Kód CZ 5971

Jevíčko

Kostel Nanebevzetí P.Marie (farní, klášterní) >>

Pův.gotický, nově postaven 1762-6 jako barokní, od 1784 farní, Kostel byl postaven v letech 1762 - 1766 podle plánů Pavla Merty z Boskovic na místě strženého kostela, ve kterém byly hrobky několika šlechtických rodin a řeholníků. K severní části nynějšího kostela byla přistavěna Karlem Vincencem z Neuburku r. 1778 kaple s hrobkou, svému účelu sloužila ještě r. 1867. R. 1869 byl kostel poškozen požárem. Zajímavý je barokní interiér. Za pozornost stojí socha P. Marie na hlavním oltáři, přenesená do Jevíčka r. 1617 a původně umístěná v kapli nad hrobkou pánů Žalkovských ze Žalkovic, dále obraz svaté rodiny, pocházející z kaple Nejsv.Trojice, zrušené r. 1784 a obraz Horské kázání od slavného rakouského malíře, rodáka křenovského, E. Kasparidese, křtitelnice a dřevěná gotická madona, nejstarší památka z farního kostela, zrušeného téhož roku. Do r. 1784 byl kostel klášterním, od r. 1785 je kostelem farním.

Klášterní konvent augustiniánů Matky Boží

Založen 1353-72, zbořen a znovu postaven 1682-8S ozdobným portálem a znakem Markrabství moravského z r.1593, zrušen 1785později Střední zemědělská škola, v části je muzeum, v prelatuře městská ubytovna

Kostel sv.Bartoloměje (hřbitovní) ^{Zdroj 3)}

Kol.r 1300, na místě starého Jevíčka za městem ke Křenovu. Kolem je hřbitov pro občany z okolních obcí. Je postavený v gotickém slohu s kulatým románským oknem za hlavním oltářem (nad oknem gotickým).Je 15 m dlouhý, 7,5 m široký a vysoký 9,5 m. Klenutý je pouze v presbytáři. Má dva oltáře a dva zvony ve věžičce. Ke kostelíku těsně přiléhá malá, nízká budova. Ta byla určena jako obydlí pro kostelníka, má pouze jednu obytnou místnost.

Hřbitov

Kolem kostela sv..Bartoloměje

[Kostel sv.Mikuláše Biskupa]

zbořen 1784 u zvonice. Nemůže být pochyb o tom, že farní kostel v Jevíčku byl postaven současně se založením města. Farní kostel byl tedy založen někdy v letech 1230 - 1240. Pro stavbu kostela bylo vybráno nejvyšší místo poblíž západní městské brány. Nutně musíme předpokládati, že městské domy byly roubeny ze dřeva a že i městské valy byly z hlíny, dusané do vodorovných srubnic. Zdá se však, že první kostel byl již postaven z kamene. Nebyla to první stavba kamenného kostela na Malé Hané, protože ve Vískách ( u Letovic foto 1 , 2 , 3 ) byl již postaven kamenný kostel románský ( dodnes jsou ve věži zevnitř dvojité románská okénka ). Tomuto nejstaršímu kostelu ( v Jevíčku ) můžeme přisoudit obdélníkový půdorys s obdélníkovou absidou, jak to odhalil Ing.Jaroslav Mackerle při výkopu roku 1942. Kostelu se hřbitovem byla vyhrazena plocha asi 1 5000 čtverečních metrů, což je asi 3x více než plocha domu rynkovního. Většinu plochy zaujímal hřbitov. Uprostřed hřbitova, přibližně na ose Horní Farní ulice, stal kostel s jedinou lodí asi 6 m širokou a asi 10 m dlouhou. Absidu tvořil jednoduchý obdélník 3 x 5 m. Základy kostela měly šířku asi 120 cm. Kostel byl orientován k východu ( kněžiště ) a vchod do kostela byl ze strany jižní. Zdá se, že i u tohoto prvního kostela byla absida sklenuta jednoduchou klenbou žebrovou. Nasvědčuje tomu kamenné žebro, mírně skosené (bez výžlabku), které bylo nalezeno zazděné do opěrného pilíře pozdější absidy. Vlastní loď měla strop rovný trámový jako většina okolních gotických chrámů. * absida = apsida (z řec. αψις (hapsis) – oblouk, zaoblení, obloha a lat. apsis či absis – výklenek) je půlkruhová či podkovovitá oltářní nika zaklenutá konchou, vzniklá v římské antické architektuře a používaná především v románské a románsko-gotické architektuře.* Kostel byl zasvěcen sv. Mikuláši. Toto starobylé patrocinium ( zasvěcení kostela = svátek patrona kostela ) má snad vztah k biskupu Mikuláši pražskému ( + 1258 ). Snad to byl on, který kostel světil ( ? ). Patrocinium mělo také vliv na to, že první známí lide z Jevíčka nosili toto jméno: jako třeba Mikuláš z Jevíčka ( Nicolaus Gewiczka seu de Kolberg ), který od roku 1348 byl jedním z prvních učitelů medicíny a v roce1372 rektorem pražské Karlovy univerzity.

