Panské sídlo

Zámek (hrad)

Moravská Třebová, politický okres Moravská Třebová

Historie objektu

V r.1325 vymřel Borešem z Rýzmburka rod prvních držitelů Moravské Třebové a král Jan Lucemburský zastavil město Janu Železnému z Lipé. Ten začal budovat přímo v městě nový hrad, protože starý, stojící nad Starým Městem, zůstal zřejmě po dobytí Závišem z Falkenštejna v r.1286 v rozvalinách. Nový hrad stál v jihovýchodním cípu města v místech dnešního zámku a měl vlastní opevnění. Objekt tvořila věžovitá stavba, k níž přiléhala obytná část. Původně byl hrad oddělen od města hradbou a vodním příkopem, který byl zasypán až při jeho přestavbě v 16. století. Z původního hradu se nic nezachovalo a ze starých plánů zámku známe jen půdorys jeho hranolovité věže. Na nový hrad byla přenesena ze starého hradu správa tvořícího se moravskotřebovského panství. Ke stavbě nového hradu došlo zřejmě v prvních desetiletích 14. století, neboť v r.1346 při dělení statků pánů z Lipé, kdy moravskotřebovské panství dostal Jindřich mladší z Lipé, se už uvádí. Jindřich z Lipé prodal v r.1365 město s hradem, dále městečka Staré Město, Křenov a 23 vesnic v okolí Moravské Třebové markraběti Janu Jindřichovi za 8000 hřiven. Ten pečoval nejen o město, které obdařil četnými výsadami, ale i o hrad, jehož opevnění dal podstatně zesílit.

Zeměpanská vláda nad městem však netrvala dlouho. Syn Jana Jindřicha markrabě Jošt udělil moravskotřebovské panství v r.1391 nejprve jako léno a o sedm let později je předal i fakticky do dědičné držby Erhartu z Kunštátu, který již na severní Moravě vlastnil rozsáhlé statky. Tehdy náleželo k vytvářejícímu se dominiu vedle hradu a města Moravské Třebové ještě 33 vsí, z nich tři byly přímo hradními lény. Moravskotřebovšti Kunštáti byli stoupenci strany husitské, ale jejich purkrabí Hanuš Schwarz vydal hrad a město křižácké výpravě vedené vratislavským biskupem Konrádem. Hrad i panství držel jako svůj soukromý majetek také král Jiří z Poděbrad; v r.1464 jej postoupil spolu s hradem Bouzovem Zdeňku Kostkovi z Postupic. Zdeněk zůstal králi Jiřímu v oojích s Matyášem Korvínem věrný a padl r.1468 v bitvě u Zvole. Jeho nástupcem se stal bratr Albrecht, který se však připojil na stranu Korvínovu. Posledním držitelem panství z rodu Kostků z Postupic byl Jiří Hrabiše, který postoupil zboží Heraltu z Kunštátu; ten je prodal v r.1486 Ladislavu Velenovi z Boskovic. Pánové z Boskovic náleželi tehdy vedle Pernštejnů a Rožmberků k nejbohatším šlechticům v českých zemích. Ladislav Velen vlastnil vedle Moravské Třebové ještě Židlochovice a Boskovice, k nímž připojil panství Zábřeh s Rudou nad Moravou a Úsov.

