Kód CZ 14937 Sovinec
(Eulenberg) Kostel sv.Augustina
2) Na předhradí,
1842-5, věž z pův.opevnění hradu. V letech
1844–1845 byla část hradu zbourána a na jejím místě v JV části areálu byl
postaven pozdně empírový filiální kostel sv. Augustina. Původní osmiboká věž,
postavená za třicetileté války k ochraně hlavní brány, byla přestavěna na věž
kostela. Socha sv.Jana
Nepomuckého C) U kostela Kamenný kříž C) U kostela Památník padlým C) … Hrad 2) C) Před 2.čtvrtina 14.stol., 1945 vyhořel, po 1990 romanticky
obnovován, byl postaven před rokem 1332 na skalnatém ostrohu nad
stejnojmenným městečkem bratry Vokem a Pavlem ze Sovince. Ti měli předtím v
držení a sídlo na hradě Mutkov u Húzové jako manové olomouckého biskupství. První písemná
zmínka pochází z 18. července roku 1332, kdy se uvádí Pavel ze Sovince. Páni ze Sovince byli starým českým rodem z domácí moravské
čeledi Hrutoviců (podle právní knihy Ctibora Tovačovského z Cimburka
náleželi páni ze Sovince mezi 15 starobylých moravských panských rodů, jako
byli Boskovicové, Cimburkové
či Pernštejnové). Za moravských markraběcích válek
mezi markrabaty Joštem a Prokopem na sklonku 14. století držel hrad Pavlík ze
Sovince, který měl 11 potomků. Po majetkových třenicích získali hrad bratři
Petr, Pavel, Aleš a Vok ze Sovince. Po smrti Vokova syna Jaroslava ze Sovince se panství dostalo do
rukou poručníka Jana Heralta
z Kunštátu a v roce 1490 je zpět pro rod získal Jan
II. Pňovický ze Sovince z
pňovické větve rodu. Sovinecké zboží tehdy tvořil
rozsáhlý komplex území rozprostírající se z roviny Hornomoravského úvalu až
po Moravici na úpatí Hrubého Jeseníku. Syn Voka Pňovického
ze Sovince Ješek Pňovický ze Sovince zdědil v
roce 1531 panství značně zadlužené a byl nucen hrad Sovinec před rokem 1545
prodat jednomu z nejbohatších moravských pánů, Kryštofovi z Boskovic a
Třebové. Kryštofův vnuk Jan před svou smrtí prodal sovinecké panství v roce
1578 Vavřinci Ederovi ze Štiavnice - zástavnímu držiteli sousedního rabštejnského
panství. Vavřincova jediná dědička dcera Anna si vzala po otcově smrti (asi
roce 1592) za manžela Jana staršího Kobylku z Kobylího, kterého sňatek s
bohatou Ederovnou přivedl mezi nejbohatší moravské
rody. Jako horlivý evangelík se stal jedním z 30 moravských direktorů, jimž
byla za stavovského povstání z let 1618-1620 svěřena správa země. Po Bílé
hoře byl proto nucen roku 1623 prodat Sovinec hluboko pod cenou řádu
německých rytířů a žil pak ve Šternberku a Olomouci. S Kobylkou zmizel ze
sovineckých hradních prostor i český jazyk. Za vlády Řádu německých rytířů byl hrad poznamenán třicetiletou
válkou a v roce 1626 hrad opatřený pouze malou posádkou padl do rukou
dánských Mansfeldových vojsk. Řádový místodržitel Jiří Vilém z Elkershausenu padl do zajetí a hrad i okolí byly
vypleněny. Po návratu Jiřího Viléma ze zajetí a provedených přestavbách
byla posádka doplněna na asi 600 dobře vycvičených a vyzbrojených vojáků. V
létě roku 1642, kdy Švédové pod vedením maršála Lennarta
Torstensona vtrhli na Moravu a postupně dobyli a
zpustošili Olomouc, Uničov, Bruntál a Mírov. Po třítýdenním obléhání Sovince
podepsal 6. října 1643 řádový místodržitel Augustin Oswald z Liechtensteina
kapitulaci. Dobytím byl osud Sovince do konce války zpečetěn, protože po
odchodu jej Švédové zanechali ve zuboženém stavu. Řád hrad Sovinec po
třicetileté válce opravil a obnovil zničené opevnění, když však v 80. letech
17. století bylo definitivně zažehnáno „turecké nebezpečí“, Sovinec úlohu
pevnosti dohrál. V 18. století se správa statků Řádu začala soustřeďovat v Bruntálu
a na nákladných opravách hradu již neměl Řád zájem. Po úderu blesku v roce
1784 požár poškodil hlásku a přilehlé objekty. Opravy byly provedeny jen v
nejnutnějším rozsahu. Teprve v roce 1837 dal velmistr řádu arcivévoda
Maxmilián Josef Sovinec opravit a zřídil zde Řádový chlapecký seminář. Od
roku 1867 zde působila lesnická škola (přestěhovaná koncem 19. století do
Hranic). Kolem roku 1903 dal velmistr řádu arcivévoda Evžen hrad uvnitř
opravit a jednoduše vyzdobit. Poté sloužil jako letní sídlo Řádu. Bylo zde
řádové muzeum, s převážně vojenskými sbírkami, lapidáriem a knihovnou (měla
téměř 20 000 svazků). Za okupace byl hrad zkonfiskován nacisty a z hradu se
stalo vězení pod správou speciální jednotky SS. V prvních dnech po osvobození
roku 1945 hrad z blíže nezjištěných příčin vyhořel. V místě se vypráví, že
byl hrad zapálen oslavující sovětskou armádou. Hrad ovšem mohl v té době
zapálit kdokoliv, třeba i ustupující němečtí vojáci. V roce 1960 převzal hrad do správy Vlastivědný ústav v Bruntále,
který zde započal s obnovou zřícených konstrukcí, stavebními opravami a
restaurátorskými prac |
Panství Politický i soudní
okres Rýmařov 1961 Okres Bruntál Část Jiříkova 2003 Pověřený městský úřad Historie obce
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1353
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon
obcí v republice čsl, 1927 2) Karel Kuča, Atlas památek, 2004 C) cs.wikipedia.org (15.12.2015) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 15.12.2015 Předchozí editace: 13.5.2011 |