[Zvonice]

Vedle kostela sv.Mikuláše

Městská věž

2.pol. 16.stol. 50m vysoká, přestavěna renesančně, patřila ke kostelu sv.Mikuláše, Městská věž, původně gotická, doplňovala obranný systém města. Byla postavena současně s hradbami, z hradební zdi se do ní také vcházelo. R. 1593 byla zvýšena na 50 m, opatřena cibulovitou bání, hodinami a vzácným cymbálem zvonaře Jana Beneše z Moravské Třebové. Zvony z blízké zvonice sem byly zavěšeny r. 1709. Dochoval se největší z r. 1509 o váze 1 680 kg (z ostatních byla během obou světových válek ulita děla). Původní zvonice byla r. 1711 zasažena bleskem a shořela. Od r. 1715 stojí na jejím místě socha Mikuláše Tolentinského.

[Fara]

Stávala u kostela sv.Mikuláše

Fara

…

[Kostnice]

…

[Hřbitov]

U kostela sv.Mikuláše

Hřbitov

S hrobkou rodiny Salm-Neuburgů

Kaplička

Po 1750, úprava 1825, u cesty za hřbitovem zv.Zezulova

[Kaple Nejsvětější Trojice]

Stála uprostřed klášterního hřbitova, býval v ní bratrský sbor

Synagoga

Dnes modlitebna Církve ČS husitské, 1792-4 ze zdiva zbořeného farního kostela sv. Mikuláše. Stála uprostřed ghetta v Soudní ulici. Její původní klasicistní vzhled překryla secesní úprava z roku 1907, kdy její průčelí bylo také posunuto o 1 m do ulice. Nahradila synagogu dřevěnou, která shořela při velkém požáru města r. 1747.

Starý židovský hřbitov

Starý židovský hřbitov se nacházel v sousedství ghetta na valech pod Chornickou (Židovskou) bránou, na vnější straně městských hradeb. Užíván byl v letech 1630-1836.

Židovský hřbitov

Z r.1837-1941, zrušen. Nový hřbitov o ploše 7.795 m2 byl založen roku 1836 za městem při silnici do Zadního Arnoštova. Za německé okupace sem byly převezeny všechny náhrobky ze starého hřbitova. Plocha hřbitova byla v 70. letech 20. století přeměněna na park a jen v okrajové části ponechána skupina asi 13 novějších náhrobků jako takové lapidárium. Přístup je sem volný

Kaple

V areálu sanatoria

Sousoší Piety ^{Zdroj 4)}

Na náměstí, klasicistní z r. 1811 na starším podstavci a toskánském sloupu s datováním do r. 1711. Kolem tohoto sloupu je novorenesanční ohrádka. Původně umístěna na předměstí, na náměstí přemístěna 1811

Socha sv.Jana Nepomuckého

1730, na náměstí

Socha sv.Josefa ^{Zdroj 4)}

U silnice na Jaroměřice, 1710, na podstavci erb donátorů Václava Ferdinanda Žalkovského a Alžběty roz.z Bohuňovic.

Socha sv.Norberta

Nedaleko židovského starobince č.p.269 u silnice na Chornice, 1759. Nápis: HONORI / VENERATIONI / BEATI NORBERTI / STATVAPRAESENS / SVMPTIBVS P/ NORBERTI KAWAN / CIVISHVIATIS / AEDIFICATA / FVIT

Socha Nejsv.Trojice

U silnice na Chornice, 1792

Socha sv.Mikuláše Tolentinského ^{Zdroj 3)}

Náměstí J.A.Komenského, vrcholně barokní plastiku neobvyklého zasvěcení na volutovém podstavci, zdobeném reliéfy rozvilinových kartuší s chronogramem 1715, na místě pův.dřevěné zvonice kostela sv.Mikuláše.

