Hlavnice

(Glomnitz, Głownica, Labnitz, Hlawenitz, Hlawnitz, Glomnitzio)

Kostel Nejsv.TrojiceD)

Na hřbitůvku uprostřed návsi

http://www.obechlavnice.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=3903&id_obrazky=1241

 

Fara D)

1816, na návsi 

http://www.obechlavnice.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=3903&id_obrazky=1189

 

Kaple P.Marie Pomocné D)

U cesty do Mladecka

http://www.obechlavnice.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=3903&id_obrazky=1153 http://www.obechlavnice.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=3903&id_obrazky=1085

 

Kaple sv.Floriána D)

1854

http://www.obechlavnice.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=3903&id_obrazky=1081

 

Socha sv.Hedviky A)

Před farou

http://www.obechlavnice.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=3903&id_obrazky=1185

 

Kamenný kříž D)

Hauptfleischův

http://www.obechlavnice.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=3903&id_obrazky=1121

 

Kamenný kříž D)

U hřiště

http://www.obechlavnice.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=3903&id_obrazky=1113

 

Kamenný kříž D)

U čp.10

http://www.obechlavnice.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=3903&id_obrazky=1117

 

Kamenný kříž D)

Na hřbitově

Popis: image012

 

Zámek D)

Na návsi, 18.stol.

http://www.obechlavnice.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=3903&id_obrazky=1177 http://www.obechlavnice.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=3903&id_obrazky=3514

 

Svobodný dvůr D)

 

Hasičská zbrojnice A)

http://www.obechlavnice.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=3903&id_obrazky=1229 http://www.obechlavnice.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=3903&id_obrazky=1225

 

Rychta D)

 

Škola D)

http://www.obechlavnice.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=3903&id_obrazky=1217 

 

Raabův větrný mlýn D)

http://www.obechlavnice.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=3903&id_obrazky=1097

 

[Grossův větrný mlýn] D)

písemně doložený již v roce 1879. Byl sloupového typu o půdorysu 6 x 6 metrů. Od roku 1929 byl majitelem Karel Gross, který mlel obilí až do roku 1957. Dne 1. srpna 1960 mlýn zapálil při bouřce blesk a protože v místě byl nedostatek vody, nedokázali ho hasiči zachránit. Obytná část Grossova mlýna dosud stojí a vlastní ho potomci posledního mlynáře Karla Grosse, který zemřel ve věku 92 let v roce 1988.

http://www.obechlavnice.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=3903&id_obrazky=1089

 

 

Zpět na okres

Panství

 Politický i soudní okres Opava

1961 Okres

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce  D)

Obec Hlavnice byla založena snad někdy na přelomu 12. a 13. století. Zda získala své jméno po svém zakladateli, podobně jako okolní obce, například Litultovice či Jezdkovice (původně nazývané Ješkovice), nevíme, v našem případě by se jednalo pravděpodobně o jakéhosi Hlavně či Hlaveně. Ale toto jsou jen spekulace, historické prameny v tomto případě mlčí. Rovněž záhadou zůstává zalesněný výběžek nedaleko Hlavnice, zvaný odnepaměti Hradisko. Podle Vincence Praska zde ještě v 19. století byly vidět tvrz, snad už jen její rozvaliny. V historických pramenech však zatím nebyla tato tvrz doložena, i když o ní mluví i místní lidové pověsti. Pokud zde skutečně nějaké sídlo stávalo, pak jeho zbytky si místní lidé možná rozebrali na stavbu svých obydlí. Pokud zmíněný výběžek navštívíme, skutečně zde nalezneme různě hluboké dolíky a jámy, po svahu se povaluje spousta břidlice. Místo dosud nebylo archeologicky zkoumáno a tudíž není možné prokázat či vyvrátit existenci jakéhokoliv osídlení na Hradisku. Zůstává však faktem, že Hynek Kravařský ze Šlevic, majitel hlavnického panství v 15. století, se na mnohých listinách a v soudních půhonech vyskytuje pod jménem Hynek Kravařský z Hlavnice. Vzhledem k tomu, že tehdy bylo zvykem šlechty přidávat si své přídomky podle svého sídla, je velice pravděpodobné, že nějaké osídlení v Hlavnici či snad přímo na Hradisku existovalo.

