Kód CZ 13233
[Přísečnice]
(Pressnitz) [Kostel Nanebevzetí P.Marie] Zdroj B) 1583 ve stylu pozdní gotiky,
pův.luteránský, 1767 barokně upraven
[Fara] Zdroj B) 2. ½ 18.stol.pozdně barokní
patrová
[Kostel sv.Mikuláše] Zdroj B) hřbitovní, gotický, 15.stol. krovy a
stropy se zřítily po roce 1945, kostel zbořen 1963
[Mariánský sloup] Zdroj B)
1699, na náměstí, přemístěna do
prostoru mezi vchod do zámeckého parku a ke kostelu v Klášterci nad Ohří
[Sloup Nejsv.Trojice] Zdroj B)
1714, u kostela P.Marie, přemístěna
před východní stranu farního kostela ve Vejprtech
[Pieta] Zdroj B)
1726, u hřbitovního kostela, přemístěna
na vejprtský hřbitov [Socha sv.Floriána] Zdroj B)
u zámeckého parku, 1723, barokní,
přemístěna na jihozápadní stranu farního kostela ve Vejprtech, do zákoutí při
věži
Socha Marie Svatohorské Zdroj C) z roku 1735, která stála proti hřbitovu, přemístěna na západní
stranu nové přeložky silnice u vodní nádrže Přísečnice, nedaleko původního
umístění
Železný kříž Zdroj B) u tzv. švédské lípy při silnici na Kovářskou vztyčený na počest
Boží Adamem Nennelem a jeho ženou v roce 1710, obnovený v r. 1996
Znak rodů Bocků a Pollacků Zdroj B) na hřbitovním kostele sv.Mikuláše,
dnes v Oblastním muzeu v Chomutově, 1772
Znak rodu von Bock a Auer Zdroj B) z r.1694, původně v kostele
sv.Mikuláše v Přísečnici, dnes v Oblastním muzeu v Chomutově
Znak rodu von Bock a Kemp Zdroj B) z r.1739, původně v kostele sv.Mikuláše,
dnes v Oblastním muzeu v Chomutově
[Pamětní deska B.Hasištejnského] Zdroj B) českého humanisty, 1510 tu pohřbeného
[Socha Josefa II.] Zdroj B) 1906
[Hrad] Zdroj B) před 1520., na jeho místě vystavěn
zámek [Zámek] Zdroj B) barokní, 1749-54, obnoven 1963
[Radnice] Zdroj B) empírová, 1826, patrová
v západní straně náměstí
[Okresní úřad] Zdroj B) ...
[Škola] Zdroj B) …
[Dolní mlýn] Zdroj B) U cesty do Kryštofových Hamrů, č. p.
385, Untere Mühle, sloužil jako pila a obilní mlýn, podle posledního majitele
Franze Grunda byl nazýván také Grundmühle
[Horní mlýn] Zdroj B) Lohstampfův mlýn (č. p. 384, bývalá
stoupa, zvaný též Lohmühle, posledním majitelem byla krajkářská firma Zapp
z Vejprt [Mlýn] Zdroj B) … [Pivovar] Zdroj B) panský /
Buquoiský, Karlshof, zrušen 1930
Vodní nádrž Přísečnice Zdroj B) 1969-75
|
1352 Panství Hasištejn a Pernštejn 1654 Panství Přísečnice 1850 okres Přísečnice 1854 okres Přísečnice 1868 okres Přísečnice Politický okres Kadaň 1906 Politický okres Přísečnice s.o.Přísečnice 1939 Politický okres Kadaň 1940 Politický okres Přísečnice (jen formálně) 1945 Okres Vejprty 1949 okres Kadaň 1960 Okres Chomutov 1974 zanikla Část Kryštofových Hamrů Historie obce Zdroj B)
725 m.n.m. Vzniklo ve 14.stol. jako poddanské
město hradů Hasištejna a Pernštejna. 1446 byla jen pod panství Hasištejnským.
