Historie obce Fukov, bývalý politický okres Šluknov

Historie obce

Fukov, bývalý politický okres Šluknov

Fukov, bývalá obec ležící přímo na saské hranici ve Šluknovském výběžku, měla před druhou světovou válkou 143 domů a 739 obyvatel. Její založení nelze přesně určit. Je pouze známo, že pochází z rybářské osady, neboť rybníků bylo v okolí několik. Historie obce sahala až do 15. století, kdy byla v držení saských vévodů, což je doloženo v písemnostech z roku 1474. V roce 1531 dostává hejtman Antonín Uechtritz Fukov darem od Schleinitze. Po jeho smrti roku 1555 se stává dalším majitelem obce jeho syn Abraham. V roce 1630 prodává Abraham II. Fukov hraběti Wolfovi z Mannsfeldu. Později vlastní obec Antonín z Brummera, po jehož smrti roku 1682 prodali dědici ves za 7 650 žoků v hotovosti Filipu Zikmundovi z Dittrichsteinu. Od této doby náležela obec šluknovskému panství. I Fukov byl v době reformace protestantský a po třicetileté válce se dlouho nedařilo obec rekatolizovat, neboť i sousední saské obce Opach a Taubenheim zůstaly nadále protestantské. Rekatolizace se podařilo až za použití přísných opatření v roce 1697.

Stavbou kostela sv. Václava ve Fukově byl pověřen děčínský stavitel Kresch a chrám byl vysvěcen roku 1788. Pěkný dar tehdy věnovalo město Litoměřice, a to tři zvony a varhany. Na největším zvonu byl tento český nápis:

LEHTA PANE SLIT GEST ZWON TENTO KE CTY A CHWALE PANV WSSE MOHAVCIMV OD ZWONARE MATAVSSE V MIESTIE RAVDNICV ZA RYCHTARZE PAWLA KOTRAVTA A STARSSYCH WACLAW CZVRDA MARTIN MARESSKA MATAVSS SWACZINY BLAZIEG KERVLIK WONDRZEY WLACHOWYCZ WIT PITANEK (Léta Páně 1594 slit je tento zvon, ke cti a chvále panu všemohoucímu od zvonaře Matouše ve městě Roudnice, za rychtáře Pavla Kotrauta a starších Václava Čurdy, Martina Mareška, Matouše Svačiny, Blažeje Kerulika, Ondřeje Vlachoviče, Víta Pitanka).
Nápis na opačné straně zněl: PANI KATERZINA SVACZINOVA (Paní Kateřina Svačinová).

V září roku 1813 tábořilo ve Fukově 60.000 ruských vojáků pod velením generála Langerona, kteří pronásledovali Napoleonova vojska.

Dvakrát se uvažovalo o přičlenění Fukova k Německu - poprvé v roce 1848, podruhé v roce 1919. Zdejší obyvatelé se však v obou případech v referendu vyjádřili pro zachování obce v Čechách. Do roku 1945 zde byla dvoutřídní obecní škola, kostel sv. Václava s farou, pošta, celnice a před rokem 1938 se zdejší obyvatelé sdružovali v osmi zájmových spolcích. Existovalo zde 58 živností, dvě desítky obchodů, pět hostinců. Část obyvatel byla zaměstnána při těžbě kamene, který se tu též zpracovával. Po roce 1945, kdy bylo místní německé obyvatelstvo násilně vystěhováno, nastal úpadek obce. Zánik místního národního výboru v roce 1950 a násilné uzavření hranic s Německem urychlilo naprostou devastaci obce. Když se pak v padesátých létech zaváděla ostraha státních hranic podle sovětského vzoru, nebylo pro Fukov už místo. Na podzim roku 1960 došlo k odstřelu zbylých domů ve Fukově, který skončil 23. září 1960 ve 20 hodin odstřelem školy a kostela. Obec Fukov tak definitivně zmizela z mapy Evropy.

Článek převzat z Jiříkovských novin č. 8/2000, autor: Rudolf Tilke

Ves je prvně zmiňována 1474, kdy byla v držení saských vévodů, od roku 1682 je součástí šluknovského panství. Fukov byl obklopen územím Saska, jen jižní část hraničila s Čechami. Okolní vesnice byly Oppach, Sprember, Taubenheim, a český Harrachstal. Obec sama byla rozdělena na Starý a Nový Fukov. Do Šluknova to bylo 5 kilometrů.

Od 1.května 1875 vedla přes Fukov železnice Drážďany-Žitava, ale ve Fukově zastávka zřízena nebyla.

