Zámek v obci Hnojník, bývalý politický okres Český Těšín

Zámek

Hnojník, bývalý politický okres Český Těšín

Každému, kdo projíždí křižovatkou naší obce, padne jistě do oka kdysi krásná zámecká budova s přilehlým parkem. Zámek je dominantou obce, kulturní památkou stavitelského umění a ukázkou bydlení dřívější šlechty. Stavitelé původní budovy nejsou známi, tu dodnes dochovanou nechal postavit v 18. století Karel Václav Beess z Chrostiny v barokním slohu jako jednoposchoďovou. V první polovině 19. století byl zámek přebudován ve stylu slezského empíru dle návrhu vídeňského architekta Josefa Kornhäusela a koncem 19. století byla provedená přístavba 2. patra. Zámek byl sídlem majitelů velkostatku rodiny Beessů, kteří v zimním období přebývali ve Vídni a na letní sezónu přijížděli zpět do Hnojníka. Mnozí členové rodu dosáhli kariéry ve stavovských a dvorských úřadech těšínského knížectví v 18. a 19. století, a zůstali zde i po rozpadu Rakousko-Uherska. Na zdejším katolickém hřbitově si nechali Beesové postavit rodovou hrobku, kde jsou také mnozí pochováni.

V zámeckém parku, dříve velmi udržováném, byly četné plastiky a sošky, mj. i socha J. Nepomuckého. V roce 1930 navštívil Těšínsko první prezident ČSR T.G. Masaryk. Jeho auto zůstalo stát v místě dněšní autobusové zastávky, kde ho jako první uvítal starosta obce Jiří Stadtherr. V noci z 5. na 6. července 1930 zavlála na stožáru zámku státní vlajka, oznamující pobyt tohoto vzácného hosta. V roce 1947-1948 proběhly poslední úpravy interiérů a v 50. letech byla opravena venkovní fasáda. V listopadu 1945 byl majetek Beessů konfiskován ONV v Českém Těšíně. Do roku 1966 byl zámek sídlem MNV, Státních lesů a Výzkumného ústavu a ve zbylých prostorých byly zřízeny byty. V roce 1966 byl zámek odkoupen Státním statkem Hnojník za 150 000 Kčs, který zde umístil své ředitelství. V prvním poschodí byla zřízena svatební síň. Nýní je zámek majetkem soukromé firmy a nádále chátrá!

Beessové z Chrostiny a jejich rodové sídlo

Genealogie hnojnické větve Beessů z Chrostiny

Stavitelem původně barokního zámku byl po roce 1736 nový majitel hnojnického panství Karel Václav Beess Chrostin ( Beess z Chrostiny ). Ve stylu slezského empíru byl zámek přestavěn v první polovině 19. století, to již za Jiřího III. Beesse (* 11.3. 1779 , + 29.5.1836 ), jehož manželkou byla Anna roz. Mattencloit ( * 17.10. 1784, + 29.12.1858 ). Jiří III.( „Georg III “ ) byl synem zemského hejtmana Jiřího Frydrycha Beesse ( * 16.7.1750, + 15.5.1819 , „Georg II.“) a vnukem Jiřího Karla Josefa Besse ( * 10.3.1721, + 1.9.1785 , „Georg I.“, syn stavitele zámku ) .

Rodová hrobka Beessů z Chrostiny

Empírová stavba obdélníkového půdorysu se nachází na římskokatolickém hřbitově v Hnojníku, vedle farního kostela Nanebevzetí Panny Marie, v blízkosti zámku .V této hrobce Beessů , postavené nejspíše až ve 2. polovině 19. století , jsou prvními pohřbenými Josef Johann Nepomuk Beess - bratr Georga III. ( * 9.5.1787, + 27.2.1861 ) a jeho manželka Marie roz. Kasparek ( * 8.9.1809, + 23.1.1887 ).

