Zpět na Linhartice

Linhartice

Historie

ZPĚTNÝ POHLED NA SVĚTOVOU VÁLKU V LETECH 1914/18

Zavražděním následovníka trůnu Františka Ferdinanda dosáhlo již delší dobu trvající napětí mezi Rakouskem a Srbskem svého vrcholu. Došlo k diplomatickému vyčkávání, které nakonec vyústilo v ostrý konflikt mezi oběma stranami, a tím usnadnilo tuto velkou válku, která zuřila po čtyři léta a která, jak k nám, tak i do ostatních zemí přinesla neštěstí. Ještě nikdy nepřišlo přísloví: “Malé příčiny, velké následky.“ více vhod než v právě tuto chvíli. Tu přišla paní starost se svým smutným závojem do mnohých obydlí, kde dříve vládlo štěstí a spokojenost. Tak se mnozí, vytrženi z veselí, nevrátili domů anebo jako mrzáci či se znamením smrti ve svém churavém těle. Také mezi vesnicemi měla svůj mocný podíl na nezměřitelném utrpení.

Když vyjednávání mezi Rakouskem a Srbskem proběhlo neúspěšně, následovala 26. července 1914 mobilizace osmi vojenských oddílů. Události přicházely jedna za druhou a Německo jako „stát zázraků“ obhajovalo zájmy Rakouska – kdežto Rusko, Francie a Anglie stály na straně Srbska. 29.července následovalo vyhlášení války Srbsku, 31.července celková mobilizace. Už jen částečná mobilizace přinesla do mnohých domovů strach a smutek. Válku znali jen z doslechu, z vyprávění starců nebo pouze z kalendáře. Za pár týdnů se zase vrátíme - to byla pro mnohé uklidňující myšlenka.

Při dnešních zbraních! Válka jistě brzy skončí! Jak krutě ale měli být zklamáni! Když byl v pátek 31. července okolo tří hodin udělen rozkaz k celkové mobilizaci, nezůstalo srdce mnohého ani na chvíli klidné. Většina lidí nechtěla té zprávě uvěřit, a tak mnozí pospíchali do nejbližšího města, aby se přesvědčili. Na náměstí se to hemžilo lidmi. Obzvláště před hlavní posádkou se hromadil největší houf. Stály zde zástupy, z jejichž očí sršelo zanícení, ale byli zde také staří záložníci a z tváří žen a dětí se dala číst bolest z odloučení. Ti, kteří nebyli způsobilí k boji nebo byli starší 40 let, se tiše radovali, nenapadlo je však, že také oni této krvavé válce zaplatí svou daň. Snesla se úzkostlivá a pro většinu lidí bezesná noc.

Druhý den došlo na loučení! Poslední stisk ruky! Poslední polibek! Poslední pohled na rodný dům! Poté se šlo na nádraží. Téměř nekonečné se zdály být vlaky – napěchované „lidským“ materiálem – jako obět válce. Právě tento den ukázal nejen u nás, ale vlastně všude, jak náročné bylo pro obyvatelstvo plnění přísných rozkazů. Přestože přesný záznam o událostech z války není náplní kroniky, chtěli jsme alespoň v krátkosti načrtnout všechny důležité události z války a ukázat, jak velký význam měly tyto události pro naši vesnici.

Co se týče obětí, kladla válka na místní obyvatelstvo vysoké požadavky. S ochotou vyhovělo obyvatelstvo každému požadavku. Obzvláště první Vánoce roku 1914 byly ve znamení dobročinné péče. Také školní mládež chystala teplé zimní oblečení. Jedni hledali svůj oblíbený dárek a druzí zase cestu ven, do pole, přinášejíc díky a pozdrav bojujícím. Zejména  v zimě trpělo vojsko vlhkem a zimou. V té době byly zhotoveny a odeslány stovky papírových podešví. Pořádalo se mnoho sbírek pro válečné účely a měli říšský význam pro představitele vesnice a školy. Již v roce 1915 začalo odříznutí od okolního světa. Zvláště nedostačujícími se staly mléčné produkty. Konaly se všeobecné sbírky, jejichž úmyslem bylo zajistit dostatek těchto produktů a které měly nakonec příznivý výsledek. Také nedostatek kovů si vyžádal další sbírky. První sbírka se konala 22. dubna 1914 a vynesla okolo 100 kg různých kovů. V roce 1915 byli povoláni na vojnu také muži ve věku od 38 do 42 let. Muži narozeni v letech 1873/77 byli 15. května povoláni do služby. Ročníky 1878 – 1890, 1892 – 1894 je následovaly. Jindy příjemné svatodušní svátky přinesly vyhlášení války Itálií. Po prvním válečném dluhopisu následovalo vypsání druhého válečného dluhopisu, které se konalo v období od 8. do 29. května.

S důvěrou poskytovali místní obyvatelé své těžce vydělané peníze státu. Tak mnohá služebná poskytla své úspory, které byly určeny na zřízení domácnosti či zaopatření ve stáří, na válečný dluhopis. Válka se již projevovala také nedostatkem pracovních sil. Proto mohly také starší děti pomáhat během školní docházky při zemědělských pracích. V červnu 1915 byli opět muži narozeni v letech 1878 – 1894 povoláni k výkonu vojenské služby, a tak se měsíc co měsíc číslo povolaných zvětšovalo. V důsledku vypuknutí války s Itálií přibylo 9. června 1915 na našem území uprchlíků. Také v naší vesnici se usídlilo 29 chorvatských a slovinských běženců. K současnému nedostatku potravin přispěla ještě špatná úroda, způsobená stále deštivým počasím. 10.září bylo pro vesnici významným dnem! V tento den byli povoláni také 43 – 50letí muži, jejichž počet byl 31. Z toho 21 mužů bylo určeno ke službě ve zbrani. Stále skutečnější se jevila strašlivá úroda válečného zápolení. Obzvláště vlna a kaučuk se staly nedostatkovým zbožím. Proto byla 2. října 1915 zahájena další, k tomuto se vztahující sbírka, která vynesla 12 pytlů vlny a jeden pytel staré gumy. V průběhu října a listopadu byly dodány přístroje z mědi, mosazi, niklu, tombaku a bronzu, popřípadě byly vyměněny za železné náhradní díly.

Zatímco již staří opustili vesnici, museli 15. října nastoupit k výkonu vojenské služby 18letí mládenci. To byl vpravdě černý den pro celou vesnici, když se „mladí“ loučili. V tentýž den se konala další sbírka zásob mouky a obilí. Byl vystaven třetí válečný dluhopis, obec poskytla 15.000 korun; obyvatelstvo následovalo příkladu, a tak mohli úřady pověření výběrčí nahlásit další vysoký finanční obnos. 16. listopadu byli muži narozeni v letech 1873 – 77, 1891, 1895 a 1896 povoláni k zástavě (= symbol vojenského oddílu – pozn. překladatele). A už se pomalu blížily další Vánoce! Ale vánoční nálada se vypařila. Kdepak je pravda slov: pokoj lidem dobré vůle! Smrt sklidila opět bohatou úrodu. Smutek a úzkostlivá starost se opět navrátily do většiny domovů. Z vlaku, který projížděl naší vsí, byly slyšet písně vojáků; zvláště jedna z nich vyjadřovala touhu po domově: „Opět se shledáme v našem rodném kraji!“. Těžkopádně se však přiblížil rok 1916 skrývající ještě větší hoře a utrpení. Stále vzrůstal nedostatek potravin. 1. ledna byly zavedeny pro celou zemi lístky na chleba. Na osobu na jeden den bylo určeno 312 g mouky, což se rovnalo 70 g chleba a 50 g mouky. Tato zima byla obzvláště mírná. Sotva se objevil opravdový mráz.

Život rostlinné říše nebyl skoro vůbec přerušen. Mnoho rostlin, zvláště osivo, se vesele zelenalo dále! Koncem ledna bylo takové teplo, že se začaly rozevírat i pupeny keřů. 16. ledna byli odvedeni k výkonu vojenské služby muži narození v letech 1870/71, 21. ledna ročníky 1865, 66, 67; poslední tři ročníky byly ujištěny, že jsou určeny pouze na vystřídání mladších ročníků. Přesto mnozí z nich uslyšeli svištění koulí. 13. a 20. února se ve vsi konaly vlastenecké večery za účelem získání finančních prostředků pro červený kříž. 21. února narukovaly do služby ročníky 1868/69. Začátkem března proběhla revize zásob obilí. 15. března byla omezena spotřeba cukru. Až do dalšího opatření připadl na jednu osobu na měsíc jeden kilogram cukru. Přidělování cukru se konalo co čtyři týdny. 25. dubna byli povoláni k výkonu vojenské služby ti nejmladší – narození v letech 1989. Čtyři mládenci z 11 byli shledáni jako způsobilí k boji ve zbrani a už 10. května nastoupili do aktivní služby. 1. květen přinesl další změny. Od tohoto dne do 30. září platí v Německu a Rakousku letní čas. Proto byl 30. dubna ve 23.00 h posunut čas na 24.00 h. Tato změna se nijak nedotkla ostatních zbylých uspořádání.

Během prvních květnových dnů bylo nutné opět pomoci Červenému kříži. Obyvatelstvo se obětavě odevzdalo do služeb věci. 17. a 18. května se konala další důkladná revize obilí a zásob mouky, a to za přítomnosti četnického strážmistra. Každému těžce pracujícímu bylo až do 15. srpna, to znamená do nové sklizně, přiděleno vesměs 27 kg moučných produktů, každému lehce pracujícímu 21,6 kg. 100 kg obilí se rovnalo 82 kg mouky. Tak to spočítala komise a zbylé zásoby byly určeny k odeslání pro stát. Až do 31. srpna připadl na jednoho koně na den jeden kilogram ovsa; zbylý oves byl opět zabaven státem. Jelikož zemědělci nemohli s takovýmto množstvím vystačit, pokoušeli se proto nalézt nějaký úkryt. Poněvadž byly kontrolovány i mlýny, pokoušeli se lidé opatřit si alespoň malé množství mouky načerno v noci. Pokud byl někdo přistižen při činu nebo se u něj nalezlo ukryté obilí, byl potrestán pokutou a obilí mu bylo zabaveno – jeho jméno se ocitlo na černé listině a při další revizi mohl očekávat přísné zacházení. 23. května vypršel termín podepsání třetího válečného úpisu. Obyvatelé byli vyzváni k podpisu, a tím bylo vybráno 45.000 korun. Sotva byl podepsán úpis, byli nuceni sehnat prostředky pro Červený kříž. Z tohoto důvodu uspořádal výbor 12. června zahradní koncert, který i přes nepřízeň počasí vynesl 200 korun čistého zisku.

O pár dnů později se konala další - již druhá - sbírka vlny a kaučuku, které se účastnila i školní mládež a která byla opět velmi výnosná. Přesto si obyvatelé nemohli oddechnout, neboť 30. června byli povoláni do služby další muži narození v letech 1866 – 1897. Zbylo ale ještě 39 mužů, z nichž bylo osm určeno k domobraně. Tentokrát zasáhl osud i mladé muže bez výjimky. 5. července se přehnala přes naši oblast velká bouře podobná orkánu. Četné stromy v zahradách a po okrajích silnice byly zničeny. Zůstaly zde jasně viditelné stopy po bouřce. Také rozhledna na švédském kopci (SCHWEDENSTEIN) byla zničena a šest osob, které v ní hledali útočiště, bylo těžce zraněno. Z toho dva lidé podlehli zranění. K rozličným strádáním, které muselo obyvatelstvo vytrpět, se přidal stále se zvyšující nedostatek masa. V důsledku odběru dobytka zůstaly četné stáje prázdné. Je doloženo, že před vypuknutím války vlastnili zemědělci v naší vsi celkem 12 kusů dojnic. Aby mohli zemědělci úspěšně čelit stále ostřejšímu nedostatku mléka a měli i trochu mléka pro domácí potřebu, pořídili si místo krav kozy. Tak měla většina sedláků ve stáji čtyři kusy. Brzy ale přišlo nařízení, že dobytek, který je určen na porážku, může být prodáván či kupován pouze s úředním svolením. Ceny potravin stoupaly ze dne na den.

Cena hovězího masa ze zvýšila z 1 K 60 h na 8 K, stejně tak jehněčí maso bylo zdraženo. Vepřové maso zmizelo z trhu. V roce 1916 bylo dále zdraženo: mléko, jeden litr z 16 h na 24 h; vejce z 6 h na 16 h; jeden litr piva z 32 h na 60 h; jeden litr vína z 1 K 12 h na 2 K; jeden metrický cent žita ze 14 K na 28 K; pšenice z 24 K na 34 K; oves z 12 K na 18 K; ječmen ze 16 K na 28 K; kráva stála okolo 3.000 K; prase 800 K; sele 250 K; husa 50 K; za kozu bylo požadováno 120 K; také oblečení stouplo na ceně. Boty, které dříve stály mezi 8 až 10 K, podražily na 40 K; obzvláště mýdlo bylo v důsledku nedostatku tuku velmi drahé a 1 kg stál 8 K. Lidé proto vyhledávali staré recepty na vaření mýdla. Ani pivo nebylo k dostání, a tak lidé používali ječmen, který byl určen na pečení chleba. Dávali ho do trouby, kde vyklíčil a poté z něj vařili pivo. Brzy začala chybět také cikorka; byla tedy nahrazována cukrovou třtinou, která se nakrájela a poté se opražila dozlatova. Nejvíce bědovali milovníci kávy, jelikož kávová zrna již nebyla pro obyčejné lidi. Proto se začal pražit ječmen a lidé byli nuceni vrátit se ke „zdravé“ sladové kávě. Předzvěstí nedostatku kávy byly lístky na kávu, které se začaly vydávat od 8. července. Dětí, mladších čtyř let, se to netýkalo. Za jeden lístek, který byl určen na dobu osmi týdnů, obdržel jeden člověk 3/8 kg. V srpnu u nás proběhla další sbírka v duchu slov: „Vyměním zlato za železo!“.

Také zde se projevila velká obětavost místních. Mnozí se vzdali i svých svatebních prstýnků, za které dostali železné kroužky. Již do posledních červencových dnů muselo být odevzdáno veškeré měděné či mosazné náčiní, obzvláště měděné kotle na prádlo, hmoždíře, žehličky, stejně tak kliky dveří, které byly nahrazeny železnými. Tu a tam se někomu podařilo schovat si kotel nebo odevzdat pouze jeden hmoždíř. Ale také zde existovaly četnické kontroly; byly prováděny nezbytné a trapné domovní prohlídky a jelikož je lidská závist věčná, i zde se objevili tací, kteří vyzradili tajné úkryty. V té době byla ustanovena komise, která měla na starost úrodu. Nová úroda byla odhadnuta; poté museli její vlastníci vyplnit zásobovací formuláře. 5. srpna  byl na úřední příkaz zvolen zásobovací výbor, který se skládal nejen ze samozásobitelů, ale také ze spotřebitelů. Místo niklových mincí se začaly dostávat do oběhu mince železné. Ačkoliv mělo zdražování stále stoupající charakter, nechyběly lidem peníze. Rodiny narukovaných obdržely příspěvky na živobytí; ale kupní síla peněz stále více klesala. Velká část zboží nebyla vůbec k dostání nebo jen velmi vzácně, jako například petrolej, který se dal koupit jedině jako pašované zboží, stejně tak ostatní výrobky. Proto se kupovaly karbidové lampy; a již v brzkých nočních hodinách byla vesnice zahalena do husté tmy.

15. září se zásobovací výbor začal věnovat také přidělování lístků na tuk a na máslo. Lístky na tuk platily po dobu čtyř týdnů. Děti (od jednoho do tří let) měly dostávat 120 g, dospělí 150 g na týden, děti mladší jednoho roku nedostávaly nic. Lístky se sice pravidelně vydávaly, ale tuk nebyl k dostání. Máslo obdrželi jen ti, kteří byli zásobováni tukem. Dostávali 100 g; popřípadě 50 g másla na týden. V září se objevily první 10 h a 20 h železné mince. V září byly také zvýšeny poplatky za poštovní služby; pohlednice byla podražena z 5 h na 10 h; frankování činilo původně 10 h, nyní 15 h; ječmen nemohl být nadále využíván k potravinářským účelům. Aby si zemědělci nemohli sami doma vyrábět šrot (krmivo pro dobytek), byly jim zabaveny všechny důležité součástky šrotovacích mlýnů, a tak se staly mlýny nepoužitelnými. V říjnu se konal obětní den opět ve jménu pomoci lidem ve válce; nakonec vynesl 132 korun. V říjnu odejmula armáda zvony z celé naší oblasti. V Moravské Třebové byly odstraněny čtyři zvony. V pondělí 15. října, v den svěcení kostela, byl sundán také zvon ze školní věže za účasti vojenského oddílu a pod vedením stavebního mistra. Tento zvon byl určen na výrobu kulek. Vážil 53 kg a obec za něj obdržela 212 korun; 15. října v 6 h ráno zazvonil zvon naposledy. V polovině října následovala další dvě důležitá nařízení týkající se stravování.

Spotřeba brambor byla upravena tak, že každý těžce pracující měl nárok na 800 g na den; každý lehce pracující na 600 g na den. Zemědělcům zůstala 1/5 úrody na krmení a 22 metrických centů na 1ha jako osivo. Vše, co zbylo, muselo být odesláno vojsku nebo na obživu městům. Samotné Linhartice  musely odevzdat 700 metrických centů. Druhé nařízení uvádělo, že vlastníci zemědělských závodů jsou povinni zamíchat mezi ušlechtilé obilí (= žito a pšenice) 40% ječmene; pro lepší registraci obilných zásob se prováděly výmlatové zkoušky. Na jeden hektar bylo schváleno pět měřic. Pšenice : 670 kg, žito: 620 kg, ječmen: 900kg, oves 1170 kg, směs: 350 kg. Svatodušní svátky byly tento rok oslaveny zvláštním způsobem. Osvětlení hrobů svíčkami bylo z úsporných důvodů zakázáno. 22. listopad byl dnem velkého smutku. Již v brzkých ranních hodinách se vědělo o úmrtí 86letého císaře, který zesnul 21. listopadu ve 21.00 h na zámku Schönbrunn. Prostoduchá smuteční slavnost obce Linhartice se konala 27. listopadu. Nástupcem trůnu se stal arcivévoda Karel František Josef. Obyvatelstva se zmocnil velmi zvláštní pocit. Po dobu panování starého císaře neztrácelo obyvatelstvo důvěru. Po jeho smrti začaly kolovat různé zvěsti, které naplňovaly obyvatelstvo neklidem. V dnech od 25. listopadu do 16. září byl vydán pátý válečný dluhopis.

Naděje, které byly vkládány do nového císaře a intenzivní agitování od domu k domu, přinesly vesnici velký úspěch. Peněz byl dostatek, ačkoliv ceny potravin neustále rostly. Přesto lidé rádi zaplatili (tajně) dvojnásobnou nebo třínásobnou cenu, když bylo nějaké zboží k dostání. Tak bylo v Linharticích vybráno 128.000 korun, přičemž školáci odevzdali 2.600 korun, učitelstvo 1.400 korun, úředníci a důchodci 17.300 korun, živnostníci 16.000 korun, různé instituce a spolky 20.000 korun, zemědělci 71.500 korun; dohromady se upsalo 87 lidí: školáci 14, učitelstvo 2, úředníci a důchodci 3, živnostníci 10, instituce a spolky 1, zemědělci 57. Naděje na mír, které byly vkládány do nové vlády a které se daly číst v různých novinách mezi řádky, se však měly stát zklamáním. Vánoce roku 1916, již třetí v pořadí, byly velmi smutné. K tomu přibyly nové starosti; vánočním dárkem bylo narukování ročníků 1872/79, plánované na 10. ledna a opětné narukování ročníků 1892 až 1898 v období od 15. ledna do 5. února. Ti, co strávili Vánoce doma, vyprávějí o strašlivé vřavě, o urputném boji o každý kousíček pole, také o strádání, hladu a hořkém utrpení. Z hrudi každého křičela touha po míru! Zima roku 1917 je suchá a velmi studená. Až do poloviny dubna se dalo sáňkovat. Většinou panovaly kruté mrazy. Nejvíce trpěli vojáci na frontě. Zranění, kteří nemohli být včas zachráněni, zmrzli a padli do rukou smrti.

Tisícům vojáků umrzly končetiny, špitály byly plné těchto nešťastníků, kterým nahnilé prsty na nohách či na rukách jednoduše odpadávaly. Bolesti prý byly nesnesitelné a k tomu ještě jejich srdcervoucí nářek. V důsledku špatné úrody byly zásoby potravin stále menší, hlad se plížil kolem a podvyživené děti padly za oběť různým nemocem. Samotní vojáci museli živořit na polích, dostali pouze 2/5 předepsané denní dávky chleba. Také porce masa byly sníženy a maso bylo nahrazeno rybí stravou. Koňské maso bylo pro vojáky vyloženě pochoutkou. Chybějící brambory byly nahrazeny brukvemi, bílou řepou, zelím nebo také cukrovou třtinou. Za krmnou bílou řepu dostávali zemědělci slušné peníze. Tak jí mohl být dostatek odevzdán, protože chlévy byly stejně poloprázdné. V době od 26. února do 6. března proběhl celkový a důkladný soupis zásob obilí a mouky. Stejně tak ostatní potrava a zemědělské produkty byly pečlivě zkontrolovány a sepsány. U sepisování asistoval jeden poddůstojník a šest vojáků. Každý si umí představit, jak se díky fámám z blízkého okolí zvětšoval strach venkovanů. Tam, kde byly podezřele malé zásoby, bylo vše důkladně prohledáno; ukryté zásoby byly bez zaplacení zabaveny a vlastníci byli krutě potrestáni. Naše vesnice disponovala velkými přebytky, a to díky tomu, že byl značně omezen příděl jídla.

Výrobce měl nárok na 300 g obilí a 500 g brambor na den. Pro koně byl stanoven pouze 1/2 kg ovsa. Měřice osiva byla omezena na 35 kg. K již tak velké bídě přispěla ještě ta skutečnost, že se v sousedním městě usídlili polští uprchlíci. Okolo dvorů s mléčným hospodářstvím se zřizovaly dřevěné stavby, později i pevnější příbytky. Většina uprchlíků chodila po domech a prosila o kousek chleba a trochu brambor. Byli zde také zámožní lidé, především Židé, kteří zaplatili za pašované zboží i mnohonásobně vyšší cenu. Metrický cent pšenice byl oceněn na 800 až 1.000 korun. Obchod s pašovaným zbožím, jež měl neblahé následky, byl jako prokletí. Sotva bylo někdy jaro tak toužebně očekáváno jako v tento rok! Ale trvalo to dlouho: obleva dorazila až 24. dubna. Do hloubky promrzlá půda nebyla schopná nasát tolik vody, která tu po oblevě zůstala; teplo náhle přibývalo na síle. Ze strání stékaly úplné potoky. Voda stoupla až po okraje regulovaných říčních koryt. Regulace se tedy opět osvědčila. Vzdálené vesnice byly po dobu několika dnů zaplaveny. Od 15. dubna do 15. září byl také u nás zaveden letní čas. Po studené zimě přišlo parné a suché léto. V červnu, ba dokonce již v květnu, začala setba. Obyvatelstva se zmocnila úzkost! Den za dnem pražilo slunce z bezmračného nebe. Posekané louky byly červenohnědě zbarveny. Kostely byly plné lidí modlících se o pomoc. Již 50 dnů nepadla ani kapka vody.

Klasy byly ještě ve slupkách a nemohly ven. Bída ve městech rostla ze dne na den. Trhal se tedy jetel a kopřivy, ze kterých se připravoval špenát. Jako špenát se prodávaly také listy z řepy a měly obrovský odbyt. Koncem června přišly konečně vysvobozující deště. Obilí však zůstalo velmi tenké a klasy byly převážně prázdné. V průběhu měsíce června byl vystaven šestý válečný dluhopis a naše vesnice poskytla opět úctyhodnou částku. Celkem bylo vybráno okolo 70.000 korun. Obec samotná poskytla za účelem úpisu asi pětinásobek přímých daní, tedy 27.000 korun. 1. července musel být sundán také školní zvonek. V důsledku nedostatku potravin byla zavedena nová nařízení. Těžce pracujícím bylo přiděleno 300 g obilí na den, lehce pracujícím 250 g na den. Počet těžce pracujících v jedné domácnosti nesměl přesáhnout hranici 1/3 na celkový počet. Mimoto bylo nařízeno, že samozásobitelé mohou využívat svých zásob pouze do 7. července a poté mají povinnost, stejně jako ostatní, používat pouze přídělové lístky. Takto získané obilí, podle posledního soupisu lehce spočitatelné, bylo zemědělcům v polovině července za asistence vojska zabaveno. Navzdory těmto opatřením nedostatek chleba stále rostl. Tak se několik týdnů vydávaly lístky jen v omezené míře anebo vůbec, což vyvolalo vlnu nespokojenosti.

Koncem června byl pořízen přesný soupis ploch, určených k obdělávání a pěstování ovoce. Každý druh ovoce musel být opatřen číslem dané parcely a přesnou výměrou. Na konci této namáhavé práce musely všechny výměry souhlasit s daty uvedenými v pozemnostním archívu. Zemědělci pociťovali tato opatření jako krajně nepříjemná. Člověk si mohl pomoci jedině tím, že místo pozemku na pěstování obilí nahlásil pozemky určené na obstarání potravy pro zvířata. Ale ani z toho se nedalo nic vytěžit, neboť byla ustanovena kontrola, která na polích podnikala namátkové zkoušky, které byly známé již z dřívější doby, kdy se kontrolovala pole určená na obdělávání. Ještě nikdy nebylo obilí tak vzácné jako tento rok. Na již sklizených polích se potulovali lidé, kteří pečlivě zachraňovali každý maličký klásek. Bledé děti z měst chodily od vesnice k vesnici a naříkajíce prosily o kousek chleba či brambor. Také brambory byly velmi vzácné. Mnozí si začali uvědomovat důležitost rolníků; před válkou byli často terčem posměchu a vesnicemi kolovaly listy plné vtipů o hloupých rolnících. Kdyby byl rolník v té samé situaci, ale ještě v dřívějších staletích, jistě by se těšil mnohem větší úctě. Až teď se ukázala hodnota vzdělání zemědělců, jejíž praktické využití přispělo k zvýšení produkce. Když byly brambory pouze velikosti ořechu, připletli se sem nezvaní hosté, kteří brambory vytrhávali, a tak zpustošili celou úrodu.

Proto byla zavedena stráž. Přestože již byly brambory vytrhány, stále ještě přicházeli lidé, kteří chodili po polích a hledali poslední zbytky. V důsledku regulace spotřeby mýdla byly 1. října zavedeny lístky na mýdlo. 15. října se konala sbírka pro válečné sirotky, která vynesla 140 korun. Krátce na to, v období mezi 18. a 20. říjnem, se konala sbírka oblečení, nejen nového a vlněného, ale také starého, které bylo určeno pro vojáky na polích. Výsledek sbírky byl uspokojivý, ale lidé přinášeli hlavně staré věci, protože od té doby, co vypukla válka, nebyly obnoveny zásoby zboží kvůli příliš vysokým cenám. V době od 1. listopadu do 15. prosince byla vystavena sedmá válečná obligace. Ve vsi se podařilo vybrat 110.500 korun. Také se objevil jeden člověk (pod číslem 30) – Josef  Tinkl – který poskytl 22.000 korun. V listopadu byly za pomoci vojska vybírány potraviny – dům za domem. Lidé, poučeni strádáním již z předešlých let, se snažili uschovat si aspoň část zásob jako rezervu – což bylo dobře, jelikož mohli vypomáhat nezajištěnému obyvatelstvu. Letos byla úroda ovoce poměrně bohatá. 1 kg ovoce stál od 80 halířů do jedné koruny; jakmile však bylo ovoce zabaveno, vymrštily se ceny ovoce na tři až čtyři koruny za kilogram. To bylo zřetelné zvláště při vydávání nových lístků. Buď zboží chybělo nebo byly ceny tak vysoké, že si je mohl dovolit pouze pokoutní obchodník.

V té době přibylo hodně „hrabivců“. Bohužel je nelze označit jinak než jako zlořády, kteří chodili s batohy z Brna, z Prostějova a z ostatních měst – byli to překupníci a šmelináři, kteří zaplatili vysoké ceny za zboží a pak ho předávali s obrovským ziskem. Proti těmto šejdířům byly úřady bezmocné. Mezi velmi oblíbené směnné zboží patřil také tabák, kterého bylo velmi málo. Za 1 kg cigaretového tabáku požadovali jeden metrický cent pšenice. Odběr tabákového zboží byl také omezen přídělovými lístky. Svátky Všech svatých a den Dušiček proběhly velmi smutně. Těžké boje vyžadovaly stále další oběti. 8. prosince okolo půlnoci úplně vyhořel malý rodinný domek ze dřeva č.7. Přišly další „válečné“ Vánoce. Tu a tam se vynořila zpráva o ukončení války a nastávajícím míru, ale ukázalo se, že není pravdivá. Putující vyprávěli o stále se zvětšující nespokojenosti na frontách a o drastických způsobech  potlačování těchto hnutí, jejichž příčinou byl především hlad. S úzkostí u srdce byl přivítán rok 1918; tu a tam se objevující zprávy o vítězství byly přijímány s lhostejností; tak otupené bylo obyvatelstvo. Zima roku 1918 byla opravdu velmi mírná, osivo ji dobře přestálo. Velmi špatně byl však snášen nedostatek prostředků na osvětlení. 

Často musela být používána louč. Ačkoliv byly zavedeny lístky na petrolej, na petrolej byla nouze; bylo velmi těžké ho obstarat a často zde fungoval směnný obchod. Velmi špatně se vedlo kuřákům. Tabák se pěstoval a jeho listy a stvoly byly různým způsobem upravovány. Také se sušily listy z maliníku, ostružníku a jahodníku a nahrazovaly tak tabák. Státem poskytnutý tabák se vyráběl převážně z bukového listí. Stejně tak se vedlo těm, co holdovali alkoholu, jelikož kořalka nebyla skoro vůbec k dostání a pivo a víno byly příliš drahé. Jeden litr vína, který stál v roce 1914 jednu korunu a dvanáct haléřů, stál nyní málem 30 korun. Od 20. ledna 1918 byla v důsledku nedostatku potravin opět snížena spotřební kvóta. Samozásobitelé obdrželi na den 300 g potravin na těžce pracující a 225 g na lehce pracující. Nesamozásobitelé obdrželi na týden 1850 g mouky na těžce pracující a 1150 g mouky na lehce pracující. Vše bylo zapsáno. Často uběhlo 14 dnů a vesnici nebyla přidělena žádná mouka. Delegáti nezaopatřených to většinou marně projednávali s úřady. 1. března byla snížena spotřeba cukru, a to na půl kilogramu cukru na osobu na měsíc. Mírná zima přešla okamžitě v jaro. Březen byl suchý a teplý. Začátkem dubna byla obdělána všechna pole. Velikonoční svátky byly velkolepé. Již v polovině dubna byly všechny ovocné stromy posety květy. Ale duben a květen zůstaly suché a koncem května se vyskytly velké mrazy. Několik nocí bylo pod nulou; brambory zmrzly; zelenina utrpěla velké škody. 

 Během těchto deseti chladných dnů trpělo také obilí. 14. dubna 1918 byla ještě jednou snížena spotřební kvóta. Těžce pracující získali 1050 g mouky na týden, ostatní osoby 700 g mouky. To také netrvalo dlouho. Všichni se obávali hladu, a tak muselo být všem zvýšeno množství mouky až do příští sklizně o 70 dkg na osobu na týden. V průběhu měsíců května a června se konal další, přesný a detailní soupis osevných ploch. Během měsíce června byla podepsána VIII. válečná obligace. Navzdory bídě byla obětavost obyvatelstva opět veliká. Vesnice vybrala 84.000 korun. Zemědělské plodiny utrpěly v tomto roce velké škody, a to díky různým škůdcům jako byly například ponravy chrousta. Úroda byla opravdu velmi nevýhodná, jelikož panovalo deštivé počasí. Zato království hub bylo bohatší než kdy jindy. V létě roku 1918 byly v kraji zřízeny komise, jejichž úkolem byla starost o úrodu. Linhartice, Rozstání, Radkov a Malíkov patřily pod jednu komisi. Ke komisi patřili: starostové v úvahu přicházejících obcí, odborník na zemědělství, zástupce spotřebitelů a zástupce vrchního komisaře z organizace pro dopravu obilí ve válce. Tato korporace musela opatřit v příslušném kraji na měsíce srpen, září a říjen 17 vagónů obilí určeného na výrobu chleba. Přestože byla úroda obilí v důsledku častých nočních mrazů v období rozkvětu menší o 50%, bylo předepsané množství dodrženo.

Podzim 1918 přinesl konec války. Zároveň došlo ke zkáze skladišť Bulharů na řece Varně (26.9.1918); to přineslo úplnou kapitulaci těchto spojenců (30.9.1918) a ztrátu Srbska, Albánie a Bosny (6.10.1918). Vnitřní poměry byly díky nedostatku potravin, zdražování apod. sotva udržitelné, na frontě vládla v důsledku bídy nespokojenost. 29. října nabídlo Rakousko separátní mír a 3. listopadu byl vyhlášen klid zbraní. Podmínky byly obzvláště těžké a znamenaly totální podrobení. Ty samé poměry se vyskytly také v Německu. Vojenské oddíly naléhaly na uzavření míru (12.11.1918) a Německo se stalo republikou. Rakousko se vnitřně rozpadlo. Morava připadla Československu, které se pak skládalo z Čech, Moravy, Slezska a severního Maďarska (Slovensko). Císař Karel se 12. listopadu vzdal bezpodmínečně vlády. Německé pohraniční stráže v Čechách, na Moravě a ve Slezsku prohlašovaly na lidových shromážděních právo na své sebeurčení a požadovaly připojení k německému Rakousku. Poznenáhlu byly tyto oblasti obsazovány českou armádou a v průběhu prosince byly všechny oblasti okupovány českými vojáky. Okupace Moravské Třebové nastala 14. prosince. 29. prosince došlo na náměstí ke střelbě. Tento smutný den přinesl městu ztrátu čtyř životů, které se staly obětmi neprávem.

Z naší vesnice zemřeli hrdinně ve válce tito lidé:

1914

Hickl Emil

svobodník praporu vojenské policie č.16, od 28. srpna pohřešován na ruských bitevních polích

Gromes Franz

poručík v pěšáckém oddílu číslo 93, 20. října zemřel u Krasniku

Schaffer Franz

pěšák v hospodářském pěšáckém pluku č.13, zemřel v nemocnici v Kutné hoře

Weigl Adolf

desátník v hospodářském pěšáckém pluku č.16, 22. prosince zemřel u Sinčova v Rusku

1915

Fochler Heinrich

četař v pěšáckém pluku číslo 93, padl 15. ledna u Krasniku v Rusku

Gromes Johann

pěšák v četařském pluku číslo 93, zemřel 16. února v nemocnici v Pardubicích

Gromes Alois

pěšák v četařském pluku číslo 100, padl 18. března na bitevním poli Gorlice (Polsko)

Schenk Adolf

pěšák v hospodářském pěšáckém oddílu číslo 13, od 27. března pohřešován na severní válečné „scéně“

Müller Karl

povolán k výkonu vojenské služby ve válce a téhož roku zemřel v dubnu ve své vlasti

Finsterle Franz

desátník v hospodářském pěšáckém pluku číslo 13, padl 2. května u Sandomiře v Rusku

Stündl Franz

pěšák v pěšáckém pluku číslo 93, padl 15. června na severní válečné „scéně“ u Jablonka

Schaffer Alois

pěšák v pěšáckém pluku číslo 93, padl 2. července v urputném boji u Doberova

Schaffer Ferdinand

praporčík v hospodářském pěšáckém pluku číslo 15, padl 18. srpna na severu u Sokal

Liedl Franz

pěšák v pěšáckém pluku číslo 93, padl 2. září u Tarnopolu na severní válečné „scéně“

Cinkl Johann

svobodník v pěšáckém pluku číslo 93, padl 19. prosince u Oslavie na jižní válečné „scéně“

1916

Hickl Adolf

četnický poručík, padl 14. května u Görze na jižní válečné „scéně“

Grolig Ferdinand

pěšák v hospodářském pěšáckém pluku č.13, padl na severu u Klimentova

Schneider Viktor

učitel, četař v hospodářském pluku č.13, od 13. června pohřešován na severní válečné „scéně“

Friedl Adolf

pěšák Ldst.pěšáckého oddílu č.13, zemřel 13. července ve své vlasti v Linharticích

Schaffer Ferdinand

pěšák v pěšáckém oddílu číslo 93, zemřel 12. srpna daleko od své vlasti v Albánii

Ficker Josef

svobodník v pěšáckém oddílu číslo 93, zemřel 7. prosince v Linharticích

1917

Langer Franz

pěšák v telegrafním oddílu číslo 13, zemřel 5. dubna v nemocnici St. Pölten in Noe.

Kunz Alois

pěšák v pěšáckém oddílu číslo 93, zemřel 9. září v nemocnici u Troppau

1918

Gromes Rudolf

kapitán v pěšáckém oddílu číslo 8, zemřel 30. července v nemocnici

Schaffer Rudolf

Vormeister u dělostřelectva 30,5cm, zemřel 23. září ve Vídni

Kuba Emil

svobodník u hospodářského pěšáckého pluku č.13, od 18. října pohřešován v Albánii (jižní válečná „scéna“)

1919

Heger Franz

četař u hospodářského pěšáckého pluku č.13, zemřel 13. dubna v italském vězení

Friedl Alois

desátník u dělostřelectva číslo 1, zemřel 13. května v na následky války

„Vesnice, která si váží svých hrdinů, si váží také sama sebe!“

DALŠÍ UDÁLOSTI Z ROKU 1918

V období od 14. do 28. ledna se konalo narukování ročníku 1900. Byla pevně stanovena nejvyšší možná cena mléka na 1 K a 62 h za litr; 1kg másla nebo tuku mohl být prodáván nanejvýš za 16 K; všechna tato ustanovení byla sepsána, ale ve skutečnosti bylo velmi těžké je uskutečnit, jelikož máslo ani tuk nebyly k dostání, nanejvýš pro bohaté chamtivce nebo podvodníky; samotní zemědělci až na malé výjimky trpěli nedostatkem těchto produktů, protože počet hospodářských zvířat produkujících mléčné produkty klesl z 18 až 20 kusů na dva až tři kusy. 4. a 5. ledna byla prudká sněhová bouře; železniční doprava byla na krátký čas pozastavena. 11. ledna se o půl čtvrté zvedla ještě silnější sněhová bouře, která byla doprovázena hromy a blesky. Večerní vlak jel místo ve 22.00 h až v 1.00 h ráno. Ceny tabáku byly „osvobozeny“. K porovnání slouží následující srovnávací tabulka:

	1911	1918		1911	1918
Irabuko	18 h	44 h	Kurze	6 h	12 h
Britamika	16 h	36 h	Virginia	11 h	24 h
Kuba	11 h	22 h	Knasser	16 h	42 h
Portoriko	8 h	16 h	Landtabak	9 h (30 g)	14 h (25 g)

16. leden s sebou přinesl další orkán se silným deštěm; nastupující mráz přinesl náledí, takže doprava nebyla možná. 20. ledna byl zaveden nouzový jízdní řád, což mělo za následek značné zmenšení železniční dopravy. Známky s obrázkem starého císaře pozbyly 1. březnem platnosti. Množství masa na týden na jednoho člověka bylo sníženo z 35 dkg na 30 dkg.

9. března byl katecheta P. Tögl, který byl mezi lidmi velmi oblíbený, přeložen jako farář do Oskavy. P. Tögl se uvedl v činnost jako pravý německý lidový duchovní. V březnu byl povolen nákup a prodej produktů ze zabijačky, ale pouze na stvrzenky na odběr. 14. března okolo osmi hodin večer byla prudká bouře. S nastávajícím obdobím pěstování zemědělských plodin byli zemědělci vyzváni, aby sbírali pýr a ústředna potravin prodávala jeden metrický cent suchého a hlíny zbaveného pýru za 25 korun, také pivovary je kupovaly na vaření piva. Výroba šatstva byla rovněž omezena. Na jedno prostěradlo mohly být použity pouze 2 m 20 cm plátna, na jeden polštář 1 m, na jednu peřinu 1 m 50 cm, na jeden ubrus 1 m 50 cm, na jeden ručník 80 cm; 23. dubna byla poměrně silná, kroupami doprovázená bouře; jelikož však nebyl skoro žádný vítr, nenatropila téměř žádné škody. Koncem dubna bylo nařízeno další narukování ročníků 1899 až 1894. V polovině června došlo k citelnému snížení kvóty na maso, a to na 10 dkg na týden. Kuřáky tabáku čekalo také zklamání; tabák byl vyráběn ze 40% chmelu, 40% bukového listí a 20% tabáku; cena nebyla samozřejmě vůbec snížena a tento „špatný“ tabák nebyl ani k dostání. Kuřáci sbírali všechno možné listí a kouřili ho; tím vzniklo plno nových nemocí. Ještě ani nevykvetly brambory a už bylo oznámeno jejich zabavení. Začátkem července bylo odebráno také seno a sláma.

Byla pevně stanovena nejvyšší možná cena: jeden metrický cent sena stál 15 korun; jeden metrický cent slámy stál 12 korun. Přestože se tento rok urodilo  mnoho třešní, stál 1 kg 8 korun; během měsíce července se mezi obyvatelstvem ze dne na den zvětšovaly nepokoje způsobené rozličnými a často dobrodružnými fámami; ve městě byly hloučky pracujících a hladových lidí na denním pořádku. 15. července byly vydány lístky na tabák; až za týden obdrželi svou dávku: 6 cigaret a jeden balíček tabáku nebo 18 cigaret. Milovníkům tabáku to samozřejmě nestačilo, pro nekuřáky se stal tabák výhodným směnným zbožím. Za tabák mohli sehnat téměř všechno. V červenci 1918 byly úředně zveřejněny nejvyšší možné ceny obilí:

1q pšenice	55 korun	1q oves	50 korun
1q žito	55 korun	1q fazole	90 korun
1q ječmen	50 korun	1q vikev	70 korun

Jako motivace  pro dodávku obilí byla až do 15. července přislíbena cena 50 korun. Také brambory měly pevně stanovenou cenu: do 17.7. ... 100 korun; do 29.7. ... 84 korun; do 10.8. ... 68 korun; do 22.8. ... 52 korun;

o 3.9. ... 36 korun; do 15.12. ... 20 korun; od 16.12. ... 15 korun; samozřejmě bylo vše zapsáno, ale nefungovalo to tak ve skutečnosti. Krádeže na polích se hromadily. Malé a nezralé hlízy byly vykopávány ze země; mnoho zemědělců muselo v noci držet hlídku. Za pěkného počasí okolo 20. července nastal dlouho očekávaný řez; delší dobu trvající vlhké počasí přineslo významné opoždění. Byl ohlášen nový zákaz. Odeslání másla a sýru bylo povoleno jen na úřední potvrzení; volný prodej byl úplně pozastaven.

Léto bylo velmi bohaté na houby; jelikož stál 1 kg hub 3 koruny, mohli si tak někteří lidé vydělat sbíráním hub až 70 korun za den. Ceny chleba a mouky byly zvýšeny.

