|
Kod CZ 5649 Jámy (Jamny) Kostel
sv.Martina C)
První zprávy
o kostele zasvěceném sv. Martinu jsou známé z roku 1672. Založila jej
klášterní vrchnost. Jedná se o jednolodní stavbu 30 m dlouho, 10 m širokou a 17 m vysokou. Nad
vchodem do kostela je přistavěna 22 m vysoká věž.V kněžišti je jeden oltář
nad nímž je umístěn obraz patrona sv. Martina.
Odkaz jednoho zlatého k jamskému záduší, zapsaný v roce 1643 na gruntě Jana
Macáka, je pravděpodobně nejstarší písemnou zprávou o jamském kostele.
Poněvadž v klášterních análech není o stavbě kostela v Jamách žádná zpráva,
byl zřejmě vybudován za Ditrichštejnů, tedy před
rokem 1638. Když zakladatel farní kroniky pátral po datu postavení původního
kostela, zjistil, že kostel byl v době, kdy se v Jamách konaly bohoslužby jen
každou třetí neděli, vykraden. Zloději nenašli žádné cennosti, pouze nějaké
písemnosti, které roztrhali a rozházeli po hřbitově. Jejich zkázu dovršil
déšť. Proto se v roce 1784 již nepodařilo doložit datum stavby kostela. Původní
kostel měl zděnou sakristii, 1 oltář, dřevěný kněžský kůr, kazatelna 3 zvony.
Výprava kostela byla prostá. Byla zde schránka se sv. ostatky, měděný
vyzlacený kalich s patenou, 2 kasuly
se štolami a manipuly, bursa s pallou, velum na kalich, 2 polštářky na mešní
knihu, alby, humerál, cingulum, 4 ubrusy, korporál, purifikatorium, 6
podložních roušek a některé další drobné vybavení. Jmění kostela tvořily jen
malé odkazy na třech domech. Varhany, sloužící do roku 1907, nesly letopočet
1760. Kostel byl filiální, služby boží v
Jamách sloužil žďárský kaplan každou třetí neděli. Do roku 1691 měli údajně
farníci dokonce povolení, aby mohli sami pohřbívat mrtvé. Podle kroniky byla
rakev uložena a částečně zasypána, církevní obřad pak proběhl až při
nejbližší cestě kněze do Jam. Po zrušení kláštera zřídil náboženský
fond v roce 1784 v Jamách lokalii, v níž zajišťoval
služby boží kaplan Florián Málek. To vedlo v roce 1792 ke stavbě nového
kostela z pevného materiálu. Stojí na místě starého a je to jednolodní orientovaná
budova 30 m dlouhá, 10 m široká a 17 m vysoká, v kněžišti klenutá a má jeden
oltář. Věž 22 m vysoká byla přistavěna nad vchodem do kostela. V roce 1812
byl z milodarů opraven a znovu pokryt šindelem. Rovněž byl opraven oltář,
věžní hodiny a varhany. Byl instalován „umíráček“. Starý hřbitov u kostela se
zrušil a založil nový na horním konci vesnice. Dubové kostelní lavice a
varhany byly přeneseny z kostela zelenohorského po zrušení kláštera. V roce
1847 získal kostel od knížete Františka z Ditrichštejna
obraz patrona kostela svatého Martina od vídeňského malíře Töpela v ceně 400 zlatých konvenční měny. Stará obecní
kronika zaznamenala, že obraz bez rámu přivezl z Vídně Jan Dvořák z č. 9, 19.
října 1847 byl obraz za přítomnosti vrchního žďárského panství postaven na
oltář a 24. října posvěcen. V roce 1851 se pořídila z milodarů malovaná
křížová cesta. V roce 1853 byly pořízeny vedle bohoslužebných rouch různé
kostelní hudební nástroje. V této době byly na věži 4 zvony, tři
pravděpodobně přenesené odjinud, čtvrtý litý přímo pro Jámy. První,
třinácticentový, měl nápis Léta Páně 1530 byl tento zvon vyslán ke cti a
chvále Pánu Bohu. Druhý (poledňák), těžký 6 centů,
Mater Dei miserere. Ad honorem Sti
Michaelis 1536. Třetí o váze 3 centy Verbum Domini manel in aeternum, a čtvrtý s
nápisem Sancta Maria, Ste
Martine et omnes Sancti orate pro nobis. Velký zvon byl údajně původně majetkem kostela v
Zámku Žďáře. Ve špatném stavu nalezl faru i kostel
farář František Šrámek při svém příchodu do Jam. V kronice si postěžoval, že
nemá naději na zlepšení situace vzhledem k úmrtí knížete Ditrichštejna,
velikomyslného patrona našeho, právě nyní v neblahých poměrech patronátních, an se posud neví, komu panství připadne. V roce 1863
opravil podučitel Jan Hron z Nového Veselí, samouk, za 50 zl.
