Kód CZ: 3529

Fulnek

(Fulnek)

Připojené obce: Děrné, Dolejší Kunčice, Jerlochovice, Jestřabí, Jílovec, Kostelec, Lukavec, Pohořílky, Stachovice, Slezské Vlkovice, Moravské Vlkovice

[Kostel sv.Filipa a Jakuba] ^C)

Původní fulnecký farní kostel, zasvěcený sv. Filipu a Jakubovi, stával na místě dnešní kaple sv. Josefa, po levé straně chrámové lodi. Není již známo, kdy byl postaven, vůbec poprvé je doložen 26. února 1293 v listě pana Oldřicha z Lichtenburka, potomka mocného rodu Ronovců a vlastníka Fulnecka, jímž prodává fojtu Štědroňovi v Jílovci fojtství tamtéž. Roku 1389 byl při kostele založen klášter augustiniánů kanovníků a chrám byl přesvěcen Nejsvětější Trojici. Mikuláš z Rýzmburka, biskup olomoucký, svolil, aby kostel klášteru připadl a stal se tím chrámem kapitulním. O původním fulneckém kostele nemáme mnoho obšírných zpráv. Jisté je, že roku 1416 zde byl pochován Lacek I. z Kravař, první moravský hejtman, jmenovaný králem Václavem IV.[6] Když léta 1429 zapálil Fulnek Jan z Tovačova, nevyhnul se ohni kostel ani klášter.[6] Také velký požár roku 1559 měl podobné důsledky, kostel byl zřejmě poškozen méně, avšak klášter s přilehlými domy lehl popelem.[7] Švédské vojsko, táhnoucí Fulnekem léta 1657, kostel zpustošilo a následně také vypálilo.[8] O dalších velkých požárech hovoří zprávy ze 17. století. Jeden z nich roku 1676 sežehl město i s kostelem a když léta Páně 1693 augustiniáni chrám na své náklady opravili,[8] zanedlouho, roku 1695, oheň zničil jejich klášter i s okolím

Kostel Nejsv.Trojice ^{2) C)}

1748-60, přístupný z náměstí barokním schodištěm a branou, pův.ulička mezi domy. Římskokatolický farní kostel Nejsvětější Trojice ve Fulneku, stavba z poloviny 18. století, je po zámku hlavní dominantou města. Patří k umělecky nejvýznamnějším barokním stavbám celé severovýchodní Moravy.[1] Stojí na místě původního farního kostela, doloženého již ve 13. století. K výstavbě nového chrámu došlo v souvislosti s rostoucím kultem místního zázračného obrazu Panny Marie Pomocné, o kterém se věří, že ronil slzy a že po modlitbě u něj došlo k několika uzdravením. Architektem chrámu byl Mikuláš Thalherr, interiér kostela je vyzdoben nástěnnými malbami Josefa Ignáce Sadlera, obrazy Ignáce Viktorina Raaba a Felixe Ivo Leichera i dalším hodnotným mobiliářem. Nedlouho po roce 1746 v kostele vznikl kult zdejšího obrazu Panny Marie Pomocné, který dnes visí nad svatostánkem hlavního oltáře. V roce 1749 se začala šířit víra, že Panna Maria na obraze roní slzy, a k zázračnému obrazu začaly proudit rostoucí davy poutníků, doufajících ve vyslyšení svých proseb.

Před svátkem Narození Panny Marie roku 1749 byla kolem obrazu postavena malá dřevěná kaplička, aby měli lidé konající pobožnost přístřeší. Mnoho Fulnečanů navrhovalo uspořádat sbírku a z jejího výtěžku postavit zděnou kapli. 10. prosince se začalo s pracemi na odkopávání skalnatého svahu, který znamenal pro stavbu značnou překážku a zdržení. Celému dílu byl velmi nápomocen fulnecký magistrát i občané města. Dne 12. ledna 1750 byl obraz Panny Marie Pomocné s velikými poctami slavně přenesen do kaple sv. Anny, v níž byl postaven na oltář a zakryt sklem. Dle tvrzení svědků během toho všeho Matka Boží na obraze uronila mnoho slz.