Koncem 19. století,v roce 1897 proběhly poslední větší stavební úpravy zámecké budovy dostavěním části II. patra. To však již byl majitelem hnojnického panství Georg IV. Beess Chrostin ( * 5.2.1824 , + 14.3.1905 , syn Georga III. ), jenž se oženil se Stefanií roz. Wachtler ( * 12.6. 1830 , + 26.4. 1921 ). Společně měli 5 synů a 2 dcery. Oba jsou taktéž pohřbeni v rodové hrobce, stejně jako všichni jejich synové : Clemens Beess ( * 2.12.1858 , + 25.4.1868 ) , Leopold Beess ( * 19.1.1855 , + 8.11. 1891 ),Georg V. ( * 27.3.1848 , + 7.7. 1930, dědic panství ) , Hans ( v lit. častěji jako Johann Nepomuk, * 6.8. 1853 , + 14.10. 1930 ), Josef ( * 6.10. 1860 , + 5.2.1934 ,dědici panství po bratru Georgu V. ). Poslední pohřbenou v této hrobce je manželka Josefa Beesse, Wilhelmine ( * 2.7. 1865 , + 4.10. 1936).

Jistou pozoruhodností je , že po boku šlechty odpočívá i dlouholetý věrný sluha Beessů z Chrostiny , pan Johann Palla ( * 9.1.1856 , + 26.3. 1928 ).

Pokračovatelem rodové linie a majitelem velkostatku byl po smrti svého strýce Josefa Beesse, Jiří Beess „Georg VI.“, syn Johana Nepomuka a Eleonory roz. Wachtler, který se narodil 15.12. 1880 ve Vídni, kde Beessové měli své „zimní sídlo“ a kam pravidelně na podzim odjížděli. Velkostatkář Jiří Beess byl posledním členem rodu, který na hnojnickém zámku žil. Měl dva sourozence,sestru Marii Ludmilu ,nar.30.3.1882 v Hnojníku, provdanou Thun - Hohenstein a bratra Johanna Evangelistu nar. 7.6.1885. Svobodný pán Jiří Beess se poprvé oženil 6.5.1945 v Hnojníku ( ve svých 64 letech ) s doktorkou stomatologie Marií Štorchovou, nar. 18.5. 1891 v České Lípě.

Beessové a zámek Hnojník po II. světové válce

Po roce 1945 byl Beessům celý majetek konfiskován a 29.8.1946 byl poslední majitel hnojnického panství odtransportován do Německa, (v rámci poválečného odsunu Němců!), kde v roce 1955 zemřel. Správu zámku převzal Místní národní výbor, čímž začala doba úpadku hnojnického zámku i velkostatku. Došlo k přestavbě zámeckých interiérů převážně na kanceláře a byty. Po roce 1948 pak byla zbylá část mobiliáře odvezena do depozitářů hradu Šternberk na Moravě, kde zůstal uložen až do roku 1999 ! Stejný osud potkal i zámeckou knihovnu, jejíž torzo je rozptýleno ve fondech uložených jak na Šternberku, tak především na zámku Potštát. Po druhé světové válce byla na hnojnickém zámku krátký čas uložena i tzv. Scherschnikova knihovna z Těšína, posléze rovněž evakuovaná. V době převozu zámecké knihovny do Šternberka čítala knihovna Beessů asi 750 svazků. V roce 2000 mohli první návštěvníci vystavený mobiliář ze zámku Hnojník obdivovat při prohlídce interiérů hradu Šternberk , ( jedná se o 421 kus vystavený v 5 místnostech ) . O osudu většiny dobového zařízení zámku však nejsou známy přesnější informace, dle svědectví pamětníků byl rozkraden či rozprodán za symbolické částky. Aktem zestátnění končí více jak 200 - letá historie zámku, kdy byl hlavním sídlem hnojnické linie baronského rodu Beessů z Chrostiny.

Posledním „socialistickým vlastník“ - Státní statek n.p. v Hnojníku,využíval zamek ke správním účelům, přičemž. v 1.patře byla zřízena obřadní síň MNV. Během více než 40 let ( do r. 1990 ) vsak byla prováděna jen nejnutnější údržba zámku a jeho okolí a tak docházelo k postupné devastaci. Nejtěžší období ve své historii však prožívá zámek i přilehlý park po roce 1990. Nezájem kompetentních úřadů i časté střídání „majitelů“ v posledních 10 letech zanechaly z dálky viditelné stopy!

