Historie obce

Obec Třanovice leží na severu Moravy, v okrese Frýdek-Místek, kraj Moravskoslezský. Od okresního města je obec vzdálená 16 km. Ze severu je obec ohraničena průmyslovou oblastí Karvinska a Ostravska. Jižní pohled je mnohem malebnější. Je tvořen krásným pohořím Beskyd, příjemnou rekreační oblastí. V těchto horách pramení řeka Stonávka, která protéká celou vesnicí a vlévá se do Těrlické přehrady. Břehy řeky jsou po celé délce lemovány spoustou zeleně, samotná řeka je regulována malými či většími splavy, což hlavně v letních měsících zajišťuje místním i projíždějícím občanům příjemné osvěžení. K zajímavostem této obce patří chráněný památný strom javor "Babyka", který stojí poblíž bývalého vepřína ve směru na obec Hnojník. Další zajímavostí je Hraniční kámen a socha Jiřího Třanovského, o kterých je zmínka v samostatných kapitolách.
Dolní a Horní Třanovice v epoše vrcholného feudalismu tvořily jednu vesnickou obec. Ves vznikla zřejmě záhy po roce 1305. První spolehlivé dochované písemné svědectví o Třanovicích, tehdy zvaných Třenkovice, vzniklo v roce 1431. Poté Třanovice z historie na dlouhou dobu mizí a znovu se s nimi setkáváme až v roce 1533, kdy Anna, kněžna těšínská, potvrzuje vsi privilegia. Původní Třanovice představovaly střední rozsáhlou ves asi s 15-20 franckými lány zemědělské půdy, tj. zhruba 400-500 ha. Název obce se v průběhu let několikrát měnil. Např. v roce 1431-1448 a 1607-1648 Třenkovice, 1523 a 1603 Třankovice, od r. 1533 Třanovice, od 1568 Dolní a Horní Třanovice, 1545-1600 Strzankowicz, 1570-1572 Strzenkowicz, 1632 Třenkovice, lidově Střanovice, r. 1720 a 1945 Ober und Nieder Trzanowitz, r. 1724 Třanowice, od r. 1850 Trzanowice Dolne i Górne.

Další historie Třanovic v datech:

Dolní Třanovice

První záznamy o obci Dolní Třanovice se objevují v r. 1440, kdy Mikuláš Pelhřim z Třanovic prodal obec za 110 hřiven Michnikovi z Třince.
1533 - Kašpar Čelo z Čechovic, kanovník vratislavský, prodal obec za 230 tolarů Kašparu Tlukovi z Tošanovic.
1588 - Frydrych Alexandr Tluk pustil obec Josefu Tlukovi z Třanovic.
1598-1604 - Seděli na Třanovicích Burian (manželka Anna Rousecká z Ejvaně) a Stanislav Tlukové z Tošanovic.
1619 - Třanovice byly v majetku Václava Harasovského z Harasova.
1651-1665 - Vlastnil obec Kašpár Tluk z Tošanovic
1673 - Seděl na Třanovicích Frydrych Alexandr Tluk (manželka Ludmila Zajíčková z Houšťakovic)
1681 - Frydrych A. Tluk prodal statek svému bratru Jiřímu Rudolfu Tlukovi.
1705 - Pustili synové Jiřího R. Tluka, Ondřej a Gottfried, Třanovice svému bratru Kašparu Tlukovi za 6600 sl. tolarů.
1725 - Ves koupil od Kašpara Tluka za 8700 tolarů Gottfried Tluk.
1745 - Jiří Bess z Chrastiny se svou manželkou Annou Marií Newiadomskou z Newiadomi koupil ves za 10000 zlatých.
1753 - Třanovice byly prodány za 10000 zlatých Jáchymu Václavu Posadovskému z Posadova, jehož manželkou byla Helena Eleonora Marklovská z Žebrače.
1768 - Koupil ves Karel Bernart Rousecký z Ejvaně.
1804 - Jiří Rousecký, Karlův syn, prodal statek Bernartu Galgonovi, který je v r. 1826 postoupil svému synu Janu Galgonovi.
V roce 1845, kdy patřily k Dolním Třanovicím i Třanovice Prostřední, zde bylo 67 domů a 457 obyvatel. V této době měla obec mimo jiné tři pálenice a tři mlýny, kde se zpracovávala pšenice, ječmen a oves.
Do konce 2. světové války byl na statku majitelem Bruno Kappel, který byl po roce 1945 odsunut jako Němec a jeho majetek připadl ve prospěch státu ČSR.