1546 povýšeno na.horní město. 1617 královské horní město 1974 celé město zbořeno a zatopeno
vodní nádrží Přísečnice. Množství domů s pozdně gotickými a renesančními portály. Přísečnice,
jedno z nejpamátnějších míst Krušných hor, ležela v úžlabině mezi zalesněnými
kopci nad potokem stejného jména. Její nadmořská výška byla kolem 725 m a od
Kadaně byla vzdálena 13,7 km na JV. Bylo to velmi staré sídliště, které snad
již ve 12. století, leželo na obchodní cestě, vedoucí ze Saska. První známá
písemná zpráva je o její existenci však až z roku 1335 v listině, kterou Jan
Lucemburský osvobodil od cla lidi, přicházející přes Přísečnici do Chomutova
a Loun. V té době
se v okolí již dobývala železná a stříbrná ruda. Podle vlastního životopisu
Karla IV. zde byly roku 1339 otevřeny doly na stříbrnou rudu a krátce nato
byla vybudována i mincovna, v níž se razily celé stříbrné české groše, nesoucí
podle místa dolu název „Dramsiger". Kašpar ze Šternberka roku 1983 píše:
„Okolo té hory Bremsiger byly zprvu vystaveny obytné domy a osídleny horníky,
když pak se ve válce táhlo do Němec, což učinil Žižka.... roku 1424, tehdy
opět Němci vpadli do země a toto městečko a důl jako více jiných rozbořili a
zpustošili. Poté stavěli pozdější obyvatelé na jiném místě, tam kde nyní
Přísečnice stojí." Roku 1352
je Přísečnice v listině Karla IV. uváděna již jako horní městečko. Při
výstavbě nové obce byl postaven i gotický kostel sv. Mikuláše, který sloužil
jako farní až do roku 1583, kdy byl dostavěn nový kostel. Pak začal sloužit
jako hřbitovní. Údajně v něm měl být pohřben roku 1510 Bohuslav Hasištejnský
z Lobkovic, kterému zde byla roku 1910 odhalena pamětní deska. Tento
hřbitovní kostel byl zbourán roku 1963 v souvislosti s výstavbou komunikace
Přísečnice - Rusová. Ve 20.
letech 16. století postavil Vilém Hasištejnský z Lobkovic v Přísečnici tvrz,
obklopenou vodním příkopem. Roku 1533 koupili tvrz s Přísečnici a „dědinami
manskými" Šlikové. Za nich se důlní a hutní činnost na Přísečnicku v
krátkém čase velmi rozvinula a rostlo i jejich bohatství. To se nelíbilo
Ferdinandu I. a roku 1545 jim Přísečnici i doly zabavil. Již následujícího
roku pak povýšil Přísečnici na královské horní město a udělil jí právo užívat
městský znak: ve stříbrném štítu stojící strom s obnaženými kořeny. Pod jeho
korunou je ke kmeni černožlutou stuhou připevněn červený štítek se stříbrným
břevnem a na něm zkřížené hornické kladívko s mlátkem. Po
prohrané bitvě u Miihlberku 24. 4. 1547 byli Šlikové za svoji podporu
Šmalkaldského spolku potrestáni ztrátou zbytku přísečnického panství. Panství
pak řídil s přestávkami, kdy bylo zastaveno, královský hejtman, sídlící v
přísečnické tvrzi. Kostel
Nanebevzetí Panny Marie z roku 1583 sloužil zprvu krátce protestantům, kteří
zde v 16. století také převládli. Roku 1617 se Přísečnice spolu s Výsluním,
Vejprty a Horou Sv. Šebestiána vykoupila z dosavadní závislosti na
přísečnickém panství. Krátce nato ale vypukla 30letá válka, za které celý
zdejší kraj nesmírné trpěl zvláště v její druhé polovině. Dne 27. 3. 1640 dal
generál Banner dokonce Přísečnici vypálit a přitom shořela i tvrz, která pak
zůstala po 10 následujících let pustá. Přísečnice trpěla nejen nájezdy
nepřátelských vojsk, zvláště Švédů, ale také pochody císařských vojsk, která
rovněž rekvírovala a pustošila. Třicetiletá
válka přinesla také tvrdou rekatolizaci. Po poddaných se vyžadovalo, aby se
bez výjimky pokatoličtili, jedině příslušníkům svobodných stavů bylo dáno na
vybranou - buď změnit víru nebo odejít ze země. To vše zdejší kraj téměř
vylidnilo. Berní rula roku 1654 uvádí v Přísečnici 173 obývaných usedlostí,
40 pustých a 23 bez údajů. K tomu ještě 22 pustých domků lidí, žijících tzv.
na obci. Ze zdejších obyvatel bylo jen 26 zemědělců bez dalšího zaměstnám.