Socha sv.Anny samotřetí ^{Zdroj 3)}

s dcerou Marií a malým Ježíškem z roku 1709 osazené na kopii vysokého barokního podstavce s drobným aliančním znakem donátorů. Sochu nechal postavit tehdejší majitel Jevíčka Václav Ferdinand Žalkovský a jeho manželka Alžběta Saková z Bohuňovic. Opravena 1887, 1910, 1955, 1974

Sochy

Nad portálem kláštera

Reliéf Nejsv.Trojice ^{Zdroj 4)}

Na náměstí na č.p.34, 1735, kopie, originál je uložen v Brně

Kamenný kříž

Centrální, na hřbitově, Nápis vzadu Věnováno památce padlých a zemřelých farníků ve světové válce 1914-18. Odpočinutí věčné dejž jim o Pane.

Kamenný kříž

U kláštera

Kamenný kříž ^{Zdroj 4)}

U odbočky na Biskupice, zbudován továrníkem Effenbergerem

Kamenný kříž

U silnice na Velké Opatovice, původně za křížem stál Bašných grunt. Před tím stál o něco blíž k centru na křižovatce Brněnské a Okružní ul.

Kamenný kříž ^{Zdroj 4)}

U cesty do Vísky, zv.Dworchakův, před 1764-8, renovován 1817, ¨¨

Kamenný kříž ^{Zdroj 4)}

U silnice na Chornice, zv.Schneiderův. Nápis: V tomto znamení zvítězíš L.P.1948, byl na tomto místě kříž před 1764-8

Kamenný kříž ^{Zdroj 4)}

U silnice do Biskupic, text nečitelný

Kamenný kříž ^{Zdroj 4)}

U silnice do Uhřic, Text: Tak Bůh miloval svět, že syna svého jednorozeného dal, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. Na zadní straně: Znovu vybudován L.P.1930, (nebo 1950) nákladem RODINY NĚMCOVÉ z č.5

Kamenný kříž ^{Zdroj 4)}

1897, u silnice na Zadní Arnoštov, obnoven po rozbití při autonehodě.

Kamenný kříž ^{Zdroj 4)}

Severně od kostela sv.Bartoloměje za městam Text: JOSEPH SEDLACZEK HAT DIESZ KREZ ANGELEGT IM JAHRE 1832

Železný kříž

U kláštera, barokní, 1874 jej věnoval Josef Sedláček

Železný kříž

…

Železný kříž

U silnice na Jaroměřice za býv.Sokolovnou

Železný kříž ^{Zdroj 4)}

Horní ulice za č.p.448, zv.Bubeníkův

Železný kříž ^{Zdroj 4)}

U silnice na Chornice, zv.Tutschův

Železný kříž ^{Zdroj 4)}

U silnice do V.Opatovic, Nápis: opraven 1864 KAREL BUBENIK

Železný kříž ^{Zdroj 4)}

U silnice do Smolné, původně u mlýnského náhonu zv.Jenišův, pův.patrně 1780, ale později celý obnoven.

Železný kříž ^{Zdroj 4)}

Jen sokl, před hotelem Eden

Boží muka

U silnice na V.Opatovice. Trojstranná

Erbovní deska

S aliančními znaky stavebníků, na zámku

Kašna

1838, kameník Fišer z Boskovic

Socha T.G.Masaryka

1930, prof.Polák, původně v parku u pivovaru, do roku 1990 uschována ve sladovně.

Socha diskobola

Od prof.M.Poláka, na plovárně z r. 1932, přemístěn k hřišti u nádraží

Busta J.A.Komenského

U zámečku

[Památník padlým]

Na náměstí, 1914-18

Památník padlým

U zámečku, 1914-18

Památník padlým

Na hřbitově u kostela sv.Bartoloměje za městem, 1914-18, z r.1934

Památník obětem napoleonských válek >> ^{Zdroj 3)}

Na pohřebišti z let 1813-14. Za dálničním mostem západně od města pod Červeným kopcem, 1910. Vojáci a personál polní nemocnice v č.p.39 po bitvě u Lipska. Krom vojáků je zde pochováno 6 civilních lékařů, 11 ošetřovatelů a jevíčský kaplan. Nápis: 1813-1814 zemřelo po slavných bitvách na rány a nemoci v hlavní polní nemocnici v Jevíčku č.39 u vědomí věrně vykonané povinnosti vojáka 215 Rakušanů, 20 Prusů, 8 Rusu, 133 Francouzů a byli zde pochováni. Pokoj jejich popelu. Původně na tomto místě stál oplechovaný kříž (přemístěn do městské věže), současný pomník vytvořil předseda komitétu c.k.zemský soudní rada Leopold Klíma z Jevíčka.

