|
Kód CZ 15903
Svitavy
(Zwittau)
Připojené: Moravský
Lačnov, Čtyřicet Lánů
Kostel Navštívení
P.Marie (farní)
Barokní, na náměstí, pův.raně gotický
Narození P.Marie, 1781-95 přestavěn barokně Matteo Rosa (Matěj Rosa)
Kostel sv.Jiljí (hřbitovní)
Zal. 1170, litomyšlskými premonstráty, pův.románský, věž renesanční,
1679-89 barokně přestavěn
Kaple-márnice
U kostela sv.Jiljí,
s půlkruhovým zakončením
Klášter milosrdných
sester sv.Vincence
1867
 
Kaple sv.Vincence (klášterní)
1867
[Kostel sv.Floriána]
Špitální, odstřelen 1976 při stavbě
průtahu městem. Renesanční portál, sochy z průčelí u kaple v Mendrice
  
[Synagoga]
Zničena 10.11.1938, 1902
 
Fara
Raně barokní, 1626-35, úprava
kol.1660
Hřbitov
U kostela sv.Jiljí
Židovský hřbitov
Zničen za II.sv.války, náhrobníky rozvezeny
do základů socialistické výstaby, po 1990 pietně upravený park
 
[Kaple]
V háji Hrdinů u Javorníku
Pravoslavná kaple
Dokončena 2012
Mariánský morový sloup
Sochy sv.Rozálie, sv..Šebestiána,
sv.J.Nepomuckého a sv.J.Nepomuckého, se sochou sv.Rozálie v jeskyňce,
1703
 
Sousoší Nejsvětější Trojice
J.F.Pacák, parčík U tří dvorů ve
Staré Svitavě, původně stávala na konci Moravského Lačnova
Socha Piety
1713, u silnice na Prahu
Socha Ecce Homo
V parčíku ve Staré Svitavě, 1712
Socha sv.Jana Nepomuckého
1708, Školní ulice, proti faře
 
Sousoší Noli me tangere
Ve výklenku jižní stěny kostela
[Socha P.Marie]
Stávala v ulici Na Pořadí
Kamenný kříž
Před farou
 
Kamenný kříž
Na hřbitově u kostela
Kamenný kříž
Vedle hřbitova za kaplí
[Kamenný kříž]
Stál před usedlostí na místě dnešního
gymnasia na křižovatce na Poličku a Litomyšl
[Socha]
Ve výklenku v patře rychty do
dvora
Socha
Č.p.72 ve výklenku v průčelí
patra do náměstí
[Obrázek na plechu]
Na předměstí, odstraněn 2012 při
zateplení fasády
Obrázek na plechu
Nad vstupem do kostela sv.Jiljí
Obrázek na plechu
Na průčelí domu do náměstí
Štukový reliéf P.Marie
Na průčelí domu do náměstí
Kamenný reliéf Korunování
P.Marie
Na průčelí kostela Navštívení P.Marie
Dřevěný kříž
Nedaleko rybníka Ronička
Kašna se sochou sv.Floriána
1783. Později socha v parku,
2003 opět na náměstí
 
Hlava Mouřenína
Na rohu bývalého hostince na náměstí
Socha Mateřská láska
V parku u MÚ, pův. před
Otendorferovým domem, 1892, prof.Donndorf ze Štuttgartu
Pomník Osvobození
1948, přestěhována do ulice TGM. Po
skončení 2.sv.války bylo rozhodnuto o výstavbě památníku Osvobození, jehož
vytvoření se ujal akademický sochař Josef Kadlec. Obelisk měl stát na náměstí
Národních mučedníků, snad v místě vypálené židovské synagogy. Základní kámen
byl položen 28. října 1945, ale nakonec obelisk nahradila socha dívky stojící
naproti vjezdu do Jungmannovy ulice a 6. června 1948 byl pomník slavnostně odhalen.
Později byl přemístěn o pár metrů dál, aby se ideově nerušil se sochou
Rudoarmějce
Kašna
Litinová u Langerovy vily
Kašna
V zahradě Budigovy vily
Nová kašna
Na náměstí
Kašna
V zahradě Sponnerovy vily
Socha Rudoarmějce
Na ulici TGM. odhalena 9. května
1960. Rudoarmějec je dílem akademického sochaře Jiřího Marka, který ovšem
nesplnil požadovaný termín dodání, a tak musela být odhalena hliněná kopie
brněnské sochy Osvobození z dílny Vincence Makovského. Ten pravý pískovcový
voják do Svitav "dorazil" až v listopadu roku 1961.
 
