Historie obce Písek, bývalý politický okres Český Těšín

Historie obce

Písek, bývalý politický okres Český Těšín

Obec Písek se nachází v oblasti nejvýchodnějšího výběžku území Moravskoslezského kraje. Centrum obce leží v nadmořské výšce 410 metrů v Jablunkovské brázdě na pravém břehu řeky Olše. Ze severu zasahuje na území obce masiv Slezských Beskyd s nadmořskou výškou kolem 900 metrů, po jehož hřebeni se táhne státní hranice s Polskem. Zde se nacházejí i nejvýše položená místa katastru obce. Jižní hranici obce tvoří rovněž horský masiv. Je jím Jablunkovské mezihoří s dominantní vyhlídkovou horou Gírovou vysokou 840 metrů. Na východě Písek sousedí s obcí Bukovec, nejvýchodnější lokalitou celé České republiky. Západně od obce leží spádové město celého regionu Jablunkov.

1800 obyvatel obce Písek tvoří nejen Češi, ale i významná národnostní menšina Poláků. Obec má více než 19 hektarů zastavěných ploch s největší hustotou obyvatel v jejím centru a dále pak podél řeky Olše, kde vede i regionálně významná komunikace spojující Jablunkovsko s polskou oblastí kolem Istebne. Část obyvatel obce žije rovněž v malebných pohorských usedlostech a samotách.

Obec má rozlohu 1545 hektarů, z toho nejrozsáhlejším druhem pozemku jsou lesy, které zabírají až 56 % uvedené plochy. 37 % rozlohy připadá na zemědělskou půdu, ale pouze její jedna pětina je orná a zbytek tvoří louky využívané především jako pastviny.

Historie obce je od počátku spjata s těšínským knížectvím a souběžným kulturním vlivem českého a polského, ale i uherského historického státu. Samotné knížectví bylo ovládáno jednou z větví polského panovnického rodu Piastovců. Těšínská knížata byla přirozeně spjata s polským kulturním děním. Mnohdy ovšem vysloveně uznala suverenitu českých králů, jako například těšínský Piastovec kníže Měšek uznával suverenitu českého krále Václava II. nebo kníže Kazimír I. přísahal věrnost Janu Lucemburskému, a potvrzoval tak lenní vztah svého knížectví ke koruně české a spadal pod její vliv. Roku 1653 po smrti posledního piastovského panovníka připadá těšínské knížectví jako odumřelé léno Habsburkům. Stopy po jejich panování se dochovaly v obci až dodnes. Na polesí stojí například stylová roubená lovecká chata, kterou si dali Habsburkové postavit poblíž lokality Bahenec. Na dnešní stanoviště byla z hlubokých hvozdů jedlo-bukového lesa přemístěna teprve před nedávnem. Jméno markýze Gera zase připomíná blízká hora Gírová. Uherský stát ovlivnil život měst a vesnic peněžním i výměnným obchodem. Horské oblasti knížectví zasáhla a značně ovlivnila Valašská kolonizace, přicházející do Těšínského Slezska právě z Uher. Tento trojí česko-polsko-slovenský kulturní vliv je rozhodující v životě občanů obce i dnes.

Významným činitelem ve vývoji obce byla i jeho poloha v okrajové části Slezska poblíž hranic dalších historických zemí, a to Uherska, Moravy a sousedního Polska. Tyto země udržovaly čilé obchodní kontakty. Byly rovněž propojeny potřebnými cestami. Především obchodní stezka, vedoucí z nedalekých Uher přes Jablunkovský průsmyk dále k Baltu nebo do Vratislavi či Haliče, měla klíčový význam při kolonizaci Jablunkovska a vzniku četných okolních obcí, mezi něž patřil i Písek.

Nejstarší dochovaný písemný doklad o Písku je z roku 1466, který zmiňuje skutečnost, potvrzenou těšínským knížetem Václavem Adamem, že písecký fojt Matěj Grazycz prodal fojtství do dědičného vlastnictví jistému Janczovi. Hodnost fojta byla společenskou funkcí. Fojt byl představitelem usedlíků v dané oblasti a zodpovídal se přímo těšínskému knížeti, kterému také odváděl daně. Z řečeného vyplývá, že obec již v době zápisu převodu majetku existovala a vznikla před výše uvedeným datem.