Bohatému feudálu nestačilo ovšem dosavadní sídlo v Moravské Třebové, a proto zahájil před r.1490 přestavbu starého a nepohodlného hradu v renesanční zámek. Akci započal stavbou čelního vstupního křídla s průjezdem položeným na osu dvora. Vzácný raně renesanční portál podnes hlásá jméno stavebníka a nese letopočet 1492; je první datovanou renesanční památkou v našich zemích. Vlastní výstavba nese znaky nových stavebních proudů, které k nám pronikaly z Itálie prostřednictvím uherského Budína, kde působili stavitelé a kameníci z okruhu stavitele Leona Battisty Albertiho. Jejich činnost podstatně ovlivnila i budování moravskotřebovského zámku. Z původního hradu zůstala uchována pouze poněkud snížená hranolová věž s přilehlým šnekovým schodištěm, která stávala na zámeckém nádvoří v místech nynější studny. Zachována zůstala i obranná funkce zámku na okraji města, ba i opevnění proti městu, aby se zámek mohl dále bránit, kdyby nepřítel vnikl do města. Zámek byl poschoďový a nesl známky pozdně gotického i renesančního slohu. V půdorysném rozvržení již zcela zvítězila renesanční čtyřkřídlá dispozice, uzavírající uprostřed poměrně rozsáhlý dvůr. Pouze západní křídlo bylo uprostřed mírně zalomeno vzhledem ke starému hradnímu paláci, který byl do něho pojat. Jednotlivé místnosti v přízemí měly vlastni vchod ze dvora. V patře, kam se vstupovalo šnekovitým schodištěm u věže, se nacházely v severním a východním křídle obytné místnosti, v jižním křídle byly soustředěny reprezentační prostory, kdežto hospodářským potřebám sloužilo zúžené západní křídlo; k němu se také pojila krychlovitá stavba rozlehlé černé kuchyně s velkou pecí uprostřed, v rozích zpevněná kamennými opěráky. Podobné opěráky zpevňovaly i zdivo východního křídla. Hlavní vchod byl v severním křídle a na západě přiléhal ke zdivu staré věže. Jeho raně renesanční portál byl pak po požáru r.1840 přenesen na jižní bránu. Také jednotlivé místnosti v patře měly samostatný vstup z arkádové chodby, která spojovala jednotlivá křídla a z níž zůstal zachován jen nepatrný zbytek, přestavbami zcela změněný. V r.1497 byla dokončena výstavba kaple (po požáru v r.1840 přeměněná na kancelář), zdobená medailóny majitelů zámku Ladislava Velena z Boskovic a jeho manželky Magdalény z Dubé a z Lipé. Podle popisu z 19. století to byla poměrně malá prostora, osvětlená pěti vysokými gotickými okny, zdobenými bohatou kružbou. Mezi nimi vyrůstala ze štíhlých přípor žebra křížové klenby, datované nápisem, na ní umístěným, k r.1497. Kaple byla bohatě vyzdobena malbami s biblickými výjevy. Padacími dveřmi byla spojena s dvojitou kryptou, údajně zasypanou po požáru r.1840, kdy byla zničena i celá výzdoba kaple. Z Ladislavovy doby se zachovalo jen východní křídlo, které bylo již po r.1800 sníženo na jednopatrové. O původní podobě síní, které se nacházely v jeho prvním patře, svědčí dnes rozdělená místnost východního křídla, opatřená ještě pozdně gotickou křížovou klenbou s kamennými jednotně profilovanými žebry, jejíž žebrové svorníky jsou ozdobeny polychromovanými znaky Boskoviců a spřízněných rodů. V přízemí, rovněž změněném přestavbou, byly nízké místnosti, podnes zachované, zaklenuté valenými, křížovými nebo lunetovýmí klenbami. Jejich malá okénka v podezdívce zámku svědčí o tom, že pravděpodobně sloužily jako sklady nebo vězení.

K r.1510 se připomínají jména dvou zúčastněných stavitelů: Jeronýma Dubenského a Kašpara Hardinga. Ovšem na stavbě se zřejmě podíleli i italští kameníci, jak ukazují vedle zmíněného portálu (vzorem pro něj byl pravděpodobně portál tovačovského zámku, práce italského kameníka) dva kruhové medailóny stavebníka a jeho manželky, datované r.1495, vytesané do bílého mramoru a umístěné nyní na vnitřní straně jižní brány na nádvoří zámku. Svým realistickým pojetím a přesností v detailu výrazně překračují hranici gotického schematismu a jsou dokladem nového, renesančního pojetí kamenické portrétní práce. Když r.1509 Moravská Třebová vyhořela, využil toho Ladislav z Boskovic k tomu, aby znovuvýstavba proběhla podle jeho estetických představ, odpovídajících nastupující renesanci. Ladislav měl na svou dobu mimořádné vzdělání, které ještě rozšířil pobytem v Itálii a nákladnými cestami po celé tehdejší Evropě. Sám zůstal katolíkem, ale vůči jinověrcům byl snášenlivý (jeho sestra Marie z Boskovic se ujímala pronásledovaných českých bratří). Na zámku v Moravské Třebové, který se stal jeho hlavním sídlem, vybudoval bohatou knihovnu a umělecké sbírky. Knihovna se mohla pochlubit klasickou římskou a řeckou literaturou i řadou přírodovědných děl. Z někdejších sbírek se dochoval pouze raně renesanční gobelín, tkaný někdy na přelomu 15. a 16. století neznámým mistrem v bruselské dílně a představující výjev z francouzského rytířského románu o růži Vil de Lorise a Jeana de Meuna; dnes zdobí moravskotřebovské muzeum. O Velenových sbírkách se pochvalně vyjádřil i král Vladislav Jagellonský, který r.1497 strávil v Moravské Třebové několik dní, a slavný humanistický básník Rudolf Agricola mladší napsal po návštěvě zdejšího sídla Ladislavu Velenovi: ."Užasnul jsem, když jsi mi příchozímu bibliotheku památkami nejslovutnějších spisovatelů přeplněnou v rozevřených skříních ukazoval. . ."