1 kg mouky na chleba ... 1 K 10 h

1 kg mouky na vaření ... 1 K 62 h

1 kg mouky na pečení ... 2 K 64 h

1 chleba (980 g) ... 1 K 10 h

Samozřejmě, že lidé i rádi připlatili, jen aby své zboží obdrželi. Ale ten, kdo byl přistižen, že prodává dráž, mohl očekávat přísné prohlídky; trestem bylo nejen zabavení zboží, ale také několik dnů vězení; jedna paní nabízela ve městě maso za 40 korun; maso jí bylo zabaveno a paní dostala za trest 10 dní vězení. Koncem srpna bylo omezeno množství lístků na tabák; dávalo se jen 5 doutníků nebo 15 cigaret. Také pro setbu obilí platila jistá úsporná opatření. Na jeden hektar ručního výsevu mohlo být použito 200 kg obilí, na řádkový výsev jen 180 kg obilí. Velký rozruch způsobilo v srpnu počítání slepic a nátlak na dodání vajec. Slepice byly spočítány a každý vlastník byl povinen odvádět 20 vajec za každou nosnici. Později byl dodací plán pevně stanoven: (1 kus = 50 h) březen: 2 kusy; duben: 4 kusy; květen: 4 kusy; červen: 3 kusy; červenec: 3 kusy; srpen: 2 kusy; září: 1 kus; říjen: 1 kus na jednu slepici. Nová opatření byla v této době nepodstatná: bezmasý týden v měsíci. Varhanní píšťaly byly odstraněny a nahrazeny náhradními. Každý zemědělec musel vyplnit katastrální listinu (zásoby...) a byl povinen uvést i to zbývající a přesně tuto listinu vést.

Zde se také zapisovaly na památku zákonné tržní ceny; 1 bílá řepa =  30 h, 1 kg květáku = 2 koruny, 1 kg zelí = 50 h, 1 kopa okurek = 6 korun, 1 kg krmné řepy = 1 korunu 20 h, 1 kus kapusty = 40 h, 1 kg jablek = 1 koruna 40 h, 1 kg hrušek = 1 koruna 34 h, 1kg švestek = 1 koruna 17 h, 1 kg hub = 3 koruny, 1 kg husy = 15 korun, 1 kg kachny = 18 korun, 1 kg slepice = 15 korun, 1 kg králíka = 6 korun. V září bylo ustanoveno 9 kg obilí na osobu mladší patnácti let na měsíc; 11 kg obilí na osobu starší patnácti let na měsíc. 15. září skončil letní čas; hodiny byly v jednu hodinu v noci posunuty na půlnoc, tedy o jednu hodinu zpět; návštěvníci hospody tak měli radostný večer, neboť mohli zůstat o hodinu déle a také spáči si přišli na své, jelikož mohli zůstat v posteli o hodinu déle. V září byly ještě k tomu zabaveny švestkové pruty. Byla zpřísněna kontrola mletí obilí. Každý mlynář si musel vybrat nějaký mlýn; pouze do tohoto mlýna mohl přinést k mletí povolené množství obilí. Prodej šrotovacích mlýnků nebo jejich používání doma bylo přísně zakázáno; šrotovacím mlýnkům byly odebrány jejich důležité součástky, aby se nemohly používat nebo byly zapečetěny. Na začátku sklizně brambor bylo oznámeno, že každá domácnost může dostat na stravenku 100 kg brambor na osobu na rok u jakéhokoliv zemědělce. Byly upraveny ceny selat. 1 kg živé váhy až do 6 kg stál 20 korun, do 10 kg – 18 korun, do 20 kg – 16 korun, do 30 kg – 14 korun; kolem konce měsíce září zde kroužila fáma, že hrad Bouzov bude zařízen k pobytu pro císaře.

Sběr listů a divokých plodů si zasloužily své místo na trhu:  byly sepsány výhledové ceny: 1 kg žaludů = 70 h, 1 kg kaštanů = 30 h, 1 kg ostružin, malin nebo borůvek = 2 koruny, kopřivové listy nebo stonky = 35 h, semena akácií = 40 h, šípky = 50 h, pýr = 25 h, Neckraut semena = 45 h, Hedrich semena = 1 K, jádra z okurek = 1 K, peckovina z ovoce = 10 K; v říjnu se sem dostala španělská chřipka, která řádila především ve městech, nemoc si vyžádala poměrně mnoho obětí, a to především chřipka plic a mozku. Byl nedostatek petroleje; z výdeje se nedalo vyjít (1 kg = 73 h, 1 l = 59 h). Petrolej se stal stejně jako tabák oblíbeným zbožím na černém trhu. 23. října zemřel ve věku 86 let pan Josef Gromes, zástupce soudnictví, který byl dříve také starostou vesnice. Po několika zmatených dnech vyvolal 7. listopadu pozornost obyvatel československý aeroplán, který kroužil nad touto oblastí; jeho červeno-bílé zbarvení bylo nepřehlédnutelné. V listopadu bylo množství tabáku opět sníženo; každý dostal 4 doutníky nebo 12 cigaret nebo jedno balení tabáku z bukového listí. Příchod vojska (130 mužů, 2 důstojníci, 2 pušky) s sebou přinesl častější hlídky. 18. listopadu zemřel ve věku 84 let jeden z nejstarších lidí ve vesnici, vysloužilec Josef Wondra (číslo 68). Hlavní mužstvo bylo přeloženo z Jevíčka zpět do Moravské Třebové a 10. prosince následovalo převzetí úřadu města Moravské Třebové českou vládou.

Také zdražování se koncem války nezastavilo; přiložená tabulka znázorňuje cenové vztahy v období Vánoc. Všude byl nedostatek produktů a často museli lidé připlatit.

Produkt	1914	1918	vzestup v %	Produkt	1914	1918	vzestup v %
1kg chleba	56 h	1K 40 h	250	1/1l piva	16 h	80 h	500
1kg mouky	36 h	15K	4166	1kg tuku	2K	50K	2500
1 vejce	6 h	1K	1666	1kg másla	3K 50 h	50K	1425
1l mléka	18 h	1K 20 h	666	1 häring	12 h	1K	850
1kg hovězího masa	1K 60 h	12K	750	1kg pepře	2K 50 h	200K	8000
1l octa	16 h	2K	1250	1kg máku	1K	10K	1000
1kg kyselého zelí	20 h	2K 40 h	1200	1kg mýdla	70 h	65K	9285
1kg cibule	16 h	2K 40 h	1500	1pár bot	14K	210K	1500
1kg vepřového masa	2K	40K	2000	1pár ponožek	2K 40 h	30K	1250
1kg jablk	9 h	80 h	900	1 oblek	60K	1200K	2000
1límec	40 h	5K	1250	1 košile	5K	100K	2000
1pár punčoch	1K 60 h	50K	3125	1 šátek	8K	300K	3750
1m plátna	1K 20 h	50K	4166	1 klobouk	6K	50K	833
1dámské šaty	40K	1000K	2500	1l vína	1K	9K 60 h	900
1velká cívka nitě	80 h	20K	2500

 Rok 1919

Z moře plného krve a slz pozvolna vystoupily svítající červánky míru; každý mír přináší do lidských srdcí alespoň trochu klidu. Přece musí přijít čas, kdy lidstvo odloží pocity závisti a nenávisti a kdy následuje mocnou hvězdu, kterou je láska.

Prvním novým opatřením, zavedeným v tomto roce, je podpora v nezaměstnanosti, která měla pomoci zajistit obživu ohroženým rodinám nebo jednotlivcům, pokud bylo jejich živobytí ohroženo nezaměstnaností.

Na Silvestra se stala na železniční trati asi 400 m za stanicí Linhartice nehoda. Osmnáctiletý navrátilec Johann Appl z Wojeshof, který sloužil u soudu v Grunau, byl přejet vlakem a na místě zemřel. Podle výpovědi strojvedoucího se náhle položil asi 25 m na koleje. Posádka, která byla zčásti složena z 13. střeleckého oddílu byla vystřídána 5. praporem vojenské policie. Nové lístky na chleba opravňovaly k odběru 2 kg 10 dkg mouky; ale takové množství mouky nebylo po ruce, takže vše zůstalo při starém. V noci na 6. ledna byla ve vesnici spáchána obzvláště drzá krádež. Zadní částí budovy se zloděj vloupal do chléva, který patřil soudu, a ukradl 10týdenní tele v hodnotě 400 korun. Za budovou sťal teleti hlavu sekerou a na trakaři hostinského Tinkla ho odvezl pryč. Obzvláště zlé to bylo v zimě s nedostatkem uhlí. Ještě musím doplnit, že ve dnech 21., 22. a 23. prosince se vrátil zpět do své vlasti první prezident Československé republiky, T. G. Masaryk (zvolen Národním shromážděním), který byl přivítán českým lidem s nevídanou radostí. 13. ledna vstoupil v platnost zákon o osmihodinové pracovní době. Podniky, které podléhaly živnostenskému uspořádání, směly pracovat buď osm hodin denně nebo 48 hodin týdně. Těžká práce nesměla být vůbec vykonávána od 9 hodin večer do 5 hodin ráno. V polovině ledna byly zavedeny nové ceny masa. Vepřové: 1 kg živé váhy 15 korun, 1 kg (mrtvé) 18 korun; v maloprodeji: 1 kg = 18 - 20 korun + 1 K 50 h příplatek; telata a telecí maso: živé: 4 K 90 h, mrtvé: 6 - 7 K. Spořitelna zavedla všeobecné zvýšení úrokové míry (3%). Spotřební množství cukru bylo zvýšeno na 1,25 kg na osobu na měsíc. Ceny potravin místo toho, aby klesly, stouply. Na mnoha místech se konaly demonstrace; ve větších průmyslových centrech docházelo k nebezpečným drancováním. Měsíc leden byl poměrně mírný; průměrná teplota se pohybovala okolo 0 °C. 6. a 9. ledna bylo až 12 °C teplo. Masopust se těšil veliké návštěvnosti a přinesl s sebou vytouženou zábavu především pro mladé. Na černém trhu stál 1 kg brambor 2 koruny. Bylo nařízeno, že domácnosti, které mají v zásobě více než 7 kg mouky na hlavu, se musí vzdát lístků na mouku a na chléb. Tam, kde se vyskytly pochybnosti, se konaly domovní prohlídky. Do spořitelen bylo vkládáno jen velmi málo peněz, a to v důsledku příliš nízké vkladní úrokové míry (2 - 3 %). Ta byla rychle zdvojnásobeno, aby tam lidé rychle vložili své peníze, aby je tak nemuseli nechat okolkovat. Jednokorunové a dvoukorunové bankovky se náhle ztratily z oběhu, údajně proto, aby se nemusely kolkovat. Kolkování 10, 20, 50, 100, 1000korunových bankovek se konalo ve dnech od 3. do 7. března. 50 % částky bylo vráceno zpět v hotovosti ve formě okolkovaných bankovek, zbývajících 50 % v podobě vkladní poukázky, která představovala zúročenou pohledávku strany proti Československé republice. Do začátku března musely být nahlášeny na úřadech všechny neobydlené byty. Opět se konaly velmi přísné rekvizice a soupisy potravin.

1. března byla pevně stanovena cena mléka na 1 K 20 h a másla na 1 kg za 28 K. 23. února byla sněhová bouře. Nejnižší teplota byla 8. února - 14 °C, nejvyšší 22. února + 14 °C. Průměrná teplota v únoru byla - 2 °C. Zjistila se značná spotřeba alkoholu (především likérů) mládeží. Několik dnů před okolkováním bankovek bylo zajímavé pozorovat nával lidí z vesnic v různých obchodech ve městech. Skupovali neuvěřitelné věci, jen aby se zbavili peněz. Prodavači nemohli proti tomu vůbec nic dělat, jelikož byli podle zákona nuceni přijímat i neokolkované bankovky. Podle úředního příkazu bylo nutno semlít: 75 % pšenice, 85 % žita, 80 % ječmene. Ze 100 kg pšenice se muselo vyrobit: 5 % krupice, 45 % mouky na vaření, 25 % mouky na chleba; 22,5 % otrub, 2,5 % prášek. Ze 100 kg žita: 85 kg mouky, 12 kg otrub a 3 % prášku. Ze 100 kg ječmene: 30 kg mouky na vaření, 50 kg mouky na chleba, 16,5 % otrub + 3,5 % prach. Musely být sepsány válečné obligace a ostatní vklady. V okrese Moravská Třebová bylo okolkováno 7.257 865 K bankovek. Byl zveřejněn nový volební řád vesnice. Všechny peněžní vklady musely být nahlášeny do poloviny června; z toho 50 % muselo být předběžně zablokováno. Obchodování s vejci bylo volnější. Komise, které měly na starost rekvizici, se v březnu za vojenské asistence zabývaly soupisem potravinových zásob. 19. března přišlo do Moravské Třebové 80 vojáků z pěšáckého oddílu: 81 pod vedením rotmistra; jelikož rekvizice, pro které byli údajně určeni, již byly hotovy, měli se vrátit zpět. Odešla ale jenom jejich větší část. Zbytek se rozptýlil a páchal rozličná drancování.

Četnictvo muselo zasáhnout a násilničtí vojáci byli přenecháni brněnskému vojenskému komandu. Jeden oddíl se objevil také u linhartického hostinského (dům No: 1) Winkera, který uvedl, že mu bylo ukradeno zlato a stříbro. Popíjeli, aniž by zaplatili a prošmejdili skříňky a celý obchod. K tomu si odnesli 40 korun v bankovkách, 31 korun ve stříbře a železe a jeden zlatý prsten. V polovině března bylo opět zřízeno lepší vlakové spojení. 27. března proletěla vesnicí smutná zpráva. Náhle a bez utrpení zemřel pan řídící Johann Tuppy. Unaven rekvizicemi, vrátil se zpět domů, kde záchvat mrtvice ukončil jeho život. Jako učitel vykonával stále svoji povinnost, byl významným matematikem a přírodovědcem; lidé z vesnice ho znali jako tichého a neúnavného pomocníka a rádce. Byl pochován 30. března za velké účasti obyvatelstva, učitelstva a zástupců úřadů. Nově vysazené ovocné stromy na Olomoucké ulici od odbočky na Linhartice až po Červený vrch byly skoro všechny bez výjimky zničeny nějakým prostopášníkem. Kromě škody to byl také otřesný příklad lidské surovosti. Peněžní částky pod 250 korun, které byly zadrženy při soupisu, byly splaceny. 1. dubna byl uvolněn obchod s tukem, máslem, mlékem, ovocem a zeleninou. Ceník v lékárně byl zvýšen o 50 %. V březnu byly čtyři slunečné dny; šest dnů pršelo; dva dny byl sníh; 9. března byla bouře; nejvyšší teplota byla 11.3. + 15°C; nejnižší byla 26. března a to - 5°C; v dubnu bylo sedm slunečných dnů; 12 dnů pršelo; 25. a 29. dubna sněžilo.

19. dubna dosahovaly teploty 20 °C; 1., 2., 22., 24. dubna klesla teplota na - 4 °C. Od 15. května byly zvýšeny poplatky za poštovní služby; dopisy = 25 h, pohlednice = 15 h. Po smrti pana řídícího vedla školu paní učitelka Marie Penka; 19. dubna převzal provizorně tento úřad až do konce prázdnin učitel Hugo Kerschner - Moravská Třebová. 29. května se konala na náměstí manifestace proti Versaillskému míru, která čítala okolo 6000 lidí; z naší obce se jí zúčastnili všichni bez ohledu na příslušnost k politickým stranám. Nedostatek potravin byl v červnu obzvláště citelný. Byl vyhlášen výjimečný stav. Byla vyzdvihována práva zakotvená v ústavě, lidská svoboda, nedotknutelnost domovského práva, listovní tajemství, svoboda shromažďování a svoboda tisku. 15. června se konaly první obecní volby v republice podle nového volebního zákona (ženy měly právo volit). Bylo zvoleno 12 zástupců zemědělské stany a 3 zástupci sociálně - demokratické dělnické strany. Starostou vesnice se stal statkář Franz Hickl. V červnu byla stanovena nejvyšší cena za 1 l piva na 1 K 60 h. Červen měl 10 slunečných dnů; 12 dní pršelo; 17., 18., 19. června byla třicetistupňová tepla - květen měl 9 slunečných dnů, 15 deštivých dnů a tři dny o teplotě 22 °C. Do 31. června muselo být nahlášen: všechen movitý majetek a všechny peníze, které byly získány v období od 1.8. 1914 do 28.2. 1919; mimoto všechny pohledávky, které nebyly udány v pozemkové knize. Neproplacení úrokových lístků na válečné obligace a státní papíry udělaly z dříve majetných lidí žebráky a vehnaly je tak do bídného postavení.

Jen ti, kteří vlastnili peněžní vklady, měli lepší osud. Obstavení peněžních vkladů bylo zvýšeno na 30 %. Vynořilo se plno falešných kolků; nikdo nechtěl přijmout stokorunové bankovky; lidé si vyzvedávali v bankách a u pokladen pouze částky nižší 100 K, jen aby se jim nedostaly do rukou stokorunové bankovky; deseti- a dvacetikorunových bankovek bylo málo. Strany, které platily bankovkami s falešným kolkem, ztratily peníze, i když je měli také jen příležitostně. Falšování bylo tak rafinované, že je dokázal rozeznat pouze znalec; ovšem mnohé kolky byly napodobovány velmi neohrabaně. Nejistota týkající se peněz, byla velmi znepokojivá. Měl-li někdo falešnou bankovku, snažil se ji samozřejmě podsunout nějakému hlupákovi. Výčepní a obchodníci pracovali s lupami, aby lépe rozeznali falšované bankovky. Později byli lidé nedůvěřiví i vůči dvaceti- a padesátikorunovým bankovkám. Dvoukorunové mince mohly být dány do oběhu pouze do výše dvaceti korun. V polovině července byl zrušen stávající zákaz pořádat zábavu, což se vztahovalo také na taneční zábavy a výlety. 21. července je na týden vydáno: 5 doutníků nebo 18 cigaret nebo jedno balení tabáku. 20. července postihlo vesnici silné krupobití; obzvláště zle na tom byly louky v okolí Rozstání. Bylo to v neděli. V brzkých poledních hodinách zvěstovala oblaka barvy síry nějakou pohromu. Z ničeho nic přišla ohromná bouře a během okamžiku zničila úrodu; na pole dopadaly kroupy o velikosti vejce. Ještě druhý den ležely v brázdách a příkopech ledové kousky, ačkoliv již bylo letní období.

V době nedostatku potravin mělo toto neštěstí mnohem větší dopad než za normálních okolností. Během období od 15.7. do 31.8. musely být sepsány nemovitosti. V srpnu 1919 konalo četnictvo domovní prohlídky. Také probíhaly vojenské obchůzky. Důvodem byla záležitost: "Sudetoněmecký spolek za svobodu"; lidé si mysleli, že se na tom podílí i obyvatelé naší vesnice. V červenci byla v Moravské Třebové vytvořena Okresní hospodářská rada; každá obec musela mít Obecní hospodářskou radu. V srpnu bylo nařízeno, že v důsledku nedostatku masa musí být každý druhý týden rozšrotováno hovězí maso. Byly pevně stanoveny ceny slámy a sena: seno 1 metrický cent = 40 - 45 K; sláma = 28 K; nasekaná sláma = 14 - 16 K. Byly stanoveny nejvyšší ceny za 1 kg brambor: do 1.8. 1 K 50 h, do 15.8. 1 K, do 31.8. 80 h, do 15.9. 60 h, plánovaná štědrost obchodu s ranými brambory ihned klesla. Byly úředně určeny ceny pro obchodníky s obilím: pšenice a žito 60 korun; oves 50 korun; ten, kdo dodával obilí od 1.5. 1920, musel za každý metrický cent připlatit 20 korun; ten, kdo ho dodával ZIRANGSWEISE, získal 20 % slevu. 26.8. byl zrušen výjimečný stav. Stávajícího provizorního vedoucího školy, učitele Huga Kerschnera z Moravské Třebové, vyměnily úřady za pana řídícího německé jednotné školy z města Trnavy: Huga Hartmanna, který nastoupil začátkem září a později byl definitivně jmenován řídícím.

Před okresní soud, ke kterému byli přizváni také důvěryhodní muži z vesnic, byl předvolán nějaký lichvář. Do budoucna byla stanovena nová spotřební kvóta: 12 kg potravin na měsíc na jednu osobu. Samozásobitelům byl znovu povolen jeden metrický cent brambor na osobu na rok; úřední cena byla 28 K. 24.9. byly znehodnoceny o 10 % jedno- a dvoukorunové bankovky. 24.10. byla zrušena platnost všech starorakouských poštovních cenin. Panoval nedostatek drobných, jelikož si je lidé schovávali pro sebe. 28. října 1919 se konal první národní svátek, který byl obzvláště v českých oblastech přijat s velikou radostí a skvostnými oslavami. Byl vydán úpis jedné válečné obligace. Běžné přenášení brambor v ruksacích bylo přísně zakázáno. I přes krupobití odevzdaly Linhartice do poloviny prosince z předepsaných 550 metr. centů pšenice a žita, 125 metr. centů ječmene, 180 metr. centů ovsa: 164 metr. centů pšenice a žita, 14 metr. centů ječmene a 54 metr. centů ovsa. Příležitostně byli na přehlídce dobytka v Moravské Třebové oceněni také místní chovatelé dvěma druhými místy. 20. listopadu musela být snížena spotřební kvóta potravin z 12 kg na 9 kg. Koncem listopadu se objevily nové padesátikorunové bankovky, které obyvatelstvo kladně přijalo. V důsledku nedostatku uhlí byla v období od 24. prosince 24:00 do 28. prosince 24:00 zcela zastavena železniční přeprava osob.

21. prosince se za účasti celého obyvatelstva konala školní vánoční slavnost, na které byly odpovídajícím způsobem podány výkony novodobé školy. Úřední statistika úrody za období 1914, 1918, 1919:

	1914	1918	1919
pšenice	16, 5 ha	7, 7 ha	10, 8 ha
žito	16, 5 ha	6, 9 ha	10, 8 ha
ječmen	18, 9 ha	8, 6 ha	11, 7 ha
oves	16, 5 ha	7, 2 ha	9, 8 ha

 Rok 1920

Rok 1920 začal ve znamení rostoucího zdražování. Toto platilo obzvlášť pro věci denní potřeby. Pro srovnání zde udávám některé ceny: 1 litr mléka = 2 K, 1 kg másla = 45 K, 1 vejce = 2 K, 1 metr. cent pšenice = 200 K, 1 kg hovězího masa = 20 K, vepřové maso = 36 K, tuk = 56 K, rýže = 22 K, cukr = 9 K, mýdlo = 32 K, petrolej = 21 K, 1 RMT. soli = 100 K, 1 metr. cent uhlí = 80 K, 1 svíčka = 2 K, 1 m plátna = 30 K, 1 m modrotisku = 25 K, 1 m obyčejné látky = 150 K, 1 m lepší látky = 400 K, 1 pár bot = 300 K, mzda švadleny = 300 K, 1 husa = 140 K, 1 kg mouky = 10 K; již z těchto údajů lze vidět, že ceny výrobků, které musel koupit zemědělský samozásobitel, nebyly o mnoho vyšší než zemědělské plodiny. Každý si přál, aby se již vrátily normální časy, zvláště aby byly nastoleny spravedlivé ceny.

Zatímco byly zemědělské plodiny 10 - 15krát dražší než v období míru, byly ceny ostatních produktů 15 - 30krát levnější. Zvýšení cen postihlo především místní pracovníky, jelikož továrny měly tento rok nedostatek práce. Rozšrotování hovězího masa bylo povoleno pouze každých 14 dní prvních měsíců tohoto roku. Stát zvýšil ceny tabáku. Podle výkazu jednoho zemědělského skladu o úrodě z roku 1919 dodaly do konce roku 1919: německé vesnice 34 %, české vesnice 10 %. S 1. únorem přišlo velké ulehčení; obchod s dobytkem byl osvobozen od jistých omezení, mimoto nemohla prodejní cena masa přesáhnout 15 K; nákupní cena byla zvýšena o 100 %, protože do té doby byla cena 1 kg živé váhy 3 K, což byla jen směšná cena. 14. ledna zemřel statkář Josef Woland, jenž byl výdělečně činný ve spolku a vesnici. Objevily se nové deseti- a dvacetikorunové bankovky. V únoru bylo zahájeno řízení s lichvářem u okresního soudu, kde byli znalci ze všech míst. Od 10. února začaly za vojenské asistence zpřísněné rekvizice. Na anonymní udání se konaly kvůli schovaným zásobám domovní prohlídky. Musela být snížena kvóta potravin. Ceny stále rostly, chamtivost kvetla, byli pronásledováni lidé, kteří si doma sami vařili pivo; a hlavně lichváři se dřevem; 1 m3 zeleného dřeva z lesa stál 100 K. Strašný host přišel do města a vesnice - byla to tzv. španělská chřipka.

Projevila se jako plicní, mozková, střevní... chřipka. Mozková a plicní chřipka byla ve většině případů smrtelná. Zejména ve městě si vyžádala mnoho obětí. Zima byla velmi mírná. Brzy se dostavilo jaro s teplými dny. Mohlo se začít s obděláváním polí. Zimní osivo, především žito, nebylo právě vhodné. V březnu následovala první oznámení, týkající se zavedení poplatků z nemovitostí. To postihlo také pozemky, domy, živnosti a peněžní obnosy. Základem je čisté jmění po odečtení nákladů a dluhů. 10.000 korun mělo být osvobozeno od poplatků, do 25.000 K měl být poplatek 1 %, do 75.000 K 3 %, při 10.000.000 K činil poplatek 30 %. Narůstající poplatky byly považovány za velmi tíživé a byly propočítávány podle výše přírůstku majetkové hodnoty od roku 1914. Uvádím příklad: statkář Kögler Leo No: 33 převzal za války selský statek. 1. dubna byl zaveden zákon na ochranu nájemce, podle kterého mohl majitel domu vypovědět nájemníka pouze v tom případě, pokud mu zajistil nové bydlení stejné hodnoty. V tomto zákoně bylo také zahrnuto zvýšení nájemného. 18. dubna se konaly volby do Národního shromáždění, 25. dubna do Senátu. Volby do Národního shromáždění měly v naší obci tento výsledek: Německá demokratická strana svobody (Sjednocení nemarxistických stran) - 303 hlasů; němečtí Sociální demokraté - 103; 1 - čeští Národní socialisté; 1 - česká Demokratická strana agrární. Výsledky voleb do Senátu: 245 Německá demokratická strana svobody, 89 německá Sociální demokracie, 1 - čeští Národní socialisté, 1 - česká Demokrat. strana zemědělská. 1. květen se stal státním svátkem a byl slaven všemi sociálními stranami rozlišným způsobem.

V květnu 1920 bylo nařízeno sčítání ovocných stromů. V polovině května byly zvýšeny železniční tarify o 100 %, což s sebou samozřejmě přineslo zdražení mnoha produktů; mnoho obchodníků využívalo této záležitosti ke zvyšování cen. Cena zápalek se zvýšila z 10 h na 24 h. 20. června byl na Křížovém vrchu posvěcen nový zvon, který stál 15.000 korun; v obci bylo pro tento účel vybráno 600 korun. Staré deseti- a dvacetikorunové bankovky byly zabaveny. Z úředního výkazu se dá vyčíst, že obec Linhartice odevzdala i přes krupobití 80 % předepsané povinné dodávky obilí. V červenci byly stanoveny nejvyšší možné ceny masa: 1 kg hovězího masa = 17 K; 1 kg jehněčího masa = 16 K 80 h; 1 kg syrového tuku = 20 K. Opět byla zabavena společná úroda. Byly stanoveny překupní ceny: pšenice a žito = 140 K, ječmen = 135 K, fazole = 130 K, zadina (=obilí; pozn. překladatele) = 50 K, hrách = 250 K, mák = 450 K za 1 metr. cent za dodání; do 31.8. byl příplatek za jeden metrický cent 50 K, do 30.11. 40 K, do 31.1. 30 K; největší užitek z toho měli velkostatkáři, kteří byli schopni vymlátit obilí v nejkratší době. 27. července přišla v noci bouře spojená s krupobitím, která ale nezpůsobila žádné velké škody. "Kořalkový mor", který vypukl během války, si nadále udržoval svůj vliv, zejména na zábavách. Kořalka byla nazývána jako „Beistrich", „Klösterle"; velmi silná byla kombinace: žito, ALLASCH a rum, což bylo hojně nazýváno jako "Tichý Heinrich" v "Trompeteln", který byl bohužel požíván nejčastěji mládeží. Zdálo se, že peníze nemají žádnou hodnotu, neboť pacholci nosili zmuchlané peníze po kapsách.

Společenská kázeň a řád velmi trpěly těmito okolnostmi. 9. srpna byla v 9:00 h náhle zastavena práce v továrně a pracující se přesunuli na kruhové náměstí, kde demonstrovali proti vládnoucímu zdražování. Obchodníci zavřeli spěšně své obchody nebo k tomu byli donuceni. V období od 23. - 26. srpna se konal odvod osob na vojnu. Z jednotlivých obcí nesli branci v předních řadách národní nebo smuteční vlajku. Mnozí z nich odmítli složit přísahu. Při vstupu do města jim četnictvo odebralo vlajky. 1.9. byla zavedena daň z chleba. 17. července byla ve městě pořádána velká oslava, které se zúčastnily Spolky na ochranu obce se svými 3 vozy a sklidily tak velký potlesk: 1, Hřebečský vůz, 2,vůz císaře Josefa, 3, hrob hrdinů. Od 1. srpna byly znovu zvýšeny poštovní sazby. Nyní činilo poštovné za dopis 60 h, poštovné za pohled 40 h. Byly vydány nové poštovní známky: ty samé, opatřené různými obrázky (např. letící holubice, postava, symbol České republiky, roztrhnuté řetězy, podoba Masaryka, husita s kalichem). 11.9. bylo slavnostně zrušeno nevolnictví. V sedm hodin večer se obyvatelé obce sešli před pomníkem Josefa, aby mu zde vzdali hold. Poté byla zapálena hranice dříví. Současně bylo vybráno 1572 korun k hospodářským účelům.

Ani na podzim se zdražování nezastavilo. Na tomto příkladu to lze snadno pozorovat: 1 hl piva stál v roce 1915 - 21 K, 1.5.1916 - 28 K, 1.9.1916 - 40 K, 26.9. - 60 K, 15.10.1917 - 66 K, 1.11.1917 - 80 K, 30.12.1917 - 85 K 50 h, 1.1.1918 - 109 K, 26.4.1920 - 112 K, v prosinci 1920 - 140 K. Mléko stouplo na 2 K za litr, tvaroh na 7 K za 1 kg. Proti silnému školnímu omezování zinscenovali školáci 8. a 9. srpna stávku. V těchto dnech se nekonalo vyučování. Stávka byla jen částečná a neměla žádný účinek. Použití dětí za tímto účelem bylo často odsuzováno; připomínajíc středověkou křížovou cestu, taktéž zinscenovanou dětmi. V říjnu se uvolnila výroba bílého pečiva. Jelikož byla po mnoho let zakázána, způsobila mládeži velkou radost. Koncem listopadu vyšly nové stokorunové bankovky pěkného tvaru a provedení. Koncem prosince byly zrušeny stávající Obecní školní rady. Předsedou nové Obecní školní rady byl zvolen Anton Tinkl, zemědělec No: 32. Obec nechala v tomto roce postavit novou konstrukci tělocvičny a na přední straně nainstalovala nová okna; náklady činily 7500 K. Na Vánoce se konala školní vánoční slavnost; návštěvnost byla opět masová a slavnost měla velký úspěch. Bohaté příspěvky rodičů umožnily, že každé dítě mohlo dostat balíček sladkostí. Podzimní počasí bylo všeobecně suché. Vánoce se slavily za typicky podzimního počasí.

Rok 1921

Potravinová krize vzniklá za války dosud trvá. Pod pohrůžkou přísných opatření jsou zemědělci pobízeni k dodání produktů. Novinkou je zavedení platby prostřednictvím poštovních šeků. Počátkem roku vstoupil v platnost nový nemocenský zákon. Pojištěnci jsou rozděleni do 13 mzdových tříd s platem 2 - 36 korun; jako příspěvek je 5 až 6,5 % platu zvednuto, příspěvek poskytuje zaměstnavatel a zaměstnanec - každý polovinu. Tento příspěvek se pohybuje ve výši od 1 K 40 h do 32 K 40 h; kromě toho je zavedeno nové rodinné pojištění. Daň z obratu zavazuje zemědělce a živnostníky vést přesně knihy. Nyní může být tato daň paušalizována. Jako základ byla přijata sazba 30 K na hektar. Začátkem roku vstoupila v platnost také daň ze zábavy. Z každého vstupného na zábavách musí být odstupňován určitý procentový podíl, např. z 1 K - 10 h, z 5 K - 1 K. Zdražování nadále neustupuje, naopak se zostřuje. Zajímavé je, že velkoměstské ceny jsou nižší než na vesnicích. Pro srovnání slouží následující tabulka:

	Brno	Olomouc	Mor. Třebová
hovězí maso	17 korun	17 korun	20 korun
jehněčí maso	20	13	24
1 vejce	1 koruna 40 h	1 koruna 50 h	2
máslo	40	38	45
chmel	6	7	10
tuk	50	48	56

Také kominíci zvýšili své ceny; tarify jsou zvýšeny o 400 % sazby, která platila v období míru.

Místní skupina školního spolku, která v obci fungovala již několik let, byla přeměněna na Místní skupinu německého kulturního sdružení; jelikož se školní spolek stal cizineckým spolkem a fungoval jako náhrada kulturního sdružení v Praze. Podle nového zákona o vzdělání lidu byla ve vsi zřízena místní osvětová komise, která: 1, se starala o obecní knihovnu; 2, měla za úkol zvýšit úroveň vzdělanosti prostřednictvím přednášek a ostatních lidovýchovných rozprav. Obec musela přispět k založení knihovny a jejímu dalšímu vedení, což obnášelo ročně 400 K. 16.2.1921 se konalo všeobecné sčítání lidu. Zjišťovalo se: pohlaví, rodinný stav, stáří, domovská příslušnost, náboženství, národnost a povolání. V Linharticích se 741 obyvatel přihlásilo k německé národnosti. Soukromé, dobře připravené sčítání lidu, které zamýšlelo odpovědné sčítání německého obyvatelstva, bylo na poslední chvíli přerušeno a vedoucí akce: Dr. Hofrichter z Moravské Třebové musel pokrýt pokutu 10.000 K. Dosud všeobecně platná 1% daň z přidané hodnoty byla zvýšena na 2% a tím se cenové rozpětí opět zvýšilo. V důsledku uvolnění chovu hovězího dobytka klesla v únoru 1921 cena chovného dobytka na polovinu. Ústav pro územní přepravu obilí vyslal kontrolory, kteří podnikali neočekávané domovní prohlídky a zabavovali potraviny. 24. února zemřel statkář Josef Tinkl No: 32 ve vysokém stáří 82 let; zasloužil se jako starosta a také na jiných místech. Zima byla opravdu mírná; jaro se dostavilo brzy a práce na objednávku rychle pokračovaly.

Obilí přezimovalo dobře. Koncem března kousla nějaká kočka děvečku a tříletého chlapce Aloise Frenzla. U zabité kočky byla zjištěna vzteklina; tyto dvě osoby musely být rychle odvezeny na 4 týdny do pražského Pasteurova institutu. V této demoralizující době přineslo nové nařízení požehnání; podávání alkoholických nápojů mladistvým bylo přísně zakázáno. Omezení z válečných let postupně odpadávala. Chov dobytka byl zcela uvolněn. Za účelem odstranění chudoby byla používána americká mouka (7 K mouka na vaření, 5 K 50 h chlebová mouka), a tak ji mohly domácnosti nakupovat. Jedno nařízení určovalo hranici příjmů; tito lidé museli odevzdat lístky na chléb a byli vyloučeni z veřejného zásobování. Duben byl suchý; přes den bylo teplo; ale v noci nastupovaly velké mrazy, čímž byl značně pozdržen růst. Proto začaly kvést ovocné stromy až od poloviny května. Do 15. května byl proveden soupis předválečných dlužních cenných papírů. 19. července se podílela obec se svým "křtícím vozem" na spolkové slavnosti ve Svitavech. Bílé pečivo muselo být vydáváno po 50 h za kus. 20.7. se přihodilo na železniční trati, za usedlostí Markus v horní části obce, neštěstí. Tříletá dívka zlatníka Schaffera si hrála pravděpodobně na kolejích nebo je chtěla rychle přejít. Nárazníkem vlaku dostala ránu do hlavy a byla tak odhozena do dálky. To bylo štěstí, jinak by bylo dítě úplně rozdrceno. Dítě bylo s frakturou lebky odvezeno do nemocnice, kde bylo díky lékařskému umění zachráněno. Letní počasí bylo suché; celý týden nespadla ani kapka. Pícnina byla vyprahlá nebo vydržela jen chvíli. Zato obilí se vyvíjelo velmi dobře; už mnoho let nebyla tak dobrá sklizeň. Žně byly časné a díky teplému počasí byly hned hotové. Zemědělci museli snížit stav dobytka; v důsledku toho nastal prudký pokles cen masa, které kleslo dočasně na 6 až 8 K za 1 kg. Mnohé studně v obci vyschly. Lidé si museli nosit vodu z potoka nebo z rybníka. V tomto suchém období docházelo často k lesním požárům. Rozdělení času na 24 hodin bylo pro železnice natrvalo zavedeno. V poledne se pokračovalo v počítání; 1 hodina = 13.00 h, 6 hodin = 18.00h, 12 hodin v noci = 24.00 h; respektive 0.00 hodin. Obec Linhartice odevzdala 1286 K. 1. srpna přišlo konečně částečné vysvobození z řízeného hospodářství tím, že byl uvolněn obchod se zemědělskými produkty. Platy pracujících v obci byly velmi skromné, jelikož práce v textilním průmyslu byla zastavena. Nejprve byly dány do užívání pro veřejnost rané brambory; jejichž cena byla pevně stanovena; za rané brambory jste zaplatili 140 K za cent. Zásobení cukrem bylo lepší; obyvatelé dostali k dosavadnímu množství ještě přídavek! 20. července začalo sečení žita. Za odpolední bouře 22. července přišel konečně déšť, který působil blahodárně jak na lidi, tak na zvířata.

Bohužel si tato bouře vyžádala ve vesnici jednu oběť. Do 73letého vysloužilce Franze Zechy No:10 udeřil blesk, když se vracel z pole domů. V lesech byl masivní výskyt bekyně mnišky. V jižních Čechách byly právě zničeny stovky hektarů lesa. 28.7. se nad jezem při koupání utopil chlapec. Patřil k letnímu táboru českých dětí z Vídně, který byl zde utábořen. Pravděpodobně to bylo zaviněno nedostatečným dozorem. 29. července opustili pracovníci továrny a přesunuli se ve čtyři hodiny odpoledne na náměstí, kde se demonstrovalo především proti vysokým cenám masa, jelikož bylo známo, že v důsledku nedostatku potravin byly silně sníženy nákupní ceny potravin. 28. srpna se velké množství obyvatel aktivně podílelo na 1. venkovské slavnosti v Moravské Třebové. 1. září zanikly daně z chlebových lístků, také vymílání obilí bylo uvolněno. 12.9. byly zrušeny také lístky na tabák. 9. září ve tři hodiny odpoledne vypukl na usedlosti zemědělce Franze Tinkla požár. Navzdory horlivé práci jeho sousedů a rychle přispěchaných hasičů stál jeho dům v několika minutách v plamenech a byl zničen až do základů. Zámožný majitel utrpěl obrovskou škodu. 7 prasat, přes 200 metrických centů obilí a skoro všechny přístroje shořely. Jeden metrický cent obilí stál ve zprostředkovaném obchodě 400 K; již z toho si můžeme odvodit výši škody. Jako příčina bylo označeno přeskočení jiskry při výmlatu.

Zrušení řízeného hospodářství přineslo odlehčení; kdo věřil ve snížení cen, zklamal se; jelikož se v důsledku přizpůsobení se světovým tržním cenám ukázalo, že ceny obilí jsou příliš nízké; neboť nyní stálo žito 400 korun, pšenice 450 korun. 9. října se konala na pastvině přehlídka dobytka, na které se úspěšně podíleli také místní chovatelé. Staré dřevěné mosty, ležící na mohutných pískovcových sloupech hranatého tvaru a umožňující spojení mezi Moravskou Třebovou a Linharticemi, byly zcela strhnuty. Na jejich místě byly postaveny během dvou let cementové obloukové mosty. Za posledních 68 let bylo toto léto to nejteplejší. V důsledku návratu dřívějšího císaře Karla do Maďarska byla 27. října vyhlášena mobilizace; lidé se obávali vtrhnutí Maďarů na Slovensko. Obyvatelstva se zmocnily nové starosti. Narukovaly mladší ročníky: ti, co nenarukovali byli později citelně potrestáni. Mobilizace lidi popletla. Všechno připomínalo zlé období války. Lidé se strachem zaplňovali všechny obchody, skupovali všechno, a tak mnohé neprodané zboží opustilo pult. Naštěstí se situace zklidnila a 10. listopadu mohla být vyhlášena demobilizace. Zemědělci byli vyzváni, aby poskytli zálohy na odvod ze jmění, které byly zúročeny. Přejímací ceny činily: 115 K za žito, 166 K za ječmen, 255 K za pšenici. Co se týče výmlatu, vyžadovalo se dodržování předpisů. (Pšenice - 50 % mouky na vaření, 30 % chlebové mouky; žito - 80 %; ječmen - 20 % mouky na vaření a 50% chlebové mouky.) Pěkná školní vánoční slavnost uzavřela tento rok.

Rok 1922

S 1. lednem přišlo zdražení poštovného (1 dopis = 1 K, 1 pohled = 50 h). Opět přišla chřipková vlna, která si vyžádala mnoho obětí, jelikož nebyl znám původce nákazy a stejně tak chybělo lékařské ošetření. Počasí v lednu a únoru bylo suché a studené. Po dobu mnoha týdnů ukazoval teploměr teplotu od - 10 °C do - 25 °C. 26. ledna v noci byla vyhlášena požární pohotovost. Naštěstí nebyl požár ve vesnici. Hasiči jeli do města, kde se podíleli na hašení střechy domu Albina Wagnera. 4. února zemřel vysloužilec a bývalý starosta Josef Kögler No: 33. Sváteční dny 2. únor, 25. březen, 8. listopad už se nedodržovaly a v těchto dnech se v továrnách pracovalo a ve školách se normálně vyučovalo. 6.6. byl dnem Jana Husa, 1.5. národním svátkem, 28.10. státním svátkem - v tyto dny se neučilo. Nastal shon po mincích a bankovkách. Peníze podstrčené z Rakouska a Polska, ražené v letech 1919, 1920, 1921, byly prohlášeny za neplatné. S nedostatkem drobných se lidé vypořádali tak, že používali poštovní známky, které ale lidé neradi přijímali, protože špinily, lepily se na sebe a snadno se ztratily. Tak došlo k tomu, že poštovní úředníci přicházející 50korunové bankovky označovali čísly, což okamžitě napodobili také obchodníci a to vedlo k všeobecným nepokojům. Bankovky, které byly opatřeny falešným razítkem, byly zabaveny a z 50 % nahrazeny. 28. února uspořádali hasiči podle starého místního zvyku hon na medvěda.

