|
Kód CZ: Butovice
(Botenwald)
Kostel Všech svatých C) jednolodní barokní kostel postavený v letech
1775–1781. je barokní kostel postavený v letech 1775–1781 (věž v roce 1830).
Nalézá se na severozápadním okraji města Studénka, v části Butovice. Vlastní a využívá jej Římskokatolická církev
jakožto farní kostel místní farnosti, od 50. let 20. století spravované
společně s farností Studénka. Dne 3. května 1958 byl prohlášen za kulturní
památku č. 16201/8-2106. Kostel byl zřejmě součástí plánu vsi Butovice již při její lokaci a stál zde ve 14. století,
doložen je spolehlivě až k roku 1434. Původní dřevěný kostel byl zasvěcen
Neposkvrněnému Početí Panny Marie a při jeho bourání roku 1775 prý našel
tehdejší duchovní správce Butovic, bartošovický farář Karel Fuchs, ve věžičce pergamenovou
listinu, nyní nezvěstnou, datovanou k roku 1372, v níž si butovický
farář stěžoval na místního fota, že mu neplatí desátek. V 16. a počátkem 17. století byli v Butovicích protestantští faráři. Za třicetileté války
farnost zanikla a Butovice byly přifařeny k Bartošovicím.[3][5] V 17. století je již dosvědčeno
zasvěcení kostela Všem svatým, kostelík však chátral; podle popisu z roku
1672 byl zcela dřevěný a měl jen chudé vybavení: jeden, a to znesvěcený
oltář, jeden pozlacený stříbrný kalich, čtyři kasule, křtitelnici a tři
zvony.[3] Roku 1667 byl vykraden a zloději odnesli i písemnosti a cennosti,
které v něm uchovávala obec. Proto také byla roku 1668 založena dochovaná
kostelní registra, zachycující majetek kostela;[6] ten byl ale velmi skrovný
a zahrnoval pouhé dvě zahrady. Od poloviny 18. století usilovala
vrchnost a obec o zřízení samostatné duchovní správy. K tomu bylo ale potřeba
postavit nový kostel, neboť starý dřevěný byl zchátralý a nedostačoval počtu
obyvatel (byl i menší než poutní kaple svaté Anny v Butovicích.
V ní se také konaly bohoslužby, zejména v době stavby nového kostela, jež
proběhla v letech 1775–1781. Vedle vlastních zdrojů se na zbudování finančně
podílela obec i vrchnost, hrabě František Xaver z Harrachu.
Stavba byla zděná a zahrnovala zprvu pouze loď a kněžiště kostela. Až roku
1830 byla nákladem náboženské matice přistavěna i věž; z této doby pochází
definitivní podoba průčelí a původní šindelová střecha byla nahrazena
plechovou.[3][8] Roku 1784 byla obnovena butovická
farnost a z konce 18. století pocházejí také nejcennější části kostelního
mobiliáře. Významnější opravy kostela se týkaly
vesměs věže a střechy a konaly se v polovině 20. let 20. století, po druhé
světové válce, v níž byl kostel poškozen, a v letech 1998–2000. Kostel Všech
svatých v Butovicích je jednolodní barokní stavba.
Stojí na návrší nad původním centrem obce, a to na vysoké podnoži
vyrovnávající svažitost terénu. Není orientován. Na obdélníkovou loď navazuje
vzadu užší, ale stejně vysoké, půlkruhově uzavřené kněžiště, vpředu pak
obdélníková empírová předsíň s hranolovou věží. Dolní částí věže prochází
původní hlavní vchod do kostela, k němuž stoupá široké jednoramenné
schodiště. Po stranách kněžiště se nacházejí jednak pobočná kaple s
křtitelnicí, jednak sakristie s oratoří kněze v patře.[8] Střecha lodi a kněžiště je sedlová,
se sanktusníkovou věžičkou, střechy kaple a sakristie jsou mansardové, věž je
završena cibulovou bání s lucernou. Boční fasády lodi jsou tříosé, okna mají
půlkruhové záklenky a uprostřed bočních zdí se nacházejí pravoúhlé boční
vchody (z nichž jeden je nyní využíván k běžnému vchodu do kostela). Podobná
dvě okna jsou v kněžišti, na věži se nacházejí tři menší půlkruhově zaklenutá
okna a hodiny. Fasáda je hladká, jen s prostými lisénovými
rámci a profilovanou římsou. Loď je zaklenuta třemi poli pruské
klenby, pilíře mají konkávně vybrané boční strany a zepředu je flankují pilastry zakončené kompozitními hlavicemi.
