Zpět na Jaroměřice nad Rokytnou

Kostel sv.Markéty

Jaroměřice nad Rokytnou, bývalý politický okres Moravské Budějovice

Byl vysvěcen v roce 1738. Stal se Janu Adamu Questenbergovi jakousi zámeckou kaplí. Vznikal téměř současně s barokní přestavbou zámku a na jeho vzniku se proto podíleli i stejní umělci. Hlavním stavitelem byl s největší pravděpodobností Jakub Prandtauer.

Kostel je klasicky východně situovaný. Na západní straně je široké průčelí spojující dvě diagonálně postavené hranolové věže. Severní zvonová věž byla vystavěna již roku 1732, ale v roce 1773 se její vrchní část zřítila. Věž již nebyla uvedena do původního stavu, roku 1782 byl kostel dokončen dostavbou jižní věže, do té doby dovedené pouze do prvního patra. Zvony v severní věži, až na zvon svatá Markéta z roku 1702, byly dvakrát zrekvírovány, proto v roce 1994 přibyl na novou ocelovou zvonovou konstrukci zvon sv. Václav, Panna Maria Pomocnice a umíráček svatý Josef.

Velmi důležitou osobou pro výzdobu celého kostela se stal vídeňský výtvarník, umělecký poradce Karla VI. a šlechty, Konrád Adolf von Albrecht. Kolem roku 1728 vypracoval úplný program na výzdobu chrámu sv. Markéty v Jaroměřicích. Proto je celková koncepce kostela jednotná a tématicky vyvážená. Malířská i sochařská díla se navzájem doplňují a postupně gradují.

Chrám je centrální stavbou. Loď má tvar elipsy, jejíž délka je 20 m a šířka necelých 15 m, výška až k lucerně je 44 m. Obvod lodě kostela je rozdělen pilíři tak, že vytvářejí šest zaklenutých výklenků. Uprostřed jsou proti sobě dva větší oltáře zasvěcené Panně Marii a Pánu Ježíši. Oba oltářní obrazy od P. Innozenze Moscherosche představují disputace o Neposkvrněném početí Panny Marie a o Nejsvětější trojici. Dva zadní protilehlé oltáře jsou zasvěcené svatým Janům, Nepomuckému a Sarkandrovi. V předních rakvových relikviářích jsou voskové sochy, do nichž jsou vlepené ostatky svaté Reparaty a sv. Vincence. Ostatky světců z římských katakomb jsou oblečené do již zrestaurovaných dobových kostýmů. Na epištolní straně, před oltářem sv. Karla Boromejského je cínová křtitelnice kalichového tvaru, kterou vyrobil r. 1612 Lukáš z Jihlavy. Přízední kazatelnu pro dřívější jaroměřický kostel zhotovil r. 1689 rakouský řezbář Jan Joachim Litzendorfer (nebo Hitzendorfer). Na protější straně kazatelny je mariánský oltář s plastikou Panny Marie Immacullaty na zeměkouli. Oltář pochází ze zámecké kaple v Maříži.

V prvním patře kostela jsou čtyři zpěvácké chóry a vzadu jeden velký pro hudebníky. Na hlavním kůru jsou pneumatické varhany z roku 1974.

Loď kostela i presbytář jsou bohatě vyzdobeny freskami. Autorem freskové výzdoby lodi kostela i kopule je Karel František Tepper, oslavu svaté Markéty v presbytáři vytvořil F. A. Findt. Tento malíř je i autorem hlavního oltářního obrazu „Stvoření světla“. Před tímto obrazem se vznáší patronka kostela, svatá Markéta. Zlacený svatostánek kuželovitého tvaru je zdobený řezbami. Všechny oltáře v kostele lemují sochy světců, jejichž autorem je Kašpar Ober.

Kostel svaté Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou byl postupně rekonstruován a interiér i částečně upraven pod vedením děkana Václava Küchlera od roku 1959.

Za vstupními dveřmi vzniklo v roce 1957 malé zádveří vytvořené Josefem Kapinusem. Na vnitřní velká vrata vyřezal čtyři evangelisty a traduje se, že jsou to portréty Otokara Březiny, Františka Bílka, Josefa Floriana a Jakuba Demla.

Zdroj: farnostjaromerice.cz (6.12.2014)

Kostel svaté Markéty je farní kostel Římskokatolické farnosti Jaroměřice nad Rokytnou v okrese Třebíč. Společně s jaroměřickým zámkem představuje barokní dominantu města, s účinností od 1. ledna 2002 chráněnou jako národní kulturní památka.

Patron a tvůrci

Farní kostel sv. Markéty nechal postavit hrabě Jan Adam z Questenberku, patron chrámu a držitel jaroměřického panství. Ten svůj majetek získal od svého otce Jana Antonína (1633–1684) a ten zase od svého otce Gerharda z Questenberku, který panství koupil jako pobělohorský konfiskát. Osvícený a zcestovalý Jan Adam z Questenberku nákladně přestavěl původně renesanční zámek a v jeho stylu vystavěl i nový kostel.

