Kód CZ

Holešovice

Připojeny: Bubny

Kaple sv.Máří Magdaleny

nábřeží Edvarda Beneše, z roku 1635 na centrálním eliptickém půdoryse byla postavena pro cyriacký klášter. Kaple sloužila nejen cyriakům, ale i vinařům a vorařům a byla součásti tehdejší jezuitské zahrady. Po sekularizaci řádového majetku sloužila jako skladiště, svému původnímu určení byla navrácena roku 1908, při pobřežních úpravách byla v roce 1956 posunuta.

Kostel sv. Antonína Paduánského

Strossmayerovo náměstí, z let 1908–1909 a 1913–1914 byl postaven podle projektu Františka Mikše, sochy sv. Ludmily a Václava na průčelí byly osazeny roku 1926. Novogotický kostel s výrazným dvouvěžovým průčelím představuje spolu s interiérovým vybavením pozoruhodný příklad „Gesamtkunstwerku“. Novogotická trojlodní halová stavba s předstupujícím presbytářem a trojapsidálním závěrem. Západnímu průčelí dominuje dvojice hranolových věží se zvonicemi v horních patrech. Zvonice jsou zakončeny obloučkovým vlysem a nárožními konzolami, nesoucími věžičky kolem osmibokých jehlanových střech. Ve středním poli průčelí je soustředěna umělecká kamenosochařská výzdoba exteriéru (předstupující předsíň se sochami sv. Ludmily a sv. Václava od Fr. Přítele, štít se sochami sv. Cyrila, Antonína Paduánského a Metoděje podle sochaře Šťěpána Zálešáka aj.).

Kostel sv. Klimenta

Kostel sv. Klimenta. Původně gotický kostel sv. Klimenta, vystavěný patrně po roce 1311, byl postupně upravován nejprve v letech 1659–1677 a poté roku 1898, kdy získal současnou podobu. Na tomto místě však nejspíš stával kostel již před 14. stoletím.

· kostel sv. Klimenta, parc. 2077

· hřbitov, parc. 2075, 2076, 2078

· ohradní zeď s bránou, parc. 2075

· socha sv. Jana Nepomuckého, parc. 2075

Výklenková kaplička

Se sochou sv.Jana Nepomuckého

Fontána Faun a Vltava

U stanice metra Vltavská, autoři Olga a Miroslav Hudečkovi

Socha dívky

Letenské sady . Dívka schouleně sedící na malém soklu. jednu ruku má spuštěnou do klína, druhou má položenou na prsou, hlavu má skloněnou. Postava je zachycena v měkkých oblých zjednodušených tvarech. Bronzový dívčí akt v životní velikosti na komolém kamenném podstavci. Autorka Marta Jirásková-Havlíčková, odlitek z roku 1960. Socha byla přemístěna do depozitáře Národní galerie v Trojském zámku.

Sousoší Diany se srnčí rodinou

Letenské sady . Bronzová dívčí postava s chrtem u nohou na hranolovém mramorovém podstavci. Nároží podstavce je zdobené bronzovými želvami a hady, ve spodní části srnčí rodinka. Autorem František Rous, 1920 (dle Památkového katalogu 1916). Roku 1997 byla ukradena sběrači barevných kovů a zachráněno bylo jen torzo, o rok později ukradl Jindřich Lemon st. kopii a zřejmě prodal do Německa NPÚ při REI v roce 2004 sochu na místě nedohledal.

Památník padlým

1914-18

Památník

Studentské ubytovny Kolonka

[Památník J.V.Stalina]

1955, odstřeleno 1962, největší sousoší v Evropě mělo 15,5m na výšku, 12m na šířku a 22m na délku. Autor Otakar Švec

Stroj času

Na podstavci Stalinova pomníku, 1991, autor Vratislav Novák

Socha Tenista

Ladislav Janouch, Na Štvanici

Socha Sedící žena

Václav Bejček, 1967, glazovaná keramika. Veletržní 1502/20

Socha Sedící žena

Jan Kodet, 1977, Letenské sady.

Socha Sedící dívka

Jaroslav Horejc, 1965, Štvanice

Sousoší Práce

Jan Štursa, předmostí Hlávkova mostu

Sousoší Humanita

Jan Štursa, předmostí Hlávkova mostu

Sloupy Geniů

Na čtyřech sloupech na předmostích Čechova mostu, Antonín Popp

Plastika Poslední pěšec

Letenské sady, Stanislav Hanzík 1971

Plastika Muž s býkem

Po stranách hlavního vjezdu Pražské tržnice (bývalých jatek) z Bubenského nábřeží stojí na mohutných kamenných podstavcích s reliéfním znakem Prahy dvě monumentální plastiky Muže s býkem, někdy zvané jako alegorie Trhu a Jatek, obě z roku 1895. východněji je plastika Bohuslava Schnircha. Muž s knírem ve staroslovanském kroji, v kontrapostu, pootočený k mohutnému býku se sklopenou hlavou, pravá ruka drží mlat, levá spočívá na rukojeti dýky.

Plastika Muž s býkem

Po stranách hlavního vjezdu Pražské tržnice (bývalých jatek) z Bubenského nábřeží stojí na mohutných kamenných podstavcích s reliéfním znakem Prahy dvě monumentální plastiky Muže s býkem, někdy zvané jako alegorie Trhu a Jatek, obě z roku 1895. západněji je plastika Čeňka Vosmíka. Mladík v kontrapostu ve staroslovanském kroji s pastýřskou holí v ruce, zády se opírá o mohutného býka.