Horní Třanovice

V roce 1607 nabyl statek Kryštof Šobišovský z Šinovic, který ho držel ještě v roce 1628. Ves měla tehdy 16 usedlostí.
1633 - Seděl na Horních Třanovicích Jan Harasovský z Harasova.
1698 - Prodal ves Balcar Šobišovský z Šinovic Ferdinandu Antonínu Stoltzovi za 3600 sl. tolarů.
1633 - Jan Karvinský z Karviné prodal díl vsi Václavu Lhotskému ze Lhoty za 3200 sl. tolarů.
1748-1790 - Seděl na statku Jiří Bess z Chrastiny. Díl však držel v r. 1770 Jan Lhotský ze Lhoty. Jiří Bess vlastnil také statek Hnojník až do roku 1945. Jedná se však o více potomků. V roce 1945 byl tento statek konfiskován ve prospěch státu ČSR.
V 19. století se na hranicích s obcí Hradiště na pozemcích Jana Boszczyka č.p. 30 těžila ruda, která se odvážela do primitivních hutí v Bašce a v Třinci. Po stavbě železniční tratě Bohumín - Košice se začala ruda dovážet ze Švédska, takže místní těžba byla postupně likvidována.
V letech 1918-1938 byla obec spravována obecní radou se starostou a byla složena z různých politických stran. V roce 1920, kdy byla obec definitivně přičleněna k ČSR, byl ustanoven vládním komisařem Jiří Škandera z Třanovic. Dne 17. října 1923 byl prvním starostou obce zvolen Adolf Recmanik, malorolník z Dolních Třanovic, č.p. 11, po něm nastoupil jako starosta p. František Laciok z Horních Třanovic. Tuto funkci zastával až do roku 1938, kdy Těšínské území obsadil Polský stát. Na začátku okupace byl starostou Pavel Szarowski, rolník a hostinský z Třanovic č.p.38. Ke konci okupace jej vystřídal Jan Skupieň z Dolních Třanovic č.p.93, malorolník a stolař.
Roku 1930 měla obec 364 obyvatel a 68 domů. Obce Dolní i Horní Třanovice byly vždy jednou politickou obcí s jedním starostou.
Od roku 1938 až do roku 1939 bylo Těšínské území pod okupací Polska. Po vypuknutí 2.světové války bylo Těšínsko připojeno k Německé říši.
1. září 1939 byla obec Třanovice obsazena německou armádou a začaly dny utrpení a pronásledování občanů české i polské národností. Po šesti letech válečných hrůz byla německá armáda poražena a obec byla dne 4. května 1945 osvobozena Rudou armádou.
Po osvobození byla obec přičleněna k Českému Těšínu, a to až do roku 1960, kdy došlo ke změně v územním rozdělení okresů a krajů. Okres Český Těšín byl zrušen a obec Třanovice byla přičleněna k okresu Frýdek-Místek.

