Kód CZ
18409
Vykmanov
(Weigensdorf)
Osada: Mýtinka Vápenka Dolní, založil v roce 1879 velkoobchodník ze Žatce
a poslanec českého zemského sněmu Karel Bernardin. Vápenka Horní |
Panství Politický okres
Přísečnice, s.o.Přísečnice 1961 Okres Chomutov 2003 Pověřený městský úřad část Perštejna Historie
obce
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927 C) cs.wikipedie.org (18.6.2012) D) Medenec.cz (18.6.2012) E) Zanikleobce.cz (18.6.2012) |
||||||||||||||||||||||||||||||
Kód CZ
10147
Mýtinka (Rödling) |
Historie
osady
Území
dnešní mítinky, dříve nazývané Rődling, původně patřilo k panství Horní Hrad
- Nebesa. S ním bylo spojeno až do 30. let 16. století. V té době bylo
panství pod správou Šliků, kteří roku 1532 získali od Ferdinanda I. zástavní
právo na statek Vintířov, ke kterému Rődling pro jeho výbornou zalesněnost a
tedy i možnost zásobovat statek dřevem, připojili. Později v tomto lese, nebo
pod ním, vznikla osada. Kdy přesně to bylo, nám je dodnes zahaleno tajemstvím,
první záznamy o osadě Rődling však pochází z roku 1617. Název osada získala
od jména lesa, ten byl pravděpodobně odvozen od jména Reutling, což znamenalo
malou kopaninu, vymýcenou plochu, mýtinku. Na počátku 17.
století Mýtinka patřila po duchovní stránce k Boči. V tomto období ještě
nejspíš nebyla příliš souvisle osídlena. I zde probíhala intenzívní důlní
činnost a to především na kopci, Němci nazývaném Kalkberg, ležícím asi půl
kilometru od osady. Bylo zde v provozu bezpočet šachet a štol, používaných k
těžbě železné rudy a magnetitu. Třicetiletá válka zdejší těžbu zastavila,
obnovena byla až v polovině 18. století. V roce 1797
byly Mýtinka a Vykmanov přifařeny k Perštejnu, školou byly zařazeny k Horní
Halži a to i přesto, že Vykmanov tenkrát již školu měl. Na počátku 19.
století byl na území Mýtinky otevřen vápencový lom. Vápenec byl nejprve lámán
v tzv. starém lomu (nad pozdějším lomem) a až do roku 1860 byl pálen
primitivním způsobem v zemi. V roce 1859 ale vápenku pronajal tehdejší
majitel Mýtinky kníže Windischgrätz Josefu Weinertovi a ten zde ihned
vybudoval modernější pec. V roce 1864 pak vše koupil J. Scharr, který
současně koupil také dům č.p. 12 a získal na něj právo výčepu. Vedle něj
ještě postavil kovárnu a koksovou pec, zařízenou na občasný provoz. V roce
1860 byly pánem z Riese - Stallburgu v revíru Mýtinky obnoveny některé staré
šachty, krátce na to byl ale provoz opět zastaven. Když se v
roce 1850 obce staly samostatnými správními jednotkami, i Mýtinka byla na
krátkou dobu obcí. Již v roce 1868 byla ale osadou Měděnec, od r. 1879 do r.
1949 patřila k Vykmanovu a nakonec opět k Měděnci. V roce 1873
Mýtinku i s vápenkou koupili klášterečtí Thunové. Ti pak vápenku pronajali
opět J. Weinertovi. Ten zde pak pálil až do konce roku 1892. Když byla
postavena nová silnice z Perštejna přes Vykmanov a Mýtinku do Horní Halže,
nechal Weinert starou horní pec strhnout a v roce 1880 postavil novou, větší
pec, díky čemuž výnosy vápenky začaly stoupat. Po Weinertovi vápenku dva a
půl roku provozovala přísečnická společnost a po ní klášterecké panství.
Vápenec se z Mýtinky dodával také do nově postavených pecí u perštejnského
nádraží a v Lužném. Dne 29. 5.
1905 Mýtinku postihl požár. Shořel při něm hostinec a koksová pec s kovárnou
při něm utrpěly natolik vážné škody, že musely být strženy. Hostinec byl hned
v příštím roce znovu postaven, koksová pec již ale obnovena nebyla. Velká pec
však byla v provozu až do 20. let 20. století. Správa vápenky byla ve Vykmanově.
Podmínky k
rozsáhlejšímu zemědělství v Mýtince nikdy nebyly. Muži zde proto pracovali
jako lesní dělníci, v lomu a ve vápence, část jich také pracovala na stavbách
mimo vesnici. Ženy se věnovaly paličkování krajek a šití pozamentů. Když byl
ukončen provoz ve vápence, pokračovalo se ještě v pracích v lomu. Dolomit se
odsud odvážel do vysokých pecí v Kladně a částečně byl pálen také v peci
pálenky v Lužném. Ve 20. letech byl zdejší hostinec zrušen a přeměněn na
thunskou hájovnu. Stejně jako
všechny vsi v okolí také Mýtinka byla po odsunu německého obyvatelstva po
válce téměř vylidněná. Dnes je zde kromě dvanácti rekreačních objektů pouze
jeden trvale obydlený dům. Mýtinka si však dál uchovává ráz malé krušnohorské
vísky. |
||||||||||||||||||||||||||||||
Stav:
2 - 1 - 0 |
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 18.6.2012 |