[Socha Josefa II.]
Stála na Malém náměstí (Brunoplatz),
v roce 1776 navštívil Svitavy císař Josef II., strávil noc v zájezdním
hostinci U Mouřenína a město na to bylo patřičně hrdé. Dokonce natolik, že
císaři vystavělo pomník v místě dnešního Malého náměstí, které se tehdy
jmenovalo Brunoplatz a později náměstí Národních mučedníků. K odstranění
císařova pomníku přispěla 1. světová válka, kdy byla monumentální socha
rozbita a podobně jako zvony svitavských kostelů použita na výrobu děl.
[Památník padlým
v 1.sv.válce]
Stával na Malém náměstí, Raněný vojín
od Paula Stadlera 1931
Památník Oscara
Schindlera
V parku u Langerovy vily
Pamětní deska
V.Otendorfera
Na Otendorferově knihovně
Pamětní deska
Na č.p. 26, na přespání Generála
Suvorova
Pamětní deska
Viktora Felbera
Památník obětem
1.sv.války
V háji Hrdinů, dnešní
Schindlerův háj
Náhrobek rodiny
Albrechtovi
secesní
Náhrobek rodiny
Langerovi
Historizující, J.Cigroš, Plzeň
Městský znak
Na bývalém chudobinci
Socha
Před gymnásiem
Pomník vojákům ze svitavského kraje
Na hřbitově
[Háj hrdinů]
Na památku padlým v 1.sv.válce,
zanikl po roce 1945. S myšlenkou vybudovat na počest padlých v první světové
válce tento památník přišel v roce 1925 ing. Anton Mudrak (1878 - 1965). Byl
to jeden z nejvýznamnějších profesorů Vyšší zemské reálné školy ve Svitavách,
kde vyučoval od roku 1903 až do převzetí školy českou menšinou v roce 1945.
Háj hrdinů se začal budovat v roce 1928 a vznikla zde např. sedmimetrová
kamenná pyramida připomínající 1256 padlých vojáků z oblasti Hřebečska a 283
svitavských vojáků. Stavební práce přerušila v roce 1938 druhá světová válka.
Pamětní deska
Na židovském hřbitově
Otendorferova knihovna
1892
 
Langerova vila - Nová radnice
1891 Projektantem výpravné vily svitavského majitele dřevozávodu
Julia Langra byl prominentní architekt pozdního historismu Germano Wanderley
(1845-1904), rodák z brazilského Pernambuca, který se po studiích v Hamburku
a Berlíně usadil v šedesátých letech 19. století jako pedagog nejprve na
stavební průmyslové škole v Eckenförde ve Šlesvicku. V roce 1875 pak
přesídlil do Brna, kde aktivně pracoval až do své smrti. Wanderleyova tvorba
ukazuje obratného eklektika se smyslem pro dramaticky dráždivé kompoziční
momenty, materiálové kontrasty a kombinace neklidných manýrizujících forem, které
utápěl pod nánosem štukové dekorace. Svitavskou rodinnou rezidenci koncipoval
jako quasi-aristokratické sídlo s příslušenstvím hospodářských stavení,
kočárovou garáží, několika skleníky a velkým okrasným parkem. Poněkud
bombastickou vilu prováděl a v roce 1891 dokončil projektantův syn, architekt
Hugo Wanderley (1871–1904). Uliční kulisa vily prozrazuje palácový rozvrh
(1–2–3–2–1). Boční rizality s prokrajovanými nárožími vybíhají do artistně
protvářených luceren, středovou partii s mělkými balkony završuje
pseudobarokní štít.
 
