Historie městečka Horní Blatná, bývalý politický okres Nejdek

Historie městečka

Horní Blatná, bývalý politický okres Nejdek

První osadníci přišli do zdejšího kraje pravděpodobně v době kolem konce 12. století. Ve 14. století pak nastala druhá osidlovací vlna, která vyvrcholila až koncem století šestnáctého. Právě v 16. století vzniká celá řada zdejších obcí, např. Jáchymov či Boží Dar. Osidlování tohoto území bylo úzce spjato s těžbou cínu a důlní činností, jejichž počátky se zde datují do konce 15. století.

Sama Horní Blatná byla založena roku 1532, kdy sasský kurfiřt Jan Bedřich koupil toto území od pánů z Tetova a podal příkaz k vyměření a založení nového horního města Blatná. Obec tedy nevznikla samovolně, ale čistě účelově, díky tomu také známe přesné datum jejího vzniku, což u obcí není příliš obvyklé. Po vydání příkazu Janem Bedřichem byla do půdorysu zakreslena pravidelná uliční síť a 199 stavebních parcel, začaly se stavět první hutě, určilo se místo pro výstavbu kostela, školy, radnice a špitálu. Prvními osadníky nové obce byli horníci ze Schneebergu.

Hned v roce 1533 byl jmenován první blatenský purkmistr, byl jím Albrecht Weidemann. Současně byla vytvořena městská správa a další úřady. Ve stejném roce na Blatenském vrchu vznikl tzv. Kyzový důl. Roku 1534 kurfiřt Johann Friedrich městečku propůjčil horní řád. Rok 1535 byl pro Horní blatnou velice významným - tehdy jí byl vydán vlastní kurfiřtský horní řád a zároveň od panovníka získala řadu privilegií - výroční a týdenní trh, právo várečné, právo provozovat pekařství a řeznictví apod.. Dne 17. 6. 1538 pak byla Horní Blatné panovníkem povolena výstavba kostela, školy a špitálu.

V roce 1540 byla zahájena výstavba vodního kanálu - Blatenského příkopu, vedoucího z místa cca 2 km západně od Božího Daru přes Myslivny, Rýžovnu, Bludnou do Horní Blatné, kanál pak ústil do Blatenského potoka. Stavba byla dokončena o čtyři roky později. Kolem tohoto příkopu pak následně vznikala řada staveb, v roce 1541 to bylo již 15 stoup a několik hutí. Roku 1542 se zdejší dřevěný kostel, předchůdce dnešního kostela, stojící za budovou fary, propadl, když byl poddolován štolou svatého Ducha. V následujícím roce vznikl místní hřbitov. V roce 1544 se ve zdejším kraji začala těžit také železná ruda.

Roku 1546 byla Blatná v rámci šmalkaldské války (tehdejší název Platná) obsazena Kryštofem z Gendorfu pro českého krále Ferdinanda I., po porážce sasského kurfiřta Jana Bedřicha v bitvě u Muhlberka bylo toto území připojeno k Čechám. Tehdy se pro obec ustálil vžitý výraz Platten. Ke dni 14. 10. 1456 městečko podle pražské dohody připadlo Habsburkům. Dalším významným datem byl pro Horní Blatnou rok 1548. Tehdy ji Ferdinand I. povýšil na královské horní město, udělil jí městský znak a řadu dalších výsad (městský znak: polcený štít, v pravé červené polovině je stříbrné břevno, levá polovina je dělená. V horním červeném poli je doleva kráčející stříbrný lev s pozdviženou pravou přední tlapou. V dolním rovněž červeném poli jsou zkřížené nástroje k těžbě cínu, totiž rýžovací hrábě a hornický špičák v přirozené barvě). Do poloviny 16. století se datuje také zdejší fara, dnes č.p. 2. V této době se v Horní Blatné rozšířilo smolaření z navrtaných stromů. V roce 1555 byla městu povoleno zakládání polí s dědičným právem.