Památník obětem fašismu ^{Zdroj 3)}

1985 Nápis: Barfus Vladimír, Dostál Antonín, Kaderka Václav, Krobotová Berta, Müller Petr, Řehoř Adolf, MUDr.Reiss Otakar, Schneider František, Skácel Jaroslav, Svoboda Jan, Ing.Zapletal Jaroslav, 1939-45

Reliéf

Před č.p.321

Památník letecké nehody ^{Zdroj 3)}

Mezi Červeným kopcem a hrází Smolenské přehrady, sedmičlenné posádce vojenského letadla Albatros Al 39, který havaroval za bouřky 26.5.1949. Zahynuli por.Leopold Margetin, rotm.Jindřich gubarjev, čet.Miroslav Tuček, a letecký dorost Antonín Beneš, Rudolf Ďurča, Josef Daněk, František Drhoň. Obnoveno Petrem loubalem a Pavlem Vykydalem

Památník popravenému Petru Müllerovi ^{Zdroj 3)}

U Smolenské přehrady před chatou se skautskou lilií. Nápis: Petr Müller popraven nacisty 3.X.1944 ve Vratislavi ve věku 27 let.

Zámek ^{Zdroj 3)}

Po roce 1454 pozdně gotická tvrz (věž a část obvodového zdiva s nakoso posazeným nárožním rizalitem) zástavních držitelů Jevíčka (od r. 1454 Proček z Kunštátu, v první polovině 1476–1480 Jan Heralt z Kunštátu). Tato tvrz byla v letech 1560–1569 Prokopem Podstatským z Prusinovic přestavěna na renesanční zámek, vybavený rozsáhlým dvorem, dodnes existujícím vyjma stodol. Erby stavebníků Prokopa Podstatského z Prusinovic, jeho syna Jetřicha a manželek Kateřiny z Nevědomí a Elišky z Fulštejna jsou dodnes k vidění nad vstupem do zámečku. Ve 2.čtvrtině nebo okolo poloviny 18.století byl zámek za Salm-Neuburgů přestavěn a rozšířen barokně (dnešní fasády a mansardová střecha), v1.patře věže byla zřízena kaple

Hradby

Městské hradby - zbytky gotického opevnění středověkého města. Uzavíraly oválně v délce 1 km vnitřní město. Byly zbudovány ve 14. století na místě starých palisád. Naposled byly opraveny v 16. století za starostování Beneše Moltoše a Jana Čecha, jejich součástí byly čtyři brány, orientované podle světových stran. Ještě roku 1768 byly otevírány po rozednění a zavírány hodinu po západu slunce.

[Jižní brána]

Zbořena 1835

[Severní brána – Židovská / Chornická]

Zbořena 1845

[Východní brána – Jaroměřická]

Zbořena 1846, zbytky na domě koželužny

[Západní brána – Horní]

Zbořena 1907, která stála vedle Městské věže a nesla erby města, které jsou dnes umístěny na věži

[Radnice]

Stála v místě současného obchodního domu, 1792 prodána Fr.Šichovi

Panský dvůr

…

Sýpka

U panského dvora

Hospodářská škola

Č.p.461, v současnosti Výzkumný ústav rostlinné výroby

[Kamenný mlýn]

Pod Jaroměřickou branou, zmíněn 1258, zbořen 1979

Prostřední mlýn - Klášterský

Č.p.336 (pův.75), přestavěn 1717, po 1945 skladiště

[Horní mlýn - Křivánkův]

Pod zámečkem, vrchnostenský, prodán 1743, zbořen 1979

Gymnásium

Proti zámečku

Sanatorium

Za městem u silnice na Křenov. Myšlenka vybudování ústavu se zrodila v roce 1908, kdy Moravský zemský sněm rozhodl vybudovat v zemi dva léčebné ústavy pro léčbu nemocných tuberkulózou, a to k oslavě šedesátiletého jubilea panování císaře Františka Josefa.