Pamětní deska

S bustou Františka Stupky, dirigenta české a moravské filharmonie

Pamětní deska

S bustou Karla Axamita, člena UV KSČ

Pamětní deska

Václava Chlupatého, padlého 8.5.1945, Argentinská ul.

Větrací komíny Letenského tunelu

Silniční tunel - Letenský, z toho jen: soubor čtyř větracích komínů (I–IV). Těleso větracích komínů je tvořeno 4 nestejně vysokými obdélníkovými hranoly, jejichž stěny jsou pokryty mozaikou Zdeňka Sýkory z roku 1969. Tu tvoří černobílá struktura, složená z generovaných geometrických elementů.

Akciový parní mlýn

U Uranie. Akciový parní motorový mlýn, s omezením: bez hospodářské budovy na části pozemku 652/1 a pozemků 652/1–652/4, 653/1, 653/2. Postaveno 1901-1911, autor Bohumil Hübschmann. Akciový parní mlýn byl postaven v letech 1905–1909 podle návrhu architekta Bohumila Hübschmanna (Hybšmana).

· mlýn, parc. 652/3 sklad, parc. 652/1 (parcelní číslo odpovídá pásu západně od budovy)

· administrativní budova čp. 1037, parc. 652/2

Památkový katalog udává odlišnou identifikaci budov než MonumNet:

· administrativní objekt, čp. 1576, na části pp. 652/2

· objekt mlýna, součást čp. 1037 na části pp. 652/3

· objekt moučného skladu, čp. 1037 na části pp. 652/3

Bruselský pavilon

Letenské sady 1500/80. Restaurace Praha Expo 58 (pp 2104/7 a 2104/8). Restaurace byla navržena pro českou expozici na Světovou výstavu v Bruselu roku 1958. Autory projektu jsou F. Cubr, J. Hrubý, a Z. Pokorný z Krajského projektového ústavu v Praze. Po skončení výstavy byla přemístěna do Letenských sadů. Dnešní podoba je v podstatě replikou původního objektu, který byl v důsledku absence péče v dezolátním stavu (autoři interiéru B. Škorpilová a Jan Padrnos, 2008). Restaurace stojí na půdorysu části mírně zploštělého mezikruží. Patrovou stavbu z ocelové konstrukce doplněnou hliníkem a prosklením nesou v jedné části sloupy. V této části je patro celé prosklené a působí tak lehce a vzdušně. Komunikaci obstarávalo šnekové schodiště. Součástí restaurace byla i terasa.

Budova Elektrických podniků

Bubenská 1477/1. Výrazná funkcionalistická budova Elektrických podniků z let 1927–1935 od architektů Adolfa Benše a Josefa Kříže. Avantgardní stavba v konstruktivistickém duchu. Působivá je zejména monumentální dvorana s ochozy a centrálním schodištěm. Rozsáhlý objekt se skládá z několika kubických těles, vzájemně prostoupených, výškově odlišných. Nejvyšší střední část je sedmipodlažní, kolmo prostupující napříč postavený 6podlažní kubus, obě hmoty vyrůstají z široké třípodlažní podnože umístěné souběžně s přilehlou komunikací. Zadní nízké křídlo polikliniky obrácené ke kostelu sv. Antonína je odděleno od budovy třemi malými dvory. V suterénu budovy jsou umístěny tři společenské sály, dva menší a jeden velký dvouúrovňový, s galerií (první a druhý suterén). Unikátně je dochovaná přízemní hala s přepážkami a kójemi (původně pokladny Dopravního podniku). Další unikát je původní vzduchotechnika (strojovna s chladicím zařízením a kotelna).

Elektrárna

Partyzánská ul. Motorová elektrárna, s omezením: bez kotelny Loffler, strojovny nap. věže, struskové věže, kůlny na uhlí. Areál bývalé elektrárny pochází z let 1898–1900 s pozdějšími úpravami. Sestává z budovy bývalé strojovny a kotelny (čp. 1), komína, rozvodny a vodárny Háječek, viaduktu a kovárny (čp. 218).

· parc. 1/25, 1/26 (budovy – haly)

· parc. 1/24 (starý komín)

· parc. 1/2 (železniční vlečka)

· parc. 1/5 (pozemky kolem budov a most železniční vlečky)

· parc. 9/2 (malá ploška u vlečky západně od parkoviště)

· parc. 23 (budova)

· parc. 4/1, 4/2 (budova Partyzánská 218/5, Na Kovárně)

Hanavský pavilon

Letenské sady čp. 223. Hanavský pavilon. Byl vytvořen pro Jubilejní zemskou výstavu Království českého v roce 1891 jako representační objekt hořovických železáren knížete Hanavského. Železárny se prezentovaly jak samotným pavilonem, tak vzorkovou kolekcí výrobku, která byla instalována uvnitř. Pavilon stojí na kraji srázu Letné nad Vltavou. Je postaven v novobarokním slohu kombinací litinové konstrukce zdiva s hojnými uměleckými litinovými doplňky. V interiéru je centrální polygonální prostora s bočními výklenky, do kterých se vstupuje pod vysokou arkádou, nesenou litinovými sloupy na podstavcích. Ve výklencích jsou v lunetách malované historizující galantní scény.