Ladislav z Boskovic zemřel v r.1520 na zámku v Letovicích. Jeho syn Kryštof z Boskovic, který se již hlásil k novému Lutherovu učení, prodal sice některá panství svého otce, Moravskou Třebovou si však on i jeho synové Václav a Jan ponechali jako hlavní sídlo. Za Václava a Jana Kryštofa z Boskovic, někdy v l. 1560-1570, byla dokončena úprava jižního křídla zámku s řadou reprezentačních sálů. Mělo již čistě renesanční charakter a se sousedními křídly je spojovala otevřená arkádová chodba. Václav z Boskovic dal také r.1568 prorazit průchod ke kostelu, pojatý později do Mottalova paláce, který podnes upomíná architráv portálu na domě čp.7 v Branské ulici; památkou na Jana z Boskovic je pak bosovaný portál na východní vnější zdi zámku.

Moravskotřebovská větev pánů z Boskovic vymřela v r.1589 Janem z Boskovic a statky spolu se zámkem zdědil Ladislav Velen ze Zerotína. I on si zvolil moravskotřebovský zámek za své hlavní sídlo. Jako dobrý hospodář zbavil panství dluhů (činily 350 000 zlatých) a přivedl je k novému rozkvětu. Jeho období v mnohém připomíná dobu Ladislava Velena z Boskovic a Moravská Třebová byla tehdy zvána Moravskými Aténami. Velkou pozornost věnoval též zámku, který hostil ve svých zdech Velenův vpravdě knížecí dvůr.I Ladislavu Velenovi ze Zerotína se dostalo mimořádně dobrého vzdělání, zejména na vysokých školách ve Štrasburku, Zenevě, Basileji a Heidelbergu. Důkladně poznal též Itálii s jejími nepřebernými uměleckými poklady. Proto po svém návratu domů učinil z Moravské Třebové přední středisko umělců, básníků, hudebníků i alchymistů. Byli mezi nimi teologové a básníci Pistorius, Bermutus z Míšně, Wacigius, alchymisté Eugen Bonacia, Phonix a Raab, lékaři Renz, Brech, Dennart, sochaři Koller z Míšně a Fauler Gatschke, hudebníci Muller, Koch a Borner, architekti Jan a Ondřej Balcar, Jeronym Firne a Jan Mottala de Bonnamone, kameník Jan Foncun Vlach, měditepec Kašpar Schumm, zlatníci Knorr a Deutschlander, slavný malíř Pietro di Pietri z Brugg (je mu přisuzován portrét Jana z Boskovic, uložený nyní v moravskotřebovském muzeu), Jiří Fitz a další.

Ladislavu Velenovi však posléze moravskotřebovský zámek nevyhovoval, nestačil ani jeho dvoru, a proto v r.1611 pověřil italského architekta Jana Mottalu, původem z Engandínu (ten již kolem r.1606 provedl přestavbu někdejšího předhradí, jež ztratilo svou původní strategickou funkci), aby zámek podstatně rozšířil. Stavba byla provedena v l. 1611-1618; jako Mottlovi spolupracovníci se uvádějí kameníci Adam Motl, Abundí Alineysalus a Jan z Ferrary. Nový Mottalův palác, který se zachoval v exteriéru bez větších změn dodnes, spojil východní křídlo moravskotfebovského zámku (zvané též podle stavitele Hardingův palác) s křídlem jižním. Přitom bylo zcela odstraněno opevnění ze strany města a město tak získalo nový prostor – Zámecké náměstí.