Historie školství v Písku je na tak malou obec velmi pestrá a zajímavá. O založení „své“ školy se totiž snažilo hned několik skupin občanů. Jejich snaha o vyučování svých dětí začínala většinou velmi prostě v soukromých staveních, kde se děti scházely, aby se naučily alespoň číst, psát a počítat. V centru obce se dnes nacházejí hned tři školní budovy. Nejstarší z nich je polská škola, která byla založena již v roce 1874. Od roku 1997 podléhala ředitelství polské školy v Bukovci. Historie českého školství je spjata s rokem 1923, kdy byl proveden první zápis žáků. Zpočátku se učilo v soukromém stavení u Koždoňů s popisným číslem 23. Budova české školy byla otevřena 4. září 1927. Třetí skupinou občanů, která usilovala o vlastní školu, byli horalé obývající horské samoty Bahenec a Bystré. Jejich děti totiž nemohly pro značnou odlehlost místa pravidelně navštěvovat některou z již existujících škol, a tak se jejich rodiče rozhodli postavit na vlastní náklady a na svých pozemcích místní školu. Iniciátorem stavby byl Jan Byrtus z osady Bystré, který učil okolní děti ve svém soukromém domě č.p.127 číst a psát. Své dílo dovršili 12. září roku 1873, kdy byla otevřena jedna třída. Byt učitele, který byl součástí školy, teprve čekal na své dokončení. Dodnes tato velice malebná roubená stavba se zvoničkou připomíná svým návštěvníkům úsilí zdejších obyvatel i dávnou historii. Je zároveň důstojným reprezentantem nejstarší školní budovy na území obce. Svému původnímu účelu bohužel přestala sloužit v roce 1974, kdy došlo ke zrušení málotřídních škol. Život obce se ale nezastavil, našel si jen jiné cesty. O tom svědčí i fakt, že 28.6.2002 došlo k „poklepání“ základního kamene nové přístavby české školy. Dne 1. září roku 2004 byla budova slavnostně otevřena. Nyní ji navštěvuje celkem 260 žáků a je plánována její další přístavba. Pro obec je to velmi povzbudivá událost i proto, že současným trendem v mnoha oblastech republiky je postupné rušení desítek škol z důvodů nedostatku žáků.

Tradičním způsobem obživy obyvatel bylo zemědělství. Šlo především o pastevectví, chov dobytka a pěstování brambor jako základní plodiny. V zimním období, kdy zemědělské práce ustaly, se lidé věnovali ručnímu zpracovávání vlny, lnu a výrobě oblečení pro vlastní potřebu. Některé domácnosti vlastnily tkalcovský stav, a věnovaly se tudíž tkaní plátna. Výrobky, které sami nespotřebovali, mohli prodat na pravidelných trzích v nedalekém Jablunkově. Lidé si mohli přivydělat také prací v okolních lesích. Zejména gazdové se svými potahy často odjížděli do lesa stahovat klády vytěžených stromů. Tradičním řemeslem v obci, spjatým se starým mlýnem a zmiňovaném již v urbáři z roku 1692, bylo mlynářství. Nová pracovní příležitost se obyvatelům Písku i celého širokého okolí naskytla poté, co byly roku 1839 založeny železárny v Třinci. Podnik se rychle rozrůstal a mohl zaměstnávat stále více dělníků. Tradiční způsob obživy se tak pro mnohé dělníky stal už jen doplňkovou činností.

Současná obec skýtá svým obyvatelům i návštěvníkům řadu služeb. Písek nabízí standardní občanskou vybavenost: síť maloobchodů s potravinami a smíšeným zbožím, poštu, butiky s oděvy, řadu pohostinství, kadeřnictví, prodej květin a keramiky, železářství a podobně. V obci pracuje i soukromá pekárna a své výrobky distribuuje do místních i okolních prodejen.

V obci je po celou sezónu čilý turistický ruch. Okolní hory totiž skýtají svým návštěvníkům mnoho míst k odpočinku, aktivní rekreaci, sportu i zábavě. Vnímavým návštěvníkům odhalí i mnohá krásná a romantická zákoutí. Nejvýznamnějšími centry rekreace jsou střediska Bahenec a Polanka. Chata Bahenec leží v nadmořské výšce 770 metrů a nabízí komplexní rekreační vybavení jako restauraci, bazén, tenisové kurty, minigolf a v zimě také upravovanou sjezdovku s lyžařským vlekem. Atraktivitu místa zvyšuje krásný výhled na Moravskoslezské Beskydy, Malou Fatru a při velmi dobré viditelnosti i na Západní Tatry. Středisko Polanka nabízí spolu s tradičními i mnohé nadstandardní služby jako například vyhřívaný venkovní bazén, bowling a tři lyžařské vleky. Má rovněž několik dobře upravovaných tenisových kurtů, zasazených do svahu kopce v těsné blízkosti lesa. Všechny rekreační objekty jsou propojeny značenými pěšími i cyklistickými stezkami euroregionu Těšínské Slezsko.