Hlávkův most

byl postavený podle projektu Františka Mencla a Pavla Janáka v letech 1909–1912.

· část mezi Těšnovem a Štvanicí budovaná jako první byla původně tvořena ocelovou obloukovou konstrukcí (1908–1910).

· mezi Štvanicí a Holešovicemi vznikl tehdy první betonový obloukový most v Praze (1910–1912). Část nad řekou obsahuje mezi oblouky vylehčovací klenby se zdvojenými sloupy, které vytvářejí charakteristickou architekturu mostu.

· v letech 1958–1963 proběhlo citlivé rozšíření severního mostu podle návrhu Stanislava Hubičky, jižní most byl přitom roku 1963 zcela nahrazen.

· severní předmostí pochází z roku 1983, podle návrhu Stanislava Hubičky

· reliéfy mužských a ženských torz nad pilíři jsou dílem L. Kofránka a B. Kafky.

· medailonky tvůrců mostu vytvořili J. Mařatka a O. Guttfreund

· sousoší Práce, parc. 2188, Jan Štursa (1911–1913)

· sousoší Humanita (Rodina), parc. 2331/1, Jan Štursa (1911–1913)

Holešovické lázně

Dukelských hrdinů 848/17. Budova veřejných lázní v historizujícím slohu byla postavena v roce 1899 podle projektu Františka Velicha. Novorenesanční budova plovárny stojí na obdélném půdorysu. Hlavní střední pavilon je patrový, tříosý k němu se pojí přízemní boční křídla.

Hudební pavilon

Letenské sady . Hudební pavilón (hudební besídka). Pavilon před Letenským zámečkem vedle sezení v exteriéru, na půdorysu šestiúhelníku. Konstrukci besídky tvoří litinové sloupy nesoucí jehlancovou stříšku. Sloupy jsou ve střední části tordované, ze sloupu vybíhají plochá ornamentální ramena, nesoucí ornamentální litinový vlys obíhající těsně pod stříškou. Vznik v 2. polovině 19. století, novodobě adaptován.

Hudební pavilon s kolotočem

Letenské sady . Hudební pavilon s dřevěným kolotočem složeným z dřevěných koní a modelů autíček ve velikostech pro děti i dospělé nechal vyrobit Josef Nebeský pro letní sezónu 1892 při příležitosti Jubilejní výstavy. Kolotoč stál nejprve v letech 1892–1894 na Královských Vinohradech poblíž již neexistující hospody Na Kravíně, na nynějším místě na Letné je od roku 1894. Realizací byl pověřen Matěj Bílek. Nejstarší dochovaný kolotoč v Evropě. V provozu byl nepřetržitě 100 let, nyní v havarijním stavu. Dřevěný pavilónek, na půdorysu pravidelného dvanáctiúhelníku o rozpětí 12 metrů s jehlanovou střechou a arkádami uzavíratelnými roletami. Na točně umístěno 21 koní různých velikostí (koníci potaženi pravými koňskými kůžemi) a 4 autíčka - dvě dřevěná a dvě plechová - která odpovídají typům automobilů ze 30. let 20. století (osazena asi v této době). Točna je poháněna elektromotorem (prvně instalován již v 90. letech 19. století). Původně byl součástí i historický orchestrion, ukraden roku 1994.

Jatka

Bubenské nábřeží 306/13Jatka - nyní Pražská tržnice. Komplex budov jatek byl stavěn v 70. letech 19. století pod vedením městského inženýra Josefa Srdínka. Soubor představuje jedinečně zachovaný areál tohoto typu. V areálu se také nacházejí chráněné sochy od Bohuslava Snircha a Čeňka Vosmíka. Kulturní památku tvoří: dvě sochy mužů s býky, budovy č. 1-2, 4-18, 20, 22-25, 29, 35-36, 39-41. Většina objektů je provedena v historizujícím stylu z režného, omítaného zdiva, v červeno-bílé barevnosti. Objekty nebyly v MonumNetu rozepsány. Rozpis budov dle dostupných plánků:[1] [2]

Západní část:

· 2: menší budova u vstupu

· u vstupu dvojice plastik muže s býkem

· 35: hala podél Bubenského nábřeží

· 23: hala podél Argentinské, západně od budov čp. 35 a 24

· 24: hala rovnoběžná s budovou 35

· zeleninové tržiště mezi budovami 24 a 25

· 25: třetí hala od nábřeží

· 36: čtvrtá hala od nábřeží

· 22: pátá hala od nábřeží

· 6: dům u severozápadního rohu areálu

· v západním pásu areálu parkoviště

Střední pás budov, ve směru od hlavního vstupu:

· 1: vstupní budova

· 4: druhá budova

· 5: třetí budova (menší)

· 29: čtvrtá budova

· 28 západní a 27 východní budova

· 48 lékárna (západněji) a 54 pošta (východněji) u Jateční ulice

Východní část areálu:

· první řada: 18, při zdi u vstupu 43

· druhá řada: 13, 14, 15, 16, 26, v jihovýchodním rohu areálu 31

· třetí řada: 17, 40+41, 19 a v její jižní části 20, u vstupu z ulice Komunardů 39; 42 severně a 47 jižně od vstupu z ul. Komunardů

· čtvrtá řada: 11, 11a, 12

· pátá řada: 7, 8, 9, 10 (hlavně Alza)

· při severním okraji u Jateční ulice myčka aut

Plastiky na pylonech před hlavním vstupem z nábřeží na kamenných podstavcích s plastickým znakem Prahy:

· mladík v kontrapostu ve staroslovanském kroji s pastýřskou holí v ruce, zády se opírá o mohutného býka, na podstavci signatura Čeněk Vosmík

· muž s knírem ve staroslovanském kroji, v kontrapostu, pootočený k mohutnému býku se sklopenou hlavou, pravá ruka drží mlat, levá spočívá na rukojeti dýky, signatura na podstavci: Bohuslav Snirch, 1895.