15. března zemřel ve věku nedožitých 77 let, po životě naplněném prací, pan Adolf Hickl, vysloužilec, otec německého starosty. Pan starosta Hickl věnoval na památku 400 korun na obecní účely, čímž prokázal úctu. Byly vydány nové 20 a 40 haléřové mince, ale nemohly odstranit nedostatek drobných, jelikož si je lidé schovávali. Velkým požehnáním byl zákaz podávání kořalky a likéru při tanečních zábavách. Dobrý vliv se projevil velmi rychle. 7. května konaly Spolky na ochranu obce německé slavnosti máje. Sváteční vůz, kácení májky, koncert a tanec vynesly obnos 1000 korun ve prospěch KLTRB. Byl uveřejněn nový zákon o živnostenských daních; na čistý příjem 20.000 K byla stanovena daň 2,5 %. Také válečné příplatky, které byly v roce 1922 ještě zvýšeny, byly upraveny. Příplatek činila základní daň: 600% z lesa, 200% ze statku, 190 % až 250 % živnostenská daň, 100 % důchodová daň. 25. května se podíleli hasiči na hasících pracích požáru statku Lipského v obci Rozstání, jehož příčinou byl úder hromu. Jarní počasí bylo opravdu studené a pracovníci na objednávku se až do konce dubna odstěhovali. Žito přezimovalo dobře; pšenice utrpěla drobné škody. Sucho přetrvávalo až do poloviny června a znatelně brzdilo růst obilí. Obzvláště ječmen a oves zůstaly velmi krátké. Senoseč byla narozdíl od minulého roku poloviční. Následkem je opět citelné snížení počtu dobytka. Ceny masa, které byly v zimě nízké a na jaře vzrostly na 24 korun, spadly na 16 korun za kilogram.

Pan řídící učitel Hartmann dostál svému slovu a věnoval přitom hasičům následující báseň:

Nepyšníme se a nehonosíme se, my známe přec to přísloví: Udatný člověk se nedere na světlo, ale zůstává tiše na svém místě. Ale když požární zvony začnou naříkat - tak jsme ihned na místě; pomáháme, když dům sžírá rychlá vlna plamenů. Tu bráníme, zachraňujeme, zvoníme, ale nikoli kvůli zlatu či slávě; pouze láska k bližnímu, jež je naší okrasou, nás může tohle naučit. Zdar německým hasičům! Tak to má všude znít! Zdar milým slavnostem!, by se mělo zvukem nést. Bližnímu při požáru pomoci, také zachraňovat, když voda ohrožuje, ochrana vlasti, ochrana naší cti - to vše dokáží naši hasiči!

Poté byli uctěni dlouholetí členové; mezi nimi pan Franz Goppold N: , který se dal v tento slavný den na pochod. Na popud obce Linhartice byl panu vedoucímu Okresního spolku panu Ehleru Porstendorfovi předán nádherný stříbrný dárek (kuřácká sada). Zároveň přednesla dcera řídícího Traute Hartmann báseň s věnováním; neboť pan Ehler v té době slavil 25 let v úřadu starosty. Po skončení slavnosti se sváteční vůz a obrovská masa lidí přesunula do zahrady. Tamtéž se odvíjela pouze příjemná část oslavy. Obrovská plocha byla téměř přeplněná a až do nočních hodin zde vládl čilý ruch. Dva věnce (Tinkl, střelnice) uzavřely tento slavný den. Hasiči si mohli gratulovat k čistému zisku 15.000 korun; takže všichni byli přítomni!

13. červenec 1922 měl velký význam, neboť byla zavedena 8letá povinná školní docházka a tím byly zrušeny všechny úlevy, co se týče docházky. U nás chodil osmý ročník do školy v období od listopadu do dubna pouze v pondělí dopoledne. Také u nás se v létě objevily ondatry pižmové. V této době byla velmi drahá selata, která se prodávala od 600 do 1000 korun za pár. Uprostřed sklizně, po dnech bohatých na bouřku, se dostavil vytrvalý déšť a citelná zima následovala horké dny. Tím trpěly práce na sklizních. Výsledek sklizně byl ještě horší, než jsme se obávali. Výmlat byl brzy za námi. Zatímco se potají (1.6.1922) platilo za pšenici 400 korun, za žito 350 korun, za ječmen 320 korun, za oves 350 korun, za máslo 48 korun, za mléko 3 koruny, za vejce 1 koruna; klesly náhle ceny obilí na: pšenice - 150 - 160 K, žito - 110 K, ječmen - 115 K, oves - 110 K, máslo - 36 K, mléko - 1 K 70 h, vejce - 70 h. Mezi zemědělci je velmi stísněná nálada, neboť cenový pokles je jednostranný, protože cena u ostatního zboží v takové míře neustoupila. Počasí srpna a září zůstalo vlhké a studené. Ceny chleba jsou sníženy: 1400 g bílého chleba stálo 4 K 50 h, černého chleba 4 K. Bílé pečivo je prodáváno za 30 h za kus. Majitelé domů mají právo zvýšit nájemní daň o 20 % (1.8.) a o 10 % (1.11.). Na Okresní správě se konaly porady kvůli snížení cen. Sedláři snížili ceny o 30 %, truhláři o 25 %, kováři o 10 %. Také mzdy byly o 16 až 20 % sníženy.

Většina továren propouští zaměstnance; znehodnocení rakouského zboží sleduje pouze marka. Naše zboží je pro zahraničí příliš drahé a tak nenachází žádný odbyt. Z tohoto důvodu 1/10 průmyslových podniků nepracuje vůbec, ostatní vesměs omezeně. Tyto poměry udaly tón pro zpětné sklouznutí cen. Zajímavé je úřední zhodnocení majetku. Byla zjištěna současná cena pozemku, a to tak, že k hodnotě v době míru bylo přiraženo 75 %; současná cena domu byla určena přidáním 60 %. Úroda ovoce byla velmi bohatá; přesto, v důsledku stále mokrého počasí, vzala většina ovoce za své. Už 26. října napadl první sníh. Při tomto tísnivém odvádění majetku bylo jako ulehčení zavedeno, že jestliže majetek nepřesáhne hodnotu 50.000 korun, bude odečteno 10 % za každého člena rodiny; u majetku přesahujícího 50.000 K: 5 %. Tento rok byl tedy bohatý na události; pestře se střídalo dobré se zlým

Rok 1923

V první novoroční dny byl na Křížové hoře vysvěcen druhý zvon, který byl milodarem manželů Franze a Aloisie Liedlových, No: 5, na počest jejich ve válce padlému synovi Franzi. Této prosté slavnosti se účastnilo veškeré příbuzenstvo a obyvatelstvo. Zajímavá je statistika o sňatcích a narozeních: 1920, 21 a 22. V roce 1920 se konalo 17 sňatků, v roce 1921: 8 a v roce 1922: 5. V roce 1920 se narodilo 19 dětí, v roce 1921: 16 a v roce 1922: 18. S úctou nechť je zaznamenáno, že pan Franz a paní Aloisia Liedlovi No: 5 věnovali značný dar hasičskému spolku, za což se jim dostalo nejvyšší pocty, kterou jim hasičský spolek přislíbil - čestné členství.

14.1. večer bylo možné asi tak na 5 sekund pozorovat na severu meteor. 31.1. byly opět vydány nové poštovní známky. 14.1. nalezli lovci obce Linhartice na Špičáku oběšeného soukromého podnikatele Aug. Sobela. Tento ve vesnici známý muž ukončil svůj život, jelikož zchudl díky neproplacení válečné směnky. Statkář Josef Haiker daroval při příležitosti svatby svého syna (přiženění se do rodiny Gromes) 400 korun na blahobyt obce, což je uctivě zaznamenáno v těchto řádcích. V masopustní úterý uspořádali hasiči „jízdu na koníku" a zasloužili se tak o oživení pěkného starého zvyku, jež vnesl do kasy obnos 1200 K, což jistě vykouzlilo na tváři pokladníka úsměv. Podpora v nezaměstnanosti stanovená na 5 korun byla snížena na 3 koruny. 17. února se konaly u polské okresní správy porady o dolování, které měly jen částečný úspěch. Leden byl mírný, teprve v únoru s sebou přinesla studená vlna 14°C pod nulou; po dobu tří týdnů byla skvostná sáňková dráha. S náhlým táním přišlo léto. 26. března byla první bouřka. Byly vydány nové 10haléřové mince. 1. dubna zemřel ve vysokém věku 86 let vedoucí myslivců Rudolf Dworschak, syn věrný své vlasti. Zákon na ochranu republiky, který stanovuje velmi přísné tresty, co se týče atentátů, pobuřování, tajného spolčování, urážky státu a českého národa, byl obyvatelstvu uveden ve známost v měsíci dubnu.

Pašijový týden přinesl nádherné počasí; jarní obdělávání bylo vykonáváno pravidelně. Stromy začaly kvést již koncem dubna a trvalo to jen několik dnů. Podél pastviště a u mlýnského rybníka byly opět zpozorovány ondatry pižmové; u rybníka byly zpozorovány také podhrabané hráze. 13. května bylo možno na západě okolo 9 h pozorovat skvostný meteor. Pověra lidí tomu přisuzovala rozmanité obavy. Svátek Božího těla byl pro mnoho vesnic rodného kraje černým dnem. Po jednom nanejvýš parném dopoledni se v brzkých poledních hodinách rozpoutala silná bouře. Do mnoha vesnic se snesl přívalový déšť a přeháňka s krupobitím zničila převážnou většinu ovoce. V těchto dnech byla regulace potoka požehnáním. V 5 h voda stoupla a okolo večera byla až po okraj hráze. Bez regulace by vesnice, která byla v tento den ušetřena, zakusila obrovskou povodeň. Od tohoto dne nastalo studené počasí. Červen byl přímo studený a každý den pršelo. Každý nejraději zůstal ve vytopené světnici. 14. června byl silný noční mráz, který napáchal škody v zeleninových zahradách a na bramborových polích. Zima a déšť vydržely až do poloviny července. Vlhnutí sena mohlo být zabráněno jen velkým úsilím. Studenou vlnu následovalo asi 14 dní horka. Denní bouřky znepokojovaly obyvatele, zvláště byly hlášeny všudypřítomné škody způsobené kroupami. Díky zimě bylo také sečení odloženo na začátek srpna. Výsledek sklizně byl uspokojující. V hlubokých lesích se vyskytla opět bekyně mniška a ohrozila tak náš krásný les. V posledních červencových dnech se přihodila jedna zvláštnost. 25. července zemřel ve vysokém věku 82 let vysloužilec Libor Liedl. 28. července zemřela také jeho žena. 24. července musel být na úřední příkaz stržen pomník císaře Josefa. Bysta byla za zpěvu sundána a odvezena k uchování do hasičského skladu. 13. května se stala v obci smutná nehoda. Osmiletý školák Alois Frenzl doprovázel svého kamaráda do cihelny. Na silnici se popichovali dva uličníci (cestáři Hertl a Kuba). Pět těžkých nákladních automobilů projíždělo právě tímto místem. Chlapec chtěl přejít silnici a upadl pod jeden vůz naložený 400 cihlami. V několika momentech byl mrtvý. Rodina Frenzl byla beztoho postižena neštěstím. Muž se po válce zbláznil, syn padl do francouzské cizinecké legie. Při příležitosti cvičení vojsk u města Poličky se konal v prvních zářijových dnech průchod vozatajského oddílu a tanků. Na zpáteční cestě (8.9.) odpočíval ve městě bývalý regiment 93, nyní 13, mezi nimi bylo mnoho domovských záložníků s polní výstrojí, kteří byli naverbováni ke cvičení ve zbrani. 16. září se konaly obecní volby. Volební agitace byly velmi živé. Proti sobě se postavily dvě strany (agrární a sociálně demokratická). Bylo odevzdáno 397 hlasů. Agrární strana obdržela 307 hlasů, 12 mandátů; Sociálně - demokratická získala s 90 hlasy 3 mandáty. Starostou se stal opět pan Franz Hickl, zemědělec, No: 47. Radními jsou: horník Franz Etzler - GRT. Rudolf Kirchner, Franz Heckele a Franz Zecha, zemědělec No: 62.

23. září se konalo odhalení válečného pomníku. Po zbourání druhého pomníku císaře Josefa byl pod předsednictvím statkáře Fr. Etzlera vytvořen Výbor pro válečné pomníky a co nejrychleji a nejsnadnější cestou objednal charakteristický symbol města a čestný znak na zbylý podstavec. Práci převzal Steimnetz Kubitschek z Moravské Třebové. Sbírkou obyvatelé přispěli velkou částkou, zbytek byl určen na náklady na slavnost a pro divadelní soubor (3900 K). Práce kameníka byla vzhledově opravdu pěkná, ve skutečnosti však neohrabaná, pro podstavec velmi těžká, vytesána přitom z hrubozrnného pískovce (narozdíl od podstavce). Lidé říkali, že takové kameny byly kdysi i na olomoucké ulici „Mosty". Snad je výstavba hezčího památníku vyhrazena nějaké pozdější generaci. Samotný slavnostní den měl důstojný průběh. Tento čilý výbor vykonal na dokončení všechny přípravy. Dopoledne se konala pamětní mše a kněz povznášivými slovy vzpomínal na hrdiny obce. Za hudebního doprovodu se v 1 h přesunul slavnostní průvod ze statku Komarek k hostinci Kögler, kde byli vybráni samotní rodinní příslušníci padlých za války a vedli průvod až k památníku. Pan Fr. Hodina pronesl jaderně slavnostní řeč. Žádné oko nezůstalo suché, když začala hudba notovat: „Červánky"! a když začalo prostě znít: „Měl jsem jednou kamaráda!". Pan starosta Hickl výřečným způsobem oslavil význam tohoto dne pro vesnici a převzal památník pod ochranu obce. Zahradní koncert a večer taneční večírek ukončily tento ctěný den.

Paní Th. Liedl, která sem přijela na návštěvu z Ameriky, zanechala krátce před svou smrtí odkaz své rodné vesnici. 500 korun obdrželi hasiči, 500 K bylo určeno pro chudé a 500 K pro chudé školáky. Taková závěť by měla být zaznamenána pro pozdější časy, jelikož vypovídá o skutečné lásce k domovu. 28. října se venkované zúčastnili Kudlichovy vzpomínkové slavnosti, konající se v Moravské Třebové a dali tak najevo svou vděčnost tomuto velkému muži, který roztrhl poslední pouta utlačovaných venkovanů. Na svátek Všech svatých a na Dušičky byl poprvé ozdoben věnci a svíčkami válečný památník na počest každého, kdo daleko od své vlasti spal svůj věčný spánek. Kéž by byl každý rok tento pěkný zvyk obnoven a kéž by byl odkázán dorůstajícím pokolením. Začátek podzimu přinesl pěkné dny, zato jeho konec byl pořádně mokrý. Na podzim se projevilo značné zvýšení cen. V červenci byl index potravin následující: červen: 822, červenec: 849, srpen: 879, září: 934; například cena bot stoupla o 10 - 20 %. Krátce před Vánoci nastala zima a sníh. Nakonec jsme přece jen slavili „bílé" Vánoce. Na vánoční neděli se rozpoutal mohutná sněhová vichřice, která řádila celých 24 hodin a zastavila na tuto dobu veškerou dopravu. Místy byla pole lysá, místy byla převitá sněhem do výšky muže. Válka měla v důsledku nedostatečného dozoru špatný vliv na mládež a její výchovu; teprve teď se několikanásobně začal uplatňovat význam trestu také na mládež.

Rok 1924

Hospodářská bída v Německu, která byla vyvolána úplným úpadkem valutových poměrů, dosáhla svého vrcholu. Všude byly pořádány sbírky pro hladové oblasti, které úřady povolily až do 6. ledna. Také v naší obci byla uspořádána takováto sbírka, která vynesla .... korun. V roce 1923 se konalo v Linharticích 9 svateb. Konečně mělo být zahájeno placení úroků z předválečných rent. Vlastníci rent byli vybídnuti k tomu, aby předložili oznámení o zaplacení úroků. Poskytování povolení pořádat taneční zábavy spadalo opět pod funkci starosty. V prvním březnovém týdnu se udála ve Wagnerově slévárně mosazi v Moravské Třebové nehoda. 43letý Johann Schmidt, pracovník na poli v Linharticích, byl zaměstnán při tavení mosazných pilin. Dva pracovníci, obzvláště Schmidt, byli značně poraněni náhlou explozí. Schmidt byl převezen nejprve do nemocnice, pak na kliniku v Olomouci a měl velmi těžká poranění obou očí. Bohužel ztratil téměř úplně schopnost vidět. Moravský zemský výbor povolil obci upsání se obnosu 45.000 K čtvrté válečné obligace jako půjčky za účelem přeměny rakouské válečné obligace. Lidovýchovná činnost Místní osvětové komise musí být také v tomto roce pochválena. Byly pořádány četné divadelní večery a přednášky s diapozitivy. Ondatra pižmová se letos vyskytla v hojném počtu. Jedna část hráze byla podemleta (u rybníka) a musela být vylepšena. 

Zemědělci: Illichmann, Etzler, Stenzl, Schneider a Hückl zahájili v rámci vodního družstva akci na zavlažování luk. Závlahové zařízení bylo zřízeno firmou Wolf Gregar. Voda je odebírána z náhonu a je vedena betonovými rourami umístěnými pod potokem a silnicí do jednoho otevřeného sběrného příkopu. Práce má být ukončena roku 1925. 24. května byl o ½ 10 h přepadnut na cestě domů 74letý vysloužilec Fr. Goppold a zloděj mu vykradl náprsní tašku, v které se mělo údajně nacházet 1000 K. Krátce předtím se Goppold vytahoval před jedním mladíkem. Ale náprsní taška obsahovala pouze 90 K; pachatel byl ihned vypátrán a odveden - 20letý chlapec Rudolf Schmidt. Za svůj čin dostal tři roky vězení. V září se konal ve Svitavách Zemědělský říšský veletrh, který se ze strany vesnice těšil velké návštěvnosti. Denně pořádali obyvatelé výlety do Svitav, kde bylo nabízeno k shlédnutí mnoho pozoruhodností. Z našich vystavujících obdrželi cenu: pan Johann Hertl (hřebečská užitková kráva, 1. cena), pan Kögler Leo (hřebečské dobytče, 2. cena, hřebec, 1. cena), pan Stenzl (chov vepřového dobytka, 1. cena), pan řídící učitel Hartmann (slepice, 2. cena). Na uchování německé země byl pro kraj Hřebečsko vytvořen spolek „Rodná hrouda". Obyvatelé projevili zájem částečným upsáním se věci. Vedoucím byl stanoven linhartický pan kapitán Illichmann Adolf . Na střelnici, která patří k území obce, se pořádala v období od 28.6. do 5.7. XV. Moravská polní střelba. 22. června zemřel v Moravské Třebové bývalý poslanec Karl Schürl, otec statkáře Karla Schürla.

Pan inspektor pro živočišnou výrobu, který ve své činnosti inspektora projevoval vesnici úplnou náklonnost, vždy v Linharticích rád přebýval. Velká účast místního lidu byla jistě náznakem poděkování. 22. července byla bouře s průtrží mračen. V Mor.Třebové musel být vyhlášen poplach v důsledku záplavy Mlýnské a Lázeňské ulice. Opět se projevilo požehnání zavlažovacího zařízení. 14. srpna bylo možno pozorovat zatmění měsíce. Byly shozeny staré světlé štuky. 19. října se podíleli místní hasiči s motorovými požárními stříkačkami na velké podívané v Moravské Třebové při příležitosti převzetí AUTOLÖSCHTRAT od hasičů z Moravské Třebové. 20. září zemřel ve vysokém věku 80 let soukromý podnikatel Alois Gromes. 1. října brzy ráno explodovalo a úplně shořelo na říšské silnici okolo Červeného kopce auto, které bylo odhadnuto na 50.000 K. Na lidové škole byly zavedeny tyto nové vyučovací předměty: výchova ručních a domácích prací. S novým zákonem o válečných obligacích bylo nalezeno řešení již léta nevyřešené otázky. Bohužel přinesl zákon málo výhod; výhody se týkaly pouze osob s majetkem pod 25.000 K. V den Dušiček byl déšť a bouře; mnoha lidem to zabránilo v návštěvě hřbitova. 4. prosince zmizely 10haléřové niklové mince. 31.12. přestaly platit jako oběživo také jednokorunové bankovky; stejně tak 50korunové bankovky. O počasí v roce 1924 by mělo být ještě uvedeno, že zima byla suchá a chladná.

Silný mráz, který nastal 21. prosince, nepovolil až do poloviny března 1924. Při takovém bohatství na sníh se zima vyznačovala dobrou saňovou dráhou. Práce na obdělávání byly zpomaleny pozdním příchodem jara a neustávající zimou a vlhkem a všeobecně mohly být započaty až v polovině dubna. Tento rok přinesl uspokojivou úrodu, velmi bohatou úrodu ovoce a obzvláště mnoho krmiva, což bylo velmi příjemné po letech chudých na krmivo. Obecní volby, které se konaly 16.9., nepřinesly žádnou změnu (12 mandátů Agrární strana = 307 hlasů, 3 mandáty Sociálně demokratická strana = 90 hlasů).

Rok 1925

Zima roku 1925 byla abnormální; nepřinesla téměř žádný sníh a byly pouze mírné mrazy. Vánoce byly suché. V prosinci byly ze zakázky na polní práce patrné rozpaky. V lednu bylo velmi mokré počasí, které s malými přestávkami vydrželo až do jara. Jaro bylo příjemné; právě včas mohlo být započato obdělávání polí. Obzvláště květen udělal čest svému jménu; přinesl slunečné dny se skvostnými květy. V ovocných zahradách se téměř všude objevil nebezpečný škůdce - puklice. Všichni majitelé zahrad byli povinni provést postřik ovocných stromům, především švestek. Jaro následovalo nevlídné a chladné léto, které pouze v srpnu přineslo pár pěkných dnů, které by připomínaly léto. Úroda byla celkem uspokojivá, obzvláště dobrá byla úroda brambor. Pozoruhodné je, že v tomto roce se dva nebo tři zemědělci pokusili pěstovat cukrovou třtinu. Asi zůstalo u pokusů, protože na to přicházel v úvahu pouze malý výměr. Většina zemědělců se pustila do pěstování škrobových brambor, které byly dodávány do škrobárny Schoner v Chornicích za cenu okolo 35 K. Na studené léto navazovalo nádherné září; po celé týdny nepršelo a orná půda byla tvrdá jako kámen a tak se obdělávání zpozdilo. 3. srpna řádila vichřice nebývalé síly. V zahradách a na budovách způsobila mnoho škod. Ze školní budovy odnesla doprostřed školní zahrady stará okenní křídla. Na silnicích byla celá řada polámaných mladých ovocných stromků, v zahradách byl velký počet mrtvých stromků. V prosinci nastal náhlý obrat v počasí. Náhle přišla tuhá zima. 18. prosince klesla teplota na - 25°C; podle zpráv v novinách patřil tento den za posledních 200 let k těm nejstudenějším. Navzdory očekávání přišla citelná změna v cenách obilí, která vyvedla plány zemědělců značně z rovnováhy. I přes tento zpětný posun se snížení cen nedotklo jiných produktů, a proto byly stížnosti zemědělců oprávněné. 31.12. 1925 se v obci konalo všeobecné sčítání dobytka. V obci bylo napočítáno 74 koní, 581 dobytčat, 109 koz, 189 prasat, 1818 slepic, 11 krocanů, 19 kachen, 171 hus a 105 králíků. Zajímavá je statistika o chovu hovězího dobytka. Bylo napočítáno 20 telat sajících mléko, 50 kusů ve stáří do 3 měsíců, 47 kusů ve stáří od 3 do 6 měsíců, 54 kusů ve stáří od 6 měsíců do 1 roku, 5 chovných zvířat, 18 ostatních býků, 63 telat samiček, 318 chovných nebo užitkových krav a 5 volů. V roce 1925 se udála politováníhodná nešťastná událost, která si vyžádala jednu oběť. Alois Kögler, známý pod přezdívkou „Klapp", místní řezník a oblíbený drobný zemědělec, který zajišťoval zapíchnutí vykrmených vepřů a přípravu domácích klobás, se vydal z Köglerova hostince 14.2. 1925 okolo půl desáté večer na cestu domů. Byla tma jako v pytli a tak zbloudil z cesty a spadl do náhonu, kde byl v neděli dopoledne, podle všeho po urputném boji, nalezen. Díky zápalkám, které ležely na svahu, můžeme odtušit, jak se nešťastník pokoušel najít v hluboké tmě správnou cestu. Koncem roku zemřela náhle další, ve vesnici známá osoba - kovářský mistr Fischer, známý pod jménem „starý kovář Schmied". Jeho smrt udělala v hospodářském životě velkou díru. Vzácný přítel školy a vzdělání byl nejen všeobecně oblíbený kovář, ale také skutečný všeumělec. Uměl opravit každý přístroj, spájet hrnce, opravovat pánve, zabudovat kotel, postavit pece, vytesat vrata, stavět chlévy, zkrátka ovládal každé řemeslo - inu každý za ním běžel; byl také ihned připraven pomoci. 30. prosince proletěla vesnicí opět truchlivá zpráva. Major Franz Tinkl byl v Košicích na lůžku pro těžké pacienty, kde byl držen v tajnosti daleko od své milované vlasti. Zesnulý byl vlastně určen k vykonávání učitelského řemesla. Po absolvování olomouckého ústavu pro vzdělávání učitelů si dobrovolně udělal ještě jeden rok a nechal se uvést do činnosti.

Služební dobu strávil převážně v polském pluku, po dobu války byl na frontě, až do doby, kdy ho těžké zranění připoutalo na dobu několika týdnů na lůžko. V převrácené době zůstal na Ukrajině, kde byl jmenován na ukrajinského plukovníka. Touha po vlasti byla však silnější než touha po postavení a slávě. Tak se vrátil zpět do své vlasti, kde byl přeložen jako kapitán do československého vojska a v roce 1925 odešel jako major do důchodu. Vytoužené přání strávit důchod ve své vlasti nemělo být splněno. Při záplavě stál major Franz Tinkl po dobu několika hodin v ledové vodě, což bylo dáváno vojákům příkladem, a to mu pravděpodobně přineslo smrt. Německá vlast ho doprovodila na jeho poslední cestě na Křížový vrch v početném průvodu. Z ostatních událostí tohoto roku by mělo být zaznamenáno: 7. května vstoupily v platnost vyšší kolkové poplatky; s 1. říjnem byly nově upraveny poštovní poplatky. Na podzim byly dány do oběhu místo papírových 5korunových bankovek 5korunové mince. 10. května se poprvé slavil německý Den matek. Ten má být stálým pamětním dnem na počest mateřské lásce. Škola vykonala nutné přípravné práce. Každé dítě muselo přednést svou básničku prostoty a v sobotu ráno ozdobit místnost květy, aby to odpovídalo účelu. Toto ráno steklo mnoho slz. Doufejme, že se tento zvyk usadí také v naší obci. Ke starým zvykům může přibýt i nějaký nový. I přes blízkost města zdomácněly vedle péče o nářečí také zvyky, které byly přejaty z blízkého okolí.

Tak připomněli hasiči při posledním masopustu opět ten pěkný zvyk „jízdu na koníku". Zdařilý průvod okolo vesnice přinesl obyvatelům velkou zábavu a hasičům hotové peníze do jejich kasy. Jiným zvykem, který byl vykonáván vícekrát za rok, je zvyk „Peníze". Protože některé páry uzavřely životní svazek, tak k tomu byl dostatek příležitostí. Mládež šla za hudby v hřebečském kroji do domu nevěsty, aby zde oslavila rozloučení. Důležitou roli u toho hrála stará píseň „O manželství". Nechť je také zmíněno, že se v období od 9. do 16. srpna konala v Moravské Třebové při příležitosti Říšského průmyslového dne velmi nákladná průmyslová výstava, která lákala spolu se současně probíhající školní výstavou většinu vesničanů do města. Obyvatelé obětavě přispěli na sbírku podnícenou jedním výborem na vytvoření nového kostelního zvonu. 15.11. se konaly volby do Říšské rady a do Senátu. Čísla pro volby do Poslanecké sněmovny jsou zaznamenány zde. Bylo odevzdáno 413 hlasů. Listina 27: Svaz zemědělců obdržel 202 hlasů, listina 9: Sociálně demokratická strana dělnická 89 hlasů, listina 11: Křesťanská sociální strana 69 hlasů, listina 17: Národně socialistická strana dělnická 44 hlasů a listina 6: Národní strana 9 hlasů. 20.12. se mnoho obyvatel zúčastnilo 30leté oslavy výročí existence zemědělské odborné školy, lidově nazývané zimní škola, zvláště když téměř všichni zemědělci byli absolventy této školy. S úctou bylo v tento den vzpomenuto na řídícího Antona Blaschka, který patřil k oněm schopným a prozřetelným mužům, kteří před 30 lety založili tuto významnou zemědělskou školu.

Rok 1926

„Rok skončil, opona spadla, aby se zase zvedla a aby opět začala ta pestrá hra, která se krátce nazývá lidský život. Ach, stále je to ten samý kousek na tom našem starém lidském jevišti: utrpení potlačilo všechno štěstí a tvrdé bezpráví volá po trestu, naděje je jediným dobrem, v kterém se kolébají naše sny; opona stoupá, chopte se odvahy - ať zvítězí lidská láska!" Tak zpívá a vypráví kronikář na novoroční noc, během které se zrodí také nový osud vesnice. Šťastný či nemilý či zasmušilý - takový má být obsah příštích řádků. 4. února vyšlo nové jazykové ustanovení, které vyvolalo velké rozhořčení v politickém životě naší vlasti. Velké vlny politických událostí, opětovné nastoupení ministerstva Švehly, jmenování administrativního ministerstva, se dostaly do všech obcí, také do té naší. Neboť kde jsou ty časy, kdy pošťák přinesl do vesnice dvoje nebo troje noviny. Dnes má téměř každý dům svoje noviny a podílí se více či méně na politickém životě. Obzvláště se bojuje o cla na obilí, která ochraňují zemědělce a která jsou tvrdě potírána dělnickými stranami. Při následném přijetí 12.6.1926 se značně projevila náchylnost k vytvoření většiny za spolupůsobení německých stran. To samé se projevilo i v dalších dnech při schválení kongruových osnov. Již v říjnu se to stalo skutečností vytvořením nového Švehlova ministerstva (12.10.) se dvěmi německými ministry, mezi nimi rodák profesor doktor F. Spina. To by mělo být zaznamenáno, neboť právě rok 1926 notně zatřásl životem ve vesnici. Také by měl být zmíněn zákon o sociálním pojištění, který všude spustil zlé rozepře a spory a který vstoupil 1.7.1926 v platnost. Proměnlivé stejně jako politické nebe bylo také letošní počasí. Po neobvyklé zimě křesťanských měsíců následoval náhlý obrat v počasí. Přišlo tání - následovala mírná zima. Toto počasí se zachovalo až do jara, které dělal radost svému jménu. Obdělávání vesele pokračovalo, setba nabízela nejlepší vyhlídky. Ale před svozem sena nastalo období dešťů, která vydržela po dobu několika týdnů. Tu a tam nějaký pěkný den, kdy vybledlé seno - jak se v lidové mluvě říká - jak kdyby z pole ukradl. Zřídka se objevily bouřky. Pořádná bouře, která s sebou přinesla pás krup, poškodila jen některá pole. 15.6. dosáhla voda v potoce za poslední roky opět nejvyšší hranice, málem se dotýkala okraje svahu. Opět se osvědčila regulace potoka. Těsně před sklizněmi, když už jsme se obávali, začalo růst obilí do výšky a přišlo pěkné počasí. Byla sklizena bohatá úroda. Počasí vydrželo až do prosince. Těsně před svátkem Všech svatých byly zahrady v plném květu. Jediný, ale vydatný mráz poslední říjnové sobotní noci zničil veškerý rostlinný život. Jako pro výsměch pak vládlo po dlouhou dobu mírné a pěkné počasí. Až na brambory byli zemědělci s úrodou spokojeni. Přinesly jen malý výnos. Ceny proto stouply na 75 až 90 K i více. Jinak pro podzim běžný cenový převrat obilí tentokrát nenastal, což prospělo clům na obilí. Teprve v prosinci nastaly slabější sněhové srážky, počasí bylo stále mírné. Ve školní zahradě prý byla ještě 1. prosince krásná růžová poupata; na většině vrb ještě rašily kočičky a pověrčiví lidé mluvili o světě „naruby". Na konci roku byla zpozorována vlna zdražování, která tvrdě postihla především dělnické stavy, jelikož se snižovaly platy. Ceny dobytka jsou nízko a nestojí v žádném vztahu k cenám masa. Za krávu zaplatíte 4 K, za tele 7 - 8 K, za prase živé váhy 8 K. Naproti tomu jsou ceny za hovězí 14 - 16 K s příplatkem, za telecí 18 - 24 K, za vepřové 18 - 20 K, za uzené 24 K. 21.12. přišla konečně pořádná sněhová bouře. Také nastala pořádná zima (- 16°C). Vytáhly se sáně, nastala zábava jak pro mladé, tak i pro starší. Ale radost netrvala dlouho, neboť náhlý převrat v počasí změnil sáňkovací dráhu v bláto. Místní obecní škola byla umístěna do nějaké budovy, která bohužel neodpovídala požadavkům nové doby. Přesto je vesnice připravena přizpůsobit novým požadavkům přinejmenším vnitřní vybavení. Lavice jsou zastaralé, tabule většinou opotřebované. Návrhy Obecní školní rady vytvořit nové lavice a tabule byly obcí odsouhlaseny. Montáž dvou stěn a posuvných tabulí přišla během roku na 2000 K (fa Gasch). Školní lavice v modernějším provedení od firmy Gasch z Chodova byly nainstalovány v srpnu 1926 a stály 13 745 K. Rok 1926 přinesl vesnici čilý provoz.

Kvůli přestavbě mostu byla doprava těžkých povozů a aut vedena přes Linhartice. Obzvláště v létě trpěly domy, stojící blízko silnice, nánosy prachu. 26.1. byl na obloze jedinečný přírodní úkaz. Byla to polární záře, která svým vlnícím se světlem působila na pozorovatele báječným dojmem. 27. března se stal stejně jako minulý rok nešťastný případ. Jedné temné a bouřlivé noci sešel 60letý vysloužilec Franz Weigl při návratu z hospody domů z cesty a spadl do náhonu, kde byla poměrně vysoká hladina vody. Mrtvola nešťastníka byla nalezena dalšího dne. Franz Weigl, hodný a řádný zemědělec, který po celý život tvrdě pracoval, byl nedoslýchavý a vyhýbal se proto kvůli autům silnici. To se mu stalo pravděpodobně osudným.Den matek, který byl i letos v první květnovou sobotu, proběhl důstojným způsobem. V květnu byla Kulturním spolkem uspořádána sbírka pro německý kulturní spolek. Velká ochota obyvatel se projevila krásným výsledkem - 484 K. V červnu se dostaly poprvé do oběhu vesnice nové 20korunové bankovky. 1. srpna se konala na střelnici zahradní slavnost, pořádaná Obecním spolkem, která se těšila velké návštěvnosti. 1.8. nastalo zvýšení cen vlakového jízdného; také poštovní poplatky za tiskoviny byly zdraženy. 29. srpna se podílelo místní obyvatelstvo masově na svěcení vyzvánění o třech zvukových polohách v Moravské Třebové. Svěcení se konalo po slavnostním průvodu na náměstí. Za kmotru šla statkářka Gattina Liedl, Linhartice 5.

5. prosince uspořádaly místní spolky vlastenecký večer. Opravdový a veselý umělecký výkon, který již začátkem večera zlepšoval náladu, přinutil aspoň na pár hodin obyvatele všech vrstev, příslušníky všech stran zapomenout na to, co je rozděluje a získal je pro ideu, že by přece jen mohla existovat jedna země, kde by žili ku prospěchu a užitku všichni Němci pohromadě a bez rozdílu. Okrajově by mělo být z tohoto roku zaznamenáno, že jeden statkář započal stavbu zavlažovacího zařízení, kterou provedla firma Wolfa Grigara. Obec vytvořila regulací náhonu požehnání hodné zařízení. Ještě prospěšnější by bylo, kdyby byl hotový plán odvodňovacího a zavodňovacího zařízení proveden při tehdejších nízkých cenách (zavodňovací zařízení = 45 000 K). Se zavodňovacím zařízením se přestalo, což bylo velkou nevýhodou, neboť mnoho luk bylo příliš suchých a byl z nich pouze malý výtěžek. Proto se statkáři (Hickl, Schneider, Illichmann, Etzler a Stenzl) v tomto roce rozhodli postavit zavodňovací zařízení pro své louky. Provedení stavby si vyžádalo velké množství času a bylo velmi zajímavé. Odvod vody z náhonu vede potrubím ze silných betonových rour, které bylo vedeno pod místním potokem a přes cestu a ústilo do dalekého spojovacího příkopu, opatřeného zpětným chodem. Spojení rour na jedné straně a propustnost země na straně druhé přineslo těžkosti a bylo nutné spojovací příkop vybetonovat, aby bylo zajištěno uspokojivé fungování tohoto zařízení.