Na závěr se zbývá ještě krátce zmínit o jedné významné události v historii zámku i obce Hnojník. Před 71 lety (5.7.1930) navštívil obec prezident Tomáš Garrigue Masaryk, aby na zámku přenocoval. Podle některých pramenů byl Johan Nepomuk Beess ( bratr majitele panství Georga V.) spolužákem T.G.M. během vysokoškolských studií.

Ikdyž nynější stav zámku nevzbuzuje přílišný optimismus, snad se dočká světlejší budoucnosti. Noví majitelé však musejí najít pro zámeckou budovu a okolní park smysluplné využití a dnes již i značný finanční obnos na celkovou rekonstrukci. V opačném případě by i hnojnický zámek, nacházející se v samém centru obce, čekal osud mnoha jiných naprosto zdevastovaných historických objektů, jako např. zámek a bývalý velkostatek v nedaleké Ropici ! Prozatím však i tento empírový zámek zůstává němým svědkem starých časů a pořádků , kdy Beessové z Chrostiny patřili k významným slezským šlechtickým rodům a nesmazatelně se zapsali do dějin Těšínského knížectví.

Zdroj: hnojnik.cz (30.6.2014)

Stavební vývoj zámku

souvislosti se starou obchodní stezkou v Hnojníku snad v 15. století vzniklo zřejmě opevněné šlechtické sídlo. První indicie je z roku 1445, kdy je jmenován Stašek z Hnojníka. V 15. století bylo ještě několik majitelů s tímto přídomkem. V 16. století držel Hnojník Václav Pelhřim z Třanovic, který „...se stal v roce 1565 hejtmanem knížectví těšínského. Není vyloučeno, že mohl usilovat o přestavbu tvrze v Hnojníku, právě kvůli větší reprezentativnosti svého sídla.“ (Pozn. 1) V 17. století vlastnil Hnojník rod Wildau z Lindenwiese. Dr. Grůza z výtahu urbáře obce z roku 1692 soudí, že „Vrchnost se koncem 17. a počátkem 18. století zdržovala v Hnojníku po celý rok, protože vyžadovala služby na jaře i na podzim, v dřevěném hnojnickém kostele dávala pohřbívat své nebožtíky a při bohoslužbách sedávala tam nahoře, na zdobené oratoři.“ (Pozn. 2) Zda se sídlo nacházelo na místě dnešního zámku není zřejmé. Pamětní kniha obce Hnojníku hovoří o blízké budově (staré čp. 88).

Roku 1736 koupil Hnojník Karel Václav Bees z Chrostiny. Existenci šlechtického sídla v Hnojníku také dokládá Wielandova mapa, údajně zaměřená roku 1731. (Pozn. 3) Přesná doba výstavby barokního zámku není známa, bývá vročována do doby po roce 1736, kdy Hnojník získal na dalších více jak 200 let rod Beesů z Chrostiny. Autoři stavebně-historického průzkumu vymezují vznik zámku lety 1736 až 1753. (Pozn. 4) Zámek měl pravděpodobně současnou třítraktovou dispozici s průjezdem a středovou chodbou a je částečně dodnes ve hmotě zámku zachován. Baroknímu zámku jsou připisovány zdi přízemí a patra, rovněž přízemní prostory klenuté klášterními klenbami se zrcadly. Barokního původu jsou rovněž topné komory sklepa, přízemí a patra, které obsluhovaly vždy dvojici kachlových kamen. Na povinnost štípat dříví a přikládat do zámeckých kamen si stěžovali (mimo jiné) roku 1767 poddaní. (Pozn. 5)

Myšlenku, že je základní konstrukce ještě barokní, dokládá situování piana nobile (šlechtického, hlavního patra) do 1. patra (2. NP). Klasicismus upřednostňoval spíše přízemí. Hnojnický zámek má patro zdůrazněno většími okny a výškami stropů. Možná lze baroku připsat mansardovou střechu s vikýři (volskými oky), která je zachycena na nejstarší fotografii zámku.