Klubovna Tenisového klubu

Letenské sady . Jednopatrová budova tenisového klubu LTC Praha z roku 1926 od Bohumíra Kozáka je pozoruhodným příkladem dřevostavby sportovního typu ovlivněné raným purismem. Jednopatrová, podsklepená budova klubovny z roku 1926 je dřevěnou stavbou na půdoryse v přibližné podobě písmene L, zastřešená plochou střechou v obou podlažích. Hlavní západní průčelí je orientováno na osu navazujících tenisových dvorců. Na podélné křídlo s průčelním portikem, ve kterém byly umístěny dámské (jih) a pánské (sever) šatny se sprchami, navazuje centrálně orientovaný prostor, který v sobě v minulosti ukrýval jídelnu klubovny, později sloužil jako hlavní sál restaurace. Na jižní straně se tento hlavní sál otevírá krytou verandou do zahrady. V centrálním prostoru patra je původní společenský sál se zázemím, patro je obklopeno střešními terasami. V sedmdesátých letech byla v severovýchodní části přízemí přistavěna sauna. V roce 1974 byla postavena východně od klubovny krytá tenisová hala od arch. J. Lasovského, která je s klubovnou spojena v suterénu úzkým krčkem průchodu. Přístavba haly se dle NPÚ nepodílí na památkové hodnotě objektu, ale je součástí památky, protože s ní tvoří jednu stavbu.

· klubovna, parc. 2117

· přístavba haly, parc. 2118/3

Letenský zámeček

Letenské sady čp. 341. Letenský zámeček, Restaurace Na Letné. Restaurační a kavárenský pavilon z roku 1863 navrhoval I. Ullmann do nově upravených Letenských sadů, navazoval tak na tradici zřizování kaváren na pražských hradbách. K restauraci patří i hudební besídka. Budova restaurace je řešena jako novorenesanční vila vlašského typu, koncepce se opírá o vzor Palladiovy vily v Porto v Loretu. Budova stojí na obdélném půdorysu s boční stranou půlkruhově zakončenou. Hlavní průčelí je členěno dvěma krajními portiky - levý tříosý je završen tympanonem, pravý je jednoosý a je završen hranolovou věží. Mezi rizality je vsazen tříosý arkádový portikus, k němuž se vystupuje po dvouramenném schodišti. Portikus i zábradlí jsou chráněny kamenným zábradlím. Velká arkádovitá okna jsou členěna vsazeným dvouobloukem. Fasádu završuje mohutná vysunutá římsa nesená volutovými konzolkami. V restauračním sále je užita štuková pásová výzdoba s novorenesančními dekorativními motivy. Do věže stoupá šnekové schodiště s kamennými stupni a kovovým zábradlím tvořeným profilovanými pruty.

Měšťanský pivovar

U průhonu 800/13. Pivovar měšťanský, z toho jen: administrativní budova, sladovna, spilky, strojovna chlazení, varna, ohradní zeď se dvěma branami. Neorenesanční komplex pivovarských budov pochází z let 1896–1897 podle projektu Josefa Bertla a Otakara Bureše.

Ministerstvo vnitra

Milady Horákové 1498/85. Budova ministerstva vnitra byla postavena v letech 1935–1939 podle plánů Kamila Roškota, Josefa Kalouse a Jana Zázvorky.

Nádražní vodárna

Bubenská Dílny pro opr. vozidel, výtopny a nádraží býv. spol. st. dráhy a Buštěhr. dr., z toho od roku 2008 už jen vodárna. Jedinečný komplex budov a zařízení ve stylu tzv. industriální, v tomto případě typické železniční architektury, která má přímý vztah k nejvýznamnější železniční společnosti na našem území – rakouské Společnosti státní dráhy (StEG). Budovy pocházejí z let 1870 až 1873, kdy společnost přistoupila pod tlakem vzrůstajících přepravních a provozních nároků k vybudování nového nádraží a dílen na dosud nezastavěném území Buben. Vzor pro celou další architekturu železničních staveb v Čechách ve 2. polovině 19. století. Vybudování navazovalo na dokončení spojky ze stanice Bruska (Praha-Dejvice) do Buben. V letech 2004–2008 bylo součástí souboru kulturní památky 8 objektů:

· montážní hala železničních dílen, bez novodobých přístaveb, parc. 2427

· čp. 204, bývalá vrátnice železničních dílen s jídelnou pro dělníky, parc. 2428

· remíza bývalé výtopny s provozními místnostmi, parc. 2420

· remíza bývalé výtopny (remíza vládních salónních vozů), parc. 2419

· čp. 272, bývalá staniční budova StEG, poté nákladní pokladna a kanceláře ČD, s přilehlou budovou skladiště, parc. 2423 a 2424

· objekt lokomotivní remízy, parc. 2468

· objekt vodárny spojený s objektem lokomotivní remízy, parc. 2468

· dnešní budova vodárny, parc. 2422: zděný patrový převýšený objekt, fasáda v červeno-bílé barevnosti kombinací omítaných ploch s detaily z režného zdiva (nárožní pilastry, zubořez ve štítu, šambrány oválných okének, suprafenestry oken s tabulkovým zasklením). Sedlová střecha, komíny v nároží.