Se stavbou bylo započato v roce 1914 dle projektu zemského architekta ing. Jana Flory. Po vypuknutí I. světové války byl zemský výbor nucen veškeré stavební práce zastavit, avšak potřeba péče o nemocné a raněné vojáky přinutila v následujícím roce rakousko-uherskou vládu uvolnit potřebné finanční prostředky na dostavbu sanatoria. V srpnu roku 1916 byl proto ústav provizorně otevřen. Císař František Josef tehdy dovolil, aby léčebna nesla jeho jméno, takže první oficiální název zněl: „Jubilejní zemská léčebna plicní císaře Františka Josefa I. v Jevíčku.“ Svému původnímu určení, tj. léčbě žen nemocných tuberkulózou, začal ústav sloužit až na sklonku roku 1918. V letech 1918 – 26 byla dokončena hlavní budova s lehárnami a její spojení koridory s budovou kuchyně a jídelnami. Brzy se stala léčebna známou nejenom u nás, ale také v zahraničí. Původní lůžková kapacita přestala stačit a musely být přistaveny další budovy. Byl proto postaven další samostatný léčebný pavilon, obytné budovy pro zaměstnance, hospodářské budovy a ústavní kostelík, jehož stavba byla umožněna díky iniciativě a finanční pomoci olomouckého arcibiskupa, kardinála Bauera. Roku 1940 byl postaven tzv. „Lesní pavilon“ pro pacienty s lehčím průběhem onemocnění. V letech 1946 – 50 došlo k přístavbě operačního sálu, pracoven lékařů a k postavení další obytné budovy pro zaměstnance. Jednotliví stavitelé respektovali původní konstruktivistický záměr Florův, takže po stránce architektonické vzniklo unikátní dílo, které lze dokumentovat např. zájmem filmařů o exteriéry. Je třeba si ovšem uvědomit, že původní projekt zahrnoval též architektonické řešení lesoparku a parkovou úpravu celého areálu, který dodnes nese výrazné prvky arboreta.

Prvním ředitelem a zároveň budovatelem ústavu, kterému zemský výbor moravský svěřil vedení, byl rodák ze slezských Klimkovic, MUDr. Rudolf Lubojacký. Volba se brzy ukázala šťastnou, protože Lubojacký byl nejenom povolaným, nýbrž i vyvoleným člověkem k tomuto poslání. Ve své době vyzdvihl léčebnu po všech stránkách na jedno z předních míst nejenom u nás, ale i v Evropě.

Dne 16. června 1929 léčebnu navštívil první československý prezident T.G. Masaryk v rámci svojí návštěvy města Jevíčka. Tato skutečnost spolu s existencí Masarykovy Ligy proti tuberkulóze dala zřejmě v následujících letech podnět k pojmenování sanatoria na Masarykovu plicní léčebnu.

Po předčasné smrti Lubojackého, který zemřel na rakovinu žaludku ve věku 41 let, pokračovali v jeho odkazu postupně MUDr. J. Blatný, J. Skládal, M . Skyba. Své zkušenosti získané v Jevíčku uplatnila později většina z nich jako řádní profesoři lékařských fakult. Dále následovali MUDr. M. Dvořák, P. Bartoň a tento výčet uzavírá i první žena v této funkci, současná ředitelka ústavu Ing. L. Smékalová. Každý z ředitelů dle svých schopností a možností vždy usiloval o to, aby byl ústav modernizován a aby bylo rozšiřováno spektrum poskytované zdravotní péče. V roce 1972 se ústav stal jediným zařízením v Čechách, které se zabývá léčbou i mimoplicní tuberkulózy.

V roce 1995 se spektrum poskytované zdravotní péče rozšířilo o další významný obor - léčebnou rehabilitaci, což velkou měrou přispělo k dalšímu rozvoji ústavu a jeho modernizaci.

V současné době je zřizovatelem ústavu Pardubický kraj a ústav disponuje 176 lůžky. Nosnými programy jsou diagnostika a léčba plicní, mimoplicní a osteoartikulární tuberkulózy, léčba nespecifických plicních onemocnění a léčebná rehabilitace. Pacienti jsou přijímání z celé ČR i zahraničí.

Akciový pivovar

Za městem

[Zámecký pivovar] ^{Zdroj L)}

Vedle zámku, zbořen. majitelé : Jan Haugvic z Biskupic, Erasmus z Bobolusk, Petr Šedík z Kunčiny, Vít, Ladislav, Albrecht a Zdenka Lhotští ze Ptení, Václav Chroustecký z Malovar, Prokop Podstatský z Prusinovic, Bedřich st. Podstatský z Prusinovic, Václav Podstatský z Prusinovic, Jan Haugvic z Biskupic, Jan Žalkovský ze Žalkovic, Jiří Žalkovský ze Žalkovic, Václav st. Žalkovský ze Žalkovic, Václav ml. Žalkovský ze Žalkovic, Jindřich Václav a Jiří Protivec ze Žalkovic, Václav Protivec ze Žalkovic, František Zikmund ze Žalkovic, Terezie Veronika Přepyská z Rychmburka, Františka hrabě Salm-Neuberk, Arnošt Leopold hrabě Salm-Neuberk, Karel Otto hrabě Salm-Neuberk, Karel Vincenc hrabě Salm-Neuberk, Jindřiška hraběnka Salm-Neuberk

Měšťanský pivovar ^{Zdroj L)}

…

Sokolovna

U silnice na Jaroměřice

Hotel Domov – Penzion Eden

Nedaleko sanatoria

Městská spořitelna

U městské věže

Nákupní středisko

Pozdně socialistická stavba snažící se o dojem městotvorné architektury

Katolický dům č.p.41

Nevkusně přestavěný na kino. Katolický spolek dům koupil v roce 1909. Při přestavbě byl vyzdoben na průčelí sgrafity podle malíře Josefa Krögla.

