Kód CZ

Dvory

Osada: Veliby

Hřbitov ^{Zdroj A)}

…

Kamenný kříž ^{Zdroj A)}

…

Kamenný kříž ^{Zdroj A)}

1866

Železný kříž ^{Zdroj A)}

Na rozcestí za obcí

Památník padlým ^{Zdroj A)}

…

Zpět na okres

Panství

Politický okres Poděbrady, s.o.Nymburk

1961 Okres Nymburk

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce ^{Zdroj A)}

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1553.

První písemná zmínka o obci Dvory pochází z roku 1545, kdy je obec nazývána Dvorové Velelibští. Z této doby je v knize „Důchodců městských" uváděno sedm usedlostí, které patřily bud' záduší nebo usedlíkům velelibským. Tolik písemná zpráva městského muzea v Nymburku.

Do roku 1547 patřily Dvory městu Nymburk. Krátce spadaly pod Poděbrady, kde je

v poděbradském urbáři název osady změněn na Dvory Velryby. Název byl asi odvozen od velkých rybníků, které se kolem obce vyskytovaly.

Nynější zkrácené jméno Dvory je spojeno s prvotním účelem, že totiž na místě osady byly dvory.

V roce 1558 byly Dvory spolu s Veleliby postoupeny panu Jindřichu z Donína. Tím se dostaly k panství benáteckému.

Obec se odjakživa nacházela při silnici do Nymburka. Ležela však mnohem východněji. Její hranice začínala u dnešní bytovky statku pana Vladimíra Pokorného a končila u křížku, který tvoří rozcestí cest do Velelib a Nymburka.

Nejstarší dochované plány obce jsou roku 1840, kdy bylo ve Dvorech 36 statků. Východní část obce tvořily dvory, poblíž „křížku" a západní část sahala až ke kovárně ve směru do Čilce, dnešní čp. 106.

Osídlování obce bylo poznamenáno především třicetiletou válkou, kdy v soupisu gruntů

z roku 1654 je pouze pět osídlených statků, ostatní byly zapsány jako pobořené či vypálené. V roce 1862 skoupil majitel třineckého velkostatku baron Moric Bethmann 14 usedlostí i s pohostinstvím v obci. Již v uvedeném roce začala stavba nynějšího statku a všech 14 usedlostí bylo postupně zbouráno. Stavební materiál z pobořených domů byl použit na výstavbu velkostatku. Zbouráním tolika usedlostí se Dvory rázem staly nevýznamnou skupinou domků kolem rybníka.

Po 1. světové válce byl velkostatek prohlášen za zbytkový a statek zakoupil pan Vladimír Pokorný. Největší proměny zaznamenala obec ve třicátých letech minulého století. Počet novostaveb se od roku 1920 do roku 1930 zdvojnásobil a obec měla v roce 1930 113 domů. Do tohoto období patří i stavba „Kampeličky" a „Sokolovny".V těchto letech byla většina zdejších obyvatel zaměstnána u Československých státních drah. Po parcelaci velkostatku získali půdu i obyvatelé obce a tak pro několik dalších desetiletí vznikla nová profese-kovozemědělec.

Rozšíření obce dalo i vznik nových živností. V obci byl pekař, kovář, obuvník, holič, dva hostince, dva obchody se smíšeným zbožím, dvě řeznictví a spořitelna.

S historií obce je úzce spojeno školství. Již roku 1805 je první zmínka o úsilí obce Dvory, Čilce, Zdonína a Velelib vybudovat pevnou školu. V té době se uvádí, že již delší dobu mají obce soukromého učitele, který po staveních učil vice jak 30 dětí. Přes neochotu zemského úřadu byla z iniciativy místních obyvatel postavena kamenná škola. 17. listopadu 1844 byla škola děkanem a vikářem Antonínem Zichem vysvědcena.

Teprve po deseti letech trvání školy byla škola ve Dvorech schválena jako Exkurendo¬Unterlehrerstation, tj. místo pro samostatného trvalého podučitele.

Významným rokem pro školu byl rok 1883. Škola byla rozšířena na dvojtřídku a učitel Josef Bína byl 1. ledna 1884 jmenován ředitelem školy.

Vyučování během celého trvání kamenné školy i v nejtěžších dobách světových válek nebylo přerušeno. Během dvou století se ve škole vystřídala řada obětavých učitelů, kteří byli i významnými nositeli kulturního života.

Život v obci byl ve 20. století spojen s ochotnickým divadlem. První písemná zpráva o divadelním představení pochází z roku 1898. Představení byla hrána pod hlavičkou spolku Čtenářská beseda v místní škole.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	744
1932	758
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

A) dvory-veleliby.cz (6.4.2016)

C) cs.wikipedia.org (6.4.2016)

Kód CZ

Veliby

[Kostel sv.Jiljí] ^{Zdroj C)}

1345, zbořen kol.1874

Kostel sv.Václava ^{Zdroj C)}

stavitelé M. a J. Červení z Nymburka Postaven v letech 1876 až 1878 v novorománském slohu na místě předchozího kostela sv. Jiljí, zbořeného kolem roku 1874.