Nájemní domy č.p.1262-1270

Tusarova 1262/5, 1263/7, 1267/9, 1266/11, 1268/13, 1269/15, Tovární 1264/6, 1265/8, 1270/10Soubor 9 nájemních domů, tzv. malobytové domy pražské obce, vznikl v letech 1921–1922 podle projektu Rudolfa Hraběte. Architektura objektů je ovlivněna rondokubismem. Pětipodlažní domy s ustoupeným podlažím krytým stanovou střechou, do ulice terasy s atikou. Všechny objekty souboru tvoří nedílný celek spolu s parkovou úpravou ploch mezi jednotlivými budovami.

· blok Tusarova 1262/5, 1263/7, Tovární 1264/6

· blok Tusarova 1267/9, 1266/11, Tovární 1265/8

· blok Tusarova 1268/13, 1269/15, Tovární 1270/10

Národní technické muzeum

Kostelní 1320/42. Národní technické muzeum. Dvojice funkcionalistických budov byla postavena v letech 1937–1939 (1935–1941) jako společný projekt architekta Milana Babušky.

Národní zemědělské muzeum

Kostelní 1300/44. Dvojice funkcionalistických budov byla postavena v letech 1937–1939 (1935–1941) jako společný projekt architekta Milana Babušky.

Negrelliho viadukt

s viaduktem v Královské oboře a hradlem byl postaven v letech 1846–1849 podle projektu Aloise Negrelliho a Jana Pernera. Na území Holešovic v městské části Praha 7 spadají pod ochranu tyto části stavby:

· parc. 2417, úsek přes Vltavu a Štvanici až k hranici Karlína

· parcela 2331/1, Bubenské nábřeží

· oblouk viaduktu I, parc. 2415/1, v náspu, zděný, završený římsou. Čelo oblouku průjezdu je vyskládáno z klenáků, v průjezdu při patě klenby probíhá římsa.

Občanská plovárna

U plovárny 337/1. Klasicistní budova občanské plovárny od architekta Josefa Ondřeje Krannera byla zřízena roku 1840. Původně byla stavba převážně dřevěná. V roce 1876 došlo k rozšíření a částečné přestavbě. Boční křídla byla zděná a mírně převyšovala střední pavilon.

Opatrovna

U studánky 851. Novorenesanční budova opatrovny a mateřské školy vznikla v roce 1901 podle projektu Františka Velicha. Ze tří stran volně stojící jednopatrová budova z roku 1901, na pravé straně druhotně spojena přechodem s budovou sokolovny. Budovu obklopuje zahrada s původním dřevěným altánem. Střecha pravé části je sedlová, u levé části valbová, vybíhající do polygonální otevřené cibulové věžičky s profilovanými sloupky. Na uliční fasádě je při nároží asi v polovině výšky nástěnný obraz anděla strážce s dvěma hrajícími si dětmi.

Pošta

Milady Horákové 383/79 . Funkcionalistická budova telefonní ústředny a pošty vznikala v letech 1929–1931 podle projektu Ladislava Machoně. Čtyřpatrový řadový dům s hladkou fasádou členěnou pouze rozměrnými okny křížem dělenými. Přízemí je mírně ustouplé, poslední patro je oproti ostatním zvýšené, mírně vysunuté na krakorcích. Patro je završeno zábradlím. V pravé části fasády je mírně předstupující rizalit, tvořený ve všech patrech pásovými okny, chráněnými ve spodní části zábradlím.

Přístav

tzv. Maninský ostrov. Lodní přístav - holešovický, z toho jen: čp. 788, 789, 1057, 1059, 1060, 1366, hradlo a brána. Areál pochází z konce 19. století, je postaven v duchu secese s prvky nastupující moderny. Konstruktivistická budova skladu je z roku 1926. Komplex historických administrativních, provozních a skladových budov holešovického Ochranného a obchodního přístavu. Při hlavním vstupu se uplatňuje výrazná konfigurace budovy celní expozitury a budovy přístavního dozorství s průhledem na služební budovu dráhy a severněji stojící celní skladiště. Zhruba uprostřed severojižní osy se nachází budova bývalých služebních obydlí. Budova železničních zřízenců a hradlo s bránou při čp. 788 tvoří severní hranici areálu.

· brána a hradlo (parc. 2404)

· Jankovcova 788/16 (parc. 2402), budova železničních zaměstnanců

· V přístavu 789/22 (parc. 2398), budova bývalého služebního obydlí

· Jankovcova 1059/12 (parc. 2395/1), budova celního skladiště

· Jankovcova 1060/10 (parc. 2393), budova přístavního dozorstva

· Jankovcova 1057/6 (parc. 2388), budova celní expozitury

· překladiště (parc. 2359/1, na přístavní kose, tzv. Maninském ostrovu)

· čp. 1366 (někdy přiřazováno k Holešovickému nábřeží), na přístavní kose, tzv. Maninském ostrovu (účel budovy nespecifikován). Na parcele 2360/1, která není uvedena v rozpisu parcel. Čp. uvedeno jen v kolonce čísla popisného.