Vraťme se opět k historickým řádně ověřeným souvislostem. Poprvé je obec Hlavnice připomínána v bule papeže Inocence roku 1250, kdy byla zapsána jako statek, spadající pod hofmisterství stěbořské a majitelem byl Velehradský klášter. Další zmínky jsou z let 1265 a 1272. Poté se prameny na dlouho odmlčují a teprve roku 1412 vyplouvá z mlhy první známý zástavní držitel (neboť Velehradský klášter Hlavnici dával do zástavy, v dnešní terminologii ji pronajímal, buď dědičně nebo na určitou dobu), kterým byl Hanuš Herbort z Fulštejna, který vlastnil panství slavkovské. Otazník ale visí v tom, zda ve zmíněném roce 1412 byl majitelem právě samotný Hanuš Herbort z Fulštejna, či jeho dcera Kateřina, která Hlavnici získala jako věno při svém sňatku s Kryštofem Mrakotou. Jelikož se domnívám, že tento sňatek proběhl už někdy koncem 14. století, maximálně začátkem 15. století, nezbývá tedy než přisoudit Hlavnici roku 1412 již Kateřině Mrakotové, rozené z Fulštejna. Právě dcera Kryštofa a Kateřiny Mrakotových, Helena, se roku 1420 (?) provdala za Mikuláše Faulherina z Velkých Hoštic a statek Hlavnici získala jako své věno. Jak je vidět, sloužila tedy Hlavnice pravděpodobně jistou dobu jako věnný statek, přičemž majitelem byl stále Velehradský klášter a Hlavnice byla zastavena dědičně členům některé šlechtické rodiny. Manžel Heleny (či Aleny) z Velkých Hoštic, Mikuláš Faulherin, zemřel již roku 1436. Snad jediné dítě z tohoto manželství, které se dožilo dospělosti, byla dcera Kateřina, která si později vzala Jana Bělíka z Kornic, který zastával poměrně významné zemské úřady a od něhož také odvozují svůj původ hrabata Sobkové z Kornic. Vraťme se však k vdově Kateřině z Velkých Hoštic. Ta se již rok po manželově smrti, roku 1437, provdala za Hynka Kravařského ze Šlevic. Jeho rodina získala kolem roku 1420 kravařské panství koupí od Petra z Kravař a ve Slezsku měla význačné postavení. Dělila se do mnoha větví, které postupně ovládaly obrovské majetky po celé Moravě s Slezsku a podle pověsti byl předkem tohoto rodu pasák krav, který byl za jakýsi hrdinský čin povýšen do rytířského stavu a svůj přídomek odvodil od svého bývalého povolání. Hlavní větev rodu z Kravař vymřela v polovině 15. století.

Novopečený majitel Hlavnice Hynek Kravařský, který se později začal psát Hynek Kravařský z Hlavnice, se ještě na novém panství ani pořádně neohřál a již se schylovalo k bouřce. V roce 1439 pan Ondřej, bratr zemřelého Mikuláše Faulherina, zažaloval pana Hynka z Kravař a jeho ženu Helenu, že jej připravili o zákonité dědictví, kterým bylo mimo jiné i hlavnické panství. Zda stálo právo skutečně na jeho straně  nebo mu peníze opět pomohly, buď jak buď, Hlavnici si Hynek Kravařský uhájil. Nezůstalo však pouze u tohoto případu. O mnoho let později, v roce 1464, stanul Hynek Kravařský opět před opavským soudem, tentokrát se bratr Hynkovy manželky Heleny, Kryštof Mrakota, rozvzpomněl, že Hlavnici kdysi vlastnili jeho předkové a tudíž i on by mohl mít nějaké nároky. Ale ani tento obhajovatel rodinných práv neuspěl. Poslední zmínka o Hynkovi Kravařském je z roku 1477 a je pravděpodobné, že zemřel ještě téhož roku. Hlavnici získal jeho syn Mikuláš Kravařský ze Šlevic. I on, podobně jako jeho otec, byl častým hostem na opavském soudě. Zajímavý případ se stal v roce 1482, kdy pan Mikuláš žaluje abatyši kláštera Sv. Kláry v Opavě skrze tu věc, že jeho nebožtík otec jí dal do úschovy stříbrný pás, který mu abatyše nyní nechce vydat. Bohužel nevíme, jak spor dopadl.