varhany podle faráře tak dobře, že by si odborník za tuto práci účtoval
nejméně čtyřnásobek. V roce 1868 byla jamská
lokalie povýšena na farnost. To vedlo k provedení
rozsáhlejších úprav kostela, které zajišťoval farář Václav Bezděk, působící v
Jamách od roku 1878. Vedle úprav starého hřbitova a vysázení nových stromů
byly prolámány nové dveře do sakristie, cihelná podlaha nahrazena prkennou, v
roce 1884 pak byl naproti bočním dveřím kostela postaven nový oltář P. Marie
Karmelské podle návrhu architekta Barvitia se soškami sv. Josefa a sv. Anny.
K tomuto oltáři se každoročně konala mariánská pouť v neděli po 16. červenci.
Opraveny byly také varhany a v kostele i sakristii provedena ventilace. Před
oslavami stého výročí jamského kostela, které za účasti několika farářů z
okolí proběhly 17. července 1892, byl kostel malířem Víškem z Ústí nad Orlicí
za pomoci místních farníků vymalován. Dne 22. května 1894 během večerní
májové pobožnosti udeřil blesk do kostelní věže. Poškodil varhany a strop pod
kruchtou, na níž na štěstí nikdo nebyl. Rok na to byla věž a střecha kostela
pobita pozinkovaným plechem a opatřen hromosvodem. V roce 1907 byly nákladem
3100 K zakoupeny od firmy Tuček z Kutné Hory nové varhany. Další opravy se
kostelní věž dočkala v roce 1908. V roce 1912 byly na věži instalovány nové
věžní hodiny. Podle rozhodnutí obecního zastupitelstva měly být zakoupeny od
firmy Moravus v Brně, předseda kostelního
konkurenčního výboru však zajistil jejich koupi v Praze. Ve světové válce byly všechny zvony
až na „poledník“ zrekvírovány. Dne 16. května 1917 se rozhlaholily na
rozloučenou. Dne 28. července byl odebrán i umíráček. Dostalo se za něho
náhrady 2 564,- korun ve válečné půjčce. Nové zvony byly opatřeny v roce 1924
a dodala je firma Diepold z Prahy. Důkladné opravy prodělal kostel v
roce 1947, kdy MNV dal souhlas s vykácením starých lip kolem kostela, jejichž
kořeny sahaly až pod dlažbu. Svépomocí občanů byl stržen strop, okopána
vnější omítka, vytrhána dlažba a demontována deska oltáře. Byl pořízen nový
strop chrámu, který hrozil již delší dobu sesutím a zabudována a nová okna s
barevnými skly. Oprava byla hrazena ze sbírky organizované mezi občany. V
roce 1975 byl vnitřek kostela vymalován, vyměněna dlažba, obloženy stěny,
pozlaceny sochy a oltář a vyměněna báň na věži kostela. V roce 1979 byla pak
provedena generální oprava varhan. Další stavební úpravy proběhly v roce
1995, kdy byla provedena rekonstrukce krovu, střecha opatřena měděným
plechem, byla stržena konstrukce věže, zhotovena nová a opatřena měděným
plechem. Náklady na opravu byly hrazeny ze sbírek mezi občany a příspěvku
obce Jámy. Veškeré dřevo darovali občané - majitelé lesa a obec z obecního
lesa. Poslední úpravou kostela byla v roce 1999 plynofikace a v roce 2010
oprava fasády a stropu.
Fara C)
čp. 71 je památkově
chráněná budova, její stavba je kladena do poloviny 17. století, podle
dostupných pramenů byla však postavena a těsně před rokem 1792 spolu s
novostavbou kostela s nímž sousedí.
Hřbitov C)
je všem přifařeným obcím společný a
jsou na něm pochování mimo jiných senátor Karel Sáblík ze Slavkovic, notář
Fr. Starý, legionář Jan Beneš ze Slavkovic. Kamenný
kříž C) Před kostelem
Kamenný
kříž C) U lípy na Křibu
Boží
muka C) jsou evidovanou památkou
z počátku 18. století. Jsou umístěna u polní cesty směrem od Hájku k lesu
Šeredná. V roce 1962 je nechal farář Josef Hladký rozebrat s úmyslem postavit
je u hřbitova. K tomu však nedošlo a památka byla v roce 1984 znovupostavena na původní místo. Boží muka tvoří
čtyřhranný asi 2 m vysoký sloup završený kaplicí. Na její zadní straně je
letopočet 1831, vpředu a po bocích stopy po vsazených kovových deskách,
nahoře železný dvouramenný kříž.
