Historie obce Brandov, bývalý soudní
okres Hora sv.Kateřiny,
politický okres Most |
Svým vznikem se Brandov
řadí spíše mezi obce mladší - ves byla založena až v 16. století. První dochovaná
písemná zmínka o Brandově pochází z roku 1549, svůj
název původní ves nejspíše přejala od svého pravděpodobného zakladatele Němce
Branda. Samotný pojem Brand
znamená žár, pálení, požár, německý kolonista jej dostal díky svému způsobu
získávání půdy - vypalování lesů. Vznik a rozvoj krušnohorského osídlení byl
úzce vázán s těžbou mědi a stříbra. Brandov byl
významný těžbou železné rudy, mnoho zdejších obyvatel se také věnovalo
dřevovýrobě. Již koncem 16. století byl Brandov městečkem ulicového typu s obdélníkovým úzkým
náměstím. K roku 1622 je zde zmiňován i kostel. V letech 1720 - 1730 proběhla
výstavba barokního kostela Archanděla Michaela. Jedná se o jednolodní stavbu
s polokruhovým ukončeným presbytářem s obdélníkovou sakristií a kaplí po stranách.
Průčelí s plochým středním rizalitem je vyvrcholeno
křídlovým štítem. Z roku 1730 pochází také zdejší socha sv. Jana Nepomuckého.
V roce 1780 byla v Brandově nově zřízena fara. Těžba kamenného uhlí byla pro obec
velice významnou, zaměřme se proto na její vývoj podrobněji. První pátrání po
kamenném uhlí v Brandově proběhlo v roce 1851
naproti domu č.p. 10. Ve 135 loket hlubokém vrtu
se však uhlí nalézt nepodařilo. V následujícím roce tedy byly provedeny další
vrty, při nichž se již úspěch dostavil - stopy kamenného uhlí byly nalezeny v
lese na Koňském potoku. Brzy nato se utvořila důlní společnost, vedená
ředitelstvím železáren v Kalku, a roku 1853 se začalo těžit. Šachta dostala
jméno "Gabriela" na počest hraběnky Buguoyové,
majitelky panství Červený Hrádek. Na počátku 60. let se těžba značně zvýšila,
když však roku 1863 hraběnka zemřela, dostaly se brandovské
doly do úpadku. Např. v roce 1876 zde pracovalo pouhých 6 horníků, do roku
1890 se tento nízký počet dokonce ještě snížil na polovinu! Mezitím panství Červený Hrádek
zdědila Gabrielina dcera Isabella, jejíž dcera byla
provdána za prince Bohumíra z Hohenlohe - Langenburgu. Tím panství přešlo z rukou pokrokově a
vlastenecky smýšlejícího rodu Buguoyů k reakčnímu a
českému národu nepřátelskému rodu princů z Hohenlohe
- Langenburgu. Princ Bohumír roku 1866 padl v bitvě
u Hradce Králové, správu panství tak v roce 1887 převzal jeho syn, jménem
rovněž Bohumír. Roku 1893 koupil brandovské
doly Jan Schlutius, majitel rytířského statku na
Karově v Meklenbursku. Za jeho správy zdejší hornictví zažívalo opětovný
rozvoj. Po roce počet horníků na dole vzrostl na 15, k roku 1900 jich zde
bylo již 92. V červnu roku 1898 byla u šachty také postavena dráha na kozách
a násypka. K této šachtě náleželo 16 dvojitých dolových měr. Na konci 19.
století je Brandov uváděn jako farní ves v Čechách,
mající vedle kostela sv. Michala také školu, poštu a mlýn. Žilo zde 1168
německých obyvatel, živících se dobýváním kamenného uhlí a výrobou dřevěných
hraček. Na počátku 20. století počet horníků
nadále vzrůstal, firma pro ně proto postupně zbudovala hornickou kolonii. V
blízkosti dolu tak do roku 1902 vznikla nová část Brandova.