Kdo je autorem kostela sv. Markéty, není zcela jasné. Alois Plichta se přiklonil k názoru, že Johann Lucal Hildebrandt, jiný badatel Jaroslav Sedlář, že Jakub Prandtauer[2]. Zajímavé je, že se dochoval původní projekt kostela, od dnešní podoby chrámu poněkud odlišný. „Chrám se stal obětí finančních rozpaků,“ konstatoval prý v této souvislosti historik Vladimír Helfert.

Pohled dovnitř

Kazatelnu vytvořil Jan Joachim Litzendorf r. 1689, následně pozlacena r. 1698

Půdorys lodi má tvar elipsy s osou o délce 20,2 m orientovanou od západu k východu. Uvnitř je osm mohutných pilířů, mezi sebou spojených tenkou zdí a vytvářejících šest čtvercových výklenků, z nichž dva (na úrovni krátké, 14,8 m dlouhé osy) dávají prostor pro postranní velké oltáře. Pilíře a klenbové pásy nesou tambur, zakončený římsou, jejíž horní hranice je 19,8 m nad zemí. Nad stěnami tamburu se vypíná do výše 27 m kupole. Na ní je osmiboká lucerna s Božím okem o průměru 1,2 m na bleskosvodné tyči. Vrchol najdeme 44 m nad zemí.

V lodi je sedm oltářů. První z velkých postranních oltářů zachycuje svým obrazem disputaci o tajemství Nejsvětější Trojice. Na opačné straně je oltář s obrazem představujícím disputaci o Neposkvrněném početí P. Marie. Na evangelní straně vpředu je oltář sv. Karla Boromejského s ostatky sv. Vincence, v skleněné skříni, s obrazem sv. Cyrila a Metodějě, a vzadu menší oltář zasvěcený sv. Janu Nepomuckému. Na epištolní straně vpředu je boční oltář s obrazem P. Marie Růžencové a malým obrazem sv. Filipa Nerejského. V skleněné skříni na oltáři jsou ostatky sv. Reparaty, mučednice. Po druhé straně oltáře Neposkvrněného početí P. Marie je oltář zasvěcený Tomášské Matce Boží s ostatky a obrazem sv. Jana Sarkandra. Sedmý oltář je při presbytářním pilíři na epištolní straně a je nejmenší ze všech. Kazatelna na protějším pilíři je pravděpodobně pozůstatkem původní kostela, jak už byla řeč shora. Na levé straně předsíně je velký oltář sv. Anny.

Hlavní oltář, jehož autorem je znojemský malíř František Antonín Findt, znázorňuje námět „Stvoření světla“. V klenutí chóru Findt namaloval stojící postavu sv. Markéty obklopenou andílky, na jejíž hlavě brzy spočine z rukou letících andělů vavřínový věnec jako symbol triumfu nad smrtí a přijetí na nebesa.

Nástěnné malby centrálního chrámového prostoru za vítězným obloukem zhotovil Karel František Tepper.

Zasklené oratoře udržovala sama vrchnost, nadto byly pěkně zařízeny. Oratoř na epištolní straně si Jan Adam z Questenberku dokonce vyhradil pro sebe a svou rodinu a upravil ji jako kapli.

Z kůru se lze po schodech dostat do galerie nad přízemním ochozem, z každé galerie dál do dvou empor.

Svérázné věže

Chrám sv. Markéty má dvě věže. Na rozdíl od projektu se však ke chrámu, resp. jeho předsíni, nepřimykají souměrně. Zatímco severní věž splývá s čelní hranou předsíně, jižní věž je od zdi předsíně vzdálena přes 5 m a s objektem kostela ji spojuje jen zvláštní zeď.

Jinak jsou věže stejné, téměř čtvercového tvaru (boční strany jsou delší), přes 40 m vysoké a dvoupatrové. V severní věži, která bývá výjimečně přístupná veřejnosti (např. někdy o posvícení), jsou zvony. Svých bání se věže dočkaly až roku 1773.

Literatura a prameny:

Většina informací převzata z Jaroměřického památníku. Farní úřad v Jaroměřicích n. Rok, 1940. uspořádal P. Jan Podveský. 199 s.

Kolektiv: Moravskobudějovicko. Jemnicko, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997. Vlastivěda moravská (65. svazek). ISBN 80-85048-75-2. Str. 464

Mgr. Michaela Trlíková, Nástěnná malba v díle Karla Františka Antonína Teppera, Diplomová práce FF MUNI, Brno 2011

HOLASOVÁ, Iveta. Kostel svaté Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou. Bakalářská diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav pomocných věd historických a archivnictví, 2012. 58 s.

Zdroj: cs.wikipedia.org (6.12.2014)

Zdroj: cs.wikipedia.org (6.12.2014)

Jaromír Lenoch © Aktualizace 6.12.2014