Památník
C) …
Památník
padlým C) …
Vodní
mlýn 2)
18.stol, na dolním konci vsi, s vysokou mansardovou
střechou, přízemní Lípa
na Kříbu C) Prastará památná lípa, evidovaná od roku 1995 jako památný
strom, vévodí kopci Kříb.
[Jilm]
C) V zahradě rychty
čp. 13 stál mohutný 180 let starý jilm. Obvod jeho kmene ve výši 1 m byl přes
3,5 m. V roce 1984 byl napaden houbovitou chorobou a musel být skácen. [Buk]
C) Na rozcestí silnic Jámy – Hodíškov – Hlinné stával mohutný 800
let starý buk, kterého vyvrátila vichřice v roce 1948. Lípy
C) Ze starých lip u kostela, zasazených zde asi již v 17. století,
zůstaly tři, další byly se souhlasem MNV skáceny v roce 1947. Lípa
C) před čp. 6. |
Panství Politický okres N.Město
na Moravě, s.o.Žďár nad Sáz. 1961 Okres Žďár nad Sázavou 2003 Pověřený městský úřad
Historie obce C)
jsou jednou z nejstarších obcí na
Vysočině, jejich historie sahá až do roku 1252. Leží pod vrcholem Vejdochem (661 m n. m.) na jeho jižní straně. Najdete je
asi 6 km jihovýchodně od Žďáru nad Sázavou. Katastr obce sousedí na severu se
Žďárem a Veselíčkem, na východě se Slavkovicemi a Hlinným, na jihu s
Obyčtovem a Sazomínem a na západě s Vatínem. Rozlohou katastru přesahuje 1242
ha, tím se řadí mezi největší obce Žďárska. Do roku 1850 náležely Jámy ke
Žďárskému, původně klášternímu panství, pak k soudnímu okresu Město Žďár a
politickému okresu Nové Město na Moravě, od roku 1949 ke správnímu okresu
Žďár nad Sázavou. V letech 1980-1992 vykonával správu obce Městský národní
výbor, případně Městský úřad ve Žďáru nad Sázavou a v Jamách byl pouze
občanský výbor, od roku 1992 jsou Jámy opět samostatnou obcí. První písemná zmínka o obci pochází
z roku 1252. Jámy jsou podle dochovaných
písemných pramenů jednou z nejstarších osad na Vysočině. Když v roce 1252
založil Boček z Obřan s tchyní Sibylou, manželkou Eufemií a švagrovou Eliškou
po několika marných pokusech cisterciácký klášter jako filiálku kláštera v
Nepomuku na samé hranici mezi Čechami a Moravou, dal mu do vínku řadu vesnic
na celé Moravě. V blízkosti kláštera to však byly pouze vsi Žďár a Jámy a
nekolonizovaný pohraniční prales, v něm byly teprve postupně zakládány další
vesnice. Vedle Žďáru jsou tedy Jámy jedinou osadou dnešního Žďárska, která
existovala již před vznikem kláštera. Podle nejstaršího urbáře žďárského
panství měly Jámy v roce 1407 31 gruntů. Srovnáním s ostatními prameny, lze
počet obyvatel odhadnout na 217. Na rozdíl od Žďáru, kde převažují jména
německá, jde převážně o jména česká. V Jámách byl poddanský mlýn a dva
řemeslníci – kovář a švec, oba zároveň obhospodařovali menší usedlost. V době husitských válek byl žďárský
klášter zničen, pravděpodobně roku 1422, a Jámy přešly do rukou pánů z
Velkého Meziříčí. To však pouze do roku 1436 kdy zemský komoří Jošt Hecht z Rosic pohnal
Václava a Jiříka z Kravař že neprávem drží vesnice Žďárského kláštera, které
byly vráceny žďárskému panství. V druhé polovině 15. století je v Jamách
uváděn vrchnostenský dvůr. Svobodný dvoulánový dvůr
v Jamách je uveden pouze v urbáři z roku 1483, ve starších uváděn není a o
jeho starších osudech prameny mlčí. Pravděpodobně šlo o majetek po prvním
lokátorovi, zakladateli vesnice. Dosud není znám erb tohoto rodu, byla však u
něho Kateřina z Jam (de Yam), později z Otradic
manželka Jana Bidla z Olomučan.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon
obcí v republice čsl, 1927 2) Kuča Karel, Atlas památek, 2002 C) cs.wikipeda.org (19.9.2015) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 19.9.2015 Předchozí editace: 8.5.2011 |