· čp. 1058 (adresa neexistuje, parcela a účel budovy nespecifikovány)

Restaurace Štvanice

Ostrov Štvanice 858. Klasicistní budova z 1. poloviny 19. století byla původně využívána jako restaurační podnik. Přestože se na ostrově Štvanice nacházely další dvě obdobné restaurace, dnes představuje poslední dochovaný příklad této architektury na ostrově. Patrová vila na obdélném půdorysu s vystupující rizalitem schodiště.

Rudolfova štola

Vodní kanál napájecí - Rudolfova štola se strážním a vodovodním domkem. Podnět ke stavbě štoly dal roku 1581 císař Rudolf II. Štola měla vodou zásobovat chovný rybník v Královské oboře. Vedením stavby byli pověřeni Lazar Ercker ze Šreknfelsu a Jiří Oedter z Ústí. Stavba byla dokončena roku 1593. Kolem poloviny 17. století bylo v částech štoly provedeno kamenné klenutí. Na počátku 18. stoletá byly vyzděny větrací šachty, další rekonstrukce proběhla roku 1778. Na počátku 19. století byl u ústí postaven domek s vodárnou pro zavlažování parku. Během 19. století došlo k několika opravám. Štola byla opatřena pochozím chodníkem.

· Praha 7-Bubeneč, Královská obora: vodovodní domek, parc. 1797

· Praha 7-Holešovice, štola pod ulicemi Čechova a Nad štolou a pod Letenskými sady, parc. 2116

· Praha 7-Holešovice, Nábřeží Edvarda Beneše 338/10, strážní domek, parc. 2114, v domku jsou stavidla pro regulaci odběru vody

Sklad firmy Ferra

U Pergamenky 1455/11Sklad firmy Ferra – administrativní budova s bočním skladem a vrátnicí

Sokolovna

Strojnická 852/6. Novorenesanční sokolovna byla postavena v letech 1905–1906 podle projektu Františka Josefa Hodka, rozšířena roku 1926 (1927). Tento nárožní dům má obdélný půdorys, tři strany má volně do prostoru, na čtvrté se napojuje na budovu vedlejší školky.

Státní plánovací komise

nábřeží Kapitána Jaroše 1000/7. Administrativní budova postavená v letech 1926–1929 podle projektu Jaroslav Rösslera pro Úrazovou pojišťovnu dělnickou v Praze. Po 2. světové válce připadl celý objekt Státní plánovací komisi, v 80. letech začal sloužit potřebám obvodního úřadu. Volně stojící rozlehlá budova na nepravidelném, přibližně lichoběžníkovém půdorysu okolo nepravidelného vnitřního dvora. Hlavní průčelí je obráceno na nábřeží. Uprostřed střední části je trojdílný portál, přístupný po několikastupňovém schodišti. Na římse portálu jsou na soklech čtyři plastiky symbolizující čtyři odvětví průmyslu. Další plastiky zdobí korunní římsy bočních průčelí.

Továrna

Komunardů 1052/3. Budova bývalé továrny na vodoměry, stavěná a postupně upravovaná v letech 1910–1932, je pozoruhodná stavba, jejíž architektura je ovlivněna historismem i secesí. První stavbou na pozemku byla obytná budova čp. 1052 s dílnami v přízemí, realizovaná stavitelem Josefem Vaňhou podle vlastního projektu z roku 1910 na rohu Jateční ulice. Jeho disposice odpovídá spíše obytné funkci stavby. Vzápětí vznikl podle Vaňhova projektu také patrový trakt podél ulice Jateční, s hladkou bílou omítkou s obdélnými poli režného zdiva. Současně s výrobní částí při Jateční ulici vznikly dále k ní kolmo situované dvoutraktové dílny při západním okraji původního pozemku a rovněž původně samostatně situovaný objekt kotelny s komínem, které jsou dnes označeny novým čp. 1530. Další stavební fázi areálu umožnilo přikoupení sousedního pozemku směrem na sever. Nejprve bylo roku 1915 zednickým mistrem Františkem Cholenským postaveno patrové skladiště, jehož atika nese nápis „založeno 1884“. Až roku 1926 vyprojektoval Josef Vajshajtl největší stavbu areálu, výrobní halu o výšce dvou podlaží, jejíž průčelí se vstupem je orientováno do dnešní ulice Komunardů, tehdy Rohanské. Na halu v zadní části navázalo kolmé, rovněž železobetonové patrové křídlo, které ji propojilo se starší budovou skladiště. To bylo rozšířeno přízemní přístavbou roku 1930 podle projektu stavitele Antonína Řeháka. Týž stavitel také od dva roky později vložil do haly železobetonový strop na dvou řadách sloupů, čímž získala dnešní disposici.

Továrna

Osadní 313/10Administrativní budova býv. továrny na barvy J. Materny. Budovu továrny na barvy J. Materny z roku 1920 navrhl architekt Rudolf Stockar. Jednopatrový objekt s plochou střechou, obestavěný mladšími stavbami. Hlavní průčelí orientované do Dělnické ulice je členěno výraznými výtvarnými prvky v kubistickém stylu.