V roce 1490 hlavnické panství získal Jindřich Donát z Velké Polomi a Nové Cerekve, tentokrát už se ale nejednalo o celou Hlavnici, nýbrž pouze o část. Kolem roku 1480 totiž menší část Hlavnice Velehradský klášter dědičně zastavil Bernatovi Bírkovi z Násilé, který byl od roku 1451 pánem v sousedních Litultovicích. Hlavnice tedy měla v roce 1490 dva majitele, z nichž pan Jindřich držel větší část a také vrchní právo. Právě Jindřich Donát se později stal komorníkem knížectví opavského a ani on nemohl zůstat pozadu v žalobách a tahanicích o majetek. Roku 1496 žaluje pana Jana z Tvorkova a z Kobeřic, že je mu dlužen 400 zlatých a v roce 1509 zase Jiříka Bírku z Násilé, že mu v jeho díle hlavnickém pobral rež a pohanku.  V témže roce (1509) také zemřel a podle dědické posloupnosti se stal majitelem části Hlavnice Jindřichův syn Jan. Ten však záhy panství prodal Janu z Lukavce a na Slavkově, který se tak roku 1512 stal majitelem Janovy části Hlavnice. Dlouho ji však nedržel a již roku 1519 ji získal pan Jan Stoš z Kounic, který již v okolí vlastnil rozsáhlá panství, Dolní Životice, Kružberk, Staré Těchanovice, Lublice, Litultovice s Lhotkou a další. Proslul svou krutostí vůči poddaným. V roce 1528 nechal ve Starých Těchanovicích krutě umučit poddaného sedláka Mazucha, protože byl přistižen v lese s ručnicí, což se přísně zakazovalo. O rok později žaloval svého hlavnického souseda, Jiříka Hynka Bírku z Násilé, že hlavnickému krčmáři Janovi nedovolil odebírat pivo z pivovaru v Životicích. Protože byť byla dědina rozdělena na dvě části, krčmář byl společný pro obě části. Jiří Hynek Bírka se stal majitelem hlavnické části pravděpodobně po smrti svého děda Bernata. Sám zemřel v roce 1533 a díl přešel na jeho bratra Jana Voka, který měl vleklé spory právě s majitelem druhé části Hlavnice, Janem Stošem z Kounic a proto svůj díl roku 1538 raději Janu Stošovi prodal. Od té chvíle byla Hlavnice na dlouhá léta opět scelena pod jedním majitelem. Spory a tahanice byly v životě hlavnického pána Stoše  na denním pořádku. Ve čtyřicátých létech měl mnoho oplétaček se sousedním panstvem, častokrát i skrze samotnou Hlavnici. Bouřlivý život tohoto rytíře skončil v roce 1549, pochován byl v kostele Sv. Ducha v Opavě, v rodinné hrobce rodu Stošů z Kounic. Hlavnické léno (zástavu od Velehradského kláštera) získal Janův syn Otík Stoš, ostatní nebožtíkovy statky byly rozděleny mezi Otíkovy bratry, přičemž Otík získal ještě mmj. Deštnou. Podle dobových pramenů holdoval vínu a dobrému jídlu, z čehož ovšem nebývale ztloustl, což bylo později také jednou z příčin jeho brzké smrti v roce 1573.

Otík Stoš z Kounic o Hlavnici přišel v roce 1554, kdy ji Velehradský klášter dědičně zastavil Janu Bruntálskému z Vrbna. Tato starobylá rodina získala na počátku 16. století panství Bruntál, od něhož odvodili i svůj šlechtický přídomek. Jan zemřel roku 1572 a hlavnické panství získali jeho synové z manželství s Kateřinou ze Žerotína, Vilém, Hynek a Štěpán. Vilém zemřel roku 1590 a jelikož Štepán již také nežil, stal se jediným majitelem Hlavnice Hynek Bruntálský z Vrbna, který po smrti bratra Viléma zdědil i statek Moravici. Velice významná událost se stala v roce 1589, kdy se Bruntálští vymanili z područí Velehradského kláštera a Hlavnici, stejně jako mnohá jiná panství, odkoupili. Byl to snad právě Hynek Bruntálský z Vrbna, kdo nechal vystavět v Hlavnici první kamenný kostel. Panstvo vyznávalo víru luteránskou a poddaní se museli samozřejmě podřídit, neboť platilo, jakou víru vyznává pán, takovou musí vyznávat i poddaný. Pan Hynek zemřel v roce 1610, Hlavnici pak koupil jeho synovec Jan mladší Bruntálský z Vrbna. Ten také držel rozsáhlá sousední panství (Stěbořice, Štemplovec, Nový Dvůr a další) a z jeho doby se zachoval unikátní urbář (soupis poddanských povinností vůči pánu, roboty) z roku 1617, který je skutečně jedinečnou ukázkou života poddaných v Hlavnici na počátku 17. století. Už na podzim zmíněného roku 1617 ale Jan mladší Bruntálský Hlavnici prodal Karlovi ze Straβolda, sám později musel emigrovat, protože podpořil tzv. zimního krále Fridricha Falckého. Po Fridrichově porážce a po nástupu Ferdinanda II. na trůn měl Jan Bruntálský, stejně jako mnoho dalších, na výběr. Buď emigrovat a zachránit alespoň holý život, nebo zůstat a doufat v nepravděpodobnou milost. Bývalý majitel Hlavnice si zvolil první možnost, odešel do Švédska, odkud se ale později do Čech vrátil.