Správa obce
V prvních dnech po osvobození byl v obci ustanoven první Místní národní výbor, jehož předsedou se stal Vilém Ovčaří a místopředsedou František Czakon. V roce 1946 proběhly v celé republice volby do Národního shromáždění a podle výsledků těchto voleb byly ustanoveny MNV. Předsedou MNV v obci byl zvolen opět Vilém Ovčaří, který tuto funkci zastával až do roku 1948, kdy jej vystřídal František Klimsza, rolník z Třanovic, č.p.23. Do roku 1948 působily v obci čtyři politické strany: Komunistická strana Československa, Čs. strana lidová, Čs. strana soc. demokratická a Čs. str. národně-socialistická. Po únorových událostech byly tři strany rozpuštěny a zůstala jedna vedoucí strana KSČ, jejímž předsedou byl zvolen Oldřich Žvak. Místní národní výbor byl umístěn ve vile č.p.75 (bývalé panství majitele Bruna Kappla) až do roku 1952, kdy byl přemístěn do místností rekonstruovaných z bývalého sálu pohostinství "Červená hospoda" (na křižovatce), patřící Pavlu Szarowskému č.p. 38. V roce 1969 odkoupil národní výbor budovu od Staveb vodovodu, kde 5.12.1969 přestěhoval svou úřadovnu.
V roce 1963 byla započata stavba Kulturního domu, která byla z různých důvodů přerušována až do roku 1972, kdy ONV vydalo povolení k dokončení stavby. Za velkého úsilí místních občanů byla budova dostavěna v r. l974. Do těchto prostorů se přemístila úřadovna MNV a část budovy se využívala ke kulturním a společenským akcím. V současné době zde působí Obecní úřad a ostatní prostory se i nadále využívají k různým společenským příležitostem. Budova se nachází na křižovatce silnic Frýdek-Místek - Český Těšín, Těrlicko - Komorní Lhotka.
Národní fronta
V roce 1948 byla ustanovena Národní fronta, která měla za úkol řídit a usměrňovat všechny složky v obci.
Předsedové NF byli: Jan Kubina, Volný G. Žvak Ol., Kupčík Jan, Kubík Pavel.
Složky NF:
- Československá požární ochrana
- PZKO
- Československý červený kříž
- Svazarm (později také ČSM)
- Myslivecká společnost "Remiza"
Za působení samostatného MNV (tj. od skončení 2. sv. války až do roku 1979) bylo v obci provedeno mnoho prospěšného. V r. 1952 byla v obci dokončena elektrifikace a bylo zavedeno veřejné výbojkové osvětlení. Byla provedena regulace řeky Stonávky; byly postavena dva mostky - jeden na Sušově, druhý na Vělopolské cestě. Přes řeku Stonávku u Dolního dvoru byl postaven nový most. Pro přechod přes řeku byly postaveny můstky u p. Matuszky, Horního dvoru a u Pavery. V roce 1961 byla postavena čekárna u Pavery a byl zřízen místní rozhlas. Velké úsilí bylo věnováno stavbě parku za polskou školou (nyní pošta), který byl dán do užívání v r. 1962 u příležitosti oslav pořádaných k výročí vzniku obce Třanovice. Průběžně se opravovaly místní komunikace, byl oplocen katolický i evangelický hřbitov. Ve škole bylo vybudováno sociální zařízení, byla opravena fasáda polské školy.
V r.1972 MNV spolu se Státním statkem vybudovali první část vodovodu, na který jsou v současné době napojeny všechny rodinné domky v obci.
Pro zaměstnance státního statku byl v roce 1975 postaven 6-ti bytový panelový dům. Rovněž byly přestavovány a upravovány různé budovy (např. na č. 79 - bývalá kovárna) na byty pro tyto občany.
Dne 1.1.1980 došlo k integraci obcí. Z dosavadních okolních obcí se stala jedna obec Hnojník se svými částmi. Obec Třanovice byla část - Hnojník 8. Během centralizace došlo k útlumu vývoje obce, protože představitelé MNV v Hnojníku se o dění v okolních obcích příliš nezajímali.
Vesnické spotřební družstvo
V letech 1954 - 1956 bylo v obci Vesnické spotřební družstvo pro obce Horní Žukov, Hradiště, H. a D. Tošanovice a Třanovice. Předsedou družstva byl Rudolf Kokotek z D. Domaslavic-Zavadovic. V r. 1957 bylo družstvo sloučeno s Hnojníkem, které bylo později likvidováno v jedno okresní družstvo - Lidové spotřební družstvo v Č. Těšíně. V obci mělo toto družstvo dvě prodejny se smíšeným zbožím, tři hostince a jeden výsek masa.
Zemědělství
Obec Třanovice byla vždy převážně obci zemědělskou. Již v době první republiky bylo založeno v Třanovicích rolnické družstvo se zaměřením na výkup a prodej mléka. Po roce 1948 existovalo ve zdejší obci malé strojní družstvo, které však nemělo dlouhého trvání.
Založení JZD v obci