Významnou lokalitou obce je přírodní rezervace Plenisko, jejíž území bylo chráněno již od roku 1922 a za rezervaci vyhlášeno 4.7.1956. Jedná se o pozůstatek jedlobukového karpatského pralesa, typického pro tuto oblast. V roce 1998 byla rezervace rozšířena z původních 16,25 na 24,32 hektarů s padesátimetrovým ochranným pásmem. Rezervace je významným biotopem lesní fauny a chráněné nebo vzácnější lesní flóry (např. hořce tolitovitého, žebrovice různolisté, pižmovky mošusové nebo kyčelnice žláznaté). Četné jsou velmi staré jedle, buky, javor klen a smrky. Pramení zde hraniční potok Bystrý. Rezervace slouží k lesnickému výzkumu, ale je po značených naučných stezkách přístupná i veřejnosti.

Koncem osmdesátých let byl v obci pomoci vrtu objeven zdroj termální vody s vysokým obsahem soli. Jeho případné lázeňské využití dává obci dobrou perspektivu dalšího rozvoje.

Svou polohou, vybaveností a přírodními podmínkami má obec všechny předpoklady stát se oblíbeným a vyhledávaným střediskem.

Ing. Mgr. Josef Byrtus

kronikář obce Písek

V červnu letošního ruku si připomene obec Písek 540 let od svého založení. U této příležitosti chceme alespoň stručně připomenout některé významné nebo zajímavé momenty z její historie.

Když před čtyřiceti lety ve dnech 12. a 19. června slavila obec Písek své kulaté pětisté výročí, byla na obecním výletišti uspořádána výstava, kterou tehdy navštívilo více než tisíc účastníků oslav. Hlavními organizátory a iniciátory jubilea tehdy byli pan ředitel J. Žižka, předseda MNV P. Suszka , bývalý ředitel polské školy pan Fr. Swoboda a další občané. Nejstarší návštěvnicí oslav byla písecká rodačka žijící v Hrádku paní Samcová, jejíž fotka z oslav se tehdy objevila také v regionálním tisku. V době oslav paní Samcová dovršila 96. let věku.

Ale podívejme se na historii obce od jejího počátku. Obec dostala své jméno podle písečných nánosů řeky Olše, na které museli její první kolonizátoři častěji narážet. Její pojmenování v historických dokumentech je různé, uvádí se jako Piosek, Piasek, Pisek. Teprve v poměrně nedávné historii se ustaluje na dnes známém pojmenování Písek.

Listina o založení obce, pokud vůbec existovala, se nedochovala. Proto bylo nutné hledat alespoň zmínku, odkazující na její počátek. Listina potvrzená těšínským knížetem Václavem Adamem roku 1571 uvádí, že písecký fojt Matěj Gazycz prodal roku 1466 rychtářství do dědičného vlastnictví jistému Janczovi. Musíme si ovšem uvědomit, že jde o první dochovanou historickou zmínku o Písku, nikoli tedy o datum založení obce, která již logicky musela existovat. Pátrání po počátcích osídlení Písku tedy není ukončeno a jeho datování se v případě nálezu přesnější zprávy může změnit.

Hranice obce ustálil v roce 1621 zemský soud. Písek sousedil s městem Jablunkovem, o čemž svědčí i název jedné ze tří bývalých jablunkovských bran "Písecká". Sporné sousedící strany musely dokonce složit u zmíněného soudu hraniční přísahu, která měla zamezit dalším případným rozmíškám. Východním sousedem byla a je obec Bukovec

O poddanský povinnostech obyvatel obce Písku se dovídáme z těšínských urbářů. V nejstarším z nich z roku 1577 se píše, že písečtí usedlíci platili své vrchnosti v penězích (groších případně zlatých) a to o svatém Jiří nebo na sv. Michala. Na Tři krále odevzdávali většinou po jedné kuně. (Mimochodem odtud vznikl název měny kuna.) Každoročně odevzdávali Písečtí na sv. Jakuba vrchnosti tři kopy pstruhů nalovených v Olze.

