Kód CZ 4223
Horní
Halže
(Ober
Hals)
Osada: Dolní Halže Kostel sv.Terezie Zdroj C) Konec 19.stol.
Památník Před kostelem
[Škola] … Chalupa S vikýřem pro vycházení
v případě velkého množství sněhu
Chalupa S vikýřem pro vycházení
v případě velkého množství sněhu
Chalupa S dveřmi v patře pro vycházení
v případě velkého množství sněhu
Chalupa Patrová
Chalupa Přízemní s valbpvou střechou
Chalupa S vikýřem pro vycházení
v případě velkého množství sněhu
Dům Původně obchod
Chalupa S dveřmi v patře pro vycházení
v případě velkého množství sněhu
Chalupa Patrová
Chalupa Patrová
Chalupa Patrová
|
Panství Politický okres
Přísečnice, s.o.Přísečnice 1961 Okres Chomutov 2003 Pověřený městský úřad 1947 část Měděnce Historie
obce Zdroj B)
Z původní zástavby
zbylo jen torzo, ale velice malebně rozeseté podél komunikace s místním
fenoménem, kde jsou v patře tzv.zimní dveře, kdy se vycházelo
z domu na závěje, které zakrývaly celé dolní patro. Obec má překrásné
okolí s výhledy do krajiny. První písemná zmínka
o Halži pochází z roku 1431. Jedná se o smlouvu, týkající se rozdělení
panství mezi bratrance Alše a Viléma ze Šumburku. V této době tvořily Horní a
Dolní Halže jedinou osadu, nazývanou Halzie, Hals nebo Hrdlo. Od počátku 16.
století jsou již tyto osady uváděny samostatně, jejich osudy však zůstaly
těsně svázány po celou dobu své existence. Halži při tomto
dělení získal Vilém. Protože Alšovi zůstal hrad Perštejn, vystavěl si Vilém
vlastní hrad na blízkém Kláštereckém vrchu. Hrad, který nazval Novým Šumburkem,
byl dokončen již v roce 1435. Pak se ale Vilém dostal do finančních potíží,
až byl nakonec roku 1449 nucen prodat své panství Ilburkům. I ti však měli
problémy a po čtyřech letech vše postoupili věřitelům. Největšími z nich byli
Fictumové, kteří ostatní věřitele vyplatili a stali se tak jedinými vlastníky
šumburského panství, jehož součástí byla i Halže. Prvními zdejšími
obyvateli byli horníci, zakládající si svá obydlí v blízkosti dolů a štol. Dobývána
zde byla železná ruda, v 16. století tu byly kromě několika větších jam také
stovky nehlubokých šachtiček a rýh, jimiž byl krevel dobýván povrchově. V
polovině 16. století byla na západním úbočí u Horní Halže zprovozněna
vitriolová huť, v ní byly zpracovávány hrubě tříděné kyzy z dolů na Mědníku.
Na objednávku se zde vyráběla zelená a modrá skalice. Roku 1540 došlo k
rozdělení Fictumovského panství na 3 díly. Tu část, jejíž součástí byla
Halže, koupil roku 1559 Petr Borňa ze Lhoty a na Nezabylicích. V roce 1607 se
Halže dostala do vlastnictví Kryštofa z Fictumu, majitele kláštereckého
panství, když ji koupil od Borňovy dcery Markéty. Kryštof se stal jednou z
vedoucích osobností stavovského povstání, proto mu byl po prohrané bitvě na
Bílé hoře zabaven majetek. Halže poté prošla rukama několika majitelů, až ji
roku 1628 koupil i se statkem Měděnec hrabě Jindřich Šlik. Ten ji připojil ke
svému panství Hauenstein (Horní Hrad). Spojené panství Horní Hrad - Měděnec
pak střídalo majitele společně. Příchod
třicetileté války téměř zastavil zdejší důlní činnost. Spolu s ní skončily
také "zlaté časy". Válka Halži sice nepoškodila tolik, jako
Měděnec, ke znovuotevírání některých dolů však docházelo až v 18. a 19.
století. Konec důlní činnosti přinesl obyvatelům Halže bídu. Pro zemědělství
zde nebyly vhodné podmínky a mnoho jiných zdrojů obživy zde nebylo. Muži tedy
většinou pracovali jako dřevaři a ženy se věnovaly paličkování krajek a
podomáckému zhotovování prýmků. Na počátku 19. století zanikla zdejší vitriolová
huť. V roce 1824 byla
v Horní Halži pod patronací vrchnosti postavena nová škola. V této době zde
žilo přibližně 500 obyvatel. Roku 1839 panství Horní Hrad - Měděnec koupila
hraběnka Gabriela z Buquoyů. Ta se tak jeho stala poslední majitelkou, neboť v
roce 1850 se obce staly samostatnými správními jednotkami. Horní Halže se tak
stala samostatnou obcí s osadou Dolní Halže, poté byla krátce osadou Měděnce
a v letech 1880 - 1946 byla opět obcí. Dne 14. 2. 1947 došlo přípisem ONV
Vejprty k trvalému připojení obou Halží k Měděnci. Dolní Halže pak koncem 60.
