Podlesí
(Šumvald, Schönwald) [Kostel sv.Mikuláše]
D) E) v r. 1785 bylo započato se stavbou
farního kostela sv. Mikuláše, kolem kterého byl zřízen hřbitov. Inventář
kostela byl zaopatřen ze zrušených kostelů augustiniánů ve Šternberku a z hostýnského
kostela. Z hostýnského kostela byl přinesen také zvon. Do I. světové války
bylo v kostele 5 zvonů a nejstarší z nich byl z r. 1508. Při osvobozovacích
bojích 5. 5. 1945 kostel vyhořel a v roce 1964 byl zbořen. Farní kostel na
hřbitově. - Kostel byl poškozen při bojích v závěru 2. světové války; dne
5.5.1945 mu dělostřelecký granát rozbil střechu a krov nad střední částí
lodi. Dne 14.1.1965 se sešla porada zástupců Okresního národního výboru v
Opavě, Místních národních výborů v Podlesí a Hořejších Kunčicích, Lidových
milic okresu Opava, vojenského útvaru v Opavě a dalších institucí za účelem
postupu bouracích prací kostelů v Podlesí a Horních Kunčicích. Zde bylo
dohodnuto, že oba kostely budou odstřeleny v průběhu měsíce února 1965 s tím,
že jako první bude odstřelen kostel v Podlesí a následně kostel v Hořejších
Kunčicích. Pro provedení demolice měl být k dispozici buldozer a ocelová
lana. Odbor výstavby ONV Opava dostal za úkol jednat s Památkovým úřadem a
církevními úřady a získat jejich souhlas se zbořením obou kostelů. Místní
národní výbor v Hořejších Kunčicích dostal za úkol projednat s pozůstalými
odstranění pěti hrobů z blízkosti kostela. O přesném datu odstřelu obou
kostelů měli být předsedové obou místních národních výborů informováni odborem
výstavby Okresního národního výboru v Opavě minimálně čtyři dny předem.
Bourací práce na obou kostelích měly být provedeny jako součinnostní cvičení
jednotky STCHS CO firmy Ingstav, stavební správy v
Opavě, Lidových milicí okresu Opava, vojenské jednotky v Opavě a dalších
složek. Součinnost měl organizovat major Pavelek, náčelník štábu Civilní
obrany okresu Opava. Dne 25.1.1965 požádal odbor výstavby Okresního národního
výboru v Opavě odbor školství a kultury téhož úřadu o vyjádření, zda nemá
námitky proti provedení demolice kostelů v Hořejších Kunčicích a Podlesí.
Požádal o stanovisko doplněné vyjádřením Památkového úřadu do dne 5.2.1965;
souhlasné stanovisko k demolicím bylo dodáno dne 7.2.1965. Dne 30.1.1965
napsal zástupce Kapitulní konzistoře v Olomouci na odbor výstavby Okresního
národního výboru v Opavě, že „souhlasí, aby kostely v Hořejších Kunčicích a
Podlesí byly demolicí odstraněny“. Dne 3.2.1965 napsal tajemník Místního
národního výboru v Hořejších Kunčicích František Sváček na odbor výstavby Okresního
národního výboru v Opavě, že bude nutno „chvíli posečkat ve věci bourání
kostela“, protože místní národní výbor ještě nemá souhlas pozůstalých s
přemístěním pěti hrobů v okolí kostela. Dne 23.3.1965 napsal vedoucí odboru
výstavby Okresního národního výboru v Opavě Ing. Vacula na Kapitulní
konzistoř v Olomouci, že „vzhledem k výsledku různých šetření provedených na
vaši žádost uděluje se vám povolání ke zbourání kostelů v Horních Kunčicích a
Podlesí“ a “ukládá se vám provésti zbourání do 30.4.1965. Při různých
šetřeních bylo zjištěno, že oba kostely hrozí zřícením a ohrožují bezpečnost.