Rok 1927

Opět zase jeden rok ukončil svůj koloběh. Lidé odcházejí - lidé přicházejí. Přelom roku se hodí k tomu, abychom se podívali zpět. Náš pohled zpět se dnes týká domovské půdy, čím je, jakou je v dnešní podobě a v dnešním uspořádání. Rodná hrouda, kterou poctivý statkář obdělává, míjivá qlejová půda, vyvýšeniny, které pokrývají lesy a podklad naší vesnice se svým velkým rybníkem, který se rozprostírá až do oblasti naší vesnice, rozšiřujíc se údolním dnem potoka na náhon - nebyli vždy po ruce. Tento malý kousek naší zemské kůry má za sebou rozmanitou zručnou práci pilných geologů, kteří to přinejmenším díky náročným bádáním objasnili. Jména domovských badatelů ředitele Aloise Germze a zdejšího zesnulého řídícího Tuppy patří neoddělitelně k těm, jimž můžou být geologická bádání v hřebečské vlasti vděčná. Z doby pravěké pocházejí dvě horniny domácké půdy: pravěká jílovitá břidlice (fylit) a amfibolová břidlice, jejíž vznik ještě není zcela vysvětlen. Pravděpodobně jsou to usazeniny pravěkého horkého moře; které se vytvořily, když už byla horká tekoucí zem tak ochlazena, že se na ní mohla voda z atmosféry vysrážet. To začalo svůj věčný koloběh a dokončilo přitom až do dnešního dne svou zničující a obnovenou činnost. Pravěká jílovitá břidlice vyšla najevo na Červeném kopci jako podklad pískovců v blízkosti lomu Aloise Schaffera, tvoří také podklad Křížové hory a široce se rozkládá na Špičáku, ve kterém leží známá „zlodějská díra" v úzkém sedle mezi Špičákem a Horkou, dále v lomu na HAMMERBERG.
Na severozápadním svahu Strážního Vrchu leží opuštěná štola, kde byl havířsky získáván kyselý hematit s krásnými krystaly křemene. Staré výsypky na tzv. „Nebeském konci" na severu vesnice odkazují na dávno opuštěné šachty limonitu (hnědele). Tmavě zelený amfibolit tvoří velké množství hradního městského vršku, HÜCKERLE a SCHMIEDEBERGE, na kterém stojí nové střelnice. Na okraji lesa hradního města narazí člověk často na větší kusy bělavého křemence, které byly zapuštěny do amfibolitu a poté zvětraly. Také velké množství Strážního Vrchu se skládá z této zelené břidlice a člověk si může snadno představit, že hornina hradních měst u Hückerle, Strážního Vrchu někdy tvořila souvislou vrstvu, ale poté byla rozdělena na dva díly díky vzhledu a erozi linhartického údolí. Tak by nám mohly tyto horniny, sloužící jako suť, vyprávět o pravěkých dobách naší vlasti. Pravěk naší země je zastoupen horninami dvou formací, a to nánosy z doby kamenouhelné a zbytky z permu a PEOMZEIT. V těchto dobách pokrývaly naší domovinu plochá moře, z jejichž usazenin vznikly nové horniny. Z doby kamenouhelné je na našem území jen málo pozůstatků. Jsou to naše starší usazeniny, nazývané kulmové (spodní oddělení karbonu - pozn. překladatele) vrstvy, na kterých odpočívají uhelné vrstvy. Nejzajímavější kulmové horniny leží v lomu Křížového vrchu a tvoří zde skvěle zachovanou brekcii. Pracovníci v lomu odlišují nejníže položený kyselý kámen, skleněnou cihlu a nad tím štěrkovou brekcii a nejvýše položenou, silně do červena zbarvenou brekcii. Kulmové vrstvy se ještě vyskytují v blízkosti Kladivové ulice (Hammerstrasse) a na Tanečním náměstí (Tanzplatz) Špičáku. Permové formace můžeme pozorovat na jediném místě, tam kde naráží linhartický katastr na malíkovská pole, a to na Kladivové ulici nedaleko právě zmíněné rudné díry. Na malíkovských polích bude každému pozorovateli jejich nápadné typicky červené zbarvení. Pruh této červené země se táhne přes silnici v Rozstání až k úpatí Špičáku. Tyto vrstvy tvoří starší sedimenty permské formace, tzv. „ležící červeň". U UNDANGS a Malíkova jsou vidět červené pískovce; mimoto lze vidět pozoruhodná červená pole v oblasti okolo UNDANGS, Malíkova a Městečka Trnávky a také na mnoha jiných místech ve velmi sporných oblastech Boskovické brázdy, která se táhne od Žamberka přes Moravskou Třebovou, Brno, Moravský Krumlov až do Dolních Rakous. Střední věk přinesl naší vlasti; která byla v období třetihor a jury pevninou, opětovné pokrytí mořem, tím, že křídové moře proniklo ze severu přes Čechy do našich oblastí a v blízkosti Brna se vytvořila široká zátoka. Toto moře odsunulo jen velké masy písku, které se později stmelily do pískovců a ztvrdly. Zabraly široké oblasti linhartické půdy (Chřibský vrch, Červený kopec, POHRESEN, Široký les, Hora liška, BÄCKENRÄNDER). Geologové rozlišují dolní a horní křídu. Naše linhartická oblast patří výlučně k horní křídě, kterou vědci dělí na tři hlavní zóny: Cenoman, Turon, Senon. Nejprve to byla souvislý křídový povrch, který sahal od Hřebečska přes kamenné horské pásmo až k Petrovické, Maletínské a RATTENDORFER výšině. Vrásčitými pohyby se tato křídová tabule rozdrobila a na mnoha místech byla odstraněna silným vodstvem. Obraz grandiózní zkázy! Cenomanské pískovce, které jsou odhaleny u Malíkova a Svojanova ve velkých lomech a v průběhu hřebečského pásma obsahují cenné nehořlavé hlíny a uhlí z období křídy s jeho fosilní pryskyřicí, se nacházejí v linhartické oblasti pouze v SCHAFFERSCHEN pískovcovém lomu. Nápadné jsou ve vlhkých poměrech zelené pískovce, jejichž zbarvení lze odvodit od zeleného glaukonitu. Otisky mořských mušlí naznačují, že se zde jedná o otisky hlubokého moře; v Maletíně se v těchto vrstvách právě tak nacházejí žraločí zuby, zatímco vrstvy pod tím obsahují ony slavné obtisky listů tropických listnatých stromů, palem, etc. Turon naší vlasti vykazuje jednu z nejrozšířenějších hornin u nás, opuku, jemnozrnný pískovec, jehož části jsou spojeny jílovitou hmotou. Podle převahy jednoho ze tří hlavních komponentů rozlišujeme: opukový pískovec, opukový vápenec a opukový slín. Také u těchto hornin, které k nám byly zaneseny, najdeme pozůstatky mořských zvířat. Za zmínku stojí k senonu patřící tzv. jizerské vrstvy, jehož bohatství spočívá především v zkamenělinách, které jsou rozšířeny obzvláště ve svitavské oblasti. V Linharticích objevil pan řídící Tuppy na HIMMELSSCHLUSS, na Červeném kopci a u POHRESMANT výskyt nerostů z této vrstvy. Zcela nápadně podivuhodné je tu a tam červené zabarvení horniny, které můžeme najít v jakémkoli období na stezce k Červenému kopci a které pravděpodobně dalo název tomuto místu. V novověku následovalo poslední pokrytí naší krajiny mořem. Tentokrát ale vniklo do naší oblasti z jihu přes Brno miocénské moře a dosáhlo jedním svým ramenem přes Třebíčskou nížinu až k Ústí nad Orlicí. Směrem k jihu bylo toto moře ve spojení s Vídeňskou pánví, omývalo Alpy, které vyčnívaly podobně jako ostrov a bylo spojeno se Středozemním mořem. U Třebové muselo mořské rameno vytvořit díru kanálového typu, jelikož díra při hloubce 200 m ještě neprorazila usazeniny tohoto moře. Tyto usazeniny jsou jemné písky a především plastického, šedomodrého a propustného typu, plastický jíl, lidově nazývaný „lupek". Tam, kde se vyskytuje, jsou mokrá pole a bahnité louky. V mokrém stavu ukazují pole přes plastický jíl skoro černou barvu. Takováto pole leží okolo Říšské silnice a pozoruhodným výplňkem je důl z plastického jílu pana Huberta Gromese vedle stezky na Červený kopec, kde byl jíl těžen a který uzavírá bohaté nálezy mořských zvířat. Tento plastický jíl byl zaveden do cihelny a smíchán spolu s jílem byl použit k výrobě vyhlášených odvodňovacích rour. Tato cihelna je zajímavá, protože se zde nad sebou uložily jíly rozdílného stáří. Hluboko dole v lomu se nachází také modrošedý plastický jíl, vyloženě mořská náplava třetihor; nad tím se rozkládá žlutá spraš, kterou počítáme k pleistocénu. V tomto období byla takzvaná doba ledová, zatímco v předcházejícím období vládlo v této oblasti přímo tropické klima. Tropické rostliny, zvířata tropického světa! Z toho se dá vyložit nález sloní kostry v sedimentárních vrstvách této doby, který byl proveden u Starého města. Z doby ledové pochází písečné a štěrkové sedimenty, které jsou u nás velmi četné a jsou zužitkovány a které byly toho času odvaleny tajícím ledem z velké masy vody. Na mnoha místech ve vesnici jsou nyní dolovány. Sprašové vrstvy dnes najdeme také u silnice okolo Rozstání. Spraš je bohatá na vápno, je to nažloutlá hlína, která není nikdy zvrstvená a vždy tvoří padající stěny. V této hlíně se nacházejí pozoruhodné obrazce, tzv. „Lößkindln" a tři zemští šneci: Schnirkelschnecke, jantaroví šneci, BERNSTEINSCHNECKE, PUPPENSCHNECKE. Proto také vznikl ve vědě (podle Riprhofena) názor, že je tato spraš vytvořena působením větru. V době ledové pokrývaly kraj plochy podobné stepím, burácely ohromné prachové bouře a ve stínu vysokých hor se ukládal prach podobně jako sněhové závěje; prachový vír strhnul sebou šneky ulpěné na stepní trávě, jejichž ulity byly nalezeny ve velké míře ve spraši. Ve velkém sprašovém skladu cihelny byly nalezeny také kosti velkých savců z doby ledové: mamuta, divokého koně, nosorožce huňatého a soba. Vědci prokázali, že už tehdy žil člověk jako současník těchto zvířat. To, že pravěký člověk bydlel právě v naší oblasti, je doloženo četnými nálezy pravěkých zbraní. O těchto diluviálních vrstvách leží mladší naplaveniny a nánosy, aluvium (období od konce poslední doby ledové, říční náplavy, nános - pozn. překladatele). Naše ornice se svým humusem se zrodila právě v této době. Je to dlouhá cesta milióny let od prvních, kdy ze žhavotekutého magmatu vznikla zemská kůra až po dnešní nás živící a přijímající ornici. A tento kousek rodné země má za sebou těžké časy a hrozné osudy a hluboké vrásky strastí jsou zanechány jako připomínka na její tváři. Naše oblast má světlehnědou, písečnou půdu nad opukovou horninou, bohatou na štěrk nad původní hlínou a amfibolovou břidlicí, a úrodnou sprašovou zem a načernalou těžkou zem nad plastickým jílem z období miocénu. Není to nijak zvlášť výnosná půda, a tak to není pro žádného sedláka z hor lehké udělat chleba. Houževnatá práce a především pokrokový způsob hospodaření způsobily, že také z této skoupé rodné hroudy byly vynuceny povšimnutí hodné výnosy. Po těchto vážných pozorováních se opět vraťme do přítomnosti. 8.2. zemřel zemědělec Ferdinand Hertl. Jako vyučený krejčí nebyl ve svém oboru činný. Dlouhou dobu byl nájemníkem na dědickém soudu (válečný odpočinek), později získal hospodářskou usedlost a zasloužil se jako chovatel dobytka, obzvláště vynikající výsledky měl v chovu prasat, které byly uznávány na výstavách a při podobných příležitostech. Jako nimrod toho také mnoho vykonal a jeho kouskům, které byly prošpikovány skvostným humorem a mysliveckou latinou, mohl člověk naslouchat dlouhé hodiny. V období od 1. do 14. května se konala v Moravské Třebové zdravotní výstava, jejíž cílem byla podpora zdraví lidu. Navštívilo ji také mnoho místních lidí. V Moravské Třebové se 3. července obyvatelé zúčastnili hlavního spolkového shromáždění pro severní Moravu. Místní skupiny postavily skvostný sváteční vůz představující „Ochranu německým školám!" Mládež postavila do malebných skupin čtyři dožínkové věnce. Vedle hřebečského svatebního průvodu se tyto spolky zúčastnily také hlavního shromáždění kulturního spolku, který se konal okolo svatodušních svátcích ve Svitavách. Práce obce pro Německou ochranářskou práci byla odevšad uznávaná. V uplynulém roce to činilo 6115 K pro Spolek a pro Kulturní spolek, což se rovná výkonu 8 K 28 h na hlavu. 13.7. postihlo část vesnice krupobití. Bylo to jedné středy. Již v poledne vládlo nezvyklé parno. Odpoledne propukla bouře. Nejdříve vládla temnota, jako kdyby už měla nastat noc. Poté začalo venku šlehat a bušit. Všechny ovládl sklíčený děs. Když se po nějaké době opět začalo usmívat slunce, ukázaly se značné škody na polích s obilím a jiných kulturách. Skoro to vypadalo, jako kdyby se to chtělo další sobotu 17.7. opakovat. Bouře vše změnila od poledne do večera. Déšť, typický pro průtrž mračen, částečně spojený s krupobitím, způsobil na horských stráních škody. 17. července započaly místní spolky Severomoravského svazu 50. oslavu založení. Plánovaný průběh slavnosti byl značně narušen špatným počasím. Dopoledne byly položeny věnce na hroby zasloužilých úředníků. Průvod, jenž musel být díky špatnému počasí odsunut, se konal až za tři hodiny. Samotná oslava se musela konat v sále Tinkl a i přes nevhodné počasí měla značný úspěch. 16. října se konaly po živých agitacích a propagační shromažďovací činnosti obecní volby. Přijetí nových sil přineslo velkou změnu. Kandidovaly tři strany: 1, Hospodářská strana 2, Německá sociálně - demokratická strana 3, Národně - socialistická strana dělnická. Ze 439 oprávněných hlasovat se u voleb ukázalo 415 oprávněných. 8 hlasovacích lístků bylo neplatných. Volební číslo je 26. Obdrželi hlasů: Hospodářská strana: 233, Národně - soc. strana dělnická: 91 a Sociálně - demokratická strana dělnická 83. Podle toho připadlo na: Hospodářskou stranu 9 mandátů, na Národně - soc. stranu dělnickou 3 mandáty a na Sociálně - demokratickou stranu právě tak 3 mandáty. Starostou byl zvolen dlouholetý obecní radní, zemědělec Fr. Etzler. Nechť je na tomto místě uchována stálá vzpomínka dosavadnímu starostovi Franzi Hicklovi, který po dobu mnoha let vedl dějiny obce. Obecními radními byli zvoleni: zemědělec Kirchner Rudolf, zemědělec Weigl Franz, zpracovávatel stříbra Schuppler Alois a chalupář Franz Heckele. (1. a 2. - Svaz zemědělců, 3. - Národně - soc. strana dělnická, 4. - Soc. - dem. Strana.)

Po hospodářské stránce byla hlavním úspěchem obce elektrifikace. Již v dřívějších letech se konala jednání s obcí, která ale ztroskotala částečně kvůli nákladům a částečně kvůli odporu některých obyvatel. Po mnoha předběžných jednáních bylo 13. září 1923 přijato památné památní obecní zastupitelské usnesení, aby byla zavedena elektrifikace obce a to bylo předáno Severomoravské elektrické společnosti Hohenstadt. Stavební částka činila 295.000 K. Kraj poskytl peněžitou podporu 30 %, to je 58.000 K. Ještě na podzim byly rozestaveny sloupy, různými firmami byly provedeny přípravné práce, takže počátkem příštího roku se již mohlo začít s osvětlením. Tento krok znamená v historii obce velký krok kupředu - znak, že pokrokové síly se již pustily do práce. O prázdninách roku 1927 byly provedeny na školní budově větší stavební úpravy, které si vyžádaly přes 8.000 K. Východní a jižní strana školy dostala nová okna; byly vylepšeny zdi, byl zřízen nový komín ke kotli na prádlo. V posledních letech musela obec obětovat tisíce korun na různé úpravy, které by svou sumou dosáhly takového obnosu, který by stačil v předválečné době k novému postavení školy. Počet dětí s povinnou školní docházkou byl v tomto roce 84; z toho 60 jich navštěvuje národní školu, 23 hornickou školu a 1 gymnázium. Pokles počtu narozených v naší obci ukazují níže uvedená zjištění. Narodilo se: 1914 - 12, 1915 - 11, 1916 - 7, 1917 - 5, 1918 - 6, 1919 - 12, 1920 - 19, 1921 - 12, 1922 - 18, 1923 - 18, 1924 - 21, 1925 - 18, 1926 - 12, 1927 - 17, - . V Moravské Třebové byla v tomto roce otevřena pomocná škola pro slabomyslné děti. Vzhledem k blízkosti města byla příležitost používat v případě nutnosti tento ústav pro veřejné blaho nabídnuta také rodičům v naší obci. 4. prosince zemřel žák 4. třídy gymnázia Huschka, syn železničního hlídače zdejší zastávky, na cukrovku, která se mezi mládeží vyskytuje jen zřídka. Prozatímní učitelka Penka Marie byla v tomto roce na škole definitivně zaměstnána. Jelikož onemocněla, dostala několikaměsíční dovolenou, kterou nastoupila koncem roku 1927. O počasí tohoto roku: mírné počasí, které nastalo o Váncích, vydrželo celou zimu. Sněhu a mrazu bylo málo. Setba přezimovala dobře. Jaro bylo také velmi vhodné pro sázení. Uprostřed největšího rozkvětu dostál ale Pankratius svého jména. Silný mráz, místy až -6°C, zničil mnoho květů. Jasany, duby a ostatní listnaté stromy působily po nějakou dobu svými uschlými listy smutným dojmem. V zahradách byla dokonale zničena zelenina. Také ranné brambory velmi trpěly. Pěkné léto se pokoušelo dát škody do pořádku. Pozoruhodné v tomto roce bylo to, že ve všední dny bylo vždy horko a pěkně, ale soboty byly k zármutku pořadatelů slavnostních akcí upršené.

Úroda slámy a obilí proběhla dobře a s výjimkou kroupami poškozené části byla hodnocena jako uspokojivá. Doba podzimu byla opravdu pěkná. Obdělávání polí pokračovalo bez přerušení dále. V druhé polovině prosince nastaly nezvykle kruté mrazy. Naměřili jsme až - 20 °C. Lámání ledu na rybníce nastalo již před Vánoci. Okolo Vánoc nastalo krátké tání, po kterém následoval silný mráz bez sněhu. Panující náledí zhoršovalo dopravu. V tomto roce oslavil v květnu vrchní lesní rada Moritz Dworczak 85. narozeniny. Z lásky k vlasti postavil před válkou pěkný venkovský dům naproti jeho rodnému domu (škole) a chtěl v něm strávit s duchovní svěžestí požehnaný sklonek svého života. V tomto roce činila celková daňová výše obce 613 %, na nájemné připadlo kromě toho 162 %. Přímé daně činí 6 635 K 74 h, nájemné 697 K 36 h. Obec povolila škole řádný příspěvek 4 800 K. Nakonec nechť je zapsáno, co vše bylo pro školu vykonáno ze strany obce: cvičiště 108 K, nová okna západ + východ 7 417 K, zahradní plot 497 K, cvičiště 150 K, střecha 700 K, WC 400 K, byt 2 100 K, lavice 13 000 K, tabule 2000 K, školní pec 1 400 K, stavební úpravy 1927 K, tabule 2000 K.

Rok 1928

Začal koloběh nového roku. 13. leden je v historii obce památným dnem. Poprvé svítí elektrické osvětlení. Nechť je zde zaznamenáno, že v nákladu 295.000 K je zahrnuto: 71.500 K podepsaných obligací a 22.500 K akcií. Učitelka, přijatá na školu, Penka obdržela několikaměsíční dovolenou. Učitel Römer Alois ze Starého města byl přidělen jako pomocná síla. Sloužil zde do konce školního roku a zasloužil se jako pilný spolupracovník v kruhu s mládeží. Na jaře byla otevřena nová soukromá autobusová linka Lanškroun - M. Třebová. Ta vedla od léta až po uzavření, které bylo podmíněno zimou bohatou na sníh, i přes Linhartice. Jízdné do města činilo: od zastávky Hospoda Kögler 1 K 50 h, od hasičské zbrojnice 1 K. 3. května zemřel vedoucí obecní školní rady, zemědělec Anton Tinkl. Při orbě se rádlo dostalo na kolík. Výronem se mu natrhla střeva, operace přišla bohužel příliš pozdě. Po několika dnech bolestí na lůžku se musel tento silný muž v nejlepších letech ohnout před smrtkou. Jeho zásluhy v rozličných obecních spolcích , na okrese, jako funkcionáře v zastupitelstvu obce (jednu dobu jako starosta), obzvláště však jako dlouhodobý vedoucí obecní školní rady a přítel školy byly vyjádřeny na pohřbu! Pohřebního průvodu se zúčastnila téměř celá obec, z celého okresu se zde objevili přátelé a zástupci spolků a družstev. Poslanec Hodina pronesl důstojnou řeč a vděk jménem zemědělského stavu, pan řídící Hartmann se s vděkem rozloučil jménem obce, obecní školní rady, školy a místních spolků. Ani jedno oko nezůstalo suché, když zazněla slova věnována panem řídícím Hartmannem: Hleď na smutek tvých drahých, hleď na bolest tvých přátel! Slzy tě doprovázejí do hrobu, tebe, ty statné, německé srdce. Tam, kde spočívají tví předci, končí také tvá životní cesta. Odpočívej v klidu v německé zemi! Ještě jednou díky za to, co jsi vykonal.

V sobotu byla vidět vzducholoď „Italia" italského generála Nobile, který podnikal cestu na severní pól. Všem připadal tento let nejistý. V létě mělo lanškrounské auto mnoho nehod, mezi nimi také jednu v naší obci, která naštěstí dobře dopadla. Krátce poté, co nastoupilo několik lidí u hasičské zbrojnice, mělo auto ještě počáteční rychlost, začalo se samo od sebe točit, sjelo do silničního příkopu, přičemž ohnulo jeden strom, který stál v náspu u silnice a pokračovalo dále k hrázi potoka. V poslední chvíli se řidiči podařilo strhnout vůz na stranu a zabránit tak velkému neštěstí. Tak z toho mnozí cestující vyvázli s pouhým leknutím a auto jen s několika poškozeními. Jak lehkomyslní a důvěřiví jsou ještě mnozí lidé, ukazují dvě vyprávění o podvodu, která se stála v průběhu roku: v prvním případě ošidil jeden sňatkový podvodník svým sebevědomým vystupováním jednu vdovu o 1000 korun. V druhém případě poškodil jeden fušer mnoho lidí tím, že z nich vymámil peníze. Tak přišel jeden důchodce o 380 korun, jedna chudá vdova o 120 korun, jedna děvečka o 100 korun, hospodští účtovali bez plátce. Počet těch, jenž se neozvali, je přitom značné. 1. července slavil v klášterním kostele, rodilý páter Desiderius Reif, který byl právě vysvěcen na kněze františkánského řádu, první mešní oběť. Po dlouhé době byl opět otevřen bazén v Mlýnském rybníce. Byl vybírán poplatek 1 K, tím však byla návštěvníkům nabídnuta příjemnost v podobě kabinek a možnosti slunění. Učitelka Maria Penka byla dočasně přidělena na dívčí národní školu v Moravské Třebové, zde činný pomocný učitel byl přeložen do Šternberku. Škole byl přidělen učitel Barwig Vincenz z národní školy na náměstí v Třebářově. V období od 1. - 9. září se zúčastnilo mnoho zemědělců i se svými rodinami zemědělské výstavy v Šumperku. Zdejší vystavovatelé také obdrželi ceny. První zářijové neděle byly v obci ubytovány po jeden den dělostřelecké oddíly, které se chystaly na manévry.

8. září odpoledne vypukl okolo půl třetí požár městských lesů zřízených okolo Linhartic, který byl za účasti místních obyvatel horko těžko udušen. Přitom bylo zničeno dva a půl hektarů porostu. 2. října zemřel ve věku 77 let zemědělec Franz Markus, který se jako dlouholetý AMTSWALTER zasloužil o kasty osnov a záloh. 28. října oslavila škola slavností 10leté státní jubileum. Projevilo se zdražování rozličného spotřebního zboží. Počátkem tohoto zdražování byla cena cukru, jehož cena za 1 kg se zvýšila o 25 h. V říjnu se konala sbírka pro institut sociální péče o děti, která vynesla obnos 324 korun. Nechť je dále zmíněno, že kroužek cvičenců, který byl založen s jednoroční lhůtou v rámci Severomoravské místní skupiny, pořádal 19. srpna za pěkného počasí první veřejné cvičení. Se zavedením nové administrativní reformy vyvstaly pronikavé změny v organizacích a u okresních úřadů. Byla zřízena zemská a okresní zastupitelstva. Zástupci byli voleni podle obvyklého volebního systému. Tyto volby se konaly 2. prosince. Také tentokrát se konaly živé agitace jednotlivých místních stran, ke kterým se také přidružila nová strana pod názvem „Národní sdružení". Jsou to mimo jiné příznivci politického směru. Při volbách do okresního zastupitelstva bylo podáno šest listů: I. Národní spolek (75), VII. Křesťansko - sociální strana (26), VIII. Národně - sociální strana (59), IX. Živnostenská strana (7), X. Sociálně - demokratická strana (76), XIII. Spolek zemědělců (116). Počet v obci odevzdaných hlasů je uveden v závorkách. Při volbách do obecního zastupitelstva, které se konaly ve stejném období, bylo podáno 7 listů: I. Křesťansko - sociální strana (31), IV. Živnostenská strana (10), VI. Spolek zemědělců (116), VII. Německé společenství práce a hospodářství (3), VIII. Sociálně - demokratická strana dělnická (78), XVI. Národně - sociální strana dělnická (54), XVII. Německý lidový spolek (69). V důsledku zároveň se konajících voleb bylo mimo jiné mnoho lístků prohlášeno za neplatné, jelikož hlasovací lístky mnoha volebních listů do okresního a krajského zastupitelstva nesly stejná čísla. Tak se také stalo, že při volbách do okresního zastupitelstva byly odevzdány tři české hlasy a při volbách do krajského zastupitelstva šest českých hlasů.

Co se týče počasí tohoto roku: mírné počasí, které začalo o Vánocích, vydrželo celou zimu. Sněhu a mrazu bylo střídmě. Po této zimě následovalo velmi náladové jaro. Duben byl charakteristický sněhovými bouřkami a mrazem. 12. dubna byla poměrně silná bouře. I z jiných oblastí hlásily noviny smrtelné údery blesku. V první polovině dubna bylo přece jen nějaké teplo, a tak začaly práce na polích a v zahradách. 16. dubna nastala po několikahodinovém dešti sněhová bouře, nejsilnější od Vánoc, která přinesla velké masy sněhu. V ranních hodinách posledních dubnových dnů panoval citelný mráz, které způsobil škody převážně v zahradách. Ještě v květnu dělali sněhuláci čest svému jménu. Koncem června nastalo konečně to pravé teplé počasí, které napomohlo všemu zameškanému. Teplota stoupala ze dne na den a neobjevil se žádný vydatný déšť, který by osvěžil zemi. Vlhkost země byla stále nižší, studny byly mělké, takže jich většina málem vyschla. Mnoho statkářů bylo nuceno nosit pro svá hospodářství pitnou vodu z potoka nebo rybníka. Přesto byla úroda obilí vskutku uspokojivá. Následkem studeného jara byla sklizeň sena jen průměrná, otava a ostatní sklizeň trávy byla v důsledku sucha velmi špatná. Úroda brambor a řepy byla díky vydatnému dešti, který nastal právě včas, ještě uspokojující. Vzniklý nedostatek potravin způsobil zvýšení cen potravin. Za 1 q sena se místo 45 K platilo pouze 70, 80, 100 a více korun; 30, 40 až 50 K stál 1 q sena místo původních 20 K. Úroda ovoce byla průměrná. 1 kg švestek stál 2 - 3 K, 1 kg hrušek 1 - 2 K, jablka 1 K 50 h až 3 K. Podzim byl nádherný, v pravý čas přišel déšť, jež byl nakloněn obdělávání. Zemědělci pracovali na polích až do prosince. Náhle nastal ještě před Vánoci citelný mráz, nejprve bez sněhu. Během několika dnů byl silný led a na prašných cestách rachotily vozy naložené obrovskými ledovými bloky, které byly odebrány z Mlýnského rybníka. Ve vánoční den sv. Stephani klesla dočasně teplota a následujícího rána panovalo velké náledí, které vydrželo po dobu dvou dnů. Chůze, natož tak jízda byla nemožná a zvážíme - li to, přišli jsme do styku s opravdu krutou zimu.

Rok 1929

Rok 1929 přinesl začátek obrovských hospodářských krizí. Obzvláště tvrdě bylo postiženo zemědělství. V důsledku obrovského nadbytku obilí na světovém trhu klesly v tomto roce ceny obilí a zatímco dřívější pokles cen jako následek spekulací byl dočasný, staly se tyto poklesy platnými. Nejnižší ceny obilí byly v tomto roce za: žito za 1 q ........ K místo ........K v minulém roce, za pšenici .... K místo .........K, ječmen ............ K místo .......... K,

oves ................K místo .....K. Příjmy v zemědělství utrpěly obrovské ztráty. Toto snížení omezilo výrazně kupní sílu obyvatel. Tím se tato krize rozšířila také na průmyslové závody a koncem roku vnikla také až do centra továren, zasáhla také část průmyslu naší vlasti a způsobila zvýšení nezaměstnanosti nebo částečnou nezaměstnanost. Výdělky továrních pracovníků se tak ještě snížily. Obecní finanční zákon ukázal jak u nás, tak všude své následky. Obec je donucena k udržování hospodářského plánu v přísných mezích; při větších nákladech musela žádat úřady o souhlas. Nechť je zde nastíněn malý obrázek průběhu roku 1928. Obec měla z příjmu 162 % přirážku na činžovní daň o obnosu 810 Kč, 200 % přirážku na zbylé daně o výši 17.000 Kč. Tak byla obec donucena požádat o částku 3.900 Kč z vyrovnávacího fondu a získala také 3570 Kč. Mezi obecní poplatky dále patří: náklady na pivo - 10 Kč za hl; náklady na víno - 20 Kč za hl; na pálenku - 30 Kč za hl, náklady na lístky pro jednoho hráče a na jednu hru - 50 h; poplatek za psa - 5 Kč na rok. Rok 1929 byl všeobecně památným rokem, už jen co se počasí týče. Živoucí lidské pokolení naší obce, ba i ti nejstarší, ještě nezažili tak krutou zimu, jaká byla tohoto roku. Již začátkem prosince padal sníh a brzy nastala velmi krutá zima, která i přes občasná kolísání vydržela až do konce února. Kromě jednoho dne tání vydržel také sníh až do konce března. Tyto čtyři zimní měsíce zůstaly v paměti všem lidem. Tato zima byla tou nejstudenější od let 1830, 1844. Po několik týdnů dosáhla zima - 25 °C až - 30 °C; dokonce byly dny, kdy bylo naměřeno až - 40 °C. Brzy se spotřebovaly všechny zásoby uhlí a v tomto nečase musely být dokonce kvůli zimě zahájeny prázdniny. Také železniční doprava trpěla a dovoz uhlí byl velmi nedostačující. Únor byl nejstudenějším měsícem za posledních 153 let. Zimou napáchané národohospodářské škody byly obrovské. Pohled do ovocných zahrad vyvolával hluboký smutek. Stejně tak vyschlé a holé větve ovocných stromů natahovaly zoufajíce své větve do výše. Jaké následky bude mít národohospodářský únik a zdravotní poškození způsobené nedostatkem ovoce jako potraviny - to ukáží teprve následující léta. Ve výše položených obcích se přece jen ještě nějaké stromy zachovaly. Smutný pohled se naskytl na školní zahradu, kterou založil ovocnář, pan řídící Anton Blaschka a která byla všem vzorem. Zůstal pouze jediný strom, jenž stál jako nevlastní dítě v rohu zahrady. Největší ztrátu ale představuje skvostná jabloň (Bellfleurova), jež dokázala svou pronikavou a obrovskou korunou vyprodukovat až 25 košů trhaného ovoce za rok a ovocnáři ji chodili navštěvovat a obdivovat. Také v přírodě se naskytl velmi smutný obraz. Koroptve chodily až do stodol a byly úplně krotké; také jeleni nemohli vyhrabat z tvrdého a zamrzlého sněhu potřebnou potravu a chodili až do lidských příbytků. Jako nouzová potrava sloužilo jelenům v období sucha jehličí nebo rozmělněné klestí. Smrt sklidila ve zvířecím světě naší vlasti bohatou úrodu. Nechť je z této bolestné zimy zaznamenáno ještě pár vzpomínek. V polovině února, kdy už člověk tiše doufá v příchod jara, to vypadalo, že mrazy ustanou. 16. února byla ale teplota - 15 °C, 17. února - 4 °C, 18. února - 7 °C, 19. února - 12 °C, 20. února - 14 °C, 21. února náhle - 26 °C, 22. února - 22 °C. V důsledku vysoké a vytrvalé sněhové pokrývky přezimovala setba opravdu dobře. Náhle přišlé tání, rovné tyrolskému fénu (= jižní vítr v Alpách - pozn. překladatele), se začalo rychle činit. Obrovské masy vody se hnaly s rachotem naším údolím. Byla zde obrovská ledová strž, obrovské ledové kry se nakupily do výše; obzvláště nebezpečná byla situace u našeho dolního betonového mostu; opravdu nebezpečná, při které museli zasáhnout hasiči. Doba obdělávání byla normální; léto bylo pravým opakem zimy; i v červenci byla takřka tropická vedra. Ještě k tomu bylo léto bohaté na vichřice. Neuběhl den, kdy by nezarachotilo. 26. května byla obzvláště silná vichřice, která v sousedních obcích Borušově a Prklišově způsobila značné škody. 4. července přinesla s sebou bouře silné krupobití, které tu a tam také způsobilo škody na polích. 2. května tohoto roku zvala obec k slavnosti na paměť povodňové katastrofy, která se udála téhož dne před 25 lety. V minulých desetiletích se každé jaro při bouřce obyvatelstvo strachovalo. Poškozený obecní potok přinesl divoký vodní proud, který většinou každý rok způsobil velké škody. Obzvláště poškozená byla střední a dolní část obce. Tyfus nikdy nevymřel a každý rok si vyžádal své oběti. Tak se často připomínaly roky 1876, 1888, 1889 a 1899. Všechno to utrpení ale předčil rok 1902. Po krásných, skoro letních jarních dnech při bujném růstu vegetace, přišlo 2. května 1904 to neštěstí. Během několika hodin byla způsobena škoda za 100.000 Kč. V jednu hodinu tohoto dne přitáhla první bouře, za níž hned následovala druhá, která přinesla obrovské krupobití. O půl třetí se do vesnice vrátilo původní počasí. Ve čtyři následovala třetí, silná bouře. S divokou vodou v potoce přišly nejprve tisíce povozů naložených ledem. Voda stoupala. Nejvyšší stav vody byl mezi půl pátou a půl osmou. Žádná cestička, žádné mosty nezůstaly ušetřeny; voda vtekla do bytů většiny domů. Dobytek musel být vyveden ze stájí (výška vody 1 - 1,5 m). Železniční doprava byla na dva dny zastavena. Přesný obraz podala školní kronika, kde je postupně vyobrazen průběh tohoto smutného dne. Mezitím dospělo další lehkomyslné pokolení; líbeznou vesnicí táhla pěkná cesta, regulovaný potok pojal masy vody jako při povodni, takže se lidé již nemuseli strachovat jako před 25 lety.

Ale rok 1929 byl věnován také památce na regulaci vody a na stavbu cesty, která se po květnové katastrofě dala rychle do pochodu. Nechť je tu zaznamenána ještě jedna věc, co se týče následujících dvou významných prací. Již 12 let se řešila tato otázka. 27.11.1902 mohla být vedena první úspěšná obecní porada. 25.2.1903 následovalo rozhodnutí, že bude potok regulován. 18.5.1903 se rozhodlo o založení Vodní společnosti pro odvodnění a zavodnění luk. 19.10.1903 bylo uzavřeno vypsání nabídky. 11.4.1904 bylo veřejné vypsání regulace potoka přijato. 7.7. přišla telegrafická zpráva o schválení stavby z ministerstva zemědělství. Tak se stal 13. červenec 1904 památným dnem, kdy bylo poprvé rýpnuto lopatou do hlíny. Památka na tento den je doložena také obrázkem. První rýpnutí lopatou provedl starosta Gromes Heinrich. Stavba silnice začala v pondělí, 25. července 1904 na linhartické hranici s borušovským údolím. Na pozemní práce a práce na zajištění břehů místního potoka bylo propůjčeno 95.000 K, na opravu objektu 55.000 K. Náklady na stavbu silnice byly v tomto roce odhadnuty na 32.000 K. Tyto obnosy se v dnešní době nezdají vysoké, ale vynásobíme-li je deseti, uvidíme, jak obrovské úkoly tehdy obec převzala. Rok 1929 přinesl zemědělcům dobrou úrodu. 5. března jsme mohli v naší obci pozorovat na západní obloze zajímavý přírodní úkaz. Slunce bylo schováno za šedými mračnými stěnami a za nimi byla vybledlá duha. Tento úkaz byl kdysi označován lidmi jako „příznak" a přírodní vědy ho nazvaly jako „haló". Duha vzniká zlomením slunečního světla díky ve vzduchu vznášejících se ledovým krystalkům. A také by jsme chtěli zapsat všechny důležité události, které v tomto roce pohnuly životem v obci. Paní smrtka si v tomto roce také vyžádala svou oběť. 21.1.1929 zemřel ve vysokém věku všestranný závodní mistr, vážený včelař a ovocnář Ferdinand Fleck. 2. února zemřela 10letá školačka Emilie Woit na spálový záškrt. 22.3. zemřela 80letá výměnkářka Anna Zecha. 21.8. zemřela žena zdejšího řídícího, který je již na odpočinku, Tutsch Rosaria. 17.9. byla odvolána v 45 letech ze života na zemi manželka vlastníka mlýnů, dobrotivá a činorodá žena, Anna Liedl. Závěr tohoto reje úmrtí představuje smrt teprve 24leté dcery sedláka - Schaffer Amelie, která zemřela po krátké nemoci 19. října. Nechť jsou zde zapsány také nehody, které se v naší oblasti v tomto roce přihodily. 23.4. skočil v údolí pod zastávkou učitel TV Miller z Moravské Třebové pod vlak a potkal tak smrt právě v nejlepších letech. 12.5. byla pětiletá Langer Inge přejeta řidičem motocyklu a byla těžce zraněna. Rok od roku roste nebezpečí na silnici. Nová doba se v létě vyznačovala trápením se s prachem. Převážně v neděli je vesnice zahalena do hustých prašných mračen. To musely snášet obzvláště domy stojící v blízkosti silnice.

1. září se konalo veřejné cvičení, které bylo pořádáno družstvem gymnastů ze Severomoravské obecní skupiny a které se těšilo velké návštěvnosti jak na vesnici, tak ve městě. Pěkné a mimořádné představení místních družstev ukázalo, jak je možné během krátké doby a při pevné vůli a radosti z práce podat zdatný výkon. 27. října se konaly volby do parlamentu a současně volby do senátu. Oproti dřívějšku proběhl, vedle běžných volebních shromáždění, volební boj klidně. Do seznamu voličů bylo zapsáno 446 voličů, z kterých byli čtyři z důvodu úmrtí odečteni. Při volbách do parlamentu bylo odevzdáno 414 hlasů, a to 186 mužských a 228 ženských. Bylo předloženo velké množství seznamů. Z německých seznamů získali podle počtu hlasů: III. Spolek zemědělců: 116 hlasů, IV. Německá sociálně - demokratická strana práce : 95 hlasů, VI. Sudetský německý zemský spolek: 87 hlasů, XIX. Německá národně - sociální strana dělnická: 64 hlasů, XVII. Křesťanská strana: 46 hlasů, I. Komunistická strana: 2 hlasy (2 hlasy neplatné + 2 na českých listinách). Odevzdání hlasů do voleb do senátu ukázalo toto: Spolek zemědělců 111 hlasů, Německá sociálně - demokratická strana dělnická 79; Sudetský německý zemský spolek 74, Národně - sociální strana dělnická 51, Křesťanská strana 37 hlasů. Dohromady bylo odevzdáno: 356 hlasů, z toho 4 byly neplatné. 19. listopadu propukl okolo 7 hodiny večerní požár v sušárně parní cihelny Rocker, který ji a zásobárnu úplně zničil. Na záchranné akci se podílelo mnoho požárníků. Četné stroje již byly nepoužitelné. Věcná škoda byla odhadnuta na 80.000 K, tomu odpovídalo pojištění 50.000 K. Na jednu věc by se také nemělo zapomenout. Na podzim a v období masopustu se konala v rámci místních skupin Ochranného spolku divadelní představení, prezentovaná místní mládeží, která se těšila velké návštěvnosti a byla velmi oblíbená. Vedle umělecké hodnoty se vybral také značný obnos, jež byl určen pro národní a místní účely. Bohužel už nejsou snahy ochotníků podporovány místním obyvatelstvem v takové míře jako dříve a také nadšení mládeže opadlo. Zato kino v nedalekém městě se těší velké oblibě. Začaly se jako všude jinde mísit vesnické zvláštnosti a také dialekt byl tím jediným, co připomínalo staré dobré časy. Také na vesnické tancovačce, která se hemžila obyčeji, písněmi a lidovými tanci, už zaznívaly moderní nápěvy a gramofony v hospodách hrály moderní šlágry. Tak se časy úplně změnily! Co by to bylo pro místního usedlíka, který zemřel před 100 lety, ba ani to ne, před 50 lety. Kde se kdysi plížily šnečím tempem těžce naložené nákladní vozy, tam dnes jezdí rychlostí větru kolosy nákladních aut. Místo kočárů a povozů šumí vesnicí osobní auta. Jesličky - staré znamení - stávající před hospodou a sloužící na krmivo pro koně, se již dávno vytratily. Cesta do města se stala pro obyvatele pohodlnější, a to zřízením soukromé autobusové linky, která vedla z Jevíčka přes Chornice, Lázy, Městečko Trnávka, Rozstání a Linhartice do Moravské Třebové. Mohlo se jet o půl osmé nebo ve dvě hodiny do města, ve čtvrt na dvanáct a o půl šesté zpět.

Nechť je zaznamenáno něco ze školního života ve vsi: V tomto roce se konaly nové volby Obecní školní rady. Starostou byl zvolen zemědělec Franz Illichmann, přednostou chalupářů se stal Johann Schaffer, členy - zemědělec Franz Weiss, chalupář Ferdinand Klurg. Náhradníky se stali: zemědělec Gustav Kögler, chalupář Vincenz Lecmaul a dělník Franz Hassa. Z učitelského sboru se stal členem Obecní školní rady pan řídící učitel Hugo Hartmann. Stálá učitelka Marie Penka, která byla minulý rok přidělena do Moravské Třebové, setrvala na svém místě. Na jejím místě zůstal učitel ve výslužbě Vincenz Barwig, který byl přidělen roku 1928. Počet žáků klesl z 60 v roce 1928 na 58 v roce 1929. Počet všech školou povinných dětí byl 78 (43 + 35). Z toho 58 jich navštěvovalo místní obecní školu, dva obecní školu ve městě, dva pomocnou školu ve městě, šest chlapeckou měšťanskou školu a osm dívčí měšťanskou školu, jeden reálné gymnázium a jeden místní českou měšťanskou školu. Již ve školním roce 1928/29 se ukázalo, že si obyvatelstvo stále více uvědomuje hodnotu vyššího vzdělání. Ještě k tomu nabízela blízkost města levnou a vítanou záležitost. Téměř bez výjimky či propagace posílali rodiče svije děti do měšťanských škol ve městě. Z měšťanské školy v Moravské Třebové byla provizorně zřízena Organizace našich obecních škol, 2 třídy obecné školy na 8 let se změnily v roce 1928/29 na jednu obecní školuje 2 třídami na 5 let, která vydržela také v roce 1929. Založení školy M. Dworschak obnášelo tehdy 14.793 K 20 h; a mělo vstoupit v platnost, jakmile obnos vzroste pomocí rostoucího úroku na 20.000 K.

Nakonec nechť je ještě vzpomenuto ještě jedno zřídka se objevující jubileum ve službách obce. Pro obec sloužíc Fr. Kunz, který zároveň pracoval jako noční hlídač, dovršil 15. dubna 1929 třicátý rok své práce pro obec. 15. dubna 1899 byl za starosty Josefa Köglera odměněn 13 zlatkami a 16 krejcary. Potom sloužil za starostů Grimase Heinricha (1902 - 06), Tinkla Antona (1907 - 09), Hickla Franze (1910 - 1912), Tinkla Franze (1913 - 19), Hickla Franze (1919 - 27), Etzlera Franze (1927 až dodneška). Zpočátku nosil uniformu (černé kalhoty s růžovými pruhy, košili, čepici a šavli), což upadlo, stejně jako mnoho jiných věcí za dávných let, v zapomnění a vzpomínky jako např. noční hlídač s lucernou a halapartnou vyvolávajíce každou hodinu čas, žijí už jen v paměti dříve narozených.

Rok 1930

Tak začínáme opět novou vlnu nového roku! Osud splétá své světlé a tmavé nitky, v nezávislosti na vůli lidí, kteří se před ním musí bezmocně ohýbat. Obzvláště vesnické obyvatelstvo je úzce spjato s rodnou zemí a věří v její všemohoucnost. Tento rok zahájila mírná zima, jež byla chudá na sníh. Následovalo jaro bohaté na srážky, které zpomalilo obdělávání. Sady s ovocnými stromy prořídly, jelikož teprve teď zahynuly stromy na mráz z roku 1929. Léto přineslo mnoho starostí. V červnu nastoupila vlna horkého počasí a následovaly pouze týdny sucha. Mnoho studen vyschlo a pitná voda se musela nosit z potoka. Obilí vyzrálo dříve a sekání obilí bylo již v polovině července v plném proudu. Pěkné počasí vydrželo až do konce července. Potom ale nastalo deštivé počasí; následovaly týdny bohaté na déšť. Tím se značně opozdil svoz obilí. Trpěl obzvláště oves, který zvlhl a byl z polí odvážen v nepatrných černých snopech. I přes očekávání vydržela žeň ovsa až do září. Také září a říjen přinesly vytrvalé srážky, které velmi narušily obdělávací práce. 18. prosince nastalo zimní počasí. Nejprve nás zdravil bílou špičkou Strážný vrch a brzy se ukázala v bílém celá vlast. Hospodářská krize, která ukázala své první větší následky už loni, vykazuje stále nové národohospodářské škody. Ceny zemědělských produktů dále klesají, ačkoli se užívala zákonná opatření jako např. ochrana cla. Nechť jsou zaznamenány následující ceny ve srovnání s rokem 1929: dnešní pšenice za 120 Kč oproti 156 Kč v minulém roce, žito za 83 Kč oproti 110 Kč, ječmen za 126 Kč oproti 145 Kč, oves za 85 Kč oproti 105 Kč, brambory za 20 Kč oproti 45 Kč; ale také ceny za dobytek silně klesly; cena za živý dobytek klesla z 5 Kč na 4 – 3 Kč; občas stál 1 kg váhy mrtvého prasete 8 Kč 50 h.

Naštěstí stanovilo mlékařství pevné ceny. Na rozdíl od tohoto snížení, jehož příčina v podstatě spočívá ve světové nadprodukci, neklesly ceny potravin souvisejících se zemědělstvím skoro vůbec. Po dlouhém dohadování se prodávalo za 1 Kč za 5 kusů pečiva. Toto snížení způsobilo samozřejmě velké změny v hospodářském životě. Výdaje se podle možností ubrzďují, je omezena výroba nových přístrojů a oděvů. A tak už do sebe nezapadala kolečka hospodářského života – práce jde ztuha, krize se stále více rozšiřuje, nezastavila se jen u pluhu, ale rozšířila se také do dílen řemeslníků a přerušila také sloupy kouře z komínů místního průmyslu. Strašidlo – nezaměstnanost – je opět tu a stísněnost nemající sobě rovné nás obklopuje v této době egoismu, kdy člověk přemýšlí o tom, jak se asi bude utvářet naše budoucnost. Ještě něco by zde mělo být uvedeno. V roce 1930 se konalo sčítání ovocných stromů. Výsledek je následující:

	Odumřelé	Zbylé	Nově vysazené
Jabloně	1607	721	363
Hrušně	737	195	149
Třešně	301	64	55
Višně	71	54	3
Švestky	4170	284	305
Slivoň švestka	262	107	20
Meruňka	64	9	21
Broskev	9	2	6
Ořechové stromy	34	9	3
Rybíz	142	315	160
Angrešt	190	240	50

Z těchto čísel lze vyčíst ztrátu, která vznikla obzvláště na švestkách, jablkách a hruškách a která stála mnoho tisícovek korun. Člověk jen musí uvážit, že celému dorůstajícímu pokolení je upřen požitek z ovoce. V tom samém roce se v obci konalo sčítání dobytka. Bylo sečteno: 68 koňů, 535 hovězího dobytka, 71 koz, 213 prasat, 87 psů, 154 koček, 1696 slepic, 155 hus a 29 kachen. Výměra území obce činila toho času 906 ha 03 á 46 m2.Nechť je zde také zmíněna daňová situace: daň ze mzdy – splatná: 1794 Kč 75 h, pomyslná: 8 Kč 40 h, zvláštní: 16 Kč 20 h; pozemková daň z lesů: 139 Kč 10 h, z ostatního území: 6620 Kč 40 h, domovní daň – splatná: 1745 Kč; činžovní daň: 935 Kč 05 h; důchodová daň 79 Kč 20 h.