Když se již s velikým úsilím a náklady podařilo svah kvůli výstavbě odkopat, byl plán zcela změněn. Bylo rozhodnuto nestavět kapli, ale rovnou velký nový kostel. Autorem návrhu kostela byl Mikuláš Thalherr, stavitel, který se usadil ve Fulneku a kterému jsou přisuzovány také kostely v Budišově nad Budišovkou a Šternberku.

K pracím na skalnaté stráni přicházelo každý den mnoho lidí, dohromady s námezdními dělníky jich bývalo padesát až šedesát. 25. dubna 1750[13] práce již natolik pokročily, že bylo dosti místa ke kopání základů. První kámen do nich byl položen 5. května a o den později začali pracovat zedníci. Základní kámen kostela byl s velkou slávou položen 19. října 1750 v místě, kde se dříve nacházel obraz Panny Marie. Ke slavnostnímu aktu byla zhotovena pozlacená zednická lžíce a kladívko; první poklep patřil místnímu děkanovi, po něm následovalo také ostatní duchovenstvo, magistrát a další urození měšťané. Nakonec mohli na kámen poklepnout i prostí lidé, kdokoli měl zájem, každý jednu ránu. Základní kámen lze dnes vidět pod kazatelnou kostela, dodnes je na něm patrný letopočet »1750«. Roku 1760 byla vlastní stavba dle farní kroniky dokončena a započala výmalba.

Ve středu 22. října 1760 byl farní chrám vysvěcen olomouckým světícím biskupem Janem hrabětem z Schärffenbergu.[14] Od té doby již, kromě výmalby a výzdoby v letech těsně po vysvěcení, k žádným zásadním stavebním změnám kostela nedošlo, s výjimkou drobné úpravy štítu na začátku 20. století. Proběhla však řada oprav, ve 20. století byla nejvýznamnější celková renovace v letech 1900–1903 a na ni navazující rekonstrukce křížové chodby, probíhající mezi léty 1905 a 1908. Roku 1919 bylo do chrámu zavedeno elektrické osvětlení. Dalších významných oprav se dočkal v letech 1950–1983, kdy byla průběžně prováděna celková rekonstrukce, zahrnující také faru. Kostel je jednolodní, na západní straně propojený s gotickou křížovou chodbou, jež se stala součástí spodního podlaží fary. Hloubková severojižní osa lodi směřuje kolmo k Zámeckému vrchu, šířková je rovnoběžná s teoretickou jižní stranou náměstí. Hlavní oltář míří k severu s mírným příklonem západně. Při východní zdi byla vystavěna oválná kaple sv. Josefa, severní straně lodi vévodí mohutná zděná kruchta.

Klášter augustiniánů kanovníků ²⁾

Vedle kostela, zal.1389, přestavby v 17.a 18.stol. křížová chodba 1432. Dne 29. září 1389[1] (in die sancti Michaelis archangeli) zakládá v Moravském Krumlově (Chrumpnaw) Beneš z Kravař, pán na Krumlově, mistr komory římského krále Václava IV. (Benessius de Crawar dominus in Chrumpnaw Romanorum regis camere magister) augustiniánský klášter ve Fulneku (Fulnek), daruje mu vsi Děrné (Tirnaviam) a Jílovec (Gylowecz) s rozličným příslušenstvím, solné lávky ve Fulneku, sad naproti klášteru, les u Děrného i se včelami v něm, kapli na hradě Fulneku a další – nic z toho nesmějí prodati, ale mohou užívati jen na dobré kláštera a chudých lidí a k opravě budov; ustanovuje rovněž jeho povinnosti. Při něm zřizuje také školu a nakazuje konventu živit jejího rektora. Beneš z Kravař si pro sebe a pro své potomky vyhrazuje, jak vyplývá ze zakládací listin, právo opravní a fundátorské. Klášter zřizuje na spásu duše své, své manželky, rodičů a všech dědiců, ke cti Spasitele a Nejsvětější Trojice. Zakladatel si vymiňuje, aby zaň až zemře byly řeholníky slouženy každý měsíc tři zádušní mše.