Dům č.p. 3 ^{Zdroj 3)}

Palackého náměstí – jde o klasicistní stavbu asi z1.poloviny 19. století,jejíž průčelí bylo upraveno eklekticky koncem 19.století, nad valeně klenutými, snad již gotickými sklepy. V přízemí dvorního křídla zachovány plackové klenby.

Dům č.p. 11 ^{Zdroj 3)}

Palackého náměstí – Původně gotická stavba s dochovaným sklepem, přestavěná renesančně s křížovými hřebínkovými klenbami bývalého loubí, upravovaná i barokně (valené klenby s trojbokými i pětibokými výsečemi) a novodobě, kdy byla nevhodně přeřešena fasáda.

Hotel záložna č.p.12 (Morava)

Na náměstí, zbořen a nahrazen hotelem Morava podle plánu Jindřicha Freiwalda v roce 1938.

Dům č.p. 14 ^{Zdroj 3)}

Palackého náměstí, Brněnská ul. – novorenesanční stavba z roku 1896 má uvnitř visuté schodiště a ve sklepě i přízemí segmentové klenby do traverz.

Dům č.p. 15 ^{Zdroj 3)}

Palackého náměstí – Původně se jedná o dva raně renesanční domy zdoby po požáru v r. 1562 (dochované valeně klenuté sklepy, křížové hřebínkové klenby zrušeného podloubí, z části s lomenými čely, a valené výsečové klenby v přízemí), spojené snad až novorenesanční úpravou kolem roku 1870.

Dům č.p. 16 ^{Zdroj 3)}

Palackého náměstí – původně snad již gotická stavba (dochovány valeně klenuté sklepy včetně přístupových chodeb), radikálně přestavěná raně renesančně po požáru v r. 1562 (dochovány valené výsečové klenby ve zrušeném podloubí a z části i v dalších prostorách, ojediněle s lomenými lunetami) a upravovaná klasicistně (schodiště klenuto valeně a plackami). Pozdně secesní průčelí z 2.desetiletí 20 století bylo ve 3. čtvrtině 20.stol. poškozeno necitlivou úpravou otvorů.

Dům č.p. 22 ^{Zdroj 3)}

Palackého náměstí – původně gotická stavba s dochovanými dispozicemi a valeně klenutými kamennými i cihelnými sklepy. Ve 2. polovině 16.století byla renesančně upravená (v přízemí i patře vzadu po jedné křížové hřebínkové klenbě) a později i klasicistně (plackové klenby v průjezdu). Ještě na konci 19. století měl dům atiku snad renesančního původu, průčelí bylo ale nevhodně upraveno ve 2. polovině 20. století.

Dům č.p. 31

…

Dům č.p. 34 ^{Zdroj 3)}

Palackého náměstí – vrcholně barokní stavba z r. 1733 – letopočet udává rozměrný reliéf N. Trojice a sv. Rodiny na průčelí – vznikl přestavbou domu gotického (dochovaný valeně klenutý sklep). Dům, dnes uvnitř plochostropý, míval i podloubí

Dům č.p. 35 ^{Zdroj 3)}

Palackého náměstí – jedná se o původně gotický dům (dochován valeně klenutý sklep), přestavěný renesančně (dochovaný jen oblouk zrušeného podloubí v mezidomovní zdi), a opět radikálně v 80. letech 19. století, kdy byly interiéry upraveny na plochostropé a vzniklo nynější průčelí, částečně zjednodušené při obnově koncem 20. století. Tento objekt je po razantní rekonstrukci, která zčásti potlačila památkovou hodnotu domu.

Dům č.p. 36

Palackého náměstí

Dům č.p. 37 ^{Zdroj 3)}

Palackého náměstí – renesanční dům ze 2. poloviny 16.století s mimořádně hodnotnými interiéry (valeně klenuté kamenné i cihelné sklepy, v přízemí bývalého loubí i další křížové a valené klenby s výsečemi i bez nich), přestavěný klasicistně (placky v části předělené síně, vložené pod renesanční klenbu) a upravovaný i ve 20. století..