Počet narozených velmi zřetelně klesá. V roce 1929 se narodilo pouze 6 dětí, z toho ale dvě děti zemřely; v roce 1930 se narodilo 10 dětí, z toho rovněž dvě děti zemřely. V roce 1930 bylo v obci 6 úmrtí, z toho dvě se týkaly malých dětí. 15.4. zemřela Křepsky Marie No: 106, 17.5. Franz Kögler. 13.7. Tinckl Marie a 2.9. Dworžak Moritz. Ze zesnulých pracovali dva muži ve službách obce. Franz Kögler, majitel hospody U jalovce, zemřel 17. května ve vysokém věku 82 let. Pocházel z velmi starého rodu Köglerů (hospodářství No: 33), byl zaměstnán u dráhy a v roce 1885 přišel do Linhartice, kde hospodu převzal. Dlouhá léta (1887 – 1922) byl obecním spisovatelem. Počáteční plat činil 180 Kč na rok, konečný plat 800 Kč; zastupitelé obce  a obyvatelé obce mu šli na pohřeb, aby mu tak vyjádřili svůj vděk. 2. září zemřel v požehnaném věku dobrodinec školy, pan nadlesní Moritz Dworžak. Věk 89 let je věru milostí od Boha! Pan nadlesní Dworžak  založil za svého života školní nadaci ve prospěch chudých dětí. Nárůstem úroků byla v roce 1929 v nadaci částka 14.793 Kč 20 h, která měla vstoupit v platnost až v době, kdy částka dosáhne hodnoty 20.000 Kč. Ve své poslední vůli věnoval zasnulý nadaci dalších 10.000 Kč a zanechal tak po sobě věčnou památku. Nechť je zde na památku alespoň průběh jeho života. Pohřeb se konal za velkého smutečního projevu obce, jejíž byl členem. Nebožtík byl místním již od malinka. Jeho otec byl po dobu 35 let učitelem v Linharticích, bylo to tedy jistě umění dát všem třem synům dobré vzdělání s ročním platem 150 zlatých. (Jeden syn zemřel jako nadlesní v letité výslužbě v Linharticích, druhý syn byl v roce 1905 v Tulle kousek od jmenování generálem.) Zesnulý sloužil u císaře jako nadlesní. Jako úplně mladému studentovi mu učení moc nešlo. To činilo otci mnoho starostí. Po absolvování reálného studia se věnoval lesnictví. Po praxi v Hošťálkovy ve Slezsku navštěvoval vyšší lesnické učiliště v zahraničí. Záliba v tomto povolání měla za následek, že ukončil studium s vyznamenáním a v důsledku toho obdržel stipendium a mohl tak navštěvovat vysokou školu lesnickou v Tharand v Sasku. Po úspěšné praxi v saské státní lesní správě se vrátil v roce 1860 zpět domů. Po složení státních zkoušek šel do Holešova jako pomocný úředník u lesní správy. Geodézní práce mu rychle přinesly jmenování na státního okresního zeměměřiče na tom samém místě. Již po několika měsících byl povolán ministerstvem financí jako referent lesní správy a po uznávané činnosti jako lesní inženýr přešel do lesní technické kanceláře ministerstva zemědělství. Tady prošel různými stupni své kariéry: technický inženýr, vrchní inženýr, lesmistr, lesní rada a vrchní lesní rada a byl činný ve Vídni, Salzburgu a v Gmundenu. Ačkoli vlastnil krásnou usedlost, přestěhoval se zpátky, až když jeho vlasy zbělaly. Od dědického soudu získal Gromes pěkný kousek země a naproti svému rodnému domu a škole vystavěl nádhernou vilu. Každý kámen a každá cihla byla položena pod jeho dohledem. Téměř dalších 20 let trval život zesnulého. První obrázek ho znázorňuje ještě jako zdatného muže; druhý obrázek – rok před jeho smrtí na procházce v Piešťanech.

7. března 1930 se v celé republice slavily 80. narozeniny prezidenta T. G. Masaryka. Toho dne se konala ve škole dopoledne slavnost, které se účastnila také Obecní školní rada. Večer pořádalo zastupitelstvo obce podle běžného způsobu sezení, na kterém pronesl pan řídící Hartmann svou řeč. Místní doprava se v tomto roce ještě zintensivněla. Autobusová doprava Jevíčko – M. Třebová byla vylepšena ještě o jednu linku, takže jsme měli možnost jet během dne čtyřikrát tam a zase zpátky. 17. srpna se konala v naší obci okresní slavnost svazu Severomoravského spolku a Kulturního svazu. Bohužel vládlo stejně jako většinu srpnových dnů deštivé počasí. Odpoledne se v sále Tinkl konalo zastupitelské zasedání místních skupin, na kterém přednášeli převážně putující učitelé Ochranného spolku. Ačkoli nebylo i přes včas podanou žádost dosaženo úředního povolení, byla místní cesta slavnostně ozdobena tříbarevnými německými vlajkami. Vypadalo to, že počasí má slitování pouze při velké návštěvnosti slavnostního průvodu. Po jedné vážné pamětní slavnosti u válečného památníku jsme se přesunuli na novou střelnici, kde slavnost v celé své kráse pokračovala. Nechť je zmíněno, že se představení konala pod úředním dohledem a kvůli vyvěšení vlajek měla podle vyšetřování četnictva soudní dohru. Škole byl z tržby věnován dar 400 Kč z opravdu velkého čistého obnosu.

27. a 28. říjen byly také památnými dny. Po nepřestávajících lijácích voda stále stoupala. 27. října zuřila ještě k tomu vichřice. 27.10. v 9 h večer překročila voda hráz a brzy zaplavila na mnoha místech cesty a na sousedních lukách se tvořily obrovské rybníky. Teprve v průběhu rána 28. října voda trochu opadla. Hasiči měli pohotovost. Většina sklepů byla zatopena a musela být vypumpována. Opět se projevilo požehnání regulace potoka. Jaká by to asi byla strašlivá noc. Nechť je zaznamenáno, že orkán způsobil ve všech domovských lesích nezměřitelnou škodu. Podle odhadů bude vyklízení zpustošených lesů trvat nejméně tři roky. V listopadu se proslýchalo, že si vilu po smrti lesního radního pronajali cizí uchazeči. Tak zahájila obec předběžná jednání s jedinou dcerou zesnulého. Od obce byl požadován obnos nejméně 450.000 Kč. Podle výslechu jednoho stavebního znalce bylo jednání ukončeno neúspěšně. K nákupu šilinků o hodnotě 450.000 Kč měla být ještě připočítána přírůstková daň a nákupní poplatky o výši přinejmenším 50.000 Kč; nutná přizpůsobení pro použití školní budovy činí 80.000 Kč, takže nákup by byl stanoven přinejlepším na 600.000 Kč, přičemž by nebyly získány větší třídy než jaké jsou nyní ve staré škole. Tato skutečnost byla rozhodující pro odmítnutí financování tohoto projektu.

Ze školního života: Koncem školního roku byl pan učitel W. Barwig, který zde působil k všeobecné spokojenosti, přeložen do Třebářova a na jeho místo nastoupil vypomáhající učitel pan Roland Böhm ze Svitav. Počet dětí navštěvujících místní školu byl 64 (o 6 více než v minulém roce!). Celkový počet žáků navštěvujících školu i ve městě byl 86 (o 8 více než minulý rok). Začátkem roku prošly nové učitelské plány zkouškou, která byla na poli výchovy velkým pokrokem. Nastala nová a těžká doba, která bude od příštího pokolení mnoho vyžadovat. V tomto směru je také nutné změnit výchovný postup, přitom mít základ stále před nosem: pro budoucnost utvářet nové věci, ale držet se těch starých. V prvních prosincových dnech se ve městě konalo celkové sčítání lidu. V naší obci bylo zahájeno vedoucím školy panem řídícím Hartmannem od 2. do 5. prosince a mělo následující výsledek. Bylo spočítáno 711 obyvatel; 5 bylo dočasně nepřítomných, 6 bylo dočasně přítomných. 2. prosince bylo obydleno 124 domů, neobydleny byly dva domy (1 na spadnutí, 1 nově postavený). Bylo spočítáno 179 bytových jednotek. Podle toho byl holý počet obyvatel 110. Ve srovnání se sčítáním z roku 1921 (748) je zde patrný úbytek 38 obyvatel, což se vztahuje na úbytek narozených. Počet bytových jednotek stoupl ze 172 na 179, tedy o 7. Podle národnosti je zde 707 Němců, 3 Češi (nevztahuje se na místní obyvatelstvo).

Rok 1931

Když vidím v dáli stát vesničku naši,

ta krásná pole, louky a domy,

tu tluče mi srdce a vše mně teší,

pryč jsou mé strasti, pryč jsou mé boly.

Vyslovuji to srdečné slovo, ó vlasti,

jak miluji hory, jenž tě obklopují.

Do dalších let ti přeji štěstí,

jen zůstaň navždy německou zemí.

Těmito řádky nechť začíná rok 1931: poznamenán radostí a utrpením pro příští pokolení. Co se týče počasí, nepatří rok 1931 mezi u nás neobvyklé roky. Po poměrně dlouhé zimě přišlo téměř v pravý čas jaro a ještě k tomu s teplem podobným letnímu. Leden byl bohatý na sníh, takže si na své přišli děti i sportovci. Během chvilky se ujal běh na běžkách. Svahy na Strážném vrchu a na Špičáku nabízely příhodné cvičné plochy. Obzvláště byla vidět na prknech mládež naší obce.

Osivo přezimovalo opravdu dobře a jarní obdělávání polí probíhalo jako obvykle. Koncem května ustoupila na delší dobu vlna téměř letního tepla; staří říkali, že léto ztratilo svou barvu ještě předtím, než přišlo. Ve skutečnosti pak přišlo začátkem července opravdu nepříjemné počasí, které bylo přerušeno jen několika srpnovými dny a které trvalo až do září. Skoro každý den pršelo! Díky neobvyklému horku v květnu a červnu byla tento rok opravdu bohatá úroda sena. Obilniny byly ale velmi brzy vymeteny - stébla zůstala krátká, obilí bylo nízké; úroda obilí byla ve znamení starého selského přísloví: málo slámy, málo obilí. Zato okopaniny se mohly dobře rozvíjet a přinesly opravdu uspokojivý výnos. Podzim chtěl pěknými dny nahradit vše, co léto zničilo. Nehledě na silné noční mrazy, které jsou způsobeny polohou vesnice, zůstalo počasí pěkné a až do prosince bylo teplo. Tento rok jsme si nad úrodou lámali hlavu; tak mohl být oves svážen jedině vlhký a musel být rychle vymlácen. Když jste se v září podívali z Červeného kopce na protější hory, mohli jste vidět svahy pokryté sněhem; noviny psaly, že na horách spadlo okolo 40 cm nového sněhu.

Nechť je zmíněno, že sekání obilí v tomto roce začalo už 5. července; přesto vydržela úroda obilí až do září. Z událostí tohoto roku: 3. ledna zemřel pan Hubert Gromes, poslední z pamětihodného dědičného rodu Köglerů. Zasloužil se především o Ochranný spolek. Zůstal svobodný, mladý ve svém srdci a nakloněn mládeži. Tak seděl mnohé hodiny u starého klavíru v hospodě Tinkl a obzvláště rád hrával staré tance a lidové nápěvy a mezi lidmi si vysloužil jméno: strýc Hubert. Ale také studenti mu vděčili za mnohé příjemně strávené hodiny a v těchto studentských kruzích byl znám jako „rytíř Roderich". V noci ze 4.1. se někdo vloupal do hospody Kögler a ukradl tabák a lihoviny. Nezaměstnanost se v naší obci citelně projevila. Mnoho pracovníků bylo týdny zaměstnáno a pak už nepřišlo do práce; mnoho jich nemělo celé týdny žádnou práci. Pro nezaměstnané se stala velmi výhodnou podpora v nezaměstnanosti. Podle úředního výkazu bylo v okrese v prosinci 1930 M. Třebová 1821 nezaměstnaných, v únoru 1931 - 1961 nezaměstnaných. V lednu navštívila naši obec vlna chřipky. Mnoho lidí onemocnělo, většinou celé rodiny; nemoc ale proběhla poměrně bez obtíží.

Den matek
O pojmu „láska k matce" už bylo hodně řečeno a napsáno - proto by měl být v tento den uctěn. 14.5. se konalo v M. Třebové zakládající shromáždění Družstvo zužitkování dobytka, tím měla být zemědělcům nabídnuta opora proti svévoli obchodníků. Budoucnost prokáže důležitost tohoto založení, proto by to mělo být zaznamenáno, jelikož naši zemědělci velmi živě usilovali o toto vytvoření a prvním vedoucím byl zvolen pan Schürl Karl, zemědělec z Linhartic 46. Tak se v životě obce zachoval mnohý kousek lidových zvyků, ale také pověr. Tak označovali mnozí, obzvláště ti staří, jako „sírový déšť" - když byly 19. května ráno všechny kaluže a plochy pokryty žlutým prachem. Jak učí věda, není to „ďáblův déšť", nýbrž spočívá to v tom, že se dostane do vzduchu pyl jehličnatých stromů a pak spadne společně s deštěm na zem. 14.6. se účastnily tělocvičné kroužky Severomoravské obecné skupiny krajské tělocvičné soutěže v Mohelnici a získaly 1. místo ve 2. silové třídě. Tento rok byly 23. června, 18. června a 4. července silné bouře. Nevlídné počasí 18. června bylo ještě doprovázeno obzvláště silnou bouří; od roku 1916 ještě nebyla žádná bouře tak silná; a tak mnohý starý strom, který si zachránil život v dobách mrazu, byl nyní touto smrští zlomen. 27.6. spatřili někteří obyvatelé okolo 10 h večerní nádherný meteor, který měl pro lidské oko průměr okolo 25 cm a ozářil svým dlouhým chvostem noční oblohu denním světlem. 1. července byly dány poprvé do oběhu nové stříbrné desetikoruny. 30.6. spáchala jedna mladá dívka (16 let) z Dlouhé Loučky, jménem Dworschak Adolfíně, v Mlýnském rybníku sebevraždu. Brzy bylo na nakládací kabině nalezeno znamení z rákosu. Na dveřích kabiny byl připevněn lístek se slovy: Dnes ráno ve 3 hodiny jsem skočila do tohoto rybníka! Cely den byl rybník prohledáván. Teprve o půl desáté večer byla mrtvola nalezena. Tak zahodila mladá dívka bez jakékoliv příčiny svůj život. Znamení této doby. 19.7. pořádal na nové střelnici hasičský spolek úspěšnou zahradní slavnost. 5. srpen byl památným dnem. Tohoto dne bylo čtvrtstoletí, tak se na rybníku překlopilo v loďce sedm odvážných mladých lidí z M. Třebové a pět z nich se utopilo. 16. srpna pořádaly tělocvičné kroužky veřejné cvičení. Den předtím padal déšť plnými proudy. Samotný slavnostní den byl pěkný. Další den opět lilo. Při velké návštěvnosti z města a vesnice sklidilo představení všeobecný úspěch. Lidé si stěžovali na trápení s cigány. Neuběhl týden, ba ani den, aby jste nepotkali cigána žebrajícího o potraviny. 27.9. proběhly v klidu obecní volby. Byly předloženy tři seznamy. List I. Německá sociálně - demokratická strana dělnická, II. Národně - sociální strana dělnická, III. Spolek zemědělců. Účast na volbách byla 92 %. 463 hlasů bylo oprávněno volit, odevzdáno bylo 428 hlasů, z toho 4 byly neplatné. Volební číslo bylo 27. Spolek zemědělců získal 232 hlasů a 9 mandátů, Národně - sociální strana dělnická získala 97 hlasů a 3 mandáty. Starostou byl zvolen dosavadní starosta pan zemědělec Etzler Franz. 31.10. při příležitosti Světového dne spoření se u nás usídlil nový zvyk. Místní spořitelna a záložna přispěly k povznesení smyslu spoření, každému novému školáčkovi darovaly vkladní knížku s vkladem 20 Kč. Zemědělská záložna v M. Třebové považuje nové školáčky již za své členy. Mezi školou, domovem a obcí se vytvořilo těsné pouto. V tomto roce navštěvuje obecní školu 57 dětí, kromě toho 4 děti chodí do obecní školy ve městě, 2 navštěvují pomocnou třídu, 21 měšťanskou školu a 7 reálné gymnázium. Oproti 86 dětem v minulém roce navštěvuje tento rok školu 91 dětí.

22. října zemřel 10letý nadaný gymnaziální student Hertl Alfred, syn Hertla Johanna - hlídače silnice, na následky zánětu slepého střeva. Podle farního výkazu M. Třebové se v roce 1931 narodilo 6 dětí a zemřelo. 1.11. se vesnice zúčastnila rozloučení s panem Lichtenblau, jehož činnost zůstane v příjemných vzpomínkách. V ten samý den odešel do zaslouženého důchodu.

Rok 1932

„Klid Anně" (Dědický soud)

Když se začne blížit doba podzimu se svými dlouhými večery, pak jsou ve vsi vzpomínky na zašlé časy mnohem silnější. Obzvláště je to historka „Klid Anně", která je oprašována především za pochmurných pozdních večerů. Dnes už není hranice mezi pravdou a výmyslem tak pevně stanovena a ještě dnes je předmětem diskuzí. Milostný příběh krásné dcery lesníka, Anny Gläser z Karlína, která musela opustit svého milého, obchodníka Herknera z M. Třebové a tomu následovala svatba - jistě z donucení - s fojtem Gromesem z Linhartic. Brzká smrt, kterou si lidé odůvodnili milostným trápením, Herknerův sklon k Anně, krádež mrtvoly atd. tak posloužily mnohému básníkovi, jako třeba J. N. Vogelovi k tématu básní nebo jako panu Wilhardtovi k vytvoření divadelního představení nazvaného: „Klid Anně". Různé zprávy říkají, že se odehrává daleko za hranicemi pravdy.

Rok 1945

Rok 1945 byl rokem slavného osvobození naší vlasti a našich národů od německé nadvlády . Konečně přišel den , kdy jsme mohli svobodně vydechnout , kdy jsme mohli žít bez obav , že budeme zatčeni gestapem , nebo že bude s našimi vesnicemi a městy naloženo jako s Lidicemi , Ležáky nebo blízkým Javoříčkem. Těmto chmurným dnům učinilo definitivní konec slavné vítězství Rudé armády , která od roku 1942 , od grandiosního vítězství u Stalingradu , hnala německé fašisty mocnými údery až do jejich vlastního doupěte do Berlína a tam je porazila . Do naší země se však pevně zakousla milionová armáda německého generála Schörnera s nadějí , že se spojí se západními státy proti Sovětskému svazu . Avšak ani toto nevyšlo . Po Slovenském národním povstání v roce 1944 a po přechodu Dukelského průsmyku sovětskou a naší východní armádou , blížily se tyto armády ze Slovenska nezadržitelně na území Moravy . Pražské povstání 5.května 1945 a rychlá pomoc Rudé armády , která přispěchala na pomoc ohrožené Praze až od Drážďan , udělaly definitivní tečku za 2.světovou válkou na území Evropy.

Velká většina území našeho státu utrpěla válečnými události značné škody . Do Linhartice přišla sovětská Armáda dne 9.května od Městečka Trnávky . Podle nápisu , který se zachoval na budově č.p. 85 byla v obci usazena jednotka „Davidov" . Ve zdejší obci došlo k přestřelce mezi sovětskou armádou a sanitním německým vlakem , který stál na trati za školou .

Život v obci byl řízen vojenským velitelem . Později sem přišly civilní hlídky (Ladislav Zemánek , František Parolek a Josef Geršl z Cetkovic Jaroslav Kučera z Pěšákova a.j.) , jejíž členové později osídlili v obci některý dům . Německé obyvatelstvo bylo porážkou úplně zkrušeno , někteří čelní funkcionáři NSDAP , kteří se právem obávali , že budou za svou činnost pykat , spáchali sebevraždu . Mezi ně patří i řídící učitel Hugo Hartmann , který se otrávil a je pochován ve školní zahradě . I v jiných zahradách (např. na č. 53) jsou hroby německých občanů pochovaných v roce 1945 .

Počátkem června 1945 přicházeli první osídlenci a s nimi přešla i správa obce do civilních rukou . Obec řídil civilní správní komisař . Prvním správním komisařem se stal Antonín Krenar z Vážan u Boskovic , narozen roku 1905 v Okrouhlé . Komisařem byl asi do konce září , kdy byl zbaven úřadu a na jeho místo byli jmenováni dva správní komisaři : Josef Kovář z Býkovic , okres Boskovice narozený 1891 v Oboře a Josef Kolář z Jevíčka .

uto funkci zastávali až do konce ledna 1946 , kdy zde byl zřízen místní národní výbor .

Správní komisaři se hlavně zabývali konfiskováním majetků a přidělováním těchto národním správcům . Řídili dále hospodářsky a finančně obec a starali se o zásobování obyvatelstva , o vydávání potravinových lístků a šatenek , o správný chod zemědělských závodů a plnění dodávek . Na pomoc měli správní komisaři rozsáhlý administrativní aparát. Byli zaměstnáni : Anna Voitová , občanka německé národnosti , bytem Linhartice č. 37 , která částečně ovládala češtinu a byla dobře obeznámena s místními poměry . Dále v kanceláři pracovali Khýr , Vilibald a Vladimír Luňáčkovi z Vážan a Jiřina Podlezlová z Jaroměřic .
Osidlovat přišli jednak lidé , kteří válečnými událostmi přišli o své domovy (např.všichni osídlenci z Ondratic na Hané ) jednak lidé , kteří doma neměli dostatečné podmínky v práci i špatné bydlení (např. osídlenci z Bohdalova , z Pěšákova, z Jaroměřic ). I ve zdejší obci byli lidé , kteří vydrželi na zemědělské usedlosti jen kratičký čas a šli osídlovat jinam usedlosti , nebo se vraceli domů. Byli to např. Rudolf Stárek na č.p. 25 , Josef Procházka na č.p. 31 , Jan Šustáček na č.p. 33 , Oskar Nečas na č.p. 33 , Ferdinand Konečný na č.p. 34 , Václav Šerý na č.p. 42 Julian Jičínský na č.p. 47 , Opian Frant. Na č.p. 54 , Vilém Sonevend na č.p. 55 , Vilém Bábek na č.p. 5 , Alois Škrabal na č.p. 66 , Alois Krkavec na č.p. 91 , Antonín Krkavec na č.p. 92 , Bedřich Crha na č.p. 114 a další a další .

V roce 1945 nebyla obec ještě dosídlena a proto hospodařili na některých zemědělských usedlostech ještě Němci . Hospodařilo se ještě na původních výměrách , jak patřily k usedlosti . Na žňovou výpomoc přišli do obce studenti z Boskovic , kteří byli ubytováni ve škole a stravovali se na obecní útraty . Školní budova byla v dezolátním stavu . Dne 19.srpna 1945 byl ustanoven prvním českým učitelem na zdejší škole Jaroslav Kotal učitel z dívčí obecné školy v Boskovicích , narozený 15.6.1918 v Chornicích . Když 1.října 1945 nastoupil pětiměsíční základní vojenskou službu , zastupovali ho střídavě učitelka Vojtěška Vaculíková z dívčí obecné školy ve Svitavách a Vlasta Hofmanová z obecné školy v Kladkách.

Koncem roku 1945 byla v celém státě provedena měnová reforma . Všechny peníze musely být uloženy na vkladní knížce , kde byly vázány a každé osobě bylo volně ponecháno 500 Kč. Tato měnová reforma se v obci prováděla v budově národního výboru . Za určitých okolností bylo možno vybrat a požít na placení i vázanou měnu . Vázanou měnou bylo možno platit konfiskovaný majetek v pohraničí , nebo na výbavu a kočárek pro narozené dítě apod.

Populace v obci : Vzhledem k tomu , že téměř všichni mladí muži německé národnosti byli ve válce a prohraná válka věštila nejistou budoucnost , klesla populace téměř na nulu . Německé rodině se v roce 1945 narodilo jen jedno dítě . Byl to Günter Jarmer , který se narodil 13.1.1945 krejčovskému pomocníku Wilibaldu Jarmerovi , Linhartice č.p. 57 , ale 22.1.1945 už zemřel . Prvním českým občánkem narozeným v Linharticích je Jiří Polýnek , narozený 10.října 1945 , syn Františka Polýnka č.p. 32 . Druhým českým dítětem narozeným v Linharticích je Miroslav Otevřel , narozený 1.listopadu 1945 , syn Bohumila Otevřela , domácího krejčího , Linhartice č.p. 82 . Kolik osob v tomto roce zemřelo , nedá se zjistit.

Koncem roku 1945 přibývalo v pohraničních obcích stále více českých a slovenských osídlenců a bylo nutno chránit nově nabyté majetky proti živelným pohromám . Proto vyzval výbor Okr.Hasičské jednoty všechny správní komise , aby v obcích byly založeny hasičské jednoty . V Linharticích se konala valná hromada asi 12.11.1945 a na ní byly schváleny stanovy Sboru dobrovolných hasičů v Linharticích . Správní komise vzala stanovy na vědomí 18.11.1945 . Podle základního seznamu činného členstva sboru dobrovolných hasičů v Linharticích byli prvními členy této jednotky tito občané :

Jméno - Povolání - Narození – Funkce

1. Kozlovský Alois - rolník - 15.11.1907 - předseda a č.čl.

2. 2. Polýnek František - rolník - 16.12.1920 - jednatel a č.čl.

3. 3. Přikryl František - rolník - 15.7.1895 - činný člen

4. 4. Orálek Josef - rolník - 3.4.1925 - velitel (má zkoušku)

5. 5. Ondříček František - rolník - 23.9.1904 - trubač I.

6. 6. Langr Josef - cestář - 18.3.1906 - činný člen

7. 7. Bombera Miroslav - rolník - 22.6.1922 - trubač II.

8. 8. Bábek Vilém - rolník - 30.4.1904 – samaritán

9. 9. Lébiš Bohumil - rolník - 21.3.1914 - pokladník č.čl.

10. 10.Dvořáček Emil - rolník - 13.10.1919 - činný člen

11. 11.Kouřil Rudolf - rolník - 8.7.1910 - činný člen

12. 12.Krenar Antonín - krejčí - 4.4.1905 - činný člen

13. 13.Orálek Josef st. - dělník - 2.1.1911 - činný člen

14. 14.Fiala Antonín - dělník - 4.9.1905 - činný člen

15. 15.Zemánek Ladislav - zahradník - 7.7.1920 - činný člen

16. 16.Lexa Ladislav - rolník - 7.3.1913 - činný člen

17. 17.Gundacker Josef - rolník - 6.8.1920 - zbrojm.-strojm.

18. 18.Dvořák Josef - mlynář - 2.9.1911 - zástupce velitele

Podle zprávy katastru MZHJ bylo 18 členů SDH Linhartice zařazeno 30.3.1946.

Jedinou kulturní činností v roce 1945 byly taneční zábavy . Pořádaly se téměř každou neděli střídavě v hostinci u Parolků , u Krkavce nebo u Vačkáře , Na střelnici . Českých obyvatel tu tehdy bylo ještě málo , a proto se ještě dost dobře snášeli .

Rok 1946

V roce 1946 bylo prakticky dokončeno osídlení obce českým obyvatelstvem . Přišli sem lidé z Horácka ( od Nového Města) , z Hané ( od Vyškova a Prostějova i od Olomouce ) , z Malé Hané ( z Jaroměřic a Cetkovic i od V.Opatovic ) , z Drahanské vysočiny ( od Brodku a Hor. Štěpánova ) , z Boskovska ( Okrouhlá , Míchov , Drválovice atd.)

Podle krajů si všichni přinesli své rázovité nářečí , zvyky i různé povahy . Přes všechny tyto rozdíly se občané pomalu sžívali.

Každý osídlenec měl právo získat nejvíce 13 ha zemědělské půdy . Obyvatelé většinou osídlovali zemědělské usedlosti o takových výměrách , které si troufli vlastními silami obdělat . Byli i takoví , kterým nestačilo ani 13 ha , a proto si na ministerstvu vymohli téměř až 20 ha. Například Bohuslav Ševčík č.p. 39 obdržel 14,13 ha , František Hofman č.p. 40 -15,88 ha , František Hrbáček č.p. 46 - 19,50 ha , Jaroslav Pazdírek č.p. 47 - 16,96 ha a Antonín Hacura č.p. 38 - 18,63 ha . Občané , kteří osídlili rodinné domky si rovněž přibírali několik měřic pole , aby mohli chovat drobné hospodářské zvířectvo. Občané , kteří osídlili zemědělské usedlosti , museli se teprve učit hospodařit , neboť málokdo byl původně zemědělcem ( A.Laštůvka , F.Hofman). Přišli z různých zaměstnání například zedníci ( Jan Bátěk , Adolf Martinek ) ,obuvníci (Antonín Rajtr , František Hrbáček , Štěpán Ošťadnický) , zámečníci (Jaroslav Pazdírek , Oskar Nečas) , krejčí (Bedřich Mlčoch , Josef Abrahám) , stolaři (Josef Ševčík) atd.

Kromě zemědělských usedlostí a rodinných domků byly osídleny i některé živnostenské podniky . Hostinec č.p. 101 osídlil národní správce Josef Vačkář , hostinec č.p. 91 osídlil původně Alois Krkavec , ale po volbách do MNV převzal hostinec Ladislav Lexa . Hostinec č.p. 49 osídlil František Parolek . Hostinské živnosti na č.p. 1 , 60 a 114 byly zrušeny .

Národním správcem kovářské živnosti se stal František Konečný , č.p. 102. Národním správcem mlynářské živnosti na č.p. 17 se stal Josef Dvořák . Byl zároveň jmenován likvidačním správcem zrušeného mlýna č.p. 83. Na č.p. 13 zřídil Jan Čepa živnost kolářskou a Josef Eyer na č.p. 1 živnost sekernickou . Později zřídil na č.p. 99 Josef Spurný ml. Živnost krejčovskou . Josef Abrahám zřídil na č.p. 76 trafiku . Národním správcem cihelny byl jmenován Vladimír Baar , Linhartice č.p. 88 a národním správcem nástrojárny č.p. 127 se stal Josef Novák .

Dne 13.dubna 1946 konala se velká slavnost , na které byly některým občanům slavnostně předány dekrety na zdejší zemědělské usedlosti . Ráno v 8 hodin vyšel průvod za zdejší obce do Moravské Třebové , kde účastníci vyslechli slavnostní projev a obdrželi dekrety o předání usedlostí do vlastnictví . Odpoledne se konala slavnost na zahradě Jana Báťka č.p. 60 , večer taneční zábava v hostinci na č.p. 101 - Na střelnici . V ten den bylo v Linharticích opravdu veselo , vždyť bylo jídla a pití hojnost . O nákladech na tuto slavnost si můžeme udělat jen matnou představu , když si uvědomíme, že všichni zemědělci přispěli jídlem a ještě 9.000,-Kč se na tuto oslavu doplácelo z pokladny Sboru dobrovolných hasičů v Linharticích podle výpovědi starosty SDH Aloise Kozlovského, když byl pisatelem kroniky dotázán , kde jsou doklady k 9,000 Kč vydání.
Po příchodu prvních osídlenců začala se v obci vyvíjet i činnost politická . Vznikly zde organizace všech čtyř politických stran . Ostrý byl předvolební boj , neboť každá strana chtěla získat co největší počet hlasů .
Volby do MNV se konaly dne 26.května 1946 . V obci volilo celkem 249 voličů . Komunistická strana Československa obdržela 137 hlasů , strana národně socialistická 45 hlasů , strana lidová 35 hlasů a strana sociálně demokratická 32 hlasů .

Podle výsledků voleb bylo upraveno zastoupení politických stran v MNV a byly provedeny volby funkcionářů . Zvoleni byli :

Předsedou MNV : Ladislav Lexa č.p. 91 (KSČ)

Místopředsedou Albert Laštůvka č.p. 59 (NÁR.SOC.)

Členové rady :

Za KSČ : L.Lexa , Emil Smítal a Jaroslav Pazdírek

Za nár.soc. : Albert Laštůvka č.p. 59

Za stranu lidovou : František Hofman č.p. 40

Policejním referentem : Arnošt Kummer , č.p. 69 (nár.soc.)

Obecním hospodářem : Josef Kryštof , č.p. 96 (KSČ)

Zemědělským referentem : Jan Bátěk , č.p.60 (KSČ)

Pokladníkem : : Jaroslav Pazdírek , č.p. 47 (KSČ)

Zásobovacím referentem : Ludvík Melka , č.p. 133 (soc.dem.)

Bytovým a vystěhoval.ref.: Emil Smítal , č.p. 65 (KSČ)

Živnosten.. a prům.ref. : Josef Novák , č.p. 81 (nár.soc.)

Zdravotní referent : Josef Geršl , č.p. 44 (KSČ)

Sociální .referent : Albert Laštůvka , č.p. 59 (nár.soc.)

Kulturní a osvět.referent : Vilma Schindlerová , č.p.97 (KSČ)

Jak je patrno ze zápisů schůzí rady MNV , zabýval se tento většinou přidělováním zbývajících domů novým osídlencům , prodejem drobného nábytku a svršků po Němcích , přijímáním obecních zaměstnanců a rozvazováním pracovních poměrů s nimi .

Zemědělský referent prováděl rozpis zemědělských dodávek a kontroloval jejich plnění . Bytový referent se nejvíce zabýval odsunem Němců , obecní hospodář pronajímal obecní pozemky a vybíral za ně nájemné .

ásobovací referent zodpovídal za správné vydávání potravinových lístků , šatenek a jiných poukázek , například výbavné pro nevěsty apod. Pokladník s finanční komisí zodpovídali za hospodaření s finančními prostředky obce . Členy finanční komise tehdy byli : Josef Abrahám , Arnošt Kummer , František Šafář a Josef Komárek . I když poukazovali na některé finanční nesrovnalosti , nepodařilo se jim zabránit , aby pokladník za rok 1946

pronevěřil z obecní pokladny celkem 76.375,45 Kč . Přišlo se na to až při předávání pokladny v roce 1948.

K špatnému finančnímu hospodaření přispěli i někteří jiní členové MNV , když bez vědomí rady MNV byl objednán obecní rozhlas a liknavě placen . Jen na soudních útratách za žaloby při vymáhání peněz bylo zaplaceno 3.275,78 Kč.

Dále byla zakoupena pro Sbor dobrovolných hasičů v Linharticích z Lutína nová motorová stříkačka na dvoukolovém podvozku za 49.037,20 Kč. Na tuto částku nezaplatil MNV do roku 1948 ani korunu , takže se stříkačka prodražila o úroky z prodlení včetně soudních a jiných výloh o 5.724,90 Kč.

Celkem činily dluhy a nedoplatky MNV za rok 1946 mimo dlužnou částku Fondu národní obnovy a Národnímu pozemkovému fondu částku 157.290,50 Kč.

Velkého nákladu si během roku vyžádaly platy zaměstnanců MNV , kterých bylo zaměstnáno neúměrně mnoho . Za rok 1946 jim bylo celkem vyplaceno 64.628,-Kč a to ještě zůstal MNV dlužen mzdu tajemníku Zatloukalovi 2.000,-Kč.

V lednu 1946 řídil obec správní komisař Josef Kovář , Linhartice č.p. 26 s měsíčním platem 2.000,- Kč . Od února byl představeným obce předseda MNV Ladislav Lexa . Plat dostával od března v průměrné výši 720,-Kč měsíčně. 

Kancelářskou práci vykonávali :

nna Voitová , něm.nár. , č.p. 37 s měs.platem 1250,-Kč (už od roku 1945)

Od 1.1. do 30.6.1946

Vladimír Luňáček , č.p. 9 s měs.platem 1225,-Kč (už od roku 1945)

Od 1.1. do 30.4.1946

Zatloukal , Petrůvka , s měs.platem 1025,- Kč

od 1.4 do 31.5.1946

František Antl , č.p. 112 , s měs.platem 1750,-Kč

Od 1.2. do 23.3.1946

Vladimír Šimek ,č.p. 58 , s měs.platem 1200,-Kč

Od 1.5. do 15.9.1946

Bauer , Mor.Třebová,s měs.platem 2000,-Kč

od 15.7. do 30.9.1946

Josef Kummer , č.p. 69 ,s měs.platem 2000,-Kč

Od 1.10. do 21.12.1946

Funkci obecního sluhy vykonával od 1.1.1946 do 30.4.1946 Josef Geršl č.p. 21 za měsíční plat 800,-Kč . Usnesením rady ze dne 30.9.1946 byl od 1.10.1946 Josef Geršl opět přijat za obecního sluhu a současně nočního hlídače za těchto podmínek : Jmenovaný obdrží měsíčně 2000,-Kč , 1 kožich do zimy , jedny vysoké filcové boty do zimy , jedny nízké střevíce do bláta , 1 gumový plášť do deště a 5m dřeva z obecního lesa .
Úklid na MNV prováděly od ledna do března Langrová (něm.nár.) , od dubna do srpna Heickerová (něm.nár.) , obě s měs.platem 500,-Kč . Od září do prosince vykonávala úklid Pianová , č.p. 54 . Současně prováděla úklid ve škole.

Činnost ostatních složek v obci :

Dne 12.března 1946 se konala ustavující schůze místní školní rady . Předsedou byl zvolen řídící učitel Jaroslav Kotal , pokladníkem druhý člen učitelského sboru . Členy místní školní rady byli kromě zástupců učitelů . Josef Abrahám , Blažek Fréhar , František Ondříček , Josef Vystavěl . Místní školní rada se především starala o hmotné zásobení obecné školy a o zřízení a vybavení mateřské školy.
Dne 20.12.1946 se konala v hostinci č.p.91 ustavující schůze místního strojního družstva , které bylo založeno za tím účelem , aby mohli být zdejší zemědělci lépe zaopatřeni výkonnými , zejména těžkými stroji. Schůzi řídil člen přípravného výboru Jaroslav Pazdírek . Do strojního družstva podalo přihlášky padesát zemědělců a všichni byli přijati . Výše základního podílu byla stanovena na 50,-Kč , výše zápisného na ř,-Kč . Celkem bylo upsáno 2500,-Kč základního podílu .

Do předsednictva byli jednomyslně zvoleni tito členové :

Předsedou : Jaroslav Pazdírek č.p.47

Místopředsedou : Albert Laštůvka č.p. 59

Jednatelem : Josef Orálek č.p. 10

Pokladníkem : Josef Geršl č.p. 44

Hospodářem : Jan Sekanina č.p. 52

Do dozorčí rady byli jednomyslně zvoleni :

Josef Gundacker , č.p. 34

Libor Hýbl , č.p. 30

František Ondříček , č.p. 68

Josef Šimek , č.p. 58

V obci vyvíjel dobrou činnost i Sbor dobrovolných hasičů .

Po obdržení nové stříkačky konala se v neděli 23.června 1946 dopoledne před mlýnem č.p. 17 polní mše , při které byla stříkačka vysvěcena . Odpoledne konalo se v obci hasičské cvičení za účasti několika sborů z okolních obcí.

Účinnost nové motorové stříkačky vyzkoušeli hasiči hned druhého dne po vysvěcení tj. 24.června , když se po poledni vzňala střecha Šulce v Linharticích č.p... Škoda nebyla velká , protože stodola byla až na trochu sena na patře prázdná . Požár byl založen.

Dne 16.srpna vypukl po poledni požár ve stodole Jaroslava Pazdírka č.p. 47 . Stodola byla plná úrody z letošní sklizně , takže oheň měl dobrou živnou půdu . Prudce vzplál a přes rychlý zásah četných požárních sborů lehla stodola za krátko popelem . Za pomoci hasičských sborů a vojenské hotovosti z mor.Třebové se podařilo zachránit obytné stavení , půdy naplněné senem a stáje . Přesto byla škoda značná , neboť kromě úrody a stodoly shořely i četné hospodářské stroje . Oheň byl opět založen . Jelikož byli podezírání ze zakládání požárů Němci , kteří ještě nebyli odsunuti , byli hned všichni odsunuti do Mor.Třebové a zaměstnanec J.Pazdírka Němec Wondra byl zajištěn.

Avšak 28.srpna kolem 10.hodiny večerní vypukl opět požár u Šulců . Tentokrát hořelo obytné stavení , které shořelo do základu , protože bylo dřevěné .

Dne 29.srpna večer vypukl požár na statku Františka Polýnka č.p. 32 . K požáru se sjelo v krátké době 12 hasičských sborů . K hašení požáru přispěla i prudká bouře s vydatným deštěm. Shořela stodola plná obilí a chlévy . Škoda byla značná . Oheň byl opět založen.

Jelikož Němci už v obci nebydleli a požárů stále přibývalo ,bylo jasné , že požáry zakládá někdo z osídlenců. Bylo zajímavé , že se vždycky předem rozneslo , kde bude hořet . Kdo byl žhářem ? Kdo rozšiřoval mezi občany tyto zprávy ? Mezi občany nastal velký rozruch a napětí. Jelikož se roznesla zpráva , že na řadě jsou statky č.p. 38 a další , vytvořili si občané na spodním konci obce hlídky a na čp. si dopravili pro všechny případy ruční hasičskou stříkačku . Dopadení pachatele však nedalo už na sebe dlouho čekat . Když brzy na to vypukl požár v Rozstání byl jako žhář zjištěn a usvědčen velmi horlivý hasič z Linhartice , který se ke všem požárům dostavil vždy nejdříve a horlivě hasil . po dopadení žháře byla serie požárů v Linharticích a nejbližším okolí ukončena .

V roce 1946 vstoupili další zvláště mladí občané do SDH . Vstoupilo tam i 5 dívek jako samaritánky.

Dne 14.července se SDH zúčastnili sjezdu hasičstva celé (české) okresní hasičské jednoty - v českých Svitavách.

Dne 15.září 1946 se zúčastnil SDH okresního srazu hasičstva v Mor.Třebové.

Dne 28.října 1946 zúčastnili se místní hasiči na pozvání oslavy , kterou pořádal Svaz

národní revoluce v Mor.Třebové pod záštitou pluk. Papouška a ONV. Na této oslavě byl okres.národním výborem předán partyzánům prapor.

SDH pořádal i taneční zábavy , jak je uvedeno ve zmínce o kultuře v obci .

Osvětová a kulturní činnost v obci :

Dne 7.března 1946 uspořádala škola veřejnou oslavu narozenin zesnulého presidenta T.G.Masaryka . Oslava se konala v hostinci A.Krkavce č.p. 91 . Proslov přednesl řídící učitel Jaroslav Kotal , ostatní program (recitace , zpěvy) předvedli žáci zdejší školy . Čistý výnos byl věnován na zřízení veřejné knihovny .