Dne 7.11.1957 bylo v obci založeno jednotné zemědělské družstvo s názvem "JZD 7.listopadu" jehož zakládajícími členy byli zemědělci Pavel Kisza, č.p. 132, Pavel Szarowski, č.p. 38 a Josef Palík, č.p. 124. Toto družstvo začalo hospodařit na 37 ha půdy. V roce 1958 vstoupili do družstva další zemědělci. V tomto roce byla postavena drůbežárna pro 300 ks slepic, u Viléma Volného (č.p.111) byla adaptována hospodářská budova pro chov jalovic a u Karla Skocze to byla budova pro výkrm vepřů.
Rok 1959 byl "dalším rokem usilovného budování socialismu" v naší obci. Šlo především o JZD, které tvořilo jen malý počet zemědělců, kteří byli považováni za úpadkové zemědělce. Podle záznamu v kronice, měla většina zemědělců odpor k družstvu, a proto docházelo i k nezákonným nátlakům. Činnost JZD byla proto velmi slabá. Ze strany MNV docházelo k šikanováni zemědělců, kteří se těmto nátlakům bránili.
V roce 1961 bylo JZD předáno do obhospodařování Státnímu statku, n.p. v Hnojníku. Na farmě státního statku byla zřízena jídelna pro zaměstnance.
Zdravotní a sociální poměry v obci
Obec patřila do zdravotnického střediska obvodu Hnojník. Obvodním lékařem byl MuDr. Josef Rozmanit.
V roce 1958 byl pro občany zřízen elektrický mandl, který byl umístěn v budově Pavla Szarowského, č.p.38. Téměř každá druhá domácnost byla vybavena elektrickou pračkou a některé domácnosti již vlastnily rozhlasové a televizní přijímače. Téměř v každém bytě byla položena dřevěná podlaha. V této době již bylo v obci 5 osobních automobilů a 23 motocyklů. Koncem roku 1959 měla obec 195 obytných domů.
Kulturní život v obci
Kulturní činnost v obci řídila Osvětová beseda, jejímž prvním vedoucím se stal v roce 1948 ředitel školy Jan Kupčík. Do roku 1958 patřila do OB i dechová hudba pod vedením Alfréda Buby. Osvětová beseda vlastnila jeden kino-aparát OP 16 a jeden televizor.
V obci působil divadelní soubor "Bezruč", který svá vystoupení uskutečňoval v sále hostince "Babylon".
Knihovna
Od roku 1948 byl prvním knihovníkem ředitel školy p. Jan Kupčík, a to až do roku 1953. V těchto letech se knihovna nacházela v rekonstruovaných místnostech bývalé Červené hospody p. Szarowského č.p. 38, na křižovatce, kde sídlil rovněž MNV. Od roku 1954 až do roku 1958 vedl knihovnu Fr. Onderek. Knihovna patřila do správy OB. Měla české i polské oddělení, které bylo v roce 1953 sloučeno s českým oddělením. V roce 1975 vedl české oddělení řed. české školy Jiří Baar, polské odd. p. Otto Wojoczek.
Zásobování v obci
Před druhou světovou válkou byla v obci prodejna polského družstva "Lazy" na č.p. 51, soukromá prodejna na Dolině č.p.29 a u Bubíka č.p.116, která byla zrušena ještě před 2. světovou válkou. Prodejnu na Dolině převzalo LSD Jednota 15.5.1950, které bylo posledním držitelem této živnosti. Obchod byl uzavřen v roce 1964. V budově č.p.51 (na křižovatce) se nacházela prodejna se smíšeným zbožím). Budova byla v nevyhovujícím stavu, byla vlhká, malá a nevzhledná (vedoucím byl K. Svačina z Dolního Těrlicka). Před 2.světovou válkou, kdy patřila prodejna polskému družstvu, byl zde vedoucím Emil Bolek z Třanovic. Po válce převzala prodejnu Jednota.
V letech 1957 až 1958 došlo k rozšíření a přístavbě budovy. Do nových prostorů byl umístěn výsek masa, který byl do té doby umístěn v budově Pavla Szarowského č.p. 38 (dříve soukromé řeznictví Arnošta Chvastka). Vedoucím výseku masa byl Antonín Kohut z Vojkovic, v dalších letech pak jeho manželka C. Kohutová. Vedoucí potravin byla Anna Korčová z Třanovic.
S výstavbou nové prodejny bylo započato v roce 1974 a po dvou letech, přesně 24. února 1976, byla slavnostně otevřena. Hodnota stavby činila 1.300.000,- Kč. Občané zde v rámci akce "Z" odpracovali téměř 11.000 hod. Výstavba prodejny probíhala za ztížených podmínek, protože v této době byl nedostatek cementu, osvětlovacích těles, obkladu, materiálu pro ústřední topení aj.
Zásobování občanů v odlehlých části obce zajišťovala pojízdná prodejna Jednoty, která měla zastávky na Vyrubané, u Paverů a na Dolině. Do obce zajížděla 2 x týdně.
Hostince v obci
Před první světovou válkou byla v obci hospoda "Na Fazolovce" č.p. 53 (Zawadski), kterou vlastnil p. Fazol z Těšína. V hostinci se vařilo pivo. Hospoda byla zbourána kolem roku 1957-58 a na jejím místě byl postaven nový rodinný domek.