Dům č.p. 56 – židovská škola ^{Zdroj 3)}

Pův.součást ghetta, pozdně klasicistní stavba asi z poloviny 19. století s ojediněle dochovaným portálem s drobnou kartuší, později upravovanou. Chodby jsou částečně klenuty valeně. V tomto domě sídlila od roku 1784 samostatná židovská škola, která byla roku 1919 zrušena.

Dům č.p. 58 – rabinát ^{Zdroj 3)}

Pův.součást ghetta, rabinát se zde nacházel do roku 1919, ve kterém žilo postupně 15 rabínů. Ve dvoře rabinátu se nacházely židovské rituální lázně - mikve

Dům č.p. 71

Se secesní fasádou

Dům č.p. 98

S neoklasicistní fasádou

Dům č.p. 116

Se secesní fasádou,

Dům č.p. 117

Se secesní fasádou, silně poškozenou

Dům č.p. 122

Se secesní fasádou, bývalá nástrojárna

Dům č.p. 224 - Koželužna ^{Zdroj 3)}

Původně snad barokní stavba celnice (dochován valeně klenutý sklep a trámové stropy v přízemí), klasicistně upravená na koželužnu s pozoruhodným předsazením střechy. Dům je přistavěn ke gotické městské hradbě se zbytkem brány.

Dům č.p. 253

Nárožní s historizující fasádou

Dům č.p. 268

Původní secesní fasáda z roku 1909 zničena

Dům č.p. 269- Chudobinec ^{Zdroj 3)}

Nedaleko křiţovatky ulic Okruţní II. a Třebovské stála Chornická brána, zvaná také Židovská. Dnes zde v místech bývalého židovského hřbitova stojí stavba z počátku 20.století (budovaná vletech 1905–1907), rekonstruovaná v roce 1960. Jedná se o bývalý starobinec tzv. azyl pro přestárlé a nemajetné členy židovské obce. Stavba byla financována nadací Joachima a Šimona Appfelů.

Dům č.p. 318

S neoklasicistní fasádou

Dům č.p. 319

Se secesní fasádou

Dům č.p. 319

Se neorenesanční fasádou

Dům č.p.337 a 634

Se secesní fasádou a hodnotnými vraty

Vila č.p.346

Krátce před únorovým převratem se jevíčský velkoobchodník s obilím Vítězslav Krejcar obrátil na brněnského architekta Jana Tymicha s žádostí o vypracování projektů obilného skladu a rodinného domu. Volba to nebyla v tomto případě náhodná. V této době měl Tymich již za sebou řadu návrhů obilných mlýnů a sil, které „lidem z branže“ byly známé. Jan Tymich se narodil roku 1906 ve Lhotě na Moravě. Vzdělání v oboru se mu dostalo na Fakultě architektury ČVUT, kterou dokončil roku 1938. O tři roky později si v Brně otevřel vlastní ateliér, z něhož po únoru 1948 přešel do Stavoprojektu. Po zbytek života – zemřel v roce 1979 – pracoval ve Státním projektovém ústavu obchodu. Vedle zemědělských objektů se intenzívně věnoval nábytkové tvorbě a navrhování interiérů. Z tohoto pohledu představuje jeho zřejmě nejzdařilejší práci vlastní rodinný dům v Brně (1935–1939), koncipovaný v duchu „miesovsky“ volně plynoucího obytného prostoru. Dům a donedávna i skladiště se nachází na okraji města Jevíčka. Již na první pohled je zřejmé netradiční a z architektonického hlediska jen stěží definovatelné pojetí tohoto díla. Ve své podstatě představuje totiž velmi osobitou syntézu mnoha tehdejších tendencí. Uvnitř domu rezonuje odezva již zmiňovaného kontinuálního obytného prostoru Ludwiga Miese van der Rohe, zformovaného ovšem v duchu organicky tvarované architektury Hanse Scharouna. Prvky typické pro jeho díla ze druhé poloviny třicátých let se promítají i do průčelí vily, která mají přeci jenom blíže k pozdnímu funkcionalismu Karla Honzíka nebo Josefa Havlíčka. V neposlední řadě tu můžeme nalézt i ozvuky tzv. prostorového plánu (Raumplan) Adolfa Loose. Organicky seskupenému přízemí dominuje velká obytná místnost, propojená s pracovnou, kuchyní a terasou. Podmanivě řešené schodiště, samostatně přístupné z předsíně i obývacího pokoje, architekt vložil do luxferového arkýře, čímž jej povýšil na estetický prvek. Půdorysné uspořádání poschodí ovšem řešil o poznání skromněji. Utváří jej klasické schéma sestavené z dvojice ložnic se společnou koupelnou, pokoj pro hosta, WC a chodba, od komory oddělená vestavěnými šatními skříněmi. Ty, stejně jako veškerý do stěn integrovaný mobiliář navrhoval výhradně architekt Tymich.

