Kód CZ

(Dolní a Horní) Liboc

Kostel sv. Fabiána a Šebestiána ^{Zdroj C)}

Podle ne zcela spolehlivých zpráv Václava Hájka z Libočan byl kostel v Liboc založen již roku 992 knížetem Boleslavem II. na místě, kde pohanský pán Hradoboj z Ruzyně nechal zabít kněze a misionáře Prostivoje. Následujícího roku byla celá ves Liboc i s kamenným kostelem předána břevnovskému klášteru. Roku 1421 pražská obec Liboc břevnovskému klášteru odňala a v kostele začali působit utrakvističtí kněží. Po rekatolizaci dal kostel někdy mezi lety 1651–1685 obnovit nejvyšší purkrabí Bernard z Martinic a duchovní správa kostela připadla nejdříve faráři kostela Matky Boží před Týnem a následně františkánům u kostela Panny Marie Sněžné.

Vlastní farnost vznikla v Liboci až roku 1702. Libocký farář zprvu spravoval také Bohnice, úkolů na něj kladených však bylo příliš, a tak se roku 1738 Bohnice od libocké farnosti odloučily. I tak k libocké farnosti v následujících desetiletích přináležela Ruzyně, Nebušice, Vokovice, Veleslavín, Řepy, Bílá Hora, Stodůlky, Košíře

a Motol. Od konce 18. století se sice okrsek libocké farnosti začal zmenšovat, přesto však kapacita kostela přestávala vystačovat. Kostel byl navíc vlhký a tmavý, protože jeho podlaha se nacházela pod úrovní terénu.

Farář František Lampa proto nechal vypracovat plány nového kostela, který by místo dosavadních 250–300 pojal 620 věřících. Roku 1842 byl starý kostel úplně zbourán a na jeho místě začal stavitel Karel Brusta stavět kostel nový. Oltářní obraz namaloval Josef Vojtěch Hellich a varhany vyhotovil pražský varhanář Gartner. Nový kostel byl vysvěcen v neděli 20. října 1844

Fara

…

Výklenková kaplička sv.Jana Nepomuckého

Se sochou světce

Hřbitov

…

Márnice

…

Socha

Na sloupu ve farní zahradě

Železný kříž

…

Památník padlým

1914-18

Plastika

…

Památník Karla Vaníčka ^{Zdroj C)}

Zde zemřel sokolský písmák Karel Vaníček 24.června 1926. Karel Vaníček se narodil 10. 2. 1860, byl členem předsednictva České obce sokolské, zakladatelem sokolského muzea (jeho bratr Jindřich byl náčelníkem ČOS) a autorem knihy Sokolské epištoly. Vystudoval techniku a byl vrchním oficiálem na pražské poště.

Památník

Na Bílé hoře, bojovníkům sokolské župy

Památník Rudé armády

Na hranici s Ruzyní

Socha Husitské bojovnice ^{Zdroj C)}

neboli Sestra na srubu Vítkova, Jan Jiříkovský, 1959.

Socha Jana Roháče

Alois Sopr

Kámen

U letohrádku s citátem od A.Bretona

Pamětní deska ^{Zdroj C)}

věnovaná upomínce na ředitelování Jana Zelenky - Hajského je umístěná u vchodu do domu na adrese Libocká 6/43, 16200 Praha 6 – Liboc. Dům se nachází v bezprostřední blízkosti Kostela sv. Fabiána a Šebestiána v Liboci. V současnosti (2016) v tomto objektu sídlí Domov sv. Rodiny (vybudován za přispění Nadace Dagmar a Václava Havlových "Vize 97"). Jan Zelenka-Hajský (* 3. března 1895, Kamenný Újezd - 17. června 1942, Praha) byl učitel, starosta sokolské župy Krušnohorské-Kukaňovy a bojovník proti nacismu.

Pamětní deska ^{Zdroj C)}

umístěná v Praze 6 na domě č.p. 357 v Litovické ulici (orientační číslo 11) připomíná místo, kde žil představitel vojenského podzemního odboje proti nacistům generál Josef Vladimír Mašín. Deska uvádí datum a místo jeho narození (2.8.1896 v Lošanech) a datum jeho úmrtí - popravy (20.6.1942).

Pamětní deska ^{Zdroj C)}

Anny Kabeláčové, zabité v květnu 1945

Reliéf

U brány letohrádku

Letohrádek Hvězda ^{Zdroj C)}

Podle plánů králova mladšího syna rakouského arcivévody Ferdinanda Tyrolského, dlouholetého místodržícího v Čechách pak byl v letech 1555 až 1558 postaven letohrádek Hvězda. Ferdinand Tyrolský sám položil základní kámen k letohrádku 27. června 1555. Stavbu prováděli nejprve Juan Maria Avostalis del Pambio a Giovanni Lucchese, po nich Hans Tirol a Bonifác Wohlmut. Dvoupatrový letohrádek na unikátním půdorysu šesticípé hvězdy (díky kterému získal své jméno) patří do skupiny tzv. filosofických staveb a uvnitř vyniká bohatou štukovou výzdobou.

