Kód CZ

Žilina

(Söhle)

Kostel sv. Mikuláše ^B)

gotický vybudovaný pravděpodobné na konci 14. století

Kaple Umučení Krista ^B)

postavená v roce 1733.

[Fara] ^B)

Připomínaná 1437, obnovena byla okolo roku 1500, ale v roce 1580 opět zanikla a obec byla přifařena k Novému Jičín

Škola ^B)

V roce 1795 byla u kostela postavena dřevěná škola, na jejím místě r. 1864 nová jednopatrová školní budova

Škola ^B)

1891 měšťanská

Fojtství ^B)

Ves byla založena někdy ve druhé polovině 13. století. První písemná zmínka pochází z roku 1397. Měšťané z Nového Jičína, Arnold z Žiliny („de Zilin"), Jaroš z Bernartic a Mikuláš z Rybího se zaručovali za dluh 100 hřiven grošů, které si vypůjčila jejich vrchnost pan Lacek z Kravař. Je pravděpodobné, že jmenovaný Arnold z Žiliny byl i zdejším fojtem. Dědičným žilinským fojtem byl zřejmě i jakýsi Valentin, který se připomíná spolu s konšelem Nyklem Rycem při zapracování zemské berně roku 1516. V 16. století zřejmě ves svou dědičnou rychtu neměla. Ani v urbáři novojičínského panství z roku 1558 se u Žiliny fojt neuvádí. V seznamu platů je však uvedeno, že žilinští sedláci „dávají ovsa stálého i s fojtem....LVIII měřic". Tento údaj však mohl být do urbáře dopsán ze starších předloh, nebo jde o fojta dosazeného vrchností, jehož úřad nebyl dědičný. V privilegiu Jana ml. z Žerotína na novojičínské velkoměšťanské šenkovní domy, je uvedeno, že v Šenově a v Žilině nesmí vrchnost zřizovat krčmy ani hostince, jelikož tyto vsi mají odebírat pivo pouze z města Nového Jičína. Něco takového však bylo možné pouze za předpokladu, že v těchto vsích nebyli dědiční rychtáři, kteří jinak právo výroby i šenku alkoholických nápojů obvykle měli ve svých privilegiích pojištěno.

Lze předpokládat, že zdejší rychtu vykoupila vrchnost, tedy některý z majitelů panství Štramberk. Výsledkem většinou bylo, že fojtství bylo změněno v panský dvůr. Tak tomu bylo např. v Libhošti či Mořkově. Fojti, které uvádí žilinské gruntovní knihy, byli tedy fojty nedědičnými a „nařízenými", tj. ustanovenými vrchností. Úřad fojta byl vázán čistě na jejich osobu.

V 17. století byla v Žilině dědičná rychta opět obnovena. Snad ji obnovili okolo roku 1624 jezuité, kteří se v té době stali Žilině novou vrchností. V období let 1615 - 1628 a poté v letech 1632 - 1653 byl zdejším fojtem Merten Ripper. Následoval Johann Gobigk, který držel fojtský úřad v letech 1654 - 1667, který již byl rychtářem dědičným. Podle lánových rejstříků z roku 1676 rychta obnášela 2 lány rolí o celkové výměře 56 měřic.

Ze dne 22. prosince 1693 pochází kupní smlouva na dědičnou rychtu, kterou koupil za 500 rýnských slezských Georg Gobigk, po svém zesnulém otci Mathesovi, se vším právem a ve všech hranicích a mezech, jak byla předtím užívána, za sumu 500 rýnských slezských. Novému hospodáři bylo k rychtě přidáno: 4 koně, železem okovaný vůz, 1 pluh, 2 páry bran, 3 jalovice, 4 prasata, 4 husy, 12 slepic a 1 kohout. Mates poručil ve své závěti manželce Juditě 20 zlatých, svému synu Ondřejovi rychtáři v Libhošti 14 zlatých, synům Georgu, Hansovi, Václavovi po 12 zlatých a nejmladšímu Matesovi 20 zlatých a dceři Anně na šaty 8 zlatých.

V letech 1699 - 1730 držel rychtu v hodnotě 500 rýnských slezských po Georgu Gobigkovi Merten Görigk. Toho pak vystřídal ve fojtském úřadě jeho syn Georg, který držel rychtu do roku 1755. V období let 1755 - 1779 byl fojtem syn předešlého Václav (Wenzl). Od roku 1755 pokračoval na fojtství, oceněném opět na 500 rýnských slezských, jeho syn Andreas (Ondřej). V roce 1820 převzal zdejší fojtství jeho syn Anton Görigk za sumu 1 200 zlatých. Ten držel rychtu do roku 1844. Po něm přichází na fojtství syn předešlého, František Görigk, který zastával úřad žilinského fojta až do konce feudalismu a stal se tak posledním místním fojtem.

František (Franz) Görigk, zřídil na fojtství roku 1852 výčep. Ještě jeho syn Rudolf měl přízvisko „dědičný fojt". Ten odprodal bývalé fojtské pozemky a věnoval se pouze hostinské živnosti. Po II. světové válce připadl hostinec obci. V 60. letech 20. století byl hostinec přestavěn na kulturní dům. Na obecním pečetidle z 18. století je vyobrazen Beránek Boží s korouhví.

Na mapě stabilního katastru z roku 1833 je objekt fojtství zobrazen pod č. 81 jako zděná členitá budova obdelníkového charakteru orientovaná ve směru téměř západ - východ. Jižně od ní se nacházel nepravidelný dvůr, který na východě a jihu uzavíraly tři dřevěné objekty, zřejmě hospodářského charakteru. Vstup do dvora byl veden ze západní strany od přilehlé obecní komunikace.

V současnosti je objekt bývalého fojtství čp. 147 ležící na p.č. 548/2 v majetku Automotoklubu Nový Jičín.

Zpět na

okres

1397 Panství Štramberk

1437 panství Starý Jíčín

1558 panství Nový Jíčín

Politický i soudní okres Nový Jíčín

1961 Okres

část Nového Jíčína

2003 Pověřený městský úřad

Historie

Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1397. Obec původně patřila Štramberskému panství, v období od roku 1437 do roku 1558 pak panství Starojičínskému, nakonec však připadla Novému Jičínu. Až do 16. století byla vesnice čistě česká, postupem času se však z ní stávala vesnice německá (ve smyslu s většinovou německou populací, k Německu byla připojena v roce 1938 důsledkem Mnichovské dohody). Německou vesnicí zůstala Žilina až do konce 2. světové války, kdy 6. května 1945 byla osvobozena Rudou armádou. 1. ledna 1966 byla Žilina připojena k Novému Jičínu.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	2233 75%N
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

B) zilinanj.cz (4.12.2015)

C) cs.wikipedia.org (4.12.2015)