Kod CZ 9292

Maršovice

(Marschowitz)

Kaplička ^B)

…

Kamenný kříž ^B)

Před kapličkou

Rychta ^{2) E) B)}

Č.p.1, obnovená 1665, poč.19.stol přestavěna empírově. První zpráva o rychtě pochází z roku 1550. Zajímavé jsou dvě povinnosti, které jí vrchnost uložila v roce 1587: "Má spolu s rychtářem vlachovským vypraviti vrchnosti koně a pacholka hodného ve zbroji, když je tažení ze země, a vychovávati vždy z malého telete, jež si vrchnost dodá, až do zrostu velkého vola".

Podle zpráv z let 1664 a 1671 byla rychta ve zpustošeném stavu a musela být opravena. V dalších stoletích byla rychta ještě mnohokrát přestavována a opravována. Poslední významnou úpravou byla přestavba v roce 1960, kdy byla rychta přeměněna ve stylový hotel Maršovská rychta. Je to jednopatrové stavení s protáhlým obdélníkovým půdorysem a s empírovým průčelím z 19. století.

K rychtě přináleželo již od 16. století právo výčepní, byla zde umístěna šenkovna. U objektu také stály stoupy na tlučení povřísla. Posledním rychtářem byl Jan Mlinář. Se zrušením poddanství v roce 1848 tato funkce vrchnostenských úředníků zanikla. Novým správcem se stal starosta František Mlinář. Architektura stavby nás utvrzuje v názoru, že se jednalo o skutečně majestátní a rozlehlé sídlo. Fasáda jednopatrové budovy obdélného půdorysu je velmi bohatě zdobena. Ve střední ose vystupuje rizalit, který je završen trojúhelníkovým štítem vyneseným na čtyřech sloupech zakončených dekorovanými hlavicemi s převážně rostlinnými motivy. Architektuře stavby dominuje klasicistní podoba, v jádru se jedná o barokní stavbu. Rychta byla rodným domem Františky Minářové, která se provdala za novoměstského učitele Františka Křičku. Společně se odstěhovali do Kelče, kde získal František místo učitele. V novém místě bydliště založili manželé rodinu, nejprve se jim v roce 1882 narodil syn Jaroslav, dva roky poté Petr a nakonec v roce 1886 Pavla. Po náhlé smrti jejich otce se rozhodla matka vychovávat své děti v jejím rodném bydlišti, a tak se natrvalo přestěhovali zpět na Maršovskou rychtu, kterou již dobře děti znaly ze svých prázdninových pobytů na tomto místě. Nejstarší syn Jaroslav se vydal hudební cestou, stal se profesorem pražské konzervatoře a hudebním skladatelem. Ovlivněn místem svého mládí složil například Bábinčin maršovský valčík. Mladší Petr se stal významnou osobou na ministerstvu školství a pracoval také v univerzitní knihovně v Praze. Ceněn byl ovšem zejména za své lyrické básně, ke kterým čerpal inspiraci opět z míst svého dětství z oblasti Horácka. Nejmladší z trojice úspěšných sourozenců byla Pavla, která se vydala cestou učitelskou a k tomu se věnovala psaní lyrických básní i próze. Ve svých příspěvcích psaných do Lidových novin a Horáckých listů vzpomínala často na zdejší kraj a život v něm.

Zpět na okres

Panství

Politický okres N.Město na Moravě, s.o.N.Město na Mor.

1961 Okres Žďár nad Sázavou

1960 Část Nového Města na Moravě

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce ^B)

První písemná zpráva o Maršovicích je až z roku 1483, kdy maršovský rychtář odváděl do Bystřice výběrku na kata od 15 osadníků. Obec tedy náležela k pernštejnskému panství, jehož správní centrum pro naši oblast představovala Bystřice (nyní Bystřice nad Pernštejnem).