Hostinec "Na Cimbálku" (Langer č.p.57)

Po první světové válce bylo v obci osm hospod:
- "Červená hospoda" (Pavel Szarowský č.p.38) byla zrušena v roce 1945.
- "Na Cimbálku" (Langer č.p.57) byla zrušena v roce 1947, kdy majitel odešel do Izraele jako příslušník Židovského národa. Hospoda byla známa i pod názvem "U Žida".
- "Na Vyrumbané" (Oborný č.p.58) zrušena v roce 1952.
- "Pod Jelenem" (Ovčačí č.p.35) známá také jako hospoda "Na Dolině".
- "Pod lípou" (Kubina č.p.77) byla zrušena v roce 1953.
- "Na Kempě" (Ciompová č. 151), mezi lidmi známa jako "Ciompovice", byla zrušena v roce 1930.
- "Babylon" (později Wanok č.p.137).
- "U myslivce" (Pavera č.72) u občanů známa jako "U Paverů".
- Hostinec "Pod lípou".Tento hostinec byl znám i pod svým druhým názvem "Kopcovice". Majitelé byli různí. Posledním byl Jan Kubina č.p.77. Hospodu koupil v roce 1926 od Františka Grygara. Hospoda dvakrát vyhořela. Poprvé v roce 1929 a podruhé v roce 1942. Živnost byla za německé okupace uzavřena a opět obnovená 18.2.1945. Podle vyprávění starších občanů, hospoda původně patřila k velkostatku Kappla v Dolních Třanovicích (později státní statek). Byla známa svým dobře chlazeným pivem, což bylo zásluhou dobrého studeného sklepu. Definitivně byla hospoda zrušena 1.11.1953.
- Zájezdní hostinec "Pod jelenem". Budova byla postavena zřejmě kolem roku 1800 a mezi občany byla známa jako hospoda "Na Dolině". Nacházela se zde i palírna lihu a tzv. "rašplovna" (pobočka firmy z Českého Těšína). K hospodě patřilo hospodářství o výměře přes 60 ha. V noci 28.8.1921 došlo k požáru. Shořely veškeré hospodářské budovy (stodoly plné obilí, 33 ks vepřů a veškeré hospodářské stroje a nářadí). Hostinec byl uzavřen 30.6.1963 a byl rekonstruován na rodinný domek.
- Nejstarší hostinec v obci "Babylon". Jedna z památných tzv. zájezdních hospod v obci byla hospoda "Babylon", Horní Třanovice č.p. 137-dříve 37. Hostinec stál na okraji obce Třanovice u Horních Tošanovic, blízko Třanovského lesa (u zastávky Cimbálek).
Stáří budovy se odhadoval podle vyprávění starých občanů a podle způsobu provedení stavby, na 450-500 let. Původní budova byla přízemní. V roce 1804 hostinec vyhořel. Po vyhoření byla provedena úprava. Na dubových trámech bylo postaveno první patro o 3 místnostech. V přízemí byl sál s výčepem. Na přední straně budovy byl balkon se zábradlím, na kterém byl umístěn letopočet "Listopad 1806". Byla dána nová střecha a nad střechou nad výčepem byla věž se zvonkem, kterým byli občané upozorňování na různá neštěstí, a také na některé denní zvyklostí, jako např. zvonění poledne apod. Na této věži byl umístěn půlměsíc z plechu, který byl zhotoven na památku osvobození Vídně od nájezdů Turků. Věž však byla zanedbána, a proto musela být zlikvidována.
Hostinec sloužil jako "zájezdní" pro povozy, které jezdily z Vídně do Vělíčky pro sůl. Byla to noclehárna pro kočí a možnost nakrmení koní. Kolem hostince, stájí, pivovaru a ostatních budov byly postaveny ochranné zdi s vjezdem do dvora. Babylon byl majetkem velkostatku v Hnojníku.
V roce 1930 koupil hostinec i s pozemkem 1,86 ha Jan Wanok se svou manželkou za 65.000,- Kč. Nový majitel celý hostinec přebudoval, staré stáje a zdi zboural. Tím se podoba budovy úplně změnila. Jan Wanok tento hostinec jako hostinskou živnost předal Jednotě (Lidové spotřební družstvo) v r. 1952. V r. 1960 přešel celý majetek, mimo pozemku, na LSD podle zákona.
- Hostinec "U splavu". Provozovna byla zřízena v r. 1969 v budově, kterou MNV odkoupilo od Staveb vodovodu. Byla otevřena dne 24.8.1969 u příležitosti konání pouti v Třanovicích.

Starostové obce:
/od roku 1923 po současnost/
Adolf Recmaník, malorolník
František Laciok
Pavel Szarowski
Jan Skupieň
Ing. Petr Korč
Bc. Jan Tomiczek

Předsedové národního výboru:
1945-1948 Vilém Ovčaří
1948-1950 František Klimsza
1950-1955 Oldřich Žvak
1955-1960 Josef Skulina
1960-1964 Oldřich Žvak
1964-1976 Josef Pavera
1976-1979 František Onderek

Kronika obce byla založena dne 1.1.1959. Jejím vedením byl pověřen František Onderek. Do tohoto data nebyla kronika vedena.