Zatím císařský armádní důstojník Karel ze Straβolda započal s kompletní proměnou nově nabytého panství. Jelikož byl sám horlivým katolíkem, nepřipustil, aby jeho poddaní vyznávali víru jeho předchůdců (luteránství), nýbrž se postaral o důkladnou rekatolizaci. Karel ze Straβolda byl také po nějakou dobu opavským soudcem a to až do své smrti na jaře roku 1635. Štemplovské panství, kam patřila i Hlavnice, získala jeho manželka Kateřina, rozená Schitz von Jagla. Jediná dcera z tohoto manželství, která se dožila dospělosti, Anna Kateřina Marie ze Straβolda, si v roce 1637 či 1638 vzala za manžela císařského důstojníka Lenharta, svobodného pána z Neuhausu, který rodem pocházel z Gorického hrabství. Ten byl faktickým pánem na nově nabytém majetku, ačkoliv mu panství patřilo až po smrti manželky v roce 1674. Skutečnou majitelkou byla do roku 1654 vdova Kateřina ze Straβolda, která panství prodala své dceři Anně Kateřině Marii, nikoliv však jejímu manželovi.

Pohroma postihla Hlavnici v roce 1664, kdy ji v parném létě zachvátil ničivý požár, kterému podlehlo jedenáct statků a svobodný dvůr, o kterém ještě bude řeč. Naštěstí nevznikly žádné ztráty na lidských životech. Jelikož však škody byly veliké (byla spálena takřka celá Malá strana), vydali se zástupci z vesnice prosit u majitele panství pana Lenharta z Neuhausu o úlevy na daních. Baron z Neuhausu pochopil tíživou situaci postižených a těm, kteří přišli o své domovy na dva roky odpustil všechny poplatky a panské dávky. 

V sedmdesátých létech se v Hlavnici stala neobyčejně zajímavá a také vleklá záležitost. Týkala se údajného pokladu, objeveného v roce 1672 děvečkou Mariannou. Jelikož tehdejší rychtář, Jiří Mička, věc řádně neoznámil vrchnosti na Štemplovci, byl delší dobu vězněn a nakonec ze svého fojtství (dvůr rychtáře) zcela vypuzen, jelikož vrchnost se domnívala, že poklad uzmul právě rychtář Mička. Poklad nebyl nalezen, ale kdoví, který sedlák pak neobyčejně zbohatl, či jde jen o báchorku hloupé Marianny. Ať tak nebo tak, několik zjevně nevinných lidí patrně zcela bezdůvodně navštívilo jistě ne zrovna příjemné prostředí štemplovské mučírny.