K velké přestavbě zámku došlo koncem 30. nebo na začátku 40. let 19. století podle projektu architekta Josepha Kornhäusela. To byl známý vídeňský architekt, který byl činný také na území Moravy a Slezska. Zachoval původní barokní dispozici a pravděpodobně právě on její střední část zvýšil a doplnil oběma rizality s iónskými polosloupy a portiky. Navrhnul členění a výzdobu fasády. Některé architektonické prvky se objevují na jiných Kornhäuselových realizacích. Kornhäusel vystavěl taky zajímavé víceramenné schodiště, klenuté plackovými klenbami se štukovými zrcadly. (Pozn. 6) Nad nižšími bočními částmi byla snad ponechána mansardová střecha. Kornhäusel by zřejmě volil jiný typ. Stáří střechy nasvědčuje její brzká výměna za mansardovou s většími vikýřovými okny. (Pozn. 7)

Poslední velkou přestavbou, která dala zámecké budově dnešní podobu, prošel zámek asi v roce 1899. Rozhodnutí o zvýšení bočních částí bylo však učiněno už v roce 1897. Přestavbu zřejmě navrhl a realizoval těšínský architekt Ludwig Kametz. Mansardové střechy byly zbořeny a na jejich místě vzniklo druhé patro. Kametz upravil také atiku vyšší střední části, kde přidal balustrádu. K rizalitu na západním průčelí přidal prosklenou dřevěnou předsíň. Proti původnímu plánu nebyly některé architektonické záměry uskutečněny. Provedeny ale byly interiérové úpravy – např. historizující dveře a vnitřní okna. Této době se připisuje úprava přikládacích komor na spižírny. (Pozn. 8)

Beesové na konci 19. století prodali svá další sídla a to byl zřejmě důvod úprav sídla v Hnojníku. „Přestavěný hnojnický zámek se tak na přelomu 19. a 20. století stal jedinou rezidencí barona Jiřího Beese.“ (Pozn. 9) Velkou událostí pro hnojnický zámek byla návštěva s noclehem československého prezidenta T. G. Masaryka, která se uskutečnila 5. července 1930. (Pozn. 10)

Po roce 1949 byl zámek Beesům zabaven a mobiliář zámku z velké části nakonec deponován na hradě Šternberku, kde je nyní součástí expozice. Zámek sloužil národnímu podniku Československé státní lesy. Došlo k interiérovým úpravám, změně jižního vstupu na termální okno a k novým omítkám. „V roce 1956 byl objekt zámku využit pro kanceláře a byty i jako obřadní síň. V evidenci památkových objektů z roku 1965 je uvedeno, že zámek je nevhodně využíván a část jeho mobiliáře byla odvezena. Již tehdy začaly chátrat omítky a plechová krytina místy vyžadovala opravu.“ (Pozn. 11) V roce 1966 zámek převzal do své správy Státní statek v Hnojníku. (Pozn. 12) V roce 1976 je konstatováno pracovníky památkové péče, že bylo provedeno oplechování a oprava střechy a do zámku údajně nezatéká. Fasáda byla hodnocena jako v havarijním stavu. (Pozn. 13) Nicméně dokončení oprav střechy se přehouplo do 80. let. V roce 1983 se plánovalo dokončení pokrytí střechy měděným plechem a doplnění dalších nezbytných klempířských prvků. (Pozn. 14)