Roku 1564 císař Maxmilián II. povolil, aby rada Horní Blatné přeměnila Horní dům v radnici a držela jej ve své správě. Na konci 60. let město čítalo téměř 2000 obyvatel. Bylo zde asi 40 dolů. Roku 1564 byla dokončena výstavba kostela Svatého Vavřince. V Horní Blatné v 16. století proběhlo několik poprav zlodějů a vrahů, exekuce přitom byly prováděny na náměstí. Teprve v roce 1595 bylo popraviště přesunuto směrem na Pernink. Na konci 16. století bylo ve zdejším kraji celkem 5 výroben kobaltové barvy.

Počátek 17. století byl ve znamení prudkého poklesu těžby cínu. Nad ní již převažovala těžba stříbra, kobaltové a vizmutové rudy. V této době město začalo užívat znakovou pečeť. V letech 1618 - 1648 v Evropě zuřila třicetiletá válka, která se značně podepsala i na životě zdejšího kraje. Obce z celých Čech byly pleněny a drancovány všemi procházejícími vojsky, zdejší kraj ke všeobecné bídě navíc postihla řada epidemií. Během tohoto těžkého období proto mnoho zdejších lidí odešlo hledat štěstí jinam. Snad právě proto Ferdinand III. osvobodil Horní Blatnou v roce 1641 od povinnosti ubytovávat vojáky a vzal ji do ochrany před válečným pleněním. Horní města byla pro panovníka vždy důležitá a potřeboval je i jejich obyvatele ušetřit jakýchkoliv škod. I tak se však Horní Blatná musela vzpamatovávat z prožitých útrap ještě dlouho po válce. Po třicetileté válce navíc nastává doba protireformace, před kterou řada zdejších luteránských horníků utíká do Saska, kde zakládá město Johanngeorgenstadt.

Během 17. i 18. století je těžba kobaltových rud a výroba modrého barviva hlavní výrobní a exportní činností ve městě i okolí. V této době zde byla v provozu také sklárna. Roku 1686 byl na příkaz pražského arcibiskupa dosavadní evangelický kostel na náměstí překřtěn na katolický, patronem se stal sv. Vavřinec. Ve stejném roce byl také vysvěcen hřbitov. Na počátku 18. byla zahájena umělá obnova zdejších lesů. Roku 1700 byl pro místní kostel odlit zvon, k tomuto roku se také datuje sloup sv. Jana Nepomuckého. V roce 1739 byla na severozápadním okraji města nalezena nová bohatá žíla cínu, tento nález pak odstartoval nový rozvoj těžby této rudy. Současně opět vzrůstá těžba stříbra. Roku 1744 byla na místním hřbitově vysvěcena kaple sv. Kříže.

Roku 1754 byl zdejší protestantský kostel podroben barokní přeměně. V průběhu 2. poloviny 18. století v okolí vznikají stále nové cínové doly. V této době také proběhla úprava Hřbitovní kaple do pozdně barokního stylu. V 80. letech 18. století vydal císař Josef II. protipožární nařízení, podle kterých se dřevěné stropy musely omítnout a komíny mohly být pouze zděné. Roku 1799 ve městě vznikla státní manufaktura na výrobu lžic. Na počátku 19. století nastává postupný zánik zdejších dolů, způsobený dovozem levnějších surovin ze zahraničí. V Horní Blatné tehdy byla sklárna na výrobu kobaltového skla a vznikala také náhradní domácí výroba - krajkářství a výroba plechových pocínovaných lžic. Roku 1837 byl ve městě zřízen poštovní úřad.

V roce 1845 byla zastavena těžba kobaltu, o pět let později nastal definitivní zánik dolování. Roku 1850 se Horní Blatná stala sídlem soudního okresu. V této době byla také vystavěna kaplička sv. Anny. V roce 1865 byl ve městě založen Hasičský sbor. V roce 1872 se Blatenský příkop stal majetkem obchodní společnosti Horní Blatná, jejímž předsedou byl vždy starosta města. Společnost se udržela až do roku 1945. V roce 1878 byla ve městě založena továrna na pocínované lžíce Kerl a Co, ve stejném roce vznikla i rukavičkárna Christoph Grimm a syn. K roku 1880 je v Horní Blatné uváděno 250 domů a 2340 obyvatel. V roce 1890 byly zahájeny rozsáhlé opravy Blatenského příkopu, práce byly dokončeny až v roce 1920. V roce 1892 došlo k zániku výroby pocínovaných lžic, ujalo se zde však rukavičkářství a soustružení ozdobných kazet. V roce 1892 vyhořela zdejší radnice, v následujícím roce byla proto postavena radnice nová. Dne 28. 11. 1898 byla do provozu uvedena I. etapa železniční tratě z Nejdku do Horní Blatné. V příštím roce byla trať prodloužena do Johanngeorgenstadtu a napojena na evropskou železniční síť. Vybudováním železnice ve městě skončila činnost poštovních vozů.