Lenhart (Leonhard) z Neuhausu neměl ze svého manželství s Annou Kateřinou Marií ze Straβolda (+1674) syny. Jedinými dědičkami se tak staly dcery Alžběta a Anna Terezie. Alžběta z Neuhausu se roku 1676 v Olomouci provdala za svého bratrance Julia Jindřicha svobodného pána z Neuhausu. Z tohoto manželství vzešel syn Jan František, který se později stal dědicem po svých rodičích. Anna Terezie se provdala za bratra Julia Jindřicha, Julia Caesara svobodného pána z Neuhausu a rodová kletba zasáhla i do jejího manželství, neboť manželovi nedala mužského dědice a tudíž jejich majetek později získala dcera Ludvika Františka. Nedlouho před svou smrtí rozdělil stárnoucí Lenhart z Neuhausu svůj rozsáhlý majetek mezi své dvě dcery a jejich manžely. Kamenec, Nový Dvůr, Štemplovec a část Hlavnice získala Alžběta z Neuhausu a její manžel, zatímco Stěbořice s Jamnicí a díl Hlavnice dostala Anna Terezie z Neuhas. Dodnes se v obci zachovala památka na toto rozdělení, totiž v názvu. Tzv. Velká strana patřila ke Štemplovci a tedy Alžbětě z Neuhausu, Anna Terezie vlastnila tzv. Malou stranu. Pás mezi oběma stranami kdysi představovaly zahrádky sedláků, kteří měli své statky na Velké straně, patřil tedy také štemplovské vrchnosti. Alžběta z Neuhas záhy po roce 1684 zemřela a brzy ji následoval i její otec Lenhart, který zemřel v roce 1687. V roce 1688 si celé štemplovské panství pronajal pan Jan Pavel z Schertzu, včetně štemplovského zámku. Začátkem 17. století však od nájmu upustil a koupil si v Hlavnici svobodný rytířský dvůr, na kterém pak hospodařil.

Syn Julia Jindřicha z prvního manželství s Alžbětou z Neuhausu, Jan František Kašpar z Neuhausu (1682-1718), převzal správu rodinného majetku v roce 1708 a o něco později se oženil s Annou Barborou Přepiskou z Rychmburka. Jediný syn zemřel krátce po narození a samotný majitel panství se na věčnost odebral už v roce 1718. Také na stěbořském panství se vrchnost změnila. Po smrti původní dědičky stěbořského panství, Anny Terezie v roce 1715, zemřel o čtyři roky později (1719) i její manžel Julius Caesar z Neuhausu a panství zdědila jejich jediná dcera Ludvika Františka.  Zatím ovšem vdova Anna Barbora z Neuhausu, nyní jediná paní na Štemplovci, se podruhé vdala za Františka Josefa hraběte Pražmu z Bílkova, s nímž měla tři dcery, ale pouze Anna Františka se dožila dospělosti. Mezi léty 1724 – 1726 na ni žalovali hlavničtí sedláci, protože údajně vyžadovala o poddaných roboty, které nebyli povinni vykonávat. To však už byla jen nepříjemná tečka za Hlavnicí, neboť své štemplovské panství prodala roku 1732 Janu Antonínovi Josefovi Pinovi z Friedenthalu. Ten už od roku 1726 držel panství stěbořské s částí Hlavnice, které koupil od Ludviky Františky z Neuhausu.

Jan Antonín Pino z Friedenthalu, původem italský obchodník, se kolem roku 1710 usadil v Opavě, získal brzy český inkolát (občanství) a také šlechtický titul. Za svůj život nashromáždil velký majetek, kromě několika panství vlastnil i domy v Opavě a jiné majetky. V Hlavnici koupil od Karla Josefa Návy svobodný rytířský dvůr a získal tak v Hlavnici hospodářské zázemí a navíc téměř 90ha nových pozemků, které však byly částečně rozprodány místním sedlákům. Hlavnici předal roku 1742 svému synovi Janu Ondřejovi. Dodnes se dochovala listina právě z roku 1742, kterou Jan Ondřej Pino z Friedenthalu slíbil královně Marii Terezii věrnost. Zastával důležité funkce solního administrátora a byl královniným sekretářem ve Slezsku. Hlavnici v roce 1765 z neznámých důvodů odevzdal zpět svému otci, sám získal Štemplovec a usadil se tam. Jan Antonín Pino však záhy zemřel (1769) a po něm Hlavnici zdědil jeho další syn Josef Maria Antonín Pino z Friedenthalu. Byl to právě on, kdo nechal v Hlavnici vybudovat nový, větší kostela a také sýpku, která dnes slouží jako hasičská zbrojnice. Hlavnici prodal v roce 1780 hraběti Ondřejovi Renardovi, který již v okolí vlastnil panství Deštnou.