Radnice
Renesanční, s osmibokou vížkou,
čp.50, barokně přestavěná 1781-7
Rychta
Na náměstí, nevkusně přestavěna po
1990
 
[Hostinec U bílé holubice]
Původní právovárečný dům zbořen 1903
kvůli stavbě spořitelny
Městská spořitelna
1903, neoklasicistní, Státní banka
československá, po 1990 Komerční banka
[Špitál]
Kolem kostela sv.Floriána
Tiskárna
…
Pošta
I v současnosti
[Jahnova tělocvična]
Turnhalle, vyhořela, zbořena
Hostinec U mouřenína
Č.p.118, na náměstí
Hotel Městský dvůr
na náměstí
Hostinec Národní dům
Na křižovatce k Poličce
Hostinec
Tobischův, od 1898 Katolický mužský
spolkový dům. Současné kino po naprosté přestavbě
 
Hotel Slávie
Dříve Ungar
Škola – měšťanská chlapecká
Na náměstí 1878. V zadaptovaném
měšťanském domě Anny Tempesové se začalo vyučovat v roce 1873. Nejdříve do
nových prostor docházely dívky, později chlapci, ale ukázalo se, že třídy
rostoucímu počtu žactva nepostačují. Město Svitavy se snažilo vykoupit
sousední domy a roku 1877 brněnský stavitel a architekt Karel Frieml
představil plány na výstavbu zcela nové školní budovy. Ta dostala
novorenesanční ráz a stavět se začalo na jaře roku 1878. Již na podzim byla
škola otevřena, i když v provizorní podobě. Škola byla určena pro chlapce a
stala se školou obecnou i měšťanskou. Starý lihovar vedle Městského dvora na
náměstí byl zbořen a na jeho místě vyrostla novorenesanční budova. O deset
let později ji čekala dostavba, pak modernizace a školním účelům slouží
dodnes.
Chlapecká obecná a měšťanská škola si
také prošla přestavbami. Ale novorenesanční budova zůstala. V roce 1888
přibyla tělocvična a o třicet let později zadní trakt. Tento trakt byl
nalepen hned za školou a táhl se až k hradbám (dnes prodejna Nopek ), který
byl později komplet zbořen. Po vzniku republiky v roce 1918 zde totiž nalezla
útočiště čsl. armáda a byly zde také třídy české menšinové školy, ale
nedělalo to dobrotu. Chlapecká škola zde byla prakticky do roku 1945. (Josef
Šikula)
 
[Škola – dívčí měšťanská]
Na Školním náměstí, zbořena po
povodních 1999. Nejstarší školní budova ve městě 1862, původně patrová.
Škola zemská reálná
…
 
Tkalcovská škola
Dnes zdravotnická, 1873
Gymnasium
Moderní, pavilonové
Stará pošta
Wagnerova pošta, Postgrund, původní
fasáda utilitárně upravena a 2012 poslední zbytky přelepeny polystyrenem
v ohavnou budovu.
 
Městské muzeum a galerie
Villa Maxe Budiga
 
Vila Sponerova (Ettlova)
1886
 
Vila F.Sigmunda
1871
 
Vila Albrechtových
V současnosti zubní středisko
 
Vila Johanna Budiga
V současnosti přestavěna a
dostavěna 2005 pro Okresní soud
Vila Bergmannova
Dnes kojenecký ústav
Vila
Později restaurace Junior
Mariánská kongregace dívek
Před nemocnicí
Nemocnice
S novostavbou vstupního pavilonu
Chudobinec
Z nadace Otendorfera, dnes škola
 
Fabrika
Stará továrna přestavěná 2006-8 na kulturní
centrum
 
[Tabáková továrna]
Zbořena 2011
 
Pivovar
U silnice na Koclířov, první budovy
1888, z větší části zbořen po roce 1995
 
Stará sladovna
Přestavěna pro prodejnu nábytku
v před 1980
Jatka
U silnice na Koclířov
[Střelnice]
Zbořena kvůli stavbě sportovní haly
po 1995
 
Nádraží
Severně od města
Hradby
Jediná zbylá bašta na jižní straně,
poslední zbytky hradem zničeny a nahrazeny betonovou protihlukovou zdí po
roce 1975
 
Park
U Langerovy vily
|