Na přelomu 19. a 20. století byl postaven evangelický kostel v ulici Komenského. Roku 1900 pak proběhla dostavba školy, na tehdejší dobu velice moderní. Na počátku 20. století se zdejší kraj stal vyhledávaným střediskem zejména zimních sportů. V tomto období zde také začalo dobývání rašeliny. Roku 1903 byla ve městě zřízena st. škola paličkování. Roku 1911 byl v parku na náměstí postaven pomník císaři Františku Josefovi I.. O dva roky později byla na Blatenském vrchu hornoblatenskou Jednotou pro zimní sporty postavena rozhledna a restaurace s turistickou chatou.

Rok 1914 s sebou přinesl začátek první světové války. Zpočátku lidé věřili, že konflikt bude krátký a vítězný, brzy se však ukázalo, jak hluboce se mýlili. Zákopový charakter války se vyznačoval ohromnými ztrátami na životech a velkou ekonomickou vyčerpaností všech zúčastněných stran. Potraviny a nejrůznější zboží tak byly k dostání pouze na lístky, lidé museli odvádět naturálie a různé výrobky a předměty (např. i kostelní zvony)pro potřeby armády, v zimě byl nedostatek uhlí. Ke všemu byli muži povoláváni na frontu, jejich práci tak musely zastat ženy a děti. Mnoho mužů se domů již nikdy nevrátilo a řada z těch, kteří hrůzy války přežili, zůstala nadosmrti mrzáky. Tolik kýžený mír přišel až v roce 1918. Ještě dlouho pak trvalo, než se život lidí vrátil do starých kolejí.

V roce 1919 v Horní Blatné vznikl podnik BLEX, pokračovatel staré místní tradice výroby pocínovaných lžic. V roce 1920 byla ve městě zřízena střední škola. V tomto roce byla také ukončena těžba rašeliny k topným účelům. V této době měl Blatenský příkop 25 mostů, 12 vodních přepadů a 1 vodní převod. V roce 1922 příkop prošel rekonstrukcí. V následujícím roce nechala Národní jednota sokolská postavit na Blatenském vrchu památník M. Jana Husa. V letech 1926 - 29 proběhla další rekonstrukce Blatenského příkopu. V roce 1932 bylo ve městě založeno původní muzeum, provozované nejdříve ve škole, později v č.p. 255. V průběhu 20. a 30. let bylo mnoho zdejších domů přebudováno, fasády domů byly upravovány podle moderních zásad a celá urbanistická zástavba byla zahuštěna novými stavbami. V roce 1935 proběhla oprava povodněmi poničeného Blatenského příkopu.

V druhé polovině 30. let se začaly povážlivě horšit vztahy mezi Čechy a Němci. Situace se stávala stále napjatější, až nakonec vyvrcholila Mnichovskou dohodou ze dne 30. září 1938. Po ní následovalo obsazení českého pohraničí německou armádou. Záhy vypukla druhá světová válka. Během ní lidé opět strádali, válka si vyžádala mnoho obětí a pro zdejší kraj znamenala významný mezník - po osvobození Česka v květnu 1945 totiž došlo k odsunu zdejšího německého obyvatelstva. Po něm pak následovalo umělé doosidlování pohraničí navrátilci a přistěhovalci z vnitrozemí. Později byly obětem války a třem obětem pochodu smrti vystavěny pomníky.