let 20. století zanikla. Podmínky k životu
byly v Horní Halži vždy dost tvrdé, dnes je zde však kromě trvale obydlených
domů také 81 rekreačních chat a chalup. Horní Halže tak skýtá skvělé podmínky
pro letní a především pro zimní rekreaci.
literatura
a prameny 1)
Administrativní lexikon obcí v republice
čsl, 1927 A) … B) C)
Cs.Wikipedie.org (18.6.2012) D) Dobrounoc.cz
(Mirko Knauth) (18.6.2012) E) medenec.cz
(20.10.2014) Zanikleobce.cz (18.6.2012) |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Kód CZ 2676
[Dolní Halže]
(Unter Hals)
[Hamr] Zdroj B) Zničen za husitských válek [Dolní mlýn (Hammersmühle)] Zdroj B) Na místě hamru [Horní mlýn (Hammersmühle)] Zdroj B) Před 1847 [Škola] Zdroj B) 1905, jednotřídní |
Historie
obce Zdroj B)
Dolní Halže
ležela v horní části příkrého úbočí, odvodňovaného Malodolským potokem, asi
0,5 km jižně od Horní Halže, ke které dlouho patřila. Její nadmořská výška
byla 675 m. V 15. století tvořily obě Halže jedinou osadu, nazývanou Halziei,
Hals nebo Hrdlo. V 16. století se připomínají obě „vsi horzeyssi a doleyssy,
kteréž šlovou hrdlo jinak hals". Roku 1628 to již byly Oberhals a
Unterhals. Český název vznikl z německého. V 1. polovině 14.
století stával v místech pozdější Dolní Halže železný hamr, patřící
Šumburkům. Byl zničen za husitských válek. Později stával na jeho místě mlýn,
tzv. Hammermühle. První písemná zpráva o existenci Dolní Halže je
pravděpodobně až ve smlouvě z roku 1431, kterou si bratranci Aleš a Vilém ze
Šumburka rozdělili perštejnské panství. Halže připadla Vilémovi, ale ten ji
již v roce 1449 prodal Vilémovi z Ilburka. Ani ten si ji dlouho neponechal a
roku 1453 se majiteli Halže i šumburského panství, ke kterému Halže patřila,
stali Fictumové. Po několika dalších majitelích koupili roku 1628 měděnecký
statek s Halží Šlikové, kteří vše připojili ke svému panství Hauenstein.
Spojené statky Hauenstein-Měděnec, kam obě Halže patřily, pak vystřídaly
několik majitelů, až je v roce 1839 koupila hraběnka Gabriela Buquoyová,
majitelka panství Přísečnice i Červený Hrádek. Původní domky
Dolní Halže stály roztroušeně v úžlabině, horníci si svá obydlí stavěli přímo
u šachet nebo štol. V době dolování zde vládl téměř blahobyt, který však
ukončila 30letá válka. Roku 1654 tam žilo jen 8 chalupníků a obživu
poskytoval většinou jen les. Muži pracovali jako dřevaři nebo vozili dřevo,
ženy a děti sbíraly lesní plody. Podomácku se zde zhotovovaly také prýmky a
paličkovaly krajky. Kolem roku 1800
se k Dolní Halži připojila sousední ves Gisselbach, zvaná někdy Kieselbach.
Ležela také na Malodolském potoce. Po roce 1800 se v
okolí začala opět dobývat železná ruda, ale již jen na dvou místech - JZ od
vsi, nedaleko Mýtinky a na Vysoké, kde se krátce pracovalo již v 18. století.
Do roku 1834 se zde dobývalo průměrně 200 tun rudy ročně, pak začala těžba
klesat. Roku 1847 se těžilo na dole Josef a ve vesnici byly také 2 mlýny. Až do roku 1905
chodily zdejší děti do školy v Horní Halži, pak zde byla zřízena jednotřídka.
Ve 20. století většina obyvatel dojížděla za prací do okolí a postupně se
odtud začali lidé stěhovat blíže k pracovním příležitostem. Ve vsi nebylo
elektrické osvětlení, ani vodovod. Hostinec s tanečním sálem ale prosperoval,
stejně jako 2 mlýny s pekárnami a pila. Začátkem 60. let,
kdy Dolní Halže zanikla, patřila již od roku 1950 k obci Měděnec. Na jejím
katastru byla pak vybudována letní salaš, kam státní statek vyháněl na jaře
dobytek na pastvu.
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Stav: 18-
-13 - 0
Stav: ?
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 20.10.2014 Předchozí editace: 18.6.2012 |
