Linhartice
(Ranigsdorf)
Socha sv.Rocha
U železniční zastávky
 
Kamenný kříž
Ve školní zahradě
Kamenný kříž
Peichlův
Dřevěný kříž
S ocelo-skleněným korpusem. Podnět zbudovat novodobá boží muka
v obci přišel od otce Petera Vacha, kdy daroval obci dřevěnou plastiku pany
Marie sedmibolestné od neznámého autora. Sdružení linhartických
pak projednalo záměr v zastupitelstvu obce a podle návrhu Ing. Arch. Mariky Jančové, roz. Gotwaldové z Kopřivnice, byl vyhotoven ocelový kříž na
dřevěném nosiči, což bylo zhotoveno za laskavé podpory manželů Pučanových.
Na
počest zřízení linhartických božích muk byla dne15.
září 2002 sloužena bohoslužba pod otevřeným nebem.
Památník padlým
za zrušení nevolnictví 1781, 1923 byl
přestavěn na památník padlým a 2003 nákladem obce a býv.obyvatel
obnoven z trosek. Koncem září 2003 byl v obci Linhartice slavnostně
odhalen rekonstruovaný pomník padlým z první světové války. Obnovení
památníku symbolizuje úctu k padlým na frontách první světové války, kterých
bylo v letech 1914-1919 sedmadvacet z řad Linhartických.
Po odsunů němců po druhé světové
válce pomník zchátral a byl zdevastován a pietní místo bylo pokryto plevelem.
Až v roce 2001 iniciovalo Sdružení linhartických obnovu památníku. Rekonstrukce nebyla
jednoduchá. Významně pomohl německý starousedlík Rudolf Schmied.
Zprostředkoval kontakt s panem Heikera, který se
zabývá historií Moravskotřebovska a poskytl obci první záchytné informace. Na
podstavci z malvínského pískovce původně stála busta císaře Josefa II.,
kterou zhotovili němečtí sedláci v roce 1781 na oslavu zrušení nevolnictví.
Památník byl v původním stavu zachován až do dvacátých let dvacátého století.
Avšak po vzniku Československé republiky se tato připomínka na rakouského
mocnáře stala nepohodlnou a busta byla hasiči odstraněna. K obnově pomníku
došlo až v roce 1923 tehdejšími německými obyvateli, na počest padlým z první
světové války. Na prázdný podstavec osadili kamenný kříž s nápisem „Našim
padlým hrdinům 1914 - 1919" a na tři černé mramorové desky byla vytesána
jména padlých spoluobčanů. Na deskách byl tento text: Obnova památníku v roce
2003 do současné podoby byla značně finančně náročná. Příspěvek obce
Linhartice - 50.000 ,-Kč, Fond česko- německé budoucnosti - 50.000,- Kč,
Veřejná sbírka občanů - 11.000,- Kč, Příspěvek rodáků z Linhartic
žijících v německu - 1.000,- EUR, Rekonstrukci
provedl pan Kadlec z Jesence.
Památník je symbolem usmíření mezi
českými a dřívějšími německými obyvateli. kamenný kříž s nápisem „Našim
padlým hrdinům 1914 - 1919"
 
Dědičná rychta
Lidová architektura, 16.stol. NKP,
č.p.60
 
Škola
Proti rychtě
Hospody
7x1911,
4x1924
Mlýn
2
složení Emil Liedl, č.p.17
Mlýn s pilou
2 složení, Karl a Anna Habiger
Obecní úřad
A MŠ
Chalupa č.p.79
…
Chalupa č.p.92
S mansardovou střechou
Chalupa č.p.104
…
Pramen kyselky
1861, 1918
Červená Hospoda
Samota
[Hostinec]
Zbořen po 1970 kvůli stavbě silnice I/35.
V první polovině 60 let minulého století obývala samotu rodina Pavelkových,na
konci 60 let proběhla rekonstrukce a elektrifikace,provedla rodina Musilová a
kolem roku 70-71 vykoupeno z důvodu stavby silnice
|
Panství Moravská
Třebová
1850 Politický i
soudní okres Moravská Třebová
1938 Landrat Moravská
Třebová, župa Sudetengau
1945 Politický okres
Moravská Třebová
1949 okres Moravská
Třebová, Brněnské kraj
1961 Okres Svitavy
Pův. německá
obec, doložená 1365
Ves
byla založena německými kolonisty. První písemná zpráva je z roku 1365,
kdy byly Linhartice (Raynesdorf)
součástí třebovského panství. Již tehdy se zde připomínají mlýny. Roku 1398
je již ves uváděna jménem Linhartice. Roku 1408 dostala od pánů
z Kunštátu právo odúmrti. Roku 1486 se u třebovského panství neuvádějí.
Roku 1580 se rychtář jmenoval Václav. Dědičnou rychtu mu propůjčil Albrecht
Kostka z Postupic. Roku 1605 byl v Linharticích
Václav Haugvic z Linhartic.
Patrně odtud pocházel i Jan rytíř z Linhartic, držitel Jaroměřic. Pak
opět tvoří Linhartice součást třebovského panství až do roku 1850.
Linhartice
byly zemědělská obec, kde byla od roku 1832 cihelna. Začátkem 20. století byl
majitelem Libor Ficker, 1946 byla pod nár. správou. Od roku 1904 byl v obci mlýn
s pilou, 1910 a
1935 byly dva. Vyrábělo se zde kovové zboží (1910, 1935 dvě). Je zde pramen
minerální vody. V roce 1889 vznikla záložna, uváděna ještě 1935. Je zde
železniční stanice.
V roce
1854 měly Linhartice 808 obyvatel. 1869 – 773, 1880 – 883, 1900 – 846, 1910 –
820, 1921 – 748, 1930 – 710, 1950 – 575.
V roce
1924 zde byly organizace Svazu zemědělců (Bund der Landwirte),
Německé sociálně demokratické strany (Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei).
Od
roku 1874 byl v obci hasičský spolek, od roku 1887 Svaz Němců (Bund der Deutschen), od roku 1893 zemědělský spolek, od roku 1909
Německý školský spolek (Deutscher Schulverein), od roku 1921 chovatelský spolek.
Linhartice
byly přifařeny k Moravské Třebové.
Obecná
škola je uváděna 1848, v roce 1900 měla dvě třídy.
Po
druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto a obec nově osídlena.
statistika
|
1677
|
|
48 usedlých
|
|
1843
|
115
|
717
|
|
1854
|
|
808
|
|
1880
|
116
|
883 (N)
|
|
1921
|
114
|
748
|
|
1927
|
|
748 N
|
|
1930
|
122
|
710
|
|
1950
|
128
|
575
|
|
1988
|
|
618
|
|
2001
|
173
|
611
|
www.linhartice.cz
literatura
a prameny
Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927
www.regionmtj.cz
www.linhartice.cz
www.zanikleobce.cz
fotografie
6.7.2005
|