V roce 1957 zaniklo zdejší muzeum. V 70. letech 20. století proběhla rekonstrukce budovy ZŠ a v roce 1977 vzniklo nové muzeum v č.p. 127 a dále byla zrekonstruována rozhledna na Blatenském vrchu. K roku 1980 se zde uvádí 448 stálých obyvatel. V roce 1982 došlo ke sloučení Horní Blatné s obcí Pernink, toto spojení vydrželo do roku 1990. V roce 1991 se zde rozmohl stánkový prodej především vietnamských obchodníků, bylo otevřeno tržiště v Potůčkách. V roce 1993 byl ve Horní Blatné zřízen telefonní automat, ve stejném roce proběhla renovace sochy sv. Nepomuka na náměstí sv. Vavřince a byla zahájena oprava kostela sv. Vavřince, dokončená o čtyři roky později. V letech 1994 - 1999 byl (v rámci oprav kostela) opraven také hodinový stroj a úchyt zvonů. V letech 1995 - 2001 proběhla oprava vlivem času značně poškozeného Blatenského příkopu. Dále byly v roce 1996 opraveny sochy sv. Josefa a sv. Vojtěcha a o dva roky později byla opravena okna v kapli sv. Kříže. V roce 1999 byl do celé obce rozšířen telefon a proběhla oprava fasády kaple svatého Kříže. V letech 1999 - 2000 se obec dočkala také plynofikace.

Konec 20. století byl v Horní Blatné ve znamení výstavby nových domků pro rekreační účely, současně zde probíhaly úpravy a modernizace domků. V roce 2000 obec od státu žádala navrácení pozemků coby svého historického majetku. V roce 2001 byla rozšířena expozice zdejšího muzea v č.p. 127, v letech 2001 - 2002 byly opraveny budovy podniku Blex. V roce 2002 byl Horní Blatné navrácen historický majetek, čítající asi 86257 m2 luk a pastvin, 3796 m2 vodního toku a 145680 m2 lesů. V tomtéž roce byl také vybudován vyhořelý přístavek Blatenské rozhledny, proběhlo oficiální zahájení výstavby kanalizace pod názvem "Perninský vrch" a oprava podlahy v kapli sv. Kříže a TJ uspořádala I. ročník fotbalového turnaje O pohár starosty obce. K tomuto roku s v obci uvádělo celkem 404 trvale žijících obyvatel. V roce 2003 byla dokončena výstavba mostku přes Blatenský potok v ulici Majakovského, původní most musel být v důsledku povodní ze srpna 2002 odstraněn. Dále byla v obci vybudována splašková kanalizace a byla zahájena výstavba sportovního areálu v bývalé pískovně v ulici Lesní.

Dnes je Horní Blatná jediným v Západočeském kraji celistvě zachovaným renesančním městem. Žije spokojeným a poklidným životem, jeho vývoj z posledních let mu pak dává tušit světlou budoucnost.

Použitá literatura: Historie obce Horní Blatná - příloha k PR MPZ

Zdroj: horni-blatna.cz (16.2.2015)

Dějiny Horní Blatné

Město Horní Blatná bylo založeno při bohatých nalezištích cínu na Blatenském vrchu v roce l532 z popudu saského kurfiřta Johanna Friedricha. Prvními osídlenci Horní Blatné byli němečtí horníci ze Schneebergu. Horní Blatná byla postavena podle předem stanoveného plánu, který vypracoval hormistr Spahnseil. Obec je vzácně dochovaným příkladem renesančního města založeného na zcela

pravidelném půdoryse. Území Horní Blatné a Božího Daru připadlo v roce l547 k Čechám. V roce l548 byla Horní Blatná králem Ferdinandem I. povýšena na královské horní město. V té době dosáhla místní těžba cínu vrcholné konjunktury. V regionu Blatenského vrchu tehdy pracovalo kolem 40 tzv. lesních cínových dolů včetně 8 hutních provozů. Nejbohatší výnosy dával cínový důl sv. Wolfganga. Pro zásobování těchto báňských a hutních provozů vodou vystavěli blatenští těžaři v letech l540-l544 pozoruhodné vodní dílo, tzv. Blatenský příkop. Jedná se o l2 km dlouhý umělý vodní kanál, jenž přiváděl vodu z říčky Černé směrem od Božího Daru. Stavitelem díla byl Stephan Lenk. V důsledku protireformačních patentů a třicetileté války hornictví na Hornoblatensku téměř zaniklo. V l7. století byla v blatenském horním revíru v provozu jen rýžoviště cínu. Definitivní zánik blatenského dolování nastal kolem roku 1850.

