Historie Malá Roudka, politický okres Moravská Třebová |
Obce Malá Roudka a Skočova Lhota
náleží k horské části Malé Hané, leží již mezi kopci Podorlické pahorkatiny
ve zvýšené poloze nad úrodným pruhem Boskovické brázdy. První písemná zmínka
o osadách pochází z roku 1355. Podle zápisu v zemských deskách olomouckých
měl koupit opatovský vladyka Bedřich v Rudce půl lánu. V kulturním areálu ve Skočové Lhotě
se od roku 1991 každoročně konají v půli července pivní slavnosti, které
tvoří dominantu letních zábav. Příjemná krajina tvořená jehličnatými
lesy, protkanými poli a loukami zve k procházkám, z úbočí kopců je překrásný
výhled na panorama Drahanské vrchoviny. Z historie obce - První písemná
zmínka o Malé Roudce se váže až k roku 1372. Území dnešní obce znal člověk
jistě již mnohem dříve. O jeho přítomnosti svědčí archeologické nálezy
(nálezy kamenných nástrojů ve Skočově Lhotě i Malé Roudce), blízkým okolím
vedly trasy prastarých obchodních cest mířících na sever k Baltu, k jihu a k
jihovýchodu. Z názvu obcí Roudka (Rudka, Routka
apod.) lze usuzovat, že jsou původu hornického. Na katastru sousední Velké
Roudky se prokazatelně těžila železná ruda v údolí bývalých lázní. Mohly zde
být i dílny kovolitců z doby bronzové. Malá Roudka i Velká Roudka jsou
považovány za jednu původní velmi starou vesnici, vzniklou pravděpodobně
současně s Opatovicemi. Po majetkovém oddělení - zakoupení klášterem
augustiniánů v Jevíčku právě v roce 1372, se vyvíjela již jako samostatná
osada s přídomkem Malá. U kláštera zůstala až do jeho zrušení v roce 1784. V
roce 1791 se vrací Malá Roudka k Velké Roudce a tím i k Borotínu. Dá se
předpokládat, že s Malou Roudkou od 18. století majetkově putovala i Skočova
Lhota. Tyto tři obce tvoří od roku 1832 tak zvaný trojspolek obcí, který se
rozpadá roku 1920. Osada Malá Roudka byla založena jako
v podstatě lesní lánová vesnice ulicového tvaru. Uspořádání polností v
katastru z doby založení se zachovalo po 7 století až do roku 1954, kdy byly
staré meze, hranice a cesty rozorány. Původní stav je zřetelný ze starých
map. Z nich vidíme, že v nově založené osadě bylo 6 lánů, 3 z nich byly
později děleny a přeměňovány, ale vždy již uvnitř původního obvodu. Také
uspořádání usedlostí, které byly několikrát přestavěny, připomíná staré
osídlení zaváděné u nás od 11.století. Přízvisko Skočovy (dříve též Skočové)
Lhoty se ustálilo až poměrně pozdě. V roce 1376 se prodávalo půl třetího lánu
v Drahomilově Lhotě, v dalších letech se zmiňuje
Lhota nad Opatovicemi, Bedřichova Lhota, nebo pouze Lhota - jednalo se vždy
zřejmě o Skočovu (Skočovou) Lhotu, název se měnil pravděpodobně podle jména
purkmistra. Nynější název je poprvé doložen v roce 1713 a to v podobě Kočová
Lhota. Spouštění elektrického proudu v Malé
Roudce a Skočové Lhotě Dnes považujeme používání
elektrického proudu za zcela běžnou záležitost, ale není to vlastně ani tak
dávno, kdy tomu tak nebylo. 28. října 1928 proběhly ve Velké Roudce velké
oslavy na počest deseti let samostatnosti Československé republiky. Proběhl
lampiónový průvod, byl odhalen pomník padlým v I. světové válce, který darovala
firma Hrbata-Smékal. Na 2,5 m vysokém soklu byla
umístěna busta prvního prezidenta T.G.Masaryka
a kolem zahrádka s květinovou výzdobou. V tomto roce byla zavedena do obce
Velká Roudka elektřina a vyskytly se první rozhlasové přijímače a elektrické
žehličky. Nebylo tomu tak všude,v
"Pazderně" a všude, kde nebylo dost výdělku se
dále svítilo svíčkami a petrolejkami. Úplná elektrifikace Malé Roudky a
Skočovy Lhoty byla uskutečněna až v roce 1948. Elektrický proud byl puštěn do
sítě 30.září v Malé Roudce ve 14.30 hodin a ve
Skočové Lhotě v 15.17 hodin. Večer byla v hospodě ve Skočové Lhotě velká
hostina. O bezvadné pohoštění se postaraly hospodyně z obou obcí. 18.července 1951 byl do obou obcí zaveden z Velkých
Opatovic telefon. Hovorny byly zřízeny v hospodách v obou obcích. Dnes
zeměkouli obaluje noosféra... v Malé Roudce i
Skočové Lhotě se můžete jednoduše připojit k internetu a přesto po večerech
ještě v některých chalupách čtou ze starých kronik. Jsme totiž v kraji
písmáků. Turistické zajímavosti v obci: Hornictví v Malé Roudce Většina obyvatel všech okolních obcí
se odedávna živila prací v zemědělství. V druhé polovině 19. století, v době
vzestupu průmyslové výroby, se naskytla pro ty, kteří chtěli pracovat, i
příležitost vydělat si peníze v hornictví. U Malé Roudky, Bezděčí a Svárova
se dolovaly až do prvních dnů I. světové války žáruvzdorné jíly na úpatí
kopců Kadlice a Bzovice
(na mapě jsou uváděny jako Kadlečí a Na Skalici,
tak ale kopce z domácích nikdo nenazve). Těžily je zde firmy Mauve z Berlína, Gessner a Pohl
- tehdejší majitelé šamotky ve Velkých Opatovicích i firma Sedlák a spol. z
Blanska. Práci měli i formani "hliňáci",
jak se jim říkalo, kteří vozili na povozech vytěženou hlínu na nádraží do
Letovic a Březové, později i do Velkých Opatovic. Poslední důlní práce v Malé
Roudce probíhaly v roce 1936. Ve Studeném pod Kadlicí
se ještě v 80. letech 19. století těžila tuha (1870-1872). Šachty byly tři.