Pošta
Poštovní úřad v Třanovicích byl zřízen dne 1.10.1954. Tento úřad sloužil pro obec Třanovice, Hradiště a Horní Žukov až do roku 1960, kdy došlo na celém území ČSSR k novému územnímu uspořádání okresů a krajů. Obec Hradiště byla přičleněna k poštovnímu úřadu v Horním Těrlicku a Horní Žukov k Českému Těšínu.
Pošta se nacházela v malé nevyhovující místnosti v bývalé Červené hospodě na křižovatce č.p. 38, kde se nacházela i úřadovna MNV. V roce 1969 se MNV přestěhovalo do své budovy a uvolněné místnosti byly upraveny pro účely pošty. V této budově pošta sídlila až do 1.1.1983, kdy byla přestěhována do rekonstruovaných místností z bývalé polské školy, kde sídlí dodnes. Prvním vedoucím pošty byl Rudolf Harok z Třanovic, č.p.71. V současné době je vedoucí pošty p. Miroslava Niemczyková z Horních Tošanovic, č.p. 132. Doručování pošty je motorizované.
V obci byla v roce 1954 zřízena Státní spořitelna pro obce H. a D. Tošanovice, Hradiště,H. Žukov a Třanovice, jejímž pokladníkem se stal ředitel české školy Jan Kupčík a Jan Janczyk - důchodce. V roce 1956 byla spořitelna začleněná do poštovního úřadu.
Do roku 1955 byl v obci okrsek Veřejné bezpečnosti jehož posledním zmocněncem byl Bohuslav Štencl. Okrsek byl přeložen z bytových důvodů do Horních Tošanovic, k němuž byly přičleněny obce D. a H. Tošanovice a Třanovice. Zmocněncem se od přeložení okrsku stal Jan Horčičák.
Současnost
Po sametové revoluci v roce 1989 byl znovu obnoven Obecní úřad v Třanovicích. O dění v obci rozhoduje patnáctičlenné zastupitelstvo v jehož čele stojí starosta a 5-ti členná rada.
Devadesátá léta jsou charakteristická přechodem od centrálního řízení k přenesení pravomoci, ale i odpovědnosti na obce. Došlo k celkové změně financování a obecní zastupitelstvo rozhoduje, kde budou použity finanční prostředky. Za několik málo let se mnohé podařilo.
Začátkem prázdnin 1996 byla zahájena náročná rekonstrukce základní školy a přístavba nové části školy. Rozsah prací byl stanoven tak, aby mohla v roce 1996/97 pokračovat výuka prvních čtyř ročníků a navíc pátého ročníku. Ve staré části školy byla provedena výměna celého ústředního topení, nová přípojka vody, přestavba sociálního zařízení, výměna elektrické instalace, vznikly nové šatny. Dne 27.8.1996 byla stará budova zkolaudována.
Za pomoci Ing. arch. Karla Cieslara byla iniciována návštěva zástupců ministerstva školství v naší škole a následně přislíbena pomoc ve výši 2,7 mil. Kč na rekonstrukci i přístavbu, takže mohly být započaty práce na nové přístavbě školy. I když počasí stavebníkům nepřálo stavební práce pokračovaly velmi rychle. Byla postavena nová kuchyně a její zázemí, nová jídelna, učebny, knihovna, nová kanalizace, čistička odpadních vod. Tyto práce provedla Beskydská stavební a.s. Třinec, projektové práce jsou dílem firmy P-Projekta, s.r.o. Havířov. Dne 13.12.1996 byla úspěšně zkolaudována nová přístavba školy a v následujícím roce byla dokončena fasáda a terénní úpravy.
V listopadu 1996 byla zkolaudována zbylá část I. stavby a II. stavba 1. etapy plynofikace obce. Dne 22.7.1999 bylo provedeno propojení zbývajících části plynovodů v obci, čímž má možnost využívat tohoto média cca 98 % rodinných domků. Rovněž pokračovala výstavba zásobníku plynu firmy Transgas na cca 4 ha plochy.
Dne 28. října 1998 proběhlo slavnostní otevření lávky pro pěší přes řeku Stonávku u křižovatky. V roce 1999 byly u základní školy zahájeny terénní úpravy na vybudování školního hřiště. Také začala výstavba bytu nad mateřskou školou. Byt byl zkolaudován v červnu r. 2000 a slouží potřebám školy.
Významným dnem pro naši obec se stal 15. duben 1997. Tohoto dne schválil Podvýbor pro heraldiku Poslanecké sněmovny České republiky naše obecní symboly. Od tohoto data lze právoplatně používat znaku i praporu naší obce.
V roce 1997 byla naše obec oceněna v rámci regionu Severní Morava "Bílou stuhou" za péči o mládež a v roce 1998 "Modrou stuhou" za mimořádnou společenskou aktivitu v obci.
V současné době žije v obci 932 obyvatel ve 275 domech.