Rovněž v kněžišti tvoří klenbu jedno pole pruské placky a v závěru pak koncha
se třemi výsečemi. Kaple a sakristie mají valenou klenbu a štukovou výzdobu.
V lodi proti kněžišti je zděná hudební kruchta nesoucí varhany, pod ní je podkruchtí navazující na předsíň pod věží. Jelikož se
čelní vstup již nepoužívá, využívá se tento prostor např. pro instalace
Božího hrobu nebo Betléma. Malba na stropě v kněžišti znázorňuje
ve více polích Povýšení sv. Kříže.Vitráž ve dvou
oknech kněžiště znázorňuje svaté Cyrila a Metoděje; byla pořízena po druhé
světové válce, na jejímž konci byla zničena původní okenní výzdoba. V kostele je cenný soubor barokního
mobiliáře, zejména hlavní stolový oltář, dva vysoké vyřezávané boční oltáře a
kazatelna vrcholně barokních tvarů s polychromovanou sochařskou výzdobou
(andělé, Tři králové, sv. Řehoř…). Na oltářích se nacházejí tři obrazy od
fulneckého malíře Johanna Georga
Frömmela z let 1788 a 1799: na hlavním oltáři obraz
Všech svatých a na bočních obrazy Ukřižování a Narození Páně.[3][13] V
kostele se nacházejí další volně umístěny dřevěné, zčásti polychromované
sochy (sv. Filip, sv. Jakub, P. Marie Lurdská, sv. Antonín z Padovy, sv.
František z Assisi, sv. Josef s Ježíškem…) a obrazy
(Křížová cesta) z různých období od konce 18. století. V 19. století měl kostel tři zvony
datované lety 1583, 1658 a 1763 a menší zvony z let 1808 a 1840. Tři z nich
však byly rekvírovány za první světové války a tři zvony, které je v roce
1928 nahradily, byly zabaveny za druhé světové války. Dodnes se dochoval zvon
odlitý roku 1658 Hansem Knauffem v Opavě, pořízený
obcí Butovice a nesoucí nápis se jmény jejích
tehdejších představitelů: faráře Moritze Gerschmana, rychtáře Georga Kuntze a starosty Michela
Ulricha.
Fara C) …
Hřbitov C) Původní hřbitov v bezprostřední blízkosti
kostela byl odstraněn, zachovaly se jen některé náhrobky; na hroby původních
německých obyvatel upomíná pamětní deska na vnější zdi kostela. Současný
hřbitov se nachází v odstupu za kostelem. Původní čelní vstup s branou se již
nevyužívá, k bočnímu vstupu vedou z údolí betonové schody, při jejichž patě
se nachází budova bývalé fary, nyní sídla Charity Studénka Kaple sv.Anny C) z roku 1852. Poutní kaple svaté Anny
ve Studénce-Butovicích je nevelká zděná stavba z
roku 1852, postavená na místě starší budovy, k níž jsou již v době baroka
zaznamenány poutě. Po roce 1990 byla opravena a poutní tradice obnovena.
Nachází se na mírném návrší naproti farního kostela Všech svatých. Podle záznamů prvního lokálního
kaplana v Butovicích Josefa Nittmanna
(1771–1807) dal původní dřevěnou kapli svaté Anny postavit kapli butovický fojt Jiří Butovský (Georg Budowsky) roku 1540 a
její patrocinium zvolil podle své dcery Anny, provdané za významného
novojičínského měšťana Ondřeje Řepu z Greifendorfu.