Zakládací listinu stvrdil dne 16. října 1389 (in die sancti Galli confessoris) na Mírově (Meraw) také Mikuláš z Rýzmburka, biskup olomoucký (Nicolaus episcopus Olomucensis), jenž rovněž povolil, aby klášteru připadl i farní kostel ve Fulneku, který se tím stal kostelem kapitulním. Kanovníci se mají ve způsobu života i řeholní kázně (sui ordinis observantia regulari) a mravech shodovati s těmi šternberskými. Klášter byl původně ustanoven pro probošta a devět kanovníků řádu. 10. listopadu roku 1391 však bratr zakladatele, Lacek z Kravař, a jeho nejstarší syn Jan darem vesnic Bílova a Staré Vsi se všemi platy a výtěžky rozmnožili nadání kláštera tak, aby se počet řeholních kanovníků tam žijících mohl zvýšiti o čtyři, vymiňují si ale každodenní sloužení mše svaté o Panně Marii v klášterním chrámě.

Dne 28. dubna 1397 uzavřel klášter bratrství (confraternitas) s augustiniány v Lanškrouně. Rok nato, 13. prosince 1398, také s panenským klášterem v Pustiměři.

Roku 1434 přestali Kravařové býti pány na Fulneku, na zámku zasedli držitelé nekatoličtí, kteří si osobovali rovněž právo opravní a fundátorské, čímž docházelo k četným zmatkům a klášter tím dosti trpěl. Později se však právo vrátilo opět ke Kravařům, po nichž jej, když přímá linie roku 1466 vymřela, převzali jejich katoličtí příbuzní Tvorkovští z Kravař.

Klášter i s městem nejprve příslušel ke knížectví opavskému, doloženo je to ale kvůli shoření opavských zemských knih během požáru teprve roku 1433. Jan ze Žerotína, pán na Fulneku, však roku 1486 na základě listu, vydaného mu syny krále Jiřího z Poděbrad, opravňujícího jej vybrat si sám správní příslušnost, vložil fulnecké panství, tedy i klášter a klášterní vsi, Jerlochovice, Děrné, Starou Ves, Jílovec, Bílov a Pustějov, k zemským právům olomouckým, tedy k Moravě. Roku 1502 byly ovšem klášterní vesnice z olomouckých zemských desk vymazány a vloženy opět do desk knížectví opavského. Když roku 1512 klášter koupil ves Lukavec s pustou véskou Požahou, zavázal se, že je chce zachovati v knížectví opavském. Klášter pak tedy sídlil v markrabství moravském, statky však měl v knížectví. Tato skutečnost dosti stěžovala právní postavení konventu.

Celá léta nebylo příliš jasno ohledně práva volby probošta. Roku 1547 píše král Ferdinand olomouckému biskupovi Janovi Doubravskému, že neví, komu ve Fulneku náleží volba: „Nám-li či konventu?“ Ani později za císaře Maxmiliána II. a Rudolfa II. nebyla záležitost o mnoho jasnější, ani tito panovníci si nebyli jisti, komu právo volby patří. Náleželo však konventu a dle dohod o konfraternitě se hlasování účastnili i řeholníci bratrských klášterů.

Z doby kolem poloviny 16. století pocházejí záznamy o některých nepravostech, jichž se konvent nebyl s to vystříhati. Zjevně to bylo hlavně vlivem luterství, které se v té době, jsouc podporováno šlechtou, čím dál více šířilo po Moravě a rozkladně působilo na mravy lidu i kněžstva. Klášter se dosti zadlužoval a za proboštů Štěpána a Jana Kouce v něm zůstali již jen bratří laikové, krom probošta tam nebyli žádní řeholníci. Až v 60. letech začalo luterství ustupovat a mravy se pomalu zlepšovaly. Během těchto pro klášter nesnadných let nebýval probošt volen, ale jmenován biskupem. Ten také někdy rozhodl nejmenovat probošta, nýbrž jen administrátora.

Roku 1586 koupil fulnecké panství Jan Skrbenský z Hříště, velký odpůrce katolické víry a horlivý přívrženec Jednoty českých bratří, jemuž byl klášter trnem v oku. Jediná fara fulnecká, při níž konal služby Boží klášter a držela kazatele českého i německého, zůstala katolická, všechny své ostatní patronátní fary osadil protestantskými kněžími a poddané nutil, aby kazatelům dávali desátky, zakazoval jim účastnit se katolických pobožností a za neuposlechnutí je tvrdě trestal. Do záležitosti se vložili i opravní páni a Skrbenský byl později donucen zabrané kostely a fary vrátit pod klášterní správu.