 

Osobnost Jiřího Třanovského

Jiří Třanovský se narodil v Těšíně 27. března 1592 na Velký pátek. Místem narození byl dům pozdějšího pivovaru na Starém trhu mezi ulicemi Glęmbokou a Stromou. Otec Valentin byl zámožný řemeslník a zabýval se výrobou kovových předmětů. Matka Hedvika rozená Zentkovská (či Zentková) pocházela z podhorské beskydské obce Smilovice. Po sňatku přesídlil Valentin Třanovský z Třanovic, kde byl jeho otec Adam sedlákem a rychtářem, do Těšína. Otec Adam ho rovněž doprovázel do města, kde žil ještě ve 103 letech. Podle veršovaného záznamu Jiříka Třanovského jeho děd Adam zpívával české nábožné písně a město bylo tehdy české. Jiřík se zmiňuje zejména o vroucí české písni "Ježíši, věčný Bože, všecka má naděje", již jeho děd zpíval i na smrtelném loži.
Školní docházku začínal Jiří Třanovský v rodném městě, avšak již v 11 letech do rodiče poslali do dolnolužického Gubína a na podzim roku 1605, tedy třináctiletého, na proslulou školu v Kolobřegu u Baltského moře. Ještě nedosáhl 15 let a již v dubnu 1607 byl zapsán na slavné univerzitě ve Wittenbergu, kde studoval filozofii a bohoslovectví. Vysokoškolská studia ukončil v roce 1611 a jako devatenáctiletý mladík nastoupil místo na latinské škole u sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze. Setrval zde rok a pak převzal úkol vychovatele mladého šlechtice Adama ze Švamberka na zámku v Třeboni. Zde poznal společenský život české šlechty. Brzy se ale vrátil do Prahy. Zde po vydání Rudolfova Majestátu (1609) se rozvíjel čilý a plodný náboženský život jak mezi podobojími, tak mezi evangelíky a Českými bratry.
Už v Praze se Jiří Třanovský věnoval náboženské literární práci. Konkrétně psal verše, zejména latinské Z roku 1611 je známá jeho latinská báseň složená k příležitosti vánoční slavnosti. Další pochází z roku 1613 a autor ji věnoval svému příteli diakonovi u sv. Mikuláše k jeho sňatku. Od podzimu 1613 působil Jiří Třanovský jako rektor městské školy v Holešově na Moravě a od roku 1615 ve Valašském Meziříčí. Teprve po příchodu do tohoto města byl 21. dubna 1616 ordinován v dolnoslezské Olešnici na evangelického kněze. Dne 26. května 1615 uzavřel sňatek s Annou Polanovou z Polansdorfu, pocházející z vynikajícího českého rodu. Zhruba za rok - na jaře 1616 - se stal farářem velké evangelické církve. Měl tehdy jen 24 let, ale na práci duchovního byl dobře připraven.
Připravil vydání Augsburské konfese, kterou vydal v Olomouci roku 1620. Ta posloužila jako modlitební kniha a model agendy i ve sborech na ostatní Moravě a později také na rodném Těšínsku. Vedle latinských ód a hymnů skládal české modlitby a písně.
Když se v únoru 1621 zmocnilo města Valašského Meziříčí císařské vojsko uchýlil se Jiří Třanovský s celou rodinou do Těšína, kde byl až do 9. dubna 1622. Po uklidnění poměrů se vrátil opět do Valašského Meziříčí, aby pokračoval ve své kněžské práci. K novému vpádu císařských do města došlo v listopadu 1622. Jiří Třanovský byl uvržen do vězení, ale po krátké době propuštěn. Nadále mohl plnit svou funkci ve sboru. V srpnu 1624 císař nařídil, aby evangeličtí duchovní přestoupili na katolictví. V záporném případě se měli do šesti týdnů vystěhovat. Třanovského postavení se tím ztížilo, navíc zachvátil město zhoubný mor, na který zemřeli i jeho tři děti. Další příchod císařského vojska a s ním i obnova císařského nařízení o evangelických kazatelích přiměly Třanovského, že v září nebo v říjnu 1625, jak píše Ferdinad Hrejsa, odešel se ženou a jedním dítkem do svého rodiště. Zdržel se zde do konce roku 1625. Potom odtud zamířil do Bílska, kam ho pozval baron Šuneck (Sunegh) za kazatele a hned nato i za městského faráře evangelického sboru.