K dalšímu zachování bylo by zapotřebí stavebních prací v takovém rozsahu, že
není možno tyto kostely obnoviti.“ Dále oznámil, že „odstřel kostelů bude
proveden n.p. Ingstav,
stavební správa Opava a další bourací práce provedou Pozemní stavby Opava.
ONV Opava si vyhradil provedení stavebního dozoru pro oba demolované kostely.
- V roce 2015 zahájil zdejší spolek odkrývání a konzervaci zbytků zdiva
kostela. [Fara] D) Náboženský fond vystavěl budovu pro
kněze a vyhradil si patronátní právo
Polzerova kaple D) uváděna 1590
Kamenný kříž D) Centrální, hřbitovní 1863
Kamenný kříž D) Před kostlem
Smírčí kříž C) … [Větrný mlýn] D) V r. 1794 získala obec povolení na
stavbu větrného mlýna k mletí pro vlastní potřebu. |
Panství Politický okres
Moravský Beroun, s.o.Město Libavá 1961 Okres Opava Část Buišova nad Budišovkou 2003 Pověřený městský úřad Historie obce D)
Podle místní tradice stála původní
obec dále na západ při Lazském potoku a byla
zničena v r. 1241 při vpádu Tatarů na Moravu. První zmínka o vesnici Schonwald je v listině Bohuše ze Zvole z r. 1456. V r.
1577 udělil biskup Jan XVIII. Šumvaldu, Guntramovicím, Starým a Novým
Oldřůvkám odúmrť. V 16. stol. mělo Podlesí dědičnou rychtu. Nejstarší zmínka
o rychtě je v dopisu olomouckého biskupa Pavlovského z r. 1580, kdy po úmrtí
dědičného rychtáře Jahna, zůstali nezletilé děti a tak biskup pověřuje
poručnictvím a správou majetku do jejich zletilosti, svého úředníka Jana Bahenského z Lukova. V
kroměřížském archivu je urbář budišovského a libavského panství z r. 1581, ve
kterém je popsán majetek obou panství a u budišovského panství jsou uvedeny v
českém znění Guntramovice, Šumvald, Staré a Nové Oldřůvky. Podle zprávy
budišovského magistru z r. 1656 byla půda rozdělena mezi jednotlivé usedlé
takto: rychtářovi náležely 2 čtvrtlány, 9 usedlým 1
½ čtvrtlánu, 15 po 1 čtvrtlánu,
19 po půlčtvrtlánu a 5 chalupníků bylo bez půdy. K
rychtě náležely 2 mlýny s dědičnými mlynáři. Jeden mlýn o dvou kolech byl na
Odře a druhý menší s jedním kolem na Lazském
potoku. Na oderském mlýně se připomíná v r. 1748 mlynář Josef Göttinger. Rychtáři v Šumvaldu(Podlesí )se často přeli s
budišovským magistrátem o tzv. homagium (přísahu
vrchnosti) a poplatky z rychty. Třicetiletou válku a tažení Švédů krajem v r.
1642 připomněl pozdější nález zbytku staré koňské deky se stříbrnými
rolničkami, na kterých byla hraběcí koruna a jméno A. Aström,
nalezené ve vykotlané lípě před rychtou. Od r. 1716 měl Šumvald pozemkové
knihy a od r. 1741 matriku. Z r. 1737 je zpráva o popravě šumvaldského
selského pacholka Ondřeje Rohna, kterému byla sťatá hlava nabodnuta a tělo vpleteno na kolo proto, že
ze závisti zabil svého švagra a zranil pána, který po třech dnech zemřel. Za
prusko-rakouských válek museli v letech 1758 a 1762 šumvaldští
platit výpalné a poskytovat vojsku a koním potravu.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon
obcí v republice čsl, 1927 C) cs.wikipeda.org (1.8.2015) D) turistika.cz (1.8.2015) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 1.8.2015 |