Významným exportním artiklem Horní Blatné se stala modrá kobaltová barva, vyráběná zde v l6.-l9. století v tzv. kobaltových mlýnech. Vyvážela se hlavně na trhy do Lipska a do Nizozemí. V l7. A l8. století mělo město i sklárnu. Po úpadku dolů v l8. století se v Horní Blatné začala provozovat řada náhradních domácích výrob - paličkování krajek a výroba plechových pocínovaných lžic a nádobí, zavedená roku l799. Později se ujalo rukavičkářství, soustružení dřevěných kazet, výroba zapalovačů a plechových zrcátek, produkce korkových zátek a krajkářství dle belgických vzorů. . Od roku l873 je Horní Blatná sídlem lesní správy. Počátek 20. století přinesl i do Horní Blatné rozmach turistiky a zimních sportů. Jeho projevem bylo např. zřízení rozhledny a restaurace na Blatenském vrchu roku l9l3, ale také výroba zimních sportovních potřeb. Tradice místní výroby pocínovaného plechového nádobí se udržela až do současnosti, jejím

nositelem je firma Blex, vyrábějící široký sortiment kuchyňských potřeb. Významnou hospodářskou firmou je Lesní společnost Horní Blatná a.s. Současný ráz horské obce určuje letní a zimní cestovní ruch.

Památky a zajímavosti:

Hlavní vývojová slohová období Horní Blatné představují renesance a baroko. Nejcennější architektonickou památkou je farní kostel sv. Vavřince. Jeho renesanční výstavba byla dokončena roku 1594 na místě původního dřevěného kostela z roku 1542. Nynější pozdně barokní podoba kostela pochází z roku 1754. K mohutné jednolodní stavbě jsou na průčelních nárožích připojeny polygonální věže. Na východní straně objektu je situována hranolová věž, v horních patrech osmiboká. Loď má mansardovou střechu, věže jsou kryty zvoncovými báněmi.

Domovní zástavba kolem náměstí i v postranních ulicích je patrová, s dobře udrženou výškovou hladinou. Nejstarší domy jsou v jádře pozdně-gotické, z počátku výstavby města. Převažují však objekty barokní nebo zbarokizované (typickým příkladem je např. hrázděný dům čp. 127 v Bezručově ulici z roku l754, v němž je umístěno muzeum regionální těžby cínu). Domy jsou převážně v přízemí zděné a v patře hrázděné.

Dalšími turistickými zajímavostmi jsou naučná stezka Horní Blatná - Vlčí jámy, Blatenský vrch s rozhlednou (l043 m), technická památka Blatenský příkop, region Blatenského vrchu s četnými památkami těžby cínu (tzv. Vlčí jámy a Ledová jáma, pinka cínového dolu Zuzana mezi Blatenským vrchem a zaniklou obcí Háje, rýžovnické sejpy při Kozím potoce směrem na Potůčky, propadliny cínových komor dolu Vavřinec na Blatenském vrchu), pomník Jana Husa z roku l923, pozdně barokní hřbitovní kaple sv. Kříže, kaplička sv. Kříže, evangelický kostel, směrem na Potůčky pověstmi opředené skalisko Na strašidlech - Heinrichstein (9l3 m).

Významné osobnosti:

Páter Adalbert Hahn (l750-l825), duchovní, léčitel a podle lidové tradice čaroděj. Přezdívalo se mu "Faust Krušnohoří". Hans Soph (l869-l954), lidový básník a písničkář Krušnohoří, větší část života prožil v saském Zwickau, kde má pamětní desku.

PhDr. Stanislav Burachovič

Zdroj: horni-blatna.cz (16.2.2015)