Veletržní palác

Dukelských hrdinů 530/47 Monumentální funkcionalistický Veletržní palác od architektů Oldřicha Tyla a Josefa Fuchse vznikl v letech 1924–1928. Budova je 140 m dlouhá, 60 m hluboká a 35 m vysoká, členěná do sedmi pater. Hlavní prostorotvorný význam mají dvě dvorany: velká, umístěná rovnoběžně s ulicí Dukelských hrdinů, a malá, která je kolmá k velké a kterou obíhají ochozy.

Vinice

Letenské sady . Soubor cenných, byť časově i stylově různorodých objektů – historických pozůstatků původních vinic, historizujících staveb z konce 19. a století a moderních objektů.

· sousoší Diany se srnčí rodinou, není na místě, část parc. 2104/1

· socha dívky, část parc. 2104/1

· restaurace Praha Expo, čp. 1500, pp. 2104/7 a 2104/8

· viniční sklepy Expo 1958, parc. 2104/6

· Hanavský pavilon, čp. 223, parc. 2154

· Letenský zámeček (restaurace Na Letné), čp. 341, část parc. 2106

· hudební besídka, parc. 2107

Viniční sklepy

Letenské sady . Bývalý viniční sklep s lisem zasazený do ostrohu Letné těsně u zlomu srázu. Sklep je zaklenut křížovými klenbami, dvoulodí zaklenuté 4 poli křížových kleneb v každé lodi. Prostor uzamčený, neužívaný, okolí v dezolátním stavu (bezdomovci), nápis z 50. let poničený.

Vodní elektrárna Štvanice

Ostrov Štvanice 1340. Secesní vodní elektrárna byla postavena v letech 1913–1914 podle návrhu A. Dlabače. Byly zde využívány tři Francisovy turbíny.

Zimní stadion Štvanice

Ostrov Štvanice 1125: Funkcionalistická budova restaurace navazovala na sportovní objekt zimního stadionu Štvanice, pochází z let 1932–1934, obě navrhl architekt Josef Fuchs. První hokejové utkání se na stadionu odehrálo již v roce 1931. Konalo se zde mistrovství světa v hokeji v letech 1933, 1938, 1947, 1959. V souvislosti s pořádáním mistrovství Evropy v basketbale žen byl stadion zastřešen.

· zimní stadion, parc. 1223 – zbourán v roce 2011 bez zrušení prohlášení za kulturní památku. Budova stadionu (dřevěná odlehčená konstrukce o minimálním počtu podpěr) stála na obdélném půdorysu, v místě napojení na budovu restaurace přecházela v nižší křídlo, upravené podobně jako stadion.

· restaurace, parc. 1222. Nízká, do šířky rozvinutá, bohatě prosklená funkcionalistická budova podle projektu Josefa Fuchse a Bohumila Steigenhöfera.

Činžovní dům č.p.36

Kostelní 36/36. Řadový šestipodlažní nájemní dům se 7. podlažím půdním byl postaven v letech 1938–1940 podle projektu architekta Bohumíra Kozáka.

Činžovní dům č.p.245

U smaltovny 245/16. Nájemní řadový šestipodlažní dům z let 1938–1939 vznikl dle projektu Ervína Katona. Tyto domy vznikaly jako enkláva moderního elektrizovaného bydlení kolem budovy Elektrických podniků.

Činžovní dům č.p.366

Milady Horákové 386/63. Funkcionalistický řadový pětipatrový nájemní dům s ustupujícím šestým patrem a s obchody, postavený v letech 1938–1939 podle projektu architekta Karla Janů. Objekt ustupující od starší uliční čáry je dokladem nové regulace.

Činžovní dům č.p.387

Milady Horákové 387/56. Eugen Rosenberg: Činžovní dům Palác Letná, s obchodním domem v 1. a 2. NP. Funkcionalistický sedmipatrový řadový nájemní dům s obchody navrhl v roce 1937 Evžen Rosenberg.

Činžovní domy č.p.425 a 426

Farského 425/4 a 426/6. Eugen Rosenberg (?): Soubor 2 činžovních domů. Funkcionalistické nájemní domy postavené v letech 1936–1937 podle návrhu architektů Julia Landsmanna a Martina Reinera. Nárožní objekt tvořený dvěma domy se sedmi patry s plochou střechou.

Činžovní dům č.p.612

Milady Horákové 612/25. Novorenesanční nájemní dům z roku 1892 s malířskou výzdobou podle návrhu Mikoláše Alše. Dům si nechal postavit roku 1892 řezbář Krejčík, bratr ilustrátora Karla Krejčíka. Třípatrový řadový činžovní dům o sedmi osách. Po stranách arkýře v 1. patře jsou malé výklenky se soškami sv. Cyrila a Metoděje. Nad okny prvního patra je široký sgrafitový vlys, vytvořený podle kartonu M. Alše, který líčí řezbářství od kácení stromů až po vytvoření sochy (Dřevorubec, Odvážení poraženého kmene, Opracování kmene, Řezbářská dílna, Polychromování sochy, Pobožnost u kapličky).

Činžovní dům č.p.673

Kamenická 673/5. Vrcholně secesní řadový čtyřpatrový nájemní dům navrhl roku 1906 architekt Jaroslav Vondrák. O čtyřech osách se dvěma arkýři, završený pětibokým štítem. Mezi okny druhého podlaží jsou reliéfní alegorické postavy Průmyslu, Zemědělství, Věd a Umění.