Hrabě Renard pocházel ze starobylého, původem francouzského šlechtického rodu, který byl v 18. století povýšen do stavu hraběcího. Jeho otec Jan Křtitel vlastnil rozsáhlé statky v Sasku, na Těšínsku a ve Slezsku a zastával význačné zemské úřady. Ondřej Renard se oženil s Annou Marií, hraběnkou Sobkovou z Kornic, která roku 1765 koupila Bratříkovice, nevelké panství ležící jen kousek od Hlavnice. Jejich dcera Johanna se provdala do významné šlechtické rodiny hrabat Buday de Bathor, druhá dcera a pozdější dědička Hlavnice, Karolina, byla vdaná dvakrát, poprvé za šlechtice Josefa Zborowského, s nímž měla dcery Annu a Karolinu, a po smrti prvního manžela za Karla z Weiβenbachu, se kterým měla syna Karla Viktora a mladší dceru Marii Karolinu. Ondřej hrabě Renard byl pro Hlavnici význačný především tím, že zde nechal mezi léty 1792 - 1795 vystavět zámek v duchu klasicismu, tedy jednoduché venkovské sídlo, sloužící spíš jako lovecké a správní zázemí, než k reprezentativním účelům. Na místě nového zámku pravděpodobně nějakou dobu před stavbou nestála žádná budova, spíše se jednalo o kus pole, patřící původně ke svobodnému dvoru, který byl zakoupen již v roce 1741. Zámek byl původně obdélníková budova, dnešní kuchyň byla přistavěna až v polovině 19. století.

V roce 1797 Hlavnici koupila Karolina z Weiβenbachu (1765-1799), rozená hraběnka Renardová. Nebyl jí však souzen dlouhý život a již po dvou letech zemřela a zanechala hned čtyři dědice – své výše uvedené děti. Dcera Anna se mezitím vdala za barona Šimonského a také její sestra Karolina byla již vdaná za šlechtice Krackera, zatímco Karel Viktor a Marie Karolina byli ještě nezletilí. Hlavnické panství zatím spravoval Josef Hansel, bohužel však došlo k silnému zadlužení panství, které muselo být nakonec roku 1810 prodáno ve veřejné dražbě. Hlavnici koupil Josef Gusner, rytíř z Komorna, který se ve své době v Hlavnici proslavil především svými aférami se ženami. Bylo veřejným tajemstvím, že si pán na zámku vydržuje pohledné služky. Přítrž tomu neučinila ani jeho svatba roku 1821 s Annou Josefou Grohmannovou z Gromau, dcerou velkostatkáře v Bažanovicích, se kterou měl několik dětí, mmj. i v Hlavnici narozenou dceru Leopoldinu Josefu Annu Karolinu (1824). Již krátce po svém příchodu do Hlavnice započal dlouholetou válku s hlavnickými ve věci fary a kaplana. Hlavničtí vyžadovali, ať samotný velkostatkář vydržuje na zámku kaplana, který by sloužil mše v kostele hlavnickém. To se ale velkostatkáři nelíbilo a tak raději věnoval obci kus svého pozemku ve Dvoře, kde si měli sami poddaní postavit faru, a zavázal se ročně přispívat 100 zlatých. Byl to právě Josef Gusner, kdo započal s dlouhou tradicí patronátu nad hlavnickou farností. Bylo povinností velkostatkáře platit 1/3 veškerých útrat farnosti, ale zároveň měl i velmi rozhodující vliv na faráře a farnost vůbec. Josefu Gusnerovi dlužno přiznat zřejmě velkou schopnost hospodaření. Od dluhy zatíženého panství v roce 1810 dovedl velkostatek k velmi dobrým výsledkům. V roce 1822 se na velkostatku chovalo 14 koní, 37 krav a 200 ovcí. Proto je udivující, že panství v roce 1825 prodal Františce Pino z Friedenthalu, rozené Muckusch, majitelce sousedního panství Stěbořice. Ani ta však Hlavnici nedržela dlouho, již roku 1832 ji prodala spolu s Novým Dvorem Ludvíku Klettemu z Klettenhofu a jeho manželce Marii Anně.