V 90. letech 20. století o zámek usilovala obec, ale nakonec jej získala společnost Silas trade, která jej pak prodala společnosti Fleet Wood. Fleet Wood financovala v roce 2000 vypracování stavebně historického průzkumu (pozn. 15), v souvislosti s plánovanou rekonstrukcí zámku. K rekonstrukci ale nedošlo a spolumajitel firmy Fleet Wood Jörg Debrunner je ve Švýcarsku stíhán, proto se správcem zámku od jara 2004 stal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Tento stav trvá dosud (podzim 2005). Budova pomalu chátrá a provádí se základní zabezpečení objektu. V říjnu 2004 byly ukradeny dokonce vstupní dveře, které byly ihned provizorně nahrazeny jinými. (Pozn. 16) Situace je zatím patová a budova je bez využití. Vedení obce by přitom v zámku rádo vidělo třeba administrativní centrum Sdružení obcí povodí Stonávky nebo expozici muzea Pobeskydí. (Pozn. 17)

Poznámky:

1) AUGUSTINKOVÁ, Lucie-GRŮZA, Antonín. Zámek v Hnojníku. Stavebně-historický průzkum. Státní památkový ústav v Ostravě, duben 2000. Uloženo NPÚ Ostrava. Str. 31.

2) Tamtéž, str. 35.

3) Tamtéž, str. 38.

4) Tamtéž, str. 83.

5) Tamtéž, str. 83.

6) Tamtéž, str. 86.

7) Kdyby se jednalo o Kornhäuselovu, vcelku novou, střechu, spíše by ji jen upravili a nebudovali novou konstrukci. To by opět nasvědčovalo pro barokní původ mansardové střechy na nejstarší fotografii.

8) AUGUSTINKOVÁ, Lucie-GRŮZA, Antonín., c. d., str. 86-87.

9) Tamtéž, str. 47.

10) PETEREK, Tomáš. Beessové z Chrostiny a jejich rodové sídlo ve 20. století. In Těšínsko, č. 3, roč. XLIV (2001), str. 26.

11) AUGUSTINKOVÁ, Lucie-GRŮZA, Antonín., c. d., str. 87.

12) HAVLÍČEK, Bedřich. Zámek v Hnojníku. In Těšínsko, č. 1, 1990.

13) Zápis o výsledku jednání a prohlídky zámku v Hnojníku, v Tošanovicích a Ropici dne 13. 10. 1976. Dopisová dokumentace NPÚ Ostrava.

14) Zápis z jednání ve věci stavu památkových objektů ve správě Státního statku v Hnojníku dne 19. 10. 1983. Dopisová dokumentace NPÚ Ostrava.

15) AUGUSTINKOVÁ, Lucie-GRŮZA, Antonín., c. d.

16) CHOLEWA, Marek. Správou chátrajícího zámku v Hnojníku byl pověřen stát. Moravskoslezský deník, 26. října 2004.

17) NOHEJL, Vlastimil. Chlouba Hnojníku pomalu chátrá. Mladá fronta Dnes, 7. 3. 2005.

WEISSBROD, Marek. Zanikající zámky Moravskoslezského kraje. Doprovodný text ke studijní výstavě Zanikající zámky Moravskoslezského kraje, která v Muzeu Beskyd proběhla od 7. 11. 2005 do 8. 1. 2006. Frýdek-Místek: Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková o.

Popis zámku Hnojník

Zámek je umístěn na mírném návrší uprostřed obce. Je obklopen přírodně krajinářským parkem z 1. pol. 19. století, ve kterém se nacházela sochařská výzdoba. Zámek je obdélná dvoupatrová budova s plochou střechou, která je svými delšími stranami natočena k jihu a severu a svými kratšími k západu a východu. Na všech čtyřech fasádách zámku je v přízemí plochá bosáž, která je od patra oddělena kordonovou (mezipatrovou) římsou. První a druhé patro jsou odděleny kordonovou římsou dvojitou, s výjimkou severního a jižního rizalitu, které člení sloupy vysokého řádu.