Nynější fasáda severního křídla nového paláce, obrácená do náměstí, je jednoduchá a vystupuje z ní mohutná hranolová čtyřpatrová věž s přísně symetrickým průčelím, jejíž mansardová střecha, nesená profilovanou korunní římsou, je členěna trojúhelným štítem s hodinami. V jejím přízemí je trojosý kamenný portál, jehož dva polosloupy s reliéfními lvími hlavami nesou architráv zakončený bohatě profilovanou římsou. Okna věže jsou zdvojená, v každém patře jedna dvojice rámovaná šambránou. Oproti jednoduchosti vnější fasády tím více vyniká bohatá nádvorní fasáda, která je výrazným svědectvím vkusu, architektonického umění a řemeslné zručnosti jejích tvůrců. Po požáru v r.1840 se zachovala tři křídla původní fasády s arkádami, severni a východní úplně, ze západního pak jen severní polovina; jižní musela být po požáru stržena. Také dominantou nádvorní fasády je věž, vystupujíci jako třípodlažní rizalit z jednopatrového severního křídla. Fasáda věže je trojosá a sokly polosloupů jsou zdobeny reliéfy mužské a ženské postavy. Hlavní klenáky středních oblouků nesou fantastické masky. Střecha věže je i na nádvorní straně nesena bohatě profilovanou korunní římsou s hodinovým nástavcem. Teprve uzavřením nádvoří vynikla velkolepá krása arkád, především střední části, na kterou navazovala nižší boční křídla. Na hlavicích štíhlých polosloupů spočívají výrazně členěné architrávy, oddělující patra. Parapety a sokly jsou zdobeny plastickými reliéfy polofigur a fantastických hlav. Plochy mezi arkádami jsou zdobeny rustikou. Arkádová chodba je zaklenuta křížovou klenbou a je v ní zachována řada portálů, oken a dvířek do komínů s kamenným ostěním. Jako celek náleží nový žerotínský palác k pozoruhodným dílům ovlivněným pozdní severoitalskou renesancí. Ne nadarmo byl Ladislav Velen nazýván "bohatým Žerotínem." Zachované zlomky inventáře vnitřního zařízení zámku mluví o "hraběcích" a "královských" pokojích a vypočítávají drahocenný, částečně zlacený nábytek, zlacené čalouny, turecké a perské koberce, 22 velkých vlašských gobelínů atd. Druhá Velenova svatba na moravskotřebovském zámku s hraběnkou Alžbětou z Thurnu r.1617 se bez nadsázky vyrovnala svatbě královské. Moravská Třebová byla v letech před Bílou horou místem, kde se rozhodovalo o záležitostech země, zvláště když se Ladislav Velen stal náčelníkem stavovského povstání na Moravě. Bělohorská porážka krutě dolehla na moravskotřebovského pána a jeho sídlo. Za konfiskací byly jeho statky zabaveny a panství moravskotřebovské získal v r.1622 jako léno koruny české Karel z Lichtenštejna.

Za Lichtenštejnů ztratil moravskotřebovský zámek funkci šlechtické rezidence a stal se jen správním střediskem tohoto panství, které bylo rozšířeno o panství Trnávku; část sloužila dokonce jako stáje. Další ránu utrpěl zámek 17. června 1643, kdy jej vydrancovali Švédové; odvezli odtud většinu bohatého mobiliáře i zbytky uměleckých sbírek. Bohatou zámeckou knihovnu, kterou Ladislav Velen ze Žerotína podstatně rozšířil, převezl tehdy kardinál Ditrichštejn do Mikulova. Ale i ta se stala v r.1643 kořistí Švédů. Zachránila se jen část knihovny z období Ladislava z Boskovic, která byla zazděna ve zvláštním sklípku farního kostela, avšak i ta se z větší části ztratila; jen jednotlivé svazky se dostaly do bývalého zemského archívu v Brně, jiné pak do někdejší knihovny rajhradského kláštera, která je dnes součástí fondů Univerzitní knihovny v Brně. Nejtěžší rána však dolehla na zámek v noci z 30. dubna na 1. května 1840, kdy i s přilehlou částí města (celkem 186 domů) vyhořel. Byl sice po požáru nouzově opraven, avšak jeho někdejší renesanční krása z větší části zmizela. Zámek zůstal až do r.1945 v majetku Lichtenštejnů. Byly v něm umístěny kanceláře správy panství (velkostatku), byty úředníků a dalších lichtenštejnských zaměstnanců.

Po roce 1945 vlastnily moravskotřebovský zámek Československé státní lesy a byly v něm umístěny kanceláře a sklady lesního závodu; je to rozsáhlá patrová budova s dvoupatrovou věžovitou střední částí, s arkádami otevřenými do velkého čtvercového nádvoří. Po požáru v r.1840 bylo západní zámecké křidlo přestavěno symetricky s východním křídlem, kde se dodnes zachovaly zbytky nejstarších stavebních úprav zámku z boskovické doby. Zachovala se též brána z r.1492 s již zmíněnými portrétními medailóny z r.1495. Žerotínskou přestavbu kromě arkád dosud částečně reprezentuje vnitřní dvorní fasáda s bosovanými pilíři a plastickými reliéfy polofigur a maskaronů na parapetech a soklech. Naproti tomu celkový vnější vzhled zámku odpovídá pozdně empírovému výtvarnému cítění z doby oprav zámku po požáru v polovině 19. století.

Moravskotřebovský zámek představuje jednu z nejvýznamnějších renesančních památek u nás, pozoruhodnou tím, že se v ní spojuje nejranější i pozdní renesance, takže dokumentuje vývoj renesanční architektury v českých zemích od konce 15. do počátku 17. století.

Zdroj: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku