připadl opět katolíkům. Chrám byl zasvěcen
sv. Kateřině a slavnostní poutě se konaly v neděli před svátkem Šimona a Judy
(28. října). Počátky
prvního faráře Jana Miedzianowského nebyly
jednoduché. Kostel byl zpustlý, chyběly liturgické oděvy, nádobí aj. Avšak
nový kněz našel velkou oporu v tehdejším pánovi Vendryně
Kašparu Borkovi. Kronika kostela skoro až romanticky líčí, jak Miedzianowski potom, co uviděl kostel zpustlý, obrátil se
k pánu Borkovi a ten bez většího váhání daroval kostelu hlavní oltář, dal
udělat nové tabernákulum. K tomu dokoupil dva mosazné svícny a kalich s erbem
jeho rodiny a mnoho dalších věcí. Jeho syn Adam Borek daroval kostelu
monstranci, která je dodnes chloubou vendryňského
kostela. Nakolik je pravdivá historka z roku 1681 o pokladu uherské
vrchnosti, který našel lyžbický mlynář Michal
Štefek, netroufám si určit. Každopádně pověst dál říká, že po požáru mlýna,
ve kterém zahynula téměř celá Štefkova rodina, se našly hrudky stříbra. Z
nich dal Adam Borek zhotovit výše zmíňovanou
monstranci. Roku 1750 byla obnovena a roku 1891 ozdobena za cenu 75 zl. Ale
nejenom páni se zasloužili o pozvednutí kostela. Farní akta nám prozrazují,
že i farníci darovali kostelu různé potřeby k liturgickým obřadům. Takže
můžeme se dočíst, že Jan Rasska dal do kostela
ručník, vdova Ewa Cumorkova
dala kostelu dva červené uherské ručníky. Poslední
potomek rodu Adam Borek dne 17.3.1694 sepsal své
poručenství na Vendryni. V něm odkázal oba své
statky ve Vendryni ke zřízení kláštera a špitálu
Milosrdných bratří v Těšíně. Část majetku věnoval vendryňskému
kostelu na udržení zvonů. Po jeho smrti (1694) na vendryňských
statcích hospodařili Milosrdní bratři, kteří dle přáni
posledního pána z rodu Borků získaný kapitál investovali do stavby kláštera a
špitálu v Těšíně. V roce 1702 prodali vendryňské
statky za 31 000 zl komoře těšínské a přestěhovali
se do nově vystavěných klášterních prostor do Těšína. Smrtí
Adama Borka ztratila farnost mocného ochránce. Faráři se však starali jak se dalo, aby byl chrám zvelebován. Do dnešní
podoby byl kostel přestavěn za faráře Franciszka Herrmanna, jenž na začátku 20. století rozšířil
kostel o 110 m2 Přestavba byla svěřena těšínskému
staviteli Ludvíkovi Kamcovi. Byla zcela vystavěna
nová zákristie a Boží hrob. Byla dána nová klenba a střecha s věží byla
pokryta břidlicí. František Herrmann se nepodílel o
rozvoj duchovního života vendryňských věřících
jenom na mších sv., ale rovněž založením Czytelni Katolickiej v roce 1896. Czytelnia
Katolicka byla sdružením nejenom katolických
občanů, ale všech, kteří se starali pozvednout kulturně - duchovní cítění
lidu na Těšínsku. V Czytelni
se dalo půjčit kulturně – náboženská literatura, hrálo se divadlo a dbalo se
i na rozvoj fyzických zdatností v tzv. kólkach gimnastycznych. Rok
1927 se navždy zapsal do paměti kronik i vendryňských
farníků. V tomto roce nás poctil svou návštěvou kníže a vratislavský kardinál
doktor Adolf Bertram. Pro svůj pobyt na Těšínsku si vybral Vendryni
právě proto, že farář František Herrmann byl
jmenován děkanem jablunkovského děkanátu. Cílem návštěvy kardinála bylo
udílení svátosti biřmování v jablunkovském děkanátě. Kronika nám prozrazuje,
že slavnost udílení svátosti se Vendryni
neuskutečnila z důvodu malého počtu (300 sic!) kandidátů. Přesto byl kardinál
Bertram přivítán se všemi poctami: slavnostní
salvou z moždířů a delegací politiků v čele s Josefem Šrámkem presidentem
zemské správy politické v Opavě a doktorem Josefem Michálkem vládním radou a
správcem pro politický okres v Českém Těšíně. Potom, co kardinál mocí svého
úřadu udělil věřícím z Jablunkova a Třince svátost
biřmování, odebral se na zpáteční cestu do své rezidence ve Vratislavi. Byla
to poslední návštěva Vendryně vratislavského
biskupa. Poklidný
a nadějně vypadající rozvoj katolické farnosti ve Vendryni
přerušila II. světová válka. Válka, jež přinesla mnoho zla, slz a obětí. Snad
proto kronika na svých stránkách mlčí a nám potomkům tak mlží hrozné
události, jenž se přihodily během II. světové války.