Kdy se v roce 1627 Albrecht z Valdštejna zmocnil Slezska, necítil se Jan Sunegh v Bílsku bezpečný a odešel na svůj zámek Budatín v Pováží. Vyprovázel ho i Jiří Třanovský. Ten po několika měsících přesídlil na oravský zámek patřící Suneghovu švagrovi hraběti Kašparu Illesházymu a tam se stal druhým hraběcím kazatelem. Strávil zde tři bezpečné a klidné roky. Naplnil je užitečnou pastýřskou i tvůrčí prací literární. Jejím výsledkem byla sbírka latinských náboženských básní, kterou roku 1629 vydal v dolnoslezském Břehu pod názvem "Odarum sacrarum sive hymnorum libri 3" (Tři knihy posvátných písní či hymnů). Tento třídílný latinský kancionál obsahoval 150 písní s titulním obrazem, exlibrisem, předmluvami a doslovem.
Koncem roku 1631 se Třanovský stal farářem v Liptovském Svätém Mikuláši. Začal zde budovat sbor, organizoval jeho agendu a vybavoval jej zpěvníky a modlitebními knihami. Jiří Třanovský pořídil výběr písní z několika církví schválených sbírek rukopisných a v roce 1635 vydal u Vavřince Brewera v Levoči knihu "Phiala odoramentorum. Modlitby křesťanské." Rozesílal ji mnoha svým známým. Současně chystal k tisku kancionál, tj. zpěvník českých církevních písní. Na rozdíl od latinských Ód šlo o soubor dostupný široké obci věřících a zahrnující Třanovského vlastní písně, překlady a dotvořené písně z němčiny a latiny.
Zpěvník pod názvem "Cithara sanctorum" vyšel u Vavřince Brewera v Levoči roku 1636. Toto dílo představovalo vrchol jeho tvorby a jeho společenský dosah, jak svědčí deset vydání do konce 17. stol., byl obrovský. Třanovský však vážně onemocněl, churavěl tři čtvrti roku a dne 29. května 1637 zemřel dosáhnuv 45 let věku. V roce Třanovského úmrtí vyšla v Trenčíně útlá knížka "Vale Tranoscianum. Aneb kázání pohřební dvoje učiněné při pohřbu
kněze Jiříka Třanovského" Českoemigrantská tiskárna Václava Vokála s oběma autory tak uctila památku zasloužilého muže. První kázání napsal kněz Melichar Smrtník, správce sboru v Liptově, druhé proslovil v chrámu sv. Mikuláše Jan Lochmann, správce evangelického sboru v Nemecké Lupči. Tištěná pohřební kázání prozrazují, že u hrobu se loučila se zemřelým manželka Anna s pěti nezletilými dětmi. Pokud šlo o děti - Třanovský jich měl celkem devět.
"Citharam sanctorum"
S podporou Anny Thurzovny, ženy Jana Sunecka vyšel r. 1636 u levočského V. Brewera kancionál "Citharam sanctorum, tj. Písně duchovní staré i nové, kterýchž církev křesťanská při výročních slavnostech a památkách, jakož i ve všelikých potřebách svých obecných i obzvláštních s mnohým prospěchem užívá k obecnému církve boží vzdělání" Uplatnil zde dosavadní životní i kněžské zkušenosti. První vydání Cithary obsahovalo 413 písní, z nichž asi 150 patřilo autorsky Třanovskému. Upřesňování jeho vlastních skladeb již probíhá déle než století. Otázka ještě zdaleka není rozřešena.
Kvality Cithary dlužno hledat ve všem: v básnických obrazech, v ozdobných tropech, v rytmu a rýmech, v dobré znalosti českého jazyka a v úsilí o jeho aplikaci v obecné poloze či podobě mezi věřícími, v tomto případě na Slovensku. Ferdinand Hrejsa podtrhl skutečnost, že Cithara sanctorum v prvním i pozdějších vydáních šířila husitské a bratrské písně a zároveň s nimi také husitskou a bratrskou zbožnost. Právě tyto písně se staly společným náboženským majetkem Slováků i Čechů a vytvářely i mocné pojítko mezi oběma národy. F. Hrejsa vyzvedl ještě další faktor. Pěkná ryzí čeština posilovala národní vědomí lidových vrstev. To byl faktor velice důležitý, neboť posiloval pozdější obrozenecký proces a formoval novodobý jazyk i novodobé myšlení ve slovenském i českém etnicko jazykovém prostoru. To bylo schopno učinit jen dílo mimořádných hodnot, dílo velkého básníka, českého básníka z Těšínska.

(čerpáno z brožury "Těšínsko" č. 2/1992)

 

Zdroj:http://stonavka.cz/tranovice