Ani na začátku 17. století nebyl v klášteře dostatek řeholníků, sám císař Rudolf II. naléhal, aby se počet alumnů a řeholníků zvýšil.Roku 1672 propůjčil papež Klement X. proboštům fulneckého augustiniánského kláštera právo infule.[2] Prvním proboštem s tímto právem byl Pavel Brugmann, který měl nemalé zásluhy na vybudování nového kláštera a opravu zanedbaných klášterních dvorců. Zemřel však ještě roku 1672.

Roku 1784 byl augustiniánský klášter císařem Josefem II. zrušen, probošt Ambrosoni se stal farářem. Roku 1407 Anežka ze Šternberka a z Lukova, vdova po Benešovi z Kravař, založila při škole klášterní nemocnici Všech svatých, spíše však chudobinec, pro staré neduživé osoby, z něhož se ještě roku 1752 zemřelí pohřbívávali na hřbitově kolem kostela.[4]

Dne 21. května 1400 vydal papež Bonifác IX. v Římě listinu, jíž udělil duchovní milosti (odpustky tří let a tolikéž kvadragen, případně sto dní) všem, kteří v určité dny roku navštíví kostel při špitále a poskytnou pomoc k výživě jeho chudých.[5] Nemáme o tom bližších zpráv, ale lze se domnívati, že do Fulneka přicházeli četní poutníci, aby pomohli dárky či penězi tamějším nebožákům. Roku 1477 daroval Jan starší ze Žerotína klášternímu špitálu mlýn a dva lány polí v Jerlochovicích. O zániku zařízení se odnikud nedovídáme, nevíme tedy, kdy k němu došlo.

Zvonice ²⁾

Původně renesanční hradební věž, upravená před 1817

Klášter kapucínů ²⁾

1674-83 v havarijním stavu. Kapucínská 288

Kostel sv.Josefa ²⁾

Klášterní kapucínský

Kaple bratrského sboru ²⁾

Konec.15.stol., 1705-6 Kaple sv.Starosty se špitálem vestavěným do lodi

Starý hřbitov ²⁾

1660, pův.půdorys čtyřlistu s kaplemi v koutech

Kaple sv.Rocha a Šebestiána ²⁾

Ve středu hřbitova asi 1632

Hřbitov ^C)

…

Kostnice ^C)

Na hřbitově

Kaple (Márnice) ^C)

Na hřbitově

Fara ^C)

pův. děkanství, Kostelní 111

Sloup se sousoším Nejsv.Trojice ^{C) 2)}

nám. J. A. Komenského, 1718

Socha Nejsv.Trojice ^C)

Na vrcholu sloupu

Socha ^C)

Na podstavci sloupu

Socha ^C)

Na podstavci sloupu

Socha ^C)

Na podstavci sloupu

Socha sv.J.Sarkandra ²⁾

Na kašně

Sousoší sv.Jana Nepomuckého ^C)

Na náměstí

Sochy P. Marie a sv. Jana Evangelisty ze skupiny Ukřižování ^C)

pův. Fulnek, sklep kapucíns. kl.; přemístěny do lapidária Muzea Novojičínska

Socha P. Marie ^C)

Dočasně deponována v kostele sv. Josefa, na zdi u kostela

Socha P. Marie Sněžné ^C)

Česká ul.

Schodiště se sochařskou výzdobou ^C)

spojuje náměstí s kostelem Nejsvětější Trojice, původně mezi domy neobnovené strany náměstí

Socha ^C)

Na bráně schodiště

Socha ^C)

Na bráně schodiště

Socha ^C)

Na bráně schodiště

Socha Anděla ^C)

Na vrcholu schodiště

Socha Anděla ^C)

Na vrcholu schodiště

Socha sv.Marka ^C)

Na průčelí kostela

Socha ^C)

Na průčelí kostela

Socha ^C)

Na průčelí kostela

Socha ^C)

Na průčelí kostela

Železný kříž ^C)

Před hřbitovní bránou starého hřbitova

Kašna ²⁾

1749, se sochou sv.J.Sarkandra, vytvořena roku 1749 Janem Jiřím Heintzem z Uničova, později z Olomouce

Pomník Františka Palackého ^C)

Masarykova ul.