Opravdu? Roman
Kaszper Vývoj po II. světové válce Po
2. světové válce zde o. Wiktora Boczka
vystřídal o. Josef Galuszka. V roce 1954 nastoupil
o. Josef Motyka, který zde působil dlouhých 17 let. Tento farář obnovil také
zápis do kostelní kroniky. V době jeho působení byly pro kostel v roce 1969
odlity dva nové zvony, sv. Kateřina a sv. Josef, které nahradily původní,
zrekvírované za války. Zvony o váze 285 kg a 230 kg odlil ing. František Walarus v Třineckých železárnách. Kostel
procházel a stále prochází četnými opravami. Již několikrát se natírala
střecha, obnovovala omítka, byly měněny okapy a prováděly se odvodňovací
práce. Poněkolikáté byl upraven také interiér. To vše bylo možné díky
obětavosti místních farářů a farníků. Část oprav byla uskutečněna ze státních
dotací. Jak
je známo, komunistický režim nebyl církvi příliš nakloněn, např. na opravy,
které byly prováděny v roce 1967, přispěl tehdejší Okresní národní výbor ve Frýdku-Místku částkou 300 Kč, přičemž celkové náklady
činily 10 000 Kčs. ¨ Po
roce 1989 se však situace změnila a vendryňská
farnost se stále více rozvíjí. Na místní faře jsou během prázdnin pořádány
duchovní, sportovní a osvětové tábory (až pro 80 dětí). Vzhledem k dobré
spolupráci s obecním úřadem mohly být a jsou prováděny další nezbytné opravy.
Oprava celkové venkovní fasády proběhla v roce 2002, byla také natřena
střecha a opraveny hodiny. Kostel tak v jubilejním roce obce zářil novotou a
věříme, že bude její chloubou nejméně dalších 700 let. Seznam farářů působících v naší
farnosti od roku 1654 01.
1654-1659 Jan Miedzanowski 02.
1651-1661 Jakub Józef Mitek
(?) 03.
1661-1676 Pawel Sebestian
Rychuld 04.
1676-1705 Jakub Józef Mitek 05.
1705-1715 Szymon Franc Niedziela 06.
1715-1745 Jan Antoni Miazma 07.
1745-1763 Jan Juda Hakenberg 08.
1763-1778 Jakub Bonczek 09.
1779-1792 Franciszek Pfeiffer 10.
1792-1803 Józef Maciej Czucher 11.
1803-1804 Michal Tetla 12.
1804-1807 Jan Brzuska 13.
1807-1809 Bernard Farbowski 14.
1809-1812 Józef Maciej Czucher 15.
1812-1823 Wawrzyniec Piontek 16.
1823-1838 Jan Kapinus 17.
1836-1840 Mikolaj Bahr 18.
1840-1848 Jan Bienert 19.
1848-1890 Franciszek Lamosík 20.
1891-1897 Antoni Olszak 21.
1897-1937 Franciszek Hermann 22.
1937-1940 Klemens Galocz 23.
1940-1950 Wiktor Boczek 24.
1950-1954 Josef Galuska 25.
1954-1972 Józef Motyka 26.
1972-1975 Antoni Jachnicki 27.
1975-1981 Oldřich Prachař 28.
1981-1994 Józef Kaszper 29.
1994-2000 Jan Wojnar 30.
2000- Artur Kimak Zdroj: rkfvendryne.wz.cz (29.6.2014) |
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 29.6.2014 |