Hospodářsky nejsilnější skupinu tvořili řemeslníci a živnostníci (57), kteří
vedle svého zaměstnání obdělávali také zemědělskou půdu. Dalších 58 usedlých
se zabývalo výhradně řemeslem nebo živností. Dá se říci, že zde byla
zastoupena všechna tehdy potřebná řemesla, i když převažovala řemesla
potravinářská a oděvní, vyrábějící převážně pro místní trh. Závěrečná
poznámka Berní ruly popisovala Přísečnici takto: „Toto město na stavení může
býti, rolí při něm mizerný, pastev dosti, z várek, řemesel, obchodu a
všelijakých handlů (neb tudy silnici do Míšně jest) svou živnost vedou. Item
dobývají stříbro, z toho však špatný užitek mají. Pivovary obecní 2 ... při
zámku pivovar..." Zámecký
pivovar byl postaven v místech, kde dříve stával královský hamr na měď. Roku 1650
obnovila komora vypálenou tvrz, přistavěla ve dvoře klenutou úřední místnost
a obydlí pro úředníky a dala vysušit vodní příkop. V dalších letech však
budova nebyla udržována, chátrala, až z ní zbyly koncem 40. let 18. století
jen zříceniny. V letech 1749 - 1754 byly strženy a na jejich místě postavili
barokní zámek, kterému říkali úřadní dům. Na
začátku 18. století zde byla na krátký čas obnovena těžba stříbrné rudy. Pak
však nastal hluboký úpadek a lidé si museli hledat náhradní zaměstnání. Ženy
začaly paličkovat krajky, dřívější horníci pracovali většinou v lese a stále
častěji hledali obživu v provozování hudby. Nejdříve jen po domech a
hospodách, později odsud odcházely celé kapely daleko do světa. Známé byly
také přísečnické harfenistky. Za
sedmileté války (1756-63) měla zde střídavě svá stanoviště pruská nebo
císařská vojska a město opět trpělo rekvizicemi, ubytováváním vojsk, placením
výpalného. K tomu všemu ještě roku 1759 vyhořelo 89 obytných domů, kostel i
fara a v kraji zavládl hlad. Po požáru byl kostel zbarokizován a během
stavby, až do roku 1767, sloužil hřbitovní kostel zase jako městský. Také
fara a radnice musely být znovu postaveny. Z roku
1776 jsou první zprávy o soukromém vyučování hudby v Přísečnici. Prvním
harfeníkem zde byl Ignác Walter, nazývaný pro své umění králem Davidem. Podle
Schallerovy topografie z roku 1787 zajišťovalo v té době obyvatelům obživu
paličkování krajek - pracovalo tam 365 krajkářek a 13 mistrů. Z části také
zemědělství, hlavně pěstování brambor, zelí a ovsa. Bylo také rozšířeno
pěstování lnu a bývá zde uváděno 18 tkalcovských mistrů. Výrobu lněného zboží
ale nepříznivě ovlivnilo zavedení strojů a dovoz z Anglie. Počátkem 19. století
zde byla otevřena krajkářská škola. Další
rána dopadla na Přísečnici roku 1811, kdy město do základu vyhořelo. Z téměř
400 domů jich zůstalo jen 66. Tato pohroma byla mocným podnětem k rychlému
rozvoji harfenické živnosti. Roku 1813
byl zdejší zámek důkladně opraven a současně bylo přistavěno severní křídlo,
uzavírající vnitřní čtvercové nádvoří. Buquoyové, kteří přísečnické panství
koupili roku 1832, zámek soustavně stavebně upravovali. Roku 1826 byla na
náměstí nově postavena jednopatrová empírová radnice s věžičkou. Roku 1850
zahájil činnost městský úřad a Přísečnice se pak stala také sídlem okresního
úřadu a dalších okresních institucí. Okresní úřad zahájil činnost 1. října
1906 a 1. ledna 1943 byl okres Přísečnice opět začleněn do okresu Kadaň. To,
že se město krátkozrace odmítlo připojit na železnici, budovanou v 70. letech
19. století, zavinilo jeho postupný úpadek. K nádraží v Rusové to bylo dost
daleko. Přísečnice
nebyla nikdy průmyslovým městem. Koncem 19. století měla 3 mlýny, 2 pivovary,
závod na výrobu nábytku, pilu a výrobnu šindelů. Začátkem 20. století přibyla
ještě tříslovna a podnik specializovaný na vyšívání. Roku 1882
otevřeli v Přísečnici soukromou hudební školu, kterou roku 1896 převzalo
město. Byla šestiletá a jejím úkolem bylo připravit zdatné hudebníky z
povolání. Ke konci 19. století však pro cestující kapely nastaly těžké časy,
konkurovaly jim stálé orchestry a také vojenské kapely. Přísečničtí proto
hledali něco, co by opět upoutalo pozornost. Tak vznikly dámské nebo smíšené
kapely, také ty se dostaly daleko do světa - třeba až na Sumatru. Tečku za
touto zajímavou kapitolou z minulosti Přísečnice udělala 1. světová válka. Za 1.