Pomník Jana Amose Komenského ^C)

Česká ul.

Pomník Jana Amose Komenského ^C)

Žákovský háj

Pomník Petra Bezruče ^C)

Masarykova ul.

Pomník Rudé armády ^C)

Masarykova ul.

[Erb] ^C)

Nad vjezdem statku (patřícího pravděpodobně Jiřičným), jenž stál na místě dnešního Penny Marketu, mateřské školy U Sýpky

Studna ^C)

Ve dvoře kapucínského kláštera

Zámek ^{2) C)}

Zámecký vrch 378 Pův.hrad kol.1290, přestavěn na zámek kol.1570, věž 1631-3, obnoven po požáru 1801-1828 Zámek na kopci nad městem na místě původního gotického hradu sestává z horní a dolní části. Horní část je renesanční z druhé poloviny 16. století, nejvyšší patro a věž pocházejí až z roku 1633. Po požáru roku 1801 bylo obnoveno jen severní křídlo.

Dolní zámek ²⁾

Vznikl obestavěním dolní část opevnění. Dolní zámek je barokní, z konce 17. století.

Zahradní pavilon ^C)

Nad zámkem

Palác Knurrův ^C)

Sborová 81

Vila Loreta č.p.281 ^C)

Kapucínská 281

Bratrský sbor - Památník Jana Amose Komenského ^C)

Sborová 80/11, ve Fulneku – první expozice byla otevřena v roce 1954. Další instalace byly zpřístupněny v letech 1970 a 1992. Památník Jana Amose Komenského seznamuje s životem a dílem J. A. Komenského ve Fulneku v letech 1618–1621. Přiblížena je historie bratrského sboru ve Fulneku a obnovené církve Jednoty bratrské ochranovské od roku 1727.

Radnice ^{2) C)}

1945 zničena kromě věže z r.1910, novostavba 1947-8 , nám. Komenského 12 pův. jen: věž

Škola ^C)

…

Dům Jednoty bratrské ^C)

nyní muzeum a Památník Jana Amose Komenského, národní kulturní památka, byl vystavěn roku 1407, v roce 1612 přestavěn na modlitebnu, roku 1691 na špitál. Dům zahrnuje kapli a obytnou budovu s renesančním portálem.

Městský dům č.p.112 ^C)

Kostelní 112

Městský dům č.p.169 ^C)

Fučíkova 169

Městský dům č.p.170 ^C)

Fučíkova 170

Městský dům č.p.172 ^C)

Fučíkova 172,

Městský dům č.p.308 ^C)

Palackého 308, empírová fasáda s parapetními reliéfy

Městský dům č.p.311 ^C)

Palackého, Dělnická 311

Textilní továrna ^C)

1. máje 61, býv. továrna na sukno Friedricha Pollaka, z toho jen: sklady, česárna, úpravna, karbonizace a barevna na pozemcích 503/1, 503/2, vyšívárna na pozemku parc. č.503/3

Vila č.p.179 ^C)

Fučíkova 179. Příklad podnikatelské reprezentativní vily postavené v novorenesančním tvarosloví, a který je jedním z dokladů hospodářské prosperity města Fulnek na konci 19. století. Vila čp. 179 ve Fučíkově ulici byla postavena v roce 1881 pro fulneckého průmyslníka Friedricha Pollaka. Jedná se o volně stojící zděný dvoukřídlý dům postavený na půdorysu tvaru T. Křídlo situované podél komunikace je nižší (jednopatrové), kryté valbovou střechou nízkého sklonu. Příčně situované krátké křídlo je dvoupatrové, kryté mansardovou střechou s vikýři.

Vila č.p.338 ^C)

Dělnická 338

Vila č.p.421 ^C)

Jelení 421

Zpět na okres

Politický okres Nový Jíčín s.o. Fulnek

1961 Okres Nový Jíčín

2003 Pověřený městský úřad

Historie ^C)