Činžovní dům č.p.675

Kamenická 675/2. Třípatrový nárožní obytný dům završený štíty a atikou postaven v letech 1897–1899 podle návrhu Bedřicha Bendelmayera a Rudolfa Němce. Architektura objektu v sobě snoubí novorenesanční i novogotické prvky.

Činžovní dům č.p.693

Dukelských hrdinů 693/37. Novorenesanční třípatrový rohový dům postavený podle návrhu Jana Zeyera roku 1895. Nad prvním patrem pásový figurální vlys znázorňující bitvu s Turky do ulice Dukelských hrdinů a Třicetiletou válku do ul. pplk. Sochora.

Činžovní dům č.p.694

Dukelských hrdinů 694/39. Nájemní řadový (rohový) třípatrový dům postavený podle projektu architekta Jana Zeyera v roce 1894. Fasáda tohoto novorenesančního objektu je pokryta sgrafitovou výzdobou a nástěnnými malbami, které zobrazují postavy z české historie (sv. Václav, Jan Lucemburský, Karel IV. do ulice pplk. Sochora, Václav IV., Vladislav, Jiří z Poděbrad a Rudolf II. do ulice Dukelských hrdinů).

Činžovní dům č.p.702

Argentinská 702/1. Čtyřpatrový nárožní činžovní dům z roku 1894 projektoval Jan Zeyer ve stylu novorenesance. Malby vznikly možná dle předlohy M. Alše. V parapetech oken 1. patra jsou pole s figurálními výjevy z českých dějin na jižní fasádě a výjevy z venkovského života na východní fasádě. Mezi okny jsou v kartuších nahé chlapecké figury s atributy. Nároží vrcholí jehlancovou střechou ukončenou polygonální věžičkou.

Činžovní dům č.p.741

Veverkova 741/25. Funkcionalistický nájemní nárožní dům z let 1937–1939 navrhli architekti Rudolf Wels a Quido (Guido?) Lagus. Příklad tzv. elektrického domu. Dům je ukončen ustupujícím 5. patrem.

Činžovní dům č.p.760

Letohradská 760/60. Funkcionalistický řadový čtyřpatrový nájemní dům s ustupujícím přízemím a pátým patrem, vybudovaný dle návrhu architekta Josefa Havlíčka v letech 1938–1939 pro Bohuslava Hanáka.

Činžovní dům č.p.811

Kamenická 811/35. Pozoruhodný nájemní dům postavený v letech 1923–1924 Družstvem pro stavbu učitelských domů podle plánů Otakara Novotného. Objekt představuje nevšední variaci tzv. obloučkového stylu.

Činžovní dům č.p.845

Haškova 845/9. Pětipatrový nárožní činžovní dům s vysokým parterem odděleným římsou, z 20. či 30. let 20. století, ovlivněný stylem purismu.

Činžovní dům č.p.911

Šimáčkova 911/24. Činžovní nárožní pětipodlažní secesní dům s vestavěným podkrovím, nárožním arkýřem zakončeným tamburem s drobnou oplechovanou kopulí. Postaven roku 1905 patrně podle projektu J. Vaňhy.

Činžovní dům 1149 a 1525 - Domovina

Činžovní dům „Domovina“. Na Maninách 1149/32, 1525/32a Soubor domů čp. 1149 a 1525 byl postaven v letech 1920–1921 podle návrhu projekční kanceláře Dušek-Kozák-Máca. Nájemní dům s dalšími funkcemi (dvorní budova měla sloužit pro divadelní představení apod.).

· Na Maninách 1149/32, restaurace Domovina, čtyřpatrový dům se sedlovou střechou.

· Na Maninách 1525/32a, objekt navazující do vnitrobloku, v MonumNetu uveden jen v rozpisu parcel, ne v kolonce adresy. Sídlo sportovního centra pro7sport, s.r.o. Dvorní budova členitého půdorysu i hmot je propojena prostřednictvím krčku s pasáží uličního domu. Budova vedle mnoha dalších prostor obsahuje především dva velké sály: dolní v suterénu sloužil jako kino, horní původně divadelní sál s vynikající akustikou později proměněn v nahrávací studio.

Na uliční fasádě je vpravo od vstupu do pasáže mezi 2. a 3. osou umístěna pamětní deska připomínající, že se zde v roce 1929 konal V. sjezd Komunistické strany Československa, kdy byl předsedou KSČ zvolen Klement Gottwald.

Činžovní dům č.p.1119

Heřmanova 1119/9. Nájemní řadový šestipodlažní dům (se 7. půdním podlažím) z let 1922–1923 navrhl architekt Josef Gočár pro Anglo-československou banku. V domě dochovány výplňové dveře, mříže a zábradlí dle Gočárova návrhu.

Činžovní dům č.p.1174

Vinařská 1174/6. Funkcionalistický nájemní dům z let 1936–1937 navrhl architekt Jan Gillar pro Bertu Porgesovou. Řadový činžovní dům je sedmipodlažní, s posledním podlažím ustupujícím.

Činžovní dům č.p.1176

Haškova 1176/4. Řadový činžovní dům o pěti podlažích a třech osách byl postaven roku 1915 podle projektu Bohumíra Kozáka.

Zpět na okres

Panství

Politický okres Hlavní město Praha

Část města Prahy VII

1961 Okres

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce

První dochovaná zmínka o Holešovicích pochází z roku 1228

Rok	obyv.	domů
1850
1927	5 470
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice Čsl, 1927

C) cs.wikipedia.org