První přímý písemný doklad o kapli pochází až z roku 1670, kdy jsou již
zaznamenány poutě k ní z Butovic i okolí.[3][4] Ke vzniku kaple se váže pověst o tom,
že na zde v křoví na místě, kde se hnízdily a skřehotaly straky, nalezl farář
obraz svaté Anny a chtěl jej přenést do farního kostela, obraz se však vždy v
noci zázračně vrátil na původní místo, až tam dal farář postavit kapli
zasvěcenou svaté Anně. Původní kaple byla dřevěná a byla
orientována; původní menší stavba stála na zahradě panského dvora a zřejmě po
třicetileté válce byla rozšířena tak, že se z dosavadní stavby stalo
kněžiště. Roku 1673 byla dokončena zděná věž. Už v roce 1670 měla kaple
vlastní bohoslužebné vybavení: uvádí se v ní oltář, zvonek ve vížce (roku
1672 dva), kalich a bohoslužebná roucha. Od roku 1755 se na jejím oltáři
nacházel obraz svaté Anny, svatého Jáchyma a svatého Jana Křtitele, věnovaný
Augustinem Pfabem a přemalovaný roku 1867. V 18. století, když bylo v Butovicích obnoveno kaplanské místo (1733), byl dřevěný
farní kostel Všech svatých zchátralý a do postavení nového zděného kostela
(1775–1781) se bohoslužby konaly v kapli svaté Anny.[1][9]Poblíž ní byla roku
1744 rovněž vybudována dřevěná kaplanka, která sloužila za příbytek místnímu
knězi až do vybudování nové fary roku 1842. Po výstavbě nového kostela a zákazu
poutí za josefinských reforem zůstala kaple
neudržována, byla pro nebezpečnost zavřena a zapečetěna a po požáru, který se
udál v roce 1843 a ohrozil blízký panský dvůr, prosadila vrchnost proti vůli
obyvatel její stržení, ke kterému došlo 14. května 1844. Obyvatelé však
usilovali o její znovuzřízení a z iniciativy sedláka Andrease
Mettnera a s povolením konzistoře a obce byla roku
1852 postavena nová, dosud stojící zděná budova. Kaple sloužila k příležitostným
bohoslužbám a koncem 19. století byly obnoveny i poutě, k nimž roku 1895 byly
poskytnuty i plnomocné odpustky.[8] Konec poutí znamenal odsun původního
německého obyvatelstva Butovic roku 1946. Kaple
svaté Anny byla používána jako smuteční síň pro nekatolické zemřelé; v té
době bylo až na oltář odstraněno veškeré vybavení, částečně přenesené do
farního kostela. K tomuto účelu se kaple přestala používat roku 1978 a nadále
pustla. K její rekonstrukci v letech 1990–1992 došlo z iniciativy potomků
vysídlených butovických občanů. Wolfganga a Dorothey Lippertových, a s
podporou místních občanů Lothara a Edith Kudlových a faráře ve Studénce Rudolfa Kopeckého k
celkové opravě a novému vybavení kaple. Na svátek svaté Anny (26. července)
1992 kapli vysvětil olomoucký světící biskup Josef Hrdlička. V tento svátek
se v kapli koná každoročně hojně navštěvovaná mše, kterou pořádá místní
Charita; mezi její návštěvníky patří mimo jiné obyvatelé nedalekého
charitního domova sv. Anny. Od roku 2012 převzalo péči o kapli od
dobrovolníků město Studénka. I tradiční pouť (posvícení, krmaš) v Butovicích se dodnes
koná na svátek svaté Anny. Kaple svaté Anny je v dnešní podobě
obdélníková stavba s půlkruhovým závěrem a sedlovou střechou, bez výrazných
slohových rysů. Je omítnuta bíle, fasáda je hladká, průčelí má lizénový rámec
a trojúhelníkový štít, střecha na obvodní zeď navazuje profilovanou římsou.