Dne 9.května byla v hostinci A.krkavce provedena veřejná oslava 1.výročí osvobození naší vlasti Rudou armádou . Přednášku proslovil učitel Oskar frank . program vyplnili žáci zdejší školy a členové Svazu čs.mládeže pod vedením J.Kotala a O.Franka.

V zimním a jarním období bylo v obci uspořádáno několik tanečních zábav.

Dne 6.ledna 1946 uspořádal SDH v hostinci A.Krkavce společenský ples . který byl hojně navštíven. Taneční zábavy zejména Na střelnici uspořádali KSČ , JSČZ , str.soc.dem a další.

Dne 15.8.1946 uspořádal SDH v hostinci Františka Parolka pouťovou zábavu , na níž vyhrávala hudba Fr.Tesaře z Cetkovic . Zábava se konala od 18.hodin do 3.hodin do rána.

(Hudba kromě občerstvení stála 2200,-Kč).

V listopadu 1946 se konala v hostinci na střelnici společná taneční zábava tří stran : nár.socialistické , lidové a sociálně demokratické . Z výtěžku této zábavy věnovali pořadatelé obecné škole obnos 1000,-Kč na zařízení rozhlasu do 2.třídy.

Školství v obci :

Od 1.března 1946 po návratu ze zákl.vojenské služby učil na zdejší škole opět řídící učitel Jaroslav Kotal . Avšak protože již k 15.březnu 1946 chodilo 54 dětí a stále jich přibývalo , byla zřízena druhá třída a na školu byl přidělen výpomocný učitel Oskar frank , který přišel z obecné školy v Šubířově . Dívčím ručním pracím učila nejdříve učitelka Gusta Roubalová , později ji vystřídala uč. Emilie Madronová . Řím-kat. náboženství vyučoval kněz Josef Kropáč.

Vztah občanů ke škole byl kladný . Vyskytli se mnozí občané , kteří projevovali zájem o školu a snažili se jí pomoci tím,že ve prospěch školy pořádali sbírky a též výnosy ze zábav věnovali na účel školy .
Prvním dárcem byla strana soc.demokr.,která v září věnovala škole 300,-Kč.

V říjnu 1946 provedlo rodičovské sdružení sbírku na zakoupení vnitřního zařízení nově zřízené mateřské školy.

V listopadu , jak už bylo zmíněno obdržela škola z výtěžku společ.taneční zábavy tří politických stran 1000,-Kč.

Na doporučení okr.školní inspektorky s.Bučkové bylo rozhodnuto zřídit v obci mateřskou školu . Po vypracování pracovního programu a statutu školy řídícím učitelem zažádal MNV o zřízení mateřské školy . Otevření školy bylo povoleno okr.škol.výborem v Mor.Třebové přípisem č.j. 1237/7 ze dne 8.10.1946 podle § 10 zákona ze dne 14.května 1869 č. 62 ř.z. a podle § 4 odst.2 resp. § 26 vynesení býv. Ministerstva kultu a vyučování ze dne 23.června 1872 , č. 108 ř.z. Současně byly okr.šk.výborem schváleny v předloženém znění pracovní program a statut školy.

Dopolední zaměstnání bylo stanoveno na dobu od 8-11 hodin , odpolední od 14-16 hodin.

Správou mateřské školy byl od 1.září 1946 pověřen řídící učitel Jaroslav Kotal . První učitelkou mateřské školy byla ustanovena učitelka Vlasta Vodáková z Cetkovic a pěstounkou Františka Dobešová z Linhartice č.p. 93 .

Místní školní rada dala zhotovit ve stolárně nár.správce Buriánka v Mor.Třebové stolečky , židličky a tabuli . Výlohy byly hrazeny částečně z prostředků místní školní rady , částečně ze zmíněné sbírky rodičovského sdružení .

Mateřská škola byla umístěna v budově MNV č.p. 134 . Za lehárnu sloužila podkrovní světnička . Umístění bylo považováno za prozatímní , neboť jedna větší místnost v budově MNV byla nedostatečná .

Občané se stavěli k zřízení mateřské školy různě. Někteří souhlasili , jiní se stavěli proti a zdůvodňovali to nedostatkem vhodných místností a především nedostatkem finančních prostředků . Když jeden z občanů navrhl podniknout v obci sbírku , přidali se všichni členové výboru rodičovského sdružení . Sbírka vynesla 5.490,-Kčs.

K vybavení mateřské školy přispěli i žáci obecné školy . Provedli sbírku hraček a poškozené hračky opravili . V ručních pracích vyrobili chlapci dřevěné vláčky , zvířátka a jiné. V Týdnu dětské radosti byly tyto hračky součástí výstavky .

Další sbírka rod.sdružení v září vynesla 524,-Kč.

V roce 1946 vyvíjel v obci činnost ČSM . Předsedou byl Josef Abrahám ml. Č.p. 76 , dále tam pracovaly Marie Crhová č.p. 28 , Vlasta a Marie Sekaninovy č.p. 52, uč.MŠ Vlasta Vodáková a další . ČSM prováděl různé zábavné hry , nacvičoval program na veřejné oslavy , sbíral odpadové suroviny atd.

Místní školní rada hospodařila v roce 1946 dobře . Celkový příjem činí 59.885,50 Kč . Celkové vydání činí 59.885,50 Kč.

Dne 21.června 1946 byl zvolen jako jediný kandidát presidentem ČSR Dr. Edvard Beneš .

Rok 1947

V roce 1947 došlo ke změně členů MNV a jeho funkcionářů .

Na schůzi MNV konané dne 23.dubna 1947 byli přítomni tito členové MNV : Josef Novák , Antonín Hacura , Ludvík Melka , František Hofman , František Drápal , Albert Laštůvka , Augustin Huňka , Josef Dvořák , Josef Geršl , Josef Abrahám , Josef Šimek čp. 57 , Josef Komárek , Josef Orálek čp. 10 , Jan Sekanina a Jaroslav Pazdírek .

Zapisovatelem byl zvolen Josef Novák . Sčítateli hlasů byli navrženi Ludvík Melka a Josef Šimek čp. 57.

Při volbě předsedy byl zvolen Jaroslav Pazdírek , který obdržel 9 hlasů (A.Laštůvka obdržel 4 hlasy , F.Hofmanm 1 hlas aj.Sekanina 1 hlas).

Místopředsedou byl zvolen Ludvík Melka osmi hlasy.

Pokladníkem byl aklamací jednomyslně zvolen Albert Laštůvka .

Do rady MNV byli zvoleni : J.Sekanina aj.Abrahám za KSČ , F.Hacura za nár.soc. a F.Hofman za str.lidovou.

Zemědělským referentem byl zvolen F.Hofman.

Zásobovacím referentem : Jan Sekanina

Zdravotním referentem : Josef Abrahám

Bezpečnostním referentem : František Hacura

Obecním hospodářem : Josef Geršl čp. 44

Sociálním a osvětovým referentem: Josef Dvořák

Živnostenským referentem : Josef Novák

Bytovým referentem : Josef Orálek čp. 10

Revizoři účtů : Josef Šimek čp. 57 a Josef Komárek .

K provádění odhadů do vlastnictví byli zvoleni Josef Abrahám a František Drápal

Zemědělská komise MNV byla zvolena na schůzi MNV dne 10.7.1947 z dobrovolně se přihlásivších občanů v tomto složení : Fr.Hofman , Fr.Přikryl , Jos.Andrlík , Ivan Kwasnycia , Fr. Svoboda čp. 23 , Fr.Drápal a Josef Komárek .

Místní národní výbor se na svých schůzích zabýval mnoha problémy týkajících se hospodaření a výstavby obce . Mnoho schůzí bylo věnováno finančnímu hospodaření za rok 1946 , neboť MNV marně vyzýval bývalého pokladníka , Jaroslava Pazdírka , aby předložil za rok 1946 roční účet . Na schůzi 9.7. prohlásil Jar.Pazdírek , že vyúčtování bude v nejbližší době předloženo k veřejnému nahlédnutí a současně žádal o schválení výpůjčky ve výši 40.000,-Kč , aby MNV mohl zaplatit dlužné částky za rok 1946 , Avšak během roku 1947 stále přibývalo upomínek za nezaplacené účty z roku 1946 , a proto pojal místopředseda Ludvík Melka podezření , že finanční hospodaření MNV v roce 1946 není v pořádku . Když Jar.Pazdírek konečně předložil ve schůzi dne 29.10. 1947 ke schválení výroční účet za rok 1946 , nebyl tento po přečtení dluhů za rok 1946 místopředsedou Melkou ve výši 157.290,50 Kč schválen , neboť tento dluh nebyl uveden ve výročním účtu . MNV proto navrhl , aby byla vypracována nová uzávěrka , o jejíž vypracování se požádá odborník p.Koblížek z Litovle a současně byl J.Pazdírek vyzván , aby podal bližší vysvětlení k příjmu za tajemníka Bauera.

Na schůzi 23.11.1947 byl výroční účet za předsednictví Jos.Abraháma (místopředseda L.Melka se t.č. nacházel v nemocničním léčení) konečně schválen . Podle tohoto vyúčtování činila potřeba řádného rozpočtu 329.994,80 Kč

Vyplaceno bylo 201.060,90 Kč

Dluh obce činí 147.069,60 Kčs

V roce 1947 byly také uvedeny do pořádku obecní pozemky . Byl pořízen pozemnostní arch obecních pozemků a Josef Abrahám , Albert Laštůvka a Josef Geršl čp. 44 byli pověřeni místním národním výborem , aby sestavili přesný pachtovní seznam obecních pozemků a pachtovní protokol . Na schůzi MNV dne 24.11.1947 byla stanovena vyvolávací cena 80-100 Kčs , nejvýše však 200,-Kčs. Propachtováním pozemků byli pověřeni Jos.Geršl čp.44 , Bohumil Lebiš , Frant.Drápal a Frant.Svoboda čp. 23 . pronájem pozemků na 3 roky byl proveden 27.11.1947.

Rovněž katastr obce byl uveden do pořádku a jednotlivým držitelům pozemků byly tyto za spolupráce inž. Štrycha vyměřeny a vykolíkovány.

Pro zlepšení vzhledu obce byly usnesením MNV na schůzi ze dne 29.4.1947 prodány likvidačky s tím , že materiál bude majitelem odvezen a pozemek v nejkratší době upraven . Čp. 71 bylo prodáno Frant.Drápalovi ,čp. 79 Josefu Šimkovi čp. 57 ,čp. 89 Ludvíku Melkovi a čp. 106 Janu Sekaninovi . Nejdůležitější záležitostí , o které MNV jednal , bylo zřízení skupinového vodovodu Radkov-Rozstání-Linhartice . Podrobné plány na zařízení celého skupinového vodovodu od záchytných studní pod Srnčím byly nalezeny v kanceláři MNV . Vybudování vodovodu ve zdejší obci je velmi nutné , neboť řeka přináší od Mor.Třebové spousta choroboplodných zárodků . Protože je ve studních jen povrchová voda , která se do studní dostává přirozenou filtrací z řeky , je tato závadná a mnoho lidí v obci jak před rokem 1945 , tak i po tomto roku onemocnělo tyfem . Z toho důvodu bylo 9.7.1947 zahájeno jednání ohledně vybudování vodovodu s MNV Rozstání a s ONV Mor.Třebová . Veškerá snaha MNV však byla marná .

Protože místnost na MNV pro mateřskou školu nevyhovovala , byl stavitelem Zapletalem z Mor.Třebové vypracován plán na adaptaci budovy čp. 18 , která dříve sloužila za obecní chudobinec , pro účely mateřské školy .

ávrh byl pěkný a pro mateřskou školu po všech stránkách vyhovoval , avšak MNV návrh na adaptaci ve své schůzi dne 7.3.1947 sice schválil , ale později z finančních důvodů zamítl . Dne 17.12.1947 bylo usneseno radou MNV přemístit mateřskou školu do budovy obecné školy čp. 116 a dát řídícímu učiteli Jar.Kotalovi náhradní byt ve vile čp. 16 . Tento návrh se však neuskutečnil .

Budova čp. 18 byla družstvem Rovnost opravena nákladem 26.000 Kčs a byla v ní zřízena prodejna Rovnost , takže v roce 1947 byly v obci dvě prodejny . Jedna na čp. 18 , druhá na čp. 83 (bývalý mlýn) , kterou rovněž převzala Rovnost . Na schůzi MNV dne 22.11.1947 bylo ujednáno , že z nákladu na adaptaci budovy číslo 18 zaplatí MNV 13.000 Kč a zbytek proplatí Rovnost . Prvním obchodníkem na prodejně (v býv. Mlýně) byl p.Kopecký , který pocházel z Jaroměřic tato prodejna byla v roce 1947 přemístěna na čp. 90 . Vedoucím této prodejny Rovnosti č. 36 byl p.Hanák z M.Třebové , vedoucí prodejny Rovnosti č. 23 (na čp. 18) byl p. Miloslav Spáčil , původem z Hranic na Moravě.

V obci se ustavil přípravný výbor pro postavení kaple v Linharticích . tento vybral za spoluúčasti členů stavební komise MNV pozemek pro postavení kaple a to poblíž obecné školy v místě , kde dříve stával pomník padlých vojáků v 1.světové válce . Tento byl v roce 1945 zničen . Ke stavbě kaple však nedošlo .

Němci ještě za války vybudovali v budově patřící k obecní škole obecní prádelnu . Byla vybetonována podlaha , vybudována kanalizace a v místnosti prádelny byly již uskladněny (ještě nerozbalené 2 pračky Gudrun a 1 ždímačka . Aby prádelna mohla sloužit občanům , navrhl předseda honebního výboru Jos.Abrahám ve schůzi rady MNV dne 29.10.1947 , aby se majitelé pozemků vzdali nájmu z honitby za rok 1946 a 1947 v částce 3.803,-Kčs ve prospěch dokončení prádelny . Návrh byl sice přijat , avšak prádelna dosud nebyla dobudována . Chybělo vybudovat přívod vody ze studny , kterou ještě Němci pro tento účel vyhloubili před školou .
Na návrh řídícího učitele Jaroslava Kotala schválila rada MNV dne 29.4.1947 zřízení hřiště v místech zastávky , kde před rokem 1945 byla skládka dřeva . K ní vedla železniční odbočka . V obci bylo mnoho mládeže , avšak nebylo kde provozovat sport . Mládež pod vedením říd.uč. Kotala a za vydatné pomoci členů místní školní rady a rod.sdružení se hned s vervou pustila do budování hřiště . Z občanů se nejvíce zasloužili o vybudování hřiště pracemi s koňskými potahy zemědělci Josef Gundacker čp. 34 a Antonín Hacura čp. 38 .

MNV povolil dne 29.4.1947 vybudovat na pozemku čp.18 (bývalá zahrada , která t.č.sloužila za skládku odpadků) školní hřiště . Toto hřiště vybudovali v mnoha brigádnických hodinách žáci zdejší školy za vedení říd.učitele J.Kotala . Hřiště bylo pěkně upravené a dobře vyhovovalo školním potřebám .

Dne 28.3.1947 byla schválena výpověď obecního sluhy Josefa Geršla čp. 21 a na jeho místo byl přijat Rudolf Šorma , bytem Linhartice čp.16 .

Dne 29.4.1947 byla radou MNV přijata výpověď tajemníka MNV Arnošta Kummera . Za tajemníka byl přijat shora jmenovaný obecní sluha Rudolf Šorma s platem 2.800,- Kč

.včetně požadovaných naturálií , pojištění nemocenského a penzijního podle zákona . Dále bylo R.Šormovi schváleno národní správcovství na budově čp.69 po J.Kummerovi.

Jelikož tajemník nestačil vyřizovat obecní agendu , byla na návrh předsedy MNV Jaroslava Pazdírka přijata jako výpomocná kancelářská síla jeho sestra Marie Pazdírková z Nových Dvorů ,. Její přijetí bylo schváleno dne 29.9.1947 . Plat jí bude hrazen z rozpočtované částky pro referenty.

Úklid v budově MNV prováděly v roce 1947 : v lednu pí Pianová , od února do dubna Zdeňka Švancarová čp. 103 a od srpna do konce roku manželka tajemníka pí Fr.Šormová .

V září 1947 vydává se národní správy hostinec Na střelnici Josef Vačkář . Po delším jednání byla národní správou pověřena Volyňská Češka (býv.zahran.voják) Zdena Maršíková , později provdaná Bystřická .

V září téhož roku se vzdal národní správy cihelny v Linharticích Vladimír Baar . O cihelnu jevil velký zájem sám MNV , podal o ni i žádost , avšak nebylo MNV přidělena.

Po odstěhování Antonína Ambrose uvolnil se domek čp. 4 . O tento dům byl velký zájem . Po několika jednáních přidělil MNV tento dům kontrolnímu asistentu Štefanu Ševčíkovi , který dosud bydlel v domě čp. 83 , který rychle chátral .

7.března 1947 schválil MNV ustavení vodního družstva v Linharticích v tomto složení : Josef Šimek čp. 58 , Oldřich Novotný čp. 103 , Štěpán Ošťadnický čp. 64 , Josef Dvořák čp. 17 a Jan Kobelka čp.61 .

Strojní družstvo se na svých schůzích 10. a 14. února 1947 usneslo zakoupit : Traktor ZHP 42 , orací soupravu s příslušenstvím , mlátící soupravu , cepovou čističku , 2 žací travní stroje , 2 pohrabovače a 2 obraceče na seno . Dále se usneslo zajistit z konfiskátu : veškeré žací samovazy , vylušťovače jetele , povříslovač , třidič brambor , valníky , všeroby , diskové brány , luční brány , strojky na rozsévání semene atd. Usnesení však nebylo v celé šíři realizováno . Především nedošlo k nákupu traktoru .

Místní školní rada se starala nadále o hmotné zásobení obecné a mateřské školy . Místní školní rada byla znovu ustavena na schůzi , která se konala dne 10.1.1947 v hostinci Lad.Lexy čp. 91 . Na schůzi byli přítomni všichni členové místní školní rady :

Členové náhradníci zástupci školy

Josef Abrahám, Antonín Fiala, Jaroslav Kotal, Blažek Fréhar, Josef Orálek, Stanislava Bínová, Jan Šustáček, František Ondříček a Josef vystavěl

Zmocněnec okres.škol.výboru , říd.uč. Josef Bárta , přijal slib od všech členů a náhradníků . Při volbě , která se konala aklamací za vedení nejstaršího člena MŠR Josefa Abraháma byli zvoleni tito funkcionáři :
Předsedou : Jan Šustáček

Místopředsedou: Blažej Fréhar

Jednatelem : Stanislava Bímová

Pokladníkem : Jaroslav Kotal

Za Jana Šustáčka , který se po žních odstěhoval do Olomoučan , byl míst.národním výborem navržen za člena MŠR Albert Laštůvka . předsedou se stal Blažej Fréhar . MŠR zadala opravu školní budovy , zejména podbití stropů ve třídách staviteli ing.Markovi z Mor.Třebové . Oprava stropů měla stát 23.000,-Kčs . Nové schody do 1.poschodí ,které byly dodány firmou Koldas v Mor.Třebové zaplatil v ceně 2.500,- Kčs Říd.uč.Jaroslav Kotal z vlastních prostředků a daroval je škole .

Rozpočet na rok 1947 činil v řádném hospodář. 55.878,-Kčs

Mimořádném hospodář. 23.000,-Kč

Dne 10.11.1947 byl jednomyslně schválen výroční účet MŠR za rok 1946 .

Celková příjem činil 59.885,50 Kčs

Celková vydání 59.885,50 Kčs

Pokladní hotovost k 31.12.1946 rovná se 0 .

Dne 27.6.1947 byl ze školní studny za náhonem odebrán vzorek vody a zaslán na biologický rozbor . Bylo zjištěno , že voda obsahuje v 1 litru vody 3 mg kysličníku dusičnatého (N2O5) , 10 mg chloridu , 0,10 mg železa a 2,48 mg organických látek . Celková tvrdost vody je 15,10 . Voda byla uznána za pitnou .

Mateřská škola dostala od ministr.školství mimořádnou podporu ve výši 7.000,- Kčs , kromě toho dostala mateřská škola od ONV 2.000,-Kčs . Za uvedené částky byly zakoupeny učebné pomůcky.
Občané projevili svůj pěkný vztah ke škole i v roce 1947 . V lednu 1947 provedla místní osvětová rada sbírku na zakoupení loutkového divadla , která vynesla 2.911,m-Kčs . Byly zakoupeny loutky od firmy Kadláček ze Zábřehu . V polovině února 1947 předala skupina občanů správě školy 300,-Kčs . Peníze tito občané získali při starodávném svatebním zvyku . Tento dar byl tím milejší , že dříve byly částky takto získané věnovány alkoholickému opojení . Koncem února 1947 obdržela správa školy od pořadatelů masopustní zábavy , kterou pořádaly všechny čtyři politické strany společně , obnos 3.000,-Kčs

Celkem věnovali občané z Linhartice na školu od září 1946 do konce února 1947 obnos 14.025,-Kčs . Je to za půl roku skutečně hodnotný dar , uvážíme-li , že se do pohraničí přistěhovali většinou občané , kteří ve vnitrozemí nevlastnili statky . Správa školy proto požádala 2.3.1947 Československý rozhlas v Praze , aby zprávu o budovatelské činnosti obec Linhartice pojal do relací „Zprávy z pohraničí" a zároveň tlumočil všem dárcům od správy školy srdečný dík.

To však nebyly poslední dary . Správa školy dala otisknout v okresních novinách další poděkování tohoto znění :"Občané z Linhartice pořádali dne 23.11.1947 Kateřinskou zábavu , jejíž čistý výtěžek 3.500,-Kč byl věnován místním školám . Obnosu bude použito na zakoupení učebných pomůcek . správa obecné školy v Linharticích všem občanům za tento pěkný dar srdečně děkuje . Dík patří zejména p.Františku Antlovi a p.Antonínu Hacurovi ,kteří se o zdar podniku nejvíce zasloužili . Správa školy „.

Dar od občanů obdržela i okr.péče o mládež , když bylo o vánocích pod Vánočním stromem republiky vybráno 641,70 Kčs . Za Vánoční strom republiky byl vybrán smrk před školou , který bal osvětlen barevnými žárovkami
Školní rok 1946/47 začal na obecné škole dne 2.9.1946 . Bylo vyučováno ve dvou třídách .Učitel Oskar Frank odešel na vlastní žádost od 1.září 1946 na obecnou školu do Šubířova . Na zdejší školu byla od 1.9.1946 přidělena učitelka Stanislava Bímová ,která posledně učila na obecné škole ve Věcově , okr. Nové Město na Moravě . Ručním pracím vyučovala M.Boudová z Udánek a po jejím odchodu učitelka Emilie Madronová .

áboženství řím.-kat. vyučoval P.J.Kropáč , kterého vystřídal P.J.Šrubař a po jeho odchodu do Mor.Radiměře laický učitel náboženství Bohumil Švec z Mor.Třebové.

Na začátku školního roku bylo v 1.třídě (1.a 2.roč.) zapsáno 28 žáků , v 2.třídě (3,4 a 5.ročník) 37 žáků , celkem na škole 65 žáků . Během roku se několik žáků přistěhovalo a jiní odstěhovali , takže na konci škol.roku bylo v 1.třídě 30 žáků a ve 2.třídě 42 žáků a na celé škole 72 žáků .

Do měšťanské školy odešlo 12 žáků , do reál.gymnasia v Mor.Třebové 2 žáci (Jos.Andrlík a Jos.Kryštof ) . školu vyšli 3 žáci : Josef kolář čp.1a , Jaroslav Geršl čp .44 a Vítězslav Sýkora čp.53.

Na mateřské škole působila dále uč.Vlasta Vodáková a od 1.11.1947 působila na MŠ jako pěstounka Františka Vlachová , Linhartice čp.20 .

Dne 28.října 1946 předvedli žáci program na veřejné oslavě ,kterou uspořádala místní osvětová rada společně s rodičovským sdružením . Dne 7.listopadu 1946 bylo v první vyučovací hodině vzpomenuto výročí Velké říjnové socialistické revoluce . Dne 8.11.1946 byl žákům připomenut význam Bílé hory , 29.11.1946 státní svátek Jugoslávie a 15.listopadu bylo vzpomenuto J.A.Komenského .

Dne 5.prosince nadělil „Mikuláš" dětem obecné a mateřské školy cukroví a jablka , které do školy dodali jejich rodiče . Zároveň obdrželi chudší žáci papuče na přezouvání , které byly zakoupeny z peněz věnovaných k tomu účelu místním národním výborem ve výši 500,-Kčs a rodič.sdružením rovněž ve výši 500,-Kčs .

Poslední vyučovací den před vánočními prázdninami uspořádaly školy veřejnou vánoční besídku . 7,března účinkovali žáci na veřejné oslavě narozenin T.G.Masaryka . Dne 11.5.1947 účinkovali žáci obecné školy spolu s dětmi mateř.školy na oslavě 2.výročí osvobození naší vlasti Rudou armádou a zároveň na oslavě dne matek.

Týden dětské radosti byl zahájen 20.června 1947 . Toho dne byli žáci na výletě na hradě Cimburku za vedení svých učitelů . Dne 22. června byla po celý den otevřena výstava písemných i ručních prací žáků obecné i mateřské školy . Odpoledne ve 14.hodin začala na nově vybudovaném školním hřišti za čp. 18 dětská slavnost , která byla vyplněna tanečky , hrami žáků obou škol .Přitom obdržely děti klobásy , rohlíky , kakao , zmrzlinu ,

dkg nečokoládových cukrovinek , tácek dortů a jiného pečiva . Pro zpestření programu hudbou a aby mohli žáci tancovat Českou besedu , zapůjčil na oslavu MNV ústřednu obecního rozhlasu . Slavnost se vydařila.
Dne 23.6.1947 byli žáci na školním výletě v Boskovicích.

Pro nedostatek otopu bylo na mateřské škole 10.2.1947 zastaveno vyučování . Na obecné škole bylo zavedeno střídavé polodenní vyučování v jedné třídě. Normální vyučování bylo opět zahájeno na obecné škole od 31.března a na mateřské škole od 10.dubna 1947 .

Místní osvětová rada neměla vlastních místností na pořádání kulturních a osvětových akcí , proto zažádala MNV o přidělení hostince čp.91 pro tyto účely . MNV sice na doporučení kultur.ref. s.V.Schindlerové žádosti vyhověl , avšak 11.3.1947 své rozhodnutí bez hlasování pozměnil . MOR proto provedla podpisovací akci mezi občany a podala žádost znovu. Tentokrát bylo žádosti vyhověno , avšak k uskutečnění nedošlo pro nesouhlas zemské osvětové rady . Avšak ani toto neodvrátilo MOR od kulturní činnosti .

Na pozvání JSČZ hostovalo ve dnech 7. a 8. února 1947 ve zdejší obci Vesnické divadlo . Dne 7.2.1947 sehrálo divadelní hru „Les" za hojné účasti občanů . Bylo prodáno 47 vstupenek po 20,- Kčs, 24 vstupenky po 15,-Kčs, a 20 vstupenek po 10,-Kčs.

Dne 8.2.1947 odpoledne zahrálo pro děti maňáskové divadlo . Večer sehrálo pro dospělé hru „Ulička odvahy" . Bylo prodáno 19 vstupenek po 20,-Kčs , 20 vstupenek po 15,-Kčs a 32 vstupenek po 10,-Kčs.
Dne 23.března 1947 sehráli místní ochotníci s dobrým úspěchem za režie a výpravy říd.uč. Jaroslava Kotala první vlastní divadelní představení . Sehráli hru J.Bárty „Prach a broky" .

Dne 13.dubna sehráli další divadelní hru od téhož autora „Bouřliváci naší vesnice „ . Prvními ochotníky byli tito občané : Josef Andrlík , Josef Langr , Jan Sekanina , Marie a Františka Sekaninovy , Olga Kwasnyciová ,

ladimír Šimek , Josef Orálek čp. 131 , Konrád Zapletal , Štěpán Šorma , František Antl a další . Divadla měla velký úspěch . O veselí a smích v hledišti nebyla nouze . Hercům napovídala členka MOR paní Ducháčková .

odium pro jeviště velmi ochotně postavil místní tesař Josef Mlčoch čp.70 . Maskování herců prováděl holič p. Komárek z Mor.Třebové . Kulisy byly částečně použity ze zbytků kulis po Němcích , částečně byly zhotovené nové , potažené jen papírem . S malováním kulis vypomáhal p.Dostál , malíř pokojů , který t.č. bydlel u své sestry na č.p. 60. Později však musela veškerá činnost v sále hostince čp. 91 ustat , neboť se sál začal povážlivě bortit. Původní majitel byl pyšný na to , že sám podstatně zvýšil strop sálu tím , že vytvořil kopulovitý strop . Avšak neodborná práce měla za následek , že vazební trámy vyvíjely neúměrný tlak na zdi , které se vrchem rozpínaly a trhaly . Místní národní výbor musel proto z bezpečnostních důvodů zakázat v sále veškerou činnost . Konaly se jen menší oslavy ve výčepní místnosti hostince. Taneční zábavy se potom pořádaly v hostinci „U Parolků" čp. 49 a „Na střelnici „ . V roce 1947 byly pořádány tyto taneční zábavy :

6.1.1947 ples strany lidové

4.2.1947 ples železnic.zam. z Mor.Třebové

5.2.1947 ples Svazu brannosti

9.2.1947 ples SDH Linhartice

12.2.1947 ples strany soc.dem.

17.2.1947 ples KSČ

22.2.1947 ples MOSD

4.9.1947 zábava strany nár.soc. z Mor.Třebové

23.11.1947 taneční zábava občanů z Linhartice

22.3 a 5.4.1947 SDH

Na základě přípisu ONV z února 1947 dostaly všechny MNV pokyn , aby omezovaly povolování tanečních zábav , protože se jich často zneužívá k nadměrnému pití alkoholických nápojů , což v okrese způsobuje mnoho zla. Jaká Je situace s pitím alkoholických nápojů ve zdejší obci ? Úřední doklady dokazují , že i ve zdejší obci se rok od roku vypije více alkoholu . Důležitým ukazatelem nám může být dávka z nápojů , kterou MNV vybírá z likérů , vín a sodovek . Z piva se dávka nevybírá , a proto nejsou do dokladů za nápoje zahrnuty náklady za pití piva .

V roce 1947 činí dávka 19.458,80 Kčs . Při 10% dávky to znamená , že v tomto roce bylo vypito alkoholických nápojů (mimo piva) a sodovek za 194.588,-Kčs , což činí na hlavu v obci asi 320,-Kčs . V roce 1948 bylo vypito za 277.192,-Kč

Alkoholických nápojů a sodovek , což činí asi 460,-Kčs na hlavu a v roce 1949 bylo v místních hostincích a obchodech prodáno uvedených nápojů za 564.247 Kčs , což činí asi 940,-Kčs na hlavu. Kolik činí náklady za nejoblíbenější nejrozšířenější nápoj - za pivo ? kromě toho mnoho míst.občanů pracujících v Mor.Třebové vysedávají v třebovských hostincích . Rozhodně to není radostná bilance .

Dne 6..června 1947 se občané zúčastnili uvítání ostatků sv. Vojtěcha. Průvod se ubíral Olomouckou ulicí na náměstí , kde byly ostatky slavnostně uvítány zástupci duchovní správy , ONV , MNV a MOR .

Na schůzi MNV dne 24.9.1947 byly předány matkám s více jak 5 dětmi dary od Okr.péče a mládež . Dary předal u příležitosti Dne matek sociální referent .

V roce 1947 byla ustavena knihovní rada . MNV navrhl za členy knihovní rady na schůzi dne 24.4.1947 Františka Antla a Josefa Šimka čp. 58 . Knihovníkem se stal říd.uč. Jaroslav Kotal . Knihovna obdržela některé knižní dary a kromě toho zakoupila několik svazků nových knih . Půjčování knih bylo zahájeno 11.10.1947. Knihovna měla 37 čtenářů . Byli to : Josef Ošťadnický , Antonín Hacura , Václav Schindler , Ludmila Báťková , Zdeněk Hacura Bohumil Vágner , Josef Mlčoch čp.36 , Marie Fréharová , Zdeněk Geršl , Oldřich Novotný , Vlasta Vodáková , František Hofman , Růžena Kwasnyciová , Josef Kryštof , Marie Otevřelová , Anna Novotná , Anežka Schönová , Anežka Macháčková , Anna Bábková , Marie Hrbáčková , Marie Šafářová , Josef Andrlík , Bohumil Červinek , Josef Kryštof ml. Bohumila Vystavělová , Antonín Ošťadnický , František Antl , Miloslav Spáčil čp.16, Ladislav Zemánek , Růžena Kobelková , Františka Vlachová , Josef Smítal , Bohumil Jurka , Ladislav Parolek , Antonín Fiala , Marie Svobodová a Albert Laštůvka .

Na půjčovném a na popl. Za legitimace bylo vybráno 248,50 Kčs. Od MNV obdržela knihovna v roce 1946 1000,- Kčs a v roce 1947 obnos 5000,- Kčs .V únoru obdržela knižní dar od ministerstva zemědělství .

Protože je obec v bezprostřední blízkosti města , nebyla zde zřízena stanice první pomoci . Aby se občané mohli v případě potřeby i v noci dovolat lékařské pomoci , zřídil MNV na verandě budovy MNV ještě jeden telefon . Přístroj , který byl uzavřen ve skříňce a klíč byl uschován u Alberta Laštůvky .

Sbor dobrovolných hasičů konal 19.1.1947 valnou hromadu v hostinci u Lexů za přítomnosti 28 členů , z toho 20 činných a 8 přispívajících . Byla podána zpráva o činnosti v minulém roce a zvoleni noví funkcionáři .
Zvoleni byli :

Starostou : Alois Kozlovský

Zástupcem : Ladislav Lexa

Velitelem : Josef Orálek

Zástupcem velitele : Štěpán Šorma

Pokladníkem : Bohumil Lebiš
Jednatelem : Alois Schneider ml.
Vzdělavatelem : Bohumír Jurka
Strojmistrem : Josef Geršl čp. 21
Zbrojmistrem : Josef Abrahám ml.

Průběh schůze se konal v kamarádské a bratrské shodě . Schůze skončila v 17 hod. provoláním „Republice a sboru zdar !"
V roce 1947 vystoupilo ze sboru 11 členů . Někteří vystoupili pro nezájem , jiní pro přestěhování , Mir. Hubáček pro nástup vojen.zákl.služby . Ze sboru vystoupili tito členové : Deutschová Marie , Kummerová Jarmila , Polýnek František , Polýnková Marie , Ondříček František , Dvořák Josef , Bátěk Jan , Hrbáček Miroslav , Ševčík Josef , Ševčík Bohumil a Lexová Růžena .
Kulturní činnost SDH v roce 1947 .
Dne 9.2.1947 uspořádal SDH na Střelnici společenský ples . K tanci hrála hudba J.Jochce z M.Třebové . Dne 22.3.1947 uspořádali taneční zábavu v hostinci Jos.Vačkáře na Střelnici . Hudba J.Jochce z Mor.Třebové. Dne 5.4.1947 uspořádal taneční zábavu na Střelnici .Hrála opět hudba J.Jochce . Dne 24.5.1947 večer se konala kontrola připravenosti okresními činovníky.
Dne 22.5.1947 ve 20 hod. se konala schůze VIII. Okrsku SDH v Mor.Třebové v Třebovské pro velitele , starosty , jednatele a vzdělavatele .
Dne 11.5.1947 se SDH zúčastnil v plném počtu povinně v krojích oslav 9.května , které uspořádala v Mor.Třebové okresní osvětová rada za spoluúčasti všech korporací .
SDH vyslal delegáta na III.řádnou valnou hromadu okres.hasičské jednoty , která se konala v neděli dne 18.5.1947 o půl 9 hod. v míst.hotelu Moravia V Morav.Třebové .
Dne 22.6.1947 se členové SDH zúčastnili pasivně slavnosti svěcení motorové stříkačky a okres.cvičení v Dlouhé Loučce.
Dne 15.8.1947 uspořádal SDH v hostinci L.Lexy a na zahradě pouťovou taneč.zábavu . Hrál cikánský jazz pod vedením J.Jochce.

Populace v roce 1947 :
V roce 1947 se narodily linhartickým tyto děti :
Jméno Rok - narození - Jméno otce – Bydliště

Libor Hýbl - 1.1.1947 - Libor Hýbl - Linhartice 30
Mrtvorozené děvče - 15.1.1947 - Ladislav Lexa - Linhartice 91
Jaroslav Dvořák - 15.6.1947 - Josef Dvořák - Linhartice 17
František Tesař - 5.4.1947 - Anna Drápalová - Linhartice 107
Jaroslav Švec - 12.4.1947 - Jaroslav Švec - Linhartice 132
Rostislav Havlén - 13.4.1947 - Rostislav Havlén - Linhartice 63
Anna Šormová - 27.5.1947 - Rudolf Šorma - M.Třebová
Ludmila Ošťadnická - 1.7.1947 - Štěpán Ošťadnický - Linhartice 64
Marie Hacurová - 13.7.1947 - Antonín Hacura - Linhartice 38
Josef Havlíček - 31.7.1947 - František Havlíček - Linhartice 15
Zdena Pazdírková - 12.8.1947 - Jaroslav Pazdírek - Linhartice 47
Ludmila Šimková - 18.8.1947 - Josef Šimek - Linhartice 57
Marie Najbrová - 25.8.1947 - František Najbr - Linhartice 98
Bohumila Ševčíková - 29.8.1947 - Bohumil Ševčík - Linhartice 39
Jana Paroulková - 15.9.1947 - František Parolek - Linhartice 47
Jan Foret - 18.9.1947 - Jan Foret - Linhartice 12
Mrtvorozený chlapeček - 27.1.1947 - Antonín Fiala - Linhartice 125
Jiří Huňka - 31.10.1947 - Augustin Huňka - Linhartice 130
Miloslav Gundacker - 9.11.1947 - Josef Gundacker - Linhartice 34
Jana Jurková - 9.11.1947 - Bohumír Jurka - Linhartice 88
Karel Schindler - 16.11 1947 - Zdeněk Schindler - Linhartice 97

V tomto roce nezemřela žádná dospělá osoba.

V roce 1947 bylo abnormální počasí . Zima byla velmi tuhá a napadalo mnoho sněhu . Koně zdejších rolníků zapadali při svážení dříví v lese až po břicha do sněhu . Tato sněhová kalamita postihla celou Evropu a snad nejvíce Anglii , kde byly celé vesnice odříznuty od světa a musely býti zásobovány letadly . Zato mládež si přišla při zimních sportech na své . Čilý ruch byl i na Linhartickém rybníku , odkud rolníci odváželi led do třebovského pivovaru Na jaře začal sníh prudce tát a způsobil povodněmi mnoho škod . V naší republice byly těžce postiženy vesnice podél řeky Berounky v Čechách . Avšak ani ve zdejší obci nestačilo 20.3.1947 pojmout 3 metry hluboké koryto řeky všechnu vodu , která se valila od Mor.Třebové as kopců . Řeka se začala u školy vylévat z břehů a u čp. 58 se rozlila po lukách a vytvořila jezero . Vysoký stav vody v řece způsobil , že se voda tlačila proti proudu do mlýnského náhonu . I z něho se začala voda brzy rozlévat a zaplavila celou školní zahradu . Přes noc sice trochu vody opadlo , avšak příštího dne dosáhla voda stejné výše . Teprve třetího dne počala voda v řece pomalu klesat.

Zatím co zima byla tuhá , bylo léto parné a hrozně suché . Takové sucho už nebylo několik desítek roků . V některých krajích nezapršelo za celé léto . Ani ve zdejší obci za celé léto téměř nezapršelo . Sucho napáchalo velké škody na úrodě . Obilí předčasně uzrálo , takže málo sypalo . Sláma byla krátká . Avšak nejkatastrofálnější to bylo s krmením pro dobytek . Sena bylo málo a otavy téměř žádné , protože tráva byla sluncem vypálena . Podobná situace byla na podzim s bramborami . Mnozí rolníci však naříkali více , než skutečně utrpěli škod . Je totiž skutečností , že vzhledem ke zdejší půdě , je pro úrodu výhodnější suchý rok než mokrý . Od katastrofy v zásobování obyvatelstva nás ochránil náš věrný přítel a osvoboditel za fašistické okupace Sovětský svaz tím , že naší republice dodal...tun obilí , ačkoliv sám měl po válečných škodách a útrapách citelný nedostatek.
ČSM pokračoval v roce 1947 v aktivní činnosti . Věnoval se sportu , zpěvu a někteří členové se pěkně zapojili do divadelní činnosti . Z vlastních prostředků zakoupil ČSM modrou keprovou divadelní oponu .

V roce 1947 bylo v obci zhruba ukončeno osídlení . Avšak nadále docházelo k pohybu obyvatelstva .

Rok 1948

Pod vlivem vítězného postupu Rudé armády , která postupně osvobozovala naši vlast , přistoupily již před koncem 2.světové války všechny politické strany na Košický vládní program , který mimo jiné vyžadoval znárodnění těžkého průmyslu , bank atd. a orientoval vývoj nové republiky směrem k socialismu .

Avšak již po ukončení války v roce 1945 jevila se u některých politických stran snaha tento vývoj zvrátit nebo jej alespoň zpomalit . V roce 1947 docházelo v Národní frontě k větším rozporům . Krise vyvrcholila dne 20.února 1948 , když oznámili ministři strany národně socialistické . lidové a slovenské demokratické strany předsedovi vlády Klementu Gottwaldovi , že zaslali presidentu republiky svou demisi . Chtěli tím vytvořit podmínky pro vytvoření úřednické vlády , jak tomu bylo v roce 1920 . V důsledku vnitropolitické situace , která těmito demisemi byla vytvořena , navštívil předseda vlády Klement Gottwald ihned presidenta republiky a tlumočil mu potřebu rychlého doplnění vlády .

Lidové milice ihned obsadily a střežily továrny . V sobotu ráno šly pražskými ulicemi průvody pracujících z továren a kanceláří na Staroměstské náměstí , kde předseda vlády měl k nim projev a o nynější situaci - vládní krisi , jejich příčinách a důsledcích . V závěru přijalo shromáždění pracujících rezoluci , v níž se žádá , aby president republiky přijal demisi odstoupivších ministrů a aby Klement Gottwald doplnil podle ústavy v duchu demokratických zvyklostí vládu novými členy . Poslanec Krosnař v závěrečném projevu prohlásil , že je nutno seskupit národ v akční výbory Národní fronty.

Po výměně několika dopisů mezi presidentem republiky a ústředním výborem KSČ přijal president republiky dr. Edvard Beneš ve středu 25.února 1948 předsedu vlády Klementa Gottwalda a oznámil mu , že přijímá demisi , kterou 20.února podali členové vlády za stranu národně socialistickou , lidovou a slovenskou demokratickou stranu. Dále president republiky sdělil , že ve středu 25.2. podali demisi také zástupci sociálně demokratické strany ve vládě : náměstek předsedy vlády Frant. Tymeš , ministr výživy Václav Majer a že rovněž jejich demisi přijal . Současně president republiky seznámil předsedu vlády , že přijímá jeho návrh na rekonstrukci a doplnění vlády , a že nové členy vlády jmenoval .

Dne 25.února 1948 byl za předsednictví náměstka předsedy vlády Antonína Zápotockého a za účasti četných osobností našeho veřejného života ustaven v zasedací síni ÚRO v Praze Ústřední akční výbor Národní fronty . Akční výbory národní fronty byly ustaveny ve všech obcích republiky a zahájili očistnou akci .