Nejreprezentativnější je jižní průčelí, obracející se do parku, které člení rizalit s pěti okenními osami. V prvním a druhém patře rizalit zdůrazňuje vysoký řád tvořený iónskými polosloupy, které nesou kladí tvořené mohutnou korunní římsou. Boční strany mají vždy po dvou okenních osách a vedle oken druhého patra jsou vloženy obdélné rámy. Středem rizalitu prochází průjezd, který je dnes dodatečně ukončen termálním oknem. Nad ním je portikus nesený čtyřmi litinovými sloupy s litinovým zábradlím. Úzká okna flankují vstup na portikus s prosklenými vstupními dveřmi s půlkruhovým nadsvětlíkem. Okna prvního patra rizalitu jsou doplněna suprafenestrou s rostlinným dekorem s maskaronem umístěným v medailonu a nadokenní římsou nesenou konzolami. V 2. patře je nad průjezdem termální okno. Rizalit je nahoře ukončen atikou s balustrádou.

Severní průčelí je rovněž osově souměrné. Ve středu je umístěn jednoosý rizalit se vstupem v přízemí a s portikem, který nesou dva litinové sloupy, s litinovým zábradlím. Rizalit v přízemí je završený atikou. Jeho první a druhé patro je zdůrazněno jedním párem iónských polosloupů. Okna rizalitu jsou řešeny stejně jako na jižním průčelí - vstup na portikus s okny po stranách, ukončený půlkruhovým nadsvětlíkem - a termální okno ve druhém patře. Obě boční části mají vždy tři okenní osy. První okno přízemí na západ od vstupu je trojdílné. Okna prvního patra mají suprafenestru, tentokrát s jednoduchým kruhovým medailónkem. Mezi okny druhého patra jsou obdélné štukové rámy.

Západní průčelí má celkem 4 okenní osy, z toho dvě prostřední patří rizalitu, ke kterému je přistavěna dřevěná prosklená veranda. Některá okna tohoto průčelí jsou zazděná.

Poslední – východní průčelí je členěno pěti okenními osami. Z toho druhé okenní osy od jihu jsou zazděné a druhé okenní osy od severu jsou zmenšeny na čtvrtinový rozměr. Ve středu průčelí v přízemí je místo okna boční vstup s prosklenými dveřmi a segmentovým nadsvětlíkem.

Dispozice přízemí je třítraktová, určena původním průjezdem (dnes díky příčce a změně jižního vjezdu na termální okno je jeho původní funkce trochu narušena a průjezd se proměnil v chodbu a místnost) a příčně na něj umístěnou středovou chodbou, která je klenuta valenou klenbou. Původní průjezd (dnes dělený) má stlačenou valenou klenbu s pěti páry styčných lunetových výsečí a jedním párem lunet nestyčných. Na východě u severního vjezdu je umístěno tříramenné otevřené schodiště, klenuté plackovými klenbami se štukovými zrcadly, shora osvětlované lucernou na střeše. Až na severovýchodní místnost, která má valenou klenbu se dvěma páry pětibokých lunetových výsečí, jsou všechny ostatní místnosti přízemí klenuty klášterní klenbou. Jsou dochované některé původní dveře, v barvě lomené bílé a slonové kosti.

Východní část zámku je podsklepena. Jsou to tři větší prostory klenuté valeně vždy se dvěma páry nestyčných pětibokých lunetových výsečí a jedna menší, dvakrát zalomená místnost pod hlavním schodištěm klenutá stlačenou plackovou klenbou. Komunikaci mezi místnostmi zajišťuje valeně klenutá chodba, která na východě ústí ven.

Dispozice prvního patra (II. NP) odpovídá rozložení místností v přízemí. Patro bývalo hlavním šlechtickým podlažím, jak dokládá jeho větší výška a rozměr oken, který je větší než v přízemí a druhém patře. Některé místnosti jsou dnes dodatečně rozdělené příčkami. Všechny místnosti jsou plochostropé, stropy jsou většinou opatřeny fabionem. Stejně jako v přízemí i tady se dochovaly některé původní dveře a ve východní chodbě dokonce historizující vestavěná skříň. Druhé patro (III. NP) je opět stejné dispozice, jako pod ním ležící patra. Rovněž je plochostropé, v rohových místnostech je viditelná konstrukce s hranolovým pilířkem.

Zdroj: hnojnik.cz (30.6.2014)