Vstupní dveře i postranní okna jsou půlkruhově zaklenuty, dveře mají novodobé
ozdobné kování a nad nimi je rovněž novodobý kovový letopočet stavby kaple
(1852). Vnitřek kaple je zaklenut dvěma
pruskými plackami na pasech a konchou. Omítka je prostá a bílá (fotograficky
doložená původní výmalba kaple zanikla). Po stranách kaple jsou dřevěné
lavice, na obnoveném oltáři řešeném v bílé a zlaté barvě se nachází obraz svaté
Anny samotřetí (tj. s Pannou Marií a Dítětem
Ježíšem) od Elviry Goj. Dne 3. května 1958 byla Nohelova kaple prohlášena za kulturní památku č.
37447/8-2107.
Nohelova kaple C) z roku 1890. k rozlišení od jiných
mariánských kaplí nazývaná Nohelova kaple, se
nachází v Butovicích na ulici Malá Strana, při
bývalém Nohelově statku č. p. 275 (dříve č. p. 82),
na parcele č. 1092. Kapli dali roku 1890 vystavět
majitelé statku Josef a Anna Nohelovi na památku
svého syna, poručíka Adolfa Nohela, který zahynul při
koupání 22. července 1890 v Hercegovině. (Obraz zesnulého s dedikačním
nápisem se nachází na levé boční stěně kaple.) Kaple je obdélná s polokruhovým
závěrem. Je postavena z cihel a omítnuta bílou vápennou omítkou. Čelní fasáda
má po stranách pilastry a římsu, nad níž se nachází trojúhelníkový štít s
rámovaným, sedlově zaklenutým výklenkem, do nějž je umístěna novodobá
keramická soška Panny Marie. Dřevěné vstupní dveře mají v horní části průhled
se zdobenou mříží. Sedlová tašková střecha má půlkuželový
závěr. Interiér kaple je bíle omítnut, s
plochým stropem lemovaným profilovanou římsou. Před křížem uprostřed zadní
části je zděný stánek. Výzdobu tvoří několik deskových obrazů a sošek. Dne 3. května 1958 byla Nohelova kaple prohlášena za kulturní památku č.
41105/8-2105. V publikaci „Kulturní památky okresu
Nový Jičín“ se uvádí, že kaple pocházela z konce 18. století a byla zbořena v
80. letech 20. století.[4] Oba údaje jsou mylné. Nicméně z devíti drobných kaplí
postavených vesměs v 19. století (z toho osmi s mariánským zasvěcením), které
se v Butovicích nalézaly před druhou světovou
válkou, se zachovala jako jediná
Kamenný kříž C) u kostela z roku 1835. je volně
stojící kamenný krucifix ve městě Studénka, části Butovice.
Nachází se před ohradní zdí hřbitova u kostela Všech svatých na parcele č.
1053. Byl postaven roku 1835. Podle zápisu v kronice Butovic byl první kříž před kostelem, ještě dřevěný,
postaven na náklady obce Butovice 24. července
1786. Roku 1835 (22. července) byl nahrazen stávajícím kamenným křížem, jenž
byl o rok později vysvěcen. Na nízkém odstupněném
soklu s pravoúhlými rohy, na jehož zadní straně je vytesáno datum postavení
kříže (MDCCCXXXV DIE 22 JULY), stojí podstavec kříže. Má tvar hranolu
ukončeného v dolní části prohýbaně, v horní části pravoúhle profilovanou
římsou. Po stranách podstavce jsou volutová křídla , na jeho čelní ploše je
druhotně (po roce 1945) osazená deska s českým nápisem „Pochválen buď Ježíš
Kristus“. Na podstavci se nachází užší hranolová podnož, z níž vyrůstá svislé
břevno kříže, které se směrem nahoru mírně zužuje a v dolní části je zdobeno
třemi kanelurami. Ramena kříže mají liliovité zakončení a Kristovo tělo je
provedeno v hlubokém reliéfu v tradiční poloze: hlava je pokleslá k pravému
rameni, rouška ponechává přední část nohou odkrytou, po stranách dosahuje až
ke kolenům. Ze šesti (či sedmi) křížů
existujících v Butovicích před rokem 1945 se
dochovaly tři, z nichž tento je nejstarší. Dne 3. května 1958 byl prohlášen za
kulturní památku č. 47131/8-1685
Kamenný kříž C) …
Kašna C) Na náměstí
Památník padlým C) …
Pamětní deska C) Pohřbených původních obyvatel
Velkostatek C) Empírová brána zemědělského dvora Meierhof z konce 18. Století. Brána zemědělského dvora (Meierhofu) v Butovicích je
nevelká klasicistní brána bývalého panského statku ve Studénce, části Butovice, a to v ulici Na Vyhlídce u č. p. 836. Dne 3.