Co se týče počtu obyvatel, ten byl v průběhu existence obce kolísavý, obecně však lze říci, že i přes různé výkyvy narůstal a tento trend si udržuje dodnes. Když sledujeme záznamy z dobových listin, docházíme k následujícím číslům. V roce 1577 se uvádí v obci jeden fojt a 10 sedláků, v roce 1621 opět jeden fojt a 10 sedláků, v roce 1692 jeden fojt 10 selských usedlostí a 8 chalupníků (obec má také vlastní mlýn a folvark čili panský dvůr), v roce 1755 se uvádí stejné údaje jako v roce 1692, ale již bez fojta. V roce 1800 má obec 411 obyvatel a 45 obytných budov, v roce 1869 již 855 osob a roku 1880 884 osob. Nárůst je zaznamenán i v dalších desetiletích. V roce 1890 žije v obci 989 obyvatel ve 160. obytných domech. Tisíc obyvatel je překročen v roce 1900 a to o 3 osoby. Roku 1910 má obec 1055 obyvatel, roku 1921 1083 obyvatel, roku 1930 1204 osob. V tomto roce je rovněž znám údaj o konfesním složení obyvatelstva. Katolíků je 745, evangelíků a. v. je 456 a 3 osoby se hlásí k jinému vyznání. Z uvedeného vyplývá, že v obci v roce 1930 nebyl jediný ateista, což ovšem v té době nebylo v regionu nijak výjimečné. Stojí za to si všimnout velkého zastoupení evangelíků a. v. v obci, které činilo téměř 38%. V roce 1950 jsou zaznamenány opět zajímavé údaje o národnostním složení obyvatel obce. Z 1309 obyvatel bylo 58% české národnosti a 41% polské národnosti. Nepřímo je tím uvedeno také jedno procento občanů jiné národnosti. Uvedené údaje můžeme pro zajímavost porovnat s nedávnou minulostí. Roku 2000 žilo v obci 1874 obyvatel, narodilo se 16 dětí, 24 osob zemřelo, odstěhovalo se 28 osob a přistěhovalo 40. Vidíme že minimální přírůstek obyvatel v daném roce je udržen hlavně díky osobám, které se do obce přistěhovaly.

Po poněkud strohých údajích se osvěžíme - alespoň slovy - douškem píseckého piva. Od roku 1523 dováželi Písečtí pivo z knížecího Těšína. Jablunkov získal privilegium vařit pivo roku 1560 a tak se v Písku začalo šenkovat jablunkovské pivo. Ale již roku 1574 získává od knížete písecký fojt Jan Kurek právo vařit a ve svém domě také vyšenkovat pivo "jak nejlíp rozuměti bude". Fojt Kurek získal právo vařit pivo a my bychom dnes rádi získali recept na "písecké pivo" a mohli tak posoudit, jak chutnalo.

Písek měl ve svých dějinách také pozoruhodné osobnosti. Významnou byla například "fojtská" rodina Kurků. Kolem roku 1613 byl fojt Jan Kurek jedním z největších sedláků na Těšínsku. Jeho potomek Adam Kurek se stal dokonce opravdovým zbojníkem. Roku 1657 zběhl ze svého gruntu, "nenáležitě se zachoval a mezi zbojníky se dal". A proto "katu v rukách byl" a "herdlem" i majetkem propadl. Jeho potomci "na věčný časy robotovati" za trest mají. Dnes víme, že déle než robotní povinnost přetrvala spíše sláva píseckého zbojníka. Písek se od těch dob může chlubit svým "Jánošíkem".

Zajímavé je sledovat některé místní názvy, jež mohou rovněž o minulosti obce ledacos napovědět. Tak například takzvané "Pustki" připomínají místo, kde zůstal opuštěný grunt poté, co jeho majitelé sběhli před vrchností a opustili tak svůj dřívější domov. Také název "na folvarku" označuje místo, kde dříve stával panský dvůr.

Závěrem můžeme ještě alespoň vzpomenout příjmení nejstarších píseckých "patricijů" tak, jak se nám dochovala z období třicetileté války. Byli to Boczek, Layczak, již zmiňovaný Kurek, Macek, Szinol, Kulig, Suszka, Bertusz (Byrtus?) a Lysko.

I dnes po 540. letech své existence nejsou události v Písku díky přičinlivosti jeho obyvatel zdaleka nezajímavé. Nedávno se dostavěla například v pořadí již čtvrtá školní budova v obci. Staví se zde druhý kostel. Objevena byla teplá minerální voda. A mezi našimi mladými možná vyrůstá nový Einstein nebo Koperník, slibující pozvednout jméno své rodné obce.

Ing. Mgr. Josef Byrtus, kronikář