Obyvatelé Fukova mohli najít zaměstnání v kamenolomu nebo ve šluknovské přádelně a tkalcovně. Kromě toho se ve Fukově nacházela tkalcovská dílna a několik bělíren. Největším závodem byla brusírna kamenů Františka Michalíčka. Vyráběli se zde náhrobní desky, kříže a pomníky. Ke každému domu patřila zemědělsky využívaná dílny, ale žádné mechanické stroje se nepoužívali.

Nakupovalo se v Sasku, ale muselo se platit clo, a samozřejmě také ve Šluknově. Neoficiálně se platilo dvěma měnami: říšskou markou a českou korunou (1RM=8 Kč)

Ve Fukově fungovalo 5 hostinců. V Novém Fukově se nacházel hostinec „Zum Hopfenberg“ a „Zur deutschen Grenze“, ve Starém Fukově „Zlatá hvězda“, „Zum Kretscham“ a „Vereinhaus“. V každém hostinci se každoročně konala zabíjačka. V sobotu na Cecílii (22.11.) se ve „Vereinhaus“ konal cecilský bál, na to v neděli se v „Hopfenbergu“ konala poslední zábava před Vánoci. V „Hopfenbergu“ se také každoročně konal koncert pěveckého spolku Harmonie. Kdo se chtěl bavit jinak, mohl vyrazit na výlet do Saska nebo do Čech. Kromě toho byla možnost zajít do kina v Neusalza nebo do divadla v Žitavě. Velká jubilea byla v roce 1871 (jubileum požárníků), v roce 1874 slavila fukovská škola a v roce 1887 došlo k udělení praporu křesťanskoněmeckému sportovnímu spolku. Ve Fukově existovalo 6 spolků: Spolek veteránů, Katolický spolek, Spolek dobrovolných požárníků, pracovněsportovní spolek, Jahnův sportovní spolek, německý kulturní spolek.

Farní kostel Fukov byl protestantský a všechny vesnice kolem také. V roce 1697 zde zvítězila rekatolizace a Fukov byl připojen ke šluknovské farnosti. V r.1784 začaly stavební práce na farním kostele pod vedením stavebního mistra Kreše z Čech. V r.1788 byla dokončena stavba hlavní lodě, kostel byl zasvěcen sv. Václavu. A ve Fukově byl založen hřbitov. V r.1823 byla na střeše kostela vztyčena zvonička a v r.1864 dostal kostel svou vlastní věž. V r.1881 byla na hřbitově založena křížová cesta. V r.1885 dostal Fukov varhany od Heinricha Schiffnera z České Lípy a v tom samém roce namaloval Johan Birnbaum obraz pro hlavní oltář. Kromě hlavního oltáře stály v kostela ještě dva vedlejší oltáře a obraz sv. Václava od malíře Antonína Václava z Reichenau. Inventář kostela byl věnován blízkými vesnicemi. Za války byly všechny zvony zničeny. Prý se ale údajně největší zvon nachází v kostele v Rumburku. Rok co rok se před oltářem vystavovaly jesličky, většina figurek byla zhotovena textilníkem Kunzem.

Škola – kolem r.1760 byla fukovská škola v dřevěném domku zrušena z důvodu nedostatku učitelů, a vyučovalo se v soukromých domech. Do r.1884 se vyučovalo v obytném domě č.p.24. Od roku 1885 byly ve škole 2 třídy, což si vyžádalo stavbu pořádné školy. V r.1886 byla škola vystavěna a spodní část byla používána jako tělocvična. V roce 1933 existovaly už tři třídy. První třída se sestávala z dnešní 1.-3.tř.. Druhá třída znamenala naší 4. a 5.tř. a závěrečná třída byla naše 6.,7.,8.tř. České vyučování bylo v těchto letech přerušeno. V r.1934 bylo bouřlivě oslavováno padesátileté výročí školy. Škola byla v roce 1960 stržena spolu s kostelem .

Dvakrát se uvažovalo o přičlenění Fukova k Německu – poprvé v roce 1848, podruhé v roce 1919. Zdejší obyvatelé se však v obou případech v referendu vyjádřili pro zachování obce v Čechách.

Před druhou světovou válkou měl Fukov 143 domů a 736 obyvatel, kostel, školu, poštovní úřad a minimálně pět hostinců. Po roce 1945 byla vyhnána převážně většina původního německého obyvatelstva (v roce 1950 zde žilo 87 obyvatel, částečně dosídlenců). V roce 1956 byl Fukov znovu vysídlen – mělo dojít k jeho odstoupení Německu výměnou za oblast v okolí Studánky. K dohodě nakonec nedošlo, ves však byla stejně v následujících letech zlikvidována, protože „komplikovala ostrahu hranic“. Jako poslední dvě budovy obce byly vyhozeny do povětří 23. září 1960 po 8. hodině večerní škola a kostel. Poté obec v podstatě zanikla.

Zdroj: sluknov.cz (30.10.2014)