V Linharticích byl sestaven akční výbor Národní fronty v tomto složení :

Josef Abrahám - st. předseda
Theodor Schön - místopředseda
Josef Orálek - čp. 131 člen
Josef Orálek - čp.10 člen
Josef Geršl - čp.44 člen
Marie Geršlová - čp.44 členka
Štěpánka Crhová - členka
Josef Šimek - čp.57 člen
Jan Bátěk - člen
Emil Smítal - člen
Josef Dvořák - člen
Antonín Fiala - člen
Jan Kobelka - člen
Josef Mlčoch - člen
Alois Stupka - člen
František Drápal - člen

Akční výbor národní fronty se hned ujal funkce a vyloučil z MNV členy národně socialistické : Josefa Nováka , Alberta Laštůvku a Antonína Hacuru , Za stranu lidovou : Františka Hofmana.

Za vyloučené členy MNV doporučil akční výbor doplnit MNV těmito osobami : Emil Smítal , Jan Bátěk , Karel Červinek a Josef Macháček .

MV NF se dále rozhodl , aby byli zbaveni národní správy a z obce vysídleni tito občané : Josef Novák , vedoucí nástrojárny v Linharticích , bytem v Linharticích čp. 81 , zemědělec Albert Laštůvka čp. 59 a Josef Kovář čp. 26.
Změna ve složení MNV byla provedena na schůzi pléna MNV konané dne 2.3.1948 . Živnostenským referentem místo Josefa Nováka byl zvolen Josef Dvořák , policejním referentem místo Antonína Hacury byl zvolen Emil Smítal , zemědělským referentem místo Františka Hofmana byl zvolen Jan Bátěk a pokladníkem místo Alberta Laštůvky byl zvolen Josef Macháček . Ten však tuto funkci nepřijal , takže do zvolení nového pokladníka Jaroslava Kotala v květnu 1948 vykonával funkci pokladníka neoficiálně dále Albert Laštůvka.

Dne 21.4.1948 byl v radě MNV projednán návrh akčního výboru NF , aby MNV jmenoval na čp. 26 , 59 a 81 národní správu z řad žadatelů . Akční výbor zároveň žádal , aby byl proveden soupis inventáře ve shora jmenovaných domech . Předseda J.Pazdírek žádá , aby u čp.59 bylo postupováno podle malého dekretu § 62. Členové rady souhlasí s tímto postupem . Jmenovaný po stránce hospodářské si počínal správně , není proto důvodu k jmenování národní správy. Bude jen proveden soupis inventáře dle pokynů akčního výboru .

Příslušníci KSČ František Antl a Jan Sekanina však prováděli v obci podpisy ve prospěch Alberta Laštůvky , aby nebyl vysídlen a tak bylo později zrušeno jeho odvolání z národní správy ze zemědělské usedlosti čp.59 . Po odvolání Josefa Kováře čp.26 proti zbavení národní správy zůstal i tento bydlet v domě čp.26. Jedině Josef Novák byl zbaven národní správy a vysídlen . Na schůzi rady 10.5.1948 byl na rodinném domku čp.81 jmenován národním správcem domácí krejčí Zdeněk Schindler , který dosud bydlel v domě čp.97 . Správu domu čp.81 převzal z rukou MNV 15.5.1948.

Dne 10.5.1948 schválila rada MNV návrh akčního výboru NF na sestavení volebního výboru v tomto složení : Jaroslav Kotal , Josef Geršl čp.44 , Alois Stupka , Josef Dvořák , Jan Bátěk, Josef Komárek , Theodor Schön a Josef Orálek čp.131. Náhradníci : Emil Smítal , Josef Mlčoch , Jan Kobelka , Karel Červinek , Josef Šimek čp.57 , František Drápal , Josef Orálek čp.10 , Josef Abrahám .

Za členy volební komise byli zvoleni : Jaroslav Kotal , Josef Geršl čp.44 , Alois Stupka , Josef Dvořák a Jan Bátěk . Náhradníci : Emil Smítal , Josef Mlčoch , Jan Kobelka , Karel Červinek , Josef Šimek čp.57 .

Za volební místnost byla určena výčepní místnost hostince čp.91 . Volby se konaly dne 30.května 1948 . Na návrh náměstka předsedy vlády Antonína Zápotockého byla sestavena jednotná kandidátka NF . Celostátně bylo odevzdáno pro jednotnou kandidátku Národní fronty 6.431.963 hlasů a 772.293 bílých lístků . V procentech to činí 89,28% ku 10,72% .

V Linharticích volilo 315 osob . Pro jednotnou kandidátku bylo odevzdáno 302 lístků pro kand.NF a 13 bílých lístků .

Po únorovém vítězství provedla místní organizace KSČ nábor nových členů a dosáhla toho , že byl téměř z každé rodiny aspoň jeden rodinný příslušník členem KSČ . Do strany vstoupili téměř všichni funkcionáři a členové ostatních politických stran v obci , takže se tyto politické strany rozpadly . Komunistická strana se v obci naopak tak rozrostla , že musely být vytvořeny v obci 2 organizace a hlavní výbor.

Na schůzi MNV dne 23.4.1948 bylo schváleno zřízení skupiny Svazu československo-sovětského přátelství , jehož členy se opět stala většina občanů . Na uvedené schůzi MNV byly provedeny i volby funkcionářů . Za předsedu SČSP se dobrovolně přihlásil vedoucí zdejší prodejny Miloslav Spáčil . Dále byli zvoleni : Ladislav Lexa místopředsedou , František Hofman jednatelem , František Antl pokladníkem , Jaroslav Kotal tiskovým a kulturním referentem , Josef Kryštof a Josef Andrlík revizory účtů a přísedící členové výboru : Theodor Schön , Josef Dvořák a Staša Bomberová .

Dne 23.4.1948 podal na schůzi pléna MNV člen revizní komise Jos.Šimek čp.57 zprávu , ve které uvedl , že pokladna Alberta Laštůvky je v pořádku , avšak že jsou nesrovnalosti se dvěma pokladními knihami . Místopředseda Ludvík Melka navrhuje , aby bylo okr. Národním výborem zrevidováno hospodaření od roku 1945 . Když byl v květnu 1948 zvolen za člena MNV a pokladníkem říd.uč. Jaroslav Kotal a zjistil , že bylo v roce 1946 zpronevěřeny obecní peníze bývalým pokladníkem Jaroslavem Pazdírkem , seznámil s tím radu i plénum národního výboru na schůzi dne 30.7.1948 . Jelikož Jaroslav Pazdírek je t.č. předsedou MNV , byl z této funkce odvlán a na návrh Františka Antla byl na téže schůzi za řízení nejstarším členem Janem Sekaninou jednomyslně zvolen předsedou MNV dosavadní místopředseda Ludvík Melka . MNV se skládá v této době z těchto členů : František Antl , Josef Šimek čp.57 , Josef Geršl čp.44 Josef Orálek čp.10 , Emil Smítal , Jaroslav Kotal , Josef Dvořák , Jan Sekanina , Antonín Krenar , František Drápal , Josef Mlčoch , Jan Bátěk a Karel Červinek.
V roce 1948 končil dvouletý plán obnovy národního hospodářství a dělaly se přípravy pro 1.pětiletý plán . S povděkem byla přijata zpráva , že místní cihelna splnila dvouletý plán již koncem září 1948 . Bylo usneseno zaslat pracovníkům děkovný dopis .

První pětiletý plán byl projednán na schůzi MNV dne 21.2.1948 . Jednotliví referenti navrhovali , aby byly provedeny tyto akce :

Obecní hospodář žádá postavení hřiště a oznámil , že občané , kteří jednali o postavení kaple v obci , od svého záměru upouštějí a jsou ochotni věnovat peníze na věc prospěšnou všem občanům .

Zemědělský referent navrhuje vysázení hrází ovocnými stromy , založení strojního družstva , úpravu polních cest a opravu odvodňovacího a zavlažovacího zařízení .

Osvětový referent žádá postavení jeviště pro kulturní účely.

Řídící učitel Jaroslav Kotal osvětluje otázku zdejší školy a navrhuje její řešení . Po diskusi bylo všemi hlasy schváleno , aby do pětiletého plánu byla přednostně zařazena stavba nové školy v prostoru u čp. 61.

Protože byla pokladna MNV v důsledku velkého zadlužení od roku 1945 v neutěšeném stavu , byla na schůzi MNV schválena výpůjčka ve výši 173.300,- Kčs na proplácení dluhů .

V roce 1948 bylo pokračováno ve výstavbě hřiště u zastávky . Dne 19.5. odpracovali na hřišti jednu směnu občané y dolního konce obce a 20.5. občané z horního konce obce .

V budově na školním dvoře , ve které ještě Němci začali budovat obecní prádelnu , ale nedokončili ji , stály ještě 2 nerozbalené pračky zn. Gudrun a 1 ždímačka . Bylo usneseno dát prádelnu do pořádku a do provozu .

račky usadil L.Melka a vodní instalaci provedl instalatér Hrazdira z Mor.Třebové. Prádelna byla napojena na školní vodovod (Darling) . Elektroinstalaci provedl elektroinstalatér Hrazdira ze Starého Města . Na schůzi MNV 29.5.1948 byl v prádelně stanoven poplatek za praní 15,-Kčs z 1 KWh . Zájemce o praní v obecní prádelně zaškolovala Květoslava Kotalová a současně vedla evidenci o spotřebě elektrického proudu . Kontrolou byli pověřeni Josef Komárek a Josef Dvořák . Občané si praní libovali , jen jim ztrpčoval práci nedostatek vody , neboť školní studna je mělká . Proto navrhuje 22.12.1948 na schůzi MNV Josef Macháček , aby byla prádelna opatřena vlastním vodojemem . Zatím však k tomu nedošlo .

Jedním z nejzávažnějších problémů , kterým se MNV zabýval , bylo zřízení skupinového vodovodu : Radkov , Rozstání , Linhartice . Na schůzi MNVB dne 15.6.1948 byla zvolena komise , která má za úkol projednání stavby vodovodu se zainteresovanými obcemi a s nadřízenými úřady . předsedou komise byl zvolen Ludvík Melka , členy Josef Geršl čp.44 , Antonín Krenar , Ladislav Lexa a Josef Dvořák . Komise hned zahájila činnost a dala přepracovat rozpočet na vybudování vodovodu na nynější měnu .

Po odchodu tajemníka Rudolfa Šormy , který dal výpověď , bylo usneseno na schůzi dne 22.6.1948 přijmout za tajemníka Silvestra Drašku za těchto podmínek : 1. Nástup ihned 2. Oboustranná měsíční výpověď 3. Mzda na začátek se stanoví na 2.000,-Kčs měsíčně a po řádném a svědomitém vedení svěřených prací bude plat upraven . Dne 13.9.1948 bylo usneseno zvýšit plat na 3.000,- Kčs .

Funkci obecního hajného vykonával v roce 1948 Josef Šimek čp.57 , který měl za úkol vytěžit z lesa se svými spolupracovníky 120 plnometrů dřeva .

Nočními hlídači byli Josef Komárek a Oldřich Novotný .
Jak vypadalo finanční hospodaření MNV ke konci roku 1948 :
K 13.9.1948 bylo v pokladně MNV 65.588,70 Kčs
K 21.1.01948 bylo v pokladně MNV 29.191,10 Kčs
K 18.11.1948 bylo v pokladně MNV 184.922,30 Kčs
K 22.12.1948 bylo v pokladně MNV 83.543,40 Kčs

Výměra katastrální obce Linhartice a osevní plochy v roce 1948 jsou patrny z přílohy .
Plošné srovnání na celkovou plochu obce :
Pozemky konfiskované dekr 12/49 850, 41, 75 ha
Směnou získaná půda - obec Linhartice 3, 94, 96 ha
Výkaz smíš. Spol.podílu 51 ha
Nekonfiskovaný majetek 36, 52, 08 ha
Konfiskov pozemek dek 108/45 14, 12, 80 ha
Celková výměra obce Linhartice 906, 02, 07 ha

Příděly pozemků včetně stavebních ploch a zahrad :

Čp. - Jméno - ha
1 Eyer Josef a Františka 1, 18, 51
2 Liška František a Marie 6, 30, 51
3 Kužel František a Anna 1, 07, 73
4 Ševčík Štefan a Otilie 59, 17
5 Bábek Vilém a Anna 10, 22, 48
6 Novák František a Marie 2, 58, 80
7 Svoboda František a Rozálie 91, 85
8 Krenar Antonín a Julie 81, 95
9 Přichystal František a Marie 10, 49, 05
10 Orálek František a Marie 4, 50, 57
11 Deutsch Rudolf a Julie 8, 57, 83
12 Abrahám Josef ml. a Zdeňka 68, 72
13 Čepa Jan a Marie 3, 74, 03
14 neobydleno 5, 49, 54
15 Havlíček František a Albína 8, 00, 46
16 vila 93, 59
17 Dvořák Josef a Marie 6, 07, 58
19 Komárek Josef a Marie 5, 50, 73
20 Kučera Karel a Anežka 7, 20, 58
21 Geršl Josef a Jiřina 60, 53
22 Kozlovský Alois a Hedvika 12, 94, 33
23 Svoboda František a Františka 13, 27, 09
24 Marek Josef a Anna 3, 66, 07
25 Schneider Alois a Anna 3, 19, 75
26 Kovář Josef 3, 00
27 Khyr František a Marie 13, 62, 56
28 Crha Jan a Štěpánka 93, 07
29 Kwasnycia Ivan a Růžena 13, 08, 45
30 Hýbl Libor a Helena 12, 57, 82
31 Klčo Rudolf a Marie 7, 64, 01
32 Popelka František a Štěpánka 11, 54, 28
33 Nečas Oskar a Anna 13, 35, 31
34 Gundacker Josef a Jiřina 12, 38, 67
35 Sedlák Jaroslav a Alžběta 2, 18, 07
36 Mlčoch Bedřich a Justýna 8, 51, 75
37 Ducháček Adolf a Františka 50, 60
38 Hacura Antonín a Marie 18, 63, 66
39 Ševčík Boh 14, 13, 61
40 Hofman František a Marie 15, 88, 75
42 Kolář Karel a Květoslava 6, 08, 40
43 Geršl Jaroslav a Marie 1, 28, 60
44 Geršl Josef a Marie 4, 71, 71
45 Machů Jan a Bohumila 6, 25, 13
46 Hrbáček František a Marie 19, 50,84
47 Pazdírek Jan a Štěpánka 16, 96, 20
48 Knolová Marie 3, 77, 79
49 Parolek František a Růžena 64, 62
50 Macháček Josef a Anežka 1, 00
51 Grulich Josef a Helena 11, 13, 11
52 Sekanina Jan a Celestýna 11, 23, 22
53 Dvořáček Emil 4, 78, 98
54 Sýkora Rudolf a Cecilie 52, 75
55 Martinek Adolf s Anna 13, 86, 81
56 Bombera Miroslav a Staša 7, 64, 15
57 Šimek Josef a Ludmila 4, 40, 20
58 Šimek Josef a Marie 11, 66, 48
59 Laštůvka Albert a Emilie 13, 80, 05
60 Bátěk Jan a Ludmila 13, 74, 22
61 Kobelka Jan a Růžena 13, 48, 22
62 Lebiš Bohumil a Marie 12, 28, 84
63 Havlén Rostislav a Štěpánka 76, 45
64 Ošťadnický Štěpán a Božena 13, 06, 29
65 Smítal Emil a Filomena 13, 78, 97
66 Šorma Štěpán a Božena 18, 86
67 Smrž Josef a Marie 7, 07, 44
68 Ondříček František a Božena 15, 18, 75
69 Šorma Rudolf a Františka 24, 66
70 Mlčoch Josef a Marie 1, 92, 06
72 Mazourek Ludvík a Emilie 5, 59, 86
73 Bureš Ladislav a Anna 24, 33
74 Stupka Alois a Anna 13, 31, 79
75 Červinek Karel a Antonie 88, 69
76 Abrahám Josef a Emilie 3, 05, 10
77 Parolek František a Alžběta 5, 05, 92
78 likvidováno a rozděleno 8, 11, 13
80 Smékal František a Anna 3 , 48, 78
81 Schindler Zdeněk a Vilma 13, 65
82 Otevřel Boh. A Marie 53, 00
84 Přikryl František a Julie 12, 41, 53
85 Cihelna 10, 44, 26
86 Halm Martin 21, 01
87 Fréhar Blažej a Marie 2, 93, 42
88 Jurka Boh. A Hedvika 91, 98
90 Sedlář Josef a Cecilie 11, 41
91 Kulturní dům 21, 03
92 Foret Jan a Štěpánka 6, 41, 78
93 Dobeš František a Štěpánka 91, 84
94 Chalupa Jaroslav a Ludmila 1, 09, 59
95 Hubáček František a Karolína 2, 04, 58
96 Kryštof Josef a Filipa 5, 35, 67
97 Draška Silvestr a Marie 21, 13
98 Najbr František a Anežka 7, 44, 50
99 Spurný Josef a Emilie 79, 39
100 Kadlec Josef a Ludmila 6, 54, 67
101 Svaz brannosti 7, 44, 50
102 Konečný František a Marie 2, 62, 18
103 Novotný Oldřich a Anna 3, 88, 00
104 Kolář Josef a Anna 5, 24, 85
105 Rajtr Antonín a Anna 1, 45 ,21
107 Drápal František a Julie 5, 54, 18
108 Ševčík Josef a Hedvika 4, 07, 00
109 Vágner Josef a Anna 7, 64, 32
111 Šmíd František a Marie 97, 59
112 Antl František a Marie 2, 03, 29
113 Zemánek Ladislav a Marie 3, 80, 75
114 Neuman František a Marie 12, 93, 06
115 Weber Josef a Anna 1, 14, 21
122 Langr Josef a Hedvika 1, 92, 25
123 Andrlík Josef a Marie 1, 63, 40
124 Zapletal Konrád a Anna 24, 52
125 Fiala Antonín a Kateřina 26, 28
126 Schön Theodor a Anežka 38, 65
127 Druna 14, 34
128 Vystavěl Jan a Josefa 56, 09
129 Vystavěk Josef a Bohumila 83, 24
130 Huňka Augustin a Marie 46, 27
131 Orálek Josef a Anna 61, 67
132 Švecová Marie 48, 20
133 Melka Ludvík a Františka 59, 06
117 Lexa Ladislav a Růžena 58, 64
Vojenská správa 4, 36, 33
Správa st.lesů 31, 93, 67
Nár.pozemkový fond 2, 30, 70
Veř.statek MNV 12, 28, 45
Obec Linhartice lesy a 43, 25, 53
Půda k zalesnění 19, 92, 11

Školní rok 1947/48 byl zahájen dne 1.září 1947 . K tomuto dni bylo ve škole zapsáno 69 žáků , z toho 38 hochů .
Dnem 1.září 1947 byla přeložena učitelka Stanislava Bímová na měšťanskou školu v Horním Štěpánově . Téhož dne nastoupila do zdejší školy učitelka Vlasta Hofmanová , která sem byla přeložena z Kladek .
Dne 3.února 1948 se konal ve 20 hodin v obecné škole kulturní večer . Účinkovali řed. Hudební školy z Mor.Třebové Josef Jochec (pianino) a řed.měšťanské školy v Třebářově Bohumil Mimra (housle) . program uváděl okr.knihov.inspektor A.Bieberle .
Dne 6.března vzpomnělo občanstvo Linhartice památky presidenta Osvoboditele Tomáše Garyka Masaryka . Slavnost připravil na podnět hasičského sboru říd.uč. Jaroslav Kotal , který nacvičil s mládeží vhodný program . Slavnost byla ukončena proslovem předsedy rod.sdružení.
Občané se zúčastnili 1.května májových oslav v Mor.Třebové . Kráčeli v semknutém útvaru za alegorickým vozem , který zhotovil za pomoci některých občanů říd.uč.Jaroslav Kotal .
Když dne 7.června 1948 abdikoval ze svého úřadu president Dr.Edvard Beneš , byl dne 14.června zvolen novým presidentem Klement Gottwald. Zdejší místní národní výbor zaslal nově zvolenému presidentovi Klementu Gottwaldovi blahopřání ke zvolení a tak obdržel z Kanceláře presidenta republiky poděkování za blahopřání.
Dne 21.prosince 1948 měly děti mateřské školy samostatnou besídku pro občany . Program byl vyplněn četnými recitacemi , zpěvy, tanečky a dramatizacemi.

Činnost Sboru dobrovolných hasičů byla bohatá .
Dne 1.2.1948 se konala za řízení starosty sboru Aloise Kozlovského valná hromada . Podle zprávy pokladníka činil za rok 1947 příjem 21.294,90 Kčs
vydání 17.973,- Kčs
Za OHJ byl na schůzi přítomen br. Kolínek z Mor.Třebové . Na Valné hromadě byli zvoleni tito funkcionáři :
Starostou : Emil Smítal čp. 65
Místostarostou : Ladislav Lexa čp. 91
Velitelem : Josef Orálek čp.10
I.zást. : Albert Laštůvka čp. 59
II.náměst. : Josef Orálek čp.131
Jednatelem : Theodor Schön čp.126
Vzdělavatelem : Bohumír Jurka čp.88
Pokladníkem : Bohumil Lebiš čp.62
Zbrojmistrem : Ladislav Lexa čp.91
Strojmistrem . Jaroslav Pazdírek čp.47
Trubači : František Najbr čp.96
František Ondříček čp. 68
Ve sboru však došlo k některým neshodám .
Dne 25.února 1948 byl ze sboru vyloučen Alois Kozlovský . pro vyloučení hlasovalo všech přítomných 11 členů sboru.
Protože se členové sboru nedostavili dne 4.4.1948 dopoledne na požární cvičení , vzdali se někteří funkcionáři svých funkcí . Dne 23.5.1948 se konala mimořádná valná hromada za účasti 16 členů a 3 delegátů.

Zvoleni byli :
Starostou : Ludvík Melka čp.133
Velitelem : Josef Orálek čp.131
I.zást.velitele Štěpán Šorma čp.66
II.zást.velitele Bohumil Lebiš čp.62
Pokladníkem : František Svoboda čp.23
Zbrojmistrem : Josef Eyer čp. 1
Revizorem účtů : Karel Kolář čp.42
Matrikářem : Ludvík Melka čp.133
Vzdělavatelem : Jaroslav Kotal čp.116
Jednatelem : Theodor Schön čp. 126

Družstvo SDH v Linharticích se s úspěchem zúčastnilo soutěže na okrskovém cvičení v Udánkách a školního cvičení ve Velkých Opatovicích.
Sbor dobr.hasičů se podstatně zúčastňoval na kulturním dění v obci. Dne 3.ledna 1948 konal ples Na střelnici . Hrála hudba p. Otcovského .
Dne 9.února 1948 pořádal ostatkovou zábavu v hostinci u L.Lexy . V tutéž dobu pořádala ostatkovou zábavu v hostinci u Parolků strana nár.soc.
Podle zprávy pokladníka vybral SDH 1. den 7.975,- Kčs a 2. den 1.460,- Kčs
Čistý výnos činil 3.720,-Kčs
Dne 7.3.1948 byl SDH pořadatelem veřejné oslavy narozenin T.G.Masaryka . Slavnost skončila zapálením vatry v 19 hod.
Na schůzi dne 9.4. vzpomněl vzdělavatel několika slovy zesnulého ministra Jana Masaryka . Při každé schůzi konal krátké školení .
Dne 14.8.1948 konal SDH taneční zábavu Na střelnici .
Příjem ze zábavy činil 8.639,-Kčs
Výdaje 4.073,90 Kčs
Čistý výnos 4.556,90 Kč
Dne 12.9.1948 konal SDH společně s JSČZ dožínkovou zábavu Na střelnici .
Příjem ze zábavy 8.344,- Kčs
Vydání 6.429,40 Kčs
Čistý výnos 1.915,40 Kčs byl JSČZ ponechán sboru DH .
SDH konal taneční zábavu 13.11.1948
Příjem 6.470,- Kčs
Vydání 4.220,60 Kčs
Na silvestrovské zábavě dne 31.12.1948 bylo vybráno 5.383,- Kč
Vydáno 3.543,70 Kč

Příjmy a výdaje v roce 1948 SDH byly následující :
Na řádném rozpočtu :
Příjmy :
Příspěvek SDH (sbírka po občanech) 2.525,- Kčs
Příspěvek MNV 20.966,- Kčs
Úroky z vkladů 11,40 Kčs
Různé příjmy (výtěžky ze zábav) 17.534,20 Kčs
Řádné příjmy celkem 41.036,60 Kčs
Vydání celkem 33.016,10 Kčs
Konečná pokladní hotovost 8.020,50 Kč
Na mimořádném rozpočtu
Příjem od MNV (za prodanou stříkačku do Chrudichrom ) 32.000,- Kčs
Od MNV na mimořádný rozpočet 20.766,- Kčs
Celkem příjmy na mimořádný rozpočet 52.766,- Kčs

Z příjmů na mimořádný rozpočet byly vytvořeny dva účelové fondy . Po převedení výtěžků a kateřinské a silvestrovské zábavy a úroků z vkladních knížek činil fond na zakoupení hasičského auta obnos 43.741,10 Kčs
A fond na zakoupení vycházkových obleků 12.003,10 Kč
V roce 1948 měla TJ Sokol v Linharticích 32 členů , 19 členek , 15 dorostenců , 13 dorostenek , 17 žák a 18 žákyň.
V roce 1948 sepsal člen MNV K.Červinek pro vybírání obecních poplatků z místností seznam obytných místností v Linharticích.

Populace v roce 1948
V roce 1948 se narodily Linhartickým občanům tyto děti :

Jméno dítěte - Datum narození - Jméno otce - Bydliště (čp.) - Poznámka
1) Josef Klčo - 25.1.1948 Rudolf Klčo - 31
2) Pavel Šorma - 31.1.1948 Štěpán Šorma - 66
3) Marie Grulichová - 23.2.1948 Antonín Grulich - 51
4) František Khyr - 1.3.1948 František Khyr - 27
5) Helena Danielová - 3.4.1948 Ed.Malík+Hel.Danielová - 117 - cik.nár.
6) Marie Drápalova - 11.5.1948 Julie Drápalová - 107 - + 13.5.1948
7) Anna Hýblová - 27.6.1948 Libor Hýbl - 30
8) Alena Šormová - 16.7.1948 Rudolf Šorma - 69
9) Anna Kuželová - 23.8.1948 František Kužel - 3
10)Marie Lexová - 6.9.1948 Ladislav Lexa - 117
11)Zdeněk Dvořák - 21.9.1948 Josef Dvořák - 17
12)Vlasta Antlová - 26.10.1948 František Antl - 112
13)Miloslava Dragonová - 26.10.1948 Josef Dragon - 11
14)Nekřtěné děvče - 30.10.1948 Ladislav Zemánek - 113 - +1.11.1948
15)Jiří Abrahám - 3.12.1948 Josef Abrahám - 12
16)Eva Fialová - 22.12.1948 - Antonín Fiala 124 - + 14.9.1949
17)Jan Smítal - 27.12.1948 - Emil Smítal 65

V roce 1948 zemřely tyto dospělé osoby :
Dne 18.11.1948 zemřela Terezie Korčáková , nar. 15.6.1987 nár.české , bytem v Linharticích čp.67 . příčina úmrtí-stáří. Pohřeb se konal 18.11.1948 v Moravské Třebové.

Rok 1949

Od 1.ledna 1949 došlo ke změně státní správy na celém území naší republiky . Zemské zřízení bylo málo pružné , a proto bylo nahrazeno krajským zřízením . Náš moravsko-třebovský okres se stal součástí Brněnského kraje , avšak byl zmenšen o Svitavsko , které vytvořilo samostatný okres a město Svitavy se stalo okresním městem.
Brněnský kraj má 964 obcí a měří 7.448,82 km.
V roce 1947 bylo na nynějším území Brněnského kraje 934.437 obyvatel . Hustota obyvatel na 1 km činila 125 osob .
Západní oblast kraje náleží Českomoravské vysočině (nejvyšší bod této její části je Horní les 775 m u Rovečného) východní oblast náleží jednak Drahanské vysočině (727 m západně od Protivínova) , jednak Ždánickému lesu a jeho podhůřím . Na okraji Drahanské vysočiny od Hádů u Brna ke Sloupu se táhne pruh krasového území s labyrinty krápníkových jeskyň , ponornými toky a propastí Macochou (-138 m) , tzv. Moravský kras .
Pro reliéf kraje je charakteristickým znakem několik sníženin . Největší z nich , Dyjskosvratecký úval , dosahuje od řeky Moravy od Lanžhota proti toku Dyje až ke Znojmu , proti toku Oslavy k Dolním Kounicím a proti tiku Svratky až na jižní okraj Brna . Jako ostrov se v jižní části tohoto úvalu zdvihají Pavlovské vrchy (Děvín 550 m). Na soutoku Dyje a Moravy leží nejnižší místo Brněnského kraje (151 m) . Druhá sníženina vystupuje mezi Drahanskou vysočinou a Ždánickým lesem od Šlapanic přes Vyškov k Hornomoravskému úvalu u Ivanovic na Hané a třetí pod jménem Boskovická brázda od Moravského Krumlova na sever k Mladějovu . Od ní k severovýchodu odbočuje u Boskovic jiná sníženina zvaná pro svou úrodnost Malou Hanou .
Vodopisně leží celý kraj v povodí Moravy a tím patří do oblasti černomořské .
V zemědělství stojí na prvním místě obilniny (především pšenice , ječmen , žito) , na druhém pícniny a na třetím okopaniny . Na pěstování tabáku a na vinice , příroda zde větší rozloha než v kterém-koliv z ostatních krajů českých zemí . Vinohrady jsou zejména u Znojma , Mikulova ,Hustopečí .
Průmysl vyniká v oboru textilním a strojírenském a má výhodnou energetickou základnu v Rosicko-oslavanské kamenouhelné pánvi.
Na východním okraji Drahanské vysočiny u Rychtářova leží těžištní bod (střed) Československé republiky ( 34 36 30 vých od Ferra , 49 21 43 sev.šířky) .
Brněnský kraj má 19 okresů . Sídla a obvody krajských a okresních soudů jsou shodná se sídly a obvody krajského a okresních národních výborů až na tyto vyjímky : pro obvod ÚNV v Brně a pro okres Brno-sídlo okr.soudu v Brně a pro okr. Velká Bíteš-sídlo okr.soudu v Náměšti nad Oslavou.

Celé území ČSR bylo rozděleno do 19 krajů , které celkem zachovávaly historické hranice mezi Čechami , Moravou a Slovenskem . Jsou to tyto kraje :
1. Pražský
2. Česko-budějovický
3. Plzeňský
4. Karlovarský
5. Ústecký
6. Liberecký
7. Hradecký
8. Pardubický
9. Jihlavský
10. Brněnský
11. Olomoucký
12. Gottwaldovský
13. Ostravský
14. Bratislavský
15. Nitranský
16. Banskobystrický
17. Žilinský
18. Košický
19. Prešovský

Hned na počátku roku 1949 došlo k nepříjemnému nedorozumění mezi místním
národním výborem v Linharticích a okresním národním výborem v Moravská Třebové .
V roce 1949 se konal IX.sjezd KSČ . Obyvatelé , zvláště členové KSČ si dávali osobní nebo kolektivní závazky na počest tohoto sjezdu . Znenadání se však roznesla po obci zpráva , že si jeden významný funkcionář ONV dal osobní závazek , že zajistí sloučení přilehlých obcí Linhartic , Sušic a Udánek s městem Moravskou Třebovou . Myšlenka na sloučení obcí nebyla špatná , neboť domy jednotlivých obcí skutečně těsně sousedí s městskými domy a je možné , že by tyto obce sloučením získaly . Co však občany pobouřilo , byl způsob jednání funkcionářů ONV , že si dělali osobní závazky na úkor obcí bez předběžného projednání s nimi . Podle toho také vypadala reakce obyvatelstva . Proto byl také radou MNV na schůzi dne 28.1.1949 zamítnut návrh ONV (přípis č.j. 27705-I-21 ze dne 27.12.1948).
Následovalo několik bouřlivých schůzí . Na schůzi pléna MNV dne 5.3.1949 mělo dojít k definitivnímu ujednání o sloučení obcí za účasti funkcionářů ONV . Po diskusi hlasovalo 14 členů MNV pro připojení , jeden člen hlasoval proti.
Jednání této schůze však znovu rozbouřilo hladinu obce do té míry (šlo nakonec z obou stran o prestižní věc) , že MNV společně s místní org. KSČ a MAV NF podali stížnost na postup ONV až na ÚV KSČ . Nejvyššími orány bylo rozhodnuto , aby obce zůstaly samostatné.
Během roku došlo ve složení MNV k některým změnám .Dne 8.10.1949 složili slib noví členové Oldřich Novotný , Josef vystavěl čp.129 , František Šmíd a Bohumil Otevřel . Dne 25.11. složili slib další členové Josef Eyer a Adolf Ducháček .
Dne 25.11.1949 dal formálně výpověď dosavadní tajemník Silvestr Draška , neboť dosáhl stáří 60 roků a uchází se o důchod . Výpověď tajemníka byla vzata na vědomí a byl požádán o další služby.
Činnost MNV byla v rove 1949 bohatá . Po stránce finanční hospodařil dobře . Agendu zatěžovaly potravinové lístky . Veřejné cesty , zejména cesta vedoucí kolem čp. 91 do polí , byly opraveny celkovým nákladem 24.728,-Kčs .Opravy se zúčastnila většina zemědělců s koňskými potahy i další občané . Práci řídil Oldřich Novotný .
Protože je v obci nedostatek ovocných stromů (většina uhynula za kruté zimy v roce 1929) rozhodl se MNV vysázet na stráni za čp. 108 třešně a višně . Stromky , které byly zakoupeny v ceně 2.000,-Kčs od fy Kryštof z Jaroměřic u Jevíčka , zasázeli Josef Geršl čp.44 , Josef Šimek čp.5 a Josef Macháček čp.50.Na podzim byl založen obecní sad na pastvinách vedoucích podél cesty od čp. 92 k jílovišti . Stromky (většinou švestky a jabloně) dodal v hodnotě 7.000,-Kčs zdejší občan Bohumil Lebiš , který má ovocnou školku pod státní silnicí . tyto stromky zasázeli Ladislav Zemánek a Josef Komárek . Za sázení stromků v obou sadech bylo zaplaceno 7.275,-Kčs ,takže celkový náklad činil 16.275,-Kčs .
V obecní prádelně panoval čilý ruch. Ženy si pochvalovaly ulehčení práce . Nedostatek vody ve školní studni jim práci ztěžoval a znepříjemňoval , protože musely často nosit vodu z řeky . Proto zadal MNV instalatér.firmě Hrazdira v Mor.Třebové zřízení nové vodárny přímo do prádelny . Vodárna s prací stála 10.000,-Kčs . Vykopávku na položení vodovodního potrubí provedly většinou ženy : Alžběta Paroulková , Anežka Hauptová, Staša Bomberová , Ludmila Báťková , Růžena Kwasnyciová , Božena Ondříčková a další . Pomáhali jim též někteří muži (Josef Abrahám st. , Metoděj Čepa , František Popelka a další) , Vodovod byl napojen na studnu před školou , vybudovanou pro tento účel již před rokem 1945 . Studna je napájena vodou z řeky přirozenou filtrací .
Největší investicí toho roku bylo zavedení veřejného osvětlení v obci , po kterém občané tolik volali . Veřejné osvětlení bylo zaveden podél obou Linhartických cest , tj. po obou stranách řeky až na úsek od mlýna čp.17 až k čp.14 a od čp.2 po čp.1 . Veřejné osvětlení instalovaly Východomoravské elektrárny za 50.127,80 Kčs a dokončily práci do konce září 1949 . Protože t.č. nebyly k dostání žárovky , bylo veřejné osvětlení rozsvíceno až v říjnu .
Do investičního plánu na rok 1950 bylo navrženo na opravu kulturního domu , kterého se MO KSČ v dubnu vzdala ve prospěch MNV a 40.000,-Kčs na opravu místního rozhlasu , které je každou chvíli neschopen provozu . Dne 22.7.1949 schválil MNV výroční účet za rok 1948.
V roce 1949 dosáhli v obci socializaci obchodů a živností . MNV schválil 28.4.1949 udělení národ.správy hostince čp.49 (F.Parolek) Sdružení komunálních podniků v Mor.Třebové . Hostinec převzaly 23.5.1949 . Den 24.11.1949 schválila rada MNV , aby okr.družstvo Jednota převzala hostinec čp.91 a čp.101 . Dále bylo navrženo , aby Jos.Weberovi byla ponechána obuvnická živnost na dožití . Josef Abrahám st. Byl nucen trafiku zrušit , když Jednota prodávala kuřivo v pohostinství i v obchodech s potravinami .
V měsíci Československo-sovětského přátelství konala se 2.11.1949 slavnostní schůze MNV .Na schůzi byl vyslechnut rozhlasový projev prezidenta Klementa Gottwalda . Po rozhlasovém projevu byly zahrány hymny a předseda MNV Ludvík Melka přečetl zdravici J.V.Stalinovi . Dále seznámil občany s organizací podpisové akce pro zdravici , kterou již na schůzi podepsali všichni přítomní členové MNV , MV NF a občané . Po zapění Písně práce byla slavnostní schůze ve 22 hodin skončena .
Jelikož se obecní hajný Josef Šimek přihlásil na uhelnou brigádu , přijal MNV místo něho za obecního hajného Josefa Abraháma .
Veškeré schůze v obci , zejména schůze MNV bývaly vždy hojně navštíveny občany . Jednak se konaly ve výčepu pohostinství čp.91 , jednak jevili občané velký zájem o dění v obci . Ještě navštívenější a bouřlivější byly v 2.pololetí roku 1949 , když obcí hýbala otázka socializace vesnice .
Již v roce 1947 bylo v obci založeno místní strojní družstvo , aby zdejší zemědělci byli lépe zaopatřeni zemědělskými stroji , zejména těžkými . Protože byl v obci velký nedostatek velkých výkonných mlátiček , zakoupilo strojní družstvo , hlavně pro potřebu malých zemědělců , mlátičku vzor 26 a lis na slámu . Přitom se počítalo s tím , že družstvo získá v záložně úvěr , který během 2-3-roků splatí z provozu mlátičky . Za propůjčení mlátičky bylo usneseno vybírat poplatek 8,- Kčs za 1 kWh od členů strojního družstva a 10,- Kčs od nečlenů včetně stálé obsluhy mlátičky mlátičkářem Josefem Macháčkem nebo Josefem Gundackerem . Na schůzi bylo dne 23.10.1949 podáno vyúčtování strojního družstva . Celkem bylo přijato za mlácení 10.500,- Kčs , z toho byla vyplacena odměna mlátičkářům ve výši 4.500,- Kčs , takže čistý zisk bude asi 5.000,- Kč . Za používání koňských samovazů bylo rozhodnuto požadovat 75,- Kčs od 1 ha .
Avšak záložna v Mor.Třebové nepovolila strojnímu družstvu úvěr , a proto požadovalo Hospodářské družstvo okamžité proplacení strojů . Jelikož strojní družstvo nemělo dostatek vlastních finančních prostředků , snažilo se je získat především v řadách svých členů . Každý člen měl buďto zaplatit určitý obnos v hotovosti (půjčiti) , nebo ručit svým majetkem na určitém podílu . Došlo však k velkým rozporům mezi drobnými a většími zemědělci , neboť větší zemědělci žádali od drobných zemědělců stejný podíl .
Vznikla tak vhodná situace pro socializaci vesnice . po získání informací , jak je možno řešit finanční stránku strojního družstva byla svolána 20.srpna 1949 schůze družstva na níž předseda Albert Laštůvka členům vysvětlil , že je stroje možno zaplatit buďto složením hotovosti členy družstva , získáním půjčky , jestliže družstevníci zaručí určité podíly svým majetkem , nebo založením jednotného zemědělského družstva . Po delší rozpravě dává František Smékal čp.80 návrh , aby bylo raději založeno JZD , což bylo 29 přítomnými členy schváleno . Na památku této historické události cituji zápis z průběhu této schůze doslova :
Pořad jednání :

1. s.Laštůvka zahájil schůzi jako předseda MSD přivítáním všech přítomných , též přivítal
   s.Báně jako referenta a předal mu další referát.
2. s.Báně podává vysvětlení o výhodách společného používání těžkých strojů a dalšího
   ekonomického hospodaření .
3. po různých námitkách a delší rozpravě dává s.Smékal návrh pro založení JZD , což bylo
   všemi schváleno .
4. Bylo přikročeno ke zvolení členů přípravného výboru . Navrženi byli Laštůvka Albert , Bátěk Jan , Hofman František , Lexa Ladislav , Abrahám Josef , Stupka Alois , Novotný Oldřich , Šimek Josef čp.58 , Kolář Karel , Melka Ludvík .
   Všichni navržení byli jednohlasně zvoleni .
   Schůze skončena v 10 ½ hod. večer .
   Zapsal Bátěk Jan , v.r.
   Zapisovatel
   Novotný Oldřich , v.r.
   Laštůvka Albert , v.r.

Je samozřejmé , že finanční otázka strojního družstva nebyla jedinou hybnou silou k socializaci vesnice . Především se touto otázkou zabývala MO KSČ , která pro založení JZD připravila půdu .
Na schůzi přípravného výboru JZD byli zvoleni tito funkcionáři
Albert Laštůvka , předseda
František Hofman , místopředseda
Jan Bátěk , jednatelem .
Členů JZD stále přibývalo , takže k 22.12.1949 mělo JZD podle prohlášení předsedy přípravného výboru již 40 členů .
Na schůzi dne 9.12.1949 byl vypracován plán na rok 1950 , který obsahuje tyto úkoly :

1. Úprava zavlažovacích kanálů za čp. 59 a 60
2. Vybudování kolny na stroje
3. Vysázení ovocného sadu na obecních pozemcích
4. Zakoupení různých strojů
5. Dobudování prádelny
6. Částečný traťový osev
7. Vybudování družstevního rybníka

Družstevníci se usnesli na II.typu JZD , což znamená , že budou společně pracovat na všech polích , ale každý zemědělec obdrží veškerou úrodu ze svých pozemků a z této úrody bude také individuálně plnit předepsané dodávky rostlinných i živočišných produktů . Aby JZD mělo také nějaké společné hospodářství , přebíralo některé zemědělské usedlosti od zemědělců , kteří z obce před socializací vesnice odešli. Tak byla např. na schůzi 19.12.1949 převzata zemědělská usedlost čp.33 od Oskara Nečase , který po získání majetku z hospodaření se vrátil na svůj rodný domek do Olomoučan .
Právně bylo JZD v Linharticích založeno dne 7.9.1949.
Na vrcholu soukromého hospodaření , tj. v roce 1949 obhospodařovaly zemědělské závody tuto výměru půdy :
Zemědělská půda patřící k zemědělským závodům : 657,44 ha
Z toho orná půda 487,40 ha
Z toho louky trvalé 104,30 ha
Z toho pastviny 51,26 ha
Z toho zastavená plocha 7,79 ha
Z toho ostatní neplodná plocha 6,39 ha

Úroveň majitelů zemědělských závodů byla různá . Někteří zemědělci byli velmi dobrými hospodáři . Byli schopní , zemědělství rozuměli a přitom byli pracovití , takže stačili za těch málo roků tj. do socializace vesnice nejen splatit veškerý nemovitý majetek , ale ještě si mnoho peněz zašetřili. Naproti tomu zde bylo několik zemědělců , kteří sice byli pracovití , dřeli se , avšak vzhledem k tomu , že neměli žádné zkušenosti i málo vědomostí o zemědělství , nepřinášelo jim zemědělství dost užitku . Stávali se notorickými neplniči povinných dodávek a zemědělský závod upadal .