Rod Klette byl povýšen do šlechtického stavu roku 1792 s predikátem "z Klettenhofu". Ludvík Klette z Klettenhofu (1799-1857) si roku 1825 vzal za manželku Marii Annu Laminetovou z Arztheimu, dceru krajského fyzika a opavského chirurga Valentina Lamineta z Arztheimu. Po roce 1832 obývali zámek v Hlavnici, kde se jim narodily čtyři dcery:

26.3.1833 Anna Josefa Gabriela (r. 1853 prována za továrníka Karla Strenga)

1.8.1834 Edvina Valentina Augustina  + 1834

10.3.1836 Adéla Matylda Vilemína + 1839

3.12.1837 Valentina Františka Marie

Snad jediný syn z tohoto manželství, Ludvík, se narodil roku 1828 a v 26-ti letech (1854) se v Novém Dvoře oženil s Idou, dcerou šlechtice Alexandra Edlena z Kustkovic. Jeho mladší sestra Karolina, narozená roku 1831, se provdala za majitele továrny, Adolfa Grohmanna.

Na hlavnickém hřbitově nechal velkostatkář opravit panskou hrobku, do níž byly pohřbeny dvě předčasně zemřelé dcery Ludvíka Kletteho a také otec jeho manželky, Valentin Laminet z Arztheimu, který zemřel v létě roku 1837. Bohužel dnes se již neví, kde byla na hřbitově tato hrobka umístěna. V roce 1839 Kletteovi hlavnické panství prodali rytíři Vilémovi Čejkovi z Badenfeldu a sami si ponechali velkostatek v Novém Dvoře, kde také později Ludvík Klette zemřel.

O Vilémovi Čejkovi z Badenfeldu toho není mnoho známo. Pocházel ze starobylého, opavského, původně soukenického rodu, který byl v 18. století povýšen do šlechtického, později do rytířského stavu a jedna větev i do stavu svobodných pánů. Vilém patřil k větvi rytířské. Kromě Hlavnice vlastnil také Mladecko. Rok po zrušení poddanství a roboty, v roce 1849 koupil ne již hlavnické panství, nýbrž již jen zámek a velkostatek v Hlavnici Josef Eduard Kunze, syn Karla Kunzeho, správce panství ve Fulneku. Ten se roku 1856 oženil s Emilií, dcerou šternberského purkmistra Jana Nepomuka Onderky, který vlastnil také dům v Opavě. V Hlavnici se Josefovi a Emilii Kunzeovým narodili tři synové, ale pouze Karel Vincenc Josef Kunze (*1862) se dožil dospělosti, jeho bratři Otto Josef a Viktor Hermann Antonín zemřeli brzy po narození.

Josef Kunze roku 1860 nechal farské pozemky v okolí Hlavnice (cca 10ha) připsat k velkostatku a zavázal se faráři namísto toho platit ročně 70 zlatých. Z naprostého nedostatku financí musel Josef Kunze prodat nejprve velkostatek v Mladecku (1861) a v roce 1868 i svůj majetek v Hlavnici. Prý tak musel učinit kvůli své nákladné manželce, která žila "nad poměry". Podle ústního podání skončil Josef Kunze sebevraždou, když si prostřelil hlavu, a jeho kdysi nákladná manželka šla žebrotou. Velkostatek koupil pan Ludvík Wöllersdorfer, který jej ale vlastnil jen velmi krátce a již roku 1873 jej odprodal Jiřímu Františkovi a Idě Roβhirtovým. Nový velkostatkář nechal k zámku přistavět kuchyni a také opravit kostel. Jeho manželka Ida, dcera Alberta Schmidta, zemského staršího a velkostatkáře v Pruském Slezsku (dnes Polsko), byla hudebně nadaná, hrála na několik nástrojů, v největší oblibě měla klavír a v Hlavnici vyučovala děvčata ze zámožnějších rodin právě hře na klavír.

Manželům Roβhirtovým se na hlavnickém zámku narodily dvě dcery, Ida Hedvika a Amálie Walburga, která ale brzy po narození zemřela. Zanedlouho velkostatek a zámek prodali Linhartovi Kreiselovi (1880), který pocházel z opavského měšťanského rodu. Za manželku si vzal Annu Vilemínu, dceru velkostatkáře Emanuela Glaznera z  Dubové. V Hlavnici se jim narodily dvě děti, Elfrida Marie Antonie a Erik Linhart. Poslední rok Kreiselova vlastnictví (1885) bylo rozhodnuto postavit novou školu. K jejímu dokončení však došlo až za dalšího majitele, Roberta Bayera z Bayersburgu, který velkostatek se zámkem koupil v červnu roku 1886. Robert Bayer z Bayersburgu (1856-1912) hlavnický velkostatek povznesl na velmi vysokou hospodářskou úroveň. K tomu přispěl především správce Jan Schablitzky, který nechal nakoupit nová plemena dobytka a koní a také zavedl pěstování nových odrůd obilovin a především brambor. Hlavnický velkostatek proslavily brambory a výnosy z prodeje z velké části pokrývaly výdaje velkostatku. Správce vedl rozsáhlé účetnictví, které se téměř neporušené dochovalo dodnes. Robert Bayer z Bayersburgu byl také delší dobu starostou obce a zastával úřad na ministerstvu ve Vídni. Po jeho smrti v únoru 1912 koupila velkostatek vdova Helena Bayerová z Bayersburgu (1869-1936) za 268 000 Korun a ještě na podzim toho roku (1913) učinila svého jediného syna Františka (1891-1954) spolumajitelem (více o rodině Bayerů z Bayersburgu v samostatné kapitole).