Dům č.p.464

Ul.K.H.Borovského, s rondokubistickou fasádou

Dům č.p.472 – hostinec (Klášterní dvůr)

Původně barokní, výrazně nevhodně upravován, původně klášterní dvůr rozparcelován na jednotlivá stavení

Německá dálnice

Za 2.sv.války těleso pro dálnici Wraclaw-Vídeň

Zpět na okres

Panství Jevíčko

Politický okres Moravská Třebová, s.o Jevíčko

1961 Okres Svitavy

2003 Pověřený městský úřad Jevíčko

ORP Moravská Třebová

Historie města

1990 MPZ

Uváděné 1145, 1285 povýšení na město, v 15.stol. obehnáno hradbami, dochováno ghetto.

Jevíčko je přirozeným i hospodářským středem půvabné oblasti, nazývané pro svou mimořádnou úrodnost MALÁ HANÁ. Tato se rozprostírá od Boskovic k Trnávce, tj. v délce 25 km a v šířce 3 - 5 km. Nížina Malá Haná, obklopená zalesněnými kopci, je součástí dlouhého geologického prolomu zv. Boskovická brázda, který můžeme pozorovat na každé geologické mapě od Žamberku až po rakouský Krems.

- Nadmořská výška Jevíčka je u městské věže 366 m.

- Zeměpisná poloha 34° 23' vých. délky a 40° 30' sev. šířky.

Doba založení Jevíčka není jednoznačná. Existuje celá řada pověstí, ale je jisté, že Jevíčko existovalo jako slovanská obec již v 12. stol. Jako město je postavili kolonisté v první polovině 13. stol. V r. 1258 bylo povýšeno králem Přemyslem Otakarem II. na město královské s Magdeburským právem. Podřídil mu 13 okolních vesnic jako jeho hospodářskou základnu. Po stránce městské architektury patří Jevíčko k nejvýznamnějším ukázkám středověké architektury. Má elipsovitý tvar přizpůsobený výspě, na které bylo založeno. Ve svém středu má téměř pravidelné čtvercové náměstí (14.850m2), z jehož koutů se rozbíhají v pravoúhlých směrech ulice. Město mělo též oválné kamenné hradby (dodnes částečně zachovalé) se čtyřmi branami, kterými vedly přesně dle světových stran na náměstí hlavní silnice.

     Jevíčko leželo na dvou obchodních stezkách, jednak na tzv. polské - tj. Praha - Litomyšl - Jevíčko - Olomouc - Krakov, dále na obchodní cestě od Brna na sever. Přesunutím obchodních cest ztrácí město své královské výsady i svobodu.

První zmínka o městě pochází z r. 1249. Město leželo na obchodní cestě spojující Prahu s Brnem a Olomoucí, takže mělo vhodné předpoklady pro další rozvoj. V r. 1258 bylo povýšeno králem Přemyslem Otakarem II. na město královské s Magdeburským právem. Počátkem 15. st. bylo obehnáno kamennými hradbami se čtyřmi branami orientovanými podle světových stran. Za hustitských válek bylo město několikrát dobyto a vypáleno. Tragédií pro město byla také třicetiletá válka, r. 1646 město dobývají Švédové. R. 1680 zemřelo při morové epidemii téměř 400 obyvatel města. V 18. st. byl za josefinských reforem zrušen augustiniánský klášter a panský dvůr a jeho pozemky byly rozparcelovány a prodány. Před 2. svět. válkou žila ve městě početná židovská komunita a německá menšina.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	2718
1930
1947
1961
1970
2001
2020	2801

www.jevicko.cz

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice Čsl, 1927

2) Karel Kuča, Atlas památek, 2002

3) MPZ Jevíčko, Pavlína Kořenovská, bakalářská práce 2011

A) jevicko.cz

C) cs.wikipedia.org (6.2.2013)

D) regionmtj.cz

E) olujevicko.cz (6.2.2013)

F) vychodni-cechy.info (6.2.2013)

G) pamatkyodfrypata.estranky.cz (6.2.2013)

H) linuxexpres.cz (6.2.2013)

I) atlasceska.cz (6.2.2013)

J) kerol.atlasweb.cz (6.2.2013)

K) slavnevily.cz

L) pivety.com (18.6.2020)

113 – 113 - 2

59 – 37 - 1

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 17.5.2020

Předchozí editace: 6.2.2013