Fara ^{Zdroj C)}

Farnost zrušena 2006

Hřbitov

Kolem kostela

Historie obce ^{Zdroj A)}

První písemná zmínka o vsi je z roku 1223

První písemná zmínka o malé vesničce Veleliby pochází z roku 1223. Tehdy postavil svůj dvorec blízko Nymburka vladyka Vladislav z Velelib.

Ačkoliv samotná osada nebyla nikdy co do počtu obyvatel veliká, byla její historie významná především ve spojení s kostelem a farností velelibskou.

Později v 19. století s vybudováním železničních tratí z Nymburka do Mladé Boleslavi a Jičína. A v polovině 20. století život osady významně měnilo postavení továrny na zpracování zeleninových a květinových osiv.

Roku 1345 byl zde postaven kostel, stranou všech vznikajících osad, aby všichni obyvatelé měli k němu stejně daleko. V církevních knihách se zachovala jména velelibských kněží. Jako první z nich je uváděn kněz Boček starší, právě v roce 1345. V době husitských válek nezůstala bez pohromy ani osada Veleliby. Kostel, fara i veškeré příbytky byly vypáleny. Po roce 1500 jsou uváděni další faráři, kteří v obnoveném kostele sloužili. Roku 1564 byla v kostele pochována manželka Jana Chrtounského z Chotouně, hejtmana na Lysé. Náhrobní desky paní Ludmily Chrtounské a jejího syna se zachovaly dodnes. Dnes už váíce než 400 let staré náhrobní desky z původního gotického kostela sv. Václava jsou uloženo v předsíni kostela. Nápis na kameni je uveden ve staročeštině. Novou pohromu přinesla třicetiletá válka. Kostel byl pobořen, fara i ostatní příbytky byly vypáleny. Po dlouhou dobu nebylo nic obnovováno. Děkanství Nymburk roku 1713 přiznává v záduší velelibském následné počty v přifařených obcích. Všechlapy 85 duší, Skrchleby 222, Dvory 63, Čilec 115 a Bobnice 121 duší. Veleliby zde uvedenou nejsou. Lze se tedy domnívat, že ves nebyla v tu dobu obydlena.

Teprve v roce 1735 se obnovy kostela ujala vrchnost benátecká. K obnově fary nedošlo. Nová historie Veleli začíná roku 1853, kdy zástupci Dvorů, Všechlap, Skrchleb a Cilce žádali nymburský magistrát o výstavbu vlastní fary a vlastního velelibského faráře. Průlom do událostí přinesl nymburský měšťan a mecenáš nymburský škol Jan Zendrich. Ten napsal na biskupství, že ze svého statku ve Skrchlebích věnuje velelibské faře 50 korců polí, pokud zde bude ustaven farářem Antonín Vedral, dřívější ředitel nymburských škol.

Pražská konzistoř návrh Zendricha přijala a tak se stalo, že byl do Veleli jako farář ustanoven Antonín Vedral.

V roce 1846 byly ve Velelibech pouze dva domy, čp. 1 a 2 obsazeny několika rodinami, kostnice a starý kostel, kolem něhož byl hřbitov. Vše ostatní byla pole. Páter Vedral proto nechal oddělit od záduší osm parcel na stavbu domů pro osadníky. Výstavba fary se uskutečnila až po válce prusko-rakouské 1866. Stavbu provedl zkušený nymburský zednický mistr Matěj Červený. V dalších letech pak byly postaveny hospodářské budovy, stodola, chlévy, sýpka a kolna. V roce 1871 osadníci přifařených obcí spolu s páterem Vedralem začali uvažovat o stavbě nového kostela. V petici adresované městské radě v Nymburce se mimo jiné uvádělo: Starý kostel je pro 2 088 duší malý, jeho zdi chatrné a tudíž je třeba kostela nového většího.

S ohledem na vzdálenost přifařených obcí je nutno, aby na vysoké věži byl umístěn velký zvon, aby jeho hlahol slyšán byl na dálku.

Jelikož znalecký posudek, vypracovaný v roce 1873 špatný stav starého kostela potvrdil a jmění na penězích farnosti bylo 78 356 zl. Dostatečné, výstavba nového kostela byla potvrzena. Základní kámen nového kostela byl položen 30. května 1876. Bylo rozhodnuto, že kostel bude stát ve směru severojižním. Práce řídil syn Matěje Červeného Josef.

Kostel posvětil 20. října 1878 pražský arcibiskup kardinál Bedřich, kníže ze Schwarzenbergů.

Po smrti faráře Vedrala, který se významně zasloužil o výstavbu a rozšíření Veleli, byl další významnou osobností farář Václav Šorejs. Byl to člověk praktický a podnikavý. Jelikož pozemky v okolí Veleli byly často na jaře dlouho pod vodou a nebylo možné je osít, rozhodl se , že nechá na farních a zádušních pozemcích provést melioraci. Nápad se zalíbil i majiteli Zdonína panu Mazánkovi, který byl patronátních komisařem velelibského kostela. A tak po dohodě došlo k vybudování meliorační sítě na desítkách hektarů půdy.

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 6.4.2016