Na přelomu let 1901 - 1902 bylo postaveno parní těžní zařízení, byla
postavena zvláštní vrtná věž. Těžní štolou až doposud zůstávala stará, 600
metrů dlouhá a 60 metrů hluboká šachta "Gabriela". To se však brzy
změnilo, když Schlutius v roce 1906 otevřel u
horního konce obce novou moderně zařízenou šachtu "Zdař Bůh". Ještě
do konce roku byla u této šachty vybudována rozsáhlá budova s kancelářemi a
byty pro úřednictvo. Šachta "Zdař Bůh" byla
spojena lanovou drahou s úpravnou, ležící na sasské
straně hranic v katastru města Olbernhau. Tato
úpravna se skládala z třídírny, prádla a briketárny. Sem bylo dopravováno
všechno vytěžené uhlí, aby se po roztřídění rozesílalo do světa pod názvem
"Olbernhauské antracitové uhlí." K roku
1910 pracovalo na dole již 172 horníků. Když v roce 1914 vypukla první
světová válka, došlo k uzavření hranic se Saskem. Současně bylo přerušeno telefonické
spojení, nutné k provozu lanové dráhy, uhlí proto muselo být ukládáno v Brandově na haldách. Teprve po delší době a řadě jednání
s příslušnými úřady bylo povoleno obnovení telefonního spojení a lanová dráha
tak mohla být opět uvedena do provozu. Roku 1918 válka skončila. Celá země si
konečně mohla vydechnout, skončila bída, trápení a strach, vše, co lid celé
čtyři roky sužovalo. V roce 1921 byly práce na dolech na
několik měsíců zastaveny. Důvodem bylo zhroucení německé marky, kvůli němuž
se těžba pro firmu stala nerentabilní. Finanční situace v sousedním Německu
se však nadále zhoršovala, až byl nakonec důl "Gabriela" dán do
dražby. K dražbě sice díky vládou povolené slevě na daních nedošlo, firma
však ji zatím všechny zaměstnance propustila a oznámila rozhodnutí těžbu na
dole zastavit. Následně byla zahájena demontáž vnitřního zařízení dolu i
důlní budovy. V roce 1924 na dole pracovalo již pouze 73 dělníků. Mnoho
obyvatel Brandova si tak muselo najít jiné povolání
- řada zdejších horníků se tak uplatnila jako stavební dělníci, tesaři či
soustružníci dřeva, další byli přijati na vzdálených dolech severočeského
uhelného revíru pod horami, někteří byli zaměstnáni ve válcovně firmy F. A. Lange v Zeleném dole, osadě Brandova.
Zemědělství v Brandově nebylo příliš významné,
většinou sloužilo jen jako druhé zaměstnání v rodině. V roce 1930 je v obci
uváděno 2473 obyvatel. Ve 30. letech 20. století rostl v
sousedním Německu vliv nacistů. Tomu ještě napomáhala probíhající hospodářská
krize, mající na svědomí velkou nezaměstnanost. S blížícím se zářím roku 1938
se atmosféra mezi Československem a Německem stávala stále napjatější, až
přišlo podepsání Mnichovské dohody a následné obsazení pohraničí německými
vojsky. Druhá světová válka na sebe nenechala dlouho čekat. Za okupace Němci
v Brandově prováděli průzkum, zda by nebylo možné
těžbu na zdejších dolech obnovit. Důlní práce však byly v roce 1942
definitivně zastaveny. Jak ukázal pozdější průzkum, jsou zásoby v těchto
dolech již téměř úplně vyčerpány. Rok 1945 přinesl mír. O dva roky
později proběhl odsun německého obyvatelstva. Jím se však Brandov,
jehož obyvatelstvo bylo téměř výhradně německé, téměř vylidnil. Obec byla
sice dosídlena přistěhovalci z vnitrozemí, jejich počet však na úplné
dosídlení Brandova nestačil. V roce 1950 je tak v
obci uváděno pouze 395 obyvatel. Tento počet pak v průběhu let vytrvale
klesal (v roce 1991 dosáhl čísla 235), teprve v posledním desetiletí můžeme
pozorovat jeho opětovný nárůst. V současnosti v obci žije na 230 obyvatel. Brandov dnes patří mezi rekreační oblasti, nachází se zde
hraniční přechod pro pěší do SRN. Použitá
literatura: Šulcová, H. Brandov. 1998 Zdroj:
brandov.cz (23.12.2014) |
Jaromír Lenoch © Aktualizace 23.12.2014 |