republiky pracovalo ve městě několik menších továren na strojové krajky -
domácí paličkování již zaniklo. Dále se zde vyráběly punčochy, prádlo,
pletené zboží a záclony. Byly tu i 3 peněžní ústavy: pobočka chomutovské
spořitelny, pobočka Kreditanstaltu der Deutschen Bank a Obecní banka
Přísečnice. Ze škol tu byla kromě hudební školy a živnostenské pokračovací
školy jen mateřská, obecná a měšťanská škola, od roku 1925 také jednotřídní
česká škola, rozšířená později na dvoutřídku. Střed
města tvořilo náměstí se zámkem, ve kterém byl mimo jiné i okresní školský úřad
a buquoyská lesní správa. Před zámkem byl parčík a na náměstí byl také
okresní úřad, finanční úřad, pošta, lékárna a v hotelu Ross kino. Na jižním
konci náměstí stála radnice a v ní městský úřad a soud. Nad domy vnitřního
města vyčnívala špičatá věž kostela Nanebevzetí R Marie. Vedle něho byla
hudební škola, v jejíž budově byla i obecní knihovna. Úzká Lékárenská ulička
vedla k budově školy z roku 1898, Kadaňská ulice vedla ke hřbitovu s kostelem
sv. Mikuláše. Po Jáchymovské ulici se šlo k tzv. „švédské lípě",
připomínající 30letou válku a dále ke koupališti a lesovně. Přísečnice
měla velmi hezké okolí a stala se brzy vyhledávaným letoviskem, spojujícím
krásnou přírodu s městským kulturním vyžitím a téměř komfortním ubytováním. V
zimě zde byly zase výborné lyžařské terény. Po
poválečném odsunu Němců se počet obyvatel snížil na třetinu. Noví obyvatelé
si Přísečnici zamilovali a také mnoho pro zvelebení obce vykonali. Rovněž
zámek byl v letech 1962 - 1964 stavebně upraven jeho tehdejší majitelem,
Krajským skladem léčiv v Ústí nad Labem. Začátkem 70. let však musela
Přísečnice ustoupit výstavbě vodní nádrže na pitnou vodu, protože jí začal
být nedostatek. V roce
1921 žilo v Přísečnici 29 Čechů a do roku 1930 stoupl jejich počet na 101.
Úředně byla Přísečnice zrušena až 30. 6. 1974. Před
zánikem obce bylo provedeno zaměření a fotografická i filmová dokumentace
všech uměleckých památek. Ze hřbitova byly ostatky mrtvých přeneseny na lesní
hřbitov ve Vejprtech a vybrané náhrobky, většinou litinové kříže, do sbírek
Okresního muzea v Chomutově.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927 2) E.Poche Umělecké památky Čech 3) K.Kuča Města a městečka
v Č.na M.a ve S. A) … B) Zanikleobce.cz (19.6.2012,
3.12.2017) C) cs.wikipedia.org (3.12.2017) D) prisecnice.eu (3.12.2017) |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Stav: 24 - 19 - 0
Stav:19 - 8 - 0
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 4.12.2017 Předchozí editace: 19.6.2012 |