Těžba musela být ukončena, když šachty vyhloubené do určité hloubky zaplavila
voda a zasul tekoucí písek. V první šachtě zůstal jeden havíř a zatopil se i
parní stroj. Ze třetí štoly byl za druhé světové války v roce 1945 zřízen
kryt pro ženy a děti. Obživu přinášelo také kamenictví.
Největšího rozkvětu dosáhlo na konci 19. a na začátku minulého století. V
lomech na Kadleci a v Opatovicích byla těžena opuka. Místní kameníci
pracovali nejen na přestavbě hradu Bouzova, na zámku v Kroměříži, na stavbě
dómu v Brně a v Olomouci, ale i v Lipsku, Drážďanech a v Berlíně. Schody a
části opracovaných kamenů z lomu na Kadlici (ze
Širůčkovy skály) vozili za nimi často sedláci s koňmi, z cest se vraceli i za
několik dní. Dokud u nás kvetla havířina a na
Kadleci a Bzovici se dobýval žáruvzdorný jíl,
drželi havíři jediný placený svátek v roce na sv. Barboru, patronku havířů. Ráno šli havíři společně do
opatovického kostela na mši slouženou za živé i mrtvé druhy. Peníze na mši si
mezi sebou vybrali. Z kostela odcházeli do hospody na hostinu, vypravenou jim
zaměstnavatelem. V povznesené náladě se vraceli domů až k ránu. Nesčetněkrát
se za ten večer opakovala stará havířská hymna: Když havíři do země jdou, Zdař Bůh,
Zdař Bůh, Zdař Bůh. Když havíři do země jdou, svatým
křížem se žehnajou, Zdař Bůh, Zdař Bůh, Zdař Bůh. Aby je v zemi chránila, Zdař Bůh. Aby je v zemi chránila, ta svatá
panna Barbora, Zdař Bůh, Zdař Bůh, Zdař Bůh. Pozůstatky některých důlních děl na Kadlici jsou dobře patrny vpravo vedle silnice cestou z
Malé Roudky ke Svárovu. Další turistické aktivity Zdejší terény jsou vhodné pro pěší
turistiku, cykloturistiku, za příhodných sněhových podmínek i pro lyžování
(běžky). Lesy poskytují radost houbařům. V letním kulturním areálu ve Skočové
Lhotě se konají každoročně v půli července pivní slavnosti a letní zábavy. Kamenná svatba V tomto kraji stále lidé, při hovoru
mezi sebou, používají většinou moravské hanácké nářečí v podobě, jak odpovídá
jeho periferii, Malé Hané. Patří také ke starým vyprávěním, která se
tradovala z pokolení na pokolení. "Je to još
toze dávno," říkají staří vyprávěči, "bela pré tade
na vrchách v jedné dědině svarba. Svadebčani bele v hospodě a toze
dlóho se tam zdržele. Kochařke měle još dávno hidla hovařeny a svadebčanu se dočkat
nemohle. Jedna kochařka
ve zlosti povidá: Bodejť be
tam još skameněle. A v to
chvilo právě se vracejici
svarba přes Vrši tam skameněla. A to só te balvane po tem kopco roztróšeny." Vyprávěči neopomenuli připomenout, že
"za staréch času to belo
tak, že jak hdo komo
řekl, tém se proměnil. Deš
nekomo řekl te žabo, bel žabó, deš řekl sviňo, bel sviňó". Ke vzniku této dávné pověsti daly
podnět skalní útvary v lese nedaleko od Malé Roudky a Svárova, které při troše
fantazie představují koňská spřežení a svatební kočáry.
Nejpodobnější je kočár první, v němž prý jel ženich s nevěstou. Ke kamenné svatbě se lze dostat po
červené turistické značce z Velké Roudky nebo cestou odbočující ze silnice od
Malé Roudky na okraji Svárova směrem k jihu. Cestou na Bzovici V ohbí silnice ke Svárovu lze
pokračovat přímým směrem po cestě proti proudu potoka Jevíčky (s místním
názvem Bitýška) mezi úbočími kopců Kadlicí a Bzovicí (na mapě s
názvem Na Skalici). Cesta nás zavede do Bezděčí. (je zde poslední roubené
stavení na Velkoopatovicku) a okolo kapličky zpět
ke Bzovici. Málo znatelná lesní cesta nás přivede
až na vrchol, kde bývala vojenská pozorovatelna. Nyní je výhled bohužel
zakryt vzrostlými stromy, aby se nám otevřel úžasný pohled na panorama
zvlněné krajiny Drahanské vrchoviny, musíme poněkud sejít na okraj pasek na
úbočí svahu. K Malé Roudce se vrátíme stejnou cestou u potoka, po které jsme
vycházeli. Zdroj:
malahana.cz (12.2.2013) |
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 2.12.2013 |