Historie obce Bořislav, politický okres Teplice
Staroslovanská obec v kopcovitém
dramatickém území, položená v úbočí, které jí dává výraznou dominantní polohu, umocněnou
barokním kostelem, který je se svou mohutnou zvonicí výrazným pohledovým bodem
hlavní komunikace E 55 z Teplic do Lovosic. Obec 10 km jihovýchodně od Teplic.
První písemná památka je o obci z roku 1169 , kdy král Vladislav II. daroval
obec spolu s Hrbovicemi řádů Johanitů.Jako státem chráněná památka je v obci
zapsána budova fary, kostel, brána v kostelní zdi, kříž na návsi a sloup s
Pietou.
Prvé historické zmínky o Bořislavi pochází již z 12.
století, kdy je ves jmenována v darovací listině z roku 1169 Vladislava II.,
který Bořislav a Hrbovice věnoval Řádu Johanitů. V
roce 1185 dal kníže Fridrich johanitům výměnou za obě vesnice řadu opuštěných
vsí kolem Žatce, avšak již rok nato se rozhodl opět Bořislav Řádu Johanitů
vrátit. Později, neznámo kdy, se Bořislav stala majetkem teplického kláštera. V
15. století patřila ves již Vřesovcům, při dělení vřesovického
rodinného majetku v r. 1468 připadla totiž Bořislav a další čtyři vsi Janu Ilburgovi z Vřesovic. V r. 1568 se Bořislav společně s Bílkou a Kvítkovem dostala do držení dvorského maršálka
Kašpara z Victumu a od tohoto roku byla součástí
teplického panství.
Bořislav byla farností již v polovině 14. století, v r. 1352 odváděl bořislavský farář 6 grošů papežských desátků. Bořislav
patřila tehdy do děkanátu ústeckého. Původní farní kostel sv. Kateřiny byl v r.
1717 zcela přestavěn. Před r. 1621 byla farnost 30 let spravována luteriánskými duchovními, poté faráři z Řehlovic a teprve
od r. 1661 byla zdejší fara znovu obsazena katolickými duchovními.
V 16. století měla Bořislav celkem 15 usedlostí, po 30-ti
leté válce měla 13 usedlostí - “stavení nedobrý” - jak uvádí Berní rula.
Pěstovalo se zde především žito, na pastvinách dobytek, po mezích bylo zasázeno
ovocné stromoví. Do 2. poloviny 17. století byla Bořislav česká, do r. 1661 zde
byly vedeny české matriky. Teprve obdobím rekatolizace byla poněmčena.
Dle tereziánského katastru zde k r. 1757 bylo 14 hospodářů. bylo
obhospodařováno celkem 628 strychů polí, 11,75 strychu bylo lad 43,75 strychu
pastvin a luk a 72,75 strychu lesů. Na 8,5 strychu se pěstoval chmel. Ve fasi se uvádí 1 pastýř a 1 hostinský. Koncem století (v r.
1787), měla ves již 31 domů. 31. července 1784 jí postihl velký požár, kterým
bylo zničeno 24 domů a 4 stodoly.
V Bořislavi se setkávala tzv. srbská stezka vedoucí z
Míšně přes Drážďany, Habartice, Chlumec, Vyklice a
Řehlovice s teplickou cestou. Obě pak společně pokračovaly přes Paškapolské sedlo na Lovosice. V roce 1806 byly v tomto
společném úseku nahrazeny nově budovanou státní silnicí Teplice - Lovosice.
Za napoleonských válek byla Bořislav v roce 1813 postižena průchodem ruských a
rakouských vojsk. Dne 20. srpna 1813 procházela Bořislaví
ruská vojska a část se jich ubytovala ve vsi.Od
obou armád utrpěla ves značné škody, vojáci rekvírovali potraviny, píci, povozy
a potahy. Škody byly velké i na polích, na kterých vojáci tábořili. Vojáky bylo
do obce zavlečeno i horečnaté onemocnění, na které zemřelo
83 osob z 276 nemocných.
Ve 30. letech 19. století měla již Bořislav 199 obyvatel,
38 domů, kostel sv. Kateřiny opravený r. 1820 nákladem knížete Jana Claryho-Aldringena a školu. Také nová škola byla postavena
r. 1825 nákladem Jana Claryho-Aldringena. Nová školní
budova stála při státní silnici proti katolickému kostelu. Stará škola byla
“ubohá chloupka na návsi uprostřed staré vesnice”,
jak psal Teplitz-Schonau Anzeiger
z r. 1936. Ve vsi byla dále podle Sommrova Popisu království českého 1 hospoda,
podkovářství a myslivna. Poblíž vsi se nalézal hnědouhelný důl, který v r. 1815
koupilo lovosické panství od panství teplického. Bořislav byla vždy obcí zamědělskou, vždy se zde pěstoval chmel a ovoce.
Také v 19. století pokračovala Bořislav v této tradici, v pěstování chmele a
zimního ovoce. Obyvatelé se zabývali hlavně zemědělstvím. Vítaným vedlejším
zdrojem obživy byla doprava turistů na vrchol Milešovky. České středohoří a
výhled z Milešovky uchvátil i slavného německého přirodovědce
Alexandra von Humboldta, který rozhled z Milešovky označil za jeden z
nejkrásnějších v Evropě. Výstup na Milešovku lákal především teplické lázeňské
hosty, kteří do Bořislavi přijížděli
v kočárech.
Odtud se vydávali na vrchol za doprovodu místních
průvodců pěšky, na jízdních oslech nebo se nechávali nosit v nosítkách. Doprava
v nosítkách začala okolo r. 1830 a provozovali ji bořislavští
a bílští občané. Aby lázeňští hosté nebyli šizeni na
taxách za odnos, přinutil teplický vrchnostenský úřad nosiče, aby utvořili
společnost nosičů s pevnými taxami a instrukcemi. Nosiči se však nechtěli
vrchnosti podřídit a tak vynikl dlouho trvající spor, který řešil krajský úřad
v Litoměřicích i Pražské gubernium. Ve 40. letech měla Bořislav již 40 domů a
232 obyvatel německé národnosti. Do r. 1868 tvořila Bořislav s obcemi Žalany, Starosedly a Bílka jednu politickou obec. V roce 1868 bylo
stanoveno, že politická obec Bořislav, německy Boreslau,
se rozpadá na Bořislav a Bílku a na politickou obec Žalany s osadami Starosedly a Lelov. Bořislav patřila od počátku novodobé správy do teplického okresu.
Vývoj obce ve 2. polovině 19. století probíhal klidně.
Průmyslový rozmach se této vysoko ve Středohoří položené vesnice nikterak
nedotkl. Odráží se to i na pomalém vzestupu počtu obyvatel. V r. 1872 zde žilo
375 obyvatel v 52 domech, v r. 1885 321 obyvatel v 53 domech. V obci byla dvoutřídní
škola, kterou například v r. 1872 navštěvovalo 75 hochů a 52 dívek. Celkem 127
žáků do ní docházelo z Bílky, Žalan, Lelova a Starosedel. Poštovní
úřad byl v Žalanech.
V obci byla četnická stanice, obchod a svou praxi zde
měl lékař. Jediným průmyslovým podnikem byla cihelna Josefa Gráfa, později ing.
Svobody. Nejbližší železniční stanice byla ve Rtyni. V 80. letech zde měl svou
živnost kovář, krejčí, truhlář a 2 obuvníci. Byly zde dva hostince - “Gasthaus zu Boreslau”
Fr. Langera a “Gasthaus zum
Rosengarten” A. Zimmlera,
výčep vína a kořalky. Počátkem 20. století zde byly
již hostince tři.
Silné bylo v Bořislavi hnutí “Pryč od Říma”, z jehož
popudu byl zde 30. 8. 1903 slavnostně otevřen nově
postavený evangelický kostel. V r. 1925 byl zrušen hřbitov okolo farního
kostela. Již od r. 1903 se pohřbívalo na novém hřbitově. Obec byla napojena na
vodovodní síť a vydatné prameny umožnily rozšíření vodovodu v r. 1934. Elektrifikace obce byla provedena v r. 1927.
Lesy okolo Bořislavi byly těžce postiženy
ve 20. letech mniškovou kalamitou.
V obci existovala řada spolků, nejvíce členů měl spolek dobrovolných hasičů,
založený v r. 1878 (30 členů), dále zde byl spolek Donar,
Ovocnářský a pěstitelský spolek, místní skupina Svazu Němců v Čechách a jiné
německé spolky. České spolky zde nebyly.
Do stavby Teplicko-lovosické dráhy v r. 1879 měla
Bořislav pouhých 53 domů. Teprve po vybudování železnice se začala rychle
rozvíjet výstavba. V blízkosti železniční zastávky vznikla nová vilová čtvrť.
Zdroj: www.krasnecesko.cz
(20.9.2012)