První světová válka zasáhla tvrdě do života na velkostatku. Mladý velkostatkář i správce velkostatku Schablitzky museli narukovat a majetek spravovala vdova Helena. Po válce si ještě ani hlavničtí nestačili oddychnout od jedné události a už tady byla druhá, scelování pozemků. I pole velkostatku byla scelena, celkem to bylo 152ha. V třicátých létech bylo na zámku instalováno ústřední topení a proběhla nevelká přestavba celého objektu. Byla upravena střecha na valbový způsob (do dnešního stavu) a pár drobnějších úprav vzhledu zámku. Rovněž již roku 1928 byl zámek elektrifikován V zámecké zahradě byly vykáceny staré stromy a nahrazeny novými, stejně tak Dvůr prošel nákladnou rekonstrukcí, kdy byl mmj. zbudován velký skleník, v němž se pěstovaly teplomilné rostliny, například i kaktusy. Za druhé světové války bylo ve Dvoře umístěno skladiště munice německé armády, která měla na poli za Kaplicí letiště s hangáry.

Po druhé světové válce se František Bayer z Bayersburgu musel ze zámku vystěhovat do domu panského zahradníka Antonína Jasoňka ve Dvoře, zatímco zámek obydleli ruští vojáci. Ti pochopitelně zdevastovali, co se dalo. Bývalý velkostatkář si s sebou vzal ze zámku pouze několik cenných věci, které mu ale byly později zabaveny a zlikvidovány. Většina Němců, kterým byl jejich majetek v Hlavnici zkonfiskován, odešla zpravidla ještě v průběhu roku 1945 do zahraničí, pouze František Bayer zde zůstal až do léta 1946, kdy byl odsunut do Rakouska, kde nějakou dobu žil ve Vídni a později ve Štýrském Hradci, kde také roku 1954 zemřel. Jeho majetek v Hlavnici byl mezitím takřka úplně rozkraden, na velkostatek uvalena národní správa, zámek zabral po odchodu vojáků Národní výbor. Veškerý inventář ze zámku byl rozkraden nebo zničen, pole velkostatku byla rozparcelována a přidělena bezzemkům, pouze necelých 30ha zůstalo nadále při Dvoře. Později Dvůr získalo nově vzniklé JZD Hlavnice, zámek, zámeckou zahradu a Kaplici získal Národní výbor v Hlavnici.

Dnes je majitelem zámku ZOD Hlavnice, obecní úřad vlastní nadále zámeckou zahradu a Kaplici. Posledně jmenovaný objekt byl opraven a když byla nedávno uklizena i rodinná hrobka rodiny Bayerů z Bayersburgu, vyhlíží Kaplice skutečně hezky. To samé se však nedá říct o hlavnickém zámku. Myslím, že by mělo být zváženo, zda je vhodné, aby na  klasicistní stavbu z 18. století byla vyvěšována loga  Zemědělského a obchodního družstva, navíc ostře kontrastující se zámeckou fasádou.

V současné době je to už více než šedesát let, co skončila více jak šestisetletá éra Hlavnice, tak jak ji znali naši předkové a jak ji my již pravděpodobně nikdy nepoznáme.

 

Rok

obyv.

domů

1850

 

 

1927

677

 

1930

 

 

1947

 

 

1961

 

 

1970

 

 

2005

 

 

 

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

 

C) cs.wikipedia.org (13.6.2015)

D) vismo.obce.cz/hlavnice (22.12.2008)

 

fotografie

21.6.2007

 

 

 Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 13.6.2015

Předchozí editace: 22.12.2008