Škola

…

Zeyerova vila č.p.276/9

…

Schubertova vila č.p.276/9

…

Kirchnerova vila č.p.288/13

…

Vodojem

Věž zvaná Světluška

Čertův mlýn

V Divoké Šárce

Divoká Šárka

Slovanské hradiště

Obora Hvězda ^{Zdroj C)}

v lese Malejově nad vsí Liboc zřídil roku 1530 král Ferdinand I., který ji později nechal obehnat zdí. Tehdy byla ještě zvána prostě Nová královská obora. Nejstarší archeologické nálezy kostí zvířat dokládají přítomnost člověka již od paleolitu, kdy byl hlavním zdrojem obživy lov zvěře a sběr plodů. Člověk začal zasahovat do vývoje zdejší vegetace od období neolitu, kdy došlo k trvalému osídlení rolnickému a pasteveckému. V době bronzové se zde nalézalo významné sídliště knovízské kultury. Kolem 6. století došlo k příchodu Slovanů na toto území a k jeho následnému osídlení. V 7. až 9. století se nad soutěskou Džbán nalézalo slovanské výšinné hradiště o rozloze přibližně 3 hektarů a v jeho bezprostředním okolí velké dvacetihektarové předhradí, které se dělilo na vnitřní a vnější. Pozůstatky hradiště a předhradí jsou v krajině patrné i dnes. Tvoří jej valy, dnes již povětšinou zarostlé vegetací. V roce 1995 bylo hradiště vyhlášeno Národním památkovým ústavem za národní kulturní památku pod názvem Hradiště Šárka. Je jednou z devíti národních kulturních památek na území Prahy.

Na území ve středověku postupně mizely lesy a odlesněné plochy člověk postupně přeměňoval na zemědělsky využívanou půdu - na pole, sady, vinice a pastviny. Jedinými, téměř nedotčenými plochami, byly zdejší skalní stepi. Až do konce 19. století bylo území téměř bezlesé, rozloha lesa byla asi čtvrtinová oproti dnešku. V této době započalo umělé zalesňování okolí. Území bylo zemědělsky využíváno až do začátku 2. světové války. Po 2. světové válce došlo ke změně socioekonomických poměrů a území se přestalo zemědělsky využívat. Započalo nekontrolované šíření expanzivních druhů bylin a zarůstání teplomilných trávníků křovinami a náletovými dřevinami. Dochází k další vlně umělého zalesňování nepůvodními druhy dřevin.

Zpět na okres

Panství

Politický okres

1922 Hlavní město Praha (XVIII)

1961 část městské části Praha 6

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce ^{Zdroj C)}

První písemná zmínka o Liboci se nachází ve falzu zakládací listiny břevnovského kláštera z roku 993. Klášteru patřila ves až do husitských válek. Její obyvatelé nebyli povinni vykonávat žádné roboty. Po husitských válkách byla v majetku různých měšťanů ze Starého Města Pražského, posléze Nejvyššího pražského purkrabství. Po roce 1848 patří Liboc k okresu Smíchov. Od 19. století se zřetelně projevuje vliv Prahy, Liboc je oblíbeným výletním místem, vznikají zde i reprezentativní vily pražské honorace, obyvatelé nacházejí práci v malovýrobě.

Obcí procházela koňská dráha do Lán, přestavěná v 70. letech 19. století na parostrojní železnici (Buštěhradská dráha). Železniční zastávka byla zrušena roku 1984.

Na začátku 20. století se začíná rozšiřovat zástavba za železniční trať podél ulic Libocká a Špotzova. Roku 1922 byla Liboc připojena k Velké Praze a ztratila samosprávu. Nejprve patřila k Praze XVIII (spolu s Břevnovem a Střešovicemi), roku 1949 byla rozdělena mezi tehdejší Prahu 5 (Břevnov) a Prahu 6 (Dejvice). Od roku 1960 patří celá k obvodu Praha 6, jehož původní, jádrová část se stala městskou částí Praha 6. Ve všech těchto administrativních celcích představovala nepatrný kousek.

Ve 20. až 50. letech bylo zastavěno území mezi tratí a nynější Evropskou ulicí. Od sedmdesátých let 20. století došlo k demolici některých statků a na jejich místě vznikly panelové domy. Po roce 1980 bylo budováno sídliště Na Dědině, jehož menší část se nachází na libockém katastrálním území. Nová výstavba probíhá i na počátku 21. století, na dosud volných plochách i na úkor starší zástavby.

Rok	obyv.	domů
1850
1927
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

C) cs.wikipedia.org (9.2.2015)

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 9.6.2015