Zpět na Jaroměřice nad Rokytnou Kaple sv.Josefa
(hřbitovní) Jaroměřice nad Rokytnou, bývalý
politický okres Moravské Budějovice |
kousek
od kostela sv. Markéty na místě starého hřbitova, hned za jaroměřickou základní
školou. Kapli
postavil v roce 1701 jaroměřický stavitel Jiří Gravani,
a to ve velmi prostém stylu. Kaple má tvar obdélníku o stranách 8,5 a 11,5 m;
rohy těchto stran jsou uťaty a mírně vyhloubeny. Uvnitř
je dřevěný oltář s bílým pozlaceným svatostánkem a dřevěným křížem, jejž
vyřezal r. 1715 jaroměřický sochař Vavřinec Hübner. Nad křížem je obraz umírajícího sv. Josefa, jehož
drží za ruku Ježíšek. Obraz namaloval asi o sto let později (1802)
jaroměřický malíř Karel Buček. Na stěnách byly i další olejové obrazy (Matky
Boží, Kristus na kříži ad.). K rozjímání slouží lavice a klekátka. Kapli
nechal postavit jaroměřický primátor Daniel Nágl.
Posvěcena byla 12. září 1706 děkanem Pavlem Františkem Polachem[1], a to
pravděpodobně při původní kapli svatého Petra z 9. století[2]. Kaple
sv. Josefa je poslední ze tří sester kaplí, které Jaroměřice měly; dnes už
nenajdeme na kopečku za špitálem kapli Panny Marie ani kapli sv. Antonína
Padovského (později sv. Víta) na Křížové hoře (hoře sv. Víta), neboť ty se
staly roku 1785 obětí josefinské reformy. Poté,
co byl zrušen servitského kláštera a odsvěcena loretánské kaple s questenberskou hrobkou pro její další světské využití,
byly kosti všech zemřelých pochovaných v loretánské kapli přeneseny r. 1815
do kaple sv. Josefa; šlo především o samého Jana Adama z Questenberku,
jeho děti, členy jeho rodu, dále o některé okolní šlechtice a některé kněží. Jedna
z josefínských reforem se týkala též pohřbívání. Od roku 1783 bylo zakázáno
pohřbívání v kostelích a příštího roku vyšlo nařízení, aby byly uzavřeny
všechny hrobky a hřbitovy v obvodu obcí a aby byly zřizovány nové hřbitovy v
přiměřených vzdálenostech od obytných budov a takové velikosti, aby
odpovídaly počtu obyvatelstva. Na plnění tohoto nařízení dohlížely krajské
úřady. Už v roce 1826 schválil krajský úřad umístění nového hřbitova v trati
Za děkanstvím, avšak Jaroměřičtí si počkali, až jim roku 1834 krajský úřad
pro nečinnost pohrozil pokutou. 9. září 1835 byl krajský úřad uvědomen o
dokončení stavby nového hřbitova. Asi o sto let později (1932) byl nový hřbitov
podstatně rozšířen. Kaple měla být zbořena a z jejího materiálu na novém
hřbitově vystavěna kaple nová. Naštěstí z plánu sešlo pro nedostatek peněz na
novou stavbu. Na místě zrušeného hřbitova je dnes zahrada školy. V
roce 1859 byla v kapli pochována kněžna Františka z Kounic-Rietberku-Questenberku, rozená
hraběnka Weissenwolfová. Zdroj: cs.wikipedia.org (6.12.2014) |
Zdroj: cs.wikipedia.org (6.12.2014) |
Jaromír Lenoch © Aktualizace 6.12.2014 |