Ze života škol uvádím jen ty nejzákladnější údaje , neboť jsou podrobně uvedeny ve školních kronikách .

Školní rok 1948/49 byl zahájen dne 1.září 1948 . Celkem bylo na začátku šk.roku zapsáno 72 žáků , z toho 39 chlapců .

Dne 1.září 1948 odešla učitelka Vlasta Hofmanová na II.národní školu do Mor.Třebové . Na její místo nastoupil Theodor Hader , říd.uč. v.v. z Městečka Trnávky.

V tomto školním roce se začalo na všech školách vyučovat podle nového školského zákona a podle nových učebních osnov .
Žáci a učitelé zdejší školy se zavázali , že jako dar k IX.sjezdu KSČ odpracují 700 hod. Žáci a učitelé olištovali všechny obrazy , opravili školní plot , upravili školní zahradu a hřiště , zdokonalili výzdobu školy a tříd , odvezli MNV dříví a prováděli sběr odpadových surovin . Plán (závazek) byl splněn na 103%.
Celkový zdravotní stav žáků byl uspokojivý až na 3 případy onemocnění tyfem . Byli to Josef a Imrich Morongovi a Oskar Klug . Tyfus řádí v Linharticích a v celém povodí řeky již mnoho desítek roků , neboť řeka je zamořena tyfovými bacily.
V mateřské škole byl školní rok zahájen dne 2.září při počtu 30 dětí . V tomto školním roce byla oddělena správa mateřské školy od národní školy . Ředitelkou byla jmenována dosavadní učitelka Vlasta (Hofmanová) Vodáková .
Rodičovské sdružení MŠ rozhodlo , aby byla zavedena o hlav.prázdninách a ve šk.roce 1949/50 celodenní péče spojená se stravováním . Budou se podávat svačiny , na oběd budou děti prozatím chodit domů .

Osvětová a kulturní činnost v obci :
Dne 15.března 1949 byla provedena velká mírová akce za spoluúčasti školní mládeže .
Dne 1.května byl opět vypraven alegorický vůz a za velké účasti občanů se odebral průvod pře Linhartice na seřadiště do Moravské Třebové , kde se konala celookresní oslava

V Měsíci československo-sovětského přátelství byla uspořádána beseda žen na téma :
" Co dává Stalinovo učení ženám „. Program vyplnili žáci zdejší školy (žáci 2.třídy za vedení učitelky Růženy Pelíškové).
Rovněž na oslavě 70.narozenin J.V.Stalina přednesli žáci 2.třídy básně a písně .

V roce 1949 byly pořádány tyto taneční zábavy :
Datum - Pořadatel - Místo pořádání
29.1.1949 - JSČZ - taneční zábava u Gundackerů
19.2.1949 - SDH - maškarní ples Na střelnici
28.2.1949 - KSČ I - Linh. Taneční zábava u Gundackerů
18.4.1949 - KSČ II - taneční zábava u Parolků
2.5.1949 - Sokol Linh. - Taneční zábava u Gundackerů
7.5.1949 - Bystřická taneční zábava Na střelnici
29.5.1949 - Bystřická taneční zábava Na střelnici
14.7.1949 - Bystřická taneční zábava Na střelnici
7.8.1949 - Bystřická taneční zábava Na střelnici
3.9.1949 - Bystřická taneční zábava Na střelnici
10.9.1949 - Bystřická taneční zábava Na střelnici
15.10.1949 - SDH - taneční zábava u Gundackerů
15.5.1949 - SDH - taneční zábava u Gundackerů
26.11.1949 - odb.žen při JSČZ - taneční zábava u Gundackerů

Před vánocemi uspořádala Mateřská škola veřejnou vánoční besídku .

Z činnosti ostatních složek v obci :
Knihovníkem veřejné lidové knihovny byl ve výpůjčním období 1948/49 opět Jaroslav Kotal . během roků 1947-1949 bylo zakoupeno mnoho nových knih , neboť MNV knihovnu finančně dobře podporoval. V tomto výpůjčním období bylo zapsáno 49 čtenářů . Byli mezi nimi i někteří hoši z Mor.Třebové .
Místní národní výbor se dobře staral o požární sbor . Když SDH prodal starou motorovou stříkačku (po Němcích) do Chrudichrom , převzal peníze MNV , který s nimi normálně hospodařil - používal je na běžná vydání MNV . Teprve reorganizace MNV umožnila vrátit tyto peníze SDH .

Hospodaření SDH v roce 1949
Řádný rozpočet :
Příjem od MNV 63.000,- Kčs
Úroky z vkladů 28,80 Kčs
Různé příjmy 46.371,50 Kčs
Příjmy celkem 109.400,30 Kčs

Vydání z řádného rozpočtu 106.250,80 Kčs .
SDH se rozhodl po dodatečném přísunu finančních prostředků od MNV i z vlastních příjmů zakoupit hasičské auto . Zakoupením byli pověřeni starosta Ludvík Melka a Josef Eyer jako odborníci , protože sami vlastnili auto . Dne 7.května 1949 bylo zakoupeno od A.Webera , automechanika , Mor.Třebová , Josefská 4 auto zn. Steyer za obnos 75.000,-Kčs . Byl to nákladní automobil , původně vojenské auto . protože karoserie nákladního auta pro hasičské účely nevyhovovala odkoupil ji zpět E.Mikeš (který auto opravoval) za 5.000,-Kčs .
Auto konečně bylo , ale způsobilo funkcionářům SDH i MNV nové starosti , protože si někteří mladí hasiči představovali,že je budou používat na různé zájezdy , soukromé projížďky atd. podle toho s autem také zacházeli . bensin tekl proudem . proto musel MNV rázně zakročit . Však také Mil.Spáčil s tímto autem v Linharticích havaroval , takže se muselo dát do opravy . Auto však vyžadovalo stále mnoho oprav a peněz na tyto opravy .
Samaritáni se zúčastnili samarit. Kursu , který byl zahájen 30.1.1949 v Mor.Třebové a pokračoval po 6 neděl .
Dne 3.7.1949 se zúčastnil SDH sjezdu X.Brněnského kraje Čsl.Hasičstva v Boskovicích.
V roce 1949 nebylo v počtu členů SDH proti roku 1948 podstatných změn.

Z ostatních složek byla činná Myslivecká společnost , která se starala o zvěř a každý podzim konala za velké účasti místních honců hony.

Činnost SČSP se omezovala jen na vybírání členských příspěvků . Organizátorem oslav VŘSR byla prakticky pod hlavičkou SČSP místní osvětová rada .

Rok 1950

Rok 1950 se především vyznačuje častými změnami v lidosprávě . Na začátku roku byli členy MNV tito občané : Ludvík Melka čp.133 , Jan Sekanina čp. 52, Jaroslav Kotal čp.116 ,Jan Bátěk čp.60 , Oldřich Novotný čp. 103 , Josef Dvořák čp.17 , Karel Červinek čp. 75 , Josef Mlčoch čp. 70 , František Antl čp. 112 , Karel Kolář čp. 42 , Josef Eyer čp.1 , Emil Smítal čp. 65 , Adolf Ducháček čp. 132 a František drápal čp.107 .

V radě byli tito občané : Ludvík Melka , předseda MNV , Jan Sekanina , Jaroslav Kotal, Jan Bátěk a Oldřich Novotný .

V únoru , po odchodu E.Smítala do Rozstání stal se členem MNV dosavadní náhradník Bohumil Otevřel .
Vzhledem k tomu , že v MNV nebyl zastoupen SČM , ani ženy , došlo z popudu ONV k reorganizaci MNV . Ustavující schůze MNV se konala dne 3.6.1950 v hostinci u Gundackerů .Noví členové složili předepsaný slib do rukou zástupce ONV s.Plcha .

Nový národní výbor tvořili po reorganizaci tito občané :
Ludvík Melka čp. 133
Josef Vystavěl čp. 129
Bohumil Otevřel čp. 82
Jan Bátěk čp. 60
Jaroslav Kotal čp.116
Jan Sekanina čp.52
Karel Kolář čp.42
Josef Mlčoch čp.70
Karel Červinek čp.75
František Dobeš čp.93
Miroslav Bombera čp.56
Oldřich Novotný čp.103
Josef Abrahám ml. čp.12
Vlasta Sekaninová čp.52
Růžena Pelíšková čp.16

Na této ustavující schůzi vystoupil pěvecký sbor místního SČM s kulturní vložkou , ve které zazpíval několik národních písní . Tato aktivní činnost SČM byla s povděkem mile přijata .
Ještě v červnu , několik dní po ustavující schůzi MNV , dostavil se na schůzi pléna MNV předseda ONV s újezdním tajemníkem . Před zahájením schůze pléna měli v sále pohostinství tajnou poradu zástupci ONV s předsedy míst.org.KSČ k níž byl před schůzí pozván předseda MNV Ludvík Melka . Když se tento vrátil , aby zahájil schůzi , prohlásil najednou , že ze zdravotních důvodů odstupuje z funkce předsedy MNV . Členové MNV byli tímto náhlým rozhodnutím velmi překvapeni . Novým Předsedou byl zvolen František Dobeš , avšak svou funkci vykonával jen kratičký čas. Dne 23.7.1950 se na schůzi vzdal své funkce. Dne 12.8.1950 byl na schůzi pléna zvolen většinou hlasů Josef Dvořák , který byl navržen hlavní organizací KSČ . Když se František Dobeš vydal funkce a Oldřich Novotný byl odvolán , stali se členy MNV František Šmíd a Bohuslav Vágner .
Změny nastaly i ve funkci tajemníka MNV . Když se dne 7.7.1950 vzdal funkce tajemníka Silvestr Draška , hlásili se o toto místo Jan Bátěk , Josef Dvořák a mladý družstevník Bohuslav Vágner . Do zvolení nového tajemníka zastával tuto funkci dočasně předseda MNV Josef Dvořák . Na schůzi hlavního výboru KSČ dne 6.9.1950 byl za účasti Josefa Kryštofa , Ladislava Lexy , Františka Svobody , Josefa Ševčíka a Zdeňka Schindlera navržen za tajemníka Josef Dvořák . Plénem MNV dne 19.10.1950 však byl zvolen tajemníkem Bohuslav Vágner . V roce 1950 byla v lidosprávě zavedena nová funkce újezdního tajemníka , který měl dohlížet a pomoci radou i skutkem místním tajemníkům v několika obcích . Pro zdejší obec a okolí byl ustanoven újezdním tajemníkem Ignác Protivínem , bytem v Kunčině . Byl představen MNV na ustavující schůzi dne 3.6.1950.

Dne 27.3.1950 byl schválen návrh na stavební a nestavební investice pro akci 5 M a
5 LP na rok 1951 , v němž mimo jiné úkoly byla požadována přístavba nového sálu a přemístění telefonu pro použití v naléhavých případech v noci do hostince čp.91 . Starý sál u tohoto hostince velmi chátral , a proto bylo nutno z bezpečnostních důvodů používání sálu zakázat .
V roce 1950 došlo k velkým a významným změnám ve finančním hospodaření všech národních výborů . Zatím se dá těžko posoudit , zda tyto změny byly ve prospěch či neprospěch MNV . Státní správa převzala veškeré přebytky , ale i dluhy MNV . Finanční hospodaření národních výborů stalo se součástí státního finančního plánu . Pro jednotlivé kapitoly příjmů i výdajů byl místním národním výborům stanoven limit , podle něhož MNV sestavoval rozpočet . V roce 1950 mohl MNV ještě provádět výdaje bez ohledu na splnění vlastních příjmů . Pro obce , které měly hodně peněz byla tato změna nepříjemná , protože peníze pozbyly . My jsme naopak získali tím , že ONV převzal krytí výpůjčky z roku 1948 a schodek , který vznikl tím , že MNV převzal v červnu 1950 do vlastnictví obytný dům čp.85 od okr.stavebního podniku . Na přání nájemníka domu , který byl zároveň zaměstnancem okr. Staveb.podniku , byly provedeny ještě před převzetím domu MNV do vlastnictví rozsáhlé opravy v bytě Františka Blbla ve výši 100.000,-Kčs
Po převzetí budovy musel MNV faktury uhradit .Vzhledem k novému systému hospodaření to bylo celkem snadné , neboť takto vzniklý schodek námi nezaviněný uhradil ONV .

Finančně rozpočtová komise byla 10.11. rozšířena o tyto členy : Marie Plevková čp.119 a Josef Mlčoch čp.51 (za SČM) , Ludvík Melka (za SDH) a Vlasta Vodáková (za Sokol) .
Bylo schváleno zakoupení němého promítacího přístroje z osvětových prostředků . Finančními prostředky přispěla místní Myslivecká společnost Nimrod darem 1720 Kčs
A rodičovské sdružení . Byl zakoupen němý promítací přístroj 16 mm Jubilár za 8.400,- Kčs.
Aby národní výbory úsporně hospodařili , byli na základě oběžníku min.financí zřízeni úsporní referenti . Dne 19.10. byl zvolen úsporným referentem MNV Josef Abrahám st.
Pro zvelebení lesního hospodářství bylo v březnu zakoupeno 7.000 ks jehličnatých stromků a Josef Abrahám byl pověřen , aby zajistil jejich zasázení . Ke konci roku byly z přebytku finančních prostředků lesního hospodaření zakoupeny další sazenice .
Protože MNV převzal některé domy v obci musel se s touto situací vyrovnat . Domek čp. 86 byl navržen a schválen do vlastnictví Jaroslavu Konečnému . Domy čp. 114 a 83 byly bez náhrady předány do vlastnictví JZD . Starý mlýn čp. 83 nechal likvidační správce mlýna tak zchátrat , že se hodí jen k likvidaci a jeho materiálu použije JZD k adaptacím kravínů ze stodol .
MNV dále souhlasil s přestěhováním kanceláře JZD do podkroví budovy MNV čp.134 , kde dosud byla veřejná lidová knihovna , a současně odhlasoval předání obecní prádelny JZD .
Nejaktuálnější byla v roce 1950 zemědělská otázka . Bylo zapotřebí pomoci nově založenému družstvu v jeho práci i v dokončování socializace vesnice . Na schůzi plena MNV dne 19.12.1950 bylo usneseno předat JZD do bezplatného užívání všechny obecní pozemky mimo stavební místa .
JZD převzalo v listopadu od Jednoty v Mor.Třebové zemědělskou usedlost čp.34 v Linharticích , ve které měla Jednota zřízenu výkrmnu hovězího dobytka .
V roce 1950 byl zrušen obecní býk a v celé obci byla zavedena inseminace . Zatím jsou s ní nedobré zkušenosti .
Protože bylo v roce 1949 založeno jen JZD II.typu , musely být pro rok 1950 ještě předepsány povinné dodávky zemědělských produktů na jednotlivce . Jelikož zemědělci nebyli spokojeni s rozpisem dodávek , jak je předepsal zemědělský referent , byla ustavena komise na nové vypracování rozpisu dodávek na rok 1950 za předsednictví Jaroslava Kotala . V komisi spolupracovali : Růžena Pelíšková , Adolf Martinek , Albert Laštůvka , František Svoboda čp. 23 a Štěpán Ošťadnický .
Všichni zemědělci byli pozváni do hostince , kde jim na tabuli Jaroslav Kotal názorně vysvětlil princip , na jehož základě bude rozpis dodávek vypracován , aby byl spravedlivý zejména pro drobné zemědělce . Vycházelo se z průměrné bonity všech pozemků jednotlivých zemědělců . Na těchto výpočtech pracovali mnoho hodin zdejší učitelé . Pro třídní rozvrstvení byla podle velikostních skupin sestavena tabulka hektarových výnosů obilovin . Po odečtení samozásobitelské dávky (podle počtu osob) a jaderného krmiva pro jednotlivé kusy dobytka bylo jednotlivým zemědělcům stanoveno ,aby celý zbytek obilí po ponechání potřebného osiva dodali na povinnou dodávku . S tímto principem všichni zemědělci souhlasili . K nepříjemným nedopatřením však docházelo při rozvrstvení obilí na jednotlivé druhy zrnin ,neboť někteří např. pěstovali málo žita apod. podobně bylo postupováno a při rozpisu dodávek brambor .
Společné hospodářství JZD se v roce 1950 rozrůstalo . Po převzetí čp. 33 v roce 1949 a čp.34 dne 5.1.1950 převzalo od Emila Smítala dne 8.4.1950 usedlost čp.65 (byl pověřen ONV národ.správou na rychtě v Rozstání) , za kterou muselo JZD po vyúčtování s ONV zaplatit 21.499,-Kčs . Kromě toho obdrželo JZD do nuceného nájmu od MNV usedlost čp.5 po rumunském reemigrantovy Trojákovi (získal usedlost od Viléma Bábka , který jednoho dne z obce tajně zmizel i s koňmi) . Později tímtéž způsobem převzalo JZD i usedlost čp.92 po rodině Gaššově , která se jednoho dne tajně sebrala a odjela na Slovensko a hospodářství i s dobytkem tu nechala na pospas .

Dne 26.února 1950 se konala první valná hromada JZD v hostinci u Gundackerů za účasti 45 členů . Na schůzi bylo zvoleno toto představenstvo družstva :
Předseda : Antonín Rajtr čp. 105
Místopředseda : František Hofman čp.40
Členové : Josef Kryštof čp.96
Květoslava Kolářová čp. 42
Oldřich Novotný čp.103
Ladislav Lexa čp. 117
Josef Abrahám čp.76
Alois Stupka čp.74
Josef Marek čp.24
Josef Šimek čp.58
Náhradníci : Josef Komárek čp.19
Antonín Hacura čp.38

Dozorčí rada :
Předseda : Albert Laštůvka čp.59
Místopředseda : Jan Bátěk čp.60
Členové : Ludvík Melka čp. 133
Libor Hýbl čp.30
Josef Dvořák čp.17
Bedřich Mlčoch čp.36
Náhradníci : František Přikryl čp.84
František Svoboda čp. 23

Jelikož se Antonín Rajtr vzdal pro nemoc funkce , byl 8.4.1950 zvolen předsedou Josef Komárek čp. 19 .
Po špatném podzimu v roce 1949 , kdy bylo velmi sucho a katastrofální množství myší , jakož i nepříznivé zimě byl stav ozimů na jaře špatný . V některých případech byli zemědělci nuceni část nebo dokonce celou osevní plochu žita nebo pšenice zaorat . Jeteliny se musely zaorat skoro všechny . Jarní práce se v obci rozběhly celkem dobře až na to, že každý zemědělec pracoval samostatně na svém pozemku , ačkoliv byl vypracován plán společných jarních prací i plán finanční . Protože ozimy seté zemědělci ještě individuálně , trvali na tom , že si individuálně zasejí i jařiny . Tak se také stalo .
Ani plán na společné okopávání a jednocení řepy nebyl uskutečněn . po výtce , které se funkcionářům JZD po právu dostalo , uskutečnili konečně společnou senoseč , která měla být zkouškou na první společné žně . Kolektivní práce na senoseči přinesla zemědělcům tyto zkušenosti :

1. Práce na větších celcích byla rychleji zvládnuta , neboť většina luk byla posečena žacími stroji.
2. Ušetřilo se mnoho pracovních sil , protože práce zemědělskými stroji byla rychlejší a produktivnější .
3. Finančně však dopadla senoseč nepříznivě pro malé zemědělce i ostatní , kteří pracovali jen ručně , neboť ruční práce byla málo hodnocena, zatím co práce na jejich pozemcích , které byly většinou posečeny žacími stroji , byla dost drahá . Z této zkušenosti se vycházelo při sestavování plánu žňových prací .

První společné žně byly organizovány tak , že byly vytvořeny 4 samostatné skupiny . Na schůzi 29.5.1950 byli vedoucími skupin zvoleni tito členové :
1.skupina Josef Kryštof
2.skupina Antonín Rajtr
3.skupina Alois Stupka
4.skupina Štěpán Ošťadnický

Žně byly slavnostně zahájeny průvodem za účasti zástupců KV KSČ , zástupce ONV (Plch) , zástupce patronát.závodu , okres.instruktora JZD Zdeňka Fikra , újezdního tajemníka Ignáce Protivánka , předsedy MNV Františka Dobeše a četného obyvatelstva . Po průvodu na pozemky 2.skupiny bylo po proslovech zahájeno slavnostní obsíkání obilí na poli Alberta Laštůvky za humny čp.59 . Po zahájení se dali všechny skupiny do práce a počínaly si velmi slibně . Některé práce jako obsíkání , sečení a podmítání šly velmi rychle , takže bylo radost na to pohledět . Je přirozené , že si všechny skupiny nevedly stejně dobře . Záleželo to na terénu , organizačních schopnostech vedoucích skupin a na pochopení lidí pro společnou práci v té které skupině . Neobešlo se to proto bez hádek a mrzutostí . Velmi pěkně se do žňových prací zapojili mladí , kteří již navštěvovali střední školu v M.Třebové . S velkým elánem panákovali obilí .
Na počátku žní se najednou projevil nadbytek pracovních sil , ačkoliv se zapojili jen místní občané . jakmile se však zhoršilo počasí a když se začalo s výmlatem , nastal okamžitě obrat . Většina zemědělců z obavy , aby nedošlo ke ztrátám a mohli plnit dodávky , začali mlátit na svou pěst a tím se společná skupinová práce téměř rozpadla . Jen někteří jednotlivci z řad drobných zemědělců vydrželi pracovat ve skupinách až do konce . protože se nyní nedostávalo pracovních sil , vypomohla v nejslabší skupině 1 den asi dvanáctičlenná brigáda patronátního závodu Hedvy-barevny.
Práce společných prací byly evidovány tak, že si každý člen družstva vedl záznam o tom , kolik hodin na kterém pozemku odpracoval . Své Záznamy nakonec odevzdali Jaroslavu Kotalovi , který práce propočítal podle hodinové mzdy stanovené na schůzi JZD takto :
Za 1 hodinu práce vykonanou párem koní 35,-Kčs
Za 1 hodinu práce 1 koněm 25,-Kčs
Za ruční sečení 15,-Kčs
Za panákování 13,-Kč

Na základě usnesení JZD vybíral J.Kotal na proplacení žňových prací od jednotlivých družstevníků zálohy podle výměry pozemků , např. od l.Hýbla 1350 Kčs, od F.Smékala 1650 Kčs ,od A.Stupky 1650 Kčs , od R.Kobelkové 1650 Kčs , od K.Koláře 600 Kčs , od R.Klči 900 Kčs , od Fr.Hrbáčka 2250 Kčs , od A.Laštuvky 1500 Kčs , od A. Martinka 1500 Kčs , atd. celkem bylo vybráno na zálohách 48.450,-Kčs . Po propočítání práce a odměn za práci byly jednotlivé skupiny JZD svolány do hostince , kde byly s vyúčtováním seznámeny . K proplacení však nedošlo , neboť se družstevníci dohodli , že se podle předložených výpočtů vyrovnají sami . Proto jim byly zálohy opět v plné výši na uvedené schůzce a následujících dnech vráceny .
Protože se jedná o první společnou práci v historii družstva uvádím podrobně na památku vyúčtování žňových prací 2.žňové skupiny . Můžeme z tohoto vyúčtování nejen vyčíst jména prvních družstevníků , ale i jejich zapojení do první kolektivní práce . (tabulka je uvedena na následujícím listě).
Výmlatu ze společného hospodaření JZD na čp. 65 se účastnili družstevníci s tímto počtem hodin od 14.8-18.8.1950
Parolek Fr. Čp. 77 38 hodin
Parolková Alžběta čp.77 33 hodin
Abrahám Josef čp.76 45 hodin
Abrahámová Emilie čp.76 27 hodin
Ošťadnická Božena čp.64 29 hodin
Ošťadnická Helena čp. 64 29 hodin
Hubáčková Karolina čp.95 2 hodiny
Dvořáková Marie čp.17 6 hodin
Konečná Marie 31 hodin
Rajtr Antonín čp.105 9 hodin
Smrž Josef čp. 27 hodin
Antlová Marie 7 hodin
Korčák F 6 hodin
Vystavěl Jan 12 hodin (hlídání)
Ošťadnický Josef 16 hodin
Bombera M 27 hodin
Zemánková Aloisie 9 hodin
Laštůvka Albert 24 hodin
Čepa Metoděj 8 hodin
Martinek Adolf 48 hodin
Bátěk Jan 6 hodin
Lebiš Bohumil 2 hodiny
Celkem 526 hodin

Společné žně přivedly družstevníky k dalším cenným zkušenostem :
1.Pokud jsou jednotliví družstevníci vázáni vlastními dodávkovými smlouvami , dají se společné práce těžko uskutečnit , neboť každý v důsledku zodpovědnosti dává přednost svým pozemkům před společným vlastnictvím .
2. JZD II.typu vyhovuje především větším zemědělcům , jelikož pracují a sklízí produkty ze svých pozemků a přitom se nemusí starat o pracovní síly , neboť je dodá JZD z řad drobných zemědělců.
Z těchto zkušeností vyvodili zemědělci , kteří se stali členy JZD závěry a svolali na den 12.8.1950 do hostince členskou schůzi JZD , na které navrhli , aby JZD přijalo pracovní řád III.typu . Když se však blížilo k hlasování , začali se jednotliví družstevníci z hostince vytrácet , aby nemuseli hlasovat pro přijetí III.typu , takže nakonec zůstalo z 52 původně přítomných členů jen 31 a z nich hlasovalo pro přijetí III.typu 21 členů . Proto bylo rozhodnuto , že dne 13.8.1950 navštíví dvojice družstevníků ostatní zemědělce v obci , aby je přesvědčili o vstupu do JZD III.typu .
Přesvědčovací kampaň však především prováděla KSČ a zúčastnili se jí především členové Ladislav Lexa , Josef Dvořák , Frant.Svoboda čp.7 a další . Přesvědčovací kampaň sice nebyla vždy vedena v intencích ÚV KSČ , tj. , aby byli členové získáváni jen na základě přesvědčování a dobrovolnosti , ale účelu bylo dosaženo . Do JZD byli získáni všichni zemědělci v obci i četní bezzemci a učitelé . V obci nezůstal jediný soukromně hospodařící zemědělec .
Podzimní práce byly konány již společně ve větších honech . Poprvé se objevily na Linhartických polích traktory STS , které pomáhaly rozorávat meze a provádět hlubokou orbu . Pěkný byl pohled na celou řadu koní pracujících společně na jednotlivých honech .
JZD pamatovalo od prvopočátku též na investice . Na jaře se rozhodlo pro dobudování prádelny a zakoupilo začátkem května 1950 další ždímačku a pračku Perun v hodnotě 22.900 Kčs , na něž dostalo JZD od min.zemědělství příspěvek ve výši 15.000 Kčs . Na dobudování prádelny se podílel i patronátní závod Hedva-Barevna , který dal po několik dní k dispozici zedníka s pomocníkem a ti zhotovili 2 betonové vany na máchání prádla.
Dne 1.10.1950 přešlo JZD na hospodaření III.typu . Na člen.schůzi 15.12.1950 byla za účasti 25 členů schválena adaptace stodol čp. 59 a 60 na společné kravíny a na čp. 39 a 47 pro mladý hovězí dobytek . Bylo rozhodnuto započít s adaptacemi hned po skončení orby , materiál bude použit ze starého mlýna čp.83 .
Aby mělo JZD pro rok 1951 zajištěného účetního , byl vyslán do kursu pro účetní Oldřich Novotný čp. 103 .
Výměra půdy a stav hospodaření k 31.12.1950 :
Výměra orné půdy JZD 498,- ha
Výměra jiné půdy 354,75 ha
Výměra zem.půdy celkem 852,75 ha
Počet členů JZD celkem , z toho mužů , žen
K 1.1.1950 64 62 2
K 31.12.1950 69 66 3

Tržby za zvířata činily 40.694,20 Kčs
Z rostlinné výroby 242.806,50 Kčs
Za živočišné výrobky 2.902,90 Kčs
Za práci a služby 12.750,- Kčs
Za ostatní výnosy 520,30 Kčs
Celkem 299.673,90 Kč

Do nedělitelného fondu bylo přiděleno 61.539,90 Kčs
Odměny členům činily 126.905,10 Kčs

Na schůzi byl schválen Řád společ.hospodaření JZD .
Dne 1.března 1950 se provádělo na celém území ČSR národní sčítání . Údaje zapsané do sčítacích archů měly zachycovat stav k jedinému okamžiku a to o půlnoci z úterka 28.2. na středu 1.3.1950 . Národní sčítání zahrnovalo v sobě sčítání lidu , soupis domů a bytů , soupis zemědělských závodů a soupis průmyslových a živnostenských závodů . Soupisy prováděly MNV . Sčítacím komisařem pro zdejší obec byl jmenován říd.uč. Jaroslav Kotal . Sčítání bylo prováděno od 1. do 9.března 1950 .
Školní rok 1949/50 byl slavnostně zahájen 1.září 1949 .
Učitel F.Hader byl 1.září přeložen a ustanoven ředitelem národní školy v Radkově . Na zdejší školu byla ustanovena učitelka Růžena Pelíšková z I.národní školy v M.Třebové .
K 1.9.149 bylo zapsáno 81 žáků , z toho 41 chlapců . Během školního roku došlo v počtu žáků k některým změnám . Na začátku šk. Roku byly všem žákům zapůjčeny učebnice a dostávali zdarma sešity a výkresy . Náklad na tyto školní potřeby hradilo rodičovské sdružení .
Učitelé zdejší školy se plně zapojili do veřejné práce . Zvláště vypomáhali v JZD jednak pracemi administrativními , vypracováním kontraktací , dále pomáhali při vypracování osevního plánu . Zvláště o hlavních prázdninách zapisovali pracovní hodiny za společných žňových prací , propláceli peníze za dodané obilí a pracovali v JZD manuálně .
Školní rok v mateřské škole byl zahájen dne 2.září 1949 při počtu 22 dětí (10 chlapců , 12 děvčat) . Na mateřské škole byla nadále ředitelkou Vlasta (Hofmanová) Vodáková a opatrovnicí Františka Vlachová .
Před vánocemi uspořádala mateřská škola již tradiční besídku . která měla velký úspěch .
Dne 31.12.1949 byla zrušena místní školní rada a místní osvětová rada , protože náklady na školní a osvětovou činnost převzal MNV .
Kulturní činnost v obci v roce 1950 :
7.3.1950 byla v hostinci u Gundackerů provedena oslava 100.narozenin přes.T.G.Masaryka . Projev přednesl učitel Haupt z Mor.Třebové.
4.4.1950 byla uspořádána mírová slavnost
21.4.1950 byla provedena za účasti žáků národní školy oslava 80.narozenin V.I.Lenina
1.5.1950 se zúčastnili občané oslav v M.Třebové . Byl opět vypraven alegorický vůz na
němž se nejvíce podíleli J.Kotal , J.Ševčík , M.Bombera a další .
9.5.1950 uspořádali žáci mateřské a národní školy pěknou besídku ke Dni osvobození a
současně k Svátku matek.
5.4.1950 předvedl František Šimek z Košumberka v hostinci u Parolků varietní
představení .
5.11.1950 se konala v hostinci u Gundackerů oslava VŘSR . Program oslavy připravili žáci národní školy a kulturní soubor ČSM v Linharticích , který pod vedením Frant.Vlachové a Vlasty Vodákové přednesl sborové recitace a zpěvy .

Taneční zábavy :
19.3 , 4.6. , 17.6.1950 Zdena Bystřická Na střelnici
9.7.1950 MAV MF u Gundackerů
20.8.1950 II.org.KSČ u Parolků
26.11.1950 SDH a ČSM Na střelnici

Ve vypůjčovacím období 1949/50 byl knihovníkem veřej.lid.knihovny opět Jaroslav Kotal . Bylo 23 čtenářů a bylo půjčeno celkem 417 knih . Knihovník potom knihovnu předal nové knihovnici učitelce Růženě Pelíškové .
Velmi aktivní masovou organizací byl opět SDH . Náklady na vybavení požárního sboru převzal v rámci reorganizace finanční hospodaření MNV .
Když Ludvík Melka odstoupil z funkce předsedy MNV , resignoval i na funkci starosty SDH . Navržen a zvolen předsedou SDH místo něho byl Ladislav Lexa .
K další změně došlo na schůzi v prosinci 1950 , když byl sbor dobrovolných hasičů (SDH) přeměněn na místní jednotku SČSH . Na této schůzi byl přítomen předseda MNV Josef Dvořák , předseda I.org.KSČ , por.Vitouch , vel.civil.bezp.ochrany , 18 členů a 16 občanů . Všichni přítomní členové přestoupili do hasičské jednotky . Dosavadní funkcionáři resignovali na své funkce , a proto byla provedena nová volba .
Předsedou byl zvolen Ladislav Lexa
Místopředsedou Bohumír Jurka
Velitelem Bohumil Lebiš
Strojmistrem Ludvík Melka
Pokladníkem František Svoboda čp.23
Jednatelem Theodor Schön
Zbrojmistrem Jaroslav Chalupa
V roce 1950 měla místní jednotka SČSH tuto činnost :
a) účast na zdolávání požáru v Dlouhé Loučce
b) účast na okrskovém cvičení v Dětřichově
c) účast na okrskovém cvičení v Rozstání
d) účast při zdolávání lesního požáru v Dl.Loučce
e) dvě vlastní žňová cvičení .

V roce 1950 měl SČSH i svou vlastní hasičskou mládež . Jejími členy byli : Josef Andrlík , Karel Ošťadnický , Ladislav Červinek , Oldřich Novotný , Jaromír Kobelka , Marie Svobodová , Marie Kozlovská , R.Kwasnyciová , Anna Kozlovská , Marie Paroulková , Marie Kypěnová , Stanislav Machů a Jan Čepa .

Z ostatních složek v obci prováděli aktivní činnost ČSM a Sokol . Hybnými pákami v obou složkách byly řed. Vlasta Vodáková a pěst. Františka Vlachová . Cvičily žáky v Sokole .
ČSM se scházel na schůzkách , kde mládežníci zpívali a bavili se různými hrami .
Po usnesení IX.sjezdu KSČ a roce 1949 o socializaci vesnice , rozhodla se VO KSČ v Linharticích založit JZD y drob.zemědělců . Byl zvolen přípravný výbor aj.Geršl čp. 44 byl jako budoucí předseda JZD vyslán na čtyřměsíční školení . Dále bylo usneseno ustájit dobytek na čp. 33 . Než však bylo družstvo zaregistrováno a uvedeno v činnost , vzniklo JZD z popudu místního strojního družstva . (viz str. 82-87).

Linhartice
Jejich zákoutí, budovy a obyvatelé
1945

Předmluva
Tato dokumentace má poskytnout informace o Linharticích z doby odsunutí německého obyvatelstva v roce 1946. Dokumentace přináší přehled jednotlivých míst v obci včetně okolností jejich pojmenování a umístění. Bohužel není k dispozici mnoho snímků z obecních budov před rokem 1946, aby bylo možné uvést jejich stav. Protože byly tyto budovy z velké části vyfotografovány mnohem později, jsou na nich zachyceny proměny a známky chátrání a vypadají tedy už jinak než jako v roce 1946.
Publikace dále informuje o tehdejším účelu použití jednotlivých budov a o jejich majitelích.
Publikace rovněž informuje o tehdejších obyvatelích domů a o místech, kam byli odsunuti.
Údaje o posledních známých adresách našich linhartických rodin - údaje z roku 1974 - mohou napomoci při eventuelním pozdějším pátráním po obyvatelích Linhartic.
Fotografie obyvatel Linhartic, které byly pořízeny v době mezi dvacátými lety a prvními roky po vysídlení, nám mohou nastínit jací lidé - staří nebo mladí naši vlast obývali.
Poslední stránka tohoto zpětného pohledu na Linhartice ukazuje na základě jednoho dokumentu rodiny Franze Tinkla, jak byli naši obyvatelé vyzvání zanechat svůj majetek a opustit svoji rodnou zem v důsledku nezákonného souhlasu sepsaného v pár větách na jednom listě papíru.
Podnětem k vytvoření této dokumentace bylo přání mých rodičů Stefanie a Franze Heiker provést pátrání po obci a jejich bývalých obyvatelích a tím tak umožnit našim potomkům poznat „jejich tak oblíbené Linhartice" .
Za jejich účinnou pomoc a pomoc mého bratra Franze v paměti jim mnohokrát děkuji.

Hartwin Heiker

Zákoutí

Zákoutí
Území Linhartic, kterým protéká řeka Třebůvka a Mlýnský potok a kterým prochází silnice Olomouc- Praha, silnice Moravská Třebová - Radkov, silnice Linhartice - Rozstání a železnice Česká Třebová - Prostějov, měla mnoho popisů svých zákoutí. Tyto názvy byly odvozeny od názvů kopců jako např. „Na strážném vrchu" nebo jiných skutečností jako např. „Der Firbig". Tato označení zákoutí byla používána obyvateli obce, protože pak každý ihned věděl, o jaké místo ve vesnici se jedná. Tato jména používaly další a další generace, a tak se dochovaly už odnepaměti. Některá tato zákoutí byla následně zdokumentována a popsána.

---

Das Pohresen
„Pohresen", půvabné a idylické údolí, začíná u cesty do Radkova a rozprostírá se na sever až k obci Pohres. „Pohreskými" loukami, obklopenými zalesněnými svahy údolí, protékají Pohreský potok a dva jiné potůčky. V Pohresen se setkávala vesnická občina k oslavám spolků a rodiny, které šly na procházku.

---

Hlavní louky a überschar-louky
(Die "Grund und Über-Scharwiesen)
Hlavní louky se rozléhaly od Pohresen až k „bohaté říšské silnici" - státní silnici z Olomouce do Prahy na severním okraji obce Linhartic. Za bohatou/říšskou silnicí pokračoval pruh luk „Überschar-luk" a ke konci nebe. Tento pás luk, který byl uměle zavlažovaný ze studen, byl bohatým zdrojem krmiva pro dobytek.

---

Überschar- louky
( Die Überschar )
Za „hlavními a überschar- loukami" ležela poslední pole linhartických sedláků zvaná „Überschar". S mírně stoupající poli, začínajícími u Pohresen a končícími u západních hranic Linhartic, uzavíral Überschar Linhartice ze seve„Na červeném hublu"
Vyvýšenina „červený hubl" vysoká 401m pojmenovala okolo ležící louky. „Z červeného hublu" měl člověk pěkný výhled na Linhartice (viz fotografie). „Na červeném hublu" byl známý a oblíbený hostinec „Červená hospoda". Do začátku 20. stol byl tento hostinec také turistickou chatou pro vozky na bohaté říšské ulici. Linhartice byly s „červeným hublem" spojeny „firbigem" - silnicí začínající v obci u „Krčmáře Tinkla" a ubíhající k „hliněné jámě" a k „místu posledního odpočinku" mrtvých linhartických zvířat.
ru.

---

„Na červeném hublu"
( Das Rotten Hübel )
Vyvýšenina „červený hubl" vysoká 401m pojmenovala okolo ležící louky. „Z červeného hublu" měl člověk pěkný výhled na Linhartice (viz fotografie). „Na červeném hublu" byl známý a oblíbený hostinec „Červená hospoda". Do začátku 20. stol byl tento hostinec také turistickou chatou pro vozky na bohaté říšské ulici. Linhartice byly s „červeným hublem" spojeny „firbigem" - silnicí začínající v obci u „Krčmáře Tinkla" a ubíhající k „hliněné jámě" a k „místu posledního odpočinku" mrtvých linhartických zvířat.

---

„Am Burgstadtl", „Das Hickerle" a „Na konci nebe"
Das burgstadl, vyvýšenina před dubovým lesem severozápadně od Linhartic, už k obci nepatří. Výběžky ležící před vyvýšeninou na jihu, které patřili k Linharticím, se nazývaly „u burgstadtlu". Východně přilehlé „hickerle" je návrší o všce 442m končí „na konci nebe". Přez „hickerle" a „konec nebe" vedla pěšina do Lichtenbrünn (Brünn znamená Brno, tedy asi Brníčko.), oblíbeného výletního cíle obyvatel Linhartic. Před vyvýšeninami křižovala Linhartice bohatá říšská silnice.

---

Třebůvka
( Boch )
„Boch", jak byla pojmenována Třebůvka obyvateli Linhartic, protékala obcí po celé její délce. „Boch" byl regulován po jedné ničivé povodni z roku 1904. Voda z „Bochu" napájela mlýnské náhony Linhartických mlýnů. „Boch" bylo možné přejet po třech mostech a přejít po třech lávkách. V „Bochu" se lidé koupali a prali prádlo. U Bochu se stanovalo a bruslilo se na něm. Boch rovněž sloužil jako rejdiště pro kachny a husy.

foto rok 1940

foto rok 1964

---

Na strážném vrchu
( Ams Wachberg )
Strážný vrch, zalesněné návrší ve výšce 474m, dalo polím ležících na jeho svazích přízvizko „na strážném vrchu". V západním směru se připojuje špičák/štít s jeho loukami „na špičáku/ve štítu. Na jižní straně tohoto kopce vedla silnice z Moravské Třebové do Rozstání. Také se zde nachází „Erzloch", bývalé důlní šachty pro těžbu uhlí.

---

Školní kříž
( Das Schulkreuz )
Pod názvem „na bohn" byla pojmenována část obce u želzniční trati Moravská Třebová - Prostějov. Železnice probíhala Linharticemi podél celé délky. Jedna vlaková zastávka stála v Linharticích na cestě do Rozstání. Železnice byla vystavěna mezi lety 1885 a 1888.
Cesta mezi Moravskou Třebovou a Mühlbach, včetně přiléhajících plání, probíhajících téměř paralelně s tratí, byla obyvateli pojmenována „na tum". „Tum" se táhl Linharticemi od Annenského údolí až po silnici do Prostějova. „Tum-cesta" vedla k usedlostem po pravé straně Třebůvky. Když se řeklo „ten bydlí na tumu", hned člověk věděl, kam má jít.

---

„U Peichlova kříže"
( Bei Peichl´s Kreuz )
„u Peichlova kříže", zákoutí u odbočky Linhartice - bohatá/říšská cesta, dostalo své jméno po jednom velmi krásném kamenném kříži u usedlosti „sedlák Peichl". Toto umění kamenných křížů, vyrobených převážně z Moletínského pískovce, bylo typické pro naši vlast. Byly stavěny na počest nebo jako dík za prozřetelnost obyvatel vesnice.

Budovy a jejich majitelé

Budovy, jejich majitelé a obyvatelé před odsunem. Podél vesnického potoka, Třebůvky, se zařadilo 134 domů obce do jedné typické šňůry, tak vznikla vesnice dlouhá tři kilometry. Toto uspořádání vesnice má svůj původ z doby osídlení naší vlasti.
Statky, uzavřené čtvercové zástavby s dvorem, byly rovnoměrně rozloženy po celé délce obce a tvořily pilíře obce. Mezi němi byly začleněny domy občanů a řemeslníků. Budovy obklopovaly pěkné sady a zeleninoé a květinové záhony. Tím tak vznikl pěkný a ucelený pohled na vesnici. Na fotografiích, které byly pořízeny teprve v pozdějších letech po odsunu, lze vidět, jak naši čeští nástupci změnili budovy a přilehlé pozemky.

Zdroj: www.linhartice.cz (19.2.2013)