Předkové pánů z Pernštejna, páni z Medlova, pocházeli z jižní Moravy od Pohořelic a ke kolonizaci zdejšího území využívali také osadníky z oblasti svého původu. Ti s sebou přinášeli i některá místní jména. Tak byl na Vysočinu přenesen patrně i název obce Maršovice, protože stejnojmenná obec leží 8 km východně od Moravského Krumlova. Samotné jméno je odvozeno od osobního jména Mareš, tj. domácké obměny jména Marek nebo Martin.

Při rozdělení pernštejnského panství na díly v roce 1500 se Maršovice staly součástí tzv. novoměstsko-jimramovského dvojdílu a později součástí samostatně se utvářejícího novoměstského panství, s nímž sdílelely jeho osudy.

V roce 1749 dostala obec pečeť, ve znaku má kříž.

Od roku 1960 se Maršovice staly částí Nového Města na Moravě.

Geologické podloží katastru obce tvoří převážně rula, SV okrajem pronikají pruhy amfibolitů a granulitů směru SZ-JV.

Díky známému Bábinčinu maršovskému valčíku se stala proslulou maršovská rychta. První zpráva o rychtě pochází z roku 1550. Zajímavé jsou dvě povinnosti, které jí vrchnost uložila v roce 1587: "Má spolu s rychtářem vlachovským vypraviti vrchnosti koně a pacholka hodného ve zbroji, když je tažení ze země, a vychovávati vždy z malého telete, jež si vrchnost dodá, až do zrostu velkého vola".

Podle zpráv z let 1664 a 1671 byla rychta ve zpustošeném stavu a musela být opravena. V dalších stoletích byla rychta ještě mnohokrát přestavována a opravována. Poslední významnou úpravou byla přestavba v roce 1960, kdy byla rychta přeměněna ve stylový hotel Maršovská rychta. Je to jednopatrové stavení s protáhlým obdélníkovým půdorysem a s empírovým průčelím z 19. století.

Na maršovské rychtě prožili část svého dětství sourozenci Křičkovi: hudební skladatel Jaroslav (1882-1969), básník Petr (1884-1949), oba autoři "Bábinčina maršovského valčíku", a jejich sestra, spisovatelka Pavla (1886-1972). Tvorba sourozenců Křičkových je rozsáhlá a dosáhla mnoha ocenění.. Petr Křička byl autorem textu ke skladbě Josefa Suka " V nový život" (sokolský pochod). Tato skladba získala v roce 1932 na olympiádě v Los Angeles stříbrnou medaili. Jaroslav Křička byl mimo jiné autorem "Horácké suity", za kterou získal při olympiádě v Berlíně roku 1936 bronzovou medaili.

Mnoho děl sourozenců Křičkových značně ovlivnily jejich zážitky z dětství v Maršovicích. Maminka sourozenců Křičkových pocházela z maršovské rychty, a když jí zemřel v roce 1891 manžel, vrátila se se svými dětmi z Kelče na Valašsku, kde manžel učil, na Vysočinu. Po krátkém pobytu v tehdejším Německém (Havlíčkově) Brodě se s dětmi uchýlila k rodičům do Maršovic. Básník Petr Křička je pochován na katolickém hřbitově v blízkém Novém Městě na Moravě. Na Maršovské rychtě je v prvním poschodí umístěna pamětní deska sourozencům Křičkovým.

V roce 1912 se v Maršovicích také objevil tehdy třináctiletý spisovatel J.V. Pleva. Docházel sem z Radňovic, kde tehdy žili jeho rodiče, a pásl ve službě u jednoho sedláka dobytek. Měl tak možnost seznámit se poprvé s již podstatně staršími bratry Křičkovými.

Přibližně 1 km západně od Maršovic je Jelení skalka, která byla v minulosti zčásti odtěžena. Nyní je z ní omezený výhled na Maršovice a Ochozu.

Podle údajů ze 17. století se nácházela na třech místech u Maršovic železná ruda "všude dobrá a správná". Ruda se zde pravděpodobně nikdy netěžila.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	333
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2) Kuča Karel, Atlas památek, 2002

B) nmnm.cz (16.9.2015)

C) cs.wikipedia.org (16.9.2015)

D) dedictvivysociny.cz (16.9.2015)

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 16.9.2015

Předchozí editace: 8.5.2011