května 1958 byl prohlášen za kulturní památku č. 41226/8-2108. První panský dvůr v Butovicích vznikl na místě usedlosti patřící do 16.
století dědičnému fojtství, na křižovatce hlavní ulice (dnes ul. Butovická) a tzv. Moravské volské cesty (dnes ul.
Moravská), poblíž kaple svaté Anny. Stísněná poloha statku v intravilánu obce a nevhodná poloha vzhledem k panským
pozemkům na druhé straně obce vedla na konci 18. století vrchnost (Františka
Xavera hraběte z Harrachu) k postavení nového
panského dvora („Meierhofu“) na návrší na
severovýchodě vsi, poblíž kostela Všech svatých. S návsí, potažmo se starým
dvorem, jenž zůstal v majetku vrchnosti, nový dvůr spojovala příjezdová
cesta, dnes ulice Na vyhlídce. Z původního statku, který dnes (2013) slouží k
průmyslové činnosti, zůstala zachována celková dispozice a polozapuštěné klenuté suterény, detailní podoba staveb
však byla vícekrát upravena pro zemědělské či průmyslové užití. Výrazným
zachovaným architektonickým prvkem je původní příjezdová brána na jihozápadě
areálu. Nad vlastním obdélným obrysem brány,
ukončeným profilovanou římsou, se zvedá štít ve dvou segmentech:
lichoběžníkovém s konkávně prohnutými rameny a trojúhelníkovém. Brána je
kryta taškami, a to i podél římsy. Průjezd brány je půlkruhově zaklenut,
původní dřevěná vrata se nedochovala a byla nahrazena novodobými. Z
příjezdové strany průjezd z každé strany lemuje dvojice pilastrů opticky
podepírajících římsu, nad průjezdem a rovněž ve štítu jsou vavřínové festony.
Na zbytky původní ohradní zdi brána navazuje dvěma nižšími, rovněž taškami
krytými sloupky. Plocha před vjezdem do statku byla ve
20. století rozparcelována pro rodinné domy a nový vjezd byl vytvořen z
jihovýchodní strany. Původní ohradní zeď i s bránou tak v současnosti tvoří
hranici mezi areálem bývalého statku a zahradami soukromých domů, do jedné z
nichž nyní zdobené průčelí brány směřuje. Ze strany statku byla brána kolem
roku 2010 omítnuta, vsazeny nové dveře a opravena krytina.
|
Politický okres Nový Jíčín, s.o.
Fulnek 1961 Okres Část Studénky 2003 Pověřený městský úřad Historie C)
Butovice ve svých původních
katastrálních hranicích tvoří exklávu Moravy zcela obklopenou územím Slezska
(konkrétně územím bývalého slezského Opavského knížectví), přičemž náležely
ke Kunvaldskému panství (střediskem byl Kunvald - dnes Kunín). K 1.
lednu 1959 byly Butovice připojeny ke Studénce. V
dobách komunistického režimu byly k Butovicím
připojeny také některé pozemky, původně náležející ke slezským katastrálním
územím Bílov, Pustějov a
Studénka; pro změnu podstatně menší okrajové části původního butovického katastru byly připojeny ke katastrálním
územím Pustějov a Studénka.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v
republice čsl, 1927 C) cs.wikipedia.org (17.4.2015) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 17.4.2015 |