Město bylo založeno pravděpodobně pány z Lichtenburku, první zmínka o něm pochází z roku 1293. Původně s celým přilehlým fulneckým panstvím náleželo k Opavskému knížectví. Nejdříve patřilo více vlastníkům, mezi nimi kupříkladu Janu Jičínskému z Kravař a Fulneka do roku 1434, pánům ze Šternberka do roku 1441, opavským knížatům do roku 1454, Janu Krumsínovi z Lešan do roku 1464, králi Jiřímu z Poděbrad do roku 1468, Janu ze Žerotína zástavně od roku 1468 a koupí od roku 1475. V roce 1427 bylo město dobyto husitským hejtmanem Janem Tovačovským z Cimburka. Roku 1480 bylo fulnecké panství zapsáno Janem ze Žerotína do olomouckých zemských desk a od té doby se počítá k Moravě, v jejímž rámci tvořilo fulnecký výběžek, zabíhající do Slezska. V 15. a 16. století působila ve Fulneku Jednota bratrská, která zde zřídila i svou školu. V 16. století město vlastnili nadále páni z Žerotína, Schweinitzové z Pilmsdorfu a Skrbenští z Hříště.

Zmínky o Jednotě bratrské ve Fulneku pocházejí již z roku 1483. V letech 1618 – 1621 zde působil jako správce Jednoty Jan Amos Komenský, jenž tu vytvořil několik svých děl (např. sociálněkritické dílo Listové do nebe), mimo jiné také mapu Moravy, vydanou posléze roku 1627. J.A. Komenský a jeho vrchnost Jan II. Skrbenský z Hříště podporovali české stavovské povstání proti habsburskému císaři Ferdinandu II. a proto museli v roce 1621 před postupujícím císařským vojskem uprchnout.

Třicetiletá válka zanechala v životě města i panství hluboké stopy. Po ukončení válečných strastí vestfálským mírem se v polovině 17. století zvýšilo platové i robotní zatížení obyvatel ze strany vrchnosti, na vesnici se poměry vystupňovaly až k úplnému nevolnictví. Na rekatolizaci obyvatel Fulneku nestačil augustiniánský klášter (založený v roce 1389), proto byl roku 1668 založen ještě klášter kapucínský, jenž ve městě přetrval až do roku 1950, naproti tomu klášter augustiniánský byl za josefínských reforem roku 1784 zrušen.

V letech 1622–1788 drželi panství Bruntálští z Vrbna. Fulnek se v této době stal střediskem všech Vrbnovských statků. V roce 1638 byl městský znak doplněn třemi zlatými liliemi s písmenem W s vrbnovskou hraběcí devíticípou korunou. Roku 1788 panství přešlo na Karla Antonína Čejku z Badenfeldu, zbohatlého opavského obchodníka se suknem. Jeho vnuci panství v roce 1842 prodali Kristiánu Fridrichu Stockmarovi, jenž velkostatek roku 1855 postoupil belgickému princi Filipovi, hraběti z Flander.

Správu panství prováděli úředníci v čele s hejtmanem. V záznamech té doby jsou uváděni pomocní úředníci, písaři, důchodní. Od druhé poloviny 17. století nacházíme podrobnější zprávy o výčtu zámeckých služebníků a jejich povinnostech. Uvádí se purkrabí, obroční, lesmistr, porybný a šafář. Až do osmdesátých let 17. století se na panství úřadovalo česky, poté již pouze německy. Rovněž městské úřadování ovládla beze zbytku němčina, takže od poslední čtvrtiny 18. století až do třetí čtvrtiny 19. století měl Fulnek ráz převážně německý. Nižší samosprávu a soudnictví ve venkovských obcích vedli vesměs dědiční fojtové (rychtáři). Pomáhali jim dva až čtyři sousedé, označovaní jako konšelé. Koncem 18. století se ve větších obcích objevují i obecní písaři, tuto úlohu zastávali zpravidla učitelé. Tyto poměry bez větších změn trvají až do poloviny 19. století.

Během druhé světové války byla velká část středu města srovnána se zemí, později probíhala obnova dle návrhů architekta Z. Sedláčka.

Navzdory válečnému zničení bylo historické jádro města vyhlášeno městskou památkovou zónou.

Železniční stanice Fulnek je trvale uzavřena od 8. března 2009, trať mezi Suchdolem nad Odrou a Fulnekem je však v provozu.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	3836 N
1930
1947
1961
1970
2001

www odkazy

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

2) Kuča Karel, Atlas památek ČR, 2002

C) cs.wikipedia.org (17.4.2015)

 fotografie

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 17.4.2015

Předchozí editace: 3.6.2011